Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem pánu podpredsedovi Mikloškovi. Konštatujem, že návrh prejednali výbory ústavnoprávne, výbory pre životné prostredie, výbory hospodárske a výbory sociálne a kultúrne oboch snemovní. Výbory sociálne a kultúrne boli z poverenia oboch snemovní poverené, aby zhrnuli výsledky prejednávania tohto vládneho návrhu. Tieto výbory nám teraz predložia návrh uznesenia. Prednesením spravodajských správ poverili poslanca pána Michala Prokopa, predsedu príslušného výboru a pána poslanca Ivana Mlynářa. Prosím oboch, aby zaujali miesto v spravodajských laviciach. Ako prvý vystúpi pán poslanec Prokop.

Ešte predtým, ako dám slovo poslancovi, chcem vám navrhnúť, aby sme vzhľadom k tomu, že dnes je pripravený istý špecifický program,ktorý pre nás pripravil primátor mesta Brna, po vypočutí týchto správ by sme program skončili najneskôr o 17.45 hodine. Hlasovať sa bude zajtra.

Společný zpravodaj výborů SN M. Prokop: Pane předsedající, vážení kolegové, vážené kolegyně. Předem bych rád upozornil na to, že zpravodajská zpráva moje a kolegy Mynáře bude rozdělena tak, že já bych se zabýval obecnou částí a upozornil bych na určité problematické okruhy, které v zákoně vidím, zatím co kolega Mynář by se potom detailněji zabýval některými připomínkami, které jsme dostali, a buď je zapracovali, nebo z určitých důvodů nezapracovali do návrhu usnesení, které máte před sebou, a zdůvodnil by podrobněji každý jednotlivý krok, pokud uzná za vhodné.

Rád bych upozornil na to, že vládní návrh zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, původně tisk 847, ve znění návrhu výborů sociálních a kulturních a usnesení obou sněmoven tisk 951, který zde budeme projednávat, je jak už zde bylo řečeno panem navrhovatelem, významným krokem při přeměně naší společnosti ve společnost demokratickou. Význam pluralitního svobodného šíření informací a kulturních hodnot není třeba zvlášť zdůrazňovat. Masmédia jakožto výdobytek 20.století jsou, podle mého názoru, vůbec nejdůležitějším prostředkem k vytváření politického klimatu v každé společnosti. A to věděli komunisté velmi dobře.

Státní monopol moci byl podpírán monopolem na šíření informací éterem a důsledky tohoto monopolu, důsledky plánované, cílevědomé 401eté dezinformační kampaně na sobě cítíme dodnes všichni. Ohromný organismus komunistické státní televize a rozhlasu se jen velmi těžce přetváří k novému obrazu. A to nejen proto, že je velmi těžké hledat nové, morálně i profesně nezatížené pracovníky, ale podle mého názoru do značné míry také proto, že zničující mašinerie monopolních gigantů v současných podmínkách pohlcuje, stahuje a velmi rychle transformuje spíše je - tedy tyto pracovníky, než aby oni v duchu svého poslání dokázali transformovat ty instituce, dokázali je odstátnit a přeměnit na nezávislé, na vládě nezávislé, veřejnosti sloužící instituce, které budou, aspoň do jisté míry, bojovat o přízeň posluchačů a diváků a budou se muset naučit trochu jinak hospodařit se svými finančními zdroji.

Proklamované a žádoucí plurality v šíření informací lze dosáhnout různými způsoby. První, při zachování monopolu, spočívá v pouhém odstátnění rozhlasu a televize, přeměně těchto médií na veřejnoprávní instituce, více či méně nezávislé na příjmech ze státního rozpočtu, a tudíž na existující vládě. Takový model existuje např. v Rakousku, ale má, bohužel, všechny nevýhody popisovaného monopolu. Je sice více či méně politicky nezávislý, ale nic jej příliš nenutí hospodařit, vyvíjet se, prostě monopol zůstává monopolem.

