Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Výbory ústavně právní se rozhodly, že necháme na úvaze licitátora, zda ponechá takto dlouhou pauzu, nebo jak dlouhá bude tato pauza. Přiklonili jsme se k mínění zástupce slovenského ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci, který nám doporučil řešení navržené v iniciativním návrhu poslanců.

Byli jsme též informováni o tom, že provádění aukcí ve světě se kloní k úpravě bez pauzy. Tuto otázku je možné eventuelně ještě rozhodnout hlasováním, pokud některý z členů dotčených výborů vznese pozměňovací návrh.

Výbor hospodářský a výbor ústavně právní Sněmovny národů doporučily vypustit bod 2 návrhu, což je prodloužení doby nájmu ze dvou na pět let. Je to však podstata této novely a navrhovatel spolu s míněním výboru ústavně právního Sněmovny lidu si slibuje od této právní úpravy stabilizaci obchodní sítě a sítě služeb. Vysvětlení podal pan poslanec Jurečka.

Výbory hospodářské navrhovaly do paragrafu 12 zařadit nové ustanovení, podle kterého by vydražitel byl povinen předložit do 30 dní potvrzení o tom, že zaplatil vydraženou cenu. Jedná se o lhůtu určenou v § 11 odstavec 1.

Předložené znění výborů hospodářských nemá žádné právní důsledky, neexistuje zde žádná sankce, ale bez sankce by z toho zařazené ustanovení bylo prázdné, nadbytečné.

Výbory pro plán a rozpočet žádaly ústavně právní výbory, aby do této novely bylo zapracováno ustanovení, které by řešilo postih organizací, respektive odpovědnost vedoucích zaměstnanců organizací, které nesplní povinnosti vyplývající ze zákona 427 § 4 a § 21.

Výbory ústavně právní zaujaly takovýto postoj: "Tyto sankce budou řešit příslušné republikové orgány, které už mají připraveno paragrafované znění a čekají pouze na přijetí či nepřijetí našeho zákona, který nyní projednáváme."

V návrhu, který bude předložen České a Slovenské národní radě, jsou tyto sankce rozpracovány detailně, včetně toho, za co budou postihováni příslušní pracovníci, jaká bude výše pokut, patřičné lhůty, možnost odvolání apod.

Česká národní rada doporučuje novelizovat paragraf 20 odstavec 2 tak, aby bylo možné hradit ztráty přímo obcí v rozpočtu roku 1991, které vznikly v souvislosti s privatizací.

Zákon č. 427/1990 Sb. byl přijímán před tak zvaným kompetenčním zákonem. Po přijetí kompetenčního zákona, novely zákona č. 143 o československé federaci, už tuto otázku mohou řešit pouze zákony národních rad, navíc se jedná o přesun finančních prostředků republik, a proto výbory ústavně právní nemohou doporučit řešit tuto záležitost v zákoně Federálního shromáždění.

Závěrem si dovoluji předložit pozměňovací návrh ve smyslu zpřehlednění zákona č. 427/1990 Sb., a to proto, že se tam objevuje jedno ustanovení dvakrát. Je to ustanovení § 5 odstavec 4, který doporučuji vypustit. V § 11 je duplicitní úprava, která ovšem není shodná se zněním ustanovení, které navrhuji vypustit, a mohlo by docházet k eventuálním nesrovnalostem při výkladu a provádění zákona.

Jako společný zpravodaj Sněmovny lidu doporučuji sněmovně vyslovit souhlas s návrhem zákona (tisk 752) ve znění návrhu výboru ústavně právního na usnesení Sněmovny lidu a Sněmovny národů (tisk 772).

