Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Nepřítomní poslanci:

Sněmovny lidu: Adam, Adámek, Bakšay, Bartončík, Baštigal, Battěk, Černý A., Danihel, Dienstbier J. st., Dlouhý, Hrušínský, Kavan, Kňažko, Konečný P., Kováč, Miller, Piskoř, Ropek, Sychra, Šidík, Tarhoviská, Tvrdá, Vrchovský, Vysloužil, Zán, Žalud

Sněmovny národů zvolení v České republice:

Hladík, Hradílek, Lux, Němec, Šamalík, Štern

Sněmovny národů zvolení ve Slovenské republice: Babáková, Bugár, Čalfa, Dubček, Gémesi, Košnár, Kováč Marián, Krištofík, Mečiar, Molnár, Pánis, Peter, Posluch, Rašev, Seman, Serenčiš, Slota, Sýkora, Tahy, Viktorín, Vincze

Předsedající předseda SN M. Šútovec: Vážené Federálne zhromaždenie, vážení hostia, vážené poslankyne, vážení poslanci, srdečne vás vítam na 4. dní rokovania 16. spoločnej schôdze Snemovne ľudu a Snemovne národov.

Snemovne nie sú uznášania schopné, avšak v tejto chvíli hlasovať nebudeme. Štvrtý deň je len pokračovanie dňa predchádzajúceho, takže môžeme otvoriť aj pri nedostatku uznášaniaschopnej väčšiny.

Chcem vám pred tým, než sa pustíme do vlastného programu oznámiť, že z dôvodu úpravy programu pre hlasovacie zariadenie nemajú byť obsadené časti poslednej rady snemovni. Miesta, ktoré majú vadné sčítacie zariadenie, sú označené menovkou "hosť". Prosím tých, ktorý sedia v poslednom rade, aby si všimli, či na ich menovke nie je napísané "hosť" a aby preskúmali pokyn, kde sa majú posadiť.

Dnes máme na programe vládny návrhy zákona o súdoch a sudcoch (tlač 678) a s tým spojený návrh uznesenia snemovní (tlač 730), ďalej vládny návrh ústavného zákona, ktorým sa mení a doplňuje ústava federácie v znení neskorších predpisov (tisk 677) a príslušný návrh uznesenia snemovní (tlač 729).

Ďalej máme na programe vládny návrh zákona o konkurznom a vyrovnávacom konaní (tlač 675) a príslušný návrh uznesenia snemovní (tlač 746).

Začneme 16 vládnym návrhom o súdoch a súdcoch a ja si dovolím požiadať pána podpredsedu vlády Rychetského, aby predniesol odôvodnenie k tomuto zákonu, jednak kontinuitne aj odôvodnenie k vládnemu návrhu zákona, ktorý súvisí so zákonom o súdoch a sudcoch.

Navrhujem, aby sme postupovali tak, že si vypočujeme príslušné odôvodnenie k dvom zákonom a potom si vypočujeme spravodajské správy k týmto dvom zákonom. Hlasovať budeme najskôr o novele ústavného zákona a potom by sme hlasovali o tlači 678 v znení príslušného uznesenia.

Prosím teraz pána podpredsedu vlády dr. Rychetského, aby sa ujal slova.

Místopředseda vlády ČSFR P. Rychetský: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové poslanci, vláda České a Slovenské Federativní Republiky vypracovala a předložila Federálnímu shromáždění k dalšímu ústavnímu projednání soubor zákonů, vytvářejících v zásadě novou podobu soukromého práva. Jde o zásadní novelu občanského zákoníku, novelu občanského soudního řádu, o nový obchodní zákoník, nový živnostenský řád.

Předpokladem, aby tato nová koncepce soukromého práva mohla působit, je vytvoření nové koncepce soudnictví a založení zásadně nového postavení soudce v systému státní moci.

Předložený návrh ústavního zákona, kterým se mění a doplňuje Ústava České a Slovenské Federativní Republiky, je tedy tou normou, která řeší zmíněné zadání. Přijetí navržené úpravy nelze odkládat až do přijetí nových ústav, neboť nelze odkládat urychlené vytvoření obchodního soudnictví a urychlené vytvoření správního soudnictví, které je požadováno Listinou základních práv a svobod. Soudnictví musí co nejrychleji zaujmout takové postavení, jaké mu v demokratické společnosti náleží, tj. aby bylo třetí moci ve státě vedle moci zákonodárné a výkonné. Tento přístup také plně respektuje požadavek, aby základním prvkem zajišťujícím ochranu práv a svobod občanů a právnických osob byly nadále soudy.

