Poslanec SN I. Fišera: Pane předsedající,
dámy a pánové, vážení
hosté, dovolte mi, abych za klub poslanců sociálně
demokratické orientace se nyní zachoval poněkud
tradičně, to znamená, abych sice vyjádřil
obecně souhlas s vládním návrhem daně
z příjmu, ale současně abych upozornil
na to, že 29. října 1991 jsme přijali
zde ve Federálním shromáždění
zákon o životním minimu, který stanovil
také určité částky, jež
jsou svým způsobem závazné a jež
do značné míry také znamenaly východisko
pro stanovení odčitatelných částek
pro daň z příjmu, nicméně nedůsledným
způsobem, a v tomto smyslu bych řekl v rozporu s
tím, co stanovil tehdejší zákon.
Dovolte mi, abych připomněl, že za částku
potřebnou k zajištění výživy
a ostatních základních osobních potřeb
občana se podle tohoto zákona považuje: a)
900 Kčs měsíčně, jde-li o dítě
do 6 let věku
b) 1000 Kčs měsíčně, jde-li
o dítě od 6 do 10 let věku
c) 1200 Kčs měsíčně, jde-li
o dítě od 10 do 15 let věku
d) 1300 Kčs měsíčně, jde-li
o nezaopatřené dítě od 15 do 26 let
věku
e) 1200 Kčs měsíčně u ostatních
občanů.
Částky, které jsou uvedeny v § 15 odst.1
b) a dále v písmenu c) tomuto pojetí a tomuto
zákonu, a to zdůrazňuji, neodpovídají.
Jsou podstatně nižší a znamenají
vlastně, že bychom snižovali životní
úroveň rodin s dětmi, že bychom snižovali
životní úroveň těch nejpotřebnějších
a současně bychom vyvolávali ten stav, že
lidé, kteří by se dostávali pod životní
minimum, by zcela právem a složitým způsobem
požadovali dorovnání částek,
které jim patří na základě
zákona o životním minimu, a to způsobem
zbytečně složitým a komplikovaným
tak, aby znovu dosáhli životního minima.
Proto náš návrh zní tak, aby v §
15 byly provedeny změny. Samozřejmě bude
záležet na tom, jaká bude přijata varianta,
která je navrhována v tisku 489, to znamená
zda půjde o 20 400 Kčs, což odpovídá
celkové částce při životním
minimu 1 700 Kčs nebo zda to bude částka
vyšší, tj. 24 000 Kčs, jak je navrhováno
v tisku 1489.
Jde zde především o vyživované
děti, a proto navrhujeme, aby v písm. b) byly provedeny
tyto změny. Na vyživované dítě
žijící ve společné domácnosti
s poplatníkem:
1) 10 800 Kčs ročně na dítě
do 6 let věku
2) 12 000 Kčs ročně na dítě
od 6 do 10 let věku
3) 14 400 Kčs ročně na dítě
od 10 do 15 let věku 4) 15 600 Kčs ročně
na nezaopatřené dítě od 15 do 26 let
věku.
Zůstává dále to ustanovení,
které říká, že se to týká
nejvýše čtyř dětí.
Podobná úprava se týká manželky,
kde jde v souladu se zákonem o životním minimu
o zvýšení na 14 400 Kčs. Abych zbytečně
nezdržoval, nebudu nyní v tomto slovním vyjádření
uvádět přesné znění,
předám ho zpravodajům písemně.
Dále navrhujeme, aby byl zařazen nový odstavec
3, který by zněl takto:
"Částky uvedené v odst. 1 písm.
a), b) a c) a v odst. 2 jsou ročním vyjádřením
měsíčních částek životního
minima. Neprodleně se upraví vždy v návaznosti
na změnu výše částek stanovených
jako životní minimum.
Samozřejmě zde musí být odkaz
na zákon č. 463/1991 Sb. o životním
minimu, kde se v § 7 říká, že vláda
ČSFR zvýší nařízením
částky stanovené v § 3 odst. 2 a 3,
jakmile index životních nákladů zaměstnaneckých
domácností v nízkém příjmovém
pásmu vzroste od předchozího stanovení
těchto částek alespoň o 10 %.
Návrh, který předkládáme, samozřejmě
znamená určité zvýšení
výdajů, ale je to zvýšení výdajů,
které je zaměřeno především
na nejcennější hodnotu našeho společného
státu, na mladé lidi, a to v souladu se zákonem,
který jsme už přijali. Myslím, že
soulad zákonů a potřeby budoucnosti tohoto
státu je třeba ctít. Děkuji vám
za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem kolegovi Fišerovi. Prosím
pána poslanca Ryndu o vystúpenie. Pripraví
sa pán poslanec Vrchovský.
