Když srovnáte článek 36 základní
Listiny práv a svobod, ve kterém se říká:
"Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno
přezkoumávání rozhodnutí, týkajících
se základních práv a svobod podle Listiny"
se zněním § 7 odstavec 1 navrhovaného
zákona "soudy rozhodují samy a nezávisle,
zda věc, která jim byla předložena k
rozhodnutí, patří do jejich pravomocí"
pak se domnívám osobně, že zde by mohlo
docházet ke konfliktům, nesouladu zákona
se základní Listinou a bylo by třeba tento
problém vyřešit. Děkuji vám za
pozornost.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem, pán poslanec, môžete odovzdať
svoje návrhy v písomnej podobe. Ďakujem. Znamená
to, že tri vaše pozmeňovacie návrhy sa
vzťahujú k tlači 730, ostatné sa vzťahujú
k tlači 678? Dobre som si to zapamätal? Áno,
ďakujem.
Ďalšie vystúpi poslanec Oskar Világi.
Poslanec SL O. Világi: Vážený pán
predsedajúci, vážené Federálne
zhromaždenie, chcel by som sa vyjadriť k otázke
sídla Najvyššieho súdu. ústavnoprávne
výbory prijali zmenu. Podľa tejto zmeny by malo byť
slovo "Praha" nahradené slovom "Brno",
to by znamenalo, že sídlo Najvyššieho súdu
Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky by bolo
v Brne. Vypočuli sme si výklad ústavného
zákona č. 143 a podle článku 141 tohto
zákona hlavným mestom Českej a Slovenskej
Federatívnej Republiky a pravidelným sídlom
ich orgánov je Praha.
Podľa môjho názoru slovo "pravidelným
sídlom" znamená, že ústava umožňuje
určité iné sídlo orgánov Českej
a Slovenskej Federatívnej Republiky s tým, že
podľa ústavy pokiaľ ústavy pokiaľ
by sme slovo "pravidelným" brali ako obmedzujúce
slovo a nie rozširujúce, tzn. pokiaľ by sme slovo
"pravidelným" nebrali tak, že rozširuje
možnosť ustanoviť aj iné sídla ako
je Praha, tak potom sme v rozpore s ústavou v zákone
č. 63/1991 Zb., keď sme určili ako sídlo
protimonopolného úrad Bratislavu. A sme v rozpore
aj so zákonom č. 91/1991 Zb., kedy sme určili
ako sídlo Ústavného súdu Brno. To
aj preto, lebo ústava v článku č.
141 nehovorí o ústavných orgánoch
republiky, ale hovorí o orgánoch všeobecných.
Tzn. že podľa výkladu môjho, slovo "pravidelným
sídlom" umožňuje, aby sme v zákone
a v tomto prípade predloženom návrhu zákona
o súdoch a sudoch určili ako pravidelné sídlo
iné mesto ako Prahu.
Pokiaľ ide o politický aspekt, myslím, že
to má aj politický aspekt, z toho dôvodu,
lebo súčasné napätie keď to môžem
nazvať napätím v rámci republík,
a to sa týka hlavne štátoprávneho usporiadania
republiky sa dá podľa môjho názoru s
určitým spôsobom zmeniť, alebo riešiť
aj tým, že určité vonkajšie znaky
federácie sa budú presúvať aj do iných
oblasti republiky, ako napr. v tomto prípade je Praha.
Táto prax nie je praxou špecificky československou,
pokiaľ sa pozrieme na unitárne štáty západnej
Európy, ale aj federatívne, a to napr. môžem
povedať aj o Nemecku, kde ústredné orgány
štátnej správy, napr. Najvyšší
súd je aj v iných mestách ako je hlavné
mesto republiky. To znamená, že túto prax sledujú
aj iné štáty a iste majú na to dôvod,
aby takto postupovali.
