Společný zpravodaj výborů SL poslanec
J. Tomsa: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, Listina základních
práv a svobod v článku 15 a 16. Zaručuje
každému občanu právo svobodně
vyznávat svou náboženskou víru či
nevíru. Tato práva se stala závaznými
již přijetím mezinárodních závazků
o občanských a politických právech
aktem Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě
konané v Helsinkách roku 1975, kde se účastnické
vlády zavázaly upravit vnitřní zákonodárství
tak, aby bylo v souladu s těmito závazky. Tehdy
však vláda Československé socialistické
republiky tento závazek nesplnila, naopak práva
církví byla v rozporu se zákony o svobodě
vyznání a svědomí. Mnoho další
úpravy zákonů o svobodě náboženské
víry a vyznání byly administrativními
předpisy porušovány a církve a jejich
duchovní byli vystavení majetkové i osobní
represi.
Tímto návrhem zákona dochází
k nápravě způsobené porušováním
zákonů a uvádí postavení církví,
duchovní a práv občanů o svobodě
vyznání v soulad s Listinou základních
práv a svobod. Předloha projednávaného
zákona vychází z článku 37.
Odstavce 3. Ústavního zákona o Československé
federaci č. 143/1968 Sb., Podle kterého zákonná
úprava ve věcech církví a náboženských
společností přísluší Federálnímu
shromáždění. Tímto zákonem
dochází k právnímu zajištění
jednoho z nejdůležitějších lidských
práv a svobod, přičemž stát respektuje
skutečnosti, že církve jsou svou podstatou
instituce nadnárodní a většina z nich
působí na území celé federace.
Proto je třeba, aby úprava zákona byla jednotná
a závazná na území celého státu.
Návrh zákona navazuje na demokratické tradice
obsažené v právním řádu
a je v souladu s Listinou základních práv
a svobod.
Současné vymezuje práva církví
a náboženských společností, zaručuje
jejich nezávislost na orgánech státu ve věcech
vnitřní správy. V důsledku toho se.
Zrušuje zákon č. 217/1949 Sb., O státním
dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi
a vládní nařízení č.
228/1949 Sb., O působnosti úřadu pro věci
církevní a zrušuje instituci okresních
a krajských církevních tajemníků.
Zákon zaručuje každému občanu
právo svobodně projevovat svou náboženskou
víru, být členem církve, kterou si
sám zvolí a nebo být bez vyznání.
Při čemž náboženská víra
i nevíra nesmí být důvodem k omezování
občanských práv a svobod. Proto v zájmu
ochrany těchto práv a svobod, v zájmu ochrany
státu a zachování veřejného
pořádku nesmi být výkon církví
a náboženských společností v
rozporu s ústavou, nesmí ohrožovat bezpečnost
státu, zdraví a mravnost, omezovat práva
jiných občanů nebo narušovat nezávislost
a územní celistvost celého státu.
Církve a náboženské společnosti
mají právo působit svým vlivem na
věřící ve všech oblastech života,
duchovní jednotlivých církví a řádů
mají právo vstupovat do ubytovacích prostor,
vojenských ústavů, ústavů léčebných
a nápravných. Občané žijící
v takových ústavech čí zařízeních
mají právo na poskytování duchovní
služby podle vlastní volby. Stát se tímto
zákonem zavazuje respektováním povinnosti
mlčenlivosti, respektování především
ve věci zpovědního tajemství. Zákon
však na druhé straně ukládá církvím
a náboženským společnostem povinnost
tolerance k ostatním církvím a náboženským
společnostem, jakož i povinnost zachovávání
zákonů republiky.
V zájmu zabránění anarchie ukládá
stát tímto zákonem registrační
povinnost církví a náboženských
společností, kterou provádí příslušný
orgán státní správy České
nebo Slovenské republiky. Dosud je registrováno
osmnáct církví na území České
republiky a třináct církví na území
Slovenské republiky.
Stát uznává za legální pouze
církve, které jsou registrovány podle tohoto
zákona. Zákon nezakládá předpoklady
finančních výdajů z federálního
rozpočtu kromě výdajů, které
jsou spojeny se zvýšením počtu duchovních,
které ovšem dnes ještě nelze přesně
odhadnout. Výdaje a platy duchovních budou kryty
z rozpočtu republik.
Návrh zákona byl projednán ve výboru
sociálním, kulturním ústavně
právním a ve výboru pro plán a rozpočet.
Byly k němu vzneseny připomínky, které
se dozvíte a máte je také v tisku před
sebou. Domnívám se, že přijetím
tohoto zákona činíme opět jeden z
dalších kroků do civilizované Evropy.
