Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji panu generálnímu prokurátorovi. Do rozpravy se zatím písemně přihlásili dva poslanci. Předávám slovo panu poslanci Bratinkovi.

Poslanec SN P. Bratinka: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, měl jsem možnost si zprávu generálního prokurátora přečíst jenom velmi zběžně, protože jsem ji vlastně dostal dnes ráno, ale musím vyslovit hluboký smutek nad jejím obsahem. Nejdříve mne velmi zarazila a musím se přiznat i rozhořčila věta, že požadavek abstraktní spravedlnosti vyslovovaný filosofy poněkud bledne ve světle naléhavé potřeby ochránit společnost před současnými kriminálními živly. Za prvé se tam předpokládá, že touha po spravedlnosti je věc nějakých podivínů, nějakých filozofů a nikoliv všech slušných lidí. To musíme naprosto rezolutně odmítnout. To je vize společnosti, která nemá nic společného s realitou.

Dále se tam mluví o naléhavé potřebě ochránit společnost před současnými kriminálními živly. To je samozřejmě pravda, je třeba společnost ochránit před živly, ale musíme si uvědomit, že tento stát zcela selhal v ochraně chránit lidi před zločinci v minulosti - pokud sám tyto zločiny nekonal, jako poslušný vykonavatel vůle určité mocenské skupiny. A pokud se něco v tomto směru nezmění, bude to trvale snižovat prestiž zákonů celého státu. Vždyť si uvědomte, že tady hrozí - abych to nějakým způsobem parafrázoval - že matky budou svým dětem říkat "musíš dbát na to, abys neporušoval zákony, protože když je budeš porušovat málo, tak ti hrozí, že budeš potrestán; když se na to dáš, tak je musíš porušovat masívně a trvale - pak budeš mít klidné stáří". Tím tady dochází k určité demoralizaci, která je podhoubím zločinu. Pokud nebude obnovena platnost určitých hodnot a tu platnost je nutné soustředit institucionálně a represívními prostředky, tak hrozí trvalá demoralizace.

Já bych chtěl obrátit vaši pozornost na to, že v podvědomí obyvatel této země existuje jasná informace, že zde docházelo k systematickému teroru - říkalo se mu třídní boj - proti lidem, kteří byli příslušníky jiných politických, sociálních a náboženských skupin, než které měli komunisté rádi. Zločiny proti lidskosti - tím se označují vraždy, poškozování zdraví, omezování osobní svobody, které je konáno proti lidem, proti individuím jenom proto, že jsou členy nějaké takové skupiny. Důsledky zločinů z 50. let byly trvalé, ti lidé byli většinou vězněni až do roku 1960.

Já budu na moment vycházet z čistě pozitivistického chápání práva - od roku 1974 platí u nás § 67, který mluví o nepromlčitelnosti zločinu proti lidskosti. Postrádám ve zprávě generálního prokurátora jakékoliv vysvětlení, zohlednění těchto faktů - buď, že není důvod považovat tyto zločiny za zločiny proti lidskosti anebo, že jsou promlčené. O tom tam není vůbec nic. To je první věc.

Obraťme nyní pozornost k letům sovětské okupace. Tady docházelo k řadě případů, které by vyžadovaly nějakou právní kvalifikaci, respektive nějaké konstatování, že se s tím nic dělat nedá. Mám zde na mysli vlastně systematické zavírání nebo šikanování těch, kteří ne že by vyslovovali nějaké odlišné politické soudy, ale vyslovovali především morální soudy o tom, co režim tropil. Když si uvědomíme, že 12 let probíhalo šikanování signatářů Charty 77, které mělo řadu prvků - tam nebylo jenom vyhazování z práce, tam bylo ustavičné zadržování na 48 hodin, domovní prohlídky, často konané i v noci a celá řada věcí - a ta byla prováděna systematicky s organizovanou skupinou. Jestli toto není zločin proti lidskosti, tak těm zákonům naprosto nerozumím.

Dále zde z pohledu teorie o retroaktivitě nebo jakýchsi jiných potíží uvedu, že existuje článek 29 ústavy, který ustanovuje právo občanů na to dávat úředním místům petice. Charta 77 poslala více než 1000 takových petic. Pokud vím, až na jednu výjimku, nebylo na žádnou petici odpovězeno. Já se ptám, položil si někdo otázku, jak by se to kvalifikovalo, vyšetřuje to někdo? Ani stopa po odpovědi.

Dále jsou zde další věci. Jak právně kvalifikovat pronásledování dětí za jakési pofidérní viny jejich rodičů? To byla přece hluboká nespravedlnost, biblicky řečeno "do nebe volající", a přesto se v této věci nevyšetřuje vůbec nic.