Preto si myslím, pokiaľ tam podľa môjho
názoru nie je právny rozpor medzi ústavou
a predloženým návrhom, žiadal by som vás,
aby ste uznesenie ústavnoprávnych výborov,
týkajúce sa určenia sídla Najvyššieho
súdu Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky,
aby ste nás podporovali, pokiaľ ide o mesto Brno.
Ďakujem za pozornosť.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. ako ďalšieho pozývam do rozpravy
pána poslanca Jiřího Černého.
Poslanec SL J. Černý: Vážený
pane předsedající, vážené
dámy a pánové, dovolte mi přednést
několik pozměňovacích návrhů.
Především navrhuji, aby v § 5 původního
znění vládního návrhu nebo
potom znění § 5 zpravodajské zprávy
bylo vloženo slovo nezávislé, a to za slovo
rozhodovat, tedy jsou povinní rozhodovat nezávisle,
nestranně, spravedlivě atd. Domnívám
se, že totiž nestačí jen konstatovat v
zákoně, že soudci jsou nezávislí
ve svém rozhodování, ale je třeba
jim také uložit, aby nezávisle rozhodovali.
Další pozměňovací návrh
se týká § 11, § 14 a § 19, kde navrhuji
vložit ustanovení tohoto znění:
"Při respektování soudcovské
nezávislosti dbát o důstojnost rozhodování
a jiné činnosti soudců a dodržování
zásad soudcovské etiky."
Nejedná se o nic jiného, než o promítnutí
povinnosti předsedy Nejvyššího soudu České
a Slovenské Federativní Republiky z § 32 odstavec
1 do povinnosti všech předsedů soudů.
Myslím si, že tato povinnost by měla být
opravdu povinností všech předsedů soudů
na všech úrovních, tedy § 11, § 14
a § 19 odstavce 1. Já předložím
písemně.
Dále § 35 odstavec 1 "soudci jsou jmenování
bez časového omezení s výjimkou prvního
jmenování soudce do funkce po složení
justiční zkoušky". V tomto případě
je funkční období soudce tříleté
a započítává se do něj pouze
doba skutečného výkonu soudce. K navrhovaně
změně: ani zvýšení věkové
hranice nad 25 let a důsledné vykonávání
a dodržování celé délky čekatelské
praxe nevyloučí zcela rizika omylu při výběru
soudců. Věk 25 let je příliš
nízký pro to, aby nově ustanovený
soudce měl dostatek zejména životních
zkušenosti potřebných pro výkon funkce.
Teprve skutečný výkon soudcovské funkce
může odhalit některé rysy osobnosti
soudce, které mohou ukázat, že není
pro výkon funkce vhodný. Doba tří
let by naopak měla postačit k tomu, aby bylo možné
zjistit, zda soudce má předpoklady k tomu, aby se
mu soudcovské povolání stalo celoživotním
posláním. Momentální potřeby
doplnění soudcovského sboru a vyřešení
postavení mladých soudců, kteří
ke dní účinnosti zákona nebudou splňovat
podmínky tříleté praxe, mohou plně
vyhovovat přechodná ustanovení § 69
odstavec 1 a § 72.
Paragraf 32 odstavec 2 navrhované znění:
"Přísedící jsou volení
na dobu deseti let." K navrhované změně:
prodloužení volebního období přísedících
je navrhováno z toho důvodu, aby byla posílena
nezávislost těchto soudců, zvýšení
jejich odborné úrovně, získávání
vyšší odbornosti pro dobu dalšího
funkčního období a také pro minimalizaci
administrativních úkonů spojených
s jejich volbou.
A poslední pozměňovací návrh, pokud neprojde zde přednesený pozměňovací návrh, aby byl vypuštěn § 71, navrhuji § 71 v tomto znění:
"Jmenování soudců v přechodném
období: splňuje-li podmínky v § 34 odstavec
1, může být v době pěti let ode
dne účinnosti tohoto zákona jmenován
soudcem též občan, který má úplné
vysokoškolské právnické vzdělání,
který svou nejméně šestiletou právní
praxi nebo vědeckou nebo pedagogickou činností
v oboru práva a úspěšným složením
justiční zkoušky prokázal způsobilost
k výkonu soudcovské funkce."
