Předseda vlády ČSFR M. Čalfa: Vážený
pán predsedajúci, vážené Federálne
zhromaždenie.
Vláda predkladá správu o stave realizácie
ústavných zákonov č. 496 z roku 1990
o navrátení majetku KSČ ľudu ČSFR
a č. 497/1991 Zb., o navrátení majetku SZM
ľudu ČSFR.
Správa sa podáva na základe uznesenia Federálneho
zhromaždenia č. 184/1991.
Správa hodnotí súčasný stav
preberania uvedeného majetku a reaguje aj na niektoré
podnety.
Proces preberania majetku KSČ a SZM sa ukázal podstatne
zložitejší, ako si predstavoval zákonodarca
prijatím uvedených zákonov, aj všetky
tri vlády, ktoré po dohode prijali prevádzacie
postupy k týmto ústavným zákonom.
Treba zvlášť zdôrazniť, že celý
vlastný proces preberania majetku bol založený
na konsenzu a vzájomnom vychádzaní si v ústrety
všetkých zúčastnených strán.
Druhým faktorom, z ktorého sa vychádzalo,
bol predpoklad krátkeho časového intervalu
realizácie.
S tým ako ubiehal čas, hlavne pokiaľ ide o
využvanie prevzatého majetku, vyvstávali nepredpokladané
otázky financovania, mzdové otázky a podobne.
Správa popisuje právnu a vecnú problematiku
preberania majetku a reálny súčasný
stav.
Majetok KSČ a SZM prešiel do vlastníctva štátu.
právnou normou pre reguláciu pri správe takéhoto
majetku je vyhláška ministerstva financií ČSSR
č. 61/1986 Zb., ktorá je všeobecne záväzným
predpisom. Táto vyhláška upravuje postup pri
dočasnej správe národného majetku
a dovoľuje ministrovi financií zvoliť aj odlišný
postup. Táto vyhláška je plno aplikovateľná,
pokiaľ ide o movitý a nemovitý majetok KSČ
a SZM.
Vláda, s ohľadom na zložitosť problematiky
a evidentnú potrebu súčinnosti s vládami
republík, zvolila pre stanovenie postupu, na základe
uvedenej možnosti vo vyhláške, formu uznesenia
vlády. V súčasnej dobe sa namieta, že
uznesenie vlády nie je dostatočným normatívnym
aktom k prevodu vlastníctva.
Zabúda sa však, že všetky rozhodnutia, ktoré
prijala na základe tejto vyhlášky a v súlade
s ňou, podľa uznesenia, majú vlastne záväznosť
tejto vyhlášky.
Zároveň vznikol právny problém. K
rovnakému datumu nadobudli účinnosť
zákony o navrátení majetku, ktoré
vychádzajú z princípu, že majetok nadobúda
ČSFR a odovzdáva ho príslušným
organizáciám a zároveň nadobudol účinnosť
ústavný zákon č. 556/1990 Zb., ktorý
stanovil, že ČSFR má len ten majetok v štátnom
vlastníctve, ktorý slúži na zabezpečenie
úloh v oblastiach, ktoré majú ústavou
zverené do svojej pôsobnosti.
Pre federáciu preberali majetok okresné úrady
a zmocnenci. Okresné úrady sú orgánmi
republík, napriek tomu, že v uvedenom prípade
pracovali pre federáciu. Domnievali sme sa, že keď
aplikujeme uvedené ústavné zákony,
že ten majetok, ktorý prevzali okresné úrady
by mohli byť považované za majetok republík,
pretože federácia ho na plnenie svojich úloh
nepotrebuje. Teda, že z uvedených ústavných
zákonov vyberieme ten, ktorý situáciu dovolí
vyriešiť čo najrýchlejšie a najjednoduchšie,
čo konieckoncov bolo aj zmyslom celej právnej úpravy
prevzatia majetku.
Narazili sme však na odpor hlavne z českej strany,
ktorá navrhuje situáciu riešiť tak, aby
sa aplikoval zákon o prevzatí majetku KSČ
a SZM, ktorým najskôr prejde majetok na federáciu,
potom prijať vládne nariadenie, ktorým uložíme
okresným úradom, aby majetok odovzdali tomu, koho
určia republiky.
Zdá sa nám to zbytočne zložité,
keď je možné zvoliť jednoduchšiu cestu,
hlavne keď ide o prevod majetku medzi federáciou a
republikami, teda vlastne len medzi štátnymi orgánmi.
