Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Nyní má slovo poslanec Bobovnický. Připraví se poslanec Sokol.

Poslanec SL J. Bobovnický: Vážený pán predsedajúci, kolegyne a kolegovia aj s poukazom na to, že sa z titulu svojej funkcie predsedu kontrolného orgánu Federálneho zhromaždenia pre FBIS stretávam s problematikou štátneho tajomstva a časťou bezpečnostnej problematiky, dovoľujem si predložiť niektoré pozmeňujúce návrhy k vládnemu návrhu zákona, ktorým sa mení a doplňuje Trestný poriadok a Zákon o ochrane štátneho tajomstva (tlač 984).

K bodu 16 návrhu navrhujem doplniť v § 33 textom:

"Keď sú v trestnom konaní preberané skutočnosti, ktoré tvoria predmet štátneho tajomstva, môže byť obhajcom len advokát, ktorý stvrdí svojím podpisom poučenie o povinnosti zachovávať mlčanlivosť."

I keď je v dôvodovej správe vysvetlené, že advokátne komory sú organizáciami, ktoré zo zákona o štátnom tajomstva sú povinné vo vzťahu ku svojim členom tento zákon dodržiavať, myslím, že akási duplicitnosť nie je na škodu, že je dokonca nutné stanoviť povinnosť písomného záväzku advokáta, aby sme nedošli k nejakým komplikáciám alebo vyslovene k neriešiteľným situáciám, pokiaľ advokát záväzok nepodpíše.

K bodu 30 návrhu - navrhujem doplniť v § 73 a) ods. 1 za prvú vetu vložením vety s textom: "Keď je však obvinený stíhaný pre trestné činy uvedené v § 71 ods. 2 alebo pre trestný čin ublíženia na zdraví, (§ 222) a keď je daný dôvod väzby uvedený v § 67 písm. c), nie je možné peňažitú záruku prijať."

Odôvodňujem to tým, že pri nebezpečenstve pokračovania v trestnej činnosti je treba zabrániť možným neodstrániteľným následkom na živote a zdraví.

K bodu 33 návrhu odporúčam nahradiť v § 75 v poslednej vete číslo 24 číslom 48 - je to lehota uvedená v hodinách.

Odôvodňujem to tým, že v navrhovanej úprave bola ponechaná prokurátorovi povinnosť posúdiť dôvody väzby a súčasne mu bola odobratá dostatočná lehota na toto posúdenie. Lehotu môže potom čerpať len na úkor vyšetrovateľa alebo vyhľadávacieho orgánu, ktorým sa tak skracuje lehota pre objektívne a kvalitné zhromaždenie materiálov potrebných k posúdeniu dôvodnosti väzby.

To isté sa týka § 76 ods. 4 a § 77 ods. 1 s rovnakým odôvodnením.

Ďalší návrh sa týka bodu 40 návrhu, a to doplniť v § 83 ods. 2 textom: "Príkaz podľa ods. 1 nie je potrebný, keď je nevyhnutné vykonať v obydlí obhliadanie miesta trestného činu, ktoré neznesie odklad. V takomto prípade sa príkaz k domovej prehliadke obstará bez prieťahov dodatočne."

Odôvodňujem to takto: V novele navrhovaná právna úprava jednostranne preferuje práva majiteľa obydlia a celkom zabúda na práva poškodeného a záujmy spoločnosti. Bez tohto ustanovenia mnou navrhovaného hrozia nenapraviteľné škody pri zisťovaní a hľadaní páchateľa a zabezpečenia dôkazov.

Posledný pozmeňujúci návrh sa týka bodu 40. Navrhujem doplniť v § 83 c) vetu prvú textom: "Alebo keď sa jedná o obydlie, kde sa nachádza osoba dôvodne podozrivá zo spáchania trestného činu, ktorá je na úteku."