Pro tyto soudce se nepoužívá ustanovení
§ 135 odstavec 1, část první za slovem
"omezení".
Otázka justiční zkoušky již tady
byla diskutována, řeknu jen tolik, že považuji
tuto podmínku za zcela nezbytnou, pokud toto ustanovení
projde, pokud neprojde návrh, aby toto ustanovení
bylo zcela vypuštěno, tak myslím, že je
naprosto nezbytné, aby tato výjimka byla již
alespoň podmínkou justiční zkoušky.
Děkuji za pozornost.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem pánovi poslancovi Černému, teraz
vystúpi pán poslanec Zavřel.
Poslanec SL M. Zavřel: Pane předsedající,
dámy a pánové, nemám žádný
pozměňovací návrh, pouze k mému
příspěvku mě inspiroval svým
vystoupením pan místopředseda federální
vlády.
Pan místopředseda Rychetský nám oznámil, že ze služeb justice, a jeho slova jsem si dal do uvozovek, "v drtivé většině odešli ti, kteří se zkompromitovali v minulém režimu ve svých soudcovských funkcích".
Má otázka na pana místopředsedu je
směrována na podání detailnější
informace, která upřesní, kolik soudců
z řad justice v důsledku zmíněné
kompromitace vůbec došlo vyjádřeno absolutním
číslem, kolik je to z celkového počtu
soudců působících v justici a kolik
z těch, kteří odešli. Odešli jen
proto, že dovršili věk, opravňující
je ke starobnímu důchodu.
Domnívám se, že jeho názor, že
z řad soudců zkompromitovaných minulým
režimem drtivá většina odešla, je
více než optimistický.
Každý z nás v našem denním tisku
nejednou četl oprávněné stížnosti
rehabilitovaných osob na to, že v rehabilitačních
senátech působí nadále ti, kteří
nezákonnostem v minulém režimu dávali
punc zákonnosti. Námitky, že nedostatek soudců
brání radikálnějšímu pohledu
na deformování práva, je výsměchem
právu. Buďme si jisti, že ti, kteří
mnohdy více než 40 let čekali na opravdovou
spravedlnost, pokud se vůbec dnešních dnů
dočkali, budou mít pochopení pro to, aby
jejich rehabilitační řízení
dostalo časový odklad za cenu, že za soudcovský
stůl zasednou soudci, ke kterým budou mít
opravdovou důvěru. Památka obětí,
které soudy odsoudily k absolutnímu trestu, ale
i žijících a zemřelých, kteří
strávili ve vězeních minulého režimu
mnohdy za nelidských podmínek nejlepší
léta svého života, nám nesmí
dovolit, abychom zapomněli na to, kdo nese vinu na těchto
zločinech. Byla to řada soudců, která
se neodpustitelně dopustila činů, které
byly kdysi kvalifikovány jako zločiny v talárech.
Prohlašuji, že mi není znám ani jediný
případ projednávání případu
tzv. zkompromitovaného soudce. Nevolám po nastolení
revanše, apeluji pouze na to, aby soudy ve vlastních
řadách měřily měřítkem
opravdového práva vinu těch, kteří
se na deformacích práva v letech 1948 až 1989
podíleli. Svým počinem by vyloučili,
aby tito soudci byli odvolání dle § 67 až
po jejich zvolení, jak to předkládaný
návrh zákona umožňuje. Bude to nejúčinnější
projev soudů k získání jejich ztracené
důvěry.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem poslancovi Zavřelovi. Ďalej v rozprave
vystúpi poslanec Houška, pripraví sa poslanec
Hrivík, potom poslankyňa Petrová a poslanec
Toman.