Připojuji se též k poznámce předkladatele, pana poslance Jurečky, a žádám vás, kolegyně a kolegové, abychom se pokud možno vyvarovali takových pozměňovacích návrhů, které ze zákona č. 427/1990 Sb. udělají zcela jiný zákon. Děkuji za pochopení a pozornost.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Já také děkuji zpravodajovi za Sněmovnu lidu poslanci Tomáši Kopřivovi a zahajuji rozpravu. Do rozpravy se písemně přihlásili poslanci: Ševčík, Jambor, Haško, Richter, Tahy, Peter Kvačkaj a Ivan Mlynář.

Nikdo z přihlášených není přihlášen jako mluvčí poslaneckého klubu. Tudíž zachováme pořadí. Prosím tedy pana poslance Ševčíka, aby se ujal slova.

Poslanec SN V. Ševčík: Pane předsedající, paní a pánové, mám dva pozměňovací návrhy a jeden návrh, který sám pokládám toliko za opravu technického charakteru, nicméně, pokud by zpravodajové nebo kdokoli jiný došli k závěru, že jde o meritorně odlišný návrh, pak tedy návrhy tři.

První pozměňovací návrh se týká § 3, kde též za Klub Občanského hnutí navrhuji toto znění: "Vlastníky provozních jednotek se mohou stát fyzické osoby, československé právnické osoby, jejichž účastníky nebo společníky jsou výlučně fyzické osoby, jakož i zahraniční právnické osoby (dále jen osoby)."

Dovolte, abych velice stručně tento pozměňovací návrh zdůvodnil. Z jeho textu se podává, že účelem této novely je, aby do tzv. prvního kola dražeb byl připuštěn zahraniční kapitál. Na rozdíl od překladatele, resp. stanoviska pana náměstka kolegy poslance Jurečky, nejsem toho názoru, že jde o nevyváženost nebo že by tím vznikla nevyváženost tohoto zákona nebo že by se touto novelou pozměnil vlastní smysl zákona, který novelizujeme. Je pravda, že při legislativních pracích na původním zákoně stáli jsme důsledně na stanovisku, aby zejména do prvních kol dražeb, a tedy v prvních krocích privatizace, nebyl připouštěn zahraniční kapitál, a že naší snahou bylo pokud možno co nejvíce a co nejšíře umožnit našim občanům, aby vstoupili do hospodářského života jako samostatní podnikatelé. To byl ovšem jen záměr legislativní, ať už bohužel nebo jinak je třeba konstatovat, že v tomto očekávání jsme se zmýlili.

Jsou-li naše informace správné, v současné době až 80 % kapitálu, který přichází, nebo finanční účasti, která přichází do aukcí, je zahraničního původu. Jsou to částky, a nemusím to, myslím, zvlášť připomínat, mnohamiliónové, a je současně také známo, že tyto částky získávají se také mimo jiné jakoby tzv. půjčkami za hranicemi tohoto státu, kde ručitelem nebo chcete-li zástavou za případně nesplněný finanční závazek, kdy vrácení půjčky je právě provozovna nebo objekt vydražený v aukci, na níž tato "půjčka" byla poskytnuta.

Jestliže tedy původní legislativní záměr nevyšel, jsme podle mého přesvědčení povinni z toho vyvodit příslušné závěry. Bylo by patrně nejen nesprávné, ale bylo by, myslím, také neetické, kdybychom zavírali oči před tím, že tímto způsobem - a já bych chtěl zdůraznit a podtrhnout, že nekontrolovatelným způsobem - se zahraniční kapitál dostává, a abychom se octli vlastně v pozici, a dovolte mi stručný příměr, notářů z minulého údobí, kteří byli státem stavěni do role veřejných hlupáků, kteří dávali svá razítka na smlouvy o nemovitostech, jejichž cena byla směšně nízká tak, jak to kázal právní předpis, a kdy si současně vrabci na střeše štěbetali o tom, že skutečné kupní ceny jsou daleko vyšší.

Navíc mám za to, že také našemu národnímu hospodářství, tedy státu, těmito transakcemi, které jsem naznačoval, uniká jednak devizové zřídlo, jednak eventuálně i příslušné poplatky, které z tohoto důvodu by bylo třeba platit.

