Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Pán poslanec Mečl chce zdôvodniť situáciu.
Poslanec SN J. Mečl: Asi jsme udělali chybu, ale
nemyslím si, že velkou, protože nám v
podstatě nic jiného nezbylo. Stanovisko České
národní rady jsme obdrželi dnes dopoledne.
Předsedající také upozorňoval,
že to byl jeden z důvodů zdržení
schůze. Toto stanovisko, pane kolego, je stanoviskem jednotlivých
výborů ČNR. Nejde o souhrnné stanovisko.
Teď ho mám před sebou.
Stanovisko Slovenské národní rady jsme ještě
neobdrželi. Toto stanovisko bylo schváleno dnes dopoledne
a má být Federálnímu shromáždění
zasláno. Asi jsem špatně formuloval své
doporučení oběma sněmovnám.
Vůbec si nemyslím, že by sněmovny neměly
být informovány o stanoviscích národních
rad a že by to mělo být předmětem
jednání pouze ústavně právních
výborů. Doporučoval jsem, aby ještě
před ukončením rozpravy tak, aby doporučení
národních rad mohla být posouzena v obou
sněmovnách a mohla být případně
schválena a zapracována do textu, se sešly
ústavně právní výbory. Seznámily
se se stanovisky národních rad s tím, že
předpokládám, že stanovisko SNR během
hodiny nebo ještě dopoledne obdržíme a
informovaly obě sněmovny o tom, jaká stanoviska
jsou a které věci je zapotřebí posoudit,
schválit, zamítnout. Za této situace pokládám
tento návrh za korektní i vůči stanoviskům
národních rad i vůči sněmovnám,
které budou informovány a budou se moci meritorně
zabývat oběma stanovisky. Zatím, pane kolego,
máme stanovisko, společnou zprávu výborů
České národní rady.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem spravodajcovi Mečlovi. Predtým ako
otvorím meritórnu rozpravu, dám ešte
slovo prvému podpredsedovi Federálneho zhromaždenia,
pánu Jičínskému, ktorý sa chce
vyjadriť k niektorým, skôr procedurálnym
aspektom prerokúvania.
První místopředseda FS Z. Jičínský:
Vážené poslankyně, vážení
poslanci, moje vystoupení souvisí s tím,
čeho se dotkl ve své faktické poznámce
pan poslanec Mandler.
Chci vás seznámit s určitým časovým
sledem vypracování tohoto návrhu, aby nevznikaly
v diskusi zbytečné otázky nebo pochybnosti,
pokud jde o korektnost postupu, který byl při jeho
vypracování uplatněn. Říkám
to i proto, že v tisku kolega Kroupa vyslovil jisté
pochybnosti v této věci na moji adresu.
Politické grémium se zabývalo otázkou,
jak bude postupovat, pokud jde o ústavní strukturu
nejvyšších orgánů v souvislosti
s přípravou voleb a s přípravou volebního
zákona. Politické grémium se tím zabývalo
na podzim v souvislosti s iniciativou prezidenta republiky, o
které bylo předem informováno, že hodlá
přednést návrh na zřízení
nové struktury Federálního shromáždění
na federální radu. Bylo to obsaženo i v jeho
pracovní verzi návrhu nové ústavy.
Politické grémium dospělo k tomu, že
je vhodné, aby byly předloženy ty kapitoly
vypracovaného pracovního návrhu poslanecké
komise, pokud jde o strukturu Federálního shromáždění,
prezidenta a republiky jako iniciativní návrh skupiny
poslanců. To byl závěr, k němuž
politické grémium dospělo s tím, že
v této pracovní verzi byly ponechány ještě
určité varianty, které vzešly z jednání
poslanecké komise. Na základě toho byl tento
návrh předložen a já jsem 2. 12. 1991
poslal tento návrh oběma předsedům
národních rad s tím, že předložený
návrh bude ve Federálním shromáždění
nejprve projednáván v poslaneckých klubech,
což umožní vyjasnit, jaká jsou stanoviska
klubů k jednotlivým variantám. S přihlédnutím
k jejich stanoviskům komise expertů dopracuje variantu,
kterou bude podporovat většina poslanců. Teprve
poté bude návrh přikázán výborům
k projednání.