Doporučuji proto, aby zákon byl přijat, děkuji.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji také panu poslanci Josefu Tomsovi, zpravodaji
a poprosil bych teď zpravodaje za výbory Sněmovny
národů poslance Petra Brodského.
Společný zpravodaj výborů SN poslanec
P. Brodský: Vážený pane předsedající,
kolegyně a kolegové, výborům sociálnímu
a kulturnímu, ústavně právnímu
a výboru pro plán a rozpočet byl předložen
k projednání vládní návrh zákona
o svobodě náboženské víry a postavení
církví a náboženských společností
(tisk 649)
Garančním výborem byl určen a pověřen
výbor sociální a kulturní, který
se sešel k projednání předlohy zákona
dvakrát. V konečné fázi přihlédl
ke společným usnesením výborů
ústavně právních, výboru pro
plán a rozpočet, dále přihlédl
ke společné zprávě ústavně
právního výboru, výboru církevního
a výboru humanitárního České
národní rady a usnesení výboru Slovenské
národní rady pro vzděláni, vědu,
kulturu a sport.
Po závěrečném projednání
garančního výboru a s přihlédnutím
na všechny připomínky je vám předloženo
ke schválení a projednání usnesení
výborů sociálních a kulturních
(tisk 719), který patří k vládnímu
návrhu zákona o svobodě náboženské
víry a postavení církví a náboženských
společností, původní tisk č.
649. Změny lze rozdělit do dvou skupin.
Ta první, to jsou změny vedené duchem jazykové
a legislativní čistoty. Pokud budete sledovat tisk
719 spolu se mnou, tak některé zmíním.
Paragraf 1 odst. 2 a 3 je oproti původnímu návrhu
ve formulační změně zohledněna
připomínka, jak Slovenské národní
rady, tak výboru pro plán a rozpočet.
Paragraf 6 odstavec 1 písm. a) až e) - došlo
proti původnímu vládnímu návrhu
k tematickému seřazení k plnění
poslání církví a náboženských
společností. Bylo to tak uděláno i
na doporučení ústavně právních
výborů.
Paragraf 6 odstavec 2 - ono původní "nesmí ohrožovat veřejnou bezpečnost a pořádek" bylo nahrazeno na doporučení garančního výboru v souladu s výbory ústavně právními a výbory pro plán a rozpočet slovy: "Nesmí ohrožovat bezpečnost občanů a veřejný pořádek." Tato změna se promítla i do § 15 v tisku 719.
Paragraf 9 odstavec 1 - "dále mají právo...".
Paragraf 12 písm. c) a e) - vypuštěno slovo
"zakládaná".
Paragraf 14 odstavec 1 a 3 - jazyková a legislativní
úprava. V původním "začínalo"
slovo "jestliže".
Paragraf 20 odstavec 1 - taktéž.
A nyní několik slov ke změnám zásadním,
které však nemají vliv na celkovou filosofii
zákona.
Původní § 5 v tisku 649 je zařazen jako
§ 4, a to na doporučení ústavně
právních výborů i připomínky
SNS. Tento paragraf má totiž proklamativní
smysl a je, myslím, správně a logické
nejprve deklarovat, co to jsou církve a náboženské
společnosti.
K § 4 byl dále připojen nový odstavec 4, což je původní znění § 11 v tisku 649. Z toho logicky vyplývá i vypuštění § 11 původního návrhu.
Původní § 4 je přečíslován
na § 5.
Paragraf 8 - zde byla zohledněna připomínka
České národní rady, a to povinnost
mlčenlivosti byla rozšířena na osoby
pověřené vykonávat duchovenskou činnost.
Zejména v protestantských církvích
jsou výkonem duchovenské činnosti pověřování
ordinovaní laici - diakoní atd. Po konzultacích
s právníky, po konzultaci s navrhovatelem byl tento
§ 8 navržen tak, jak jej máte ve znění
tisku 719.
Ona povaha zpovědního tajemství kanonického
práva se lehce může dostat do rozporu se zákonem
č. 99/1963 Sb. (občanský a soudní
řád) a se zákonem č. 141/1961 Sb.
O trestním řízení soudním.
Navrhované znění, tak jako ho máte
před sebou, odpovídá i praxi řešení
této záležitosti v zahraničí.
Domníváme se, že navrhovanou dikcí §
8 je i lépe vyjádřena suverenita státu
ve vztahu k církvím a náboženským
společnostem, ale i naopak.
Paragraf 9 odstavec 1 - zde je zohledněna připomínka
ústavně právních výborů.
