Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem poslancovi Mečlovi, teraz by mal prehovoriť poslanec Dienstbier mladší, ale nevidím ho v sále, takže pozývam k rečníckemu pultu poslanca Jana Černého. Poslanec Soukup sa hlási s technickou poznámkou.

Poslanec SL J. Soukup: Pane předsedající, jenom bych chtěl požádat za kolegy, kteří zde nejsou přítomni o pozdržení pořadí, protože jejich nepřítomnost je zřejmě vyvolána zasedáním branně bezpečnostních výborů. Pan poslanec již přichází, beru to již zpět.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Pán poslanec Dienstbier práve prišiel do sálu, tak ja ho zaradím za pána poslanca Černého, aby mu poradie neprepadlo. Slovo má poslanec Černý.

Poslanec SL J. Černý: Vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění. Přednesu zde stanovisko, které je rozdílné od stanoviska klubu poslanců KDU, které zde zaznělo v podání kolegy Tomana.

Mé stanovisko je toto: S předloženým návrhem zákona výslovně nesouhlasím.

Důvody jsou prosté.

1. Návrh zákona je podle mého názoru směšným pokusem řešit problém s téměř dvouletým zpožděním. Je náplastí na neschopnost nebo rouškou ochrany exponentů minulého režimu před elementární trestněprávní odpovědností. Je podle mého názoru pokusem o to směšnějším, že jádro problému se mezitím posunulo do zcela jiné roviny.

2. Je nebezpečnou hrou, která má nechat zapomenout na podstatné problémy tohoto státu.

3. Je berličkou neschopnosti prosadit se. Neschopnosti, která vždy obléká tvář geniálně schopných, které však neustále někdo ničí pověstnými klacky házenými pod nohy.

4. Je úmyslným pokusem o zvýšení vibrací této společnosti.

Budu tedy návrh tohoto zákona ignorovat, a to z toho důvodu - včetně pozměňovacích návrhů - protože podle mého názoru je klasickým modelem stalinisticko-komunistických metod jak řešit problémy, je reflexí nízké duchovní úrovně, reflexí nedostatku vnitřní svobody v minulosti i současnosti. A konečně reflexí individuální i skupinové zbabělosti.

Pikantní na celé této tragikomedii je to, že její aktéři jsou titíž, kteří svým většinovým postavením v tomto parlamentu se zasadili o obsazení řady vrcholů tohoto státu exponenty minulého režimu. Ano, mluvím k vám, páni kolegové z bývalého OF. Mluvím o tom, že to, co zde uváděl kolega Kroupa, se leckdy děje za tichého souhlasu či zjevné podpory vámi vybraných a dosazených současných špičkových funkcionářů tohoto státu.

Na tuto situaci lze reagovat buď smutnou ironií, nebo tak, že věci začneme konečně nazývat pravými jmény. A já chci na závěr tak učinit. Navrhovaný zákon je velmi snadnou cestou, která je vyzkoušená především režimem, který předcházel tomuto režimu. Velmi dobře vyzkoušenou metodou. Daleko obtížnější je uplatnit politickou odpovědnost, daleko obtížnější je řešit velmi bolestivé problémy společnosti demokratickými prostředky. Revoluční právo je vždy poruce.

Domnívám se, že prostředkem jak řešit situaci, o které je tolik diskutováno, jednou z možných cest je obrátit se na většinovou politickou sílu - nebo hlavní politickou sílu - resp. to, co z ní zbylo, a volat všechny členy této politické síly k zodpovědnosti, aby si uvědomili, že oni se zasazovali o to, aby nějakým způsobem se tento stát vyvíjel, a že k tomu použili jimi vybraných osob. Jestli tyto osoby neplní to, co plnit mají, jestliže němě přihlížejí, jak v jimi řízených resortech se děje to, o čem mluvíme, je třeba vyvozovat konkrétní odpovědnost proti konkrétním lidem současně odpovědným. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem poslancovi Černému, dávam slovo poslancovi Jiřímu Dienstbierovi mladšiemu, s faktickou poznámkou sa hlási poslanec Václav Benda.

