Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Aj ja ďakujem poslancovi Tichému. Teraz prosím pána poslanca Jozefa Wagnera za výbory Snemovne ľudu, aby uviedol predložený návrh na uznesenie.

Společný zpravodaj výborů SL J. Wagner: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pan kolega Tichý za výbor Sněmovny národů jako zpravodaj velmi obsáhle hovořil o všech aspektech daného problému. Já se domnívám, že mně zbývá jen velmi malý prostor, jehož bych rád využil k tomu, abych upozornil na rozhodující čísla, z nichž plyne hodnocení a to hodnocení při uvědomění si rozměru těchto veličin si pak každý z vás může udělat dobře sám.

Není na místě při této příležitosti opakovat to, co jsme zde učinili při projednávání zpráv o plnění rozpočtu za I. a II. čtvrtletí. Domnívám se, že v dané chvíli je ovšem nutno se podívat zpět s pohledem koncepčním a zmínit hlavní okolnosti, které vedly kroky vlády při realizaci rozpočtů, a podívat se na to, kdo z jakých pozic a proč tyto kroky kritizoval, a poté porovnat na výsledcích, kdo v tomto sporu měl pravdu.

Nejdříve jedna malá legislativní drobnost. Pan místopředseda vlády a ministr financí při projednávání návrhu rozpočtu na rok 1991 ve Federálním shromáždění řekl, že vláda připraví návrhy, kterými by se rozpočtové hospodaření dalo lépe řídit za pomoci finanční rady, která by od tohoto shromáždění příslušným zákonem dostala patřičné kompetence.

Domnívám se, že je škodou, že vláda tento návrh zákona nepředložila a že neexistuje vlastně mechanismus legální a zákonný, který by mohl daleko důsledněji, než je dosavadní právní stav, plnit funkci koordinátora rozpočtu jménem federální vlády. Existence finanční rady na dosavadních právních principech nebo za dosavadní legislativy - domnívám se - neumožňuje to, co měl ministr financí jistě na mysli, když nás upozorňoval, že podobný návrh vláda předloží. Byl bych rád, kdybychom mohli ještě v tomto volebním období takovýto návrh projednat. To je ale - myslím - přání nadbytečné.

Bylo zde řečeno, že hlavní příčinou problémů v republikách zejména, je neplnění výdajové části rozpočtu a do jisté míry jakýsi neodpovědný postup kohosi koncem minulého roku. To je jeden náhled na věc. I ten se objevil při jednání výborů.

Objevil se i jiný náhled na věc, a to ten, že problémy jsou v příjmové části rozpočtů. Když se podíváme na třetí sloupec - procento plnění rozpočtu - a to ve všech jeho částech, tj. v souhrnu rozpočtů, ve federálním rozpočtu, v českém i slovenském, zjišťujeme - ale komplexně v souhrnu - že žádný podstatný daňový příjem nedosáhl výše sto procent. Této výše pouze dosáhla důchodová daň ze zisku, která tvoří zanedbatelné minimum příjmů. Tam je 130 procent, ale hovoří se řádově o 2-3 miliardách. Tam, kde se hovoří o 250 miliardách, je ovšem plnění na hranici 90-95 procent. To je u podnikových odvodů a daní, u daní ze zisku, u důchodové daně ze zisku je stav - jak jsem řekl - obrácený.

Domnívám se, že tedy příčinou bude spíše to, co bylo kvalifikováno v debatě v rozpočtových výborech jako nesplnění příjmů, než to, co zmiňuje zpráva, kterou přednesl ministr financí, že tedy problémy výdajové. Samozřejmě je možné hovořit o odpovědnosti správců rozpočtových kapitol ve chvíli, kdy už se ví, že příjmy nebudou naplněny, do jaké míry je nutno používat výdaje, když se ví, že se jich používá za cenu deficitu.

Samozřejmě toto posoudit nemohou ani rozpočtové výbory Federálního shromáždění, ani toto plénum. To přísluší posoudit kompetentním národním radám obou republik. To není náš problém. Náš problém je v tom, abychom posoudili, do jaké míry se splnila očekávání, která jsme měli, když se rozpočet přijímal. Rád bych i na toto číselně upozornil.

