Předsedající předseda SL R. Battěk:
Dále je přihlášen do rozpravy poslanec
Ivan Fišera. Uděluji mu slovo. Připraví
se poslanec Schneider.
Poslanec SN I. Fišera: Pane předsedo, pane předsedající,
dámy a pánové, strategické plánování
je oblíbeným tématem všech, kteří
se kdy touto otázkou zabývali. Ti, kteří
hledí do minulosti, poněvadž je tam cosi zahnalo,
nechť do minulosti dále hledí, ti, co chtějí
hledět do budoucnosti, budou bojovat za to, aby do té
budoucnosti mohli hledět a něco pro ni dělat.
Myslím si, že není důležitý
jeden dopis Blochovi, není důležité
to, že redukcionismus se projevoval v marxismu svým
způsobem, nejen na základě některých
deviací způsobených ideologizováním
- to bych chtěl připomenout těm, kteří
jsou jim ohroženi (Potlesk.), ale byl způsoben určitým
přirozeným institucionálním vývojem
tohoto světového názoru, protože zjednodušování
vždycky je činěno v zájmu pochopitelnosti
pro čtenáře novin a dnes i diváka
televize.
Chtěl bych ale mluvit o něčem jiném.
Včera jsem byl nakloněn té úsporné
myšlence, že by přece jenom toto ministerstvo
přešlo pod ministerstvo hospodářství,
a tak bychom velmi účelně ušetřili
a ministerstvu hospodářství dali konečně
nějaký smysluplnější obsah. Dozvěděl
jsem se od pana ministra Dlouhého, který ne rád
vždy poslouchá mé poznámky, zřejmě,
že určitá část tohoto ministerstva
zůstane zachována pod panem místopředsedou
Hoffmannem, že to bude ta část, která
mimo jiné zpracovávala podklady, jež zde budeme
projednávat v souvislosti se zprávou o prvním
pololetí, a zřejmě asi také zpracovávala
ten zajímavý výhled, který jsme dostali
již dříve, pokud šlo o výhled aspoň
na dva tři roky.
Chtěl jsem včera prosadit do usnesení hospodářských
výborů jen takovou malou poznámku, že
to všechno přijímáme s tím, že
bereme na vědomí to, co sdělil pan ministr
Dlouhý, že tato určitá část
kapacity ministerstva zůstane pod panem místopředsedou.
A zdůvodnil jsem to z jednoho prostého důvodu,
prostě proto, že pan ministr Klaus, když se rozhodovalo
o obsazování funkcí místopředsedů
vlády, jednoduše napadal tuto funkci jako funkci zbytečnou,
jako pozůstatek komunistické minulosti.
Chtěl jsem se ujistit, že nebude již nikdy tento
argument použit jako nástroj vnitropolitického
boje mezi garanty vlády. Bohužel, hlasování
dopadlo takovým způsobem, že jsem nemohl podpořit
už myšlenku, že by snad mohlo dojít k tomuto
sloučení. Prostě proto, že jsem ztratil
důvěru v to, že v budoucnosti zase někdo
nebude útočit na nějakého místopředsedu,
který zaujme ve vládě samostatný názor,
a v hospodářství to je mimořádně
závažný moment. Za těchto podmínek
to, pánové, nejde. Budeme hlasovat proti. Myslím
si, že ty doby, kdy monolitní pohled na svět,
na budoucnost byl zárukou konce přítomnosti,
už dávno minuly. Děkuji. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Já také děkuji. Posledním písmeně
přihlášeným je pan poslanec Schneider.
Poslanec SL J. Schneider: Pane předsedo, dámy a
pánové, nedá se nereagovat. Dovolte mi, abych
reagoval postupně na své předřečníky.
Domnívám se, že není možné
nechat si i tak vážnými sonorními hlasy
nasazovat oslí uši nebo klapky na oči. Je třeba
reagovat na některé zjevné nepravdy, na některá
zjevná zavádění.
Za prvé chtěl bych upozornit na to, co tady řekl
Miloš Zeman. Je to opravdu kuriozní argument. Doufám,
že bude použit i při jiné příležitosti.
Argument, že Federální shromáždění
odmítlo zákon o strategickém plánování,
byl napaden tím, že stejně většina
hlasovala pro. Bylo by zajímavé spočítat,
kolik zákonů by v této zemi podle této
filosofie platilo.
