Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Jestliže nyní je chápeme jako archaické, chápeme je z hlediska výsledku. A výsledek není všechno, co bychom měli mít ve vědomí. Jestliže chceme mluvit o tom, že národ je plně národem tehdy, má-li plné vědomí svých národních dějin, tak se musíme v této chvíli snažit nejen o to, abychom nebyli jen ve sporech o aktuálním problému, o aktuálních kompetencích, ale abychom byli právě v proudu těchto dějin.

Musíme konstatovat s lítostí, že parlament federální a federální vláda byla v podstatě vyloučena z jednání o základní, klíčové otázce naší Ústavy. Nevím, zda se na tom dá něco měnit, ale měnit by se to mělo zcela radikálně. Protože v nich tak, jak tato jednání probíhají, je vlastně už federace brána jako cizorodý prvek, který by se vlastně k těmto věcem neměl v žádném případě vyslovovat, ačkoliv tato federace, tento stát má přece také jakousi tradici, jakési vědomí, jakési zkušenosti, které by měly být v těchto jednáních přítomny.

Chceme to napravit referendem. A i když situace dnes už je natolik konfrontační, že si nemůžeme být zcela jisti, jaký bude jeho výsledek, my samozřejmě podporujeme toto referendum. Ale z hlediska dějinnosti, o které jsem hovořil, bych chtěl připomenout Březinovo vymezení národa jako souručenství všech živých, všech mrtvých a ještě nenarozených generací. Chtěl bych to ukázat jako tu nejhlubší kontinuitu, kterou máme mít na zřeteli, nejen tu kontinuitu právní, o které se vedou spory, ale skutečně tuto hloubkovou dějinnou dimenzi našich dějin, našeho společného osudu, naší společné budoucnosti. Jestliže se na to díváme takovým způsobem, sami se budeme považovat pouze za časový fragment, za něco zcela zanedbatelného z hlediska věčné existence našich společenství. Pak tedy samozřejmě bychom si měli být vědomi, že vstupujeme svým rozhodnutím do něčeho, co na dlouho, zásadně a osudově změní naši situaci. Jestliže budeme mít na vědomí tuto skutečnost, pak si myslím, že naše odpovědnost úměrně tomu poroste takovým způsobem, že by spory, které dnes jsou (a nebylo by těžké to dokázat) čistě situační, mnohdy iracionální, mnohdy konkurenční bez hlubších důvodů, měly odpadnout a že bychom se měli zabývat opravdu tím, co není pro naše uspokojení, ale pro to, co bude určovat osudy tohoto státu.

Z těchto důvodů náš klub se připojuje k formulaci těch otázek, které tady přednesl pan poslanec Hrušínský. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji panu poslanci Šamalíkovi, do rozpravy je dále přihlášen za Křesťansko-demokratickou unii pan poslanec Josef Lux. Prosím. Připraví se pan poslanec Mečl za klub poslanců KSČM.

Poslanec SN J. Lux: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, dámy a pánové, klub Křesťansko-demokratické unie je za společný stát.

Žijeme v zajetí mnoha vyhlášení a mnoha termínů, jež si různí různě vysvětlují. Mnoho představitelů politických stran či hnutí se obestavělo svými prohlášeními a zdá se, že mnozí neznají cestu, jak prorazit tuto vlastní bariéru. Pokusme se analyzovat naši společnou situaci a hledat řešení.

Touha po vyjádření osobní nebo skupinové, tedy i národní identity, je bezesporu přirozená. Tato přirozená touha po vyjádření národní identity je dnes častým předmětem manipulace ze strany nezodpovědných politiků a demagogů. Naše společná odpovědnost je pokusit se najít způsob transformovat tuto touhu po vyjádření identity z pole negativního na pole pozitivní, s vyjádřením na poli politickém, stranickém, konfrontačním na pole duchovní a kulturní jako zdroj vzájemného obohacení. A když si začneme vyjmenovávat, co si můžeme dát, je toho jistě více, než co si můžeme vzít. Tady je bezesporu společná zodpovědnost nejen politiků, ale i masmédií, představitelů církví, kultury a všech, kteří mohou pozitivně v této transformaci z negativního vyjádření této přirozené touhy po vyjádření národní identity na vyjádření pozitivní přispět.