A konečně, a to je třetí důvod, který vám předkládám k úvaze, tato skutečnost, že cizí kapitál dostává se sem nelegálními protiprávními způsoby, zakládá také důvod pro to, že cizí společnosti serióznější pověsti se vstupem svého kapitálu do našeho státu otálejí.

Konečně už zcela okrajově: Je to také snaha zabránit - a myslím, že je povinností zákonodárce, aby uvažoval do budoucna - také případným sporům, velice obtížně, zejména s odstupem doby řešitelným, jestliže by v té které konkrétní věci přísun takového kapitálu byl zjištěn. Samozřejmě, že tato okolnost sama o sobě by zakládala neplatnost všech právních aktů s tím spojených, a že by to mělo velice obtížné průkazní a konec konců i věcné důsledky.

Druhý pozměňovací návrh, který vznáším, se týká § 9, a to poslední, třetí věty. Navrhuji, aby současný text i zpráva ústavně právních výborů byla změněna takto: "Nebyla-li přes dvojí vyzvání nabídnuta vyšší cena, oznámí licitátor ještě jednu, poslední nabídku. Nebude-li v době neméně půl minuty učiněna nabídka vyšší, určí provozní jednotku příklepem tomu, kdo poslední nabídku učinil (dále jen vydražitel)."

Tento pozměňovací návrh je kontradiktorní se stanoviskem ústavně právních výborů, které dospěly k závěru, že časový limit - pouze v tom spočívá tato změna - je třeba vypustit, neboť je třeba nechat na vůli licitátora, jak dražbu a její způsob vede. Bylo zde také argumentováno tím, že zahraniční úpravy podobný institut určitého, řekl bych nepřesně, oddechového času, neznají.

Tento svůj pozměňovací návrh odůvodňuji takto:

Dražba je svým způsobem zvláštní institut, zvláštní institut potud, že je také podmíněn různými vlivy, nebo chcete-li psychologickými zákony, že zde hraje nemalou roli nejen celková atmosféra, ovzduší, v níž dražba probíhá, ale také určité a mnohdy nesporné a nekrocené vášně. Je to přirozené, protože svým způsobem je to hra kdo víc, kdo lépe, kdo rychleji apod. Čili jsou to všechny komponenty, které psychologicky a zejména v oblasti rozhodování, tedy v té oblasti, která v právní teorii bývá označována jako oblast volní, sehrávají svou roli. A jestliže uvážíme, že jde zde mnohdy o částky velice vysoké, domnívám se, že je povinností zákonodárce bez ohledu na to, jestli v té či oné zahraniční úpravě je, či není podobný vzor, aby zde dal příležitost k tomu, co jsem nazval oddechovým časem. Já zcela sdílím stanovisko, respektive uznávám zkušenosti, které z praktického provádění dražeb jsou k dispozici, že totiž původně navržený časový limit, v současné době tedy interval tří minut, je příliš dlouhý. Ostatně i tehdy, když se zákon zpracovával, byla o tom velice dlouhá debata, bohužel tehdy původní návrh na cenzuru jedné minuty, jak se původně navrhovalo, neprošel.

Podle mého soudu, zde otázka rytmu dražby, jak o tom byla řeč, z hlediska samotného výsledku, tedy meritorního výsledku dražby nic nemění, odpovědnost zákonodárce, z důvodů, které jsem předtím naznačil, by měla, a já vás prosím, abyste to uvážili, převážit.

A konečně pokud jde o rytmus dražby, půl minuta jako limitována nejméně, nic na rytmu samotném nezmění. Licitátor má dostatek možností, budou-li tu konkrétní okolnosti, vyžadovat při respektu spodní hranice, se okolnostem, za nichž dražba probíhá, přizpůsobit.

Pokud by tento návrh byl přijat, pak čistě jen legislativní důsledky by se musely projevit také v § 13, kdy by bylo nutno vypustit odstavec 2 a tento odstavec za dosavadní odstavec 3 pak označit jako odstavec 2.