Odôvodňujem to tým, že navrhovaná právna úprava by znemožnila bezprostredné dopadnutie páchateľa, ktorý by sa skryl inde než vo svojom vlastnom obydlí.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo má nyní pan poslanec Sokol, připraví se pan poslanec Pobežal.

Poslanec SN J. Sokol: Vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, pan místopředseda vlády zde již předběžně oznámil podání několika drobných pozměňovacích návrhů, které tímto podávám.

Za prvé. K bodu 16 vládního návrhu navrhuji, aby tento bod zněl:

V § 35 odst. 1 se druhá a třetí věta nahrazují větou, která zní: "Pro jednotlivé úkony trestního řízení, s výjimkou řízení před soudem, se může dát obhájce zastoupit svým koncipientem." Smyslem navrhované úpravy je to, aby možnost obhájce dát se zastupovat koncipientem, byla přece jenom omezená. Listina lidských práv totiž stanoví, že každý, kdo je stíhán z trestního činu, má právo na obhajobu obhájcem. Kromě toho dnes advokátů přibývá a ve většině případů nutných obhajob je platí stát. Tento stát by tedy měl zaručovat právo obviněného na kvalifikovanou a kvalitní právní pomoc. V tomto smyslu se domnívám, že svěřit toto rozhodnutí advokátní komoře není správné.

Za druhé, k bodu 25 vládního návrhu, navrhuji, aby v § 68 byla vypuštěna část věty-za středníkem to jest slova "rozhoduje-li však o vazbě zatčené osoby, rozhodne i bez návrhu prokurátora". Důvodem je to, že vzetí do vazby na základě příkazu k zatčení je samostatně upraveno v § 69 a proto je tato část věty v § 68 nadbytečná.

Konečně dvě malé úpravy, které se týkají bodu 26 vládního návrhu a obě vycházejí z praktických problémů, které mohou vzniknout vzhledem ke lhůtám. Především v § 69 odst. 5 navrhuji, aby druhá věta vládního návrhu zněla:

"Provádí-li výslech obviněného jiný věcně příslušný soudce, informuje o jeho výsledku soudce věcně příslušného soudu, který příkaz k zatčení vydal."

Kdyby se tato úprava nepřijala, mohly by v praxi vznikat pochybnosti, zda po vydání příkazu zatčení musí být k dispozici stále týž soudce, který příkaz vydal, což by z praktických důvodů nebylo možné.

Za druhé, navrhuji, aby byl zařazen nový odstavec 6, který zní:

"V řízení před soudem rozhodne o vazbě zatčeného soudce." Dosavadní odst. 6 se označí jako odst. 7. Je zřejmé, že v řízení před soudem, pokud by šlo o senátní rozhodování, by bylo sotva možné zajistit přítomnost senátu mimo pracovní dny. Proto je vhodné do zákona výslovně zakotvit, že v řízení před soudem o vazbě na základě příkazu k zatčení, rozhoduje rovněž soudce.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji vám. Nyní má slovo pan poslanec Pobežal.

Poslanec SL J. Pobežal: Vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, v celé řadě tragických událostí, ke kterým v našich nápravně výchovných ústavech neboli věznicích došlo se nepochybně podílí i nejistota lidí, kteří tam jsou, jak to s nimi dále bude a ta je způsobena určitou vágností předpisů, které pobyt zadržených osob upravují.

Toto je cílem mého pozměňovacího návrhu, abych do této vágnosti vznesl určitý řád. Proto mám pozměňovací a doplňující návrh k § 71 odst. 2, který předložím písemně a který spočívá v tom, že v odstavci 2 § 71, je vypuštěna druhá věta a nahrazena textem.

Usnesení o prodloužení vazby musí být obviněnému doručeno ve lhůtě deseti dnů od rozhodnutí. To je první věta. Druhá věta: Nerozhodne-li soud do skončení lhůty, musí být obviněný propuštěn prokurátorem na svobodu. Poslední věta, kterou se to nahrazuje: Proti usnesení o prodloužení lhůty je přípustná stížnost.

