Jenom se k nim připojuji a podporuji. Ale ruku na srdce,
nepřispívá k neúctě k zákonům
této země i taková akce, jako se např.
odehrála kolem smíchovského památníku
a některé další?
Kolega Stome zde hovořil o některých otázkách,
které se týkají kriminality mladé
generace. Za relativně příznivý, vlastně
jediný pozitivní trend uvedený v podkladových
materiálech je možno považovat mírný
pokles podílu mladistvých delikventů na kriminalitě
České a Slovenské Federativní Republiky.
Za určitých okolností to může
být příslib do budoucna, ale skutečně
za určitých okolností. To je, pokud se bude
dále dbát na vytváření dobrých
podmínek pro přípravu chlapců a děvčat
na život, pro jejich zdravý vývoj, koneckonců
i z hlediska společnosti je to nejperspektivnější
řešení. Bohužel řada mladých
lidí se dostává, jak ukazují poznatky
ze závěrů právě ukončeného
školního roku, do velmi složité situace,
bez možnosti získání další
kvalifikace či uplatnění nabytých
znalostí ze studia: A zde je velké nebezpečí
do budoucna. Nechci rozvádět tuto otázku,
kolega Stome zde o ní hovořil poměrně
široce.
Doporučoval bych proto doplnit do našeho usnesení
k II. bod ch), a to s textem: "Vytvořit podmínky
pro přijetí opatření směřujících
umožnění mladým lidem získání
potřebné kvalifikace po ukončení základní
školy a zákonnou normou zakotvit právo na první
zaměstnání." Tolik několik pozměňovacích
návrhů. Děkuji.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji panu poslanci
Jenerálovi. Nyní má slovo pan poslanec Tomis,
připraví se paní poslankyně Kaplanová.
Poslanec SN V. Tomis: Pane předsedající,
vážené kolegyně a kolegové, velmi
hodně zde již bylo řečeno, ale přesto
považuji za nutné podtrhnout některé
problémy, a předložit tři pozměňovací
návrhy.
Především stav kriminality je v našem
státě skutečně kritický. Bezpečnost
občanů, jejich životy, zdraví i majetek
jsou stále více ohroženy. Tento stav je nyní
na stejné úrovni, jako naše hospodářství
a sociální jistoty. Proto mu kladu tak velký
význam.
Zvýšený počet osob trestně stíhaných
je o 63,8 % vyšší než v roce 1990, Romové
se podílejí na této činnosti 50,8
%, začíná organizovaný zločin
a vězňům je dovoleno nepracovat, bouřit
se a dělat škody, které platí řádní
občané.
Podíl známých pachatelů se snížil
na 30, 3 %, tím dochází k tomu, že čím
dále tím větší počet pachatelů
se nedostane před soud a není za své činy
potrestán. Zřejmě přestala v našem
státě existovat zásada neodvratitelnosti
trestu za spáchaný trestní čin.
Další velký problém vidím v hospodářské
trestné činnosti, která připravuje
naše hospodářství o nemalé částky.
Podle zprávy generálního prokurátora
objevují se některé celkem nové kriminogenní
faktory, transformace ekonomiky a rozšíření
podnikatelských subjektů. Doteď neuspokojivé
daňové zákonodárství a až
potom rodící se činnost finančních
úřadů umožňují použít
jako kapitál prostředky jakkoliv získané.
Dalším takovým faktorem je absence podnikatelské
etiky, která vede k rozsáhlým rozprodejům
státního majetku pod cenou. Obcházení
cenových a daňových předpisů
apod., a to všechno s malým rizikem odhalení,
postihu.
Nedostatečná je legislativní úprava
pravidel hospodářského života a ta vede
k tomu, že nepostihnuté a nepostihnutelné zůstávají
činy objektivně přinášející
ztrátu vysoké materiální škody.
Např. v důsledku toho, že neexistuje zákaz
zastávat vedoucí funkce ve dvou konkurujících
podnicích, dochází k tomu, že vedoucí
pracovníci státních podniků zakládají
soukromé firmy, které podnikají na státní
úkor. Totéž je možné říci
o vztahu k aparátu mnohých, nejméně
hospodářských ministerstev, kde pracovníci
v řádné pracovní době za využití
výpočetní, kancelářské
a spojové techniky a za využití informací,
které získali z titulu svého postavení,
soukromě podnikají s enormními zisky. Poslední
věta je ta, o které tady hovořil kolega Sachr.
Myslím, že toto všechno jsou věci, za
něž zodpovídá vláda, a že
tedy by vláda měla nést za to odpovědnost.