Mají právo vstupu do veřejných zařízení
sociální péče. Jde o přesné
a přesnější vymezení vstupu.
Paragraf 10 v tisku 649, tedy původního návrhu,
byl vypuštěn. Zdůvodním proč:
z celé řady povinností - bylo jich tam několik
- legislativní cestou tvorby návrhu zákona
zbyly navrhovaně odstavce a) a b). Přičemž
odstavec b) tolerantnost se nám objeví ještě
na jiném místě.
Vypuštěním § 10 a § 11 dochází
k paragrafovému přečíslování
a od této chvíle budeme pokračovat v paragrafovém
znění tisku 719.
Paragraf 11, jak jste si povšimli, je sněmovnám
předložen ve dvou variantách:
Varianta první, původní návrh, bude
platit pokud sněmovny nepřijmou navrhovanou variantu
dvě. Výbor ústavně právní
i garanční se shodly na tom, ze stanovení
početního censu by mělo být dáno
přímo zákonem Federálního shromáždění.
Přitom obecně závazný předpis
České republiky a Slovenské republiky může
stanovit i nižší počet zletilých
osob.
Vychází se tak vstříc požadavkům
národních rad, i když požadavek stanovení
početního censu v počtu 10 000 a ještě
podmíněných požadavkem průkaznosti,
že nejméně 10 let nově zakládaná
církev či náboženská společnost
vyvíjely činnost na území České
a Slovenské Federativní Republiky, se jeví
a jevil jako nepřijatelný. Připadá
mi to jako obdoba inzerátů na obsazení vedoucích
kvalifikovaných míst s požadavkem 10-ti leté
praxe v oboru.
Na druhé straně navrhované číslo
tisíc s možnosti stanovení i menšího
počtu ochrání právě ta společenství,
která zcela jistě nebudou vynikat na masovém
základě. Navrhujeme tedy sněmovnám
přijetí varianty číslo dvě.
V případě přijetí této
varianty dvě se promítne toto i do § 23 malou
změnou, spíše formulační a malým
doplněním, ale to bych vám řekl, až
jak se sněmovny rozhodnou.
Paragraf 12 písm. e) - na návrh výborů
pro plán a rozpočet a připomínky z
České národní rady, v souhlase s garančním
výborem, je písm. e) rozšířeno
o větu: "A bude tolerantní k ostatním
církvím nebo náboženským společnostem
a osobám bez vyznání. " Jde o rozšířenou
úpravu písm. a) původního tisku §
10
Paragraf 13 písm. d) odstavec 1 - výbor pro plán
a rozpočet navrhoval nahradit základní články
víry slovy "podstata učení nebo víry".
Zvažovali jsme tuto připomínku a přesto
jsme se rozhodli pro ponechání původního
návrhu, neboť i teologicky se jeví čistší
právě původní návrh. A navíc
podstata učení je odvozena zpravidla od základních
článků viry a učení musí
být nakonec obsaženo v návrhu registrace v
§ 12 písm. c).
Dnem účinnosti je navrhováno datum 1. září
1991.
Zároveň bych v této chvíli ještě
vysvětlil i připomínku pana Mikloška
k příloze, kde pravil, že bod č. 12,
to je Slovenská evangelická církev augšpurského
vyznání v České a Slovenské
Federativní Republice by měla být zapsána
i v seznamu církví působících
na území České republiky.
My jsme tuto připomínku zvažovali a domníváme
se, že tento seznam tak, jak je to zapsáno, je vyhovující,
neboť tím, že je zde napsáno "Slovenská
evangelická církev augšpurského vyznání
v ČSFR" pokrývá obě republiky.
Povšimněme si, že podobně je vedena starokatolická
církev v České a Slovenské Federativní
Republice v seznamu České republiky, a přitom
má sbory i na Slovensku a ústřední
je v Praze a u církve evangelické augšpurského
vyznání na Slovensku, takže se domníváme,
že tímto je to pokryto.
Vážené kolegyně a kolegové, jako
společný zpravodaj Sněmovny národů
doporučuji přijeti zákona o svobodě
náboženské víry a postavení církví
a náboženských společnosti (původní
tisk 649) ve znění změn návrhů
výborů garančních (tisk 719).
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji zpravodajovi poslanci Petru Brodskému. Když
dovolíte, než zahájíme rozpravu, mám
zde některá sděleni. Řeknu vám
je, přestože řada poslanců schází.
Pokud budete moci, kolegům to sdělte.
