V České republice 39,7 % lidí se deklarovalo
jako bez vyznání. Dalších 16,2 % (v
tom počtu jsem byl i já) neuvedlo své vyznání,
třeba proto, že to považovali za rozporné
s Listinou práv a svobod, neboť náboženství
je věcí soukromou a nemá být veřejnou
institucí zjišťováno. 39,2 % obyvatel
se hlásí k římskokatolickému
vyznání a procenta nebo desetiny procent k jiným
církvím.
Na Slovensku je situace zcela jiná. Ke katolické
církvi se hlásí 60, 3%, bez vyznání
je 9,7 %, 17.6 % neuvádí denominaci, náboženské
vyznání je nezjištěné.
Byl bych rád, kdyby toto nezjištěné
náboženství (v českých zemích
i na Slovensku je to zhruba 17 %) nebylo přiřazováno
ani k ateistům, ani k nějaké víře,
a dokonce ani ke křesťanské víře,
jak říkal jeden kolega. Jsou to prostě lidé,
kteří neuvedli své náboženské
vyznání nebo církev.
Samozřejmě, že při společném
hospodaření je třeba vidět i to, že
platy duchovních a další požitky, které
církev bude mít, platíme my všichni.
Mně se to nezdá spravedlivé. Rád přispěji
i na jiné církevní účely, ale
rád bych věděl, kolik mám přispívat,
kolik mohu, kolik nemohu a kolik z toho činí ono
zabezpečení základní, které
je ryze církevní, jako je např. placení
duchovních, jejich platy a podobně.
Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji poslanci Uhlovi. Dalším přihlášeným je poslanec Fišera. Prosím, aby se ujal slova.
Po něm promluví poslankyně Kaplanová.
Poslanec SN I. Fišera: Pane Předsedající,
pane předsedo, dámy a pánové, dovolte
mi, aby mé vystoupení nebylo zaměřeno
k obecným problémům.
Myslím, že tento zákon má upravit situaci
tak, aby pokud možno nedocházelo při výkonu
církevní činnosti, duchovní činnosti,
ke konfliktům nebo problémům. Proto podávám
pozměňovací návrh k § 9, kde
se hovoří o tom, že pověřené
osoby, vykonávající duchovenskou činnost,
mají určité právo vstupu do veřejných
zařízení. Jistě si vzpomenete, že
jsou tam vyjmenována i taková zařízení,
jako jsou dětské domovy, zdravotnická zařízení
atd. Tento paragraf je do značně míry pochopitelný,
ale pokud vím, byly různé diskuse o tom,
jak by měl znít a dovolte mi proto, abych navrhl
toto pozměňující znění.
Paragraf 9 by v odstavci 1 zněl: "Pověřené
osoby vykonávající duchovenskou činnost
mají právo vstupu do veřejných zařízení
sociální péče, zdravotnických
zařízení a dětských domovů,
do ubytovacích objektů vojenských útvarů
a do míst, kde se vykonává vazba, trest odnětí
svobody, jakož i ochranné léčení
nebo ochranná výchova, a to v souladu s obecně
závaznými právními předpisy,
které upraví i postup při uplatňování
práva na výkon náboženských úkonů
uvedených v druzích zařízení.
"
Myslím si, že nemusím příliš
zdůvodňovat, proč to tak navrhuji. Měl
by zde být obecně právní předpis
- řešit konflikty, které by jinak mohly nastávat
a vyvolávat problémy. Odstavec 2 by se v tomto případě
rušil a nahradil by se novým odstavcem 2, který
by obsahoval znění odstavce 3. Předávám
znění písemně.
Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji panu poslanci Fišerovi.
Nyní promluví poslankyně Kaplanová.
Dále je přihlášen poslanec Grebeníček.
Poslankyně SN M. Kaplanová: Vážený
pane předsedo, vážené předsednictvo,
vážení přátelé, chtěla
bych především reagovat na vystoupení
pana poslance Dostála, který nás sice velice
dojal svou řečí, když zdůrazňoval
svou solidaritu a statečnost s panem Antonínem Navrátilem,
ale rozhodně s ním nemohu souhlasit v tom podstatném,
protože tím bychom porušili to základní,
proč tady vlastně jsme.
Jestliže chceme dodržovat Listinu základních
práv a svobod, nemůžeme vydělovat jednu
církev a dávat pro ní jiná měřítka,
než mají církve ostatní. Myslím,
že odluka církve od státu je věcí
církve samotně a její svobody, aby se pro
ní rozhodla. I já jsem tenkrát podepsala
onu několikamiliónovou petici, kde žádali
křesťané odluku církve od státu,
ale tenkrát byla situace jiná.
Je potřeba přihlédnout k tomu, že tenkrát
to církev potřebovala k tomu, aby se zbavila toho
područí, aby byla svobodná. Proto se domnívám,
že by to bylo proti lidským právům.