Návrh nové soustavy soudnictví vychází ze zásady, že soudnictví v našem státě má být jednotné, to znamená, že nebudou vybudovány zvláštní soustavy civilních, trestních, obchodních, pracovní, popřípadě jiných soudů. výhody integrované soudní soustavy jsou zjevné. Blíže jsou ostatně rozvedeny v důvodové zprávě k návrhu ústavního zákona a já na ně pro stručnost tudíž odkazuji.

Zásadní změnou proti dosavadnímu stavu je návrh na to, aby soudci byli napříště jmenování, v případě soudců Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky prezidentem, stejné tak, pokud jde o soudce vojenských soudů.

Soudci republik budou jmenování ministry spravedlnosti. Touto změnou respektujeme obdobné úpravy v ustanovování soudců do funkcí tak, jak je běžné ve všech nekomunistických režimech.

Návrh ústavního zákona také vyslovuje princip nezávislosti soudců a přísedících a jejich vázanost jedině zákonem obsahuje též zásadu, podle které, má-li soud za to, že jiný, obecně závazný předpis odporuje zákonu, přeruší řízení a podá návrh na zahájení řízení Ústavním soudem.

Soudcovské zkoumání práva je rovněž novinkou, která doposud v našem právním řádu chybí. Na tento předložený návrh změny ústavy navazuje předložený návrh změny ústavy navazuje předložený návrh zákona o soudech a soudcích.

Dovolte mi, abych vyjádřil své přesvědčení, že jde o jeden z těch zákonů, kterými pokládáme základy moderní demokratické společnosti, zákony k právnímu státu. Ve spojení demokratické společnosti, zákony k právnímu státu. Ve spojení se změnou Ústavy České a Slovenské Federativní Republiky takto dovršíme výstavbu systému institucionálních záruk zákonnosti, záruk práv a oprávněných zájmů občanů a právnických osob.

Tento nový systém oproti systému záruk ochrany práv a občanů a organizací minulého režimu, již nebude založen na nepochopitelném spletenci kompetencí a pravomoci různých orgánů, kterým občané nemohli rozumět. V základě tohoto systému, ostatně jak tomu musí být v každém státě, který chce být považován za demokratický a právní, je soudce. Musí to být soudce nezávislý a nestranný, nesesaditelný a nepřeložitelný. Tento soudce musí být nejen zákonem o soudech a soudcích, ale též souvisejícími ústavními zákony a jednotlivými procesními předpisy vybaven takovými právy a takovými povinnostmi, aby se soustava soudů stala pilířem právního státu. Stručně řečeno, bez vytvoření možnosti, aby se občan nebo právnická osoba vždy, když jde o ochranu jeho základních práv a svobod, dovedl obrátit na soud, a to na základě svého vlastního rozhodnutí, nemůže být zajištěna ani správnost státních funkci ani dodržování práv v soukromých právních vztazích.

Federálnímu shromáždění předkládáme ke schválení koncepci soustavy soudů, která bude jednotná, pouze ústavní soudnictví bude z této jednotlivé soustavy soudů vyňato. Vytvořením jednotné soustavy soudů bude umožněno pojímání této soustavy jako třetí moci vedle moci zákonodárné a výkonné. Soudy budou podle vládou navržené koncepce rozhodovat nejen věci trestní a občanskoprávní, ale též věci obchodní a vedle toho bude vytvořena i oblast správního soudnictví.

Mimo jiné přijetí navržené úpravy bude znamenat, že rozhodnutí našich československých soudů budou uznávána v cizině. Doposud, jak všichni víme, rozhodnutí arbitráží uznávána v zahraničí nejsou. Jaký význam má tato skutečnost spolu s přijetím obchodního kodexu, srozumitelného zahraničním obchodním partnerům, se ani nemusím zmiňovat.