V tom je však treba samozrejme postupovať vo vzájomnej
dohode a vôľa k nej sa v poslednej dobe akosi vytratila
a začala polemika, podľa môjho názoru,
vecne celkom zbytočná, pokiaľ k nej samozrejme
nie sú iné ako vecné dôvody.
Vysvetlili sme už, že z federálnej úrovne
nie je možné vládnym nariadením ukladať
úlohy republikovým orgánom. Je to v rozpore
s ústavou. Z hľadiska spravodlivosti však musím
povedať, že ďaleko pružnejší postup
zaujímajú slovenské orgány a že
v posledných dňoch situácia sa zlepšuje
aj na českej strane, hlavne potom, čo sa vecou začala
zaoberať kolektívne česká vláda.
Po prevzatí podnikov a hospodárskych zariadení
nie je možné aplikovať postup podľa vyhlášky
o dočasnej správe národného majetku.
Tam sa zvolil inštitút zmocnencov. Nemali ľahkú
prácu a je treba z tohto miesta oceniť, ako sa s ňou
vyrovnali.
Úloha bola splnená v 33 z 35 podnikov. Dva prevzaté
neboli - DESO Děčín, to je majetok KSČ,
kde veci vyšetruje prokuratúra.
Druhým je ZENIT-CENTRUM, to je zariadenie SZM, kde od začiatku
bola komplikovaná situácia a kde sa
vymenil aj zmocnenec. Z tejto organizácie odišlo celé
jej vedenie, je tam aj prípad samovraždy. Je treba
spätne rekonštruovať celé hospodárenie
a do veci vstupujú aj reštitučné zákony.
Tento podnik ide do likvidácie.
Po prevzatí podnikov SZM vznikli nadácie, ktoré
sa o nich postarajú v zmysle zákona o prevzatí
majetku SZM.
Pokiaľ ide o podniky KSČ, spôsob nakladania
s nimi je uvedený konkrétne v správe.
Vláda bola tiež nútená operatívne
riešiť niektoré otázky, ako napr. problematiku
odstupného, posudzovanie právnej povahy prevodov
niektorých nemovitostí či výplaty
z fondov kultúrnych a sociálnych potrieb. V správe
je to uvedené.
Na záver by som chcel uviesť, že predložená
správa sa na strane jednej nevyhýba kritickému
hodnoteniu preberania majetku, na druhej strane je dôkazom
toho, že sa hlasmi o miliardovom rozkrádaní
majetku neztotožňuje. Nehľadá vinníkov,
hľadá spôsob, ako čo najrýchlejšie
problém vyriešiť, aby majetok bol využitý
na účely, pre ktoré je určený.
Všetci zúčastnení odviedli kus práce.
Domnievam sa však, že vec vyrieší len opäť
prejavená vôľa po spoločnom dohodnutom
postupe všetkých zúčastnených
strán. Odporúčam Federálnemu zhromaždeniu,
aby predloženú správu vzalo na vedomie. Ďakujem
za pozornosť.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji premiérovi Čalfovi. Do rozpravy se
zatím písemně přihlásil jediný
poslanec, a to Bohumil Janča. Prosím, aby se ujal
slova.
Poslanec SL B. Janča: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, ústavní zákony
496 a 497 byly celou československou veřejností
přijaty s největším uspokojením.
Upravují nejen odebrání majetku nespravedlivě
nabytého v době totality, ale alespoň částečně
zajišťují vyrovnání majetkového
postavení jednotlivých politických stran
a hnutí. Subjekty, kterým je majetek určen,
netrpělivě čekají na hmotné
prostředky, kterých se všude nedostává.
V České republice však zatím čekají
marně, termíny určené k předání
se neustále odkládají. Občané
jsou netrpěliví, rozhořčení,
domnívají se, že s majetkem KSČ a SSM
se nic neděje a hlavně se ptají, kdo za to
nese odpovědnost. Odpověď na tuto otázku
by nám měla dát předložená
zpráva. Podává však jen výčet
faktů a kroků, které byly dosud uskutečněny,
ale zcela opomíjí hlubší analýzu
příčin, pro které nebyly oba zákony
dosud realizovány. Dovolte mi, abych v této souvislosti
požádal předkladatele o některá
vysvětlení.