Poslanec SL V. Benda: Mám technickou poznámku na adresu pana poslance Černého a pana poslance Sachera. Pokud jde o vinu: V únoru, na začátku února roku 1990 jsem panu poslanci Sacherovi - tehdy federálnímu ministru vnitra - předložil jméno, krycí jméno, jméno řídícího orgánu a další údaje včetně údajů o tom, že pokračuje i po listopadu v utajeném styku s řídícím orgánem osoba, která byla vysokým funkcionářem Československé strany lidové a současně vysokým funkcionářem státu. Za celou dobu úřadování pana ministra Sachera se nestalo nic, aby byly tyto skutečnosti napraveny. Pokud tato osoba odešla ze svých funkcí, nestalo se to zásluhou pana dr. Sachera, ani Československé strany lidové, ale jiných politických představitelů tohoto státu. To jen na dokreslení, aby se nesváděla vina jen na nesprávné strany.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Dovožte prosím, pán poslanec Dienstbier, ešte pán poslanec Černý má repliku.

Poslanec SL J. Černý: Předpokládám, že samozřejmě dr. Sacher zareaguje na tuto poznámku. Ale pokud mohu zareagovat sám, tak nesmírně vítám toto oznámení s tím, že to byly jiné politické síly - pravděpodobně ty, o kterých jsem já hovořil - a já to považuji za první pozitivní vlaštovku. Děkuji.

Poslanec SL J. Dienstbier ml.: Vážené Federální shromáždění, pozměňovací návrh, který bych rád přednesl, směřuje k vypuštění komisí z návrhu zákona. Je přinejmenším pochybné zřizování komisí, které by měly zkoumat to, co člověk dělá, nebo jaké má názory, ať už jde o zákon lustrační nebo o zákon o civilní službě. Proto předkládám tento pozměňující návrh.

V § 2 nové znění odst. 1 písm. b): "Vědomým spolupracovníkem Státní bezpečnosti evidovaným jako rezident, agent, držitel propůjčeného bytu, držitel konspiračního bytu nebo ideový spolupracovník Státní bezpečnosti."

V § 2 odst. 2 se vypouští část od slov "byl v evidenci federálního ministerstva vnitra" až po "důvěrnících Státní bezpečnosti a".

V § 4 se vypouštějí slova "nebo nálezem, který vydává komise".

V § 5 se vypouštějí slova "popř. nález".

V § 9 se vypouští slovo "nález". Paragrafy 10, 11 a 12 se vypouštějí.

§ 17 odst. 1 zní takto: "Tvrdí-li občan, že údaje uvedené v osvědčení jsou nepravdivé nebo že nesplňuje podmínky uvedené v § 2, může požádat soud o přezkoumání těchto skutečností nejpozději... " Dále pokračuje text: "Zjistí-li soud, že občan splňuje podmínky uvedené v § 2, postupuje se podle § 13."

V § 19 se vypouští odst. 1. V § 22 se vypouští slovo "komise" a slova "nebo nálezu". To je vše. Děkuji.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem. S technickou poznámkou sa hlási pán poslanec Doležal.

Poslanec SN B. Doležal: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, nemohu si pomoci, ale musím se ještě vyslovit k tomu, co zde říkal pan dr. Černý. Pan dr. Černý obvinil Občanské fórum a jeho následovatele z velmi vážných přehmatů. Pan dr. Černý přitom bohužel zamlčel, že strana, kterou on reprezentuje, po dlouhá léta podporovala komunistický režim a sloužila k tomu, aby se zde vytvářela stafáž jakési potěmkinské demokracie.

Já bych na jeho místě přece jen prokazoval v této věci trochu víc zdrženlivosti. Byl bych si vědom těchto skutečností. Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Pán poslanec Michálek.

Poslanec SL F. Michálek: Panu poslanci Doležalovi bych sdělil, že zatímco polovina lidoveckých poslanců působila v Národní frontě a podporovala komunistický režim, druhá polovina lidoveckých poslanců trávila dlouhá léta v kriminálech komunistických koncentráků a mnozí v nich položili život.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďalej v rozprave vystúpi poslanec Soukup, pripraví sa poslanec Smržík, po ňom poslanec Kavan.

