V § 8 odporučili výbory Slovenskej národnej
rady vypustiť písmeno b). Toto sa však rieši
úpravou § 3, písm. c), takže tiež
nebolo potrebné tento návrh zohľadniť.
K § 9 bol návrh výboru ústavnoprávneho
Českej národnej rady - doplniť odkaz v odstavci
2. Zmenou kompetenčného zákona však
došlo k zmene kompetencií v oblasti prevádzky
na územných komunikáciách, ako už
bolo povedané pánom ministrom Vavrouškom. Federálne
ministerstvo dopravy pripravuje novelizáciu tejto vyhlášky,
alebo novú vyhlášku.
Ďalej bol návrh vypustiť § 9, 10, 12, 17
a 20, a to vo výboroch Slovenskej národnej rady.
Tieto paragrafy neboli vypustené vzhľadomn k tomu,
že otázky kompetencie v oblasti ochrany ovzdušia
sú riešené na základe novej filozofie,
o ktorej som predtým hovoril, v ustanovení v §
5, odstavec 4 a 5 a ďalej potom v nasledujúcich, hlavne
v novom paragrafe, označenom číslom 20.
K § 13 bol návrh nahradiť lehotu 5 rokov lehotou
7 rokov, prípadne dlhšou. Bola spomínaná
i lehota 10 rokov. Návrh predložili výbory
pre životné prostredie Českej národnej
rady a výbor ústavnoprávny Slovenskej národnej
rady. U tohto návrhu nedošlo k jeho zaradeniu do uznesenia
a do materiálu, ktorý vám bol predložený,
pretože nedošlo ku zhode pri hlasovaní vo výboroch
pre životné prostredie Snemovne národov. O
ďalších návrhoch k tomuto ustanoveniu
by som sa zmienil v ďalšej časti spravodajskej
správy.
Ďalej bol návrh v § 17 upraviť oddelene
pokutu za porušenie povinnosti podľa § 10, odstavec
3. Šlo návrh z výboru ústavnoprávneho
Českej národnej rady. Rozmedzie, pokiaľ je
podľa našeho názoru dostatočne široké,
a pokuta je ukladaná len prevádzateľom. Myslíme
si, že toto môže byť predmetom prípadných
návrhov z vašej strany na jednaní pléna.
K § 18 bol návrh výboru pre životné
prostredie Českej národnej rady - upraviť písm.
a). Toto však už nie je potrebné vzhľadom
k tomu, že je to riešené ustanovením nového
§ 14, odstavec 5 a nového § 19.
Posledná pripomienka bola návrhom, nahradiť
termín "právny predpis" termínom
"všeobecne závzný právny predpis",
návrh z výboru ústavnoprávneho Českej
národnej rady.
Nepristúpili sme k tomu vzhľadom k tomu, že pri
vydávaní právnych predpisov federálnymi
orgánmi nebol použitý termín článku
80 ústavného zákona č. 143/1968 Zb.,
v platnom znení, to znamená všeobecne záväzný
právny predpis.
Pri prejednávaní návrhu zákona vo
výboroch považujeme ďalej za dôležité
to, že sa zohľadnila pripomienka výborov oboch
národných rád smerujúca k tomu, aby
otázka poplatkov zostala v kompetencii republík,
čo je zakotvené v § 17. Súčasťou
zákona nie sú ani prílohy, ktoré boli
pripomienkované a diskutované hlavne zo strany Slovenskej
národnej rady, a ani stanovenie emisných limitov,
ktoré sa vydá opatrením federálneho
výboru pre životné prostredie tak, že
sa stanovia hlavne limity vyplývajúce z medzinárodných
zmlúv, ktorými je Česká a Slovenská
Federatívna Republika viazaná.
Vyriešila sa aj otázka malých znečisťovateľov,
fyzických osôb, ktoré prevádzkujú
malé zdroje v bytoch, v obytných domoch a stavbách
pre individuálnu rekreáciu. Doplnený návrh
zákona už nestanoví striktne formu informácie
verejnosti v prípade smogovej situácie, čo
bolo tiež pripomienkou výborov národných
rád a túto prenechá na zákony Českej
a Slovenskej národnej rady.