Federální ministr financí při předkládání tohoto rozpočtu pravil v této místnosti, že národní důchod poklesne zhruba o 3-3,5 procenta. Dostali jste prosím dnes předběžné statistické výsledky, které ukazují, že národní důchod poklesl o téměř 20 procent. V této souvislosti upozorňuji z tabulek, které máte k dispozici, zejména na užití. Tam je jednoznačný důkaz toho, kde je hlavní tíha všech problémů transformace a kdo ji nese. Nese ji obyvatelstvo, neboť pokles užitého národního důchodu je daleko vyšší, než je pokles tvorby národního důchodu.

A co samozřejmě je též potřeba zmínit, je akumulace. Tam je rozdíl varující. To samozřejmě v této sféře bylo možno očekávat. Nicméně nesplnil se předpoklad pouze malého poklesu národního důchodu - pouze 3-3,5 procenta, ale jeho tvorba poklesla přesně o 19,5 procenta.

Hovořilo se před rokem o tom, že nezaměstnanost bude 5-7 procent. Zde se odhad povedl, ale srovnáme-li tento výsledek s tvorbou národního důchodu, nezbývá než konstatovat, že za cenu obrovského poklesu produktivity práce. Jinak ten pokles není vysvětlitelný při současném zachování předpokladu nezaměstnanosti.

Snad by bylo dobré ještě zmínit, že inflační vývoj rovněž nepředstavoval odhadovaných 30 procent, že byl - ať odhaduje kdo chce z jakýchkoli pozic - musí připustit, že oněch 50-60 procent je skutečností. Samozřejmě je to problém spotřebního koše. Ale problém je zde a rozdíly předpokladů při plnění tohoto rozpočtu a skutečnosti, které nyní bilancujeme, jsou rozdílné. Rozdílné jsou i názory na hodnocení takovéhoto vývoje. Nedomnívám se, že by bylo na místě nyní opakovat názory jedné skupiny i názory druhé skupiny poslanců, které jsou jasně vyhraněny. Objevily se v rozpočtových výborech, pravděpodobně v hospodářských, objevily se při všech debatách o plnění rozpočtu zde. Domnívám se, že jde o spor, který vyřeší praxe a k jehož vyřešení bude nutno vyřešit otázku, do jaké míry je stát kompetentní hospodářské procesy řídit, do jaké míry to umí a do jaké míry argumentace, že to neumí, znamená u odpovědných jistý úprk od odpovědnosti.

Rád bych závěrem připomněl věc, která zde byla už mnohokrát zmíněna, ale rád bych ji připomněl od autority, která je nepochybná. Pro mnohé zde přítomné i pro mnohé mimo tento dům.

Rád bych připomněl slovy z papežské encykliky ten hlavní spor, který se odráží i v debatách, ve všech rozpočtových debatách v tomto parlamentu. Zhroucení komunistického systému jistě v mnoha zemích odstraní překážky věcného realistického přístupu k těmto problémům, to však k jejich řešení nestačí. Hrozí nebezpečí, že se rozšíří radikální kapitalistická ideologie, která odmítne se o těchto problémech byť i jen zmínit, protože se domnívá, že každý pokus vypořádat se s nimi, je předem odsouzen k nezdaru a ve slepé víře přenechá jejich řešení volnému rozvoji tržních sil.

Jsem si vědom jisté nadsázky ve spojení s rozpočtem, ale považuji to přesto za velmi potřebné zmínit v této souvislosti, protože otázky rozpočtové jsou především spojeny se schopností parlamentů zákonodárně upravovat a vlády potom kompetentně řídit a rozhodovat hospodářské věci tak, aby vývoj nebyla schopna jen špatně predikovat, ale i dobře v požadované predikci řídit.

Dovolil jsem si na závěr svůj osobní názor. Bohužel jsme se nedočkali, že by se vládní předpoklady splnily. A nesplnily se zejména k tíži obyvatelstva, jak bylo číselně prokázáno.