Za druhé argument, že je totéž, když
je totalitním režimem zrušen spolek či
společnost a když je svobodným parlamentem
projednáván návrh na zrušení
ministerstva, mi rovněž nepřipadá korektní.
Dovolím si poznámku osobní, poněvadž
si ji dovolují i někteří z mých
předřečníků. Myslím,
že by se poslanec, který se chce situovat do centra
politického spektra, měl varovat, že roztleskává
pouze horní lavice. (Potlesk.)
Dále bych se chtěl ještě zmínit
o jednom argumentu. Argument, že inteligence společnosti
je dána tím, jak daleko ta společnosti vidí,
opět má poměrně daleko k argumentům
spojeným s ministerstvem a domnívám se, že
pokud chce pan kolega Zeman hodnotit inteligenci společnosti,
a to takto nízko, tak jí patrně pohrdá.
K panu kolegovi Ransdorfovi. Domnívám se, že
je to opět závažným nedorozuměním
toho, jaká je role vlády a parlamentu ve společnosti,
politickém systému, když pan kolega Ransdorf
hovoří o tom, že vláda sama sobě
by si měla nastavovat zrcadlo. Domnívám se,
že z hlediska účelu, kterého by mělo
být dosaženo, je to ten nejhorší možný
způsob. Nastaveným zrcadlem by měl být
parlament a jeho opozice. Já se však obávám,
že toto zrcadlo, hlavně pokud jde o opozici, je velmi,
velmi pokřivené. (Potlesk.)
Pan kolega Fišera zde mluvil o tom, že je třeba
hledět do budoucnosti. Ano, ale zase celý problém
tkví v tom, jestli chceme hledět do budoucnosti
očima ministerstva. (Potlesk.) Nyní věcně.
(Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Žádám poslance, aby bouřlivými
ovacemi nerušili řečníka.
Poslanec SL J. Schneider: Děkuji, já se domnívám,
že ovace přispějí k věcnosti
mého vystoupení. Jsem rád, že mě
nyní poslouchají i ti, kteří by mě
jinak neposlouchali.
Chtěl bych říci, že je opravdu rozdílem,
když se mluví o strategickém plánování
jako o fenoménu, jako o vědeckém zaměření,
jako disciplíně, které se někteří
ekonomivé či jiní odborníci věnují
(či přímo strategičtí plánovači).
Něco jiného je potom hovořit o zákonu
o strategickém plánování, který
nemluví jen o této disciplíně, o této
specializaci, ale který mluví o určité
proceduře, jak má být strategický
plán ve společnosti, ve vládních orgánech,
v parlamentech schvalován. Čili je omylem ztotožňovat
negativní postoj k zákonu s negativním postojem
ke strategickému plánování jako takovému.
To je první zmatek, ke kterému dochází.
To druhé zmatení pojmů je v tom, že
když mluvíme o ministerstvu strategického plánování
a o důvodech, které jsou proti tomu (a tu si dovolím
poznamenat, že je velmi zajímavé, že při
projednávání v podstatě procedurálního
zákona se objevuje takováto bouřlivá
diskuse), problematika zrušení ministerstva a argumenty
proti němu opět není problematikou postoje
proti strategickému plánování jako
specializaci, jako vědeckému názoru, jako
tomu, co ve společnosti má a může být.
Proto mi dovolte, abych závěrem vyjádřil
přesvědčení, že i když tento
zákon patrně nebude schválen vzhledem k tuhému
odporu k němu, stejně jeho odpůrci nedosáhnou
toho, oč svými vystoupeními usilovali. Bude
se totiž jednat pouze o to, že jeden ministr federální
vlády bude řídit dvě ministerstva
federální vlády. Děkuji za pozornost.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
To byl poslanec Schneider. Do rozpravy je ještě přihlášen
poslanec Jiří Skalický. Technickou připomínku
má pan poslanec Ransdorf.
Poslanec SN M. Ransdorf: Jak říká kolega
Schneider, nedá se nereagovat. Přednesl nám
tu úvahu o zrcadlu, tak abych neužíval svých
slov, mohlo by to vypadat podezřele, uvedu výrok
osvícence Lichtenberga o zrcadle: "Jestliže se
dívá do zrcadla opice, nemůže z něj
arci vyhlížet apoštol." A výrok druhý
od téhož osvícence Lichtenberga, ilustrující
potřebnost ministerstva strategického plánování
ve vztahu k vládě: "To, že se v domech
božích káže slovo boží, nečiní
ještě hromosvody na nich zbytečné."
