Pardon, bol som upozornený, že chýba jeden
poslanec zo slovenskej časti Snemovne národov. (Zdá
sa, ako by v tejto časti štátu bol menší
záujem o vec. Potlesk.) Ale určite tomu tak nie
je, to sa nám len zdá.
Prosím poslancov Snemovne národov, aby sa vyjadrili
k uzatvoreniu Protokolu o zrušení Rady vzájomnej
hospodárskej pomoci. Kto súhlasí s tým,
nech zdvihne ruku a stlačí tlačidlo! (81)
Osemdesiatjeden. Ďakujem.
Kto je proti? (0) Nikto. Ďakujem.
Kto sa zdržal hlasovania? (0) Nikto. Ďakujem.
Jeden z prítomných poslancov hlasovanie ignoroval.
Konštatujem, že obe snemovne súhlasným
uznesením schválili uzatvorenie Protokolu o zrušení
Rady vzájomnej hospodárskej pomoci. (Potlesk.)
(Poznámka redakce: usnesení FS č. 154, SL
č. 248, SN č. 253)
Vážení kolegovia, teraz by mal nasledovať
druhý bod. Najskôr však musíme dať
hlasovať o jednej záležitosti. Rokovací
poriadok Federálneho zhromaždenia stanoví v
§ 19 odstavec 1, že jednanie nemôže byť
zahájené, pokiaľ všetkým poslancom
neboli najmenej 48 hodín pred zahájením rozpravy
odovzdané všetky parlamentné tlače.
Správa o odsune sovietskych vojsk (parlamentná tlač
736) a príslušné uznesenie (tlač 737)
vám boli síce odovzdané, nie však v
dostatočnom časovom predstihu. Táto záležitosť
je ľahko vysvetliteľná tým, že správa
mohla byť vypracovaná až po ukončení
odsunu. Ako vieme, bolo na ňu veľmi málo času
a bolo aj veľmi málo času na prejednanie v
príslušných výboroch.
Aby sme mohli o týchto návrhoch jednať, je
potrebné prijať uznesenie, že i cez nedodržanie
stanovenej lehoty snemovne súhlasia s prejednávaním
oboch tlačí. O tejto záležitosti je
možné sa uzniesť bez rozpravy.
Obe snemovne sú v tejto chvíli uznášaniaschopné.
Dávam hlasovať o tom, aby sme i cez nedodržanie
časového limitu 48 hodín jednali o príslušných
tlačiach č. 736 a 737.
Najskôr bude hlasovať Snemovňa národov.
Kto súhlasí s tým, aby sme jednali o tlačiach
736 a 737, i cez nedodržanie časového limitu
48 hodín na ich distribúciu? Kto súhlasí,
nech zdvihne ruku a stlačí tlačidlo! (74)
Sedemdesiatštyri. Ďakujem.
Kto je proti? (1) Jeden. Ďakujem.
Kto sa zdržal hlasovania? (2) Dva. Ďakujem.
Traja poslanci hlasovanie ignorovali.
Prosím teraz poslancov Snemovne ľudu, aby sa hlasovaním
vyjadrili k tomuto návrhu. Kto súhlasí s
navrhnutým postupom, nech zdvihne ruku a stlačí
tlačidlo! (88) Osemdesiatosem. Ďakujem.
Kto je proti? (0) Nikto. Ďakujem.
Kto sa zdržal hlasovania? (1) Jeden. Ďakujem.
Konštatujem, že návrh je schválený
a môžme pristúpiť k bodu, na ktorý
veľká väčšina z vás veľmi
dlho čakala, a tým je
správa o činnosti parlamentnej komisie pre dohľad
na odsun sovietskych vojsk z Českej a Slovenskej Federatívnej
Republiky (tlač 736) a návrh uznesenia výborov
branných a bezpečnostných Snemovne ľudu
a Snemovne národov (tlač 737).
Prosím teraz pána poslanca Michaela
Kocába, aby sa ujal slova.
Poslanec SL M. Kocáb: Vážený pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
vážení hosté, chtěl bych se na
začátku zeptat, zda je nutné, abych četl
tuto zprávu.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Som pre to, aby ste ju prečítal.
Poslanec SL M. Kocáb: V tom případě
bych chtěl ovšem požádat o prodloužení
času na můj příspěvek.
(Hlasy z pléna: Neschválili jsme omezení.)
Poslanec SL M. Kocáb: Dobře.
Vážené Federální shromáždění!
