Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. To byl pan poslanec Jurečka. Do rozpravy
se přihlásil poslanec Filip. Uděluji mu slovo.
Poslanec SL V. Filip: Vážený pane předsedo,
pane předsedající, dámy a pánové,
dovolte mi, abych se vyjádřil k jedné části
týkající se otázek, které jsou
zde položeny. Otázky jsou totiž ve většině
falešné.
Majetek bývalé komunistické strany je otázkou
politickou a otázkou boje o majetek. Tak jako se zde ve
Federálním shromáždění
odehrává předvolební boj o moc, v
obcích a městech se odehrává zejména
boj o majetek. V Českých Budějovicích
byla předána mimo jiné budova bývalého
krajského výboru komunistické strany. Nejdříve,
vzhledem k předvolebnímu boji, otálel městský
národní výbor v Českých Budějovicích
s převzetím této budovy do vlastnictví
města. Nakonec budovu převzal, ale až po 30.
5. 1990. To mělo za následek, že toto vlastnictví
bylo zpochybněno. Stalo se to zejména proto, že
když později Federální shromáždění
schválilo zákon o mimosoudních rehabilitacích,
okresní úřad v Českých Budějovicích
přišel v rámci restituce o svůj objekt,
ve kterém sídlí. Proto bylo nutné
vlastnictví města zpochybnit a najít si nové
kanceláře. Město o objekt přišlo
a okresní úřad se svými úředníky
se má kam stěhovat.
V Českých Budějovicích máme
ale takových bojovníků o majetek hodně.
Například nově je i Policejní sbor
České republiky České Budějovice
v pronájmu u ctihodných sester. Takže očekáváme
v nejbližší době, kdy se stane opět
budova v hodnotě 87 mil. korun úhelným kamenem
boje o to, kdo si tento majetek lidu ještě rozdělí,
přerozdělí a přebere na sebe. Nejde
totiž o otázku realizace tohoto zákona. Jde
o politikaření a dravčí souboj, kdo
si toho víc utrhne, bez ohledu na to, jak to bude využito.
Děkuji.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. To byl poslanec Filip, prosím nyní
poslance Vrchovského.
Poslanec SL V. Vrchovský: Pane předsedající,
dámy a pánové, v případě
tohoto námi projednávaného bodu jsme byli
svědky ideologizování tohoto problému,
byli jsme svědky řady prohlášení,
kterými byla veřejnost dezorientována, mnohé
subjekty se snaží situaci politicky využít.
Proto mi dovolte jen jedinou otázku.
Pane premiére, koho pověřila federální
vláda přípravou postupu realizace ústavního
zákona č. 496 a č.497 v roce 1990 a jak bylo
toto pověření plněno? Děkuji
vám.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
To byl poslední z písemně přihlášených,
poslanec Vrchovský. Hlásí se ještě
poslanec, ministr Igor Němec.
Poslanec SN I. Němec: Pane předsedo, pane předsedající,
dámy a pánové, v březnu tohoto roku
jsem interpeloval federální vládu v souvislosti
s realizací ústavního zákona č.
496/1990, respektive v souvislosti s rozpory mezi usnesením
vlády č. 901 a tímto zákonem. Šlo
především o výjimky, které zvýhodňují
komunistickou stranu na úkor lidu ČSFR.
Pan premiér Čalfa ve své odpovědi
mou interpelaci sice zlehčil, ale neodmítl. Z toho
vyplývá, že si vláda byla již tenkrát
vědoma její opodstatněnosti. Nebyl jsem jediný,
kdo upozorňoval na rozpory mezi usneseními vlády
a ústavními zákony o převzetí
majetku KSČ a SSM. Už samotný fakt nedostatečného
výkladu prováděcích postupů
- mám na mysli například rozpory v chápání
termínů kancelářské a obdobné
vybavení - měl federální vládu
upozornit na to, že by měla svá rozhodnutí
revidovat. Od února 1991 upozorňovali na závady
zmocněnci i právníci okresních úřadů.
Na nedostatky právní a věcné poukázalo
v dopisu vládní komisi místopředsedy
Mikloška ministerstvo státní kontroly České
republiky již 22. ledna. Dne 28. února pak na totéž
upozornilo ministryni kontroly paní Kořínkovou
a ministry financí. Ministerstvo státní kontroly
České republiky nezůstalo jen u konstatování
nedostatků, ale podalo návrh na řešení.
V odpovědích z poloviny března bylo federálními
vládními orgány sděleno, že návrh
ministerstva státní kontroly České
republiky ve své podstatě směřuje
k vydání nařízení vlády.
Avšak toto řešení bylo odmítnuto
se zdůvodněním, že jeho realizace je
časově náročná.
Nemá smysl zde vypočítávat všechny
aktivity, které po celé měsíce směřovaly
k federální vládě. Snad jen tolik,
že jak členové komise místopředsedy
vlády pana Mikloška, tak členové komise
pro dohled nad převzetím majetku bývalého
SSM do České republiky, zejména pak experti
z oboru práva se shodli na stanovisku, že federální
vláda nevytvořila právní předpoklady
pro převzetí majetku, a tím v lednu odstartovala
neúnosné množství nedorozumění,
průtahů a komplikací.
Jestliže dnes čtu ve zprávě federální
vlády o stavu realizace ústavních zákonů
např. na str. 6, že "schválený
postup odpovídá záměrům ústavního
zákona, jedná se o prováděcí
postup k příloze usnesení vlády č.
901, k jehož vydání vláda ČSFR
po dohodě s vládami ČR a SR byla zmocněna,
že toto stanovisko vycházelo z trvajícího
konsensu zúčastněných stran",
musím konstatovat, že pravdou není ani jedno,
ani druhé. Federální vláda neodsouhlasila
novelizaci usnesení č. 901 předloženou
federálním ministerstvem financí přesto,
že legislativní odbor Úřadu předsednictva
vlády ji pokládal za zpředmětnění
mé březnové interpelace, a navrhovaná
novelizace byla také bez připomínek odsouhlasena
českou i slovenskou vládou.
Pokud je toto onen ve všech pádech ve zprávě
skloňovaný konsensus, myslím, že je
na čase, abychom si co nejdříve ze všeho
vytvořili terminologický slovník a přesné
vysvětlení významu použitých
slov, protože takto si přestáváme navzájem
rozumět a vláda si přestává
rozumět s republikami.
Institut výjimek zavedený v rozporu s ústavním
zákonem č. 496 do usnesení č. 901
se promítá i v předložené zprávě.
Stanovisko, že "nelze odebrat majetek podniků,
hospodářských a účelových
zařízení, který byl převeden
na územní orgány a další subjekty
v průběhu roku 1990", neobstojí, pokud
si vláda uvědomí, že uvedený
majetek byl k datu 31. 12. 1989 ve vlastnictví ÚV
KSČ. Takže podléhá navrácení
státu nebo alespoň finanční náhradě
za něj.
Rovněž tak skutečnost, že z orgánů
na podniky a hospodářská zařízení
byly převedeny značné hodnoty, z nichž
mnohé se nedochovaly k 1.1.1991, kdy přecházely
na stát, neboť všechny podniky a hospodářská
zařízení skončila hospodářskými
ztrátami, vládu opravňuje k vymáhání
rozdílů mezi převedeným majetkem a
zůstatkem na původním orgánu KSČ,
který měl tento majetek ve vlastnictví k
31. 12. 1989, neboť podniky a hospodářská
zařízení většinou vznikly z majetku
ÚV KSČ po 31. 12. 1989.
Výjimka, která stanoví mimo jiné,
že Lidový dům, rekreační středisko
Hořalka, Donbas, Javorina, zařízení
Panoramy a Arcibiskupský seminář se nebudou
předávat státu, musí být zrušena,
neboť tyto taxativně vyjmenované objekty byly,
s výjimkou Arcibiskupského semináře,
ve vlastnictví ÚV KSČ k 31.12. 1989.
Na straně 7 v bodu 4 zprávy se mluví o vyplácení
mezd a mzdových vyrovnání z důvodů
organizačních změn. Nevím však,
jakým způsobem vysvětlit odpovědným
orgánům, že odvolávat se na vyhlášku
federálního ministerstva práce a sociálních
věcí v této souvislosti je vlastně
právní lapsus. Výjimka musí být
zrušena už z toho důvodu, že u orgánů
bývalých KSČ a SSM došlo pouze k zestátnění
majetku nikoliv jejich aparátu. Takže aparátníci
nebyli státní zaměstnanci a proto vyplácení
mezd a odstupného ze státních prostředků
je zcela protiprávní. Totéž se týká
fondu kulturních a sociálních potřeb.
Nechci vás unavovat komplexním výčtem
všech 25 připomínek ke zprávě.
