Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Nepřítomní poslanci:

Sněmovna lidu: Adámek, Andelová, Branný, Diensbier st., Kessler, Kňažko, Koněčný, Kovář, Kříž, Mandler, Ropek., Sedlák,

Sychra, Szocs, Šimko I., Vandas, Veverka,

Sněmovna národů:

SR: Babálová, Batta, Gemesi, Hrivík, Kováč Marián, Mečiar, Molnár J., Moric, Poslúch, Seman, Slota, Smržík, Šebej, Tahy, Vincze,

ČR: Cuhra, Doležal, Kaplanová, Kobylka, Mikan, Němec, Ovčačíková, Parkanová, Patočka, Pernica Fr., Samková, Skalický, Sokol,

Předseda FS A. Dubček: (slovensky) Vážený pane prezidente, vážené poslankyně a poslanci, otevírám 17. schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů. Vítám prezidenta České a Slovenské

Federativní Republiky pana Václava Havla, předsedu federální vlády Mariána Čalfu a ministry.

Ve čtvrtek 19. září 1991 mně bylo oznámeno z Kanceláře prezidenta republiky České a Slovenské Federativní Republiky, že se pan prezident účastní naší schůze, o čemž jsem informoval též politické grémium. Pan prezident na základě článku 61 odst. 1 písm. f), podle kterého má podávat Federálnímu shromáždění zprávu o stavu České a Slovenské Federativní Republiky a o

závažných politických otázkách požádal, aby dnes po otevření schůze mohl přednést svůj projev.

Prezident ČSFR V. Havel: Pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci, vaše podzimní zasedání, které dnes začíná, bude s největší pravděpodobností historické. Scházíte se totiž v situaci, kdy je reálně ohrožena sama existence našeho společného státu. Občané si to uvědomují a stále silněji je slyšet jejich starostlivý hlas. Většina z nich se právem obává, že se jejich politikům nepodaří dohodnout se o budoucí podobě našeho státu. Upínají své naděje k vám, svým svobodně zvoleným zástupcům. Očekávají od vás, že splníte to, co jste před volbami slíbili, totiž, že položíte právní základy nového a demokratického uspořádání našeho státu. Věří, že si uvědomujete rozsah a hloubku své odpovědnosti. Dosud vždycky, když hrozilo nebezpečí, že se o něčem důležitém nedohodnete, vaše vůle ke shodě nakonec zvítězila a nalezli jste cestu ze vzniklé krize. Naše společnost bude napjatě očekávat, zda se vám to podaří i tentokrát. Tentokrát je to důležitější než kdykoliv dosud.

Nejde už jen o to, jak se bude náš stát jmenovat, nebo kolik bude mít federace pravomocí. Jde o samo bytí státu, jehož jste nejvyšším zastupitelským sborem, státu, v němž se už tradičně zauzlují a rozuzlují moderní evropské dějiny.

Už několikrát jsem z této tribuny hovořil o problémech spojených s hledáním naší nové státnosti a varoval před nebezpečími, která nám při tomto hledání hrozí. 10. prosince loňského roku jsem zde upozorňoval na to, jaká neštěstí by mohl všem našim občanům přinést rozchod našich dvou republik, zvlášť kdyby probíhal neústavním způsobem. Jako pojistku proti takovému nebezpečí jsem vám tehdy navrhl, abyste přijali ústavní zákon o referendu, které by mělo být jediným ústavním způsobem eventuálního oddělení našich republik a tím i rozhodnutí o dalším bytí či nebytí Československa. Tento zákon jste v červenci k mé velké radosti přijali.

Má loňská varování, která leckdo považoval za nepřiměřená a neopodstatněná se dnes bohužel ukazují jako oprávněná. Hrozí nám přesně to, před čím jsem tehdy varoval. Právní chaos, který by vznikl jednostranným protiústavním aktem některé ze dvou republik.

Základní otázka, před níž stojíme, je v podstatě velmi jednoduchá. Máme jen dvě možnosti. Naší první možností je rychle budovat demokratický společný stát založený na federativním principu. To znamená stát, který existuje ze svrchované vůle republik, jež ho tvoří spolu a pro sebe a které na něj delegují určité pravomoci.