Poslanec SL I. Rynda: Vážené kolegyně
a kolegové, dovolte mi, abych se nejprve několika
argumenty pokusil posílit stanovisko klubu Občanského
hnutí, přednesené zde panem poslancem Vildem.
Pan ministr Klaus se ve své úvodní řeči
zmiňoval o stanoviscích svých maďarských
kolegů. Dovolte mi, abych také citoval něco
z maďarské praxe. Pokud jsem dobře informován,
berní účinnost maďarských daňových
zákonů byla po jejich zavedení do praxe na
úrovni pouhých 60 %. Současné zvýšení
na úroveň 70 % pokládají maďarští
finančníci za úspěch. V této
situaci je třeba si položit otázku, zda vyrovnanost
rozpočtů za každou cenu každý jednotlivý
fiskální rok je skutečně tím
konečným cílem ekonomiky nebo zda v ekonomické
sféře existují jiné prostředky,
tedy především posílení podnikatelských
aktivit, nikoliv spotřebitelské sféry, ale
podnikatelů, které by v horizontu 4 - 6 let, o kterých
jsme už oba mluvili, vedlo k posílení ekonomiky
jako celku.
Nyní dovolte, abych vám přednesl poslední
z dnešní série pozměňovacích
návrhů. Půjde o dva návrhy. Budou
stručné a myslím, že nepotřebují
dlouhé zdůvodňování. Oba jsou
navíc obsaženy v usnesení výborů
pro životní prostředí, takže doufám,
že jejich členové je protentokrát podpoří.
Navrhuji doplnit § 4 a § 19 písm. e), a to tak,
že za slova "na výrobu bioplynu" by byla
dána slova "zařízení na výrobu
biologicky degradovatelných látek" a za slovo
"energie" vložit slova "příjmy
ze sběru, zpracování (třídění
a recyklace) a zneškodňování odpadů".
Sběr odpadů se sice již stal finančně
výhodným oborem, ale pouze u některých
materiálů, například u barevných
kovů. Jak asi většinou víte, tam je
vysoká výnosnost tohoto způsobu obživy
způsobena především naprosto nedostatečnou
kontrolou ze strany státní správy, jež
má k dispozici veškeré potřebné
legislativní nástroje.
Využívání jiných druhů
odpadů se naopak stále snižuje.
Konečně biodegradovatelné, biologicky odbouratelné
látky patří k velmi perspektivním
prostředkům ochrany životního prostředí,
protože životní prostředí znečišťují
i při velmi neuvážlivém zacházení
jen dočasně a rozkládají se samy na
neškodné složky.
Soudím proto, že dočasné daňové
osvobození v obou paragrafech - § 4 a 19 - je v těchto
případech plně na místě.
Děkuji vám.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Ryndovi. Teraz prosím
pána poslanca Vrchovského, aby predniesol svoj príspevok.
Do rozpravy sa pripraví pán poslanec Hlavička.
Poslanec SL L. Vrchovský: Vážený pane
předsedo, pane předsedající, dámy
a pánové, dovolte mi, abych v duchu pořekadla
"do třetice všeho dobrého" se pokusil
poukázat co nejstručněji na problém,
na jehož řešení v zákoně
o dani z příjmů jsem byl odkázán
jak při koncipování zákona o zaměstnanosti,
tak při projednávání novelizace zákona
o zaměstnanosti, která nás teprve příští
týden čeká.
Jde totiž o úpravu § 35 tisku 1489, a to takovou,
aby se zákon o dani z příjmů týkal
i osob s překročenou nejvyšší přípustnou
expozicí. Jde o pracovníky z uranových a
kamenouhelných dolů, kteří v důsledku
přijatých a realizovaných legislativních
opatření museli opustit svá pracoviště
a jsou zařazeni na povrchová pracoviště,
kde pro ně není pracovních příležitostí.
Navrhuji, abychom tuto skupinu - a byl jsem dotázán
při projednávání ve výboru
zástupcem navrhovatele panem náměstkem Klakem
na kvantifikaci, takže jde o skupinu, která čítá
v OKR asi 17 000 pracovníků, je to číslo
docela malé, a z ostatních hlubinných dolů
na území republiky a z uranových dolů
jde o číslo kolem 5 000 pracovníků
- abychom tedy tuto skupinu zařadili do § 35 v novém
odstavci a), a to ve znění, aby poplatníkům
uvedeným v § 2 a v § 17 se daň snížila
o částku 4 000 Kčs za každého
pracovníka s překročenou nejvyšší
přípustnou expozicí.