Poslanec SL J. Soukup: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi úvodem dvě komentující poznámky. Při slovech poslance Petra Uhla o tom, že nelze trestně stíhat čin, který v době svého vykonání nebyl charakterizován jako trestný čin právním řádem, jsem zaznamenal z některých rohů sálu poměrně hlasité pousmání. Nejsem si zcela jist, zda kolegové, kteří takto reagují, vědí, že Petr Uhl citoval úmluvu o dodržování lidských práv, ke které jsme přistoupili na jaře letošního roku a kterou tento parlament po vyrovnání našeho právního řádu tak, aby s touto úmluvou byl konzistentní, předpokládám, že bude ratifikovat.

Nejsem si jist, zda ten smích patřil slovům Petra Uhla, anebo dotčené úmluvě o dodržování lidských práv. Nejsem si zcela jist, zda to je známka jasné kompetence k rozhodování o tématu, které s lidskými právy a jejich okruhy velice úzce souvisí.

Za druhé k panu kolegovi Černému. Konstatuji, že to bylo toto Federální shromáždění, na jehož půdě vznikl lustrační problém a které iniciovalo předložení vládního návrhu zákona, a že tudíž jednáme o naší odpovědnosti a my se s ní musíme vypořádat. Tolik úvodem. Nyní téma, o kterém jsem chtěl hovořit.

Bude trochu roztříštěné. Za prvé bych rád navázal na pana poslance Šolce, který mluvil o reatestacích vojenské kontrarozvědky, které proběhly zhruba před rokem a kterých jsem se zúčastnil. Na rozdíl od kolegy Šolce, který přednesl svůj příspěvek s velikým charismatem a velice elegantně, tak se musím přiznat a popsat způsoby, jakými tato komise pracovala nebo alespoň, jak já jsem to viděl.

Nastupovali jsme k reatestacím VKR v době, kdy jsme nebyli příliš zkušení a neměli jsme dostatek znalostí, abychom se s tímto problémem mohli vypořádat. Naproti nám seděli zpravodajští profesionálové, i když vím, že StB kromě oblastí vnitřního nepřítele, kde se mohutně vyznamenala, nebyla zase tak zázračný fenomén, ale přesto to byli profesionálové.

Měli jsme velice krátký čas, zhruba šest týdnů, a nějak jsme se s tím museli vypořádat. Tady se přiznávám k jisté nekorektnosti, které jsem se v tomto jednání dopustil. Ti lidé, kteří přistupovali k reatestacím, tak ačkoliv se snažili to nedávat najevo, byli vyvedeni z míry, byli nervózní, protože se jednalo o jejich existenci. Tuto situaci jsme trochu využili. Lidé, kteří k reatestacím přistupovali, dostávali otázky zcela nesmyslné, z oboru kultury, umění, psychologie, dostávali vstupní testy od přijímacích zkoušek u maríny Spojených států, dostávali otázky odborné, ale většina dotazů byla z oborů, u kterých se předpokládalo, že je nemohou detailně znát. Výsledky tady sdělil Jan Šolc.

V novém vojenském obranném zpravodajství zůstalo 70 lidí. Podle stížností, které docházely, je zřejmé, že většina těch lidí si neuvědomovala, o co vlastně šlo. Z nich někteří se domnívali, že tyto pohovory byly zcela nesmyslné, někteří je přirovnávali k prověrkám ze 70. let a nepostřehli, že se nehodnotilo to, co odpovídají, ale jak odpovídají a jak reagují. A že byli vytříděni, když to zjednoduším, do několika kategorií - inteligentní, méně inteligentní, odborní, neodborní, zkompromitovaní, nezkompromitovaní a pro jistotu staří a mladí. Zůstávali lidé vysoce inteligentní, pokud možno odborní, pokud možno nezkompromitovaní, pokud jsme byli schopni zjistit, a lidé jako pojistka mladších věkových skupin, kteří se délkou své praxe ve VKR nestihli zapojit do boje proti vnitřnímu nepříteli v takové intenzitě.

Domnívám se, že to byl jediný postup, jak v tak krátké době naslepo vytřídit příslušníky bývalé StB a udělat z nich složku, která ve zpravodajské činnosti je schopna řádně působit.

Přiznávám se, že jsem po těchto reatestacích prožil řadu bezesných nocí, protože jsem měl obavu, že jsme překročili existenční minimum této složky. Jsem si vědom, že ji naše armáda velice nutně potřebuje.