A konečně dovolte, abych přednesl poslední návrh, o kterém se domnívám, že není návrhem meritorním, ale toliko formálním, a který se vztahuje k § 13. V textu, který máte před sebou, při zpracovávání čistopisu v důsledku ne příliš čitelného mého rukopisu, se do textu vloudili chyby, které by však ve svých důsledcích mohly pozměnit jeho smysl.

Dovolte, abych přečetl text v nesprávné formě, text zní tak, že při opakované dražbě provozní jednotky podle § 10 odstavec 3 licitátor vyvolávací cenu postupně snižuje, nejvýše však atd. Původní text, který byl zpracován - a já se omlouvám všem, kdo s ním přišli do styku - měl znít takto (To je prosím nyní to znění): Při opakované dražbě provozní jednotky, uvedené v § 10 odstavec 1 může licitátor vyvolávací cenu postupně snížit nejvýše však o 80 % vyvolávací ceny. V případě opakované dražby podle § 10 odstavec 2 provozní jednotky atd. může licitátor vyvolávací cenu postupně snižovat, nejvýše však o 50 % vyvolávací ceny.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji. To byl pan poslanec Ševčík, dále je na řadě pan poslanec Jambor, připraví se pan poslanec Haško.

Poslanec SL A. Jambor: Vážený pán predsedajúcí, vážené Federálne zhromaždenie, uplatnenie zákona č. 427 /1990 Zb., ktorým sú usporiadané legislatívne podmienky, tzv. malej privatizácie ukázalo, že naše podmienky ešte nerozvinutého trhového hospodárstva s nedostatočným množstvom kapitálovo silných občanov, umožňujú zneužívať niektoré nástroje privatizácie a spôsobujú poruchu v zásobovaní občanov, respektíve v poskytovaní služieb. Nechceme meniť filozofiu tohto zákona, chceme ho len zpriechodniť. Návrhy, ktoré chcem predložiť, majú za cieľ prekaziť špekulácie, ktoré umožňujú tzv. holanské dražby. Napríklad na Slovensku pri takomto spôsobe dražby došlo ku strate na príjmoch viac ako 100 miliónov korún. Uplatnenie leasingu ako jednej z možností zíkania vydraženého objektu zabezpečí sľubované rovnocenné štartovacie podmienky pre všetkých občanov, ktorí chcú podnikať. Keďže sa ukázalo, že štátne podniky často zaťažujú vydražované obchody nepredajným tovarom, pre podporu podnikateľov navhrujem, že pokiaľ sa tieto zaviažu jeden rok podnikať v pôvodnom predmete podnikania, budú si môcť vybrať zásoby podľa vlastnej úvahy. V súčasnej dobe sa totiž ukazuje, že zvlášť menšie obce a mestá strácajú viac životne dôležitých životných služieb a špecializované predajne ktorých vybudovanie nebolo jednoduché a lacné.

Nefungujúci trh a snaha mnohých podnikateľov rýchlo zabezpečiť návratnosť uložených prostriedkov vedie k nahradzovaniu menej atraktívnych služieb len úzkou skupinou podnikateľských aktivít. Vzhľadom na nefungujúci kapitálový trh tiež odporúčame, aby kultúrne pamiatky vysokej hodnoty boli vylúčené z privatizácie, podľa zákona Federálneho zhromaždenia č. 427/1990 Zb. K tomu nás vedú obavy, že tieto objekty budú vydražené za veľmi nizke ceny málo solventnými majiteľmi, ktorí ich nedokážu ošetrovať adekvátne ich hodnote. Obdobne tak, pri ďalších takýchto objektoch, uprednostňujeme rozhodnutie obecného zastupiteľstva, ktoré vie o mnoho lepšie využiteľnosť a cenu objektu, než ústredný orgán. Zdôvodnenie k jednotlivým pripomienkam podľa paragrafov je nasledujúce: