Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Předsedající předseda SL R. Battěk: Další přihlášený je pan poslanec Bartončík. Prosím. Připraví se pan poslanec Michálek.

Poslanec SL J. Bartončík: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, počkám, až ti, které pálí židle, opustí jednací síň. Zatím si dovolím vyslovit zcela soukromý názor, že kdyby se už nevrátili, nesmírně by prospěli tomuto parlamentu i této zemi a jejich odchod by vlastně pak byl vstupem do dějin.

Dámy a pánové, pan poslanec Hruška označil nedávno spojení mého jména s historií schvalování tzv. pendrekového zákona v televizi za nehoráznost. Není v tomto směru vůbec originální. Přesně tím samým termínem kvalifikoval tehdy mé jednání nejvyšší představitel, jak se říkalo vedoucí strany, na schůzi předsednictva FS, které se ihned po společné schůzi sešlo, aby se poradilo, co se mnou. Ale o tom zde nechci hovořit.

Mé vystoupení je vyprovokováno exhibicí pana poslance Hrušky, který zde citoval, zdůrazňuji z části materiálů, které ve vztahu k mé osobě použila vyšetřovací komise. Nevím, zda pan poslanec Hruška věděl, když si tyto materiály opisoval, (pochybuji totiž, že doslovné citace jsou výsledkem geniální paměti), že se jedná, jak jsem již řekl, o část spisu generální prokuratury, která vedla vyšetřování na základě podání ČSL o volbách.

Kdyby komise respektovala mou žádost, aby byl mezi materiály komise zahrnut celý spis, kdyby tuto žádost komise neodbyla už otřepaným konstatováním, že ona nezkoumá pravdivost záznamů, ale pouze skutečnost evidence jako takovou, pak by mohl pan poslanec Hruška citovat i z jiných výpovědí. Než těch účelově vybraných.

Účelově, podle mé informace, vybraných ani ne tak komisí, jako už dříve jinými orgány Federálního shromáždění. Mohl by citovat výpovědi nejen dalších vyslýchaných, ale i korigující výpovědi těch, které jste včera uvedl, a kteří neunesli morální tíhu vyšetřovací konfrontace.

Mohl by například citovat jednoho velmi kompetentního činitele StB, který poté, co odmítl verzi o mém agentství, a na otázku, jakého tedy druhu byly mé kontakty, vypovídá: byly to kontakty přesně toho druhu, jaký byl udržován s... a teď následují jména některých předních postav disentu, o jejichž bezúhonnosti jsem ostatně přesvědčen, a kteří dnes zastávají mimořádně vysoké ústavní funkce. Nikdo z nich nebyl vylustrován.

Mohl by pan kolega citovat také z dalších výpovědí toho, kterého včera jmenoval jako příslušníka, který mne snad obdaroval lahví nějakého alkoholu a který v další výpovědi a konečně při konfrontaci derogoval všechna podstatná tvrzení původní, a jediné zveřejněné výpovědi.

Mohl by citovat také, dá se říci, korunního svědka, který v oné studnici moudrosti a pravdy, za jakou považuje komise registr svazků, figuruje jako ten, kdo mne tam zanesl a který vypověděl naprosto jednoznačně k této záležitosti. Nikoli, který si nedovede spojení svého jména se svým, vůbec vysvětlit.

Mohl by také citovat z materiálů akce "Sponzor" zaměřené proti mé osobě na základě konstatování, že se dopouštím trestné činnosti politického charakteru.

Mohl by nakonec citovat i z dalších výpovědí nesmírně osobité postavičky mého případu Ladislava Machatého. Kolegové poslanci by se pan například dověděli, jak byl na mne nasazen tento člověk v roce 1987 tehdejšími mocnými a StB s cílem usvědčit mne. Napřed z vyzvědačství, později z poškozování zájmů republiky v cizině. A jak byl tentýž člověk proti mně najat v první polovině roku 1990 mocnými, v podstatě současnými. Ještě štěstí, že Machatý, který vypovídal celkem čtyřikrát, poprvé už na zmíněnou

objednávku, dvakrát na Generální prokuratuře a jednou před komisí, tvrdí v každé výpovědi něco naprosto odlišného.