Jsem si vědom, že podobné výhody žádalo
mnoho skupin obyvatelstva - byli to studenti, vysokoškolští
studenti, učňové. Tam všude byl problém,
jak takové skupiny ohraničit a jak vůbec
dovodit jisté znevýhodnění z hlediska
ostatní populace.
U pracovníků s nejvyšší přípustnou
expozicí jde o jasně sledovaný stav, který
ač vykazován jako zdravotně nezávadný,
přece jen tyto pracovníky diskvalifikuje, protože
zaměstnavatelé, jakmile si přečtou,
že jde o takového pracovníka, předpokládají
jistou míru nemocnosti a nechtějí ho zaměstnávat.
Domnívám se, že toto opatření
nám pomůže aspoň trochu řešit
problematiku zaměstnanosti u těchto pracovníků
jak v OKR, tak i v ostatních částech republiky,
kde jsme předtím dobývali hlubinně
a působili na organismus tak, že jsme vlastně
ničili zdraví těchto lidí.
Děkuji vám za pochopení při podpoře
mého návrhu. Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem kolegovi Vrchovskému. Teraz prosím
pána poslanca Hlavičku, aby predniesol svoj príspevok.
Pripraví sa pán poslanec Michal Prokop.
Poslanec SN B. Hlavička: Vážené Federální
shromáždění, dovolte, abych i já
vstoupil do dějin tím, že podám pozměňovací
návrh.
Vzhledem k tomu, že znám váš postoj, který
máte k pozměňovacím návrhům,
který nemusí být vždy kladný,
dovolím si použít praxe, kterou používá
každá chytrá manželka tím, že
přesvědčí toho svého, že
to, co chce provést, je vlastně jeho nápad.
(Veselost.)
Proto mi dovolte, abych pomocí tělovýchovy
a sportu - i když to, co navrhuji se netýká
jen této oblasti - vás přesvědčil,
jak důležitý tento návrh je.
Jistě není žádným tajemstvím,
vidíme to všude kolem sebe a vidíme to i v
parlamentě, že je tolik tělesně postižených,
že se člověk bojí podívat do
zrcadla. Tím chci dokumentovat, jak je hrozně potřeba,
abychom se této oblasti věnovali.
Když vezmeme nás zde, tak my už tu dva roky sedíme
- a jak mnozí lidé říkají,
jenom sedíme - a protahujeme se jenom tehdy, když
zvedáme ruku, abychom hlasovali. Myslím, že
je třeba myslet i na to, že někteří
z nás budeme sedět i některé další
roky, a proto bych se hrozně přimlouval za to, abychom
pomocí tělovýchovy a jiných zařízení
udělali všechno proto, abychom se naučili normálně
chodit a aby i pro nás platilo staré sokolské
heslo: V zdravém těle zdravý duch.
A všechno to vlastně můžeme udělat
velmi jednoduše tím, jestliže do § 19 zařadíme
nový bod g), kde se říká - to je totiž
paragraf, který osvobozuje od daní -, že "výtěžek
provozovatelů loterií a jiných podobných
her, povolovaných podle zvláštních předpisů,
který je určen alespoň ve výši
90 % na veřejně prospěšné účely...".
Ty zvláštní předpisy jsou zákony
ČNR a SNR a říkají, jakým způsobem
se tyhle finanční prostředky mají
použít.
Vložením tohoto textu neuděláme nic
jiného, než že způsobíme to, že
stav bude takový, jaký je dosud, kdy totiž
tyhle finanční prostředky plynou pomocí
zákonů, o nichž jsem mluvil, přímo
do těch organizací. Kdybychom udělali to,
co je dáno v novele, tyto prostředky by se sice
teoreticky mohly dostat znovu na táž místa,
ale jen pomocí rozpočtu a tím způsobem
by mohlo dojít k tomu, že by k tomu nedošlo.
Jen pro vaši informaci bych chtěl říci,
že třeba přes podnik Sazka plyne do těchto
organizací v poměru dvě třetiny ku
jedné třetině ročně jedna miliarda
a z toho je 10 % dáno na federaci. Pro vaši informaci
uvádím dál, poněvadž jsem ve
sportu dělal léta, že jedna miliarda znamená
při dnešních cenách 10 miliónů
hokejek anebo 30 miliónů trenýrek.