Proti tomuto modelu je model americký, kde státní vysílání tak, jak je známe v Evropě, neexistuje vůbec. Média jsou zcela v rukou soukromých společností, kterým stát uděluje licence, a jistými výjimkami z tohoto pravidla jsou takové stanice, jako např. Svobodná Evropa nebo Hlas Ameriky, které jsou přímo placeny ze státního rozpočtu USA - ty ovšem vysílají pouze pro zahraničí a rozsahem se nedají s našimi masmédii vůbec srovnat. V současné době - podle mého názoru - nemá tento model v Evropě obdoby a vzhledem k jiným tradicím a způsobům vzniku vysílání v evropských zemích by u nás nebyl v současné době reálný.

Konečně třetím typem je systém duální, který postupně ve všech západoevropských demokraciích nahrazuje státní vysílání - tento proces začal po konci druhé světové války a probíhá dodnes. Tento krok se pokusíme učinit také my. Systém duální je tedy - jak řekl pan navrhovatel - principem dnešního zákona, který máme projednávat, a spočívá vlastně v kombinaci obou principů, které jsem definoval, tedy kombinací licencí a veřejnoprávních institucí masmédií nového typu, které se v zákoně jmenují "provozovatelé vysílání ze zákona". Zavádí tedy tyto dvě kategorie a chtěl bych upozornit, že vysílání je zákonem definováno jako služba veřejnosti svého druhu. Není tedy v žádném případě běžným typem podnikání, není živností, a proto zákon upravuje práva a povinnosti provozovatelů určitým zvláštním způsobem.

Myslím, že toto je třeba si uvědomit v každém momentu, kdy se budeme zamýšlet nad jednotlivými paragrafy tohoto zákona. Vychází to mimo jiné z toho, že kmitočtové spektrum, které má ČSFR k dispozici pro vysílání, je pevně vymezeno mezinárodními úmluvami, je národním bohatstvím svého druhu a jeho využívání je proto možné jen na základě určité regulace státem. V tom se liší vysílání od jiných hromadných sdělovacích prostředků, zejména od tisku, kde je možno při dodržování zákonů podnikat v podstatě neomezeně v demokratických režimech. Proto jsou na provozovatele vysílání uvalena zákonem určitá břemena povinností, a to bez rozdílu, zda jde o provozovatele ze zákona nebo o provozovatele s licencí. Tyto povinnosti jsou vyjádřeny v druhém odstavci § 4 a dále v § 5, 6, 7 a 8.

Provozovatelé ze zákona - nynější státní média - mají pak ještě zvláštní povinnosti, které definuje § 9. Je to především povinnost poskytovat informace, vzdělání, zábavu, respektovat i minoritní posluchačské vrstvy, etnické menšiny atd., přispívat k rozvoji národní kultury - vesměs tedy vykonávat činnost finančně náročnou a v podstatě nekomerční. Za to mají provozovatelé ze zákona nárok na financování ze všech koncesionářských poplatků za používání přijímačů, a to bez ohledu na to, zdali majitel televizoru nebo rozhlasového přijímače sleduje jejich nebo jiné vysílání. V tom spočívá systém financování veřejnoprávních médií. Kromě toho má provozovatel ze zákona příjmy ze sponzorování, z prodeje svých pořadů, z jiné hospodářské činnosti, třeba vydavatelské a z reklam.

Vážení kolegové, jedním z úhelných bodů vládního návrhu zákona je § 7, který určuje, kolik procent z celkového denního vysílacího času smí být prodáno reklamám. Zde bych chtěl opravit pana místopředsedu vlády, který hovořil o minutách, zřejmě se jedná o pouhé přeřeknutí; všichni, kdo máte před sebou návrh zákona, víte, že se hovoří o procentech z celkového denního vysílacího času. Je třeba si uvědomit, jak i pan navrhovatel řekl, že pro provozovatele s licencí je příjem z reklam příjmem hlavním a spolu se sponzorováním téměř výhradní. Údaje, které návrh zákona uvádí, vycházejí z Evropské konvence televize bez hranic a ze zkušeností s propagováním podobných systémů v zahraničí. Např. BBC v Británii nesmí vysílat reklamy vůbec, avšak držitelé licencí mají v Británii zákonem stanoveny stejné povinnosti, jako má BBC. Naopak zase v jiných zemích západní Evropy mají provozovatelé ze zákona povoleno vysílat reklamy v omezeném rozsahu, avšak držitelům licencí zákon neukládá tolik povinností jako v Británii.