Závěrem dovolte, abych doporučil jako zpravodaj výborů Sněmovny lidu usnesení, které vám bylo dáno k dispozici, k vašemu schválení.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Wagnerovi. Otváram rozpravu. Zatiaľ sú prihlásení poslanci Hubálek, Zeman a Skalický. Predpokladáme, že rozprava bude trvať zhruba do 13.40 hodiny, potom by sme prikročili k hlasovaniu o pozmeňujúcich návrhoch, o návrhu zákona, ktorým sa mení a dopĺňa branný zákon a o 14. hodine bude pokračovať rokovanie výborov. Slovo má teraz poslanec Hubálek.

Poslanec SL B. Hubálek: Pane předsedající, dámy a pánové, byl bych rád, kdybyste před sebou listovali v tisku 1296, protože jsou to věci, které jsou tam průkazně vyznačeny a pokud by je dostal do ruky řadový občan, budou na něj působit alarmujícím dojmem, tak jako působily na mne. Nechci je obsáhle komentovat, protože chytrému napověz, hloupého kopni, a to myslím, platí i zde.

Najděte si stranu 7 - nominální mzda. Je to průměrná měsíční mzda v korunách. Tam vidíme ve čtvrtém čtvrtletí nárůst o tisíc korun. Moje poznámka: Kde je odpovědnost ředitelů organizací a institucí k dodržování státního plánu?

Přejdeme na stranu 10, kde je graf výsledků státního rozpočtu čs. federace. Tam vidíme hluboký pokles do minusu. Já vím, že možná z hlediska státního rozpočtu čtyři procenta není tak velká částka, ale kdybychom odpovědně dodrželi plnění státního rozpočtu, tak 20 miliard by pomohlo odstranit potíže ve vybavení policie a zajistit naše lidi, např. ve zdravotnictví. Řekl jsem, nebudu komentovat. Jenom pozornost tomuto grafu.

Dále strana 16. Co mně vadí na zprávě, nejenom ke státnímu rozpočtu, ale i ke způsobu jednání na úřadech i zde ve Federálním shromáždění? Že se kolikrát uchylujeme k neurčitým neosobním frázím. Upozornil bych na konec strany 16 a text: "Z toho lze vyvodit, že jednou z příčin vysokého schodku rozpočtu v roce 1991 byla malá účinnost opatření přijatých k regulacím výdajů v závěru roku v poměru k příjmům." Tento neadresný text vlastně nic neřeší.

Na straně 17 je naznačeno, že na neplnění rozpočtu se podílela nejdříve Slovenská národní rada a o dva dny později i Česká národní rada, když valorizovaly výdaje. Moje poznámka: Autorita dojednaných zásad mezi federací, Českou a Slovenskou republikou a pak okamžitá informace Federálního shromáždění ze strany nejspíš federálního ministra financí. Protože jestliže někdo nechce dodržovat kázeň, pak není odpovědný a mělo by se to bezprostředně pranýřovat.

Poslední poznámku mám ke straně 18, k ukončení textu, který vlastně obecně konstatuje, že se nedělalo dobře, ale kdo je zodpovědný, to se neříká.

Byl bych rád, kdyby pan ministr se k tomu vyjádřil. Já vím, že do obecné zprávy nelze jmenovat všechny viníky nekázně, nebo dokonce i nepravostí, ale vždy bychom měli obecné tvrzení doložit několika konkrétními případy.

A proto jsem se rozhodl, že bych předložil k vašemu posouzení návrh, a to doplnit tisk 1359, to je usnesení k předkládané zprávě, v bodu 5 o odst. e), který by zněl, že žádáme "o předložení zprávy, jakými personálními, správními, případně trestními sankcemi byli postiženi původci finanční nekázně při nedodržování státního rozpočtu".

Závěrem to, co platí myslím všude, a co se bohužel nedodržuje. Jestliže se na něčem dohodneme, je věcí kázně, aby se na usnesení trvalo. Chtěl bych dodat, že skončením činnosti v komisi 17. listopadu a nezařazením do výborů věnuji svůj čas návštěvě federálních ministerstev a institucí. A mohu říci, že to kladení důrazu na kázeň má svůj význam, protože když přicházíte v pátek ve dvě hodiny na ministerstvo a vidíte, jak se proti vám valí proudy lidí, je to otřesné. Pro mne. Vím, že není hlavní přítomnost na pracovišti, že hlavní je vykazovaný výkon. Ale ono i toto má něco do sebe.

