Předsedající předseda SL R. Battěk:
To byl poslanec Petr Toman. Další přihlášený
je Jiří Adámek - Hnutí za samosprávnou
demokracii-SMS II. Prosím, faktická poznámka,
pan poslanec Tichý.
Poslanec SN B. Tichý: Chtěl bych upozornit poslance
Tomana, že Federální shromáždění
už zvedlo svůj hlas. Zvedá ho v návrhu
usnesení, které přednesl pan poslanec Stome.
Jedná se o to, aby se Federální shromáždění
zapojilo do tohoto procesu. Lze se vyjádřit k tomuto
návrhu usnesení.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji, je ještě jedna faktická. To
je pan poslanec Kováč Marián.
Poslanec SN Marián Kováč: Pán predsedajúci,
mňa by zaujímalo, podľa akých kritérií
stanovíte prihlásenie do rozpravy.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
To je zajímavá otázka, ale chcete-li se osobně
přesvědčit, mám na každém
přihlášeném číslo, takže
se mi nedaří švindlovat.
Poslanec SN Marián Kováč: Takže kolegu
Benčíka, ktorého som prihlásil, nie
náhodou posúvate.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Když už jste tak otevřený, tak vám
musím říci, že má číslo
10 a přijde na pořad teď jako čtvrtý.
Jste spokojen?
Poslanec SN Marián Kováč: Áno, ďakujem
za odpoveď.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Já vám též děkuji, pane poslanče,
ujměte se slova.
Poslanec SL J. Adámek: Vážený pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
jen krátce k otázce referenda. Kolik stran tolik
asi bude názorů na formulaci této otázky.
První vlastně položil tuto otázku v
konkrétní formě prezident republiky. Ve svém
kategorickém požadavku, vzneseném na půdě
Federálního shromáždění,
stanov jako jediný možný princip federativní.
Ovšem dál tvrdí, že federativní
stát musí mít své federální
orgány, které vykonávají základní
pravomoce, jež jim republiky svěřují,
což je konfederativní princip. Co se týče
okruhu základních pravomocí, řadí
mezi ně i společnou obranu; zahraniční
politiku, měnu a federální zákonodárství.
První tři pravomoce připomínají
dualismus.
Dříve než se vyhlásí referendum,
musí být po obsahové stránce stanoveno
to nejdůležitější, a to je obsah
otázky referenda. Již jsem se zmiňoval o prezidentově
názoru na tuto otázku. Nyní k několika
dalším názorům. Někde se mluví
o zachování společného státu,
někde o eventuálním vystoupení ze
společného státu. Návrh HSD-SMS II.
zde byl již přednesen, přesto si jej dovoluji
zopakovat: "Jsme pro vícečlenný společný
stát tvořený třemi samosprávnými
a rovnoprávnými subjekty při respektování
historických hranic jednotlivých zemí před
jejich zrušením 1. 1. 1949". Domnívám
se, že toto řešení je nejschůdnější.
Z uvedeného, co jsem řekl, vyplývá
jednoznačně, že je velký počet
návrhů, a to z různých náhledů.
Ujednocování bude těžké, to je
jedna stránka věci. Druhou je fakt, že právě
teď probíhají rozhodující státoprávní
jednání, které by mohla otázka referenda
spíše narušit, než jim prospět. Už
proto, že dosud není shoda v některých
základních otázkách. Proto by bylo
vhodné důkladně zvážit, zda-li
právě v této chvíli je vhodné
nastolit otázku referenda.
A ještě na okraj bych dodal, že stejně
jako pan poslanec Dostál, i my jsme dostali dva telefonáty,
jednak pana Stýskala ze Znojma, kde se staví za
naše stanovisko, a stejně tak pan Solich z Malé
Bystřice.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji panu poslanci Adámkovi. Teď je na řadě
pan poslanec Emanuel Mandler z Liberálně demokratické
strany. Připraví se pan poslanec Roman. Nepřipraví,
protože se vzdal svého slova.
Poslanec SL E. Mandler: Vážený pane předsedo,
pane předsedající, dámy a pánové,
pokud jde o vypsání referenda, panuje zvláštní
a podivná situace. Neměli jsme nejdřív,
alespoň my zde v Čechách ani zákon
o referendu ani otázku. Zřejmá za to byla
odpověď. Nesmí dojít k rozpadu společného
státu. Teď se postupně vytvářejí
dodatečně potřebné zákony,
ale nemáme otázku a dnes teprve o ní jednáme.
Máme odpověď a tato odpověď by
měla vypovídat a svědčit o otázce.
Heslo: "Nedopustíme rozdělení našeho
státu, podávané přirozeně v
mnoha dalších a podobných podobách,
má nepříjemnou podobnost i nepřímou
sice, ale přece jen souvislost." Promiňte,
že se o ní zmiňuji, myslím, že
je to nutné. Vždy totiž v minulých socialistických
desetiletích, kdy se jen trochu zostřila společenská
situace, ozvalo se ono známé a proslulé:
"Republiku si rozvracet nenecháme." A dodávalo
se, že s těmi, kdo si nedají říci,
zatočíme.
Dámy a pánové, nepřipomínám
tuto souvislost proto, abychom snad my, liberálové,
mohli rozvířit diskusi o nové totalitě.
My se prostě domníváme, že když
už se takováto souvislost objeví, je třeba
co nejpřesněji uvažovat o tom, co vlastně
znamená. V tomto případě, co znamená
ve vztahu k vypsání referenda a formulaci jeho otázky.
Jde myslím o toto: Chápání státu,
ve kterém jako občané žijeme, je vlastní
každému lidskému společenství.
Jako vysokou hodnotu chápou svůj stát vlastně
všechna demokratická společenství, jinak
by v nich občané nemohli dobrovolně žít.
To je nesporné. Od toho se ovšem liší
ideologie falešné sakralizace - zbožnění
státu. Je v moderní době typická pro
státy, které nejsou demokratické, nebo v
nich je demokracie potlačena. Když se dnes mnozí
z reprezentantů českého voličstva
chystají prosadit otázku referenda tak, že
základem této otázky je tento náš
stát jako věc nanejvýš posvátná
- podívejme se, jak je zorganizována a aranžováno
- vzniká napětí a přímo rozpor
mezi proklamovanou demokratičností a tímto
postupem, který je z hlediska demokratického vývoje
více než problematický. Pokusím se to
stručně objasnit.
Státoprávní půdorys dnešní
ČSFR je dualistická federace založená
na národnostním principu. Obdobné vícenárodnostní
státy a federace (jak víme například
Jugoslávie nebo přímo Sovětský
svaz) byly v uplynulých desetiletích řízeny
bezprostředně z centra. Aby tomu tak mohlo být,
aby národy a oblasti takto řízené
přijímaly komunistický systém pokojně,
bylo třeba neustále vyvolávat stavy ohrožení,
nebezpečí, vytvářet národní
a státní nepřátele, se kterými
nás, národ, bude tento stát chránit.
Ale demokratická revoluce ve Východní Evropě
zbořila se socialismem také zmíněné
fiktivní nepřátele, nepřátelství
a ohrožení.
Otevřela se nám perspektivy nové svobodné
Evropy, založené na mírové spolupráci
samosprávných regionů a národů.
Odporovalo by logice věci a vývoje, kdyby v této
situaci vyvinuly úsilí pro národní
či regionální svobodu a suverenitu pouze
národy Pobaltí, Zakavkazí a Jugoslávie
a ne mnoho dalších národů, u nás
např. slovenský. Všem těmto národům
vadí těsné hranice národnostních
státních útvarů a klubou se z nich
- dovolte to přirovnání - doslova jako kuře
z vajíčka. (Poslanec Šebej mně jistě
promine, že na kolektivní jevy používám
příkladu z oblasti zoologie.) Problém není
v tom, získají-li tyto národy suverenitu.
Samozřejmě, že ji získají, otázka
je, kdy ji získají a za jakou cenu pro sebe i ostatní.