Náš zákon vychází spíše z tohoto druhého modelu. Připouští tedy reklamu i v programech provozovatele ze zákona, a to ve dvou alternativách.

Dámy a pánové, dovolte mi uvést několik srovnávacích čísel. Budu je čerpat z přednášky prof. Hartwiga Kelma z 12. až 13. dubna t. r., kterou přednesl v Bad Homburgu v SRN při příležitosti semináře "Veřejnoprávní rozhlas a televize v konkurenci".

Jak už jsem řekl, BBC nesmí vysílat reklamy vůbec a 92 % svých příjmů kryje z koncesionářských poplatků. 8 % tvoří jiné příjmy. Naproti tomu italská společnost RAI reklamy vysílat smí, a to v rozsahu do 4 % celkového vysílacího času, a tyto příjmy jí pokryjí 33,5 % z celkového rozpočtu. 56 % pokryje z poplatků, 2 % ze sponzoringu a 8,5 % jsou jiné zdroje, podnikatelská činnost jiného typu a státní subvence.

Západoněmecká ARD, první program má povoleno v denním vysílání pouze 20 minut reklamy, což činí něco více než 1 % z celkového vysílacího času, a např. v době státních svátků nemá vůbec povoleno vysílat reklamy. Z tohoto příjmu je schopna krýt 15 % svých příjmů z reklamy, 85 % příjmů kryje z poplatků koncesionářských. To samozřejmě závisí na výši těchto poplatků, které se v různých zemích liší a v různých zemích jsou různé mechanismy, jak se výše koncesionářských poplatků stanoví.

Pro srovnání: V parlamentě jsme před časem uspořádali k této problematice seminář. Rozpočet Čs. televize na rok 1991 činí v České republice 1,7 mld. Kčs. Je třeba si uvědomit, že v ČR je 3,4 mil. koncesionářů, což při poplatku 50 Kčs měsíčně dojdeme k sumě 2,04 mld. Kčs z koncesionářských poplatků. Pokud by se tedy jednalo pouze o Českou republiku, zdá se, že by výnos z koncesí mohl pokrýt režii Československé televize nebo budoucí České televize. Samozřejmě je nutno předpokládat, že vzrostou náklady cen energií atd. a také je nutno předpokládat, že se vyskytuje určité procento neplatičů. Přesto se ale domnívám, že tento výpočet dostatečně může sloužit pro vaši informaci k tomu, že v České republice by příjmy z koncesí měly pokrýt rozpočet televize. Na Slovensku je ovšem situace poněkud jiná.

Tam je podstatně menší okruh koncesionářů a ná- klady na provozování Slovenské televize se nebudou patrně příliš lišit od nákladů v České republice (i když do jisté míry asi také), a proto zákon přece jen s určitým procentem reklamy počítá i pro veřejný sektor.

Pokud se týče rozhlasu, je situace obdobná. Ředitel Českého rozhlasu dr.Mejstřík na semináři potvrdil, že například Český rozhlas je schopen pokrýt veškeré své náklady pouze z koncesionářských poplatků.