Pouze snad jeden citát ze strany 11:
"Povinné subjekty namítly rozpor s Listinou
základních práv a svobod. Současně
se objevily interpelace poslanců na vládu, že
svými postupy překročila rámec ústavních
zákonů."
Jestliže se bývalí komunisté a svazáci
dovolávají lidských práv, jestliže
na jejich volání reaguje federální
vláda vstřícností, pak se ptám,
kdy se začnou svých lidských práv
dovolávat občané Československa, kteří
měli s komunistickou politikou společné jen
to, že byli nuceni živořit v prostředí,
kterému KSČ po 40 let vládla.
Občané Československa se lidských
práv dovolávají prostřednictvím
poslanců Federální shromáždění.
Nelogické vršení pseudoargumentů ve
zprávě, zavádění konsensu tam,
kde je nutno řešit věc právní
cestou, a tvrdohlavé setrvávání na
chybných postojích, staví bohužel federální
vládu do velmi podivného světla.
Pokud se chceme dobrat racionálního řešení,
musíme si položit dvě základní
otázky:
Chce vláda naplnit záměry zákonodárce?
Jsme schopni jako nejvyšší zákonodárný
orgán uplatnit svou autoritu tak, abychom prosadili okamžité
účinné řešení?
V případě kladné odpovědi,
musí federální vláda:
Na úrovni federace ustavit obecně závazným
právním předpisem vlastníka. Předat
majetek řádnými hospodářskými
smlouvami do republik, aby mohl být konečně
využíván tak, jak přikazuje zákon.
Řešit by bylo nařízení federální
vlády - ale k tomu se vrátím nakonec.
Pokud vláda nechce zákon naplnit, nebo na to svými
zákony nestačí, pak je dalším
možným řešením, k němuž
by si však Federální shromáždění
mělo vyžádat expertízu právníků,
souhlas Federálního shromáždění
s tím, že majetek bývalé KSČ
a SSM je od počátku ve vlastnictví republik
a podle zákona o kompetencích a to z rozhodnutí
nejvyššího zákonodárného
sboru.
Na mém stole se vrší stovky žádostí
dětských, mládežnických a humanitárních
organizací o pomoc a my zde stále řešíme
to, co se mělo řešit před devíti
měsíci. Domnívám se, že je lepší
uznat a napravit chybu, než v omylu setrvávat.
Nyní s pocitem nejčistšího svědomí
hledáme viníky, a zatím narůstají
problémy bezdomovců, nejsou prostředky na
řešení problému toxikománie a
peníze na dobročinné aktivity. Dětské
a mládežnické organizace až na jisté
výjimky, živoří. Veřejnost je
dezorientována, neboť informace o problematice kolem
předávání a přebírání
majetku KSČ a SSM jsou zatíženy demagogií.
(Předsedající předseda SL R. Battěk
upozorňuje ministra Němce na čas.)
Znovu opakuji: Žádám Federální
shromáždění, aby zapůsobilo svou
vahou na skutečné předání majetku,
nikoliv jen přehazování složek inventárních
seznamů. Žádám, abychom si uvědomili
plný a skutečný význam slova konsensus
a spojili se k řešení právně
čistému, jednoduchému a rychlému.
Vím, že překračuji čas, ale chtěl
bych navrhnout, abychom se vyjádřili k právní
problematice předávání majetku.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Můžete se, pane ministře, vyjádřit,
pokud poslanci nebudou mít námitku. Navrhuji přerušit
váš příspěvek a můžete
se přihlásit znovu. Ale považuji to za nerozumné.
Pokud nejsou námitky, uděluji vám slovo k
prodlouženému projevu. (Nejsou námitky.)
Poslanec SN I. Němec: Chtěl bych se vyjádřit
k právní problematice předávání
majetků KSČ a SSM, aby bylo zřejmé,
že se nejedná o stejnou problematiku, jako jsou třeba
hutě a doly.
Ve stejný den nabyly účinnosti ústavní
zákony č. 556/90, 496/90 a 497/90.
V prvním případě se stanovilo, že
majetkem federace je pouze to, co potřebuje k plnění
svých úkolů. Druhé dva zákony
stanovily vlastnictví federace k majetku, který
k plnění svých úkolů zcela
jistě nepotřebovala. Je tedy nepochybné,
že druhé dva zákony se mají k tomu prvnímu
jako speciální zákony k obecnému.