Ze zprávy vyplývá, že jedním
z důvodů, proč se přebírání,
ale hlavně předávání majetku
na republiky neustále opožďuje, je podcenění
instituce zmocněnců. Uvádí se, že
u některých nebyla ověřena kvalifikace,
někteří odmítli, jiní byli
vyměněni. Ptám se, proč do těchto
odborných funkcí nebyli vybráni nejlepší
pracovníci z ministerstev financí, ale hlavně
proč nebyli vybaveni potřebnými pravomocemi
a právy statutárních orgánů
a pokud byli, proč je nevyužívají. Dalším
zřejmým důvodem k opožďování
byla neujasněnost způsobu, jak a komu majetek z
federace na republiky předat.
Zatímco na Slovensku vláda iniciativně učinila
potřebná opatření, z české
strany chyběl potřebný vstřícný
krok. Veřejnost byla v té věci nepřesně
informována, takže převládl názor,
že se skutečnosti spíše zamlžují
a hledají se důvody, proč to nejde, než
aby se majetkové převody řešily rychle
a právně čistě.
Proč federální ministerstvo financí,
kterému to bylo uloženo několika usneseními
federální vlády, nevydalo potřebné
předpisy, jak mu to v oblasti hospodaření
s národním majetkem ukládá i §
391 odst. 1 písm. a) hospodářského
zákoníku?
Poslední termíny pro převedení odebraného
federálního majetku na republiky jsou podle předložené
zprávy 15. říjen pro majetek SSM a 31. říjen
pro majetek KSČ. Jaké jsou však záruky,
že tyto termíny budou dodrženy? Jak je zajištěno
konkrétní vydání majetku republikám
prostřednictvím zmocněnců, uložené
jmenovitě ministru financí usnesením vlády
ČSFR č. 430?
Vážené kolegyně a kolegové, i
když přebírání majetku nebylo
ještě dokončeno, odebrané objekty jsou
inventarizovány a evidovány u příslušných
úředníků, věci, nábytek
nebo kancelářská technika čekají
na své využití ve skladech okresních
úřadů a peněžní částky
jsou blokovány na kontech ministerstev financí.
Stále však není splněna základní
litera obou zákonů, že totiž majetek bude
sloužit československému lidu. Tento stav se
jeví jako nepřirozený a jako neudržitelný.
Jsem přesvědčen, že česká
vláda je již připravena majetek převzít
tím spíše, že určila orgány
k převzetí majetku KSČ a pokud jde o majetek
SSM, ministerstvo školství, mládeže a
tělovýchovy k tomu účelu zřídilo
a řádně zaregistrovalo nadaci dětí
a mládeže. Také přednostové okresních
úřadů čekají jen na pověření
a bližší pokyny. Jde o to, aby tyto poslední
administrativní kroky byly konečně učiněny
a hlavně, aby netrvaly příliš dlouho.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. To byl poslanec Janča. Jako další
je přihlášen poslanec Kanis. Prosím,
aby se ujal slova.
Poslanec SN P. Kanis: Vážený pán predseda,
vážený pán predsedajúci, ctené
dámy, vážení páni, málokto
si dokáže predstaviť zložitosť právneho
a faktického riešenia tohto problému, majetku
bývalej KSČ. Ide o zložitosť problému,
v ktorých sa koncentrujú roky monopolu, hoci jednej
strany. Ide v podstate o problémy dva - o vrátenie
majetku a o využití majetku. Chvála Bohu, využitie
majetku už nezávisí na nás.
Dovoľte mi,vzhľadom na obsah tejto správy, aby
som vás oboznámil so stanoviskom najvyšších
orgánov troch politických subjektov, ktoré
sú, ako povinná osoba, uvedené v zákone
o navrátení majetku. Ide o stanovisko Rady federácie
KSČM a SDŠ, výkonného výboru
ÚV KSČ a ústredného výkonného
orgánu SDŠ k faktickému vysporiadaniu majetku
bývalej KSČ.
Ústavným zákonom FZ č. 496/1990 Zb.,
o navrátení majetku KSČ ľudu, sa uznala
diskontinuita medzi bývalou KSČ a politickými
subjektami KSČM a SDŠ, ktoré vznikli v priebehu
roku 1990. Vo vzťahu k majetku bývalej KSČ
sa tieto organizácie dostali ústavným zákonom
č. 496 do úlohy správcu majetku, ktorý
podlieha vydaniu. Boli povinné tento majetok podliehajúci
vydaniu vydať.
Preberanie majetku štátnymi orgánmi neprebieha
v súlade s časovými predpokladmi a postupom
stanoveným zákonom č. 496, resp. uznesením
vlády ČSFR č. 901/90, hlavne z dôvodov,
ktoré sú na strane prebiehajúcích
štátnych orgánov a inštitúcií.