Tyto pravomoci pak vykonávají z jejich rozhodnutí a způsobem, na němž se dohodnou a který bude obsažen ve federální ústavě příslušné federální instituce. Tyto instituce by měly být menší, pružnější, odbyrokratizované, neměly by všechny sídlit jen v českých zemích, nicméně existovat musí, má-li existovat společný stát.

Druhou možností, kterou máme, je rozdělit se právním a kulturním způsobem na dva samostatné státy, které pak budou hledat formy své další politické a hospodářské spolupráce. Třetí alternativa podle mne neexistuje.

Nelze zároveň být společným státem a zároveň jím nebýt, zároveň mít společnou armádu, zahraniční politiku a měnu a zároveň je nemít. Zároveň uznávat i neuznávat platnost společných zákonů.

Různé představy o jakémsi kompromisu mezi existencí plně samostatných republik a existencí společného státu, které jsou některými politiky veřejnosti nabízeny, považuji za nereálné, nepromyšlené a neodpovědné. Rozpustit společný stát a pak ho znovu zakládat nelze. Neumím si takový postup představit ani technicky, ani politicky, ani psychologicky.

Kterou z těchto alternativ doporučuji je jasné - alternativu jedna - tedy demokratickou federaci. Na mém stole se vrší nové a nové analýzy, které dokazují jak tragické důsledky by pro každodenní život našich občanů mělo rozdělení.Zároveň jsem ale jakožto stoupenec práva národů na sebeurčení přesvědčen, že rozhodnutí o této věci přísluší jen občanům samým. Čas dozrál k tomu, aby se k této otázce vyslovili. Žádný z našich parlamentů nemá ani politickou ani ústavní legitimaci k tomu, aby v této naprosto zásadní věci rozhodl za ně nebo aby podnikl kroky, které by rozhodnutí v neprospěch společného státu skrytě obsahovaly nebo předýmaly.

Dovoluji si vám proto navrhnout, abyste přednostně, to znamená pokud možno ihned, provedli toto:

Za prvé - projednali a přijali návrh prováděcího zákona o referendu.

Za druhé - projednali a přijali návrh na vypsání referenda a umožnili mi tím referendum vyhlásit tak, aby se mohlo konat ještě v prosinci. Později, přesně řečeno až do voleb, ho zákon jak známo vykonat nedovoluje. Vaším nelehkým úkolem bude formulovat otázku, která bude občanům v referendu položena. Podle mého názoru by měla být velmi stručná, srozumitelná a jednoznačná. Občané obou republik by měli být dotázáni, zda si přejí či nepřejí žít ve společném státě jakožto demokratické federaci dvou rovnoprávných republik vzniklé ze shodně vyjádřené vůle těchto republik a k jejich společnému prospěchu. V otázce by mělo být jasně řečeno, že společný federativní stát musí mít své federální orgány, které vykonávaní ty základní pravomoci, jež jim republiky svěřují, což je především společná obrana, společná zahraniční politika, společná měna a federální zákonodárství závazné pro všechny občany. Základním zákonem společného státu je přitom jeho ústava přijatá Federálním shromážděním.

Za třetí - dále se domnívám, že by bylo dobré, kdybyste přijali usnesení v němž byste podpořili jednání obou národních rad o smlouvě mezi republikami, která by jako suveréní akt republik a výraz jejich subjektivity obsahovala základní principy našeho budoucího soužití ve federaci, tedy cosi jako projev budoucí podoby našeho společného státu. V této smlouvě by mohlo být zakotveno, že se opírá o vůli občanů vyjádřenou referendem. Kdyby se ji totiž podařilo národním radám připravit během podzimu, stalo by se prosincové referendum de facto referendem o této smlouvě. A kdyby dopadlo ve prospěch společného státu, dalo by tím automaticky smlouvě mezi republikami přesně tu nejvyšší možnou míru legitimity a závaznosti pro všechny, kterou od ní - po předchozích historických zklamáních - slovenská politika právem očekává. Pokud by se národním radám naopak nepodařilo do referenda smlouvu připravit, výsledek referenda by jim dával jasný impuls, mandát a směr k její urychlené přípravě a nebo naopak k tomu, aby o ní už nejednaly.

Bylo by samozřejmě nutné, abyste tímto usnesením dali zároveň najevo, že přijatá smlouva o základních principech společného státu by byla pro vás závazným vodítkem při vaší práci na federální ústavě tak jako by měla být vodítkem i při přípravě ústav republikových. V usnesení, které byste přijali, by ovšem muselo být na druhé straně jasně řečeno, že budete v zájmu ochrany ústavnosti, která je vaší povinností, považovat za neplatné takové případné jednostranné kroky národních rad, které by byly v rozporu s naší dosud platnou ústavou.

Dámy a pánové, vše co lze říci o naší společné odpovědnosti za tento stát, za budoucí osud všech jeho občanů, za jeho mezinárodní postavení a za roli, kterou v evropských dějinách sehraje, bylo už mnohokrát řečeno a nebudu to tedy zde opakovat. Rád bych na závěr řekl jediné. Od naší demokratické revoluce nebyla situace v naší zemi nikdy tak vážná a vyhrocená jako je tomu dnes. V těchto dnech se ukáže, zda tato revoluce a volby, k nimž vedla, vynesly do politických funkcí lidi schopné provést naši zemi těžkým obdobím, kterým musí projít a nebo nikoliv. Všichni teď stojíme před svou rozhodující zkouškou, která ukáže zda jsme obstáli nebo zda jsme selhali. Teď se teprve poznali, zda jsme odpovědnými politiky, kteří se dokážou rozumně dohodnout a zajistit své zemi klidnou budoucnost, a nebo zda jsme promarnili velké šance, jež před našimi národy stály a zda nám nezbývá, než své funkce s hanbou opustit. Nenalezneme-li společné řešení dnešní krize, budu z toho tedy nucen i já vyvodit pro sebe důsledky.

Prosím vás tedy snažně, abyste se aspoň na několik dní pokusili v sobě potlačit to, co vás rozděluje a najít to, co vás spojuje. Před necelými dvěma roky se na náměstích volalo: "V jednotě je síla". Ozvěna tohoto volání k nám dnes doléhá z nejrůznějších stran. Jsme povinni tomuto sílícímu občanskému hlasu pozorně naslouchat.

Pokusme se najít v sobě zase ztrácející se velkorysost, vzájemné porozumění a dobrou vůli.

Masaryk řekl, že demokracie je diskuse. Diskuse neznamená pouze, že mluvíme, ale rovněž že posloucháme. Pokusme se navzájem si nepředpojatě naslouchat a všichni společně naslouchat hlasu, který nás oslovuje skrze naše svědomí. Bůh dopřej úspěch vaší práci. (Potlesk, poslanci povstali na svých místech.)

Předseda FS A. Dubček: (slovensky) Děkuji panu prezidentovi za jeho vystoupení.

Nyní schůzi FS přerušuji. Současně svolávám politické grémium do místnosti 028. Po krátké přestávce svoláme gongem opět společnou schůzi a budme pokračovat v pracovním jednání podle předloženého programu a podle postupu, který FS schválí. Začátek společné schůze bude oznámen signalizačním zařízením.

Děkuji vám, pane prezidente, za účast a za vystoupení ve Federálním shromáždění. (Potlesk. Přítomní povstávají a prezident Havel v doprovodu předsedy FS opouští sál.)

(Jednání přerušeno ve 13.22 hodin.)

(Schůze znovu zahájena ve 14.27 h.)

Předseda FS A. Dubček: (slovensky) Vážení poslanci, vážené poslankyně, pokračujeme v jednání.

Vážené Federální shromáždění, vyslechli jsme si projev prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky, věnovaný klíčové otázce dneška - budoucnosti České a Slovenské Federativní Republiky. Na grémiu bylo dohodnuto, abych vás stručně informoval o postupu práce ústavní komise Federálního shromáždění pro vypracování ústavy, jejímž jsem předsedou, a abych vás informoval o tom, že v dalším postupu prací se budou poslanecké kluby zabývat novými návrhy ústavních zákonů, které byly postoupeny k jednání ve výborech a v národních radách.