A právě před tento problém byly postaveny
nové, většinou demokraticky orientované
reprezentace našich národů. Není k tomu
čas a nebylo by případné, abych zde
hodnotil, jak plní tento úkol slovenská či
vznikající moravská reprezentace. Pro náš
problém vyhlášení referenda je však
nanejvýš podstatné, že česká
a federální reprezentace, tedy také Federální
shromáždění při jeho řešení
selhalo. Místo, aby vedla tato reprezentace bez kategorických
požadavků jednání se slovenskou reprezentací
a jejími jednotlivými politickými organizacemi,
místo aby umožnila v českých zemích
okamžitou restituci zemského zřízení
a vytvořila základy moderního federativního
spolkového česko-moravského státu,
ustupuje neochotně a dá se říci silou
doháněná z půdorysů oné
původní socialistické dualistické
národnostní federace a nehodlá o ničem
jiném diskutovat, než o jeho zachování.
A tak zatímco se vedou spory o čs. federaci, vyvstává
ve stále hrozivějších rozměrech
do popředí problém české národní
identity.
Ubylo z ní, stručně řečeno
Slovensko a rychle přibývá Morava. Tedy pro
nás, poslance z České republiky je zde, v
Čechách a na Moravě, pravá půda
pro naše vlastenectví. Zde vytvářejme
federativní spolkový česko-moravský
stát, anebo se stane nepříjemná věc,
že z jednoho československého státu
budeme mít brzy tři. Vzniká logická
otázka, zda by konečně český
národ se neměl začít starat ne o Slováky,
ale více o svou vlastní, ne zcela zabezpečenou
národní existenci.
Zde bylo několikrát řečeno, že
prostředky jednání politických reprezentací
o státoprávním uspořádání
byly vyčerpány. Podivné, když zároveň
se tu právě tak často zdůrazňuje,
že jednání reprezentace šlo až dosud
mimo celostátní parlament, mimo nás, tedy
mimo parlament, který nelze, je nepřípustné
ve státoprávních otázkách obejít.
Uvážili navrhovatelé, jak devalvují
význam a funkci Federálního shromáždění,
když, jak už tu bylo řečeno, uteče
od své vlastní odpovědnosti, nebude žádat,
aby se účastnilo těchto jednání
a alibisticky vyhlásí referendum?
Dovoluji si upozornit, že za něco málo víc
než sedm měsíců budou volby do zastupitelských
sborů v ČSFR. Myslím, že z nich vzejde
kvalifikovanější politická národní
reprezentace než dosud a že tyto reprezentace obou národů
povedou jednání. A jak se tento dialog povede? Máme
tu předobraz. Budou silnější Češi
a slabší Slováci vést boj zbraněmi
ducha nebo zbraněmi války? Jak říkám,
máme tu předobraz. Hle - zde je odpověď.
To je vozová hradba referenda proti Slovákům.
Liberálové nejsou proto, abychom vedli dialog vozovou
hradbou, nejsou pro uspořádání referenda
v této chvíli.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji panu poslanci Mandlerovi a další přihlášený
je pan poslanec Michal Benčík ze Strany demokratické
levice a další přihlášený
je pan poslanec Karol Honner. Takže slovo má pan poslanec
Benčík.
Poslanec SL M. Benčík: Vážený
pán predseda, vážený pán predsedajúci,
vážené poslankyne, vážení
poslanci. Neviem, či je správne, že sa referendu
aj v tejto diskusii vtláča len a hlavne národný,
národnostný a demokratický aspekt. Ono to
tak vyzerá, ale rád by som podčiarkol, že
okrem národnostného, národného, demokratického
a pochopiteľne občianskeho princípu referendum
má silný ekonomický a súčasne
aj sociálny a z toho vyplývajúci politický
aspekt. A na to pri našom rozhodovaní by sme nemali
zabúdať.