Doporučil jsem, aby národní rady volily obdobný
způsob, jaký je použit ve Federálním
shromáždění.
21. prosince 1991 byl rovněž oběma předsedům
národních rad podle § 39 zákona o jednacím
řádu Federálního shromáždění
zaslán k zaujetí stanoviska návrh ústavního
zákona, kterým se mění a doplňuje
ústavní zákon č. 143/68 Sb., o čs.
federaci, ve znění pozdějších
předpisů, tisk 1071/A. Vzhledem k tomu, že
tento návrh ústavního zákona bude
zařazen na program 20. společné schůze
Sněmovny lidu a Sněmovny národů, prosím
o zaslání stanoviska co nejdříve.
8. ledna po poradě vedoucích funkcionářů
byly obě národní rady telefonicky urgovány,
aby stanoviska, která vzejdou z jednání uvnitř
národních rad, byla Federálnímu shromáždění
zaslána tak, aby bylo umožněno s nimi pracovat
v průběhu práce ústavně právních
výborů. Bohužel z důvodů, které
nejsou v naší moci, se tak nestalo a stanoviska jsme
dostali pozdě. Z tohoto hlediska byla ovšem dostatečná
doba, aby se jak poslanecké kluby, tak i orgány
národních rad s tímto návrhem seznámily.
Říkám to proto, že tady nebylo žádné
krátké časové období, které
by nedovolovalo se s těmito návrhy podrobně
seznámit. Musím ovšem konstatovat, že
ani od poslaneckých klubů v národních
radách během prosince iniciativní skupina
poslanců ve Federálním shromáždění
žádná stanoviska nedostala.
Předpokládám ovšem, že poslanecké
kluby v národních radách jsou samozřejmě
v kontaktu s poslaneckými kluby ve Federálním
shromáždění a že ta stanoviska,
která vyjadřovali zástupci poslaneckých
klubů ve Federálním shromáždění
při jednání politického grémia
a která vedla k tomu, že některé varianty
z pracovní verze byly eliminovány, odpovídala
i stanoviskům poslaneckých klubů v národních
radách.
Předpokládám to, nemohu to samozřejmě
s určitostí tvrdit, protože to nevím.
Návrh tak složité problematiky samozřejmě
nepředpokládal ani, že všichni navrhovatelé,
kteří jsou uvedeni pod tímto tiskem, se ztotožňují
se všemi jednotlivými ustanoveními tohoto návrhu.
To u takovéhoto návrhu nelze předpokládat,
protože čekali bychom asi věčně,
kdybychom se spoléhali na to, že lze dosáhnout
takové jednoty. Říkám to i proto,
že došlo k tomu, že kolega Čič svůj
návrh stáhl, poslal dopis, že "na první
poradě skupiny poslanců o návrhu zákona
o struktuře kompetencí nejvyššího
zákonodárného sboru jsem vyjádřil
souhlas s požadovaným spoluautorstvím. Současně
jsem si ale vymínil právo uplatnit své názory
a postoje v průběhu příprav a projednávání
tohoto návrhu. Když jsem neměl možnost
toto právo uplatnit - jsem toho času v nemocničním
ošetření - dovoluji si zaujmout k své
účasti či podpisu na návrhu toto stanovisko:
Moje osobní názory na rozsah, obsah i práva
Senátu, zejména ale na otázky zákazu
majorizace, jsou podstatně jiné než navrhované.
Protože je nemohu osobně přednést a
obhájit, nepovažuji se za spoluautora či předkladatele
projednávaného návrhu. Prosím, vážené
poslankyně a poslanci, abyste laskavě vzali toto
moje prohlášení na vědomí i jako
distanci od předloženého návrhu."