Podstata mého návrhu je v tom, že osoba ve vazbě ví, že dnem, kdy jí uplyne lhůta, je buďto propuštěna, nebo pokud propuštěna není, ve lhůtě do deseti dnů dostane rozhodnutí soudu o tom, že se její pobyt ve vazbě prodlužuje. Až do této doby osoba ve vazbě nevěděla, přestože lhůta byla termínově prošlá, jestli soud rozhodl tak, či onak. Čili zde to vnáší určitou jistotu pro zadrženou osobu ve vazbě.

Dále mám návrh k § 72 odst. 2. Navrhuji ve prospěch zadržené osoby vypustit v poslední větě poslední slova "od právní moci rozhodnutí" a nahradit je textem "ode dne rozhodnutí". Tím se zkrátí lhůta, přes kterou osoba nemohla zatím podat opravný prostředek, opakovat svoji žádost o propuštění na svobodu.

K § 76 odst. 6 navrhuji na konci vypustit celý konec odstavce od slova "ledaže", navrhuji tedy vypustit "ledaže je obhájce ve lhůtě tam uvedené nedosažitelný". Podstata tohoto návrhu, který považuji za velmi důležitý, spočívá v tom, že ne každá zadržená osoba je schopna si obhájce zvolit. Obhájce, který jí je ustanoven, je - jak to znám z praxe, protože pracuji jako soudní znalec a zúčastnil jsem se řady úkonů v těchto případech, tak to vím - zpravidla nedosažitelný. Je nedosažitelný a osoba pak nemá možnost dosáhnout svého práva na obhajobu. Proto pokud její právo je takto jasně stanoveno, zadržená osoba má právo zvolit si obhájce a radit se s ním již v průběhu zadržení, má též právo požadovat, aby obhájce byl přítomen při jejím výslechu podle odst. 4, pak tam nemůže být dovětek, že obhájce je ve lhůtě tam uvedené nedosažitelný. To prakticky její právo zcela ruší. Obhájce v reálu skutečně nedosažitelný je. Děkuji vám za pozornost.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Nyní má slovo poslanec Patočka, připraví se poslanec Filip.

Poslanec SN J. Patočka: Vážený pane předsedo, vážení kolegové, podle dosavadní i navrhované právní úpravy může obviněný kdykoli požádat o to, aby byl propuštěn. Tuto svoji žádost může opakovat po uplynutí čtrnácti dnů.

Soudy poukazují na to, že doba čtrnácti dnů, v nichž může obviněný ve vazbě opakovat žádosti o propuštění, je příliš krátká. Obvinění totiž využívají všech možností, jak řízení protahovat až do doby, než uplyne lhůta k jejich propuštění. Proto si myslím, že doba čtrnácti dnů je příliš krátká. Myslím, že doba jednoho měsíce na opakování žádosti se jeví jako mnohem přiměřenější a dostatečně zabezpečuje práva obviněného, aniž by současně dávala široký prostor k prodlužování trestního řízení.

Navrhuji proto, aby v § 72 odst. 2 ve znění vládního návrhu byla slova "čtrnáct dnů" nahrazena slovy "jednoho měsíce". Děkuji vám za pozornost.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec Filip, připraví se poslanec Chýlek, který je zatím posledně písemně přihlášený.

Poslanec SL V. Filip: Vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, pokud jde o můj první návrh, měl jsem návrh ke změně věty druhé § 68, ale po vyslechnutí návrhu pana poslance Sokola, budu podporovat tento návrh a svůj nepředložím.

Jen bych řekl několik slov k tomu, proč je asi nutné dospět ke změně § 68. Smyslem novelizace trestního řádu je zejména uvést tento základní zákon z oblasti trestního práva procesního do souladu s Listinou základních práv a svobod. Bylo to zde řečeno několikrát.