Věřím proto všem poslancům, že
udělají všechno proto, aby naši kluci
nemuseli běhat po hřištích jen tak.
Děkuji mnohokrát. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem pánu poslancovi Hlavičkovi.
Teraz vystúpi v rozprave pán poslanec Michal Prokop,
pripraví sa Miloš Zeman.
Poslanec SN M. Prokop: Vážený pane předsedající,
vážený zbytku Federálního shromáždění,
dovolte abych i já se vyjádřil velmi lehce
o dani ze příjmů a abych vznesl jeden pozměňovací
návrh, který se týká oblasti, která
zatím v příspěvcích mých
předřečníků nezazněla.
Jsem rád, že konečně přistupujeme
k daňové reformě, která oblast daně
z příjmů sjednocuje a zrovnoprávňuje
tak všechny občany jednotnou daní z příjmů.
Jsem také rád, že vlastně tímto
krokem rušíme veškeré dosavadní
příjmové daně, tedy daň ze
mzdy, daň z příjmů obyvatelstva a
daň z literární a umělecké
činnosti.
Můj příspěvek se týká
právě daně z literární a umělecké
činnosti, kterou tímto krokem od příštího
roku zrušíme.
Nevím, jestli vám je známo - předpokládám,
že spíš nikoliv -, že u poplatníků
daně z literární a umělecké
činnosti platila povinnost, kromě vlastní
daně z literární a umělecké
činnosti, platit ještě dvouprocentní
příspěvek uměleckým fondům.
Tato povinnost platit dvouprocentní příspěvek,
předpokládám, že úmyslem zákonodárce
v souvislosti se zrovnoprávněním těchto
plátců daně s ostatními občany,
by měl být zrušen. Avšak povinnost platit
tento dvouprocentní příspěvek není
zakotvena v dani z literární a umělecké
činnosti, kterou tímto zákonem rušíme,
nýbrž je zakotvena v autorském zákonu
č. 35/65 Sb., o dílech literárních,
vědeckých a uměleckých ve znění
zákona č. 89/90 Sb. Poněvadž se domnívám,
že skutečně úmyslem zákonodárce
je zrušit tuto povinnost pro plátce z literární
a umělecké činnosti, domnívám
se, že do přechodných a závěrečných
ustanovení tohoto zákona by bylo zapotřebí
zakotvit i novelu § 42 autorského zákona, která
vlastně zakotvuje pro příjemce příjmů,
které jsou daněny touto daní z literární
a umělecké činnosti, tuto povinnost platit
dvouprocentní příspěvek fondům.
Domnívám se, že příspěvek
fondům by měl být jakýmsi dobrovolným
úvazkem pro plátce daně a že bychom
je této povinnosti měli zbavit, protože, jak
už jsem řekl, jde nám o zrovnoprávnění
všech občanů, kteří platí
daň z příjmu.
Proto bych si dovolil navrhnout tento doplňující
návrh. Do závěrečných ustanovení
doplnit toto znění.
Zákon č. 35/65 Sb., o dílech literárních,
vědeckých a uměleckých, autorský
zákon ve znění zákona č. 89/90
Sb. a zákon č. 468/91 Sb. se mění
takto. Paragraf 42 zní: Odst. 1 - Osoba, která užívá
díla, je povinna odvést za toto užití
příspěvek, a to i v případě,
jde-li o dílo volné, jehož užití
podléhá povinnosti podle § 35 odst. 3.
Odst. 2 - Výši příspěvku podle
odst. 1, způsob jeho placení a zásady hospodaření
s těmito prostředky stanoví vláda.
Může stanovit též výjimky z této
povinnosti.
Toto znění § 42 autorského zákona
je oproštěno od prvního odstavce, který
zakotvoval povinnost plátců daně z literární
a umělecké činnosti z každého
svého honoráře vedle daně odvést
ještě tento dvouprocentní příspěvek
fondům.
Domnívám se, že přijmeme-li toto ustanovení,
skutečně zrovnoprávníme i umělce
a plátce daní z literární a umělecké
činnosti a možnost platit do fondů nebo jakýchkoliv
dalších institucí, které se z těchto
fondů vyvinou, bude pouze dobrovolná a domnívám
se, že tak by tomu mělo i být. Děkuji
za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem kolegovi Prokopovi. Teraz k nám
prehovorí poslanec Miloš Zeman. Pripraví sa
pán poslanec Tahy.