To je to, co mě tížilo. Ta neadresnost a obecnost, protože pokud nebudeme jmenovat - že poslanec ten a ten jedná špatně, říká nepravdu, ministerstvo nejedná správně, dělá chybu - nebude otevřenost. Nechci na základě zjištěných faktů sekerničit, ale bez adresnosti není cesty k nápravě. Mým přáním je to, co existuje na ministerstvu vnitra, kde jednotliví pracovníci mají veden svůj osobní účet. Tam se zaznamenávají jejich úřední poklesky a pochvaly. A my bychom tento systém měli učinit pravidlem pro vedoucí pracovníky, měli bychom sledovat, jak kdo na své úrovni plní požadované úkoly a podle toho pak objektivně vyvozovat závěry. Proto nejsem spokojen se zprávou, která nám byla předložena pod číslem 1296. Ne proto, že konstatuje nepříznivé výsledky, ale proto, že její konstatování neukazuje cestu k nápravě. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Hubálkovi. Teraz vystúpi poslanec Zeman, pripraví sa poslanec Skalický.

Poslanec SN M. Zeman: Pane předsedající, vážené Federální shromáždění. Jsem velice rád, že tento parlament má patrně naposled ve svém funkčním období možnost zabývat se stavem státní kasy. Osobně si myslím, že je to daleko důležitější téma než některé žabomyší spory, které jsme mezi sebou vedli v předchozích měsících, i když jako obvykle prořídlé lavice tomu příliš nenasvědčují.

Domnívám se, že pouze technickým nedopatřením se stalo, že federální vláda v programu dokumentů, jež měla tomuto parlamentu zaslat, neobsáhla - třebaže to pro ni vyplývalo ze zákona o rozpočtových pravidlech - i tento dokument a jsem vděčný parlamentu, že velkou většinou svým usnesením federální vládě zaslání tohoto dokumentu uložil.

Stejně tak se domnívám, že je jen drobným přehlédnutím, jestliže federální ministerstvo financí původně plánovalo předložení státního závěrečného účtu výborům Federálního shromáždění ke 20. dubnu tohoto roku - tedy přesně v době, kdy parlament ukončí své poslední zasedání.

A konečně se domnívám, že bylo i hlubokým nedorozuměním, jestliže na společném zasedání předsednictev Sněmovny národů, Sněmovny lidu a předsedů výborů dva kolegové z Občanské demokratické strany žádali, aby tento bod byl z jednání pléna vyškrtnut. Patrně je k tomu vedla vrozená skromnost, se kterou předpokládali, že parlament zahrne tuto rozpočtovou zprávu nezřízenou chválou. Chtěl bych je ujistit, že z mé strany se tak tomu nestane.

A teď už bych přešel k meritu věci. Kolega Wagner, jako zpravodaj, zde citoval celou řadu nesplněných odhadů, odhad v oblasti vývoje inflace, nezaměstnanosti, vývoje reálné mzdy a poklesu produkce. Je nám namítáno, že žijeme v obtížném období, což je jistě pravda a že tyto odhady jsou rovněž zatíženy určitým stupněm neurčitosti.

Chtěl bych se ale zeptat, proč nám je vláda v tom případě ve svých oficiálních dokumentech předkládá? A pokud už je předkládá, proč je nepředkládá intervalově? To by jí nikdo nevyčítal, pokud by to samozřejmě nebyl interval minus nekonečno, plus nekonečno. Zde ovšem jsme svědky údaje, s nímž jsme operovali prakticky po celou dobu našich rozpočtových diskusí - s údajem závazného osmi miliardového přebytku v souhrnu státního rozpočtu jako jednoho z kritérií vůči Mezinárodnímu měnovému fondu. Chtěl bych osvěžit, vážení kolegové, vaši paměť a připomenout, že všichni volení funkcionáři všech rozpočtových výborů, obou federálních, České i Slovenské národní rady, již počátkem září minulého roku upozorňovali, že tento rozpočet skončí výrazným deficitem. K těmže závěrům vedly kontrolní zprávy federálního ministerstva kontroly. Úředníci ministerstva financí teprve v říjnu nebo v listopadu začali opatrně připouštět maximálně dvou miliardový deficit jako tu nejhorší variantu, přičemž předtím označovali naše odhady za škarohlídské.