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Dovolte, abych vyjádřil svoje uspokojení,
že v zasedací síni není ani jedno zrcadlo.
(Potlesk.) Slovo má pan poslanec Skalický.
Poslanec SN J. Skalický: Vážený pane
předsedající, vážené Federální
shromáždění, přistupuji k této
tribuně jen proto, že jsem byl v předešlé
debatě osloven, a proto považuji za nutné přičinit
drobnou poznámku.
Mám plné pochopení pro svého kolegu
z výboru pro plán a rozpočet pana poslance
Zemana, že ústavní lhůta, která
určuje, po jaké době znovu může
přijít s návrhem zákona o strategickém
plánování, se mu zdá příliš
dlouhá, že je tudíž netrpělivý
a využívá této příležitosti
k tomu, aby opět o strategickém plánování
květnatě pohovořil.
Už méně mohu mít pochopení pro
to, že zcela systematicky v této sněmovně
používá poněkud nečestné
způsoby debatního boje a vytrhává
výroky svých kolegů z patřičných
souvislostí, jako se tomu stalo právě dnes
s mým výrokem.
Chtěl bych tudíž říci, že
bychom měli být trpěliví - to míním
především na ty poslance, kteří
touží po tom zákon o strategickém plánování
a potažmo ministerstvo vybavené patřičnými
funkcemi a brýlemi, aby mohlo předvídat budoucnost,
opět mít. Nemyslím, že bychom debatu
o strategickém plánování zde dnes
měli vést. Chci se zmínit o jediné
okolnosti, totiž o tom, co podle mého názoru
vedlo k opatření vlády a k tomu, že
vláda navrhuje nyní ústavním zákonem
ministerstvo strategického plánování
zrušit.
Nedomnívám se totiž, že ji k tomu primárně
vedla skutečnost, že ve Federálním shromáždění
nebyl schválen zákon. Ministerstvo strategického
plánování totiž žádný
takový zákon ke své činnosti nepotřebovalo,
jeho působnost dostatečným způsobem
vymezoval zákon č. 297/90 Sb. vymezující
působnost ústředních orgánů
státní správy.
Podle mého názoru federální vládu
k tomuto návrhu vedla především skutečnost,
že přijetím kompetenčního zákona
ze závěru loňského roku se podstatně
ztenčily působnosti federace v oblasti ekonomiky.
A že tudíž došlo k situaci, kdy federální
ministerstvo hospodářství mohlo nadále
plnit pouze takové funkce, které byly velmi blízké
působnosti, kterou zákon č. 296/90 Sb. určoval
ministerstvu pro strategické plánování.
Z toho důvodu považuji předložený
návrh vlády za velmi racionální úsporné
opatření, které přispěje k
tomu, aby důležité a žádoucí
funkce, které doposud plnilo ministerstvo pro strategické
plánování, byly plněny i nadále
a aby přitom došlo k velmi žádoucímu
omezení státní byrokracie na úrovni
federace.
Závěrem mi dovolte, abych vám oznámil,
že poslanecký klub ODA (Občanské demokratické
aliance) bude podporovat tento vládní návrh.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Skalickému. S technickou připomínkou
poslanec Šamalík.
Poslanec SN F. Šamalík: Musím říct,
že diskuse ve mně vyvolává smutek. Jestliže
jeden z nejdůležitějších úkolů,
který máme před sebou a na kterém
jsme zatím neudělali vůbec nic, je vybudování
racionální správy, tak, aby pojem "ministerstvo"
pro nás nebyl něčím, co je svým
způsobem přisleplé, ale právě
tím, v čem je koncentrován rozum, pak se
samozřejmě z místa vůbec nemůžeme
dostat.
Chtěl bych upozornit, že z mnoha výměrů
Masarykových, pokud jde o demokracii patří
k těm základním kvalita zprávy a my
byrokracii neničíme tím, že ji po kusech
odřezáváme. Věc není v tom,
v jakém prostoru se pohybuje, ale je to celá kvalita,
jak je budována a to zatím necháváme
zcela bez postižení. Takže i skutečnost,
že se zde hovoří v souvislosti s ministerstvem
o určitých úsporách, je podle mého
názoru pseudoargument. My přece neusilujeme o laciný
stát za každou cenu, ale usilujeme o takový
aparát, který splní funkce, které
splnit opravdu má. A nedovedu si představit, od
čeho vyžadujeme perspektivní pohled - a to
není jen věc ekonomiky, ale i politiky, protože
politická předvídavost musí být
vlastností každé politiky, která se
chce vyrovnat s těmito problémy. Domnívám
se, že tyto otázky měli brát v plnosti
významu problému a ne jako určitý
politický svár mezi určitými organizacemi.