Zdá se mi, že zpráva vychází z toho, že § 98 a § 100 bývalého trestního zákona, to je pobuřování a podvracení republiky, vlastně byly nějaké zákony, které měly jasně definovanou skutkovou podstatu činů, ale každý, kdo přišel do styku s tehdejší praxí, ví, že zákony nebyly jen gumové, ale byly absolutně bezbřehé. V podstatě předepisovaly jen formulky, které musel soud pronést, aby mohl někoho zavřít. Četl jsem stovky rozsudků a musím konstatovat, že tehdejší soudy a prokuratury si dělaly legraci nejen ze zákona, ale i z normální logiky. Jestliže zákony byly naprosto nesmyslné a de facto neexistovaly, tak je otázka, co s těmi, kteří organizovali toto odsuzování lidí, kdo byli ti, kteří rozhodovali o tom, jaké rozsudky budou vyměřovat soudy? Všichni přece dobře víme, že to bylo řízeno z jiných míst, než z nějaké hierarchie soudů, to musel někdo organizovat a prosazovat. Opět se neděje žádné vyšetřování.

Pak je zde ta věc s ilegálními odchody z republiky. Chápu, že mohou existovat okolnosti, které donutí demokratický stát k tomu, aby stanovil velmi přísný režim překročení hranic. Nesvítí vždy jen sluníčko a někdy je nutno přistoupit k takovým opatřením. Dejme tomu, že § 109, který stanovoval drastické tresty za nedovolené překročení hranic, tzn. bez příslušného povolení, akceptujeme, byl to zákon jasně definovaný, hraniční čára byla definována, byly tu jasně definované skutkové podstaty apod. Ale celý režim udělování povolení byl postaven mimo zákon, lidem byla omezena svoboda pohybu, aniž měli možnost odvolávat se k zákonu. Bylo toto zcela v souladu s tehdejší Ústavou a Mezinárodními pakty.

Druhá, mnohem děsivější věc je, že lidé byli odsuzováni nejen za to, že překročili nedovoleně hranice, ale že bez povolení zůstali v cizině. To je jakési nevolnické právo a nechat jen tak bez povšimnutí skutečnost, že mocenská skupina toto nevolnické právo normálně vykonávala, by znamenalo, že vlastně považujeme osud našich lidských práv a jejich majestát jen za věc nějaké listiny, kterou toto FS schválilo. To bychom zakládali velmi špatný precedens do budoucna.

Konečně bych chtěl konstatovat, že celá zpráva vychází z předpokladu - pan prokurátor se o tom zmínil, když jmenoval zásady, že nesmí být retroaktivita, musí se dodržovat případně to, jestli věc není promlčena apod. - že v podstatě všechno bylo, jak mělo být. Byly zákony a ty zákony byly prosazovány, že institucím, které mají dohlížet na to, že kdo poruší zákon, je potrestán, nic nebránilo v činnosti, ale to je naprostý omyl. Od r. 1968 jsme byli okupovanou zemí. Nedá se mluvit o tom, že by naše právní instituce byly svobodné, tady byl výjimečný stav, se kterým právní řád nepočítal. Nevím, ve které verzi právního řádu byla větička, že země je okupovaná a tím pádem bude režim konání práva trochu deformován. To nebylo zohledněno. V padesátých a šedesátých letech samotní domácí nepřátelé práva stačili nejen na to, že stát konal řadu zločinů, ale i na to, aby poskytoval naprostou ochranu těm, kteří zločiny páchali. Když se v roce 1956 konečně jakž takž veřejně provalilo, že procesy v 50. letech byly justiční vraždy, člověk by čekal, že začne vyšetřování vražd. Nezačalo - až na bezvýznamné výjimky - nic.

Dá se dokázat, že situace byla v tomto státě naprosto jiná, než s jakou počítalo právo. Právo počítalo s tím, že je uplatňováno, a aspoň za svoji stranu mohu říci, že toto nás nutí uvažovat o tom, že prestiž zákona, jeho majestát, který byl takto flagrantně zadupán do prachu, můžeme obnovit jedině dvojím krokem. Za prvé - že vydáme zákon, který bude explicitně konstatovat, že stát byl v rukou v určitých směrech, nebo z hlediska určitých paragrafů a určitých lidí zcela ochromen co se týče výkonu vlastního práva a že určité věci v zájmu prestiže nebo majestátu práva je nutno považovat za nepromlčitelné.

