Ministr práce a sociálních věcí
ČSFR P. Miller: Vážený pane předsedající,
vážené paní poslankyně, vážení
páni poslanci, předložený vládní
návrh zákona, kterým se mění
a doplňuje zákoník práce a zákon
o zaměstnanosti předpokládá provést
v těchto dvou zákonech některé dílčí
změny a doplnění, které jsou podle
poznatků z uplatňování dosavadní
právní úpravy potřebné pro
další období přechodu k tržní
ekonomice, popřípadě, které jsou v
návaznosti na jiné právní normy, přijaté
v posledním období.
K části týkající se novelizace
zákoníku práce je třeba uvést,
že se nejedná o návrh zásadních
systémových změn v pracovním právu,
ale pouze o dílčí úpravu, jejímž
cílem je provést ještě v době
před celkovým přepracováním
zákoníku práce některé nezbytné
změny. Jde zejména o potřebu uvést
některá ustanovení zákoníku
práce do souladu s Listinou základních lidských
práv a svobod, pokud jde o zákaz nucené práce
ve smyslu článku 9 Listiny. Tomuto zákazu
neodpovídá dosavadní úprava, umožňující
převedení pracovníka na jinou práci
nebo přeložení do jiného místa
výkonu práce i proti jeho vůli z důvodů
provozních potřeb organizace. Tyto změny
sjednaných pracovních podmínek bude potřebné
řešit po vzájemné dohodě dvou
účastníků pracovního poměru.
Závažnou otázkou, kterou je potřebné
řešit jsou některé nežádoucí
důsledky, související s uplatňováním
práva každého občana na podnikání
a provozování jiné hospodářské
činnosti, kdy ve vztahu k vykonávanému zaměstnání
z pracovního poměru je nezbytné stanovit
určité omezující podmínky výkonu
takové činnosti, a to jednak obecně, pro
všechny pracovníky a širší omezení
pro určitý okruh pracovníků ve státní
správě a v některých vrcholných
státních orgánech. Pro tuto skupinu pracovníků
je potřebné rovněž v rámci obecné
úpravy základních povinností, vyplývajících
z pracovního poměru, stanovit některé
další povinnosti, odpovídající
jejich postavení.
V souvislosti s potřebou vhodnějšího
řešení problematiky takzvané částečné
nezaměstnanosti v rámci překážek
v práci na straně organizace se navrhuje úprava,
umožňující poskytovat v určených
případech nepřidělování
práce z vážných provozních důvodů,
nižší náhradu mzdy, a to ve výši
šedesáti procent průměrného výdělku.
Na tuto úpravu navazuje nově navrhovaná úprava
v zákoně o zaměstnanosti, umožňující
poskytovat zaměstnavateli v určitých případech
příspěvek k částečné
úhradě náhrady mzdy. Navrhuje se zakotvit
nově princip zákonného pojištění
odpovědnosti organizace za škodu vzniklou pracovníkům
s cílem zajistit jim v souladu s mezinárodními
úmluvami ve všech případech nároky
na odškodnění, zejména v případě
zániku organizace. Podle dosavadní úpravy
tato odpovědnost mnohdy přechází na
stát, což je u privátního sektoru ekonomicky
neúnosné.
Navrhovaná úprava zákona o zaměstnanosti
představuje dokončení celkového záměru
novelizovat zákon o zaměstnanosti tak, aby podporoval
politiku zaměstnanosti v souladu s doporučeními,
obsaženými v memorandu rozvojové politiky a
v usneseních Federálního shromáždění
ke zprávě o sociální politice vlády
ČSFR a k podpoře trhu práce.
Zásadní změny, týkající
se úpravy zákona o zaměstnanosti byly zapracovány
do zákona číslo 578/91 Sb., o státním
rozpočtu federace na rok 1992 a o změně daňových
a některých dalších zákonů.
Ve zbývající části původně
navrhovaných změn, které nebyly zapracovány
do zákona o státním rozpočtu, jde
zejména o změnu v úpravě zaměstnávání
cizinců a úpravu umožňující
poskytovat zaměstnavatelům příspěvek
v souvislosti s řešením takzvané částečné
nezaměstnanosti.