Víme, že současné rozhodující politické síly slovenského politického spektra nepovažují referendum za nástroj řešení současné situace. Tlak vyvolává protitlak a je zde reálné nebezpečí iracionálních kroků a dalšího zvýšení napětí. Strkat hlavu do písku před touto realitou je nerozumné. Absence politické vůle k dohodě je stále zřetelnější. Nejsme-li schopni nalézt řešení nyní, je zřejmé, že v případě realizace referenda při jakémkoli jeho výsledku bude muset tatáž politická reprezentace říci, jak - jak společný stát či jak se rozdělit. A neumí-li nalézt řešení nyní, nedělejme si iluze, že nalezne cestu po tlaku referenda. Je daleko pravděpodobnější, že opak bude pravdou.

Snaha nalézt recept na řešení těchto problémů na cestě od Vikárky k Hrádečku nepřinesla výsledek. Jediní, kdo mají mandát řešit tento okruh problémů, jsou poslanci FS. Ti dostali mandát od voličů, aby problémy řešili, aby hledali cestu, ne proto, aby utekli od zodpovědnosti, a když sami nevědí jak, dovolávali se vůle lidu v referendu.

Referendum považuji za útěk od zodpovědnosti. Požadujme zodpovědnost od zodpovědných, snažme se nalézt řešení. Nebude-li toto Federální shromáždění přesto schopno nalézt řešení, je nutno, aby nemarnilo čas, přijalo volební zákon, základní ekonomické a sociální zákony a otázky Ústavy a státoprávního uspořádání ponechalo poslancům vzešlých z příštích parlamentních voleb. Ty budou skutečným vyjádřením politického spektra.

Nutné je také nedramatizovat tuto naši dnešní situaci. Položme si otázku, kdo může mít zájem na vyhrocení či konfrontaci. Občané se dnes budou tři měsíce dívat na televizi, jestli se rozdělíme či nerozdělíme, a zatím si někdo rozdělí naše podniky. Nepřipusťme odvádění pozornosti od základních problémů naší společnosti. Problémy byly, jsou a bezesporu budou. Musíme společně nalézt způsob, jak řešit tyto problémy. Připadá mi, že jsme v situaci buldozéru, který tlačí problémy před sebou, a je reálné nebezpečí, že mu dojdou síly.

Řešení je bezesporu v dialogu a hledání dohody. Dohoda je podmínkou. Víme-li, že dnes absentuje politická vůle k této dohodě, je nutné požadovat odpovědnost od zodpovědných a apelovat na nutnost nalezení společného jazyka jako předpokladu dohody.

Nebudeme hlasovat za žádnou z těchto otázek, dáváme přednost hledání řešení v jednání, nabízíme řešení ve spolkovém uspořádání na územním a občanském principu, apelujeme na akceschopnost Federálního shromáždění a teprve nebude-li schopno řešení, budou jistě nové volby. Chtěl bych říci, abychom si uvědomili, že budoucnost je v našich rukou. Je to nový jev, nová skutečnost, je to také nová naděje, ale je to také obrovská zodpovědnost. Mějme ji. Děkuji vám. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji. To byl pan poslanec Lux, přihlášen je dále pan poslanec Mečl za klub KSČM, jako poslední za politické kluby je přihlášen poté pan Roman Zelenay za Hnutie za demokratické Slovensko.

Poslanec SN J. Mečl: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych vyjádřil stanovisko našeho klubu k projednávané problematice, k projednávaným otázkám. Na jiném místě ve Federálním shromáždění jsem vyjádřil názor našeho klubu, že za udržení společného státu je zapotřebí zaplatit jakoukoli cenu. Nedovedeme si představit, že by společný státu Čechů a Slováků, občanů, národů a národností, kteří zde žijí, měl jakýmkoli způsobem skončit nebo se rozpadnout. Jsme jednoznačně za společný stát.

Domníváme se, že demokratické federativní principy umožňují svobodný rozvoj jak občanů, tak národů a národností Československa. Víte všichni, že se náš klub asi celkem dobře podílel na zpracování ústavního zákona o referendu. Podílel se na zpracování prováděcího zákona k referendu a také pro oba tyto zákony, pro ústavní zákon a prováděcí k referendu hlasoval.

Měli jsme výhrady a máme výhrady k návrhu zákona o rozdělení majetku. Domníváme se, že tento zákon není připraven zatím ještě dobře, že je zapotřebí vyčkat stanoviska vlády nebo vládního návrhu a navíc se domníváme, že tento zákon o rozdělení majetku v případě zániku ČSFR je nadbytečný, není integrální součástí ústavního institutu o referendu a souvisí podle našeho názoru i s některými omyly při koncipování otázek při vyhlášení referenda, jak se k tomu ještě vrátím.