Vládní návrh novelizace trestního řádu shora uvedenou skutečnost přesně nerespektuje a předpokládá, že soudce je příslušný rozhodovat o vazbě pouze v přípravném řízení s tím, že o vazbě zatčené osoby rozhodne i bez návrhu prokurátora. V ostatních případech stanoví, že k rozhodování o vazbě je příslušný soud. Z hlediska § 2 odst. 9 trestního řádu je třeba v senátních věcech, které tvoří většinu trestní agendy, pojem soud vykládat jako senát, t.j. předsedu senátu a přísedící. Podle § 240 trestního řádu je v těchto případech třeba rozhodovat v neveřejném zasedání za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele. Zajistit, aby soud za těchto podmínek splnil požadavek rozhodnout ve všech věcech nejpozději do 24 hodin od doby, kdy mu byl zatčený předán, znamená stanovit nepřetržitou dosažitelnost, t.j. pracovní pohotovost nejen pro předsedy senátu, ale i přísedící a zapisovatele.

I když pomineme, že soud by v těchto případech musel vždy porušit § 241 trestního řádu ukládající, aby o neveřejném zasedání byl prokurátor vyrozuměn, zpravidla alespoň tři dny předem, je organizačně značně obtížné zajistit, aby např. v den pracovního volna předseda senátu během 24 hodin provedl výslech zatčeného, nařídil neveřejné zasedání, v něm za přítomnosti přísedících, zapisovatele, event. prokurátora věc projednal, rozhodl o vazbě a rozhodnutí o vazbě opět oznámil zatčenému. Pokud by výslech a publikaci o rozhodnutí o vazbě musel předseda senátu navíc provádět prostřednictvím dožádaného soudu, je splnění zákonného požadavku rozhodovat tímto způsobem o vazbě zatčeného prakticky nemožné.

Úprava navrhovaná ve vládním návrhu novelizace trestního řádu by nutně vyvolala totiž další nároky na finanční prostředky k odměňování přísedících. Nehledě na skutečnost, že funkce přísedícího je v současné době veřejnou funkcí, o jejíž výkon občané neprojevují přílišný zájem. Představa o dosažitelnosti ve dnech pracovního volna a pracovního klidu by nepochybně měla za následek hromadné odmítání jejího výkonu. Navrhovaná úprava by vyvolala potřebu zvýšeného počtu přísedících, aby se vyhovělo zákonnému požadavku, že přísedící nemá zasedat častěji než dvanáct dní do roka.

Z těchto závěrů vychází i stávající právní úprava § 69 odst. 5 trestního řádu, kdy stanoví, že o vazbě zatčeného rozhoduje v řízení před soudem předseda senátu. Listina tuto úpravu přebírá a povyšuje ji na ústavní princip. Proto se navrhuje uvedený postup ponechat a nečinit nedůvodné rozdíly ve způsobu rozhodování o vazbě zatčeného v přípravném řízení a v řízení před soudem. I nadále se navrhuje ponechat soudu, t.j. v senátních věcech senátu, rozhodování o vazbě obviněného v řízení před soudem, pokud takovému rozhodnutí nepředcházelo zatčení. Jde o případy, kdy důvod vazby vyjde najevo v průběhu hlavního líčení, nebo veřejného zasedání, v řízení před senátem, a je proto logické, že se ponechává na celém senátu, aby učinil rozhodnutí vycházející z důkazů provedených před tím.

K bodu 10 návrhu novelizace, a to je k § 26. Zde uvedu pozitivní návrh změny. Příslušnost soudů k úkonům v přípravném řízení: Navrhuji, aby § 26 začínal takto: K provádění úkonů v přípravném řízení je příslušný soud, v jehož obvodě je činný prokurátor, který podal příslušný návrh.