Včera sme sa tu zaoberali aj správou vlády
o stave hospodárenia. Zaoberali sme sa síce vo veľmi
komornom tóne, ktorý potom vyvrcholil tým,
že sme vzali správu na vedomie bez akéhokoľvek
stanoviska. To, čo primárne zaujíma našich
občanov a od čoho do značnej miery závisí
budúci vývoj našej krajiny, s tým sa
zaoberáme akoby povedzme len "akoby". Pritom
ekonomický pokles v priemysle, poľnohospodárstve
je alarmujúci a jeho sociálne dopady, mám
na mysli nezamestnanosť, ktorá je na Slovensku už
10 %, zvyšovanie cien je evidentné, a to všetko
negatívne dopadá na väčšiu časť
obyvateľstva a hlavne na manuálne pracujúcich,
na mladé rodiny s deťmi, dôchodcov a zdravotne
postihnutých.
Myslím, že problematika ekonomickej reformy a jej
sociálnych dôsledkov by preto zasluhovala z našej
strany rozhodnejší a prinajmenšom jednoznačnejší
prístup. Len tak by náš parlament plnil svoju
ústavnú kontrolnú funkciu voči vláde.
Dnes sa zaoberáme - a to prosím aj za účasti
priameho vysielania v televízii, nesporne dôležitou
vecou, to je návrhom na vypísanie referenda o budúcom
ústavnoprávnom usporiadaní. Opakujem, že
som si vedomý dôležitosti veci. I tak trochu
nadsadene poviem, že občanov viac zaujíma otázka
ako žiť, ako vyžiť, než ako spolužitie.
Nebudem preto ďaleko od pravdy, keď poviem, že
problematika súžitia našich národov sa
akoby podľa určitého napísaného
scenára zbytočne dramatizuje a, žiaľ,
namiesto triezveho a racionálneho prístupu sa stáva
čím ďalej, tým viac predmetom politickej
licitácie, presadzovaním partikulárnych záujmov
a osobných ambícií.
Pre seriózne riešenie skutočného štátoprávneho
usporiadania chýba hlavne zo strany reprezentantov vládnej
koalície politická vôľa, a tým
aj politická zodpovednosť.
Som členom parlamentnej politickej komisie pre prípravu
federálnej ústavy a kto pochybuje o mojich tvrdeniach
o absencii politickej vôle týchto reprezentantov,
nech si prelistuje zápisy z našich zasadnutí,
z našich jednaní! Konečne, plasticky to vyjadrujú
aj výsledky "nevýsledky" z rokovaní
predstaviteľov od Vikárky cez Kroměříž,
po včera ukončené jednanie v Papierničke.
Dostali sme sa na pokraj a súžitie našich národov
je teraz už reálne ohrozené. To by malo byť
varovaním a nemalo by sa v tomto hazardérstve pokračovať.
Hrádzu doterajšiemu dezintegračnému
vývoju podľa niektorých (i podľa predpokladov)
môže vytvoriť predpokladané referendum
ako nástroj priamej demokracie. Táto iniciatíva
je dnes podporená i viac než miliónom podpisov
našich občanov, hlavne v Českej republike.
Je našou povinnosťou prihliadať k názorom
občanov a mali by sme to rešpektovať, ale aj
v iných prípadoch.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Pane poslanče, jestli dovolíte, jenom krátké
přerušení. Chtěl bych rád, vážené
poslankyně a vážení poslanci, přivítat
návštěvu delegace parlamentního shromáždění
Rady Evropy. Poslanci nás právě v této
chvíli navštívili na galerii. Je to výbor
pro otázky zdravotní, sociální a rodinné.
(Potlesk.) Děkuji za pozornost a omlouvám se, pane
poslanče, za přerušení. Prosím,
pokračujte!
Poslanec SL M. Benčík: Dovoľte, trochu odbočím
a pripomeniem, a to si asi budeme mnohí pamätať,
že pri schvaľovaní návrhu zákona
o referende okrem iného sme za kluby poslancov KSČM
a SDŠ navrhovali doplniť zákon o znení,
podľa ktorého sa referendum musí vyhlásiť
aj vtedy, keď o to požiada cca pol milióna občanov.
Tento náš návrh ste, vážení
kolegovia zo strán a hnutí vládnej koalície,
vtedy s chuťou odmietli a nás ste vtedy obvinili z
pseudodemokratizmu a populizmu.