Druhým logickým krokem, protože nikdo v této zemi nemá zájem, aby zde byly tisíce nějakých procesů a táhlo se to do nekonečna, jako tomu bylo v Německu, kde vlastně dosud mohou probíhat trestní stíhání, je určitá amnestie. Nemám zcela ujasněnou představu. Kdyby 10 nejhorších a nejsadističtějších ničemů bylo postaveno před soud, pak považuji za zcela rozumné, aby v ostatních věcech byla vyhlášena všeobecná amnestie.

Náš poslanecký klub se hodlá do příštího zasedání se poradit s jinými kluby, co by se v tomto směru učinit mělo a šlo. Domníváme se, že pokud neučiníme nic, tak se zapíšeme jako parlament, který v této důležité věci, která má trvalejší hodnotu než konkrétní úspěch ekonomické reformy dnes, velmi selhal.

Mluvím už deset minut. (Předsedající předseda SL R. Battěk: Ano, je dobře, že jste na to přišel.) Na adresu těch, kteří říkají, že máme důležité sociální problémy a že toto všechno nás od toho odvádí - spravedlnost byla vždy spíš záležitostí lidí, kteří měli zájem o druhé lidi a nejen o to, co mají na talíři. Navíc, pokud se zde neobnoví hodnoty spravedlnosti a práva, tak to i s naší prosperitou bude vypadat velmi špatně. Když se stane sféra podnikání pouze sférou nějakého zcela bezuzdného amorálna bez pocitu zodpovědnosti, tak na to můžeme také dojet. Proto se domnívám, že otázka spravedlnosti je spojena se všemi oblastmi práva. Ostatně, abych citoval evangelium: "Bůh ví, že potřebujete jíst, pít, oblékat se a bydlet. Ale hledejte nejdříve spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno."

Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji poslanci Bratinkovi. Dále je přihlášen poslanec Kulan.

Poslanec SN P.Kulan: Vážený pán predsedajúci, milé dámy, vážení páni, na začiatku by som chcel položiť jednu otázku pánovi Generálnemu prokurátorovi vo veci podaného podnetu pre započatie trestného stíhania z dôvodu všeobecného ohrozenia, ktoré som podal formou interpelácie v júli t.r. a doteraz som nedostal žiadnu odpoveď. Chcem sa spýtať, do akej miery pokročilo šetrenie v tejto veci, do akej miery bola zistená konkrétna zodpovednosť konkrétnych osôb za vystavenie našich občanov všeobecnému ohrozeniu radiačným spádom po černobylských udalostiach v roku 1986.

Po druhé, dovolím si polemizovať s tým, čo ste, pán prokurátor, povedali, totiž, že výsledky, ktoré prinášajú šetrenie prokuratúr sú ovplyvnené často len nekonečnou zložitosťou šetrenia v tejto veci. Dovolím si predložiť niekoľko konkrétnych prípadov, ktoré Slovenské ministerstvo kontroly posktylo Okresnej prokuratúre v Humennom, konkrétne podklady pre započatie trestného konania.

Prvým prípadom je pomerne veľké rozkrádanie štátneho majetku v bývalom mestskom a kultúrnom stredisku v Humennom - odhadnuté do výšky 900 tisíc Kčs bývalým dôstojníkom Štb Ivanom Boucom.

Druhým bol podnet, ktorý som podal za šírenie antisemitického materiálu, v ktorom boli osočení najvyšší predstavitelia nášho štátu z členstva v židovskej slobodomurárskej lóži. Materiál bol vrátený s tým, že sa jednalo o ukazovanie zaujímavostí. Tretím podnetom boli sťažnosti, ktoré sme podali za zjavné porušenie zákona v dobe komunálnych volieb. Ostalo bez odpovede. Ďalším bola sťažnosť na marenie výkonu poslaneckej funkcie poslanca FZ napr. tým, že dodnes nie je sprístupnená budova, v ktorej mal kanceláriu.

Podnety týkajúce sa protizákonnej činnosti niektorých akciových spoločností v okrese Humenné. Do dnes neboli vyšetrené. Osobne si myslím, že v dnešnej situácii sa táto spoločnosť skutočne nepohne dopredu, pretože prokuratúra de faco nefunguje. Táto skúsenosť je z okresu Humenné. Mal som možnosť vidieť pomerne široké množstvo materiálov, týkajúcich sa činnosti prokuratúry napr. v Michalovciach, kde situácia nie je o nič lepšia.

Podrobnosti ku všetkým prípadom, o korých som hovoril, obdržíte ve veľmi obsiahlom liste, ktorý sa chystám zaslať na vašu adresu so žiadosťou o nápravu stavu, ktorý reálne existuje.