Návrh zákona o soudcích, který je vám, vážené dámy a pánové předkládán, obsahuje též návrh zásadně odlišného řešení ustanovení soudců do funkcí. Již jsem se zmínil o tom, že opouštíme dosavadní koncepci vlastní zemím komunistickým, ve které byli soudci zvolení zastupitelskými orgány. Na místo tohoto způsobu je předkládána koncepce ustanovování soudců jmenováním. Soudce Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky má podle návrhu jmenovat prezident, soudce republikových soudů má jmenovat ministr spravedlnosti příslušné republiky.

Do procesu vytváření kandidátky na jmenování soudců České a Slovenské Federativní Republiky jsou zapracovány mechanismy, u nichž je zajišťováno, aby složení tohoto soudu odpovídalo principu rovnosti národů a obou republik v rámci federace.

Předložená koncepce má s ohledem na specifika našeho státoprávního uspořádání jistou anomálii.

Zatímco soudce federální jmenuje hlava státu a soudce republikové jmenují ministři spravedlnosti, kteří jsou podle ústavy odpovědní za výkon spravedlnosti, ústavně právní výbory navrhly, aby soudce Nejvyššího soudu republiky, včetně předsedy a místopředsedy, nejmenovala vláda, jak předpokládáme vláda republiky, ale předsednictvo národní rady. Je to možný přístup, v každém případě se nemůžeme vyhnout skutečnosti, že zatímco federální soudce jmenuje hlava státu, u republik nemůžeme mít naprosto analogický přistup, neboť v tomto pojetí ani jedna z republik individuální hlavu státu nezná.

Vedle zcela odlišného způsobu ustanovování soudců do funkcí, je v návrhu zákona zakládána další významná záruka pro nezávislost soudců. Je to jmenování soudce na neurčitou dobu, chcete-li doživotně, a principu nepřeložitelnosti a nesesaditelnosti soudce, leda ze zákona z přesně vymezených důvodů.

V těchto směrech zákon navazuje na další v této chvíli již Federálnímu shromáždění předložený návrh o kárné odpovědnosti soudce. V uvedených principech spatřujeme v moderních demokraciích nejúčinnější záruky nezávislého a nestranného soudcovského rozhodování. V zájmu skutečně nezávislého výkonu soudcovské funkce jsou v návrhu zákona ukládána též určitá nezbytná omezení, jako je např. neslučitelnost funkce soudce s jinými státními funkcemi nebo zákaz výkonu jiné výdělečné činnosti soudce jen se zcela nezbytnými výjimkami.

V celém řešení postavení soudce jsou respektovány mezinárodní normy a standardy, zejména základní principy nezávislého soudnictví tak, jak byly přijaty na 7. kongresu OSN pro prevenci zločinnosti a zacházení s pachateli v Miláně a schválení rezoluci Valného shromáždění OSN 13. prosince 1985 pod č. 40/146.

K tomu musím dodat, že generální tajemník OSN vyžaduje od členských států každých 5 let zprávu o plnění těchto a jiných norem, týkajících se činnosti justice. Přesné dodržení těchto norem a standardů je proto pro nás nezbytností.

Dámy a pánové, návrh zákona o soudech a soudcích obsahuje též návrh očisty soudcovského sboru. Je třeba konstatovat, že soudci, kteří se zkompromitovali porušováním zákonů a soudcovské etiky již z justice, v drtivé většině odešli. Připomínám též § 29 zákona č. 119 z roku 1990 Sb., o soudních rehabilitacích, podle kterého promlčecí doba o trestném činu osob, které přivodili nezákonnosti, navrhované tímto zákonem, neskončí před 1. lednem 1995. Považuji za nezbytné zdůraznit, že účinnosti tohoto ustanovení se zákon o soudech a soudcích nikterak nedotýká, naopak otevírá novy zákonný prostor pro nezbytné potřebné provedení očisty soudcovského sboru.

Vláda považuje za zcela nezbytné vložit do návrhu zákona o soudech a soudcích ustanovení, které umožňuje v časové omezeném období odvolat soudce z toho důvodu, že v období od 25. února 1948 do 31. 12. 1989 svým rozhodováním porušili povinnosti, které měli jako nezávislí soudci plnit anebo, že neoprávněně zasahovali do nezávislosti a nestranného rozhodování soudů. Zejména tuto druhou hmotné právní podmínku považujeme za velice důležitou, neboť až dosud veškeré procesy očisty soudcovského lidu vycházely pouze z materiálů o tom, jak ten který soudce rozhodoval. Přitom všichni víme, že to, co bylo podstatné, bylo zasahování do soudcovského rozhodování ze strany orgánu státní správy soudů.