Osobně bych chtěl říci, že neznám žádný právní řád a žádnou zemi, která by měla ve svém právním řádu, ve svém ústavním pořádku takové strašidlo, jakým je institut rozdělení majetku státu. Prostudovali jsme si a posoudili jsme všechny otázky, které byly předloženy v rozpravě v obou sněmovnách a chtěl bych poprosit kolegy poslance a kolegyně poslankyně, aby posoudili, zda nedochází při jejich formulaci k určitému omylu. Ústavní zákon o referendu, jak jsme ho schválili připouští, aby toto Federální shromáždění

vyhlásilo referendu pouze o základních otázkách, forem státoprávního uspořádání.

Federální shromáždění podle našeho názoru nemůže vyhlásit referendum, kde by byla položena otázka, na kterou by odpověď znamenala zánik československé federace. To podle mého názoru je slabina a bolest řady otázek, které zde byly předloženy a chtěl bych poprosit autory těchto otázek, aby je z tohoto hlediska posoudili. Kvalifikovaný ústavně relevantní návrh - když už o tom takto hovoříme - který by při odpovědi mohl znamenat rozchod obou republik, mohou předložit pouze národní rady České republiky a Slovenské republiky a nikdo jiný.

Myslím si, že bychom vůbec k otázce vyhlášení referenda měli přistupovat s respektováním ústavního práva České a Slovenské národní rady, které jsme jim v ústavním zákonu o referendu dali. Nepřekračovat ho tím, že formulujeme otázky, které nejsou v ústavní kompetenci Federálního shromáždění. Myslím, že právě rozdíl ve formulaci a velká změť otázek, poměrně velká změť otázek, která byla předložena svědčí o tom, že ani zde ve Federálním shromáždění, zejména v koaličních stranách není jasná otázka, jak má konkrétně vypadat uspořádání společného státu.

I kdybychom položili v referendu otázku, která se týká pouze formy státoprávního uspořádání, dostaneme odpověď, která dnešním již vedeným velmi složitým kontrareversním neurčitým jednáním nepomůže a podle mého názoru vrátí stav do situace, která byla už před časem. Podle našeho názoru referendum vyhlášené v této době s těmi otázkami, které jsou zatím předloženy, by nepohnulo jednání vpřed, nepřispělo by k jejich větší konkretizaci, nepřispělo by k tomu, že by mělo větší šanci na úspěch.

Domníváme se, že k jednání národních rad toto Federální shromáždění, ať už mlčky nebo nejrůznějšími usneseními, ale především mlčky, k jednání České a Slovenské národní rady, jejich předsednictev, Federální shromáždění v podstatě dalo souhlas. Tato jednání ještě nedospěla do takové situace, k takovým závěrům, že by bylo zapotřebí uchylovat se k využití tohoto ústavního institutu.

Je to ústavní institut, ale je to ústavní institut výjimečný a nejsme si jisti, že by národním radám v této situaci pomohl. Je nám líto, nebo pokládáme za nedostatek dnešní rozpravy, že jsme například nedostali kvalifikovanou informaci národních rad, představitelů národních rad o tom, jak skončila jednání, která byla vedena v těchto dnech ve Slovenské republice. Domníváme se, že hlavní problém - nyní obcházím politické, ekonomické, sociální problémy, které se projevují při jednáních mezi národními radami. Ale z našeho hlediska, z hlediska Federálního shromáždění, domnívám se, že jeden z hlavních problémů, potíží a překážek větší efektivnosti jednání národních rad je v tom, že ani národní rady, ani Federální shromáždění nepřistoupili k ústavní regulaci procedury vypracování nových ústav České a Slovenské republiky a ústavy společného státu.

Už několikrát jsme diskutovali v ústavně právním výboru i na jiných místech tohoto shromáždění o tom, že by nebylo od věci využít zkušenosti, která se zrodila při přijímání Listiny základních práv a svobod, nebo při přijímání kompetenčního zákona, poskytnout národním radám možnost, aby souladnými, zásadně souladnými ústavními zákony iniciovaly Federální shromáždění, pokud jde o vytvoření základních struktur společného státu.