Dámy a pánové, je třeba si uvědomit, že audiovizuální trh u nás je omezen a teprve vzniká. Máme-li zájem na vzniku konkurence ve vysílání (a pan navrhovatel se v tomto smyslu také vyjádřil), je třeba se zeptat, jestli tento trh vedle sebe oba sektory vůbec uživí, když navíc veřejný sektor, pro nějž jsou příjmy z reklamy poměrně malou částkou, si může dovolit časy poskytovat mnohem levněji, než bude muset držitel licence. Samozřejmě, původní vládní návrh, který je vlastně obsažen v alternativě I. tisku 951 předpokládá určité percentuální omezení, ale já se domnívám, že za těchto proporcí by se soukromé stanice uživily na trhu audiovizuální reklamy velmi těžce. Námitky, že lze rozšířit časový rozsah reklam držitelů licence, a tím jim umožnit větší příjmy, jsou bezpředmětné, protože zkušenosti z vysílání říkají, že pokud se překročí určitý podíl reklamy ve vysílání, který je kolem 10 %, stanice už ztrácí atraktivnost pro posluchače, a ten automaticky ladí a hledá stanici jinou, takže toto zvýšení procenta pro soukromé držitele licencí by nemělo žádný praktický význam.

I ve srovnání s jinými státy - navíc s mnohem větším trhem - mě vede tato úvaha k tomu, abych vám jednoznačně v souladu se stanoviskem místopředsedy vlády pana dr.Mikloška doporučil alternativu II. v § 7. Kromě výboru kulturního a sociálního Sněmovny lidu tuto variantu doporučují i výbory hospodářské a výbor pro životní prostředí Sněmovny lidu (alespoň částečně v oblasti rozhlasového vysílání). Tato alternativa umožní podle názoru obou zpravodajů existenci obou sektorů v našich podmínkách.

Dalším klíčovým místem návrhu zákona ve znění u- snesení výborů sociálních a kulturních (tisk 951) je § 9, který upravuje zvláště povinnosti a oprávnění provozovatelů ze zákona. Chtěl bych upozornit, že tento zákon jinak statut veřejnoprávních institucí provozovatelů ze zákona neupravuje. Statut a jejich postavení upraví zvláštní zákony republik (na Slovensku už existují, v České republice zatím ještě nejsou, ale budou). Je otázkou, zdali budou podobné zákony upravovat i existenci federálních institucí. Znovu upozorňuji - tuto problematiku zmíněný zákon vůbec neřeší.

V odstavci 3 a 4 § 9 se zákonem přidělují provozovatelům ze zákona určité sady frekvenčních kmitočtů a v odstavci 6 potom poplatky za užívání přijímačů jako zdroj příjmu těchto provozovatelů. Tady bych rád upozornil na tiskovou chybu, která se vloudila do tisku 951 a na kterou reagoval pan místopředseda vlády. Je samozřejmé, že odstavec 6, který praví, že poplatky za používání přijímačů jsou zdrojem příjmů provozovatelů ze zákona, se týká i alternativy II. Prosíme za omluvu. Opravte si to, prosím, obě alternativy s tím počítají, poněvadž to je základní princip duálního vysílání vůbec.

Tady bych rád upozornil na to, o čem se už zmínil pan místopředseda vlády. Po zapracování připomínky SNR (lépe řečeno jejího výboru pro vědu, vzdělání, kulturu a sport) se v odstavci 3 ocitlo místo slova "celkem" slovo "nejméně". Znamená to, že provozovatel ze zákona má nárok na získání nejméně dvou sad celoplošných kmitočtů. Vzhledem k současnému stavu technických možností upozorňuji na to, že v Československu jsou k dispozici přenosové kanály celoplošné nebo velkoplošné pouze tři. Považuji za nezbytné upozornit na to, že tato formulace na rozdíl od původního vládního návrhu (tisk 847), kde se říká, že jsou přiděleny celkem dvě sady, by mohla eventuálně ve svých důsledcích zpochybnit sám princip duálního vysílání, protože není-li pro uchazeče o licenci k dispozici žádná přenosová cesta, míjí se zákon účinkem. Vysílat se sice smí, ale není kudy. Na druhé straně ovšem připouštím a chtěl bych upozornit, že formulace, která se tam momentálně ocitla, otevírá do budoucnosti určité možnosti, zejména ve spojení se zněním § 23 (tisk 951) pro provozovatele ze zákona získat další přenosové cesty, například formou satelitu nebo nějakou jinou technickou možností, která se ještě otevře.