Tím se vlastně rozdělujeme, místo
abychom se společně podívali na tuto věc
z hlediska základního úkolu, který
zde je.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Ještě se hlásí pan poslanec Novosád.
Poslanec SL K. Novosád: Domnívám se, že
diskuse, která se zde vede, je v odlišných
rovinách. Já si vůbec nemyslím, že
zrušením českého ministerstva stavebnictví
se přestane v Čechách stavět.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Nejsem si tak jist. Hlásí se ještě
pan poslanec Tichý.
Poslanec SN B. Tichý: Vážený pane předsedající,
vážené Federální shromáždění.
Výroky lidí bývají nejisté,
neurčité a někdy nepravdivé. Také
tvrzení o tom, že ve sněmovně není
žádné zrcadlo, nebylo zcela pravdivé.
V ruce držím tento důkaz. Nevěnoval
jsem se jenom zábavě kolem této debaty, která
skutečně sklouzavá na nevěcnou rovinu.
Moje dlouholetá praxe z podnikové organizace mně
říká, že je marná každá
organizace, kde lidé nedělají dobře.
A otázka, jak dělat dobře, to tady řešeno
nebylo.
Dovolte mi, abych se také z tohoto hlediska podíval
na samotný návrh zákona a abych mluvil věcně,
jak se o to pokoušel pan poslanec Schneider.
Konkrétně upozorňuji na druhý odstavec
důvodové zprávy. Zde se říká,
že hlavní úkoly ministerstva strategického
plánování budou svěřeny jednak
do působnosti federálního ministerstva hospodářství,
jednak do působnosti místopředsedy vlády
pana Hoffmanna. Mějme na paměti toto rozdělení
hlavních úkolů a přečtěme
si současně článek 2 z tohoto tisku.
Zde se říká: "Pokud zákony a
jiné právní předpisy svěřují
působnost federálního ministerstva pro strategické
plánování, vykonává tuto působnost
federální ministerstvo hospodářství."
Jestliže tedy hlavní úkoly federálního
ministerstva plánování byly svěřeny
také do působnosti pana místopředsedy,
pak spojení těchto vět by bylo možné
jedině za kombinace, že hlavní úkoly
federálního ministerstva hospodářství
nejsou ty, které má ministerstvo hospodářství
v působnosti.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Přeje si ještě někdo
vystoupit v rozpravě? (Nikdo se nehlásil.) Rozpravu
tedy končím. Pokud pan ministr se za navrhovatele
hlásí ke slovu, uděluji mu ho.
Ministr hospodářství ČSFR V. Dlouhý:
Pane předsedo, pane předsedající,
dovolte mi začít osobní vzpomínkou,
protože vysvětlím, proč považuji
tuto diskusi za velmi nešťastnou a zavádějící.
Dost mně mrzí nejen z hlediska ztraceného
času, ale z hledisek dalších.
Když jsem byl jmenován - jak historie ukázala
- posledním předsedou Státní plánovací
komise, první týden ve své funkci jsem odejel
do Bratislavy a první, s kým jsem se tehdy sešel,
byl pracovník Slovenské akademie věd ing.
Pavel Hoffmann, DrSc. Jako první ze svých kádrových
opatření jsem učinil to, že jsem ho
požádal, aby se stal mým prvním náměstkem
ve Státní plánovací komisi, protože
jsem ho znal z předcházejících kontaktů
a práce jako člověka, který myslí
stejně jako já. Vysvětlil jsem mu, že
to bude práce nelehká a že za svůj hlavní
úkol považuji SPK v její tehdejší
podobě zrušit. Pavel Hoffmann po rozmyšlení
přes vánoce tuto nabídku přijal a
stal se po dobu fungování první Čalfovy
vlády mým nejbližším spolupracovníkem
a neváhám říci i mým osobním
přítelem. Tohoto přátelství
si velice vážím a musím konstatovat,
že spolupráce s ním byla taková, jako
málo s kým.
Proto považuji tuto diskusi za nešťastnou. Jaký
byl další postup naší společné
práce? Podařilo se nám skutečně
dosáhnout ukončení činnosti Státní
plánovací komise, podařilo se nám
spolu s dalšími členy vlády - velkou
roli v tom sehrál tehdejší místopředseda
pan Valeš - dosáhnout zrušení nesmyslného
počtu jednotlivých resortních ministerstev
a vytvoření jednoho ministerstva hospodářství.