Poslanec SN M. Zeman: Pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
když přehlížím tyto řady,
připomínají mi špatně udržovaný
chrup sedmdesátileté babičky. Chápu,
že daňová problematika nenaplní tuto
zasedací síň zdaleka do té míry,
jako ji naplňovala sdělení o tom, že
ten či onen byl fízlem v roce 1952, případně
v roce 1963. Ovšem obávám se, že na rozdíl
od těchto zjištění daňová
problematika daleko více determinuje náš budoucí
vývoj a vývoj státního rozpočtu,
tedy i výdaje na zdravotnictví, školství
a celou řadu dalších oblastí.
Dovolte mi proto, abych z těchto důvodů přednesl
několik připomínek k návrhu zákona
o dani z příjmu.
Především se domnívám, že
tyto daňové zákony musíme posuzovat
jako komplex. Je chybou vlády, že nám nepředložila
druhou stranu bilance, to znamená nároky jednotlivých
fondů, zejména fondů pojišťovacích.
S tím už asi nemůžeme nic dělat.
Jestliže ale předpokládáme, že
existují určité návrhy v oblasti návrhu
daňového zákona o přidané hodnotě,
pak řekneme-li A, musíme říci i B
a musíme tedy mluvit o dani z příjmu.
Řekl jsem zde, že doporučuji za klub SDO i
za sebe jednotnou sazbu ve výši 18 %. Pan ministr
financí na to argumentoval, že by to znamenalo výrazné
zatížení, zejména sociálně
slabších skupin. Nechci panu ministrovi vyčítat,
že se nedokáže odpoutat od standardní
úrovně své argumentace, chtěl bych
pouze připomenout, že součástí
úprav návrhu zákona o dani z příjmu
je právě to, aby tyto sociálně slabší
skupiny, a pouze ony, byly kompenzovány za případné
zvýšení cen základních životních
potřeb daňovými úlevami, a to následujícím
způsobem.
Za prvé zvýšením daně prostého
minima z částky 20 400 korun na částku
24 000 korun, což do jisté míry váže
na současnou velikost minimální mzdy. Uvědomuji
si, že tuto částku nelze zvyšovat donekonečna,
protože by při různých dalších
odpočtech mohl základ dosáhnout záporné
hodnoty, ale kromě toho, jak je uvedeno v jedné
z variant předložených návrhů,
doporučuji, aby nejnižší příjmová
skupina, tedy do 60 000 korun, byla místo 15% zdaňována
10%. Domnívám se, že toto by byla adekvátní
kompenzace, která by vytvořila podmínky pro
realizaci zmíněné jednotné sazby v
rámci zákona o dani z přidané hodnoty.
Nyní mi dovolte pouze dvě závěrečné
poznámky, týkající se některých
dalších návrhů, proti kterým
vláda protestuje.
Jsem si vědom toho, že dostáváme v předvolební
horečce na stůl celou řadu populistických
návrhů. Od návrhu, aby se státní
byty prodávaly za 15 000 korun až ke stejně
nesmyslnému návrhu, aby se akcie v tržní
hodnotě 15 000 korun prodávaly za 1 000 korun, čemuž
se říká kupónová privatizace.
Protože dnes nemluvíme o ceně státních
bytů, ale o dividendách, dovolte mi, abych jednak
podpořil návrh na patnáctiprocentní
a nikoliv dvacetipětiprocentní zdanění
dividend a jednak si osvojil návrh významného
pravicového neoliberálního ekonoma Oldřicha
Kýna, který se týká určitého
typu prohibitivní daně.
Pokud jde o první návrh, dovolte mi jednoduchý
výpočet. Jak všichni víte, při
8,5 miliónech držitelů investičních
kupónů připadne na jednoho z nich přibližně
30 000 korun účetní hodnoty. Řada
expertiz vcelku shodně udává, že akcie
budou mít tržní hodnotu ve výši
přibližně 50% hodnoty účetní,
a to především proto, že 50 miliard bonitních
akcií, tedy akcií perspektivních podniků,
bylo vyňato z kupónové privatizace a určeno
na oddlužení.