Ešte na dnešnej schôdzi by som požiadal o odpoveď na prvú otázku. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji. Slovo má poslanec Mlynárik. Připraví se poslanec Devátý.

Poslanec SN J. Mlynárik: Vážený pán predsedajúci, kolegyne a kolegovia, čo sa deje na Slovensku je všeobecne známe. Krikľúni, podporovaní ľudáckym zahraničným zázemím, prepravovaní autobusmi od Košíc po Bratislavu a Žilinu, terorizujú verejnú mienku. Slovenský štát, na konto ktorého je genocída slovenských Židov, je dávaný za vzor ako najvyšší bod slovenských dejín. Je to zjavná propagácia fašistického násilia. Nerobí to len pán kolega Pánis. K tomuto štátu, ako istému pozitívu, sa hlásia aj iní. Trebárs najvyšší predstavitelia Slovenskej republiky. Prokuratúra nezistila nič chybné na potupení prezidenta ČSFR 14. marca t.r. v Bratislave. Ako sa hovorí, s jedlom rastie chuť. Kto vyskočí vyššie.

Občas tu s nami sedí aj poslanec Slota, ktorý sa vyhráža odporcom Slovenského štátu prevalcovaním a odsúdením ako obyčajných zradcov. Sedí tu pán Pánis, ktorý chce žilinského primátora pretromfnúť. Počujeme ho a bolo to aj publikované. Nároky slovenského národa boli zakaždým, citujem doslova "vyvrhnuté na hnoj cez hrubé črevo pražských imperialistov". Ďalej. "Je najvyšší čas skončiť 73-ročné kolonialistické panstvo zákerných pražských centralistov". Ak by to napísal súkromník, psychopat, tak by som sa nečudoval. Keďže to vyhlasuje poslanec Federálneho zhromaždenia, treba sa nad tým zamyslieť.

Pána Slotu a pána Pánisa by mala stíhať prokuratúra vo vlastnej veci. Načo tá prokuratúra vlastne je? Kto stráži zákony v tomto štáte? Čia je to povinnosť? Je v civilizovanom štáte možné, aby premiér republiky vyhlásil, že mi niekto nosil materiály tajných spisov na stôl a on ich, po zatelefónovaní predsedovi SNR zničil?

Som veľmi znepokojený touto situáciou a tým, že prokuratúra zabúda na to, že aj demokracia má právo, a musí sa brániť. Ďakujem vám za pozornosť. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji poslanci Mlynárikovi. Prosím poslance Devátého.

Poslanec SN S. Devátý: Vážené Federální shromáždění, pane generální prokurátore, prostudoval jsem si zprávu. Zjistil jsem, že je velice obsáhlá, ale chybí tam ta oblast, která se týká, řekněme, podzákonných směrnic nebo rozkazů, které byly uplatňovány na různých ministerstvech. Konkrétně mám na mysli ministerstvo vnitra, kdy asi od r. 1950 do r. 1989 byly používány zpravodajské prostředky proti čs. občanům. Tyto prostředky byly používány v podstatě v rozporu s tehdejšími platnými zákony a neměly oporu v našem právním řádu. Byly to směrnice, které vydávali komunističtí ministři bez ohledu, jak jsem říkal, na platné zákony.

Abych byl konkrétní. Na 6. společné schůzi v loňském roce jsem se obrátil na vás a na pana ministra vnitra, aby mi byly zaslány určité směrnice, týkající se používání zpravodajských prostředků vůči čs. občanům. Zhruba po dvou měsících, po vlastních urgencích, dostal jsem od pana ministra tyto směrnice. Zjistil jsem, že moje interpelace vůbec nebyla zaslána panu ministru vnitra, tak ani vám na generální prokuraturu, takže jsem to posléze řešil. Podnět vycházel ze zjištění, po prostudování těchto směrnic, že tato směrnice neměla oporu v našem právním řádu. Zhruba po půl roce, kdy jsem dostával různá sdělení z prokuratury, že to není v té či oné kompetenci vojenské prokuratury či městské prokuratury, se věc vrátila k vám zpět a zhruba v červnu jsem dostal vyrozumění, že právní názor v této věci bude dán do dvou měsíců. Tři měsíce jsou pryč, a nic se nestalo. Ptám se vás proto, zda se vy sám nebo generální prokuratura zabývá těmito případy. Dovolil bych si citovat usnesení, které jsem získal na ministerstvu vnitra, konkrétně těchto zpravodajských prostředků, a sice, že praxi orgánů ministerstva vnitra do r. 1989 ve formě používaných zpravodajsko-technických úkonů vůči čs. občanům jen a toliko na podkladě vydaných resortních směrnic je nutno hodnotit jako nezákonnou, přičemž odpovědnost, a to ve formě trestního postihu, dopadá na vyjmenované ministry vnitra, kteří uvedené směrnice rozkazem vydali a umožnili tak nezákonné postihy vůči čs. občanům. Jedná se tady o všechny ministry vnitra od r. 1950 až do r. 1989.