Považuji za potřebné toto stanovisko poslance
Čiče sdělit.
Dále konstatuji, že stanovisko vlády jsme dostali
dnes. Je rozmnožováno, pokud je nemáte v lavicích,
bude vám během rozpravy dáno k dispozici.
Děkuji.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. Upozorňujem vás, že v zmysle
§ 19 ods. 5 prednosť v rozprave majú zástupcovia
politických klubov.
Zahajujem rozpravu a konštatujem, že sa zatiaž
prihlásili politické kluby ODS, HZDS, KDH, KSČM,
SDO, Občianske hnutie. A pán poslanec Mandler sa
hlási tiež do rozpravy alebo s faktickou poznámkou?
Ja som chcel len dokončiť. Vyzývam ďalšie
poslanecké kluby, aby si podali prihlášky a
vyzývam všetkých ostatných, ktorí
chcú vystúpiť svojím menom, aby sa prihlásili
písomne. Rozprava je zahájená. Faktická
poznámka, pán poslanec Mandler.
Poslanec SL E. Mandler: Vyšly tedy najevo okolnosti, že
tento návrh tří hlav ústavy, novelizace
ústavy, byl zařazen na program, aniž byla známa
poslancům stanoviska rad. Je to běžné,
že nebyla známa stanoviska rad ani federální
vlády. Není běžné, aby to bylo
k třem hlavám ústavy.
Já proto dávám procedurální
návrh, aby projednávání tohoto bodu
bylo přerušeno a aby ústavně právní
výbory se sešly a seznámily poslance se všemi
těmito stanovisky, protože si myslím, že
tato stanoviska mohou být důležitá.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Zvolávam poslancov, budeme hlasovať o procedurálnom
návrhu pána poslanca Mandlera.
Vážené kolegyne, vážení
kolegovia, zvolal som vás, pretože padol procedurálny
návrh, o ktorom musím dať bezodkladne a bez
rozpravy hlasovať. Jeho podstata spočíva v
tom, že pán poslanec Mandler zo Snemovne žudu
žiada prerušiť rozpravu ešte predtým,
než sa začala a žiada, aby spravodajcovia informovali
ústavnoprávne výbory, ktoré sa majú
stretnúť o stanoviskách národných
rád a to podrobne. Zdá sa mi, že stanoviská
národných rád neobsahujú nejaké
meritórne nové poznatky. Sú však rozporné.
Dám teda hlasovať o tom, či sa má táto
rozprava prerušiť. Pán poslanec Mandler, zrejme
zle interpretujem váš požiadavok.
Poslanec SL E. Mandler: Já jsem chtěl, abychom my
byli informováni. Je-li k tomu zapotřebí,
aby se sešly ústavně právní výbory,
pak nechť se sejdou.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ja som vám chcel ešte oznámiť, že
je daný pokyn k rozmnoženiu príslušných
stanovisiek a každý poslanec stanoviská dostane
do lavíc.
V každom prípade ste požadoval prerušiť
rozpravu a zvolať schôdze ústavnoprávnych
výborov.
Ešte raz opakujem, stanoviská národných
rád sa rozmnožujú a budú rozdané
poslancom do lavíc, takže sa budú môcť
s nimi zoznámiť v krátkej dobe, v priebehu
diskusie hneď po poludňajšej prestávke.
Kto súhlasí s návrhom pána poslanca
Mandlera, aby sme nepokračovali v rozprave alebo ju zatiaž
nezahajovali než sa ústavnoprávne výbory
a ostatné nezoznámia so stanoviskami národných
rád, nech zdvihne ruku a stlačí tlačidlo!
(Hlasuje se v 11.58 hodin.)
(SN 14, SL 10) Snemovňa národov štrnásť,
Snemovňa ľudu desať. Ďakujem.