Moje úloha na dnešním zasedáni Federálního
shromáždění je velmi jednoduchá
a příjemná. Za komisi pro dohled na odsun
sovětských vojsk mohu prohlásit, že
střední skupina sovětských vojsk,
umístěná v Československu téměř
23 let, definitivně opustila území naší
republiky. (Dlouhotrvající potlesk. Poslanci povstávají,
za potlesku je předána poslanci Kocábovi
kytice květin.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Prosím tých, ktorí nemôžu byť
v snemovni, aby ju opustili! Ďakujeme za milú pozornosť,
ale iné osoby ako poslanci sa nemôžu zdržiavať
v snemovni.
Poslanec SL M. Kocáb: Okupace Československa Sovětskou
armádou a z ní vyplývající
politická, ideologická, ekonomická a kulturní
ingerence sovětské moci do našich vnitřních
věcí se definitivně staly minulostí.
Neuvěřitelné se stalo skutečností.
Radost z tohoto aktu zadostiučinění je umocněna
faktem, že k němu došlo ne proti vůli
sovětské vlády, ale v souladu s jejím
usnesením, které označilo vstup armád
Varšavské smlouvy na naše území
v roce 1968 za politicky chybný krok. Posiluje to naději,
že temné svazky zemí bývalého
východního bloku minulých 45 let se podaří
transformovat na dobré sousedské vztahy plně
respektující státní suverenitu a práva
na vlastní politickou, společenskou a kulturní
orientaci.
Během šestnáctiměsíční
práce na odchodu si naše parlamentní komise
při častých setkáních se sovětskými
představiteli uvědomovala, jak rozdílné
názory na současný vývoj zemí
bývalé Rady vzájemné hospodářské
pomoci panují.
Při oficiální návštěvě
delegace Federálního shromáždění
České a Slovenské Federativní Republiky
v čele s Alexandrem Dubčekem v Nejvyšším
sovětu SSSR nám předseda jeho zahraničního
výboru například vysvětloval, že
otázka odchodu sovětských vojsk je pro něho
velmi bolestivá a že ji zásadně chápe
v kontextu s osvobozením Rudou armádou v roce 1945.
Někteří poslanci výboru pro armádu
a bezpečnost považovali smlouvu o odchodu za Gorbačovův
politický omyl, za neuvážené vyklizování
pozic a za vzdávání bitvy bez boje.
Někteří představitelé armády
kritizovali neúnosně krátký termín
přesunu, který nedává prostor pro
jeho organizační a technické zabezpečení
a vyřešení řady vážných
problémů sociálního charakteru.
Jiní měli tendenci považovat odchod za velkorysé
gesto sovětské strany a pokládali naši
snahu o uplatňování plných nároků
na odškodnění za jakousi nevděčnost.
Většina představitelů Sovětského
svazu, se kterými jsme jednali, však souhlasila s
politicky realistickými přístupy bývalého
ministra zahraničních věcí, Eduarda
Ševarnadzeho a Michaila Gorbačova.
Gorbačov sám napsal 2. února 1990 našemu
prezidentu Václavovi Havlovi: "Jsem přesvědčen,
že mezi námi nejsou rozdíly v pochopení
toho, že sovětská vojska musí být
úplně stažena z Československa v nejkratších
možných termínech. Chápeme a patřičně
oceňujeme veškerou naléhavost této otázky.
"
A dále pokračoval: "Chtěl bych vás
se vší vážností ujistit, že
sovětská strana nemá v úmyslu protahovat
řešení otázky jejich stažení."
Komise Federálního shromáždění
pro dohled nad odsunem sovětských vojsk z území
Československa si pro svou práci vytýčila
tři základní priority.
Za prvé - sledovat řešení technických
otázek odsunu a plnění harmonogramu stanoveného
zmocněnci obou zemí.
Za druhé - účastnit se přípravy
dohody o majetkoprávním a finančním
vypořádání nároků vyplývajících
ze vstupu, pobytu a odchodu sovětských vojsk.
Za třetí - usilovat o transformaci politických,
kulturních a ekonomických vztahů se Sovětským
svazem na nové základy a nepřispívat
k další destabilizaci mezi zeměmi bývalého
východního bloku.
Vycházeli jsme ze základní úvahy,
že současné vedení sovětské
armády umístěné na našem území
a hlavně prostí vojáci a mladší
důstojníci nenesou přímou zodpovědnost
za to, co se zde stalo před dvaceti lety. Jsou už
novou generací.