Z tohoto hlediska si myslím, že rozpor § 9 s § 23 být nemusí, předpokládáme-li, že se ustanovením § 23 spolu s § 9 otevírá možnost pro provozovatele ze zákona získat další možnost celoplošné nebo velkoplošné frekvence pro sebe, například satelit. O možnostech satelitu se jedná, jak jsem informován od federálního ministra spojů pana Ehrenbergera.

V odstavci 4 se pro rozhlasové vysílání zákonem vyhrazuje celkem 6 kmitočtů jako v původním vládním návrhu. Tato formulace je podle mého názoru pevnější a vhodnější. Vzhledem k mnoha diskusím, které byly vedeny kolem problematiky zákona, zapracovaly výbory sociální a kulturní do návrhu i určitá přechodná ustanovení, která by podle našeho názoru mohla odstranit řadu nejasností kolem změn, které by nastaly v období přechodu od monopolu k duálnímu systému.

Za prvé navrhujeme v případě přijetí alternativy II. v § 7 nový odstavec 4 u § 25, který pro přechodné období příštího roku ponechá provozovatelům ze zákona výši 5 % podílu reklamy prostě proto, aby v době, než začnou vysílat eventuální držitelé licencí nebyl zúžen trh reklamy, a aby nebyly ohroženy hospodářské zájmy.

Za druhé - v novém znění § 23 navrhujeme v od- stavci 2 a 3 ponechat (a to do zahájení vysílání držitelů licencí) současný třetí program pro dosavadní provozovatele ze zákona až do doby, než licence bude udělena a než provozovatel s licencí bude schopen skutečně zahájit vysílání s tím, že on je povinen nejpozději 90 dní předem toto datum oznámit tak, aby kanál nevyhasl. Zahájení vysílání televizní stanice je technicky velmi náročná věc a držitel licence má 360 dní na to, aby vysílání zahájil. Z těchto důvodů navrhujeme ponechat touto cestou zatím dočasně provozování tohoto kanálu v rukou dosavadních provozovatelů ze zákona.

Návrh zákona o rozhlasovém a televizním vysílání projednaly výbory sociální a kulturní velmi podrobně, dokonce dvakrát. Před vlastním projednáváním jsme uspořádali seminář a v návrhu usnesení je obsažena většina připomínek, které padly z ostatních výborů, které návrh projednávaly, tedy výborů hospodářských, pro životní prostředí a ústavně právních, jakož i některé připomínky, které zaslaly obě národní rady - jejich příslušné výbory. Všechny úpravy jsou v tisku viditelně upraveny, až na zmíněný vypuštěný odstavec 6 § 10 týkající se direktivního, ale dost nepřesně a nešťastně definovaného určení podílu domácí tvorby a zahraničního kapitálu.

Ze SNR, jejíž výbor pro vědu, vzdělání, kulturu a sport návrh doporučil, přišlo i upozornění na rozpor mezi ústavním zákonem č. 143 o čs. federaci a tak zvaným malým kompetenčním zákonem v oblasti hromadných sdělovacích prostředků.

Výbory sociální a kulturní se domnívají, po konzultacích s naším legislativním odborem, že zřízení Federální rady, o které se v tomto případě jedná zákonem FS, je v souladu se zákonem č.143 i se zákonem č.136/1991 Sb., o rozdělení působnosti mezi ČR a SR ve věcech tisku a jiných informačních prostředků a že tedy vzaly toto upozornění na vědomí. Jeho rozpornost spočívá i v tom, že nakonec výbor SNR přes toto upozornění návrh zákona i s Federální radou doporučil. Všude, kde se mínění výboru neshodovalo s míněním výborů gesčních, nebo kde se lišil názor jednotlivých gesčních výborů navzájem, jsme zařadili alternativní řešení a jako společný zpravodaj výborů Sněmovny národů vám doporučuji přijmout navržený zákon ve znění tisku 951, a to v alternativách II.