Ale dovolte mi jednu vzdálenou analogii s tematikou, která vás asi nenapadne, s tématikou komise 17. listopadu. Zde byl posuzován případ našich dvou kolegů, kteří se, podle názoru některých, dopustili úniku informací podléhajících státnímu tajemství. Poněkud unikalo pozornosti, že tito kolegové se dopustili něčeho daleko horšího a sice toho, že veřejně lhali veřejnosti, že se nedopustili činu, kterého se prokazatelně dopustili.

Lze připustit - a zde je ta analogie, vážení kolegové - že osmi miliardový přebytek, který je nahrazen osmnácti miliardovým deficitem, není ani tak vážná tragedie a že o tom můžeme seriózně a klidně diskutovat. Mám ale před sebou dopis, který je datovaný 13. prosince 1991, tedy dnem, kdy i pan federální ministr financí zajisté pochopil, že hrozí deficit a tento dopis sděluje našim bankám, konkrétně Komerční bance, Investiční bance, Všeobecné úvěrové bance, Československé obchodní bance, že federální ministerstvo financí pro ně stanovilo maximální rozsah tvorby rezerv z nákladů na rok 1991 ve výši 1,5 % ze stavu jejich úvěrů k 30. 6. 1991. Podotýkám, že tento dopis byl odeslán v polovině prosince 1991, tedy v době, kdy riziko výrazného deficitu bylo více než zřejmé. Není to má zlolajná huba, vážení kolegové, ale pravicový komentátor Lidových novin, ekonomický komentátor, který označil tento manévr za pokus o podvod a já se k němu pouze připojuji. Chtěl bych konstatovat, že pokud by banky tento příkaz plně provedly, pak by se zde s úsměvem konstatovalo, že předpokládaný osmi miliardový přebytek byl plně dosažen. Banky se naštěstí chovaly jako bankéři, alespoň částečně.

A to je právě ono zakrývání skutečností, které vytýkám našim hospodářským ministrům nejvíce. Stejně jako vytýkám, že když jsme zde diskutovali o deficitnosti nebo o nedeficitnosti federálního rozpočtu, tak jsme byli ujišťováni, že tento rozpočet deficitní není, ale krátce po schválení tohoto rozpočtu na rok 1992 jsem se dověděl a ověřil jsem si v rozhovoru funkcionářů výborů pro plán a rozpočet s panem Jeremy Carterem, stálým zástupcem Mezinárodního měnového fondu, že tento náš rozpočet je vůči Mezinárodnímu měnovému fondu vykazován jako deficitní, protože některé výdaje skryté ze státních finančních aktiv tento fond považuje za řádné rozpočtové výdaje.

Ptám se tedy znovu - proč se tomuto parlamentu neříká pravda, proč se jeví pokusy o zakrytí údajů, které jsou ekonomicky relevantní. Já bych si samozřejmě přál, aby československý parlament měl alespoň stejnou, ne-li vyšší ekonomickou razanci, jakou má Mezinárodní měnový fond.

Blížím se k závěru, takže už nebudu opakovat, že o třetinu klesl užitý národní důchod a že jsme jen v minulém roce přišli o 200 miliard. V tomto závěru bych chtěl konstatovat, že na rozdíl od těch, kdo mě občas vytýkají, že roztleskávám opozici, je závěrečnou poznámkou zcela určitě neroztleskám. Domnívám se totiž, že opozice se ve své většině tiše modlí, aby naše hospodářská politika byla zachována až do voleb a ani o den déle a že možná pokládá naše některé hospodářské ministry za své reklamní agenty.

Domnívám se ale, že nad partajními záměry by měly stát zájmy této země a proto bych skončil parafrází jedné věty, kterou jsem v tomto parlamentu ještě necitoval. Byla to odpověď Miroslavu Štěpánovi, který se ironicky ptal, co bychom jim radili. Ptal se v Mladé frontě a já jsem mu tehdy odpovídal, ještě v samizdatových, a proto inteligentních, Lidových novinách. Ta odpověď zněla: "Odejděte!". Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)