Kto je proti? (SN 37, SL 31) Snemovňa národov tridsaťsedem,
Snemovňa ľudu tridsaťjeden. Ďakujem.
Kto sa zdržal hlasovania? (SN 50, SL 47) Snemovňa
päťdesiat, Snemovňa žudu štyridsaťsedem.
Ďakujem.
Návrh pána poslanca Mandlera na tento procedurálny
postup bol zamietnutý.
Pokračujeme teda v rozprave. Ako prvý vystúpi
poslanec Tomáš Kopřiva, menom poslaneckého
klubu Občianskej demokratickej strany. Pripraví
sa poslanec Anton Ondrejkovič so stanoviskom klubu Hnutie
za demokratické Slovensko.
Ešte jedna technická poznámka, pán poslanec
Tahy, prosím.
Poslanec SN M. Tahy: Dávam, pán predsedajúci, procedurálny návrh aby sme teraz uskutočnili poludňajšiu prestávku. Predpokladám, že za tú dobu by sme mohli dostať tie stanoviská, o ktorých ste hovorili, rozdelené do lavíc.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Odporúčam poludňajšiu prestávku
od 12.30 hodín. Aj úradníčky majú
právo na obed a oni k nemu teraz pristupujú. Absolvovali
by sme teda dve alebo tri vystúpenia a potom by sme urobili
poludňajšiu prestávku. Prosím, aby sa
teraz ujali slova pán poslanec Kopřiva.
Pán poslanec, stiahnete svoj procedurálny návrh?
(Poslanec SN M. Tahy: Ano.)
Poslanec SL T. Kopřiva: Pane předsedající,
milé kolegyně, vážení kolegové,
vážení hosté, dovolte, abych se k předloženému
návrhu novely ústavního zákona č.
143/1968 Sb. vyjádřil za politický klub Občanské
demokratické strany ve Federálním shromáždění.
Náš klub pověřil svého člena
v poslanecké ústavní komisi Federálního
shromáždění, Slovenské národní
rady a České národní rady, aby se
připojil k navrhovatelům této právní
úpravy. Tento podpis jsme nechápali jako bezvýhradnou
podporu, ale jako souhlas se všeobecným trendem, který
byl vyjádřen v návrhu tisku 1071. Také
hlasování našich členů v jednotlivých
výborech a ve výborech ústavně právních
jsme chápali jako přitakání k procesu
projednávání a výraz naší
ochoty k dialogu, kompromisu a hledání společenského
konsensu. S tímto vědomím projevuji jménem
klubu Občanské demokratické strany naše
výhrady k jednotlivým ustanovením návrhu
obsaženým v tisku č. 1212 a podáváme
následující pozměňující
návrhy:
V čl. I, bod 2, čl. 30, odst. 3 pozměňující
návrh zní: "Volební období poslanecké
sněmovny je čtyřleté, volební
období Senátu je šestileté." Tento
rozložený cyklus voleb umožní rozlišit
významněji význam Senátu jako stabilizačního
prvku a poslanecké sněmovny jako barometru změn
politické scény. Vhodným způsobem
se doplňuje s pětiletým cyklem prezidentským
a volebním obdobím zastupitelských sborů
obecní samosprávy.
Při projednávání ve výborech
zazněla námitka, že tímto návrhem
bude přidán další volební termín,
který bude nutit voliče chodit každoročně
k volbám. Když si nakreslíme časovou
osu a na ní vyznačíme pravidelné termíny
voleb do samosprávy a voleb do zákonodárných
orgánů, uvidíme, že ke zvětšení
četnosti voleb díky delšímu volebnímu
období v Senátu nedochází. Navíc
tento způsob umožňuje neustálé
hledání vhodných kandidátů
a umožňuje voličům častější
možnost vyjádřit své mínění
o činnosti politických stran ve Federálním
shromáždění. Nezanedbatelné není
ani to, že tento způsob je obvyklý v západních
demokraciích a osvědčil se.