Když jsem po čase zjistil, že nové vojenské obranné zpravodajství funguje efektivně a že hranice nebyla překročena, tak jsem se uklidnil až do doby, než jsem četl připravovaný návrh lustračního zákona. Předloha by totiž vojenské obranné zpravodajství téměř zlikvidovala a přišli bychom o jednu z mála zpravodajských služeb, která je schopna funkce. Není zřejmě tajemstvím, že nová zpravodajská služba roste zhruba 15 let, než je schopna účinně zasahovat.

Proto se velice přimlouvám za návrh, který padl ústy poslance Šolce, protože s maximální možnou měrou ručím za to, že tato reatestace byla provedena, jak nejlépe v dané situaci a za daných podmínek bylo možno a tyto podmínky nyní nejsou lepší. Jsem přesvědčen, že pokud by náš parlament měl takovou kapacitu, abychom podobnému procesu byli tenkrát schopni podrobit celé bezpečnostní složky, že jsme si velkou část dnešního jednání mohli odpustit.

Stejně tak, a domnívám se, že ten návrh byl podán, bych se přimlouval za to, aby byla vyvážena nesymetričnost předkládaného zákona, protože skupinou poslaneckých klubů tam byla navržena výjimka pro federálního ministra vnitra, ředitele federální policie a ředitele FBIS, aby v odůvodněných případech nepostupovali podle návrhu zákona, a domnívám se, že stejnou možnost musí mít ministr obrany právě pro charakter složek, o kterých jsem mluvil. Dávám to do úvahy.

Mám pocit, že byl tento návrh podán, nepodávám ho a nejsem schopen ho z hlavy formulovat.

Druhý bod, ke kterému bych chtěl mluvit. Velice nemám rád zfušovanou práci. Aby toto jednání takovouto činností nebylo, domnívám se, že každý z nás by si měl v duchu zodpovědět několik základních otázek. Pokusím se některé z nich navrhnout.

Za prvé: Je opravdu pravděpodobné, že po několika týdnech skartací jsme objevili právě ten jediný registr spolupracovníků bývalé StB a jí spřízněných služeb, který na našem území existoval, a je pravděpodobné, že to byl jediný registr a jiné agenturní sítě že na našem území nebyly?

Za druhé: Je pravděpodobné, že eventuálně takovýto registr byl obětován jako figura na šachovnici a že možná právě v tuto chvíli naplňujeme záměry hráče, který tuto figuru obětoval?

Za třetí: Není nejkompetentnějším přístupem k takovéto problematice zajistit, aby podobný registr nemohl být nikdy více znovu použit? (Takové metody se dají vymyslet.) A za druhé - se z jeho pomocí dovědět více informací o bývalé StB, než které máme doposud k dispozici, a event. i o ostatních agenturních sítích, které by tady možná mohly existovat?

Za poslední: Je pravdou, že pouze nakládání podle tohoto zákona s registrem jaksi vytvoří předpoklady bezúhonnosti státních zaměstnanců a státních úředníků a že to je jediná podmínka, která nám umožní fungování státní správy opravdu očistit?

Já na tyto otázky nebudu odpovídat, ale byl bych rád, abychom si je všichni zvážili před závěrečným hlasováním.

Třetí bod, o kterém bych chtěl mluvit: Domnívám se, že lustrační zákon, pokud bude přijat v rozumné podobě, tak je součástí procesů, které by měly přispět k formování jakési normy státního úředníka, ale že to není součást jediná. Státní úředník musí mít řadu jiných vlastností, které tímto lustračním zákonem nepostihneme. Mimo jiné nesmí být defraudant, nesmí podvádět a nesmí manipulovat s postavením, které má k dispozici.

Domnívám se, že pokud přijmeme rozumnou formu takovéhoto zákona, tak další kroky mohou následovat. Ale máme před sebou dvě varianty. Pokud působnost zákona bude od okamžiku jeho přijetí do budoucna, je možné stanovit podmínky, které noví státní zaměstnanci nemohou překročit. Pokud budeme aplikovat zákon zpětně, pak je potřeba dodržet mimo jiné i některé charakteristiky základních lidských práv a je potřeba dodržet právo na obhajobu a je potřeba dodržet princip vyvratitelné právní domněnky. Jinak opravdu náš právní řád hrubě nabouráme a snahy o vytvoření demokratické společnosti a postup k takovéto demokratické společnosti výrazně můžeme zbrzdit.