A k tomu, aby federace tento majetek pozbyla, je zapotřebí
právního úkonu. Jinak se tento majetek liší
od majetku, který přešel na republiky ústavním
zákonem č. 556 Sb. K tomuto majetku totiž nevykonává
žádná státní organizace právo
hospodaření a ani k němu nevykonává
prozatímní správu podle vyhlášky
č. 61/1986.
Na základě usnesení vlády ČSFR
v dohodě s vládami ČR a SR se vytvořil
jakýsi unikátní režim správy,
který kromě dvou jmenovaných ústavních
zákonů nemá oporu v žádném
jiném právním předpisu.
Doporučuji proto, aby vláda ve shodě s vládami
ČR a SR, přijala usnesení přibližně
tohoto znění:
1. Ukončuje platnost usnesení č. 901/1990
k 30.11. 1991.
2. Ukládá zmocněncům a Okresním
úřadům, aby začali urychleně
pracovat na textu smluv, kterými bude majetek, věci
a majetkové právo převedeny na subjekty,
které určí vlády ČR a SR.
3. Bere na vědomí, že dnem 1. 12. 1991 budou
Okresní
úřady vykonávat k majetku, který mají
ve svém držení, prozatímní správu
podle vyhlášky č. 61/1986 Sb.
4. Ukládá federálnímu ministru financí,
aby stanovil výjimku podle § 16 vyhlášky
č. 61/1986 Sb. a určil, kdo bude k majetku dosud
spravovanému zmocněnci vykonávat ode dne
1.12.1991 prozatímní správu podle této
vyhlášky.
5. Ukládá každému, kdo bude k majetku
vykonávat prozatímní správu podle
vyhl. č.61/1986, aby převedl tento majetek nejpozději
do 1 měsíce na subjekty, které určí
vlády ČR a SR.
Na závěr dovolte k této problematice poznámku:
Návrh usnesení řeší pouze otázku
aktiv, to je převodu vlastnictví k nemovitým
a movitým věcem a postoupení, tak zvané
cesi, pohledávek a jiných majetkových práv.
Neřeší otázku závazků
váznoucích na tomto majetku.
Nelze vyloučit řešení, aby je uhradila
federace, neboť k převzetí dluhu subjekty stanovenými
vládami ČR a SR, je nezbytný souhlas věřitelů,
kterým si nikdo nemůže být předem
jist. Děkuji vám za pozornost.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji také, prosím vás, abyste předal
písemný návrh usnesení, budeme o něm
hlasovat a mohla by se udělat stručná legislativní
prověrka, aby to mělo všechny náležitosti.
Ještě se přihlásil do rozpravy poslanec
Jiří Svoboda.
Poslanec SN J. Svoboda: Pane předsedo, pane předsedající,
dámy a pánové, chtěl bych jen v několika
poznámkách reagovat na to, co zde bylo již
řečeno.
Pan ministr Němec ve svém vystoupení řekl,
že vláda nepřipravila svým usnesením
podmínky pro realizaci zákona č.496/1990
Sb. Já se ale domnívám, v souladu s jedním
ze svých předřečníků,
že spíš než usnesení federální
vlády Federální shromáždění
podcenilo praktickou možnost realizace tohoto zákona
v termínech, které zákon obsahoval. Řeknu
to na velmi jednoduchém případě.
Byl jsem kolem 20. ledna soustavně upozorňován
jak jednotlivými okresy, tak orgány, že zmocněnci
především prakticky nevědí, jakým
způsobem mají ústavní zákon
realizovat. Proto jsem se také z pověření
orgánů KSČM obrátil tehdy dopisem
jak na předsedu Federálního shromáždění,
předsedu federální vlády, tak na předsedkyni
ČNR a předsedu české vlády
s upozorněním, že orgány, okresní
výbory KSČM jsou připraveny ústavní
zákon realizovat, ale zmocněnci s mnoha z těchto
okresních výborů dosud nenavázali
kontakt. Nejmarkantnější tento případ
byl u ústředního výboru KSČM,
kde se několikrát vyměnili nejen zmocněnci,
ale posléze i firmy, kterým tento úkol za
určité prostředky byl zadán.