Poslanec SN F. Houška: Vážené Federální shromáždění, podíváme-li se na předlohu zákona o soudech a soudcích, vidíme na některých místech terminologii, která by v legislativně neměla existovat. Legislativní terminologie má být přesná a vžitá. V přechodných obdobích, a to už bylo, s nepoužívají různé kategorie, různě pleonasmy z jiných oborů, které nejsou pregnantní, nejsou postižitelné a nejsou definovatelné. Poukážu na § 34.
V první odstavci je řečeno, že soudcem
nebo přísedícím může být
ustaven každý občan a stanoví se tam
podklady. Jednak, že má být způsobilý
k právním úkonům, bezúhonný,
to je v pořádku, ale mám výhrady k
dalšímu textu, jestliže jeho zkušenosti
a morální vlastnosti dávají záruky.
Vážení kolegové, toto je terminus technicus
z kategorie z oblasti morální vědy a i tato
nejasná otázka dnes zatím není rozpracována
a je svým způsobem nejasná. Je to vlastně
kategorie subjektivistická. Je otázka, kdo tuto
kategorii zkušeností a morálních vlastnosti
má posuzovat.
Pokud chceme, abychom měli kvalitní soudce, můžeme
verifikovat pouze přísnou rigorózní
zkouškou justiční, kde zkušení
examinátoři skutečně zjisti i po krátké
době, zda-li auskulant má zkušenosti a je schopný
k této funkci. Proto bych tyto zkušenosti a morální
vlastnosti eliminoval a lze je tedy zjistit pouze justiční
zkouškou.
Můj návrh je vypustit pasáže "jestliže
jeho zkušenosti a morální vlastnosti dávají
záruku", protože stačí, aby adept,
aby auskultant byl bezúhonný.
Dále bych měl výhrady k § 41 odstavec
1. Tam je řečeno, že pro řádný
chod soudnictví je možno soudce dočasně
přidělit podle liter a), b), c). Poslední
věta zní: "Pokud soudce s dočasným
přidělením nesouhlasí, nesmí
doba přidělení přesahovat 2 měsíce
v roce."
Podle mého názoru je nutné kategoricky trvat
na tom, aby i při dočasném přidělení
k jinému soudu vždy bylo podmíněno souhlasem
příslušného soudce, protože jinak
půjde o závažný zásah do soudcovské
nezávislosti.
Tuto skutečnost vám potvrdí každý
zkušený soudce, že by to byl zásad do
soudcovské nezávislosti. Proto navrhuji poslední
větu změnit tak, aby zněla "dočasně
lze přidělit soudce k jinému soudu za předpokladu
jeho souhlasu."
Dále bych měl výhrady k § 54 odstavec
1. Tam je opět terminus technicus, který je vágní.
Soudci jsou povinní vykonávat svědomitě
své povinnosti. Já mám návrh, aby
"vykonávat svědomitě" bylo nahrazeno
formulací "vykonávat řádně".
Vzhledem k tomu, že svědomitost je subjektivní
terminus technicus, který svým způsobem provokuje,
protože vy všichni dobře víte, že
ona svědomitost nebo snaha ještě neznamená
efekt výsledku, čili že je zapotřebí
vykonávat soudcovskou funkci řádně.
K § 71 mám výhrady, ovšem ne ve směru
změny, spíše k tomu, abych podpořil
pozměňovací návrh výborů
ústavně právních, protože pokládám
to změní, které tu je, za přímo
škodlivé. Velice připomíná údobí
počátku 50-tých let, kdy v rámci soudcovských
a právnických dvouletek a krátkých
dob se zajišťovala personalita soudů v tom směru,
že se jmenovali soudci buď bez jakéhokoliv vzdělání,
nebo se vzděláním velice pofiderním,
bez jakékoliv praxe, bez jakékoliv zkoušky,
pouze proto, že byli oddání systému.
Mám ten dojem, že není zapotřebí
jim po přechodnou dobu dát takovou výhodu,
i když by si to třeba někteří
zasloužili, bez předpokladu složení úspěšně
justiční zkoušky, protože pokládám
šestiletou právní praxi, která samozřejmě
byla dostatečně dlouhou, ale dávat tam další
podklady vědeckou nebo pedagogickou činnosti, že
někdo prokázal způsobilost k výkonu
soudcovské funkce to vzbudí u mnohých praktiků
soudců úsměv.