A úplně závěrem. Tak jak jsem sledoval diskusi, domnívám se, že nám zbývá poměrně úzký prostor ke konsensu nad tím, abychom tento zákon byli schopni vůbec přijmout. A zase máme dvě možnosti: buď ten konsensuální prostor využijeme a začneme opravdu vytvářet podmínky pro fungující a očištěnou státní správu, nebo tak neučiníme, sice za cenu zisku poměrně značného politického kapitálu, ale ten kapitál nás bude stát to, že státní správa své očisty ještě dlouho nedojde.

Někteří poslanci tady přirovnávali proces, který probíhá k hygieně, prevenci a léčbě. Já s tím plně souhlasím, ale byl bych velice rád, aby skalpel, kterým se snažíme vést chirurgický řez, neujel a nepřeťal některé z důležitých tepen našeho budoucího společného státu. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem, pán poslanec Šolc chce ešte svoju technickú poznámku uplatniť? Áno. Pán poslanec Šolc.

Poslanec SN J. Šolc: Bude to faktická připomínka, kterou bych chtěl ozřejmit svůj původní doplňovací návrh jsem změnil a dal jsem ho zpravodajům v písemné formě.

Současně chci dodat, že doporučuji, aby byla přijata verze, která se týká prověřování funkcí "plukovník a generál", a to tabulkových funkcí, na které budou např. i majoři. Číselně to znamená, že by se to týkalo asi 6 000 mužů, což je přiměřené. V návrhu pozměňovacím poslance Tomana by se týkal 20 000 mužů, a to pokládám za naprosto nepřiměřené.

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Ďakujem.

Spravodajcovia si poznamenali.

Rád by som vám teraz prečítal naliehavú prosbu, ktorá mi bola doručená z Ministerstva zahraničných vecí.

Ministerstvo zahraničných vecí vám oznamuje, že text zmluvy s Nemeckom, ktorý včera poslanci dostali, je určený výhradne pre internú potrebu. V žiadnom prípade sa nesmie odovzdať tlači alebo niekomu ďalšiemu. Zverejniť sa môže až v súlade s druhou stranou.

Je možné, že text zmluvy dostali len členovia zahraničných výborov. Sám nie som informovaný o veci.

Poslanec Smržík stratil svoje poradie.

Ako ďalší vystúpi v rozprave poslanec Ján Kavan. Dávam mu slovo. Pripraviť sa môže poslanec Kulan, po ňom poslanec Minka.

Poslanec SL J. Kavan: Pane předsedající, dámy a pánové, někteří poslanci odcházejí a jelikož tuto část tohoto zasedání, jak jsem vyrozuměl, bude vysílat i televize BBC, tak bych chtěl využít této příležitosti a ujistit nejen naší veřejnost, ale i britské diváky, že i když jsou mezi námi stále lidé, kteří nejsou schopni vyslechnout názory těch, s nimiž nesouhlasí, anebo lidé, kteří stále zaměňují nedoložená obvinění s důkazem viny či dokonce rozsudkem, jsem přesvědčen o tom, že je jen otázkou času, kdy i u nás si osvojíme zásady dialogu a tolerance a přijmeme koncept loajální opozice Jejího Veličenstva. Věřím, že nebudeme na to dlouho čekat.

Včera večer pod dojmem zasedání jsem se začetl do dvou dokumentů. Jeden bylo stanovisko vypracované Československým helsinským výborem a druhý byl přepis rozhovoru Rádia Svobodná Evropa se známým americkým právníkem profesorem Lloyd Cuttlerem, představitelem prestižní washingtonské právnické firmy Wilmer, Cutler and Pickering, bývalým profesorem Harwardské univerzity a poradcem prezidenta Jimmy

Cartera. V mnohém se tyto dokumenty shodují. Oba poukazují na nutnost prokázat "osobní individuální neúčast na nezákonnostech a praktikách odporujících duchu základních práv a svobod. Členství v té které organizaci je zajisté velmi významnou indicií pro posouzení účasti či neúčasti na špatnostech minulé doby, samo však nemůže být absolutním kritériem" - říká se v dokumentu Helsinského výboru.