Zde správně generální prokurátor
poukazuje na neuspokojivé zákonodárství
v tomto směru. Já jsem ovšem přesvědčen,
že také má na tom svůj podíl
i ministerstvo státní kontroly federální
vlády, ale i státní kontrola České
a Slovenské republiky. Domnívám se, že
náš zákonodárný sbor stále
hodlá přehlížet nekvalitní a
nedostatečnou činnost vlády nejen na tomto
úseku. Vždyť vláda dělala restriktivní
politiku, šetřila tam, kde neměla a nyní
nesprávně ušetřené peníze
dává tam, kde měly být již dávno,
například do bezpečnosti a do dalších
kontrolních orgánů.
Spatřuji problém v tom, že návrh usnesení
Sněmovny lidu a Sněmovny národů opět
benevolentně něco konstatuje a o něco žádá
vládu.
Navrhuji proto, aby bod 1. návrhu usnesení zněl
takto:
"1. Federální shromáždění
vyslovuje federální vládě nespokojenost
a vytýká jí, že připustila stav
bezpečnosti takový, jaký je."
V tomto směru dávám pozměňovací
návrh a další body by se pak postupně
přečíslovaly.
Další problém vidím v tom, že ministerstvo
státní kontroly je podřízeno vládě.
Jak může toto ministerstvo odhalovat nedostatky ve
vládě a na ministerstvech, když je představitel
tohoto orgánu součástí vlády,
podřízen jejímu předsedovi a jím
také honorován? O změnu se pokoušela
česká vláda již v době odchodu
ministra Tichého a skutek utek. I tam zůstalo všechno
při starém.
Dávám proto pozměňovací návrh,
aby do bodu II, písm. b) bylo doplněno předložit
návrh zákona v tom směru, aby ministerstvo
státní kontroly bylo vyňato z podřízenosti
vlády a ustanoveno jako orgán Federálního
shromáždění.
Výhodou je to, že jsme obdrželi plán legislativní
činnosti na druhé pololetí, a tam se bude
zabývat také náš orgán i touto
otázkou.
Dále doporučuji bod 1, písm. g) vypustit
z toho důvodu, že z minulosti máme celou řadu
komisí tzv. iniciativních, bez pravomoci, za něž
se skrývali ti, kdo měli nést za své
úkoly odpovědnosti a byli za ně honorováni.
Byly to tzv. komise pro boj s negativními jevy od vlády
až po národní výbory základního
stupně a nedokázaly za dvacet let vyřešit
nic.
Myslím si, že když máme vládu,
ministra vnitra, budeme mít ředitele policie a další
lidi, ti si musí najít styčné články,
musí se kontaktovat, spolupracovat a podle své pracovní
odpovědnosti nést také důsledky. Nechť
nese odpovědnost ten, kdo to má v pracovní
náplni.
Vážené kolegyně a kolegové, děkuji
za vaši pozornost, a zároveň bych chtěl
na vás apelovat, abyste zvážili mé protinávrhy
z pohledu čistě věcného, nikoliv politického
nebo osobního. Děkuji za pozornost.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Prosím, pane poslanče,
abyste své písemné návrhy předal
zpravodajům. Zároveň žádám
ty poslance, kteří vystoupili v diskusi a své
návrhy, pokud měli, k usnesení a nepředali
písemně, aby tak učinili, aby je zpravodajové
mohli zpracovat.
Prosím paní poslankyni Kaplanovou. Pokud se někdo
hlásí do diskuse, nechť tak učiní.
Další bude poslanec Kováč.
Poslankyně SN M. Kaplanová: Vážený
pane předsedo, vážené předsednictvo,
milí přátelé, chtěla bych dát
několik konkrétních návrhů
k realizaci, aby bylo zabráněno tak velké
kriminalitě.
Nejdříve bych promluvila o třech skupinách
kriminálních jevů, které se u nás
vyskytují. V první skupině jsou to narkomani.
Jsou to zvláště mladí lidé, kteří
ze zvědavosti nebo z momentální krize chtějí
řešit svůj problém, chtějí
uniknout tomuto problému a aniž by to tušili,
velice záhy spadnou do závislosti. Jaká je
naše pomoc těmto lidem?
Ve skutečnosti neexistuje naprosto nic. Pomoc, jaká
se poskytovala, že se totiž přijmuli do Bohnic,
tam se jim na několik dní daly últumové
léky a znovu byli vpuštěni mezi své
kamarády. To nebyla žádná pomoc. Současně
nemohu souhlasit s těmi hlasy, které se ozývají,
aby se liberalizovaly, proto, aby se zrušil obchod s omamnými
jedy a drogami. Liberalizace v tom smyslu, že se k těm
lidem přidělí stříkačky
a jehly. Myslím, že to žádná pomoc
není, naopak tímto faktem jim dáváme
morální souhlas k tomu, co dělají.