Tak bych mohl, dámy a pánové, pokračovat, až bych dospěl ke konstatování, že zhruba z dvaceti výpovědí příslušníků StB, bylo v práci komise využito jen těch, které potvrzují v podstatě konstatovaný nález komise.

Vzata v úvahu nebyla ani jediná výpověď nález zpochybňující. Pokud by snad někdo z kolegů, vzhledem k tomu, že neuvádím jména a konkrétní údaje měl obavy pokud jde o míru pravdivosti mého konstatování, pak tajný spis Generální prokuratury leží na mé lavici.

Všechna uvedená i další přehlédnutí komise zdůvodňovala, jak už jsem řekl tím, že zkoumá nikoli pravdivost záznamů, ale pouhou jejich existenci.

Účelovost těchto tvrzení však prokázali sami někteří členové, kteří po celou dobu práce komise vystupovali zcela jednoznačně na veřejnosti, se snahou vytvořit atmosféru neoddiskutovatelnosti jejich tvrzení. Za pomoci svých spolupracovníků a expertů zvláštního určení, kteří se dnes v parlamentu představili a za pomoci, bohužel i dalších sympatizujících z tohoto parlamentu i mimo něj - komise sehrála významnou roli v rozpoutání lustrační hysterie, jejíž oběti se dnes už začínají počítat na tisíce. Nelze tedy její práci oddělovat od dopadu lustračního zákona, jak se někteří kolegové pokoušeli. Nejsou ani tak důležité osobní pohnutky, které jednotlivé poslance vedou k černobílému vidění celé problematiky. Důležité jsou důsledky toho, co se zde na parlamentní půdě zrodí.

Komise pro tzv. vyšetřování toho, co vedlo k listopadu a lustrační zákon přináší a přinese důsledky, které neprospějí této zemi. Nebudu teď hovořit o sobě, dámy a pánové. Životní dráha, kterou jsem si zvolil, nese sebou riziko zranění i likvidace. A takové riziko jsem musel přijmout.

Chtěl bych ale vám, kteří tak zběsile prosazujete tendenci zúčtování s kdekým říci, že dnes už máte na svědomí opravdové lidské tragédie.

Uzavřel bych své vystoupení rozvinutím konstatování pana dr. Stomeho v úvodu diskuse, kdy řekl, že lustrace nikoho nesoudí. Ano, zejména pokud jde o osoby, vlastně nebyl nikdo vyšetřován ani souzen. Společenské a osobní důsledky se totiž, ať chceme nebo nechceme, rovnají likvidaci bez rozsudku. Nic na tom nezmění a nezmění ani v budoucnosti, v praxi ostatně obtížné fungování úsilí o očistu postižených právní cestou. Problém je totiž v tom, že nebyli postiženi právem. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

(Řízení schůze převzal místopředseda FS K. Viktorín.)

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Ďalším prihláseným je pán poslanec Michálek. Pripraví sa pán poslanec Tomis.

Poslanec SL F. Michálek: Vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, vážení hosté, dovolte mi laskavě, abych se i já vyjádřil k vyhodnocovací závěrečné zprávě komise pro vyšetřování událostí 17. listopadu 1989 včetně zprávy, týkající se lustrací. Jsou to moje životní zkušenosti.

Metoda a práce zločinů gestapa a StB dnes pomocí lustrační kampaně, mrzačí právní vědomí celé společnosti. Pojem konfident, agent, spolupracovník - to je něco otřesného a budí oprávněný odpor zvláště u lidí mladé generace, která neztratila smysl pro spravedlnost a pravdu.

Konfidentství však a skutečnou aktivní spolupráci s represivní mocí lze spolehlivě prokázat jen málokdy, především soudní formou. Nynější lustrátoři nemají potřebné vzdělání historické. Nemají životní zkušenosti. Tím méně skutečnou lidskou zralost a kulturu. Seznámili se s problémem teprve poté, co se zmocnili politické moci a s ní i určité části bezpečnostních dokumentů.