Otázky státoprávního uspořádání stály v předchozím období v popředí všech jednání představitelů politických stran a hnutí a ústavních činitelů federace i republik. Touto úlohou byla ve Federálním shromáždění pověřena ústavní komise ustavená

Federálním shromážděním. Důležitým krokem v tom bylo jednání předsednictva Slovenské národní rady a předsednictva České národní rady ve dnech 5. - 6. září 1991 v Bratislavě. S účastníky tohoto jednání jsem se po jeho ukončení setkal.

Předcházela tomu v Kroměříži společná většinová dohoda o vypracování a přijetí smlouvy, kterou přijmou oba národní zákonodárné sbory. Postupně se formovala stanoviska pro řešení zásad státoprávního uspořádání.

Komise poslanců pro přípravu nové Ústavy ČSFR ustavená na podzim minulého roku a její pracovní orgán, komise expertů, pokračovaly ve své práci. Komise poslanců Federálního shromáždění uskutečnila sedm jednání, na nichž se diskutovalo a pracovalo na návrhu Listiny základních práv a svobod a na návrhu hlav ústavy o moci zákonodárné, o moci výkonné a o moci soudní.

Jaký je současný stav? Je dokončen pracovní návrh Ústavy ČSFR s výjimkou hlavy třetí o rozdělení působnosti mezi federací a republikami. Návrh byl rozeslán členům poslanecké komise, kterou jsem svolal na 30. září 1991.

Návrh ústavy je koncipován jako základní zákon federativního státu, tvořeného Českou republikou a Slovenskou republikou, ve kterém jsou obě republiky spojeny dobrovolně ze svobodné vůle svých občanů žít ve společném státě. Domnívám se, že tuto zásadu by měly v preambuli vyjadřovat i návrhy národních ústav. Pracovní návrh ústav v nové federaci by měl vyjádřit oproti ústavnímu zákonu z r. 1968 současné změny v politickém pluralitním systému, v nových formách vlastnictví a z toho vyplývající potřebu decentralizace politické a hospodářské moci směrem k republikám, sleduje přitom zásadní demokratické přeměny v celé společnosti v návaznosti na společný československý stát. Toto pojetí ústavy je v plném souladu se závěry jednání předsednictev národních rad v

Bratislavě, která vyhlásila "proces tvorby ústav bude založen na zachování kontinuity České a Slovenské Federativní Republiky".

Pokud jde o rozdělení kompetencí, předsednictva národních rad se dohodla na tom, že budou vytvořeny komise, složené z expertů a zástupců všech tří vlád, které vypracují odborná společná stanoviska k funkčnímu a účelnému rozdělení kompetencí pro jednotlivé oblasti, přičemž budou brát v úvahu i mezinárodní souvislosti.

předs.Dubček (slov.) Počítá se s tím, že stanoviska k současnému rozdělení působnosti mezi republiky a federaci s případnými návrhy nové úpravy by měly být připraveny v polovině října 1991.

Z uvedeného je zřejmé, že na plnění tohoto úkolu se bude podílet též federální vláda - na vypracování návrhu o vymezení sféry státní správy. Pokud bude jednat o vymezení zákonodárné pravomoci federace, potom by se na těchto pracích měli zúčastnit i zástupci Federálního shromáždění, a to buď v pracovním jednání nebo prostřednictvím ústavní komise, kterou Federální shromáždění schválí. Jde o to, aby Federální shromáždění dále vstupovalo do těch procesů, které nyní jsou ve vykonávání těch práv, které souvisí s vypracováním návrhu smlouvy a návrhu národních ústav i ústavy federace.

Při jednání se zástupci národních orgánů sledujeme, aby další postup prací na všech třech ústavách byl synchronizovaný a přibližně ve stejném čase v pracovním návrhu též dokončený. Myslím, že právě tato synchronizace a posloupnost prací, aby bylo možno koordinovat jednak vypracování návrhu smlouvy a jednak návrh ústav národních i federace, si žádá takový postup, aby v průběhu těchto pracovních úkonů bylo možno v komisích a v ostatních orgánech a institucích koordinovat práci tak, abychom v přibližně stejném čase dokončili práce na národních ústavách i federace, opírajíc se o návrh smolouvy, kterou mezi sebou vypracují zákonodárné orgány České a Slovenské národní rady.