Jsme velice úzkostliví, aby nedostali AIDS, ale
na druhé straně dobře víme, že
většina z nich končí sebevraždou,
předčasným úmrtím buď
pro přebrání drogy nebo pro zničená
játra. Ale do té doby mohou ještě mnoho
mladých lidí negativně ovlivnit.
Co bych navrhovala k vyřešení tohoto problému?
Myslím, že je třeba se těmto lidem velice
věnovat, a především je rozeznat, rozlišit
je a pomáhat jim včas. Pan poslanec Stome mluvil
o strachu z odhalení. Ten tady do jisté míry
existoval, dokud byli honěni pro příživnictví,
dokud byla kontrola příživnictví a ne
pracovního procesu. Dnes to není tak, že ti
lidé mezi námi vegetují.
Domnívám se, že je potřeba vytvořit
pro ně pracovní tábory podle polského
vzoru, který vytvořil Marek Kotaňski, který
nakonec má největší úspěch
ve vyléčení těchto narkomanů.
Proto si myslím, že je třeba specializovat
policii. Policie má zpracovat v určitých
skupinách, kde bude seznámena do hloubky s tímto
problémem a bude vědět, jak na tyto lidi
jít, také je včas pozná a rozliší.
Velice čekáme na to, jestliže se tito lidé
rozhodnou dát se léčit. Víme dobře,
že to je choroba. Když vidíme někde ležet
nemocného člověka, také se ho neptáme,
jestli mu máme poskytnout pomoc, nebo ne, ale považujeme
to za samozřejmou povinnost.
Tito lidé se léčit nechtějí
hlavně proto, že zkušenosti, které s tzv.
léčbou u nás dodnes praktikovanou měli,
nevedly naprosto k ničemu a také nemohly nikomu
pomoci. Proto prosím, abychom věnovali tomuto problému
nejen prostředky, ale také našli dobrovolníky
anebo takovou policii, která by s tímto problémem
byla seznámena a v začátku tyto lidi i bez
jejich vlastní vůle nejdříve přijali
na uzavřené oddělení a tam se jim
věnovali. Tzn. aby měli psychoanalýzu, aby
měli lidi, kteří s nimi hovoří,
kteří s nimi hledají příčinu
a také smysl života, který často tito
lidé ztratili. To je první kategorie.
Druhou kategorii tvoří sexuální devianti.
Na západě máme člověka, vědce,
který dovede podle určitých obrazců
naprosto bezpečně rozlišit, kdo je sexuálně
úchylný. My jsme těchto možností
dosud nevyužili. Domnívám se, že už
na školách, u mládeže, která přichází
do puberty, by se měla dělat preventivní
kontrola a lidé, kteří se takto, i když
nezralí, i když nevědomí, ukážou
jako devianti, by měli mít okamžité
styky s psychiatrem, s psychology, a vlastně by jim preventivě
měla být poskytována pomoc. Z psychologie
vím, že tito lidé, než se dopustí
trestného činu, a máme jich tady dost, že
mají v tom smyslu sny, že vlastně za to de
facto nemohou, protože deviace jsou velice často spojeny
s násilnostmi, se znásilněním a posléze
se zabitím.
Dalším problémem jsou Romové. Myslím,
že tady je potřeba věnovat pozornost romským
rodinám, a to ne když už je pozdě, když
už víme, že celá rodina krade a vychovává
k tomu děti, jak to dělat velice šikovně,
ale preventivně od začátku. To souvisí
se sociálními pracovnicemi, s tím, aby se
jim skutečně pomáhalo žít kulturněji,
integrovat se do naší společnosti a také
se živit poctivou prací, i když to dnes bude
velkým problémem. Práce šlechtí
člověka, to je staré přísloví,
a protože nám hrozí, že bude mnoho mladistvých
i jiných mladých lidí bez práce, proto
si myslím, že je třeba preventivně se
zabývat tím, abychom vytvořili pro tyto lidi
nějaké práce, které by spolu s jinými
dělaly, ať by to bylo čištění
řek, nebo práce na poli nebo kdekoliv, ale aby se
mohly někde realizovat. Pro narkomany je nutné vytvořit
speciální domov vzdálený od tohoto
města. Ještě jsem nedořekla, že
když jim pomůže lékař zbavit se
závislosti, je třeba, aby se integrovali mezi skupiny
mladých lidí, kteří je přijmou
mezi sebe a kteří jim pomohou začlenit se.
Jinak zase spadnou, protože navážou na staré
kontakty a je to začarovaný kruh. Tady si myslím,
že je největší příčina
celé naší kriminality.
Proto bych chtěla upozornit na to, že naše pomoc
musí být vlastně v pozvednutí morálky
a musí začít skutečně od nejmenšího
kroku, ale velice energicky. Od policie bych očekávala,
že nebude jednat tak, jak dosud. Chtěla bych vás
seznámit s jedním konkrétním případem,
kdy zoufalá matka věděla, že dcera byla
zatažená mezi narkomany a prosila policii, aby ji
nějak pomohla. Na policii jí řekli: "Paní,
co chcete, máme demokracii, až spáchá
trestný čin, pak máme právo zasáhnout."