Myslím si, že by neuškodilo Federálnímu shromáždění, kdyby projevilo dobrou vůli a případnou změnou ústavního zákona dalo najevo, že takovou iniciativu, která pro něj bude, pokud jde o vypracování federální ústavy závazná, že takovou iniciativu přijme a bude ji pokládat za pro sebe závaznou. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji poslanci Mečlovi, za Hnutí za demokratické Slovensko promluví teď pan Roman Zelenay. Opravuji své předchozí tvrzení, ještě jsou zde dvě přihlášky za kluby. Připraví se za MKDH spolužití pan poslanec Vajnok, za KDH je připraven pan poslanec Vosček.

Poslanec SN R. Zelenay: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, vážené dámy a páni, kolegyne a kolegovia, máme tu dva základné problémy, o ktorých by sme mali hovoriť. Niekedy sa zmiešavajú, niekedy sa stotožňujú, ale nie sú rovnaké. Je to otázka princípu referenda ako takého a je to otázka konkrétneho daného referenda v danom momente na danú tému.

Stanovisko nášho hnutia k referendu bolo, je a ostáva rovnaké. Dovolím si podotknúť, že náš klub sa veľmi aktívne zúčastnil pri vypracovaní zákona o referende, predniesli sme celý rad pozmeňujúcich návrhov, z ktorých časť bola aj prijatá a z tých, ktoré neboli prijaté, si dovolím uviesť len jeden.

Nebol prijatý návrh, v ktorom sme žiadali, aby občania buď Českej republiky, keby bolo referendum len v Čechách, alebo občania Slovenskej republiky, keby bolo referendum len na Slovensku, ako občania ČSFR na základe petičného práva mali právo požiadať o referendum. Tento návrh bol v našich snemovniach zamietnutý. Keď sa pozerám naľavo, i keď pán predseda petičného výboru o tom ešte nehovoril, tak mi je z toho trochu smutno. Je mi smutno, že niekedy účelové otázky prevyšujú otázky principiálne.

A teraz konkrétne k referendu ako k takému, k tomu, o ktorom tu hovoríme, k referendu, ktoré by v prípade, keby prešlo, malo byť vypísané v Česko-Slovensku, event. na území jednej z republík. Podľa nášho názoru jednania medzi politickou reprezentáciou Českej republiky a Slovenskej republiky naďalej prebiehajú. Schválne som použil termín - "politické reprezentácie", pretože ako v Slovenskej národnej rade, v jej predsedníctve, tak aj v Českej národnej rade a jej predsedníctve sú zastúpené všetky kľúčové politické strany a hnutia, ktorých predstavitelia majú česť sedieť aj vo Federálnom zhromaždení.

Referendum je skutočne prejavom priamej demokracie, ale demokracia ako taká, a teda aj demokratické štáty poznajú dva typy demokracie. Jedna je priamym vyjadrením vôle ľudu alebo voličov, vyjadruje sa voľbami, môže sa vyjadriť referendom. Ale je rovnako tak aj nepriama forma demokracie a na základe tejto nepriamej formy máme právo a česť hovoriť k vám z tejto tribúny a vy, vážené kolegyne, vážení kolegovia, máte právo sedieť v tejto snemovni. Je to riadenie vecí verejných prostredníctvom volených zástupcov. Takto sa napríklad volí prezident, takto sa napríklad prijíma ústava, takto sa napríklad prijímajú základné podmienky pre život každého človeka žijúceho na tom ktorom teritóriu.

Keď hovoríme o referende, musíme aj pripomenúť, že existuje aj ratifikačné referendum, schvaľovacie referendum a referendum, ktoré rozhoduje, rozhodovacie. I o tomto by sme si mali povedať a otázka, ktorá by mala byť sformulovaná, musí byť veľmi jasná. Ako sme počuli výklad pána Rychetského a ako o tom vieme aj my všetci, čo tu sedíme, máme dva typy otázky: Je to otázka kladná a je to otázka záporná. Žiaľ, vo formách, ako sú teraz postavené tieto otázky, neriešia daný problém.