Ještě než uvolním řečniště druhému zpravodaji, po poněkud dlouhém úvodu, bych chtěl upozornit, že zcela netradičně, po včerejší poradě s odborníky z oblasti kabelové televize bych zde měl jeden konkrétní pozměňovací návrh, který přesto, že jsem zpravodaj, jsem asi také jediný, kdo je schopen návrh zdůvodnit. Vzal bych si tedy v rámci diskuse ještě slovo a přednesl bych sadu pozměňovacích návrhů k § 19, který se týká kabelových rozvodů. Děkuji za pozornost a trpělivost.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem kolegovi Prokopovi, teraz vystúpi spravodajca Snemovne ľudu, Ivan Mlynář.

Společný zpravodaj výborů SL I. Mynář: Vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, kolega Prokop učinil dostatečně široké zpravodajské entré. Mně zbývá zdůvodnit nepřijetí některých pozměňovacích návrhů jak z ČNR, tak ze SNR, případně z jednotlivých tří výborů tohoto Federálního shromáždění.

Co se týká SNR. Nebyla akceptována jediná připomínka, která požadovala vypuštění odstavce 1 poslední věty v § 7. Tato věta limituje reklamy od 19 do 22 hodin u provozovatelů ze zákona na 6 minut za hodinu - což je 10 % vysílacího času - gesční výbory i oba zpravodajové se shodně domnívají, že navrhovaných 6 minut za hodinu u provozovatelů ze zákona je v této sledované době dostatečné a v úvahu jsme brali také ochranu diváka před nárůstem reklamy ve veřejně právní televizi. V tomto směru jsme se přiklonili k původnímu vládnímu návrhu.

Co se týká ČNR, z řady připomínek jsme některé neakceptovali. O čtyřech se zmíním.

V § 4 navrhovala ČNR vypustit odstavec 2. Myslím si, že na tento § 4 a 5 narazíme i v rozpravě. Tento paragraf je celý deklarativní, ale je to deklarativnost zdánlivá, protože ukládá povinnosti všem provozovatelům ze zákona i držitelům licencí a má svou obdobu i v daleko přísnější podobě v řadě evropských zákonů tohoto typu. Proto jsme se rozhodli odstavec 2 ponechat.

V paragrafu 15 odstavec 2 požadovala ČNR zařadit nové písmeno e), které by uvádělo nový důvod k odejmutí licence, a to nezaplacení pokuty podle paragrafu 20. Domníváme se, a nejenom my, ale i gesční výbory, že tento důvod by byl nadbytečný, neboť je pokryt zcela písmenem a) v § 15.

V § 17 pak ČNR požadovala vypuštění odstavce a), kde se hovoří o spolupráci Federální rady s obdobnými orgány republik při vypracovávání zásad státní politiky ve vztahu k vysílání. Tento návrh ČNR výbory neakceptovaly, neboť vycházely z toho, a ve vládním návrhu je tento vztah takto charakterizován, že vztah mezi Federální radou a národními radami je založen na jejich spolupráci, na jejich součinnosti. To, že se v zákoně prejudikují zásady státní politiky a jejich věcné řešení, gesční výbory i zpravodajové nepovažují za závadné.

Paragraf 24 řeší podíl jednotlivých provozovatelů ze zákona na příjmu sazeb za přijímače - zde chtěla ČNR stanovit přesný podíl jednotlivých koncesionálních poplatků, aby nebylo možno přerozdělování poplatků z ČR a SR.

Tento návrh jsme rovněž odmítli, neboť se domníváme, že ponechání rozhodnutí, jak je to ve vládním návrhu, na federální vládě v dohodě s vládami republik je dostatečné, zejména rovněž proto, že federální vláda tak učiní formou nařízení, které má obecnou závaznou platnost.