K úpravám došlo i v § 18, ktorý
stanovuje pokuty za porušenie povinnosti prevádzkateľov,
čím sa zohľadnili ďalšie pripomienky
výborov Českej a Slovenskej národnej rady.
Za dôležité považujem i to, že sa
po dlhšej diskusii podarilo dospieť k určitej
zhode, alebo k priblíženiu názorov ku zneniu
§ 14, odstavec 3, keď výbor pre životné
prostredie Snemovne národov a teraz už i predkladateľ,
súhlasí s predĺžením lehoty, po
ktorej nové zdroje musí byť dosiahnutá
hodnota emisného rizika, stanoveného pre nové
zdroje znečisťovania z päť na dobu siedmych
rokov. Tento návrh bol zohľadňoval i pripomienky
Českej národnej rady a Slovenskej národnej
rady a obaja spravodajcovia ho podporujú.
Z pripomienok a pozmeňovacích návrhov Českej
národnej rady a Slovenskej národnej rady boli takýmito
spôsobmi zohľadnené všetky zásadné.
Na základe požiadavky výborov pre životné
prostredie, zvolal včera, 8. júla, predseda vlády
Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky, pán
Marián Čalfa poradu za účasti predsedov
republikových vlád, podpredsedov vlády Českej
a Slovenskej Federatívnej Republiky a ministrov pre životné
prostredie, federálneho ministra a českého
ministra, vo veci výkladu článku 21 ústavného
zákona, o priebehu i určitom koncense dosiahnutom
na porade ste boli informovaní z úst pána
ministra Vavrouška.
Výbory pre životné prostredie Federálneho
zhromaždenia na svojich spoločných jednaniach
konštatovali a hlasovaním i vyjadrili názor,
že upravený vládny návrh zákona
neobmedzuje práva republík vytvárať
špecifické usporiadanie štátnej správy
starostlivosti o životné prostredie, a preto i ja
sa na základe uvedenej skutočnosti pripájam
k spravodajskej správe Snemovne ľudu a odporúčam
Snemovni národov, aby predložený návrh
zákona o ochrane ovzdušia, upravený o zmeny
podľa tlače 743 prejednala a schválila.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Muškovi a zahajujem
rozpravu k tomuto vládnemu návrhu zákona.
Písomne nie je prihlásený nikto. Chce niekto
vystúpiť v rozprave? Pani poslankyňa Mahulena
Čejková. Prosím, môžete sa hneď
ujať slova.
Poslankyně SL M. Čejková: Vážený
pane předsedající, vážené
kolegyně a kolegové, o důležitosti tohoto
zákona není pochyb. Bylo to zde opakovaně
vysvětleno. Přesto však cítím
povinnost v rozpravě k tomuto zákonu vystoupit.
Dovolte mi, prosím, na začátku několik
osobních vzpomínek. Po válce jsem zažila
neopakovatelnou krásu Krušných hor. Lesy tam
voněly, na pasekách zrály lesní jahody,
znala jsem místo, kde každým rokem vykvetl
bílý vřes. V padesátých letech
začaly umírat.
Stejně krásný a voňavý les
jsem zažila o pár let později v Českosaském
Švýcarsku cestou od Děčínského
Sněžníku do Děčína. Dnes
vede červená turistická značka spletí
mrtvých stromů, mezi kameny živoří
zakrnělé břízky, vůni pryskyřice
vystřídal zápach plynu z tlakové plynárny
v Úžině.
A ještě jedna vzpomínka: řeku Oravu
jsme ve studentských letech sjížděli
na kanoích. Málokde byla tak krásná
krajina, jako tam. V potoku u Párnice žili raci, les
voněl. Při návštěvě Oravy
po letech se nad údolím vznášel dým
z Kovohutí Istebné.