Případným přijetím tohoto pozměňujícího
návrhu je třeba změnit čl. 30, odst.
4, a to takto: "Volby do poslanecké sněmovny
a Senátu se konají ve lhůtě začínající
patnáctým dnem před uplynutím volebního
období a končící patnáctým
dnem po jeho uplynutí, kromě případu
skončení volebního období rozpuštěním
Federálního shromáždění
(čl. 42)".
V případě přijetí těchto
pozměňujících návrhů
k článku 30, potom platí druhá varianta
našeho pozměňujícího návrhu
k článku 65, odst. 2, o kterém budu mluvit
později. Domníváme se také, že
čl. 42 je nutno vzhledem ke znění čl.
30 doplnit novým odst. 5 tohoto znění: "V
případě rozpuštění Federálního
shromáždění volební období
dosavadního Federálního shromáždění
končí dnem voleb do Federálního shromáždění".
Je to upřesnění mechanismu nástupu
nově zvolených poslanců a vyplnění
legislativní mezery ve znění zákona.
V čl. 43, odst. 1 navrhujeme toto znění:
"Poslanecká sněmovna je způsobilá
usnášet se za přítomnosti nadpoloviční
většiny poslanců. K přijetí usnesení
je třeba souhlasu nadpoloviční většiny
poslanců". Při formulaci tohoto pozměňujícího
návrhu jsme vycházeli z předpokládaného
způsobu volby do poslanecké sněmovny a z
občanského principu této sněmovny.
K tomuto ustanovení zároveň podávám
pozměňovací návrh nikoliv jménem
klubu, ale jménem svým a to tohoto znění:
Čl. 43, odst.1: "Poslanecká sněmovna
je způsobilá usnášet se za přítomnosti
jedné třetiny poslanců. K přijetí
usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční
většiny přítomných poslanců".
Navazuji tím na právní úpravu, která
byla přijata Národním shromážděním
v roce 1920. Toto kvórum usnášeníschopnosti
donutí poslance, kteří budou chtít
aktivně prosazovat své návrhy, zúčastnit
se zasedání a omezí se možnost pasivní
rezistence, kterou občané často kritizují.
Další pozměňující návrh,
tentokrát opět z poslaneckého klubu Občanské
demokratické strany se týká čl. 45,
způsobu a podmínek vyslovení nedůvěry
vládě ČSFR. Tento návrh zní
takto: Druhá věta: "K jeho přijetí
je třeba v poslanecké sněmovně souhlasu
nadpoloviční většiny z celkového
počtu zvolených poslanců nebo v Senátu
nadpoloviční většiny z celkového
počtu senátorů zvolených v České
republice a nadpoloviční většiny z celkového
počtu senátorů zvolených ve Slovenské
republice".
Vycházíme z toho, že pro vyslovení důvěry
vládě je třeba jak souhlasu poslanecké
sněmovny tak i obou částí Senátu.
Ztratí-li vláda důvěru některé
sněmovny, tento všeobecný souhlas také
mizí a je třeba důvěryhodnost vlády
nebo jejímu jednotlivému členu znovu ověřit.
Dosti dlouze jsme diskutovali o ustanovení čl. I,
bod 5, čl. 64, odst. 3. Chápeme důvody, které
byly motivací zařazení tohoto pravidla, ale
dospěli jsme k názoru, že shodu a spolupráci
ministra a jeho prvního náměstka, kterým
je de facto státní tajemník, není
možno nadekretovat administrativním opatřením.
Nejlepší cesta, jak vyhovět duchu, který
vedl k zařazení tohoto ustanovení, je nechat
tyto citlivé personální otázky normální
lidské přirozené ochotě a důvěře.
Proto navrhujeme vypustit ustanovení odst. 3 a tedy potom
následně z čl. 61 prvního odstavce
písm. k) "a funkcemi státních tajemníků".