Zhruba 30 připomínek z ostatních tří výborů, které byly projednány v našem Federálním shromáždění, bylo akceptováno. Z těch, které jsme neakceptovali, bych připomenul následující.

Výbor hospodářský v § 5 odst. 4 navrhoval řešitotázku náhrady škody za poskytnutí vysílacího času pro neodkladná oznámení v naléhavém veřejném zájmu. Domníváme se, že to není nutné ani vhodné, protože § 5 ukládá tuto povinnost všem provozovatelům, tedy nejenom držitelům licence - což měl navrhovatel zřejmě na mysli - ale i provozovatelům ze zákona. A vysílání je v tomto zákoně chápáno jako služba veřejnosti. Navíc tyto otázky jsou řešeny ustanovením občanského zákoníku paragraf 28 a zákoníku práce, kde je to uvedeno v tomto zákoně v § 20 odst. 8.

Rovněž se domníváme, že termín " naléhavý zájem veřejný" má poměrně přesnou právní specifikaci a neumožňuje případné svévolné narušení státem - vysílání jak provozovatelů ze zákona, tak držitelů licencí.

Výbor ústavně právní navrhoval doplnění § 12 odst. 4 o slova: "Nepožádá-li uživatel o udělení licence na dobu kratší."

Domníváme se, že tato skutečnost je pokryta navrhovaným zněním, zejména slovem "nejvýše", které umožňuje interpretaci na dobu kratší.

Z návrhu výboru pro životní prostředí, který jsme neakceptovali, bych uvedl nový odst.5 § 15, který by řešil případy, kdy nemůže držitel licence zahájit vysílání z důvodů, které jsou jednoznačně na straně telekomunikací. Tento návrh jsme neakceptovali, neboť součástí rozhodnutí Federální rady je dohoda s příslušným orgánem spojů podle § 12 odst. 2. A licence bez této dohody a zároveň bez stanovení technických podmínek vysílání nemůže být vůbec udělena.

Závěrem bych měl pro vás některá technická upřesnění, která vznikla špatným přepisem. O jednom se již zmínil kolega Prokop. Jde o vypadnutí v alternativě II. § 9 odst. 6. Koncesionářské poplatky v každém případě patří provozovateli ze zákona v obou alternativách. To je jedna věc. Druhá věc. Myslím, že o tom nemusíme hlasovat, že si to pouze uvědomíme - na straně 10 je § 9 odst. 5 za pojmem "jednotné telekomunikační sítě" by vypadl nový odkaz 5, který odkazuje na § 2 zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích. Všechny odkazy by se potom přečíslovaly.

Další informace, kterou musím podat, se týká důvodové zprávy. Gesční výbory sociální a kulturní schválily jakési interpretační pravidlo k § 5 odst. 3, který hovoří o ohrožení psychického nebo morálního vývoje dětí a mladistvých. O toto interpretační pravidlo rozšířily důvodovou zprávu k § 5 odst. 3. Hovořím o tom proto, protože součástí této zprávy není důvodová zpráva. Tento text je součástí důvodové zprávy vládního návrhu 847.

Na závěr bych měl jeden pozměňovací doplněk, o kterém budeme muset zřejmě hlasovat. Je to na str. 6 § 6 odst. 2 b), kdy v obou alternativách navrhují oba zpravodajové upřesnění textu, kdy dosavadní text se mění následovně: " byly zařazeny mezi jednotlivé pořady s výjimkou pořadů složených ze samostatných částí nebo sportovních přenosů a přenosů z akcí a představení, jež obsahují přestávku". Neuniklo vám, že pořady v závěru této věty se nahrazují přenosy. Domnívám se, že to přesně vyjadřuje vůli navrhovatelů, ale zřejmě o této změně budeme muset hlasovat.

Na závěr bych vám chtěl předložený vládní návrh s doplňky vřele doporučit ke schválení. Připojil bych se kromě § 25 rovněž k přání hlasovat pro alternativu II. v celém zákoně. Děkuji.