Ve vztahu k cizincům jde o promítnutí závazků,
vyplývajících z Úmluvy o uprchlících,
kterou ČSFR ratifikovala a záměr zjednodušit
přístup k zaměstnání cizincům
s povolením trvalého pobytu na území
ČSFR a dále rodinných příslušníků
členů diplomatických misí, konzulárních
úřadů a mezinárodních vládních
organizací. U těchto skupin cizinců se navrhuje
umožnit jejich zaměstnávání bez
povolení k zaměstnání. Na druhé
straně se v zájmu ochrany trhu práce navrhuje
umožnit úřadům práce regulovat
přes udělování povolení k zaměstnání
rozsah práce, vykonávané cizinci v ČSFR
na základě stále širších
komerčních vztahů mezi tuzemskými
a zahraničními osobami, kdy nejsou k výkonu
práce přijímány do zaměstnání
v tuzemských organizacích a dosavadní úprava
zákona o zaměstnanosti proto neumožňuje
státním orgánům práce regulovat
jejich počet.
Nově navrhovaná úprava, umožňující
poskytovat zaměstnavatelům příspěvek
v souvislosti s dočasným omezením provozní
činnosti, má nahradit dosavadní úpravu
stanovenou vyhláškou ministerstev práce a sociálních
věcí republik, jak jsem již uvedl, věcně
souvisí s navrhovanou úpravou výše náhrady
mzdy v zákoníku práce, jestliže organizace
nebude moci z provozních důvodů poskytovat
práci v rozsahu stanovené týdenní
pracovní doby.
V zájmu zachování pracovních kolektivů
v období přechodu na nový podnikatelský
program vláda navrhla možnost poskytování
finančního příspěvku zaměstnavatelům
z prostředků na politiku zaměstnanosti k
částečné úhradě náhrady
mzdy, poskytované v těchto případech
podle zákoníku práce. Aby nedocházelo
k nežádoucí podpoře neefektivních
podniků, bez perspektivních podnikatelských
programů, byla tato úprava navržena pouze na
řešení dočasných provozních
problémů v souvislosti s přechodem na nový
podnikatelský program.
K návrhu uvedenému v tisku 1459 - rozšířit
tuto úpravu obecně na jakékoli dočasné
odbytové potíže třeba uvést,
že využívání takových řešení
nepovažuji za příliš racionální,
neboť by mohlo dojít právě v důsledku
těchto opatření k prodlužování
agónie některých podniků a k podpoře
neefektivních výrob na účet státu.
Sami si jistě vzpomínáte na složitá
jednání kolem státního rozpočtu
federace i omezené prostředky, které jsou
k dispozici, včetně prostředků na
politiku zaměstnanosti. Proto doporučuji navrhovanou
úpravu v § 20 odst. 3 zákona o zaměstnanosti
nerozšiřovat.
Pokud jde o stanovisko sociálních partnerů
k předloženému návrhu zákona,
byla o něm na základě závěrů
jednání Rady hospodářské a
sociální dohody ČSFR podána podrobná
informace při projednávání ve výborech.
Vážené paní poslankyně, vážení
páni poslanci, doporučuji, abyste návrh zákona,
kterým se mění a doplňuje zákoník
práce a zákon o zaměstnanosti schválili
s úpravami, obsaženými v usnesení výborů
sociálních a kulturních Sněmovny lidu
a Sněmovny národů Federálního
shromáždění, s výjimkou změny
navržené v článku 2 bodu 11 navrhovaného
zákona.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Návrh bol prikázaný
výborom ústavnoprávnym, sociálnym
a kultúrnym, hospodárskym, pre plán a rozpočet,
branným a bezpečnostným a pre životné
prostredie obidvoch snemovní. Po prerokovaní pripravili
písomné uznesenie snemovní, tlač 1459,
výbory sociálne a kultúrne a poverili poslankyňu
Rút Šormovú a poslanca Jiřího
Maštálka prednesením spravodajskej správy.
Společný zpravodaj výborů SN J. Maštálka:
Vážený pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
k projednávání je předložen zákon,
který předpokládá novelu zákoníku
práce a zákona o zaměstnanosti. Předložený
vládní návrh je jedním z dalších
kroků k uvedení zásadních úprav
pracovně právních vztahů do souladu
s Listinou základních lidských práv
a svobod.
Předložený návrh odstraňuje některé
nedostatky zákoníku práce a to zejména
vymezením možností pracovníkům
podnikat a provozovat hospodářskou činnost,
umožňuje za daných podmínek vyplácet
náhradu mzdy v nižší výměře
a upřesňuje některé otázky
náhrady škody a navíc uplatňuje princip
zákona o pojištění odpovědnosti
organizace za škodu vzniklou pracovníkem.
Úprava zákona o zaměstnanosti novelizuje
ty otázky, kde podpora politiky zaměstnanosti se
uvádí do souladu s doporučeními obsaženými
v memorandu rozvojové politiky a v usnesení Federálního
shromáždění ke zprávě
o sociální politice.
O výsledcích projednávání návrhu
zákona ve výborech Federálního shromáždění,
České a Slovenské národní rady
bude podrobněji mluvit kolegyně Šormová.