Vím, že v demokratickém právním státě platí zásada, že odpovědnost člověka je založena na jeho skutcích, činech, nikoliv na tom, kam byl někým, dokonce osobou, která je, či byla, tajným orgánem, zařazen.

Já samozřejmě souhlasím - a to podtrhuji - že je naprosto nezbytné, aby se provedla očista tohoto státu, která se však musí udělat tak, že bude odhalen skutečný agent, a to otevřeným právním způsobem. Myslím si, že je třeba postihnout ty, kteří vědomě svými informacemi pomáhali činnosti StB, což mohlo vést u postižených osob k jejich trestnímu stíhání, nebo nebezpečí tohoto trestního stíhání, anebo ke ztrátě zaměstnání či nebezpečí ztráty zaměstnání.

Orgány StB působily v této roli jako veřejní činitelé. Jde tedy o trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele, pokud jejich činností byla omezena osobní svoboda nebo došlo k propuštění ze zaměstnání. A agenti a spolupracovníci byli jejich pomocníky v těchto činech.

Prohlásit členství v KSČ či skutečnost, že někdo byl tajemníkem KSČ kdykoliv v době od r. 1948 do r. 1989 za důkaz potlačování nebo účasti na potlačování lidských práv by však vedlo k takovým absurdnostem, jako by byl např. zákaz vykonávání funkce ministra v České vládě mým přítelem Jaroslavem Šabatou, který byl krajským tajemníkem KSČ, myslím od června 1968 do srpna 1968 a už 31. srpna odsoudil nejen invazi Varšavské smlouvy, ale i moskevské protokoly a kapitulaci.

A pak dvacet let bojoval za dodržování lidských práv, což mu vyneslo téměř devět let vězení. Ptám se, zda skutečně chceme ztotožňovat vězně s těmi, kteří je do vězení posílali. Nechápu důvěru, kterou kluby ODS a další vkládají ve svých pozměňovacích návrzích do materiálů sepsaných StB. Důvěru, která by znamenala, že lidé většiny kategorií, tady poznamenávám, že nehájím sám sebe, byl jsem údajně zařazen do jiné kategorie, tedy většiny kategorií by neměly žádnou možnost se hájit před vyšetřovací komisí.

Americký profesor Cutler varuje, že "většina informací v politických záznamech nebývá příliš spolehlivá". Cituji: "I záznamy naší americké FBI jsou považovány za takzvané syrové informace, které bez podrobné analýzy nemají hodnotu důkazů. Automaticky se připouští, že tyto záznamy mohou obsahovat nepravdy, které byly zaneseny třeba ze zlé vůle nebo z osobní nenávisti." A Cutler dodává: "Příslušník české tajné policie si mohl nepochybně lehce vymyslet a do policejních záznamů zapsat třeba fiktivní rozhovor se známým disidentem, jen aby vykázal činnost." A já k tomu dodávám, anebo mohl skutečně autentický rozhovor v těch zápisech zkreslit, aby se ukázal jako úspěšnější rezident StB.

Včera tu poslankyně Jana Petrová řekla, že i v Anglii existují velmi přísné podmínky pro vykonávání některých funkcí ve státní správě a nikdo to nenazývá porušováním lidských práv. Pro vaši informaci: V Anglii je 500 000 zaměstnanců státní správy, tzv. Civil servants. Pro většinu z nich žádné zvláštní podmínky, kromě schopností a odborností, neexistují. Jen pro lidi zařazené v kategorii 5 a výše, to se týká asi 5 000 lidí z těch půl miliónu lidí, kteří ve své práci mohou mít přístup k citlivým ekonomickým či vojenským informacím, dochází k důkladnému zkoumání kandidáta, říkají tomu positive vetting. Kritéria pro toto zkoumání nejsou veřejně známa. Každý však je velmi pečlivě individuálně posuzován. To se netýká samozřejmě lidí pracujících v oblastech školství, zdravotnictví, medií apod.

V USA mnoho funkcí v americké vládě musí schválit Senát a ostatní kandidáty na vládní funkce zkoumá FBI. Takováto vyšetřování jsou řízena složitým zákonným nařízením. Profesor Cutler podtrhuje, že "nikdo nesmí být propuštěn z funkce na základě nějakého policejního záznamu, aniž by mu byla dána příležitost se hájit a nechat svůj případ zhodnotit soudem". Všimněte si soudem, ne nějakou komisí.