Až přijde doba, kdy budeme mít rozvinuté
tržní hospodářství a budou křesťané
moci platit ze svých daní, buď se můžeme
držet modelu, o němž mluvil pan Uhl (italského
nebo německého), nebo dokonce dospět k odluce
církve od státu.
Ještě k tomu, co zde uváděl pan poslanec
Uhl. Řekl doslova: Jaká je rovnost lidí před
zákonem, jestliže tady dnes hájíme práva
a svobody církví? Tím se domnívá,
že nehájíme práva těch, kteří
nevěří. Myslím, že není
nutno poukazovat na to, že po celou dobu právo těch,
kteří nevěřili bylo nám vnucováno
a dodnes ti, kteří nevěří,
mohou veřejně říci, to, co si myslí.
Takže jestliže my dnes hájíme práva
věřicích, tak je to právě proto,
abychom se vyhnuli tomu, co jsme zažili během 45 let.
Chtěla bych ještě připomenout, že
i kdyby bylo možno platit z daní, kdyby církev
měla větší prostor a větší
majetek, tak je to ne proto, aby byla bohatá, jak se dnes
mnoho lidí bojí, ale proto, aby mohla vykonávat
ty služby, které koná. A je to právě
jenom církev, která se ujímá starých,
nemocných, opuštěných, děti,
a je potřeba, aby se ujala ještě dalších.
Děkuji za pozornost.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslankyní Kaplanové.
O technickou poznámku se přihlásil poslanec
Tichý.
Poslanec SN B. Tichý: Chtěl bych paní poslankyní
Kaplanovou vybídnout k tomu, aby neházela všechny
nevěřící do jednoho pytle. Někteří
nevěřící omezovali náboženskou
svobodu. Někteří nikoli. Děkuji.
Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji, pane poslanče. Teď se ujme slova pan poslanec Grebeníček.
Poslanec SN M. Grebeníček: Vážený
pane předsedající, vážený
pane předsedo, vážené Federální
shromáždění. Poslanci našeho klubu
vycházeli při posuzování navrhovaného
zákona z předpokladu, že je potřebné
a užitečné, aby byla přijata zákonná
úprava, která by garantovala plné dodržování
náboženských svobod a respektování
principu demokracie, lidských práv a historických
zkušeností obou našich národů,
které, jak všichni víme, nejsou zcela shodné.
K poskytování stejných garancí nás
navíc vedou mezinárodní úmluvy, závazky
a přijatá doporučení.
Poslanci KSČM a Strany demokratické levice podrobně
projednali předložený návrh zákona,
přičemž dospěli k některým
pozměňovacím a doplňujícím
návrhům. Předně chci zdůraznit,
že mezinárodní dokumenty, zejména ty,
které vzešly z jednání konference o
bezpečnosti a spolupráci v Evropě, kladou
důraz na skutečnou rovnost mezi nábožensky
věřícími a těmi, kdo nevyznávají
žádné náboženství.
Z tohoto hlediska zasluhuje přezkoumání §
2 článek 1, podle něhož vyznávání
náboženské víry nesmí být
důvodem k omezení práv a svobod. To je jednostranná
formulace, přičemž v našich národních
dějinách bylo častějším
důvodem omezení práv, buďto vyznávání
určité víry, nebo nevyznávání
žádné. Proto navrhuji doplnit článek
1 takto: "vyznávání náboženské
víry či bez vyznání nesmí být
důvodem... " V témže duchu příslušných
mezinárodních dokumentů i principu demokracie
navrhuji doplnit do § 2 další článek
tohoto znění:
"Nikdo nesmí být podroben jakémukoli
donucení, které by narušovalo jeho svobodné
rozhodnutí přijmout či nepřijmout
náboženskou víru. " Článek
2 se tak stane článkem 3.
Dále v předloženém textu zcela chybí
naším státem přijatý požadavek
dokumentu Konference o bezpečnosti a spolupráci
v Evropě - opět z hlediska historických zkušeností,
zvláště důležitých pro Českou
a Slovenskou Federativní Republiku.
Cituji: "Podporovat ovzduší vzájemné
snášenlivosti mezi věřícími
různých společenství, jakož i
mezi věřícími a nevěřícími.
" Konec citátu.
V návrhu je to zařazeno v zúženě
podobě pouze do povinnosti církví. Mám
na mysli § 10 odstavec a), kde se říká:
"...být tolerantní k ostatním náboženským
sdružením... "
Proto doporučuji jako pozměňovací návrh doplnit část první - Obecná ustanovení - o článek 5 tohoto znění: "Státní orgány jsou povinny podporovat ovzduší vzájemně snášenlivosti a úcty mezi věřícími různých společenství, jakož i mezi věřícími a nevěřícími. " Jednou z významných demokratických vymožeností moderní doby, historicky významnou právě pro dnešní situaci v České a Slovenské Federativní Republice, je odbourání nadřazenosti té či oné církve a zajištění rovnosti všech před zákonem. To bylo v návrhu opomenuto.