Garanční výbor k tisku předloženého
zákona písemně zpracoval doporučení,
které máte k dispozici pod číslem
tisku 1459. Tento návrh byl vypracován i se snahou
zohlednit některé návrhy představitelů
odborů. Doporučení garančního
výboru se dotýká i problematiky, kterou řeší
tisk 1116. Svým způsobem se tento tisk stává
nadbytečným.
Chtěl bych upozornit na změnu, kterou v předložené
novele považuji za nejvýznamnější,
a to je změna § 73. V novele zákoníku
práce se promítá snaha řešit
otázku působení pracovníků
státní administrativy. Není sporu o tom,
že optimálním řešením této
otázky je přijetí zákona o státní
či veřejné službě. Návrh
nového zákona je připravován, ale
jde o problematiku širokou, která není v kompetenci
jednoho ministerstva a kromě toho jsou nevyjasněné
i tak základní otázky, jako je např.
to, jaký model státní správy se v
ČSFR má uplatnit. Je tu i otázka míry
závislosti nebo autonomie orgánů státní
správy na centru, ale např. i otázka tzv.
definitivy. Ukazuje se však, že na přechodné
období, to je do přijetí zákona o
státní službě, je vhodná zákonná
úprava, a to i přesto, že zákoník
práce neobsahuje jinak ustanovení, která
by blíže upravovala práva a povinnosti jednotlivých
skupin pracovníků.
Při projednávání novely § 73
zákoníku práce, upravující
právě povinnosti a práva pracovníků
státní správy a dalších orgánů,
bylo uvažováno i o zúžení povinnosti
tohoto paragrafu tak, aby se vyloučily dělnické
profese. Takové řešení by však
bylo věcně nesprávné, neboť i
tato skupina pracovníků se může dopouštět
porušování zájmů organizací.
Kromě toho dnem 1. května 1992 končí
platnost zákona, který definuje dělnické
profese.
V souvislosti s § 73 byla zvažována i možnost,
aby bylo dáno právo vedoucím úřadu
či organizace upravit okruh profesí, pro které
bude ustanovení § 73 platit. To by však podle
našeho názoru bylo v rozporu s Listinou základních
práv a svobod, která mluví o tom, že
zákon - nikoliv tedy vedoucí organizace - upravuje
podobné situace.
Zmínil jsem se o tom, že při projednávání
v garančním výboru byly zvažovány
i návrhy zástupců odborů pracovníků
státní správy. Ve snaze vyjít alespoň
částečně vstříc byl
zahrnut do usnesení garančního výboru
bod č. 11, novela § 82 zákoníku práce,
která zavazuje organizace uvedené v § 73 vydat
pracovní řád a určit tak přesná
pravidla. Novela zákoníku práce v §
73 významným způsobem ovlivňuje i
možnost případného vedlejšího
příjmu u pracovníků státní
správy a dalších úřadů.
Je oprávněně vyslovována obava, aby
toto ustanovení, pokud nebude provázeno úpravou
příjmu těchto pracovníků, nevedlo
k velkému úniku kvalifikovaných odborníků
ze státní správy.
V této souvislosti je třeba poznamenat, že
v současné době se projednávají
nebo už dokonce byly přijaty právní
úpravy, jimiž se v určitém rozsahu řeší
uvedené nároky pracovníků státní
správy celé rozpočtové sféry.
Závěrem chci upozornit na otázku účinnosti
novelizace, a to v souvislosti s Listinou základních
práv a svobod, která měla být do našeho
právního řádu uplatněna k 1.
1. 1992. Účinnost novely, kterou projednáváme,
bude však zřejmě až od 1. ledna 1993.
Jako zpravodaj Sněmovny národů doporučuji
předložený návrh zákona (tisk
1402) s doplňky uvedenými v tisku 1459 k projednání
a schválení.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Prosím spravodajkyňu
pani poslankyňu Šormovú, aby predniesla svoju
správu.
Společná zpravodajka výborů SL R.
Šormová: Vážený pane předsedající,
kolegyně a kolegové, vládní návrh
zákona, kterým se mění a doplňuje
zákoník práce a zákon o zaměstnanosti
(tisk 1402) byl projednáván v České
národní radě, ve Slovenské národní
radě, v jednotlivých výborech a dále
ve výborech pro plán a rozpočet, branných
a bezpečnostních, hospodářských,
pro životní prostředí, ústavně
právních a sociálních a kulturních
Federálního shromáždění.