Dovolte mi, abych se v odůvodnění vyjádřil zejména k ekonomické stránce věci. Vládní návrh předpokládá, že na příslušnost soudu k úkonu v přípravném řízení, tj. k rozhodování o vazbě zadržené a zatčené osoby, k nařizování domovní prohlídky nebo k nařízení aby obviněný byl pozorován ve zdravotnickém ústavu za účelem vyšetření jeho duševního stavu, se přiměřeně užijí obecná ustanovení trestního řádu o věcné a místní příslušnosti soudu. V praxi taková úprava znamená, že všechny okresní i krajské soudy v České a Slovenské Federativní Republice by vždy v mimopracovní době a ve dnech pracovního volna a klidu by zajišťovaly dosažitelnost, tj. pracovní pohotovost předsedy senátu a podle formulace § 68 vládního návrhu - pokud by nedošlo k jeho změně - i přísedících a zapisovatelů, ačkoliv jinak by pro takový postup nebyl důvod.

Generální prokuratura vzhledem k zásadě podřízenosti nižších článků vychází při přípravě organizační zajištěnosti aplikace novely trestního řádu z principu, že dosažitelnost pro tyto účely bude zajišťovat vždy jen jeden prokurátor v sídle kraje.

Pokud by byla přijata navrhovaná změna § 26, pak by dosažitelnost mohl zajišťovat jen jeden soud v kraji, např. v Praze místo deseti obvodních soudů pouze jeden. Taková úprava by byla jednak v podstatě organizačně jednodušší, finančně méně náročná, umožňovala by rychlejší rozhodování soudů v přípravném řízení z důvodu snazšího styku soudu s prokurátorem a policií při předvádění obviněného. Především by se výrazně snižovalo nebezpečí dalšího vyloučení soudců z účasti při provádění dalších úkonů trestního řízení z hlediska § 30 odst. 2 vládního návrhu.

Navrhovaná změna by rovněž neznamenala porušení zásady nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci ani by neohrožovala kvalitu rozhodování soudu v přípravném řízení.

A nyní jedno negativní vyjádření, nebo-li požadavek na neakceptování bodu 9 návrhu výborů ústavně právních, týkající se § 72.

Návrh, aby v § 72 byl vypuštěn odstavec 3, by znamenal, že v přípravném řízení by o propuštění obviněného na svobodu mohl podle § 72 odst. 1 trestního řádu rozhodnout prokurátor bez ohledu na případné stanovisko soudu, zatím co v řízení před soudem by takové rozhodnutí předseda senátu učinit nemohl, i když by s tím prokurátor souhlasil. Taková úprava postrádá logiku i v tom směru, že rozhodnutí o vzetí do vazby zatčeného se vždy svěřuje soudci, tj. jednotlivci, avšak učinit rozhodnutí opačné, ve prospěch obviněného, by se mu zakazovalo. Nejenže se tím prokurátor povyšuje nad soudce, ale zbytečně se formalizuje rozhodování o propuštění z vazby ve zcela zřejmých případech, což v praxi může vést k zbytečným průtahům ve vazebních věcech. Proto navrhuji, aby nebyl akceptován návrh ústavně právních výborů, tento odstavec vypustit. Děkuji vám.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec Chýlek. Než se ujme slova, žádám poslance, kteří se zdržují v kuloárech a nevyzvedli si dosud volební lístky, aby tak učinili. Zároveň pokud poslanci v jednací síni dosud neodvolili, připomínám jim tuto jejich povinnost do 16.00 hodin.

Pan poslanec Chýlek má slovo.

Poslanec SL S. Chýlek: Pane předsedající, vážené Federální shromáždění, není pochyb o tom, že naše veřejnost i toto Federální shromáždění si přeje, aby trestní řád po novelizaci, kterou nyní provádíme, účinněji působil proti pachatelům trestné činnosti. Není tedy pochyb ani o tom, že bychom měli napomoci policejním orgánům, aby mohly lépe působit v tom směru, který jsem naznačil.