Podpůrným argumentem je i to, že ostré
kritice občanské veřejnosti je podrobeno
rozšiřování počtu vládních
úředníků a tím i neúnosné
rozšíření administrativy a finančních
nároků na jejich udržování.
Zásadní připomínku vznáší
náš klub Občanské demokratické
strany ke znění čl. 65. Podle všeobecně
platných demokratických pravidel je v civilizovaných
zemích jmenován ministerským předsedou
po volbách vždy představitel vítězné
strany či koalice. Domníváme se - a to velice
důrazně - že toto přední pravidlo
zastupitelské demokracie se musí promítnout
i do našeho právního řádu. Čl.
65, odst. 2 navrhujeme tedy v tomto znění:
"Prezident po jednání s politickými
stranami a hnutími, zastoupenými ve Federálním
shromáždění, pověří
představitele politické strany nebo hnutí
nebo jejich volební koalice s nejlepším volebním
výsledkem do Federálního shromáždění,
sestavením vlády. Na návrh tohoto představitele
jmenuje prezident vládu...." a text by dále
pokračoval ve znění odst. 2. Samozřejmě
zde musíme navázat na pozměňovací
návrh k čl. 30, odst. 3. V případě,
že by byl tento pozměňující návrh
přijat, máme připravenu druhou variantu,
kde namísto "volebních výsledků
do Federálního shromáždění"
se každé roky zohledňují "volební
výsledky do poslanecké sněmovny".
Posledním kritickým bodem, se kterým nesouhlasí
klub Občanské demokratické strany, je ustanovení
čl. IV, bod 1. Permanentní schvalování
ústavy nebo jejích změn podrývá
jednotu právního řádu a vytváří
trvalou nestabilitu. Dovolím si citovat autoritu ústavního
práva, prof. Weyra: "Má-li však býti
zachována normativní jednotnost právního
řádu (a tím též státu),
je nezbytně třeba, aby jeden ze zákonodárných
sborů měl tzv. kompetenční kompetenci,
čili kompetenční výsost, to jest právním
řádem mu propůjčenou schopnost upraviti
sobě a druhému (nebo dalším) zákonodárným
sborům příslušnost."
Principiální možnost uplatnění
tohoto pravidla bychom si přijetím zmíněného
bodu uzavřeli. Domníváme se zároveň,
že podání tohoto pozměňovacího
návrhu je plně v intencích kroměřížské
dohody, kterou plně respektujeme.
Závěrem bych chtěl vyjádřit
přesvědčení, že se při
rozhodování a hlasování my všichni
budeme řídit bohatými právními
tradicemi a vyzkoušenými principy parlamentní
demokracie. Jsme si však zároveň vědomi
toho, že k prosazení určitých myšlenek
je třeba více času, více rozhovorů,
více porozumění a více vůle
k jednotě. Proto i případné nepřijetí
tohoto i dalších zákonů na 20. společné
schůzi FS nepovažujeme za tragédii a z hlediska
širšího časového horizontu věříme
v uplatnění zdravého selského rozumu,
který se i přes momentální nepřízeň
určitých lidí přece jen prosadí.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. To bol poslanec Kopřiva z ODS. Teraz vystúpi
poslanec Anton Ondrejkovič so stanoviskom poslaneckého
klubu Hnutie za demokratické Slovensko. Prosím všetkých,
ktorí majú pozmeňujúce alebo doplňujúce
návrhy, aby ich v zmysle zákona o rokovacom poriadku
predkladali v písomnej forme spravodajcom.
Poslanec SN A. Ondrejkovič: Vážený pán
predsedajúci, vážené Federálne
zhromaždenie, vážení hostia, poslanci
klubu Hnutia za demokratické Slovensko prerokovali zákon,
ktorý práve prerokúvame v našom zákonodarnom
orgáne a prijali k nemu nasledujúce stanovisko.