Při jednání předsednictev národních rad v Bratislavě byly přijaty dva důležité závěry:

Předsednictva ČNR a SNR se dohodly navrhnout národním radám uzavření smlouvy, která bude obsahovat společný návrh zásad budoucí federální ústavy.

Z uvedeného vyplývá, že dokončený pracovní návrh celé Ústavy ČSFR bude třeba uvést do souladu s obsahem smlouvy, kterou uzavře Česká národní rada a Slovenská národní rada mezi sebou. Je však nevyhnutné, aby národní rady uzavřely tuto smlouvu co nejdříve, jinak je ohrožené dopracování návrhu Ústavy ČSFR, případně vzniká nebezpečí, že návrh ústavy by byl předložený Federálnímu shromáždění na projednání v čase, kdyby bylo obtížné ho projednat, to jest těsně před volbami. Proto se obracím i nyní z tribuny Federálního shromáždění na národní rady s výzvou, aby pracovní návrh smlouvy byl připraven na projednání v národních radách do konce října 1991, aby smlouva mohla být v průběhu listopadu zapracována do federální ústavy. Takovýto postup by potom předpokládal, že návrh federální ústavy byl v listopadu připraven na projednání v parlamentních klubech, výborech a národních radách republik. Předpokládá se, že obě dvě národní rady budou smlouvu respektovat i při přijímání republikových ústav. Je nanejvýš důležité i při respektování zásady přípravy smlouvy a ústav zdola, aby příprava federální ústavy a ústav republik probíhala paralelně a synchronně, jak jsem již uvedl.

Pan porezident inicoval ve svém nynějším vystoupení některé ústavní zákony. Vycházejíc z porady politického grémia, chtěl bych vám říci, že národním radám a sněmovnám jsem již postoupil koncem minulého týdne návrh zákona o vykonání referenda a návrh zákona o vypořádání majetku. Rovněž skupina poslanců iniciovala návrh usnesení, které by mělo přijmout Federální shromáždění k vyhlášení referenda. Tato otázka je velmi důležité a proto na politickém grémiu bylo též řečeno, aby již tento týden, když se sejdeme a v dalším týdnu, když budou jednat politické kluby, aby se snažily soustředit na vypracování svých návrhů, jak by měla být formulována otázka tohoto důležitého aktu. Všichni velmi dobře víme, že je to velmi složité a není jednoduché se k tomu dopracovat. Proto i z tohoto místa se obracím v souladu se stanoviskem politického grémia na jednotlivé kluby, aby návrhům ústavních zákonů, které jsem vzpomenul, věnovaly potřebnou pozornost při projednávání v klubech a potom ve výborech. Myslím, že po různých těžkostech a komplikacích je třeba vycházet z toho, aby náš zákonodárný sbor, Federální shromáždění, i národní rady splnily svůj hlavní úkol, ke kterému dostaly mandát ve volbách v roce 1990 schválit demokratickou ústavu České a Slovenské Federativní Republiky.

Chci věřit tomu,že všeobecný zájem převládne nad úzce partikulárními zájmy,že zvítězí vědomí odpovědnosti vůči lidu a že naše Federální shromážení se shromážděním stane ústavodárným.To je dnes podle mého názoru klíčová a velmi významná věc,ke které je potřeba soustředit všechnu naši pozornost.

Na politickém grémiu jsem si sám položil otázku,kde je hranice pro českou a slovenskou reprezentaci,kterou bychom neměli překročit podle mého názoru hranice je tam, kde by byla ohrožena existence společné česko-slovenské státnosti. Na obou polech bychom měli udělat všechno, maximum pro dosažení konsensu, který bude vyjadřovat většinovou vůli českého a slovenského národa, národností všech občanů. Potom budeme moci předstoupit před lid a tím i Federální shromáždění i národní rady, i poslanci, že jsme splnili svoji státnickou zkoušku. Děkuji.

Prosím nyní pana předsedu Sněmovny lidu pana Battěka, aby se ujal vedení, kde bude pokračovat jednáním v programu Sněmovny lidu, a potom bude pokračování podle programu, které bude vést pan Stank. Prosím pana předsdu Sněmovny lidu, aby se ujal vedení.