Musíme připustit, že StB pomocí falšovaných dokumentů usilovala o zkompromitování svých protivníků, dokonce i za čs. hranicemi. Rozvíjení záludné hry - hledat viníky a předhazovat je veřejnosti, a tím odvádět pozornost od skutečných vážných otázek společnosti na křižovatce dějin, jednak vyvolávat všeobecný pocit strachu a závislosti - to je hlavní a skutečný záměr lustrací. Mnohem závažnější je činnost bezpečnostních složek, především StB, které padělaly dokumenty. Prokurátoři, kteří navrhovali tresty smrti a dlouhodobé věznění, organizovali falešné svědectví. Soudci, kteří tyto činy vědomě kryli. Partajníci, kteří toto všechno inspirovali.

Je absurdní, jestliže dnes se mají estébáci vyjadřovat o vině lidí, kterým dokonce zlomili páteř a jejichž vynucených služeb používali. Stejně absurdní je, mají-li zločinci v talárech vyslovovat rehabilitaci nebo snížení trestu svých obětí.

Každý svým dílem pomohl na nohy ničemnému režimu a dnešní lustrace jsou důstojným pokračováním Husákovských normalizačních prověrek. V této meditaci ale nechci pokračovat.

Skutečná nebo neoprávněná obvinění - to je tragédie lidská, národní i státní. Řešení spočívá jedině v nekompromisním a včasném konstatování pravdy. Nespolupracujme na této perfidní hře vytváření iluze o československé spravedlnosti.

Pohrdám těmi, kteří v dychtivosti po moci se nestyděli použít lustrací, nestyděli se použít služeb estébáků a zločinců v talárech se zlatem na svých náramenících, s odkazem na jejich perfektně odvedenou práci nejen v registrech, ale i na popravištích.

Při této příležitosti vzpomínám generála Heliodora Píky, který byl popraven za to, že poškodil zájmy

Československé republiky v zahraničí. Uplynulo 40 let od popravy podplukovníka Josefa Robotky, který šel proti lidu. Samozřejmě, perfektně odvedená práce ve věznicích, v koncentračních táborech, v československém gulagu.

Pokud se týče pana Kopřivy, své vývody si rozebíral na soukromých rodinných akcích v Radíkově č. 43, u mých kamarádů, a když mu bylo poukázáno na metody Státní bezpečnosti, prohlásil, že ať už jsou materiály jakékoliv, ať jsou nebo ne, přesto, když mne po roce 1968 Státní bezpečnost nechala na pokoji (což není pravda), musel jsem asi spolupracovat. Tedy jsem spolupracoval, i když jsem nespolupracoval!

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Slovo má pán poslanec Tomis, pripraví sa poslanec Gürtler.

Poslanec SN V. Tomis: Pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, chápu, že máme plno jiných vážných úkolů do konce našeho volebního období. Nicméně v situaci, která tu nastala v hodnocení činnosti komise a v hodnocení zprávy, považuji za nutné vás informovat o některých skutečnostech.

Byly tady hlasy pro komisi, byly i proti. Nehledám nepřítele v našich řadách, ale na druhé straně musím konstatovat, že komise plnila své úkoly buď z nevědomosti nebo z nedbalosti nebo z úmyslu naprosto v rozporu s příslušnými právními předpisy. Faktem je, že byla ustavena jako komise vyšetřovací k událostem 17. listopadu. Tento úkol nesplnila včas, ale navíc vymyslela si lustrace. Když jsem tady v době, kdy se o tom rozhodovalo, vyslovil pochybnost, zda bude stačit na oba úkoly, když ten první neplní, tak se tu ozývaly hlasy "samozřejmě, určitě, to spolu souvisí".

Dnes víme dobře, že to vůbec spolu nesouviselo, ale že tato komise, pravice a modrá politická síla se tady chtěly ukázat jako někdo, kdo v této republice udělá pořádek, kdo všechny ty špinavé občany nahází někam do kotle a bude je vařit.

Jak však komise postupovala, vážení kolegové? Velmi špatně a v rozporu s právními zásadami. Komise měla především bezpečně prostudovat celou záležitost. Měla vědět, že tady bude přednášet věci, které byly v té době přísně tajné. To komise musela vědět. Měla ve svých řadách právníky, vysokoškoláky, a mohla se opírat i o federální ministerstvo vnitra a jeho odborníky.