V loňském roce u nás vyšla kniha Životní
prostředí České republiky. Je v ní
shrnuta celá bída našeho životního
prostředí. Čteme v ní: "Jednou
z nejvíce poškozených složek prostředí
u nás je ovzduší. Podle systematicky sledovaných
parametrů oxidu síry a oxidu dusíku a tuhých
úletů jsme v emisích na jednoho obyvatele
i na jednotku plochy území vždy na jednom z
prvních míst na světě. O ostatních
škodlivinách (těžké kovy, karcinogenní
organické látky, ozón, radon) máme
jen orientační informace, avšak situace je
s největší pravděpodobností obdobná."
A dále: "Horší jsou však škody
nenapravitelné. Jsou to především škody
na zdravotním stavu obyvatel, kde jsou vlivy životního
prostředí naprosto nepochybné. Stačí
porovnat statistiky o úmrtnosti a výskytu nejvážnějších
onemocnění v oblastech s extrémně
narušeným prostředím ve srovnání
s celostátními průměry. Téměř
jednoznačně ve všech ukazatelích vystupují
do popředí oblasti Severočeské uhelné
pánve, Ostravska a Prahy, na Slovensku, jak zde bylo již
připomenuto, Pohroní, Ružomberok, Nováky,
Bratislava, Košice."
Omlouvám se, že budu nyní mluvit o severních
Čechách, ne proto, že bych chtěla upoutat
pozornost jen na ně. Nutnost komplexního, jak se
nyní říká "celoplošného"
řešení je samozřejmá.
Na severu Čech jsou však důsledky ekologické
krize nejkřiklavější, koncentrace znečišťujících
zdrojů, které však ohrožují daleko
větší území, je největší,
Měsíční krajina, nedýchatelný
vzduch, znečištěné řeky a znehodnocená
půda, smutná města, vylidněné
vesnice, nemocní lidé a nemocné děti.
To je obraz severních Čech. Kdysi krásná
krajina umírá nebo již umřela a ekologická
katastrofa se rozšiřuje na další oblasti
naší země.
Co jsme to dopustili? Měli jsme být rozumnými,
moudrými správci svěřených
hodnot, které se vytvářely po staletí,
v zemi kdysi tak bohaté na nejrozmanitější
přírodní krásy. Stali jsme se mocnými
dobyvateli, pokořili jsme přírodu, krutě
a bezohledně jsme ji vydrancovali přesně
podle hesla "po nás potopa". Nic nemůže
omluvit minulý režim za toto zlo.
A my? Jak naložíme s důvěrou, kterou
v nás vkládají naši spoluobyvatelé?
Jak ve vypořádáme s odpovědností,
kterou jsme na sebe vzali 17. listopadem 1989?
Ano, je nyní módní mluvit o ekologii a možná
že se někomu zdá, že je to až příliš.
Však máme řadu jiných problémů.
Chci zde však v této chvíli říci:
Jde o život! Nejsou to planá slova a vy všichni
to víte. Je to krutý, alarmující fakt.
Dovolte mi opět citovat z oné moudré knihy:
"Severočeský kraj má v rozsahu a intenzitě
narušení životního prostředí
nesporný primát. Podíl území
s hygienicky vhodnými podmínkami nedosahuje ani
20 % výměry kraje a na tomto území
žijí jen 4 % obyvatel, 96 % obyvatel kraje žije
tady v prostředí hygienicky nevhodném, z
toho pak polovina v prostředí extrémně
narušeném.
Z dlouhodobých měření vyplývá,
že téměř v celé oblasti se vyskytují
případy překračování
nejvyšší přípustné denní
koncentrace oxidu síry, tzn. 150 mikrogramů na metr
krychlový.
Při inverzních situacích jsou tyto hodnoty dlouhodobě a mnohonásobně překračovány. Nemůžeme se tomu divit, když z 25 největších zdrojů emisí S02 v celé České a Slovenské Federativní Republiky je jich 11 na území bývalého Středočeského a Západočeského kraje, emisí NOx z 25 deset a zdroje polétavého prachu z 25-11. Na území bývalého Středočeského kraje spadne ročně milión tun síry, 280 000 tun tuhých emisí.