Domnívám se, že to je špatný přístup.
Myslím, že všichni musíme jednat tak,
jako otec rodiny, který, když vidí, že
jeho dítě dělá něco, co se
nepatří, tak zasáhne a zasáhne třeba
tvrdě. Toho se nesmíme bát a myslím,
že toho se dosud policie bojí. Děkuji za pozornost.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji poslankyni
Kaplanové, nyní vystoupí poslanec Kováč.
Poslanec SN M. Kováč: Vážený
pán predsedajúci, vážené Federálne
zhromaždenie, už pred dákym časom som
tu pred vami vystúpil s tým, že požiar
kriminality sa nám rozohrieva a akosi sa zabudlo na to,
že som vyjadril stanovisko, že by bolo potrebné,
aby ministerstvo vnútra s ministerstvom obrany sa akosi
dohodlo a posílilo hliadky na uliciach, pretože som
presvedčený, že toto by veľmi pomohlo.
Myslím si, že veliteľa máme, ale mužstvo,
ktoré by hasilo, nám chýba.
A preto by som prosil, keby sa do uznesenia mohlo dať - podľa
stanoviska našich spravodajcov, niekam, kde sa vláda
zaväzuje, aby sa zaviazal minister vnútra, že
vstúpi do jednania s ministrom obrany Českej a Slovenskej
Federatívnej Republiky o možnosti uvoľnenia rotných
a rotmistrov pre potreby polície v Českej republike
a v Slovenskej republike od 1. 9. 1991 na dobu najmenej 6 mesiacov.
Myslím si, že títo ľudia v armáde
natoľko chýbať nebudú, pretože tí
vyšší dôstojníci rozhodne zvládnu
prácu, ktorú by oni mali zastávať.
Poslankyně SN J. Petrová: Já bych na to navázala
technickou poznámkou. Za prvé by to bylo v rozporu
se zákonem, který jsme před půl hodinou
přijali, kde jsou vojáci možní pouze
k ochraně hranic. Za druhé - stále platí
zákonné opatření Federálního
shromáždění, které umožňuje
vojsku ministerstva vnitra, aby byli nápomocni při
službě policejních sborů na ulici.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec
Deyl.
Poslanec SL V. Deyl: Já mám k tomu krátkou
poznámku. Informace, že armáda se může
obejít na 6 měsíců bez rotných
a rotmistrů, to je informace velmi zavádějící
až nepravdivá. Bylo by potřeba mít tyto
informace přesné.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Kdo se dále hlásí
do diskuse k této problematice? Prosím, poslankyně
Samková.
Poslankyně SN K. Samková: Vážený
pane předsedající, vážené
kolegyně a vážení kolegové, dovolte,
abych obrátila na chvilku naši pozornost k odstavci
3, bodu 1 navrhovaného usnesení, ve kterém
se konstatuje: "Znepokojující je kriminalita
Rómů, avšak předložené zprávy
neumožňují lepší rozbor příčin,
protože vycházejí jedině z etnicity
pachatelů." V ústavně právních
výborech jsem měla poměrně dosti rozsáhlou
rozpravu s panem generálním prokurátorem
doktorem Gašparovičem, vidím, že je zde
také přítomen, který mi podal několik
informací, s nimiž se naprosto nemohou ztotožnit
a na které považuji za nutné tady upozornit.
Především mi pravil, že pouze u národnosti
romské dosahuje kriminalita takového stavu, že
je pro ně kriminalistickým impulsem, nebo kriminologicky
významným faktem. V žádném případě
se nepokusil objasnit a neobjasnil jiné aspekty, než
národnostní, které romskou skupinu obyvatelstva
vedou ke zvýšené kriminalitě a která
opravdu značným způsobem zvýšena
je.
Domnívám se, že celá prezentace tohoto
problému je natolik zavádějící
a odporující i Listině lidských práv
a svobod, že zcela jednoznačně požaduji,
aby tento bod byl vyškrtnut z celé zprávy a
podávám pozměňovací návrh
v tomto smyslu.
Pan generální prokurátor mi odpověděl
na několik mých dotazů a myslím si,
že je záslužno, abych zde jistým způsobem
reinterpretovala naši rozmluvu. Zeptala jsem se ho, jakým
způsobem dochází ke zjištění,
zda někdo je Róm nebo ne při zjišťování
trestné činnosti. Bylo mi odpovězeno, že
do kolonky národnost je při výslechu zapsána
národnost romská, čímž se dotyčný
vlastně přiznává k této národnosti
a toto je podkladem pro zjišťování romské
kriminality.