Chybu sehrálo i předsednictvo Federálního shromáždění, a to z toho důvodu, že vědělo a mělo k dispozici dopisy generálního prokurátora, předsedy Nejvyššího soudu, pana Langoše, federálního ministra vnitra, že tyto věci odtajnit nelze. Komise tedy měla informovat nás, Federální shromáždění, že tady takové zprávy jsou, že to, co komise ví a chce sdělit, je přísně tajné a že tedy nelze informovat veřejnost. Předsednictvo však bylo potichoučku. Proč? Je tu Federální shromáždění, ono si to odhlasuje. Já se ptám, proč tam sedí u každého funkcionáře jeden poradce, když jim nakonec nebyli schopni poradit, jestli o tom mohou a mají informovat plénum, když to neučinila komise.

Ne jeden člen komise u soudu prohlásil "já jsem to nevěděl, já jsem byl nemocen" a pod. To znamená, že komise nebyla řízena. Tady také řekl místopředseda pan Jičínský, že předal předsedovi komise panu Rumlovi usnesení o tom, že jsou zbaveni mlčenlivosti, a komise o tom údajně nevěděla. Taktéž komise a její jednotliví členové zřejmě nevěděli, že budou hlasovat pro to, aby se zveřejnily přísně tajné věci.

Už tady řekl předřečník, že komise udělala skutečně z registru něco pompézního, neotřesitelného, nezvratitelného. Já bych řekl jako bývalý úředník, že jde vlastně o podací deník. Podacímu deníku dali gloriolu. V podacím deníku je zapsáno, že něco přišlo, že něco je zaevidováno. Co to je, k tomu je třeba spis. Aby komise mohla pošpinit určité lidi v tomto parlamentu a další spoustu lidí, potřebovala z registru udělat veřejnou listinu, kterou registr není a nikdy nebude, protože to je interní dokument správního orgánu. Nic jiného. Není možné se o něj opřít. To za prvé.

Za druhé - komise vyslechla třináct příslušníků StB ke každému poslanci, a všichni z těchto třinácti vypověděli, že zapsali bez vědomí určitého člověka do registru. Komise tedy v době, kdy zveřejnila údaje, to bezpečně věděla, protože si to každý z nás mohl v záznamech přečíst. To ale nepotřebovala, to se jí nehodilo do krámu.

Komise dala dohromady StB a vojenskou kontrarozvědku. Prosím vás, to je tak velký rozdíl jako západ a východ. Já jako důstojník jsem se stýkal téměř týdně s příslušníkem kontrarozvědky mého útvaru, obědval jsem s ním, čas od času hrál jsem s ním fotbal, a pod. Čili já jsem musel toho člověka znát na rozdíl od jiných, kteří estébáka neznali, neboť měl jiné přízvisko, jinak vystupoval. Já jsem ho znal, já jsem s ním spolupracoval atd. On se mne ptal, jestli mám zajištěné samopaly, ptal se na různé věci, a to všech, kteří tady byli nařčeni z kontrarozvědky.

Další věcí je, že u soudu se dnes ukazuje, že tato komise neplní své úkoly, protože od minulého března je žádána, aby předkládala materiály. Stále tvrdila, že není zbavena mlčenlivosti. Zajímavé! Když se přesvědčili, že jsou zbaveni mlčenlivosti, tak předseda komise pan Ruml tady řekl, že nemá nic jiného než co je ve spise, který jsme viděli. To znamená, že komise strašila soud, strašila ty, kteří byli přečteni, strašila tím, že něco má v rezervě a jen co budeme zbaveni mlčenlivosti, pak uvidíte! Nic jsme neviděli a nic neuvidíme, protože já tam mám dva řádky a ty nelze rozmnožovat, ledaže by to byl on a ona, možná by jich pak bylo více. Jinak to nejde.

Dále proti mně vypovídají plukovníci a generálové vojenské kontrarozvědky a nemohou říci nic jiného, než že 40 % důstojníků nemuselo vědět o tom, že jsou zapsáni, že je s nimi počítáno jako se spolupracovníky. Dále řekli, že jestliže je někdo zapsán na šest měsíců, tak to znamená, že se neosvědčil nebo se jim ztratil nebo s ním mají ztížený styk. Nevysvětlili to. Jestliže tady komise chtěla takto vystoupit, jestliže si říká, že je fundovaná, čestná a poctivá vůči kolegům, kteří byli našimi občany zvoleni stejně jako členové komise, pak komise měla vše předem zjistit a sněmovny o všem informovat ještě před zveřejněním jmen poslanců napsaných v evidenci spolupracovníků.