V té době jsme konstatovali, - bylo to někdy
v květnu, červnu - že bude dobré po
zrušení Státní plánovací
komise vymezit určitý malý útvar -
měli jsme tehdy na mysli kolem 50 lidí - který
by se především zabýval řadou
otázek, které vyplývají z dobíhání
činností Státní plánovací
komise a který by se zabýval některými
otázkami, na které zde narazili moji předřečníci,
ať to byl Miloš Zeman, Ivan Fišera, nebo Miloslav
Ransdorf.
Podařilo se nám v té době a Pavel
Hoffmann v tom sehrál jednu z rozhodujících
rolí současně prosadit urychlení československé
ekonomické reformy, tehdy nejen zrušení Státní
plánovací komise jako instituce, ale i zrušení
instituce samotného plánu v tehdejším
chápání a skutečně při
respektování závažného posunu
kompetence odhlasovaného tímto shromážděním
se ukázalo, že problém leží někde
jinde. Současně bylo ministerstvo pro strategecké
plánování vybudováno jako poměrně
silná, byrokratická struktura, jako instituce, která
do značné míry v určitých příkladech
dublovala činnost jiných ministerstev, na druhé
straně se zabývala činnostmi velmi dobrými,
i nastavováním toho zrcadla, jehož existence
je zde stále zpochybňována.
Již na začátku tohoto roku federální
vláda v diskusi přijala předběžný
závěr zrušit ministerstvo strategického
plánování - není to tedy výsledek
nějakých personálních či kádrových
změn. Na tom se shodla v diskusi federální
vláda na své první lednové schůzi
1991. Za druhé. Místopředseda Hoffmann, já,
ministr Klaus a další ministři, třeba
i ministr práce a sociálních věcí
a další, se zabýváme řadou věcí,
které jsou zde zpochybňovány, které
souvisí s koordinací, ale v žádném
případě, jak už říkal
pan poslanec Schneider, nechceme jít cestou dalekosáhlých
vzájemně propojených strategických
koncepcí, které možná budou hezky hovořit
o horizontu za 10 let, ale budou nás odvádět
od každodenní tvrdé reformní práce
na tom úseku, který je nám svěřen.
Současně vás chci ujistit, že potřebná
míra koordinace, potřebná míra diskuse
v naší federální vládě
existuje a jmenování místopředsedy
Hoffmanna do místopředsednické funkce je
jednou ze záruk tohoto procesu.
Diskuse, která zde byla, se vedla, jako kdyby došlo
k určitému sporu mezi mnou a místopředsedou
vlády Hoffmannem. Ne, je to společný závěr
nás všech a závěr takový, že
určitou koordinační roli naopak respektujeme,
připouštíme, a provádíme. Nebudu
se pouštět do hlubokomyslných úvah,
ve kterých bych polemizoval s poslancem Zemanem. Pan poslanec
Schneider to řekl za mne. Z tohoto důvodu prosím
i vás, kteří do určité míry
váháte - protože řada argumentů,
které zde zazněly, zazněly lákavým
způsobem - abyste pochopili, že jde o respektování
legislativní reality, jak já, trochu květnatě,
popisuji výsledek vašeho hlasování zákona
o strategickém plánování, že
jde o výsledek pozitivního hodnocení zkušeností
z fungování státní správy,
že jde o výsledek zhodnocení personálních
možností, které v současné době
existují. A já podepíši téměř
do posledního písmene to, co řekl pan poslanec
Šamalík. Řekl jsem to včera jasně
na hospodářském výboru. Já
se domnívám, že naším úkolem
je budovat, byť i minimální roli státu,
ale efektivní roli státu. A že už musí
přestat jenom slepé snižování
administrativy a byrokracie, že jde o to, budovat byrokracii
sice malou, ale schopnou, pružnou, efektivní a k něčemu
vedoucí. Ale uchování ministerstva pro strategické
plánování v jeho současné podobě
- přičemž se nechci dotknout nikoho z tamních
pracovníků, hovořil jsem o tom, že chceme
přebrat ty aktivity, o nichž se domníváme,
že personálně i jinak jsou podloženy,
ale v jeho současné celé podobě není
krokem k budování takové státní
správy, ale i proto jsme o tom rozhodli. I při respektování
dalších kompetenčních rozhovorů
a skutečností. Není proto pravdou, co se
nám zde podsouvá, že nechceme vidět
celý pohled ekonomické transformace zasazený
do širších souvislostí, není pravda,
že by současná představa federální
vlády byla taková, že by nerespektovala určitou
různost názorů. A znovu opakuji, že
místopředseda federální vlády
Hoffmann hraje v této roli velmi pozitivní roli
i ze své pozice místopředsedy.