V prípade kladne postavenej otázky, keby sme riešili základnú formu štátoprávneho usporiadania a v prípade kladného vyjadrenia oboch republík sa vôbec nerieši obsah. Mám tu výskum verejnej mienky, ktorý je z posledných dní. Voči výskumu verejnej mienky sú rôzne názory, ale aj tak výskumy verejnej mienky predsa zobrazujú určitý názor obyvateľstva. A z toho môžeme vidieť, i z našich stretnutí s voličmi vieme my všetci, že napríklad názory na to, čo je to federácia, čo je to konfederácia, čo je to unitárny štát, sú u rôznych občanov rôzne. Vieme rovnako tak, že v Čechách veľa ľudí si pod pojmom federácia predstavuje taký štát, ktorý má veľmi výrazné prvky unitárneho štátu, a naopak na Slovensku, občania keď hovoria o federácii, hovoria o právach takéhoto zväzku, ktorý má výrazne konfederatívny charakter a v ňom ešte voľnejšie združenie štátov. Je to základný problém, ktorý nie je vyriešený. V prípade položenia takejto otázky, kedy občania nevedia presný obsah, kedy obsah nie je definovaný, by hlasovanie v referende bolo zavádzajúce a občania by sa mohli právom po určitom čase cítiť oklamaní.

Zároveň by som chcel povedať, že aj keď by sme vybrali niekoľko foriem, rôzna forma má rôzne prejavy. Aj Švajčiarsko je "Confederatia Helvetica" a má omnoho viac federálnych prvkov a dokonca aj niektoré ešte užšie prvky. Existuje únia medzi Belgickom a Luxemburskom, ktorá je úniou a nikto nespochybňuje, že Luxembursko a Belgicko sú dva samostatné subjekty medzinárodného práva, ale niektoré rozhodnutia, napríklad o colných územiach, o spoločnej realizácii niektorých krokov, dokonca vrátane zastupovania v zahraničí, ďaleko presahujú konfederatívne usporiadanie smerom k užšiemu zväzku.

Ďalší problém je, keď v národnej republike pri kladne položenej otázke sa občania vyslovia kladne a v druhej sa vyslovia záporne. I pán podpredseda vlády Rychetský pri opätovnej otázke v snemovni predvčerom jasne povedal, že vtedy to nemá ústavnú platnosť. O tom vieme. Je to potom prakticky zbytočný text, keby sme sa dohodli na takomto termíne pre takúto záležitosť. Zdá sa nám, že cena za referendum, ktorá sa môže pohybovať medzi 100 a 500 miliónmi - ťažko odhadnúť - je príliš veľká na to, aby sme ju zaplatili za informatívny text.

A teraz niekoľko slov o negatívne položenej otázke. Moji predrečníci, pán Lux aj pán Mečl, veľmi vecne zdôvodnili problémy, o ktorých som chcel povedať. Rád by som tu upozornil len na jeden problém: Že väčšinou predstavitelia tých hnutí a strán, ktorí verejne deklarujú, že sú pre spoločný štát, navrhujú otázku na rozdelenie. A je paradoxom, že predstaviteľ Slovenskej národnej strany, ktorá má v programe rozdelenie štátu, takúto formu nechce prijať. To sú rôzne paradoxy politického života začínajúcej demokracie.

Okrem toho je tu aj ďalší posledný problém, o ktorom je potrebné hovoriť. Myslíme si, že aj keby v referende zvíťazil jeden názor, bez ohľadu na to aký - napríklad podľa výskumu verejnej mienky na Slovensku, pretože som jedným z poslancov za Slovenskú republiku, by mohol byť pomer názorov 6:4 -, že tých 40 % voličov to tým bude považovať za uzatvorené? Mám obavu, že nie. Mám obavu, že to len zradikalizuje celú problematiku.

Podľa nášho názoru lepšou formou, ktorá by pomohla riešiť tieto otázky, ktorá by umožnila presne vysvetliť obsah a nie formu, o ktorej stále hovoríme, ale obsah vzájomného súžitia bez ultimatívneho určovania, že buď takáto forma súžitia alebo žiadna, sú nové voľby, kde strany môžu jednoznačne predložiť svoj názor na budúce štátoprávne usporiadanie, predložiť svoj návrh obsahu tohto štátoprávneho usporiadania a voliči teda veľmi jednoznačne určia, ako je to vlastne s ich vôľou.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Pane poslanče, upozorňuji vás, že vám běží poslední minuta.

Poslanec SN R. Zelenay: Nakoniec by som chcel povedať, že občania a národy sa meniť nedajú. Ale politické reprezentácie neschopné alebo neschopné sa dohodnúť sa vymeniť dajú.

Menom poslaneckého klubu Hnutia za demokratické Slovensko musím konštatovať, že náš klub žiadnu z otázok, ktoré tu boli predložené, nepodporí.