Navrhuji vyjádřit tuto zásadu v § 5
buď samostatným článkem, eventuálně
doplnit dosavadní článek 2 těmito
slovy: "...a jsou si před zákonem rovny. "
Dávám ke zvážení i otázku,
která je velmi často vznášena veřejnosti,
proč by občané bez církevní
příslušnosti měli platit (například
v podobě daní) na státní příspěvky
činnost církve včetně platů?
I v této otázce by měl zákon hovořit
jednoznačnou řeči.
Proto se připojuji k návrhu, aby tato problematika
byla řešena v samostatném zákoně
v souladu s připravovaným novým daňovým
systémem. Závěrem opět zdůrazňuji
skutečnost, že nás poslanecký klub považuje
zásadní zákonnou úpravu za užitečnou,
avšak v té podobě, jak je předkládána,
vzbuzuje značně rozpaky.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji panu poslanci Grebeníčkovi; prosím,
aby se nyní ujal slova pan poslanec Horník, po něm
vystoupí pan poslanec Cuhra.
Poslanec SN J. Horník: Vážený pán
predsedajúci, vážené kolegyne a kolegovia,
keď sa pozriem na predložený zákon, vidím,
že tento zákon chce určitým spôsobom
riešiť postavenie cirkví v našom súčasnom
období i v budúcnosti. Keď sa pozrieme na filozofiu
tohto zákona, nie je v ňom zakotvená naša
kresťanská tradícia. V tom naša kultúra,
literatúra, staviteľstvo, vychádzajú
z kresťanskej filozofie, z tradícii veľkomoravských.
Toto mi chýba. Mnohí poslanci napadajú, že
podľa týchto paragrafov a podľa tohoto zákona
bude mať cirkev nejaké veľké práva.
Vidím však v niektorých právach nie
právo, ale určité obmedzenie. Hovoril tu
pán poslanec Grebeníček o § 10 odsek
a), o tolerancii k ostatným náboženským
združeniam. Ak tu niekto v minulosti bol tolerantný,
boli to veriaci, boli to cirkvi, či už katolícka
alebo protestantská, ale predovšetkým títo
naši občania boli tolerantní. A teraz sa znova
zvýrazňuje, že majú byť tolerantní
k ostatným ľuďom. Nemali by sme byť tolerantní
všetci navzájom? Upozornil na to pán poslanec
Grebeníček.
Aj v účastnosti sú určité skryté
i verejné útoky a posmech zo strany spoločnosti
na niektorých cirkevných predstaviteľov a veriacich.
Naše médiá, ako sú noviny, rozhlas a
televízia, zosmiešňujú veriacich, napr.
v niektorých zábavných reláciách
sa v poslednom čase vyskytujú nedôstojné
paródie na náboženstvá vo všeobecnosti,
ale i v spojitosti s niektorými konkrétnymi osobami,
napr. V nedeľnej relácii "Pod pyramídou"
- táto relácia je vysielaná na Slovensku
- často si vystupujúci herci a účinkujúci
robia nevhodný posmech a poznámky na veriacich.
I v niektorých novinách sa uverejňujú
karikatúry, kde sú postavy vykreslené pri
náboženských úkonoch, ako kľačia
a modlia sa, ale text pri tom nemá nič spoločného
s náboženskou vierou: Nie je to urážka
veriacich?
Oba pramene, z ktorých sa šíri neúcta
voči náboženskej viere, ktoré vysielame
v najviac frekventovanom čase, napr. V nedeľu dopoludnia,
alebo noviny, ku ktorým má prístup i mládež.
Takže keď tolerancia, tak tolerancia pre všetkých.
Ešte niečo. Celoeurópsky trend smeruje k tomu,
aby každý štát vydal na vyučovanie
náboženstva pevnú zákonnú normu.
U nás doposiaľ totiž táto zákonná
pevná norma, pokiaľ ide o vyučovanie náboženstva,
ešte nie je. A vidím tiež, aké problémy
sú pri zakladaní cirkevných škôl.
Verím, že až tento zákon bude prijatý,
všetky tieto problémy v budúcnosti táto
spoločnosť, ktorá chce byť demokratická,
chce byť európska a svetová, vyrieši,
a že tolerancia bude chápaná tak z jednej,
ako i z druhej strany. Len tak môžeme ísť
ďalej. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji panu poslanci Horníkovi. Slovo by se nyní
měl ujmout pan poslanec Jaroslav Cuhra, připraví
se pan poslanec Rajczy.
Poslanec SN J. Cuhra: Pane předsedo, pane Předsedající,
vážené Federální shromáždění,
než přednesu své krátké pozměňovací
návrhy, jenom krátké zdůvodnění.