Nehledě k tomu, že v předchozím údobí
mohl zastávat učitelské místo na humanitních
fakultách typu právnické fakulty vždy
velice důsledně prověřený straník,
který vykládal zcela tendenčně a jednostranně
právní režim, právní vědu.
A podle mého názoru právě tito lidé
neskýtají záruku, že by mohli vykonávat
právní praxi, protože pro výkon soudcovské
pravomoci zde musí být samozřejmě
něco navíc. Musí zde být skutečně
vysoká odbornost, která se získává
právě praxí v justičních orgánech
a ne někde jinde.
Samozřejmě mohou být výhrady i k další
otázce rovnocennosti zkoušek v justičních
složkách, to znamená neznají proces
ani trestní, ani civilní. A vždy i v ostatních
státech, samozřejmě pokud byly rovnocenné
zkoušky, tak to byly pouze u advokátů a prokurátorů.
Ale to je otázka jiná, tu nechávám
na vaši úvaze. Proto v § 71 se plně připojuji
a prosím o podporu názoru výboru ústavně
právního i s mými návrhy, které
jsem zde dal.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. Teraz vystúpi poslanec Pavol Hrivík,
pripraví sa poslankyňa Jana Petrová. Dostal
som ďalšiu prihlášku do rozpravy od poslanca
Jiřího Kincla.
Poslanec SN P. Hrivík: Vážený pán
predsedajúci, vážené Federálne
zhromaždenie. Skôr, ako pristúpim k pozmeňovacím
návrhom vládneho návrhu zákona o súdoch
a sudcoch, nemôžem si odpustiť úvod, motivovaný
vystúpením pána podpredsedu vlády
Rychetského a poslancov Zavřela a Houšku.
Odstránením totalitného systému vznikla
nádej na spravodlivé vyriešenie postavenia
justície v spoločnosti. Vznikla nádej, že
sa triedná justícia rozlúči so svojou
triednosťou a že sudcovia a funkcionári, ktorí
boli vyberaní a dosadzovaní ako "triedni"
pokiaľ nebudú už odstránení a ocitnú
sa na vedľajšej koľaji. Tí, ktorí
boli napojení na bývalé stranícke
orgány a Komunistická strana Československa
cez nich zabezpečovala svoju líniu, budú
musieť urobiť to, čo poznajú a nebudú
rozhodovať o smerovaní justície. Mnohí
z nich sa podieľali ako "normalizátori"
na likvidácii svojich kolegov. Vidina zlepšenia ich
postavenia alebo funkcie bola však silnejšia a ich konanie
sa tomu podriadilo. Mnohí z nich ani nemali žiadne
právnické vzdelanie. Vtedajší režim
však značnými úľavami zrovnoprávnil
ich diplomy a diplomy tých, ktorí museli absolvovať
riadne štúdium so všetkými strasťami.
Mnohí sa novým podmienkam rýchle prispôsobili
a tak, ako zabezpečovali triedne súdnictvo v čase
normalizácie našej spoločnosti, aj dne zabezpečujú
nápravu krívd v minulostí. V rámci
konsolidácie po roku 1969 muselo z rezortu ministerstva
spravodlivosti odísť veľa čestných
sudcov len preto, že svoje povolanie mali radi a nedokázali
sa podriadiť vôli vládnucej strany. Odišli
aj funkcionári, ktorí v roku 196S v boji o moc a
o korytá nesprávne zaradili. Víťazi
ich odstránili. Po novembri 1989 sa ako prví v rámci
rehabilitácii ohlásili práve ti, čo
takto stratili svoje funkcie. Väčšine im ich
vrátili, aj keď na sudcovskú prácu nestačili
a nestačia. okrem toho v justícii dvadsať rokov
nepracovali a teraz ju riadia.