Důsledkem je v evropském měřítku
nejrozsáhlejší poškození lesních
porostů a půd v téměř souvislém
pásmu od Chebu až k Orlickým horám.
Nejzávažnější je však ta skutečnost,
že veškeré stálé obyvatelstvo žije
a trvale se pohybuje (i krátkodobě při rekreaci)
v extrémně narušeném životním
prostředí se všemi jen částečně
známými důsledky na zdraví a délku
života."
Statistiky jsou neúprosné. Střední
délka života, hodnocená v průměru
let 1981 - 1985 staví severní Čechy na 12.
poslední místo v České a Slovenské
Federativní Republice s hodnotami: muži - 65,83 roků,
ženy 73,03 roků, obě pohlaví dohromady
69,43 roků. (V celé České a Slovenské
Federativní Republice jsou tyto hodnoty: 66,93; 74,14;
70,54.) Rakovina plic v bývalém Středočeském
a Západočeském kraji je ve výskytu
o 20 % vyšší než je průměr
České republiky. Na onemocnění dýchacích
cest se všemi svými důsledky je vliv životního
prostředí bezpečně dokázán,
zejména u dětí. Statisticky významný
je vzestup alergií, opět hlavně u dětí.
Dalším neblahým důsledkem ekologické
krize je snížení imunitních reakcí,
chybění obranných látek, a to již
u kojenců, chudokrevnost, vrozené vady. Výrazně
vyšší počet narození nezralých
dětí. Nemůžeme se tomu divit, víme-li,
že znečištění životního
prostředí přímo ovlivňuje zdravotní
stav obyvatel. Víme-li, že na emisi SO 2
se Severočeský kraj podílí 39 % (pro
srovnání - Západoslovenský 2,8 %)
na emisi NOx 37.3 % (Západoslovenský
2,6 %), a na emisi tuhých látek 25,0 % (Západoslovenský
3,1 %).
Víme-li, že do osmi okresů České
republiky s extrémně narušeným životním
prostředím, vesměs se statisticky průkazně
zvýšenou úmrtností, patří
čtyři severočeské okresy Ústí
nad Labem, Teplice, Most, Chomutov (ty zbylé čtyři
jsou Kladno, Plzeň-město, Sokolov, Ostrava-město).
Díky své malebné poloze v údolí
Labe, po ekologické stránce však naprosto nevýhodné,
je možné k těmto okresům přiřadit
i jihozápadní část okresu Děčín.
Konkrétně to znamená, že na území
bývalého Středočeského kraje
žije 1 173 615 obyvatel v extrémně narušeném
životním prostředí.
Na svou ekologickou devastaci doplácely severní
Čechy ještě jinak. Staly se strašákem,
obětovanou zemí, do našeho kraje nepřicházeli
noví lékaři. Je pravda, že je nemohl
nikdo nutit. Tím větší tíha o
zdravotní péči pro zdejší obyvatele
spočívala na zdravotnících, kteří
zde pracovali a pracují, za podmínek, kdy často
propadali beznaději, pocitu bezmoci, kdy říkat
svým pacientům pravdu se kvalifikovalo jako pobuřování.
Napravit všechny tyto zločiny je nadlidský
úkol. Ale musíme se do něj dát. Šlo
to jinde - v Británii, v Porúří.
Nejsme na to sami. Svět o nás ví a bojí
se černého trojúhelníku, který
tvoří tři nejznečištěnější
oblasti v Evropě - část České
a Slovenské Federativní Republiky, bývalé
NDR a Polsko. Chtějí nám pomoci. Na nás
je schválení legislativního podkladu pro
nápravu ekologické krize. Je to malá splátka
na dluh, který máme vůči všem,
kteří tak znečištěným
ovzduším trpí. Je to naše odpovědnost
za děti, které trpí nejvíc. Co vyroste
z dětí, které v období častých
inverzí nesmějí skotačit, honit se,
spát u otevřeného okna, co bude z těchto
"malých vězňů" nepříznivých
rozptylových podmínek?