Nie je náhodou, že proces štátoprávneho
usporiadania narástol do dimenzie, ktorá v nás
vyvoláva pocity obáv, znepokojenie, ale aj nepochopenie.
To, že federatívna štátna forma, ktorá
u nás dodnes pretrváva, má celý rad
nefunkčných, prežitých, deformujúcich
prvkov priznali takmer všetci najvýznamnejší
politikovia. To dalo podnet ku vzniku intenzívneho jednania
medzi predstaviteľmi Českej národnej rady a
Slovenskej národnej rady. Je len ku škode veci, že
od samého začiatku sa pre nich stanovovali nereálne
časové intervaly, v ktorých mali byť
jednania uzatvorené. Viedlo to k nežiadúcej
dramatizácii v priebehu jednania pred verejnosťou,
často sa daná situácia označovala
za bezvýchodiskovú. Východisko sa našlo
v otvorené druhej fronty štátoprávneho
procesu na pôde Federálneho zhromaždenia. V
jednaniach národných rád šlo od samého
začiatku o tvorbu spoločného štátu
zdola. Vyjadrením slobodnej vôle žiť v
slobodnom štáte podľa názorov väčšiny
politických strán v Slovenskej republike by mala
byť štátna zmluva, ktorá by sa uzatvorila
medzi Českou republikou a Slovenskou republikou. Podľa
doteraz platnej ústavy sa totiž ČSFR skladá
z dvoch národných štátov.
Zákony, ktoré obsahujú štátoprávne
problémy, ktoré sú v súčasnej
dobe vo Federálnom zhromaždení prerokúvané
svedčia o výstavbe federácie zhora. Republiky
nebudú mať tie kompetencie, ktoré im z ich
originality vyplývajú, ale len tie, ktoré
im federácia odovzdá.
S takýmto postupom naše hnutie nesúhlasí.
Kompetencie, ktoré sa odovzdávajú zhora sa
totiž veľmi ľahko odoberajú naspäť
do centra. Máme s tým zlé skúsenosti
z minulosti aj zo súčasnosti. Napríklad návrhy
zákonov na vytvorenie federálneho fondu životného
prostredia, federálneho fondu pre vedu a výskum,
federálneho fondu pre trhovú reguláciu jasne
ukazujú trvalé pôsobenie tendencie zvyšovať
právomoc federálneho centra.
Dnes prerokúvame návrh zákona o novej podobe
Federálneho zhromaždenia - tlač 1071A. Robíme
do v období, kedy súčasná vládna
koalícia pripravuje prijatie novej federálnej ústavy.
Táto bude definovať budúcu podobu Federálneho
zhromaždenia bez ohľadu na vôľu prejavenú
v blížiacich sa voľbách.
Skutočnosť, že prijímame zákony
ktorí by mali obsahovo vyplynúť z výsledkov
volieb znamená, že už teraz fixujeme obsah budúceho
štátoprávneho usporiadania. V prípade,
že by nedošlo k prijatiu novej ústavy, série
zákonov ktoré boli za týmto účelom
predložené (a niektoré aj schválené,
napríklad zákon o referende, o právomoci
prezidenta, o zmene Federálneho zhromaždenia, volebný
zákon, zákon o Najvyššom súde,
o Ústavnom súde), federálnu ústavu
vlastne nahradzuje a určuje kontúry budúce
štátoprávneho usporiadania. Potom si ale priznajme,
že rokovania o štátoprávnom usporiadaní
vedené medzi Českou národnou radou a Slovenskou
národnou radou stráca zmysluplnosť.
Záverom mi dovoľte, aby som menom klubu Hnutia za
demokratické Slovensko ocenil zákonodarnú
iniciatívu poslancov vo forme predloženej novely zákona
č. 143/68 Zb. - tlač 1071A. Avšak vzhľadom
k našim meritórnym stanoviskám oznamujem, že
ju nemôžeme podporiť.