Pokud pan ministr Němec zde požadoval vyplacení
peněz za objekty - nové vyplacení peněz
- které byly předány vůči státu
v roce 1990, dovolil bych si vám připomenout rozpravu,
která zde probíhala při přijímání
ústavního zákona č. 496/1990 Sb.,
ve které jsem osobně já i někteří
další poslanci upozorňovali na skutečnost,
že řada objektů byla již vydána
státu a že by mělo být zamezeno dalšímu
vymáhání nového zaplacení.
Konkrétně jsem celou řadu těchto objektů,
o kterých se zmínil i pan ministr Němec,
zde jmenoval. A pokud nahlédnete do stenografických
záznamů, byli jsme v dalším ujišťováni,
že nepůjde o dvojí sankci, to znamená
o předání státu nejprve ve formě
fyzického vydání budovy a posléze
k požadavku na nové vydání finančních
prostředků v příslušném
rozsahu - čili fakticky o snahu o předlužení
komunistické strany, nikoliv o navrácení
majetku bývalé Komunistické strany Československa
lidu.
Pokud jde o mzdové prostředky, tedy o mzdové
vyrovnání, o kterém hovořil pan ministr
Němec, rád bych upozornil, že odstupné
bylo vypláceno podle vyhlášky federálního
ministerstva práce a sociálních věcí
a všechny orgány komunistické strany byly vůči
realizaci tohoto předpisu vázány zákonem,
a to pod sankcí až 250 000 Kčs při nedodržení.
Řekl bych s jistým politováním, že
tento problém se zde ustavičně znovu ideologizuje,
že se ustavičně znovu zneužívá
i ve sdělovacích prostředcích, v tisku
atd., a to přesto, že já osobně, předseda
federální rady, pan Kanis, poslanec Federální
shromáždění, jsme usilovali o to, abychom
především jednáním předešli
všem nedostatkům, na které realizace zákona
č. 496/1990 Sb. v praxi naráží. Obraceli
jsme se tak postupně jak na předsedy vlád,
tak na ministerstva kontroly, konec konců i s panem ministrem
Němcem jsem v uplynulých týdnech o této
otázce jednal.
Chtěl bych při této příležitosti
informovat Federální shromáždění,
že s výjimkou některých podnětů,
které mi předalo federální ministerstvo
kontroly, kde nedochází k žádnému
předávání majetku na jednotlivých
okresech, jsem od žádného jiného ministerstva
podnět k nápravě nedostal a že ty problémy,
které se vyskytly ve zprávě ministerstva
kontroly, jsme se snažili postupně odstraňovat.
Vím, že se zde stále znovu vrací causa
Rychnov nad Kněžnou, kde jde o předané
PPSKy a vymáhání jejich ceny. Já jsem
na to upozorňoval v tisku, upozorňoval jsem na to
místní orgány v Rychnově nad Kněžnou,
že okresní výbor KSČM byl - byť
je samostatným právním subjektem - ústředním
výborem naší strany upozorněn konkrétně
na to, aby nevymáhal arbitrážní cestou
dále tuto pohledávku. Čili prosil bych, aby
tato věc byla také uvedena před poslanci
na pravou míru.
Jinak bych rád chtěl ujistit, že pokud máte
někteří z vás poznatky z toho, že
realizace ústavního zákona - pokud jde o
orgány KSČM od okresu až po ústřední
výbor - je taková, že se vyskytují některé
nedostatky, pak nikdo z nás nemá zájem tyto
nedostatky prohlubovat. Naopak je v našem politickém
zájmu, aby se celý proces dále už neprotahoval
a aby se co nejrychleji skončil.
A poznámku poslední na konec. Obávám
se, zda není realizace ústavního zákona
uměle prodlužována některými
politickými silami, které si přejí
tento problém přetáhnout až do období
předvolebního a účelově ho
následně využívat jako politického
argumentu. Domnívám se, že většina
z vás si něco podobného při přijímání
tohoto zákona nepřála a neměla to
ani v úmyslu.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. To byl poslanec Jiří Svoboda. 0 slovo
se hlásí poslanec Fišera. Ještě
však s technickou poznámkou se hlásí
paní poslankyně Petrová. Prosím.
Poslankyně SN J. Petrová: Já jsem z projevu
pana poslance Svobody vycítila hluboké nedorozumění.
(Smích, potlesk.) Myslím si, že doba, kdy strana
a stát byly totožné a kdy nyní zaměstnanci
komunističtí hospodářských
podniků by měli být odškodňováni,
dávno minula. Děkuji. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Ano, slyšeli jste poznámku paní poslankyně
Petrové. Prosím pana poslance Fišeru.