Od 1. januára 1990, kedy ústavný zákon
nadobúdol účinnosť, štátne
orgány a inštitúcie prevzali všetky hospodárske
zariadenia bývalej KSČ, všetky nemovitosti,
resp. majetkové práva k nim a takmer 100 % movitého
majetku, ktorý bol fyzicky v držaní povinnej
osoby k termínu vydania.
Čím ďalej tým viac skutočností
signalizujú pokusy niektorých politických
strán dostať problém vydania majetku bývalej
KSČ z právnej roviny, určenej ústavným
zákonom č. 496, do roviny politickej, ako účelový
prostriedok tlaku voči KSČM a SDŠ, ktorý
by mohol byť použitý ako zámienka na jej
zákaz alebo ekonomickú likvidáciu. Rada fedrácie
KSČM a SDŠ, výkonný výbor ÚV
KSČ aj ústredný výkonný výbor
SDŠ vyzývajú vládu ČSFR, vládu
ČR a vládu SR, aby prijali opatrenia, ktoré
v zmysle ústavného zákona č. 496 zabezpečia
urýchlené vykonanie činnosti príslušnými
štátnymi orgánmi pre to, aby majetok bývalej
KSČ sa čo najskôr začal využívať
v zmysle tohto zákona novými užívateľmi.
Vyzývame na rokovanie o vysporiadaní majetku bývalej
KSČ s ponukou krokov v ústrety zo strany KSČM
a SDŠ, ako už boli pred tým navrhované.
Vzhľadom na potrebu urýchlene riešiť tento
problém a vzhľadom na zložitosť tohto problému,
dovoľujem si navrhnúť predsedovi federálnej
vlády, aby sa uskutočnilo stretnutie kompetentných
členov federálnej vlády s predsedami troch
subjektov, s ktorými stanoviskami som vás oboznámil.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji také. To byl poslanec Kanis.Teď je přihlášená
poslankyně Petrová, jako další poslanec
Lux.
Poslankyně SN J. Petrová: Pane předsedo,
pane předsedající, dámy a pánové,
dovolte, abych zde vyslovila několik poznámek k
předložené zprávě. V dubnu letošního
roku jsem interpelovala federální vládu prostřednictvím
ministra Klause ohledně postupu při přebírání
majetku KSČ a SSM. Na základě této
mé interpelace bylo 19. července přijato
usnesení Federálního shromáždění
na můj návrh, kde Federální shromáždění
vyzývá vládu, aby důsledně
využila znění ústavních zákonů
č.496 a č.497 pro převzetí majetku
včetně preambule těchto zákonů
a z tohoto hlediska opět posoudila opatření,
která v této oblasti přijala.
Mé návrhy, nebo má interpelace, se týkala
té části majetku, kde se mluví o částkách
do 5 000 a problematiky, která se promítla na našem
okrese, okrese Rychnov nad Kněžnou, a v okresech mnohých
jiných, jak jsem dostala informace.
Od té doby, od dubna, se v podstatě, i když
jsem o tom několikrát jednala s premiérem
Čalfou, který myslím, je zcela obeznámen
s touto problematikou, o které jsme spolu mluvili i v té
souvislosti, že by bylo vhodné novelizovat usnesení
vlády, které hovoří o postupu při
převzetí majetku, velmi dobře věděl,
o co se jedná, ale od té doby se toho mnoho nezměnilo.
Bylo vytvořeno několik pracovních skupin,
které za prvé posuzovaly využití majetku
v době, kdy bude převeden, a které také
posuzovaly, zda je vhodný postup převzetí
majetku, který vychází z usnesení
vlády č.901 a č.902. Pracovní skupina
došla k závěru, že by bylo vhodné
toto usnesení nebo tato dvě usnesení novelizovat.
Předložila to také prostřednictvím
ministerstva financí na jednání federální
vlády. Návrh novelizace tohoto usnesení byl
také schválen vládami republikovými,
avšak federální vláda na svém
zasedání tuto novelizaci nepřijala. Nestala
se ani dodatkem usnesení vlády. Teprve v minulém
týdnu - nemám přesné znění
dodatku usnesení vlády - byla tato problematika
ohledně částek částečně
vyřešena. Nemyslím, že je to jediný
problém, který se při přejímání
majetku vyskytl.
Dovolte, abych zde přečetla konkrétní
poznámky k předložené zprávě,
poznámky, které jsou velmi věcného
charakteru.