Proto bych rád položil otázku, zda se toto stane oblastí, kterou se generální prokuratura bude zabývat a zda budou vyvozeny trestněprávní důsledky vůči ministrům vnitra od r. 1950, jak jsem uvedl. Děkuji.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji. To byl poslední z písemně přihlášených. Ještě se hlásí další. Kolega Kováč se přihlásil. Potom se ještě hlásí kolega Albert Černý. Máte slovo.

Poslanec SN M. Kováč: Vážený pán predsedajúci, pozastavil by som pri jednom krátkom výroku v materiále, ktorý sme dostali. Nebol čas, aby som si ho podrobne preštudoval. Pokusím sa to prečítať. Bude to trochu skomolené.

Strana 33 uprostred strany: "Pri vymáhaní nároku na náhradu škody, časť bývalých funkcionárov spôsobenú škodu dobrovoľne uhradila alebo došlo k dobrovoľnému vydaniu veci, ktoré držali neprávom. V ostatných prípadoch poučil poškodených o práve vymáhať premlčané pohľadávky v občiansko - právnom konaní."

Moja otázka adresovaná pánovi prokurátorovi, by znela, či títo ľudia, o ktorých je reč v tomto odseku, vrátili tieto veci pred amnestiou alebo po nej. Nie som právnik, ale keď to vrátili po nej, keď boli pritlačení právom,tak podľa mňa sa to pokladá za pokračujúci trestný čin a žiadna amenestia sa na nich nemôže vzťahovať. Neviem, či tomu dobre rozumiem, ale títo ľudia si boli veľmi dobre vedomí toho, že niečo kradli. Samozrejme pod tlakom tejto pravdy to začali vracať. Prosil by som o nejaké krátke vysvetlenie k tejto veci, pretože je to všeobecné a ťažko vysvetliteľné. Ďakujem.

(Odpoveď nebola vysvetlená.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji také. Nyní bude hovořit kolega Černý, po něm poslanec Stome.

Poslanec SL A. Černý: Pane předsedající, paní kolegyně, páni kolegové, chtěl bych plně podpořit obsah projevu poslance Bratinky. Naprosto s ním souhlasím, že zpráva, která je nám předložena, jde do značné míry pouze po povrchu jevu, ale nepostihuje podstatu.

Už jsem zde jednou řekl, že jsme příliš nedůslední. Obávám se, že i lustrační zákon, který jsme přijali, bude nedůsledně uplatňován, protože de facto my dost dobře nemáme oporu v něčem, na základě čehož bychom měli přijímat takovéto zákony.

Myslím, že jsem zde už jednou řekl, že se tváříme, jako kdyby komunismus neexistoval, jako kdyby to byla ideologie zcela legitimní. Chci zde znovu za sebe opakovat, že to je ideologie nelegitimní a zločinná a pokud to nějakým způsobem zákonně nevyjádříme, pak stále budeme jen postihovat nikoliv podstatu jevu, ale povrch.

Kolega Devátý tady naznačil, kudy by asi měl jít směr takovéhoto postihování komunistického hospodaření, pokud jde o lidská práva a zákonnost. Já se k tomu plně připojuji. Pokud budeme posuzovat pana Bilaka pouze podle toho, jestli získal právem nebo neprávem nějakou nemovitost, pak si myslím, že vůbec není třeba takové šetření dělat. Tyto lidi bychom měli postihovat za to, co udělali s občany této republiky za 42 let.

Chtěl bych proto navrhnout, abychom dnes ještě nepřijímali stanovisko k této zprávě, protože já osobně jsem ji dostal do poslanecké skříňky dnes ráno a bylo by neodpovědné, kdybych jen během půlhodinového nahlédnutí mohl nějaké závěry za sebe dělat. Navrhuji, abychom jednání o této věci odložili do té doby, než si jednak všichni zprávu řádně prostudujeme a než jednotlivé kluby zaujmou postoj k tomu základnímu, k tomu, o čem tady mluvil kolega Bratinka. Do té doby nemá smysl hovořit o tom, že tento stát bude jednou demokratický. Děkuji za pozornost.