Výbory České národní rady i
Federálního shromáždění
a výbor pro sociální politiku a zdravotnictví
a sociální vztahy ve Slovenské národní
radě s návrhem zákona vyslovily souhlas a
doporučily sněmovnám Federálního
shromáždění jeho přijetí
s některými pozměňovacími návrhy
a doplňky.
Výbor ústavně právní Slovenské
národní rady návrh zákona neschválil,
neboť předložený návrh nezískal
potřebný počet hlasů, který
vyžaduje zákon SNR o jednacím řádu.
K vládnímu návrhu zákona vypracovaly
výbory sociální a kulturní FS, které
byly výbory garančními, společnou
zprávu, která má číslo tisku
1459. Tato zpráva obsahuje některé zapracované
změny a doplňky k vládnímu návrhu,
které pro přehlednost jsou v textu, který
máte, podtržené. Zmíním se v
této zprávě jen o některých
z nich.
O § 73 zákoníku práce a jeho problematice
už mluvil můj předřečník.
Za důležité považuji říci,
že v bodě 9, článku 1 společné
zprávy se v navrhovaném odstavci 2, § 73 mezi
organizace, na jejichž pracovníky se vztahují
ustanovení, která stanoví některé
zvláštní povinnosti, navrhuje doplnit také
státní fondy. Nad § 73 se při předchozích
jednáních diskutovala veřejně nejvíce
a kromě rozsahu okruhu pracovníků, jichž
se mají zvláštní povinnost dotýkat,
se často objevovala obava, aby navrhované ustanovení
nemohlo být zneužíváno a aby při
jeho uplatňování existovala jasná
pravidla. Tyto připomínky - jak už řekl
můj kolega - přitom zazněly nejen od některých
poslanců, ale také výrazně ze strany
zástupců odborů.
Domníváme se, že právě těmto
připomínkám vychází vstříc
např. upřesnění písm. b) v
odst. 2 § 73 nebo také znění odst. 2
v § 75. V tomto smyslu je významnou změnou
i to, že se do § 82 odst. 1 navrhuje doplnit věta,
která příslušným organizacím
stanoví povinnost vydat pracovní řád,
který zajistí, že podmínky budou v té
které organizaci vymezeny jasně a že budou
především pro všechny pracovníky
rovné. Toto doplnění najdete ve společné
zprávě pod bodem 11, článku I.
Další změnou je text § 205 d) zákoníku
práce, kde společná zpráva reaguje
především na připomínky legislativy
a výborů ústavně právních.
Formuluje tedy v pozměněné podobě
ustanovení o zákonném pojištění
odpovědnosti organizace za škodu a zároveň
v článku 6 navrhuje, aby toto ustanovení
nabylo účinnosti k 1. lednu 1993, neboť dnem
účinnosti celé novely nebude ještě
stanovena ani pojišťovna, u které budou organizace
pojištěny, ani nebudou stanoveny podmínky zákonného
pojištění.
V zákonu o zaměstnanosti považuji za důležité
zmínit změnu v § 15, která byla doplněna
proti vládnímu návrhu. Je to bod 7 článku
2 společné zprávy, kde se navrhuje do písm.
b) doplnit slova o předškolních zařízeních.
Jde o to, aby docházka do předškolních
zařízení byla považována za stejně
závažný důvod jako povinná školní
docházka. Tady došlo při předchozích
úpravách zákona o zaměstnanosti k
opomenutí, které se tímto ustanovením
snažíme napravit.
Závažnou je změna odst. 3 § 20 zákona
o zaměstnanosti, o které budeme muset vzhledem k
zápornému stanovisku federální vlády
hlasovat jako o pozměňovacím návrhu.
Změna je ve společné zprávě
obsažena. Považuji za nutné zmínit důvod,
proč se tak stalo, resp. argumentaci vlády České
republiky a Rady hospodářské a sociální
dohody České republiky, jejichž požadavkem
tato změna byla.
Vsunutím slov do § 20 odst. 3 "nebo v důsledku
dočasných odbytových potíží"
se sleduje především podle názoru české
vlády umožnit pokračování dosavadní
praxe, kdy v důsledku zkrácení pracovní
doby z uvedeného důvodu se poskytuje pracovníkům
částečná náhrada ztráty
na výdělku. Prostředky na tuto částečnou
náhradu zde poskytují úřady práce
v obou republikách. Dosud se postupovalo podle republikových
vyhlášek, tedy vyhlášek vydaných
ministerstvy práce a sociálních věcí
obou republik.
Článek 4 předlohy tohoto zákona však
navrhuje obě vyhlášky zrušit, a proto
by bez doplnění toho textu nebylo možno v praxi
pokračovat; praxe by se zúžila.