Výbory ústavně právní se sejdou dnes ve 14.00 hodin v místnosti č. 274 k projednání referenda. Dnes, v 18.30 hodin v místnosti č. 209 bude přednáška na téma "Západní volební systémy - lekce pro Československo." Přednáší profesor politologie na univerzitě v Essexu. Překlad je zajištěn. Na začátku jsem sdělil, že dnes v 19.00 hodin je seminář k občanskému zákoníku.
Dovolte mi, abych zahájil rozpravu. Ta poslanecký
klub je přihlášen pouze poslanec Pavel Dostál,
a to za poslance sociálně-demokratické orientace.
Dále je přihlášen poslanec Miroslav
Jansta. Dávám slovo poslanci Dostálovi.
Poslanec SN P. Dostál: Vážený pane předsedající,
kolegyně a kolegové, vážení hosté,
v roce 1987 nebo v roce 1988 kroměřížský
rokád Augustin Navrátil inicioval onu známu
a slavnou petici moravských katolíků, která
v podstatě jen požadovala to, co je v tomto zákoně
a jen chtěla to, co je součástí Listiny
základních lidských práv a svobod.
Proto jsem tehdy, když za mnou moji katoličtí
přátelé přišli, aniž bych
byl věřící, tuto petici svým
podpisem podpořil. Tato petice moravských katolíků
získala půl miliónu podpisů.
Výsledkem bylo, že pan Augustin Navrátil byl
internován do psychiatrické léčebny
a velmi těžce perzekuován.
Náš kolega, poslanec Tomáš Kopřiva,
tehdy velmi statečně v Olomouci organizoval na Náměstí
svaté Trojice demonstraci proti tomuto rozhodnutí
totalitní moci, demonstraci na podporu Augustina Navrátila,
demonstraci na podporu této petice. Jak to mohlo v roce
1988 dopadnout, si dovedete představit. Bylo z toho zatýkání,
byla tam Státní bezpečnost, SNB, byli tam
psi, byly tam autobusy, antony, pana Kopřivu odvezli aniž
by se vůbec na náměstí dostal a pak
Kopřiva tehdy strávil den v cele předběžného
zadržení.
Říkám to proto, že této demonstrace
jsem se, ač nevěřící, také
zúčastnil, protože jsem pokládal za
nutné říci, že jejich nesvoboda je i
nesvobodou mou, že následná persekuce Tomáš
Kopřivy je persekucí mou. Tehdy politické
názory lidi nerozdělovaly jako teď, tehdy byl
jediný společný nepřítel a
ten lidi spojoval. Nyní, i když máme společný
cil, jsme přesto rozděleni.
Já jsem onu petici podporoval také z jednoho prostého
důvodu, že tam byl velice zajímavý bod,
který katoličtí přátelé
požadovali, tj. Odluka církve od státu. Já
chápu, že striktně prováděna
odluka církve od státu by znamenala ohrožení
malých církví, ohrožení menšinových
církvi a to bych v žádném případě
nechtěl.
Myslím, že tyto menšinové církve
jsou velmi potřebné, ale domnívám
se v těchto souvislostech a v souvislosti se zákony,
které budeme následně přijímat,
že už to není tak zcela jasné v případě
církve katolické. Opakuji, že moravští
katolíci (půl miliónu katolíků)
žádali odluku církve od státu. Nyní
to neslyším, nyní se o tom nemluví.
Já si myslím, že je v pořádku,
že stát bude pomáhat, že bude dotovat
církve evangelické, československé
a další malé církve. Jsem však
na rozpacích a nevím, zda zvednout hlas pro to,
aby byla dotována i církev katolická.
Podle výsledků sčítání lidu se 50 % občanů tohoto státu nehlásí k náboženskému přesvědčení, nehlásí se k žádné církvi, k žádnému vyznání.
Já si myslím, že v souvislosti s peticí
by i tito občané měli mít rovnocenné
postavení jako občané věřící,
že by měli mít možnost svobodně
se rozhodnout o tom, jakou církev chtějí
vlastně podporovat. Ve svobodně Evropě je
toto rozhodnuti všude dáno zákonem.
Ve Spolkové republice Německo existuje církevní
daň. V Itálii například existuje velmi
zajímavý zákon. Občan má možnost
ve svém daňovém ročním přiznání
rozhodnout, zda 0,8 % z jeho daní bude určeno státu
nebo církvi. Jinými slovy řečeno,
jestliže nejsem spokojen se státní péči
v oblasti sociální, tak se velmi svobodně
rozhodnut a svých 0,8 % daně podpořím
církev v její charitativní sociální
činnosti.