Církevní zákon zakládá sovu
registraci řadu práv a výhod pro některé
církve a při tom je třeba zajistit základní
práva pro jednotlivé víry a náboženství,
aby se mohly projevovat společně s druhými.
Registrující orgány musí mít
nárok neregistrovat některé církve
a zájmové společnosti, které by v
zájmu společnosti neměly mít hned
přístup do škol, do různých ústavů,
do věznic apod. Proto bylo v souladu s ústavou usneseno
dát možnost registrace těchto církví
a náboženských společností podle
sdružovacího zákona č..83/1990.
Na základě toho bych žádal o tyto pozměňovací
věci. Týká se to pouze závěrečných
ustanovení. Vložit nový § 24, který
by zněl: "Zákon č. 83/1990 Sb., Se mění
takto: 1. V § 1 odstavec 3 se vypustí písm.
C)." Pro vaši informaci bych uvedl, že znění
tohoto zákona je toto: "Tento zákon se nevztahuje
na sdružování občanů c) v církvích
a náboženských společnostech."
V § 12 odstavec 3 písm. a) by se vypustilo "neboť
vykonávání náboženství
v církvích a náboženských společnostech",
takže znění § 12 odstavec 3 by bylo: "zjistí-li
ministerstvo, že sdružení vyvíjí
činnost, která je vyhrazena politickým stranám
nebo politickým hnutím a organizacím sdružujícím
občany k výdělečné činnosti"
vypustilo by se "k vykonávání náboženství
nebo vědy v církevních společnostech"
neprodleně na to upozorní a vyzve je, aby od takové
činnosti upustilo.
Stávající § 24 by se přečísloval
na § 25.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Cuhrovi a prosím poslance Rajczyho.
Poslanec SN L. Rajczy: (Poslanec hovořil v maďarském
jazyce - překlad):
Vážený pane předsedo, dámy a
pánové, domnívám se, že kdybychom
přinesli naše stanovisko takové, že by
obě zainteresované strany nepředložily
svůj společný názor, že by naše
rozhodnuti bylo vyložené ve hříchu.
Myslím zde na jednotlivé náboženské
církve, které až dosud působily ve veřejném
podvědomí.
Bylo by to posouzení jednostranné, jakého
zákonu by bylo zapotřebí mezi státem
a mezi církvemi. My nemůžeme sami hodnotit
a nemůžeme sami rozhodovat o tom vztahu, jaký
má zákon dostat. Proto navrhuji, že ti, kteří
zamítají návrh nebo ti, kteří
mají nějaké obdobné poznání,
tak s jejich názory by se neměl parlament zabývat.
Právě proto požaduji, aby předložený
návrh zákona byl stažen z jednání.
Dovolte mi, abych poznamenal, že i v období velké
Římské říše, např.
brali na vědomí křesťany a samozřejmě
že vždycky panující učinili konsekvenci.
Nebudu zabíhat do podrobností, jaké důsledky
to mělo, ale pokud by pan tlumočník správně
překládal, tak asi jste pochopili, co jsem chtěl
říci. (Smích v sále.)
Co se týče zákonitosti, zákony platí
pro všechny státní občany. Samozřejmě
jedná se o ty státní občany, kteří
jsou občany toho daného státu.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji panu poslanci Rajczymu, jenom bych rád upozornil,
že pan poslanec celou dobu mluvil k vládnímu
návrhu č. 649.
Dále je přihlášen pan poslanec Vosček,
budete mluvit k návrhu, tisk 719?
Poslanec SN J. Vosček: Áno, vážený
pán predsedajúci, vážení kolegovia,
pokúsim sa k tomuto návrhu hovoriť, mám
len niekoľko poznámok.
Najskôr k otázke registrácie cirkví
a náboženských spoločnosti. Myslím
si, že registrácia, resp. Riešenie vzniku cirkví
a náboženských spoločnosti registráciou
tak, ako je to uvedené v zákonnej predlohe, sa mi
javí vo vnútornom rozpore so samotnou podstatou
viery a náboženskej slobody. Vzhľadom na nové
znenie § 4 predlohy č. 719 si myslím, že
odsek 2 § 4 stratil tam svoje opodstatnenie, pretože
vlastne je to dostatočne - ten registračný
princíp - vyjadrené v odseku 4 § 4. Samozrejme,
nemyslím si, že z hľadiska cirkví by tam
išlo o registráciu ako o konštitutívny
prvok, registrácia ako konštitutívny prvok
by hádam mala zmysel len čo do postavenia cirkví
vo vzťahu k štátu, že bude ako uznanou cirkvou.
Navrhujem odsek 2 v § 4 vypustiť a znenie odseku 4 z
hľadiska systematiky tohto ustanovenia presunúť
namiesto doterajšieho odseku 2.