A ne chtít být rychle slavná a ve skutečnosti obelhat nás a obelhat národ. Chtěl bych říci jenom jedno, že skutečně je třeba, abychom bedlivě vážili ne jako nepřítele tuto komisi, ale skutečně jako přinejmenším nezodpovědnou, jako komisi, která nesplnila svůj účel a jako komisi, která brzdila rozvoj našeho státu. Navrhuji vyslovit komisi nespokojenost.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Slovo má pán poslanec Sokol, ktorý sa prihlásil s faktickou poznámkou.

Poslanec SN J. Sokol: Dovolte malé upřesnění. Ty materiály komise nikdy odtajněny nebyly. Já jsem chtěl pana kolegu Tomise upozornit na rozdíl mezi odtajněním materiálů a zbavením mlčenlivosti. Materiál může odtajnit jen ten, komu materiál patří. V daném případě federální ministerstvo vnitra. Naopak je výlučně v kompetenci předsednictva Federálního shromáždění, aby poslance zbavila mlčenlivosti o věcech, se kterými se při výkonu své činnosti setkali. Je třeba, abychom tyto dvě věci nesměšovali. Děkuji.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Ďakujem. Faktickú poznámku má pán poslanec Tomis.

Poslanec SN V. Tomis: To, co řekl pan místopředseda Sokol, je vcelku pravda. Ano, materiál - registr spolupracovníků - dodneška nebyly odtajněny, jsou přísně tajné, to znamená nemohly být přečteny a komise byla zbavena jen mlčenlivosti v dubnu, nikoliv v březnu, kdy tyto údaje přečetla před širokou veřejností.

Předsedající místopředseda FS K. Viktorín: Prosím pána poslanca Gürtlera, aby sa ujal slova.

Poslanec SL Š. Gürtler: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Dlouhá diskuse v lednu, bouřlivá diskuse včera, dnes již také dost dlouho mne vedla k tomu - vzhledem k tomu, že jsem již v lednu byl přihlášen do diskuse, a že se na mě nedostalo - ne že by má slova byla spasitelná, ale řekl jsem si, že bych se také měl k tomu vyjádřit. Když poslouchám vše, co tady bylo řečeno, mám silný pocit, že se zřejmě bavíme o nesprávném tématu, nesprávnou formou a že ta diskuse není zřejmě určena tomu, komu by měla být. Byla tady bouřlivá obhajoba i obvinění na Obrodu. Plně je chápu, že se cítí poškozeni. Nebyli na stejné úrovni vyhodnoceni jiní, kteří tak nebo onak jsou také spojeni s minulostí a zřejmě také nemuselo být všechno dle dnešních kritérií košer.

Mám dojem, že Komise 17. listopadu měla jiný úkol, který dnes máme zhodnotit, než pouze lustrace. Domnívám se, že když bylo přímo rozhodnutí o pověření této komise i lustracemi, že to nebylo šťastné rozhodnutí. Že na lustrace, jako samostatné téma, měla být vytvořena jiná komise. A proto se všechno směšuje dohromady a spíše mnohem více se diskutuje o vylustrovaných poslancích a záměru, který tomuto hodnocení byl dán, než o vlastní komisi a zhodnocení, zda splnila nebo nesplnila, co jí bylo uloženo. Bylo jí dáno, aby se vyjádřila k zhodnocení, co všechno vedlo k 17. listopadu, jaké jsou výsledky tohoto šetření a návrhy. My nejsme soud, ale přesto jenom toto konečné stanovisko, stanovisko parlamentu, by v tomto smyslu mělo být řečeno.

Na poslední straně této zprávy jsou shrnuty body, které byly jako zásadní, které mají zvýraznit, co bylo účelem a k jakým výsledkům na základě obsáhlého šetření komise došla. Když toto máme zhodnotit, musíme se vrátit k první komisi. Již tehdy, myslím že to bylo 29. listopadu 1989 došlo zřejmě k zásadnímu omylu, když v komisi nebyli zástupci Občanského fóra, lidí a organizací, které se sdružili v postoji proti minulosti. Proti skutečnému a ne domnělému - a to se nedá oddiskutovat - potlačování práv, kterých nikdo nemá právo zbavit jakoukoliv formou, pod jakoukoliv záminkou. To se dělo. To byl první omyl.