Kdybychom byli velkými optimisty a očekávali
z těchto 15 tisíc desetiprocentní dividendu,
což je velký optimismus již proto, protože
podnikové zisky nejsou zdaleka určeny pouze pro
dividendy, tak dostaneme částku 1500 korun ročně,
tedy 125 korun měsíčně. Ministerstvo
financí navrhuje tuto závratnou dividendu zdanit
25 %, což vede ke kapitalistickému zisku ve výši
asi 90 korun měsíčně. Je to skutečně
významný podnět pro rozvoj podnikatelství
v této zemi.
Máme-li se vrátit k překonaným kynesianským
teoriím a podporovat v této společnosti sklon
k investicím a sklon k úsporám, tak se domnívám,
že by bylo záhodno alespoň v přechodném
období snížit daňové zatížení
dividend. To za prvé.
Za druhé - pokud jde o daňové zatížení
úspor, chtěl bych konstatovat, že inflace v
posledních dvou letech byla přibližně
80 %. Zhodnocení úspor vyplývající
z vyšších úroků, zejména
pro termínované vklady, činilo za tyto dva
roky maximálně 15 %. Rozdíl představuje
znehodnocení úspor. Jestliže se podíváte
na statistiku, zjistíte, že úspory se soustřeďují
především u drobných střadatelů
a především u věkově starších
skupin obyvatelstva. Ministerstvo financí v zoufalém
hledání rozpočtových příjmů
doporučilo nejdříve zdanění
25 procenty, posléze 15 procenty, zatímco výbory
pro plán a rozpočet navrhly 0 procent. Samozřejmě,
že toto opatření nechápeme jako opatření
pro věčné časy. Samozřejmě,
že jsme ochotni připustit, že až se zotaví
naše ekonomika a dosáhne parametrů ekonomiky
švýcarské, jež nám zde pan ministr
financí dával za příklad, je možné
uvažovat o zdanění úsporných
vkladů. Dosud tomu tak není a jako kompenzaci tohoto
znehodnocení úspor, dodal bych kompenzaci minimální,
se domnívám, že jako přechodné
opatření bychom nulové zdanění
z úroků z úsporných vkladů
měli podporovat.
Vede k tomu ještě jeden důvod. Spořitelny
jsou dnes banky jako jakékoliv jiné. Jestliže
budou úroky z úsporných vkladů zatíženy
daní, vytvoří to tlak na tyto spořitelní
banky, aby zvyšovaly úrokové sazby, chtějí-li
si udržet střadatele. Zvýší-li
tyto sazby z úspor, pak logicky musí zvýšit
i sazby na úvěry a tím vytvořit složitou
situaci pro podnikatele, kterým se dnes oficiální
ekonomickou politikou poskytuje silná verbální
- a pouze verbální - podpora. Domnívám
se, že to je další důvod, který
by nás měl vést k zamyšlení o
nulovém zdanění úroků z úsporných
vkladů.
A konečně poznámka zcela poslední.
Jak jsem již konstatoval, osvojuji si návrh Oldřicha
Kýna, který se týká tak zvané
Capital gain tax, je to daň prohibitivní a tento
návrh, který vám přečtu jako
jediný pozměňovací návrh, jenž
předkládám, zní: nový §
36 a): "Příjmy z prodeje akcií získaných
z kupónové privatizace se samostatně zdaňují
75 %."
Zdůvodnění: Jak jste si možná
všimli, některé investiční privatizační
fondy slibují kozinovsky do roka a do dne, že za 1
000 korun symbolického poplatku zaplatí 10 000 korun.
Zbývá otázka, kde na to vezmou. Lze oprávněně
předpokládat, že jediný kapitálový
zdroj jsou půjčky ze zahraničí. Tyto
půjčky musí být něčím
kryty a nemohou být kryty ničím jiným,
než právě akciemi. Při současném
poněkud komickém kursu naší měny
1 000 korun symbolického poplatku násobeno deseti
je stále ještě symbolickým poplatkem
pro zahraničního investora. Při enormně
rozptýleném vlastnictví stačí
desetiprocentní kontrolní balík akcií
k tomu, aby byl takto ovládnut standardní čs.podnik.
Ukazuje se, že stačí pouhých 300 miliónů
dolarů, k nákupu státního majetku
vyplývajícího z první vlny kupónové
privatizace. Pro srovnání - zisky italské
mafie v roce 1991 činí pouhých 17 miliard
dolarů.
Domnívám se, že chceme-li dosáhnout
toho, aby zde vznikal čs.kapitál a čs. drobný
a střední podnikatelský stav, měli
bychom produkovat spíše nové Tomáše
Bati a v žádném případě
bychom neměli produkovat nové Viktory Kožené.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)