První se týká strany 4 odst.1: Popisované
přebírání majetku okresními
úřady je v rozporu se skutečností.
Usnesení vlády č.901 a č.902 se v
žádném případě neodvolávají
na vyhlášku federálního ministra financí
č.61/1986 a navíc usnesení vlády není
dostatečným právním aktem k úpravě
vyhlášky. Tato vyhláška federálního
ministerstva financí, o které mluvil premiér
Čalfa i můj předřečník
pan kolega Janča - je to vyhláška, o které
se začalo mluvit až v poslední době
- nebyla vůbec v úvahu dána. Vycházelo
se z toho, že ústavní zákon, který
schválilo Federální shromáždění
a v tomto ústavním zákoně je řečeno,
že vláda je povinna dodržovat zvláštní
postup a není možné se odvolávat na
některou z vyhlášek. Nehledě na to,
že tato vyhláška by zcela jasně tento
problém nemohla řešit, protože realizace
této vyhlášky federálního ministerstva
financí by zapřičinila, že majetek by
se stal příjmem okresních úřadů,
a to by bylo v rozporu s celým ústavním zákonem
a s návrhem zákonodárce.
Další poznámka se týká odstavce
2: Přebírání majetku zmocněnci
podle vyhlášky ministerstva financí č.
61/1986 se teprve v této době a v této zprávě
poprvé stává uváděnou skutečností.
0 výjimce z vyhlášky federálního
ministerstva financí není výjimka ani v usnesení
vlády č. 901 a č. 902, nebyla akceptována
z pověření zmocněnců a ani
nebyla projednána na únorové schůzce
svolané federálním ministerstvem kontroly
k řešení problémů kolem přebírání
majetku.
Na straně 5 k odstavci 1: Pověření
zmocněnců vydané ministrem financí
mohlo mít jen takovou právní sílu,
která odpovídala, respektive vyplývala, z
usnesení vlády. Proto nelze akceptovat, že
by odpor zmocněnců k hmotné odpovědnosti
byl v pověření zohledněn. Pověření
se odvolává na plné znění úkolů
uvedených v usnesení vlády.
Na straně 5 v odstavci 5: Předpokládaná
spolupráce státních orgánů
a vedení organizací se zmocněnci se už
v lednu 1991 ukázala iluzorní, což dokumentují
dopisy ministerstva státní kontroly orgánům
federální vlády.
K odstavci 6: Spolupráce vedení organizací
se zmocněnci se odehrávala většinou
jen na úrovni inventarizace majetku tím, že
se nestaly rozhodujícími statutárními
zástupci, neměli možnost zabránit pasívním
převodům ani hospodářským smlouvám.
K zápisu podniků a hospodářských
zařízení do podnikového rejstříku
došlo až v srpnu, tedy dávno poté, co
měl být majetek převeden, a to jen z titulu
ústavních zákonů, po intervenci ministra
spravedlnosti. Statutárními zástupci podniků
a hospodářských zařízení
jsou dodnes pracovníci instalováni původně
KSČ či SSM. Je proto mystifikací hovořit
o převzetí majetku.
Na straně 6 odst. 1: Zpráva uvádí,
že federální ministerstvo financí vydalo
metodické pokyny k upřesnění kancelářského
a obdobného vybavení, zpráva se ovšem
nezmiňuje, že z důvodů nekompetentnosti
FMF nebyly pokyny stranami uznávány. Chtěla
bych upozornit, že kompetentní byla v tomto případě
pouze vláda jako kolektivní orgán.
K odstavci 2 na straně 6: Ve zprávě zmiňované
interpelace se zabývaly především výjimkami,
jež jsou v rozporu s ústavními zákony.
Na tyto výjimky upozorňoval již poslanec Federálního
shromáždění Němec v březnu
letošního roku. Jsou zavedené vládou
v prováděcím postupu ve prospěch KSČ.
Odpověď premiéra Čalfy na tuto interpelaci
byla bagatelizována a nebylo to přímo strohé
odmítnutí.Oprávněnou interpelaci potvrdil
i legislativní odbor Úřadu předsednictva
vlády, jež o navržené novelizaci č.
901 z roku 1990 ,předkládané federálním
ministerstvem financí, dne 12. 7. 1991 vyjádřil,
že je to zpředmětnění požadavku
poslance Němce v jeho interpelaci. Tento návrh novelizace
schválily republikové vlády, jak už
jsem o tom hovořila, ale federální vláda
jej z usnesení vypustila. Nelze proto hovořit o
koncensu, jedině snad komunistickou stranou.