Návrh zákona také obsahuje ustanovení, které umožňuje prolomit princip nesesaditelnosti soudce ve lhůtě jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona, a to tehdy, je-li soudce pro výkon funkce odborné nezpůsobilý.

Vážené dámy a pánové, předkládáme vám návrh právní úpravy soudu a soudců, odpovídající současným požadavkům moderního právního státu. Návrh byl zevrubné po dobu několik dní projednáván v ústavně právních výborech obou sněmoven, které současně zvažovaly i připomínky z ostatních výborů a obou národních rad. Projednané změny a doplňky, jejichž přijetí oba výbory doporučily, jsou obsaženy v tisku 730. Dovolte mi, abych se k nim stručně vyjádřil, což bude jednoduché.

Prakticky všechny návrhy předložené osnově prospívají a jsem zmocněn jménem předkladatele s nimi vyslovit souhlas. Pochybnosti však musím uplatnit u těchto: ve společné zprávě ústavně právních výborů (tisk 730) pod bodem 31 se navrhuje taková dikce ustanovení, podle které bude sídlem Nejvyššího soudu město Brno.

Chtěl bych zdůraznit, že pokud zde jménem vlády vyslovuji jistý nesouhlas s tímto pozměňovacím návrhem, není tak proto, že by si vláda nepřála, aby Nejvyšší soud federace měl sídlo v Brně, ale je to proto, že tento návrh odporuje článku 141 odstavec 1 první věty ústavního zákona o československé federaci. Tato věta zní: "Hlavním městem České a Slovenské Federativní Republiky a pravidelným sídlem jejich orgánů je Praha."

Změnit tedy sídlo, kteréhokoliv orgánu federace mimo Prahu, lze toliko ústavním zákonem, nikoliv zákonem prostým. Navíc bych chtěl zdůraznit, že v současné době má Nejvyšší soud federace toliko tři kolegia o 45 soudcích.

Přijetím tohoto zákona a celého balíku zákonů v oblasti soukromého práva bude mít pět kolegií. Navíc bude zřízeno kolegium obchodní a kolegium správní, takže počet soudců Nejvyššího soudu federace dosáhne patrně kolem počtu 90 lidí. Obávám se, že i s ohledem na zkušenosti, které máme při případě podmínek pro zřízení Ústavního soudu, který podle ústavního zákona má sídlo v Brně, nebude pravděpodobně možné zajistit přemístění Nejvyššího soudu federace z Prahy do Brna, ledaže by se tak stalo s několikaletým odkladem účinnosti takového ustanovení, aby bylo možné vytvořit podmínky pro potřebné přestěhování. Navíc na sídlo Nejvyššího soudu federace navazují i sídla jiných orgánů, zejména federální generální prokuratury.

V tisku 370 doporučují ústavné právní výbory obou sněmoven pod bodem 50 další změnu. Navrhuji změnit ustanovení § 71, které podle vládního návrhu předpokládá, aby po jistou dočasnou dobu 5 let s ohledem na potřebu očistit a doplnění soudcovského sboru bylo možno doplňovat soudcovské sbory i o soudce jako výjimku, kteří mají potřebné kvalifikační předpoklady, mají potřebnou odbornou praxi, aniž by museli vykonat justiční zkoušku. Ústavně právní výbory navrhují, aby i na tato výjimečná doplnění soudcovského sboru se vztahovala podmínka vykonání této justiční zkoušky. Chtěl bych říci, že hlavní důvod proč zde jménem vlády a i Nejvyššího soudu federace tlumočím nesouhlas s tímto návrhem pod bodem číslo 50 zpravodajské zprávy, je skutečnost, že tímto ustanovením chceme umožnit, aby mezi členy soudcovského sboru bylo možno při jmout občany, kteří v minulosti v těchto uplynulých 40-ti letech totality nikdy nebyli ve službách státních. Nebyli soudci ani prokurátory a nemají justiční zkoušku, mají však odborné i morální předpoklady a připadalo nám poněkud paradoxní, aby tito uchazeči vykonávali justiční zkoušku před těmi soudci, kteří v uplynulých letech byli členy soudcovského boru a kteří dokonce možná budou muset soudcovský sbor podle jiných ustanovení téhož zákona opustit.