Severní Čechy jsou mým domovem. Mám
úctu ke všem lidem, kteří zde žijí,
pracují, vychovávají děti navzdory
těžkým podmínkám, které
zde mají. Oni odtud nechtějí odcházet.
Musejí však mít naději. Dejme jim ji.
Přijali jsme již zákon o odpadech. Přijměme,
prosím, i tento zákon. Nechme kompetenčních
sporů, nechme jich alespoň při projednávání
těchto zákonů, které by přece
neměly znát hranice! Udělejme to ve jménu
úcty k životu, ve jménu důvěry,
kterou nám dali naši spoluobčané. Děkuji
vám za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem pani poslankyni Čejkovej. Ďalej
sa prihlásil do rozpravy poslanec Ján Mlynárik,
Zdeněk Jedinák, Michal Malý a Ivan Rynda.
Prosím pána Mlynárika, aby sa ujal slova.
Poslanec SN J. Mlynárik: Vážený pán
predsedajúci, kolegyne a kolegovia, budem hovoriť
zdanlivo o odlišnej veci, ktorá ale veľmi súvisí
s prejednávaným zákonom. Kedysi v 20-tych
rokoch prvý prezident Československej republiky,
T. G. Masaryk povedal, že budúcnosť našeho
zdravotníctva patrí preventívnemu lekárstvu.
Prevenciu, okrem iných zložiek, dnes tvorí
predovšetkým hygienická služba. Tá
by mala byť v našom zdravotníctve a súčasne
v ochrane zdravia obyvateľstva a životného prostredia
uprednostňovaná, a bohužiaľ, práve
v súvislosti s ochranou životného prostredia
sa tak nedeje.
Minulý režim si urobil z hygienikov proste sluhov. Nerozhodovalo sa na príslušných hygienických grémiách či miestach, ale na straníckych sekretariátoch. Keď hygienik pre zanedbávanie sledovaných noriem nariadil uzatvoriť časť alebo celú prevádzku, záujmy pokračujúcej výroby boli uprednostnené a zásah hygienickej služby sa bagatelizoval. Niekde sa podarilo uzatvoriť kúpalisko alebo kuchyňu, či neatraktívnu prevádzku, čo išlo viac na úkor služieb obyvateľstvu, ale nepodarilo sa uzatvoriť nevyhovujúce prevádzky, ktoré silno znečisťovali ovzdušie, pôdu, vodu. Vyrábať sa totiž muselo za každú cenu.
Hygienická služba tvorí jednu z hlavných
zložiek kontroly ochrany ovzdušia. V zákone sa
podľa môjho názoru nevenuje náležitá
pozornosť jej vyzdvihnutiu. Bude snáď otázkou
ďalších ekologických zákonov, aby
sa podiel kontrolných preventívnych služieb
zvýraznil. Predovšetkým na to som chcel poukázať
v súvislosti s § 10 - 13 predkladaného zákona,
v akom vzťahu je teda hygienická služba k orgánom
ochrany ovzdušia, aká je tu kooperácia.
K neblahým pozostatkom minulého režimu patrí
i personálny nedostatok a nízka kvalifikácia
hygienikov a vôbec celej hygienickej služby, o vybavenosti
ani nehovoriac. Hygiena sa stáva pre mnohých lekárov
prestupnou stanicou do odborov, na ktoré sa štúdium
všeobecnej medicíny nedostali. Proste utiekli do iného
odboru. V hygienickej službe zostali len tí, ktorým
sa utiecť nepodarilo. O výuke na hygienickej fakulte
za minulého režimu by snáď najlepšie
mohli hovoriť absolventi fakulty.
Myslím, že naše právne normy by mali predstavitelia
preventívneho lekárstva a hlavne garanti ochrany
životného prostredia zbaviť ódia služobníkov
a dať im náležité miesto v spoločnosti.
Ďakujem za pozornosť.