Mám obavu z pozměňovacích návrhů, které přečetl doktor práv pan Toman. Mám pocit, kdyby byly všechny přijaty, bylo by to labutí písní všem našim snahám vytvořit v této zemi právní stát.

Při té příležitosti jsem si vzpomněl na proces s mým přítelem Alešem Macháčkem, který byl jedním z prvních zatčených po zveřejnění Charty 77 v lednu 1977. Na začátku roku 1971 jsem zařídil propašování elektrického cyklostylu Gestetner z Londýna do Československa a po šesti letech byl tento stroj nalezen v jedné ústecké garáži a StB obvinila Aleše, že na něm tiskl protistátní letáky. Předpokládám, že na komunistické právnické fakultě se tento případ nevysvětloval a že třeba doktor Toman o něm nikdy neslyšel. Někteří poslanci, například vzadu sedící Mirek Tyl, tento proces dobře znají. Soudce tenkrát odsoudil inženýra Macháčka na tři a půl roku vězení a v odůvodnění vysvětlil, že i když neexistují důkazy, že obviněný na stroji letáky tiskl, tak vzhledem k okolnostem, jeho morálnímu profilu a faktu, že byl přítelem takových nepřátel státu, jako je Jiří Müller nebo Jan Kavan, lze usoudit, že kdyby měl k tištění příležitost, tak by to jistě tiskl. A to bylo chápáno jako stejné, jako kdyby ty letáky skutečně tiskl a byl odsouzen. (Předsedající předseda SN M. Šútovec: Pán poslanec, máte minútu.) Soudce přitom vycházel z definice nepřímého trestného činu.

A najednou při projednávání dnešního pracovně právního zákona slyším, že vědomým spolupracovníkem by mohl být i ten, kdo sice nevěděl, ale vzhledem k okolnostem to vědět měl a mohl. Souhlasím s panem poslancem Tomsou, že by na takových postech neměli zůstat ti, kteří věrně sloužili diktatuře. I proto je třeba individuálního posouzení viny, v jehož reflektoru by zůstali ti, kteří potlačovali lidská práva anebo svým udáváním to umožňovali.

Nechceme být jako oni, a proto nechceme, aby při našem kácení lesa létaly jakékoli nevinné třísky. Pravdu měl Petr Uhl, který nehájil ani estébáky, ani komunisty, jak ho nepochopil poslanec Mlynárik, ale základní principy práva a spravedlnosti, bez nichž nelze budovat demokracii. Budeme-li je ignorovat, budeme jako oni.

Nemohu však souhlasit se závěrem mého přítele Petra Uhla, který nás vyzval, abychom nehlasovali ani pro vládní návrh. Jsem k tomuto návrhu kritický, protože porušuje úmluvu 111 Mezinárodní organizace práce, kterou znám z doby, kdy jsem v zahraničí argumentoval, že ji porušují ti, kteří propouštěli lidi ze zaměstnání pro jejich podpis Charty 77. Jsem k němu kritický, protože porušuje princip zákazu retroaktivity, protože tam, kde bych chtěl vidět soud, staví komisi, (a tady souhlasím plně s pozměňovacím návrhem poslance Dienstbiera), komisi, v níž ani nemusí být právníci, atd. atd.

Budu pro tento vládní návrh hlasovat s těmi pozměňovacími návrhy poslanců Fišery, Šamalíka, Uhla a některých dalších, protože pak, i když nedokonale, nám pomůže udělat očistu důležitých veřejných funkcí v tomto státě alespoň jistým právním způsobem. Jako člověk nespravedlivě obviněný před šesti měsíci, cítím zvlášť bolestně absenci právního mechanismu, který by mi umožnil jít k soudu, a který by umožnil soudu rozhodovat o vině a nevině na základě jednoznačných pravidel a kritérií jasně definovaných zákonem. Takže doufám, a tím končím, že budete hlasovat pro tento, byť i kompromisní, byť i nedokonalý vládní návrh s těmi pozměňovacími návrhy, které by ho ještě udržely v rovině, která by byla v souladu s mezinárodně uznávanými principy práva a spravedlnosti. A není tento návrh zdaleka tak bezzubý, za jaký jej někteří poslanci považují. Děkuji.