Já jsem novelu konsultoval s policejními orgány v místě, kde jsem byl zvolen. Odtud vzešlo několik návrhů, které většinou již byly zahrnuty do pozměňovacích návrhů, které přednesli kolegové, kteří hovořili přede mnou. Nicméně chci přesto upozornit na jednu závažnou věc.

Policii velmi často vadí velmi krátká lhůta pro zatčení, tj. těch 24 hodin. Já se tedy přimlouvám za to, aby tato lhůta byla prodloužena, a stavím za návrh, který přede mnou přednesl pan poslanec Bobovnický, tj. aby byla dvojnásobná. Pokud by jeho návrh neprošel, tak přicházím s tímto návrhem: V § 69 odst. 4 by za poslední větu byla dodána tato věta: "Do stanovené doby se nezapočítává doba nezbytně nutná ke zjištění totožnosti." To je totiž jedna z velkých překážek, kdy policejní orgány musejí zjišťovat někdy obtížně totožnost některých obviněných, a doba určená pro zatčení před předáním dalším orgánům mezi tím vyprší. Tolik můj pozměňovací návrh. Děkuji.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Jako poslední je přihlášen pan poslanec Kudláček. Prosím, přeje-li si ještě někdo vystoupit v diskusi, nechť se přihlásí.

Pan poslanec Kudláček má slovo.

Poslanec SL L. Kudláček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte přednést některé návrhy k novele trestního řádu.

Především bych se chtěl vyjádřit k bodu 20 navrhované novely, tj. § 39. Domnívám se, že posunutí subjektu, který je oprávněn ustanovovat obhájce až na úroveň soudu, zbaví sice prokuraturu části agendy, ale ve skutečnosti bude znamenat vážné průtahy v řízení, které jsou spojeny s oběhem spisů, bez nichž soudce nebude moci rozhodnout, jakož i nemožnost udržení práv obviněných zakotvených na jiných místech trestního řádu. Není např. jasné, jak uvést do souladu s navrhovaným zněním § 39 ustanovení § 291, podle něhož mladistvý musí mít obhájce již od vznesení obvinění. Časové posunutí ustanovení obhájce za dobu, kdy musí být činěny prvotní úkony, mohou vést buď k zpochybnění těchto úkonů a ke zmaření možnosti určit pachatele, a nebo k značnému omezení práv obviněných. Nabízí se proto obdobně jako v případě vazby řešení podle předběžného rozhodnutí prokurátora, popřípadě jiného institutu, vyšetřovatele, které by vyžadovalo potvrzení soudem.

Druhou možností, která se jeví ještě vhodnější je trvat na tom, aby obhájce musel ustanovovat vyšetřovatel nebo prokurátor. V podstatě by se jednalo o rozšiřující výklad článku 40 odst.3 Listiny základních práv a svobod. Jde o to, že tam, kde jde o omezení práv občana, např. o rozhodování o vazbě, nemůže samozřejmě konečným způsobem rozhodovat jiný orgán, než který je výslovně určen. Ale tam, kde jde o naplnění jeho práv, jeho plnější uskutečnění, lze okruh subjektů rozšířit.

Proto jako první pozměňovací návrh doporučujeme v odst. 1 a 2 nahradit slovo "soudce" slovem "prokurátor" a v souvislosti s tím bod 21 vypustit.

Další pozměňovací návrh se týká § 8 a) v novele je to bod 4. Považujeme navrhované ustanovení tohoto § 8 a) za nadbytečné. Myslíme si, že zcela postačuje právní úprava, která je u § 179 trestního řádu stávajícího.

Další pozměňovací návrh k § 9 odst. 2. Doporučujeme ponechat současné znění, to znamená vypustit bod 5 z novely. Kdyby návrh tak, jak je uveden v novele, byl odsouhlasen, podle našeho názoru by to vedlo k znemožnění vyřešit prejudiciální otázky a vznikl by zkrátka problém, kdo dá soudu podnět k vyřešení takové otázky, která by právě připadla v úvahu.