Druhý omyl pak byl - to už jsem jednou řekl - že tatáž komise, když byla vytvořena 20. září 1990, byla pověřena dodatečně i lustracemi. Mne například velice překvapuje a určitým způsobem i určitým způsobem i potěšilo, že bylo konstatováno, že situace, která se tehdy odehrávala v prvních dnech listopadu, byla tak nebezpečná, že si ji nechceme ani přiznat. Zabýváme se něčím úplně jiným, než bychom měli. Jestliže nebyla dvě centra, ale jedno velitelské centrum, které mohlo udělat, co udělalo, pak je třeba z toho vyvodit závěr a proti lidem, kteří zneužili svých pravomocí a že tehdejší mocní dávají od těchto rozhodnutí a opatření ruce pryč. A my se tváříme, jako kdybychom tyto myšlenky a tato fakta nějak nechtěli domýšlet. A mně se to nezdá fér. Ti lidé nesou podstatný díl viny - vždyť bylo přes 500 postižených 17. listopadu.

Tím, jak bylo i komisí znovu potvrzeno, Lidové milice z Plzeňska a z některých jiných oblastí odmítly z Prahy odjet a chtěly silou provést zásah a poučení nespokojených, to je závažný fakt. Jak víte dlouho je museli přesvědčovat, aby pochopili, že není možno provést vlastní zásah, který chtěli.

Domnívám se, že vůbec se velice málo mluví o tom, že i armáda měla připravena opatření, v dohodě a konzultaci s ministerstvem vnitra, vytvářela krajně nebezpečnou situaci, která ve zprávě je konstatována, že nejsou navrhovány závěry z této skutečnosti.

Nezapomínejme na to. Já osobně se domnívám, co patří lustrovaným poslancům, ta jim patří. Já sám, aby bylo jasné, jsem hlasoval pro lustrace. Byl jsem nahoře ve Škrétově ulici se přesvědčit a zjistit fakta, která byla zjištěna o poslancích pozitivně lustrovaných. U všech těchto poslanců jsem si prohlédl jejich spisy, ale přitom všem - vím, že - to jsou malé ryby. Jsou to tak nepatrné ryby, že by o nich nestálo téměř za to ani mluvit. Ale pokud o nich tak důležitě mluvíme, pak nám ty velké doopravdy unikají.

Já osobně považuji za důležité říci - je, já nevím jestli je to štěstím, náhodou nebo něčím jiným, že třeba taky nejsem zapsán v takovém nějakém svazku.

Za uplynulá léta měli dostatek důvodů mě tam zanést. Já přitom neomlouvám nikoho, pokud se našly podklady. Mnozí tady tvrdí, že ne. Byl bych rád, kdyby přes veškeré zápory, které tato zpráva má, byly hodnoceny i klady, které má.

Mnoho tady bylo řečeno, a domnívám se, že usnesení, které z našeho jednání vyplyne, musí určitou formou zhodnotit pozitivní stránky. My jsme se tady uchylovali chvílemi k dost bouřlivým výrokům a stanoviskům, které vyplývají nebo evidentně signalizují, že se blíží volební kampaň. Bylo tady dost, téměř neomaleně útočeno na Občanské hnutí a naznačována různá podezření. Stejnou formou se to dá udělat na ODS i na kteroukoli další stranu, a to dost silně.

Pokud již teď budeme používat unfair zákroků, pokud doopravdy tyto způsoby nás odvedou od toho, od čeho tady jsme, volební kampaň budeme dělat mimo tuto síň, a ne tady. Proto kategoricky protestuji proti výrokům, které tady už v tomto smyslu byly řečeny.

Mnohé z toho, co jsem chtěl říci, už přede mnou mnoho lidí řeklo. Já bych jenom chtěl říci, že z této tribuny již mnohokrát zazněla slova, před kterými se skláním. Byla plná moudrosti, zkušeností.

(Řízení schůze převzal předseda SL R. Battěk.)