Česká vláda poukazuje na to, že na základě
tohoto opatření v republikových vyhláškách
byl v roce 1991 příspěvek poskytnut asi 200
organizacím pro zhruba 82 tisíc pracovníků
a celkový dopad na státní rozpočet
činil 64 miliónů Kčs. V případě,
že by tito pracovníci zůstali nezaměstnaní,
byl by dopad na státní rozpočet o 136 miliónů
Kčs vyšší.
Realizací tohoto opatření v České
republice se také podařilo zachovat některá
výrobní družstva invalidů, a tím
také 2400 pracovních míst pro občany
se změněnou pracovní schopností. Toto
opatření dále umožnilo řešit
závažnou situaci v zaměstnanosti kvalifikovaných
pracovníků v některých konkrétních
podnicích. Proto tedy ta navržená úprava.
Jako společný zpravodaj hájím stanovisko
garančních výborů. Věc je ovšem
velmi problematická. Je třeba ji pečlivě
zvážit. Obě opatření považuji
za poněkud nešťastně plošná.
Na jedné straně panuje obava, aby to ustanovení
o možnosti překonávat dočasné
odbytové potíže nebylo zneužíváno
a neudržovaly se tak neperspektivní podniky. Tento
argument má jistě svou váhu. Na druhé
straně je stejná obava z plošného zrušení
této možnosti, která v konkrétních
případech může výrazně
pomoci.
K textu společné zprávy budu mít ještě
několik drobných legislativních úprav,
které bych uvedla předtím, než budeme
o návrhu hlasovat. Jinak dovolte, abych vám jako
zpravodaj výborů Sněmovny lidu doporučila
vládní návrh ve znění společné
zprávy přijmout.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem, otváram rozpravu.
Prihlásení sú pán poslanec Adam, pán
poslanec Šedivý, pán poslanec Stolař,
pani poslankyňa Sándorová a pán poslanec
Jedinák.
Slovo má pán poslanec Adam.
Poslanec SL G. Adam: Vážený pán predsedajúci,
vážené Federálne zhromaždenie!
V tlači 1402 vládneho návrhu, ktorým
sa mení a doplňuje Zákonník práce
a zákon o zamestnanosti, je nová úprava v
§ 2 ods. 3, ktorým sa zabezpečuje záväzok,
vyplývajúci zo zmluvy o utečencoch, ktorú
ČSFR ratifikovalo.
V uvedených prípadoch zmluva vyžaduje zabezpečiť
uprchlíkom rovnaký prístup k zamestnanosti,
ako aj občanom tohto štátu, v ktorom žijú.
Preto by som chcel vašu pozornosť sústrediť
na niektoré fakty, kde sa porušuje zákon o
zamestnanosti v Listine ľudských práv a slobôd
a ratifikovaná zmluva Medzinárodnej organizácie
práce.
Mám k dispozícii prehľad voľných
miest Úradu práce mesta Košíc, kde sú
uvedené výberové podmienky pre uchádzačov
o zamestnanie, kde ako špeciálna požiadavka je
uvedené, že podmienkou prijatia do zamestnania je,
aby uchádzač splnil všetky požiadavky
vzdelania, praxe, profesie. Špeciálnou požiadavkou
je, že nesmie byť Róm alebo Rómka. Tieto
požiadavy majú nielen štátne podniky,
podnikatelia, ale aj súkromníci.
Preto sa pýtam pána ministra Millera a zodpovedných
orgánov štátnej správy, ako sa dodržiava
zákon o zamestnanosti, keď prístup pre Rómov,
občanov tohto štátu, je obmedzovaný?
Ako chcú zabezpečiť rovnaký prístup
a podmienky uprchlíkom, keď občania tohto štátu
sú obmedzovaní? Z tohto dôvodu si dovolím
povedať, aby voči týmto organizáciám,
ale aj súkromným podnikateľom boli vyvodené
sankcie.
Prokuratúra by ich mala stíhať za porušovanie
Listiny ľudských práv a slobôd, porušovanie
zákona o zamestnanosti Zákonníka práce
a propagovanie rasizmu na verejnosti. Je diskutabilné,
či títo ľudia môžu vlastniť
podniky a byť štátnymi zamestnancami, keď
porušujú zákony tohto štátu.
Preto žiadam, aby bol odvolaný prednosta Úradu
práce v Košiciach, ktorý vedome porušuje
zákony tohto štátu a tieto údaje dal
do počítača, čím dal verejne
najavo svoj postoj k týmto zákonom a vedome ich
porušuje. Tieto svoje argumenty môžem dokladovať
zápismi z počítača Úradu práce
v Košiciach. Ďakujem za pozornosť.