Dovolil bych si jednu osobní poznámku, kterou bych
se chtěl obrátit k trošku obecnějším
problémům, protože diskuse zde mne k tomu vyprovokovala.
Na rozdíl od poslance Zemana jsem se, myslím, 4.
a 5. dubna tohoto roku zúčastnil v Londýně
na pozvání International Council, tedy "starších
chlapců", dvoudenního jednání
věnovaného ekonomickým reformám ve
střední a východní Evropě.
Byl jsem tam pozván jako jediný zástupce
z Československa. Mimochodem jsem tam odjížděl
fyzicky i psychicky zdeptán, neboť jsem tam odjížděl
v noci poté, co zde v pátek ve 20.00 hodin byl zamítnut
první návrh zákona o půdě.
Již se zmíněným Pierrem Eliottem Trudeauem,
který je skutečně Kanaďan, jsem strávil
na jeho výzvu tři hodiny v noci ze soboty na neděli
procházením Londýna a diskutováním
o problému, který byl předmětem konference,
tedy reforma ve střední a východní
Evropě. Na jeho osobní žádost jsem s
ním podobné tři hodiny strávil v červnu
zde v Praze, kdy chtěl tuto diskusi zopakovat. Svědkem
byl tehdy kanadský velvyslanec v Praze. Neříkám
to proto, abych zde zdůrazňoval svůj význam.
Říkám to proto, že na rozdíl
od těch, kteří jdou velmi rychle pro velmi
laciný argument, znám názory i International
Council, znám názory i jmenovaných a vím,
jak velmi, velmi daleko jsou od toho, co nám zde ve slovní
ekvilibristice naši kolegové předvádějí.
(Potlesk.)
Chtěl bych při této příležitosti
tuto poznámku zobecnit. Jak dlouho ještě někteří
z našich kolegů budou vytahovat argumenty, které
mají ve svém názvu cizí slova a cizokrajně
znějící skutečnosti? A jak dlouho
ještě je budou demagogicky předkládat
naší veřejnosti v období, které
je velmi obtížné a velmi těžké?
Jak dlouho ještě budeme svědky toho, že
se vytahují ze vzduchu chycené argumenty, ať
jsou to tzv. mezinárodní instituce, které
mají svůj význam, ať jsou to ze vzduchu
stažené směnné kursy, ať jsou to
jakékoli další argumenty, které vedou
jenom ke zmatení toho, kde je skutečné jádro
tohoto problému. To bych chtěl vědět.
Samozřejmě, v demokratické společnosti
dlouho, tak dlouho, dokud to voličstvo dovolí. Ale
je možno argumentovat jakoukoli mezinárodní
organizací. Je možno si samozřejmě zvolit
jinou, která bude mít názor úplně
opačný. Ale máme přece odpovědnost.
Máme odpovědnost za to, že jako poslanci Federálního
shromáždění budeme prezentovat sobě
sami, ale i naší veřejnosti, argumenty prověřené,
argumenty reálné, a nikoli argumenty populistické
a demagogické. A znovu opakuji, že jakkoli jde o v
podstatě procesní diskusi, jakkoli nejde o to, že
bychom nechtěli připustit řadu aktivit, o
kterých se také domnívám, že
jsou důležité, a federální vláda
je dělala, dělá a dělat bude, takže
této procesní diskuse je využíváno,
ale i zneužíváno k tomu, aby se otevřely
problémy naprosto jiné.
Já bych chtěl proto znovu požádat i
ty z vás, pro které zde přednesené
argumenty zněly lákavě, abyste prosím
uvěřili mému ujištění,
že nejde o to, že bychom se vzdali určitých
aktivit, ale že z hlediska mé osoby a myslím
i ostatních členů vlády, nám
jde o snahu o zefektivnění státní
správy, do značné míry dokonce i posílení
a otevření prostoru pro ty aktivity, o kterých
tady byla řeč. Děkuji vám za pozornost.
(Potlesk.)