Připomínali jsme si, že v Sovětském
svazu probíhají také intenzivní demokratizační
procesy, že i oni se zbavují nánosu stalinsko-brežněvské
zvůle. Fakt, že lid Sovětského svazu
byl totalitním režimem Komunistické strany
Svazu sovětských socialistických republik
drancován a deptán daleko více, než
si my vůbec dovedeme představit, nás vnitřně
posiloval v předsevzetí, že celou záležitost
povedeme co možná velkoryse.
Chtěli jsme zabránit eskalacím negativních
emocí ze strany našich lidí vůči
odcházejícím sovětským vojákům,
které by byly sice pochopitelné, ale obracely by
se, jak už to bývá, k nepravým viníkům.
Uvědomovali jsme si také, že některé
konkrétní devastace jsou průvodním
znakem všech vojenských operací a že se
jim nevyhne ani sovětská, ani jakákoliv jiná
armáda. To je ale samozřejmě neomlouvá.
Pochopili jsme, že jedině Sovětský svaz
ekonomicky prosperující a plně integrovaný
do evropského společenství může
přispívat ke stabilizaci světového
politického vývoje.
Vážení přátelé, dovolte,
abych vás nyní seznámil se zprávou
parlamentní komise k ukončení odchodu sovětských
vojsk z našeho území.
Parlamentní komise pro dohled na odsun sovětských
vojsk byla vytvořena na základě usnesení
Federálního shromáždění
č. 35 schváleného na 6. společné
schůzi sněmoven dne 20. 9. 1990.
Při plnění úkolů uložených
citovaným usnesením komise úzce spolupracovala
s příslušnými federálními
ministerstvy, zejména ministerstvy obrany, zahraničních
věcí, financí, kontroly, federálními
a republikovými orgány pro životní prostředí
a se zmocněnci vlád ČSFR a SSSR pro záležitosti
odchodu sovětských vojsk.
Údaje a informace předkládané uvedenými
ministerstvy potvrdily kontrolní výjezdy komise
do míst, odkud byla sovětská vojska stahována,
a jednání provedená s místními
úřady a zástupci politických stran.
Ve své činnosti komise navázala na zkušenosti
získané předcházející
parlamentní komisí a sledovala řešení
nedostatků již dříve zjištěných.
Při sledování a hodnocení odsunu sovětských
vojsk komise došla k těmto nejdůležitějším
závěrům:
1. Postup, podmínky a realizace odsunu sovětských
vojsk z Československa.
Odsun sovětských vojenských jednotek, osob,
techniky a materiálových zásob proběhl
dle harmonogramu zpracovaného experty obou stran. Po dohodě
se sovětským velením došlo ke zvýšení
objemu odsouvaných vojsk ve 2. etapě a jejímu
ukončení v předstihu.
V průběhu 3. etapy byl odsunut zbytek vojsk a dne
25. 6. 1991 zmocněnci vlád Československa
a Sovětského svazu pro záležitosti odchodu
sovětských vojsk podepsali protokol o ukončení
pobytu sovětských vojsk na území Československa.
Hlavním druhem přepravy sovětských
vojsk byla železniční doprava. Celkově
bylo využito 825 ucelených vlaků o 20 265 železničních
vozech a dalších 11 088 železničních
vozů bylo přepraveno v dílčích
transportech pravidelnými nákladními vlaky.
K zabezpečení odchodu sovětských vojsk
byla využívána i pravidelná železniční
doprava z Československa do Sovětského svazu.
V rámci silniční přepravy bylo přesunuto
v 27 kolonách 1 709 vozidel. Letecká přeprava
zahrnovala celkem 15 přeletů organických
útvarů letectva a taktéž přepravu
osob, převážně rodinných příslušníků
velení sovětských vojsk.
V průběhu odsunu nedošlo k závažnějším
mimořádným událostem a incidentům
s výjimkou výbuchu munice při přepravě
k odsunu tanku v Bohosudově dne 8. 1. 1991, při
němž zahynulo 17 příslušníků
sovětských vojsk, a havárie vrtulníku
při přeletu do Sovětského svazu v
blízkosti Prievidze dne 20. 5. 1991, při níž
zahynuli 4 sovětští vojáci. Českoslovenští
občané při těchto událostech
zraněni nebyli.
Přehled odsunutých sovětských vojsk,
techniky a materiálu je uveden v příloze
k této zprávě. Zatím vám nebyl
rozdán, ale ještě to napravíme.
V návaznosti na odsun vojsk bylo organizováno přebírání
uvolňovaných objektů. Většina
objektů v hodnotě cca 2,3 mld. Kčs byla
předána do užívání civilnímu
sektoru. Československá armáda v souladu
s doporučením parlamentní komise zabezpečovala
časově limitované střežení,
pyrotechnický a chemický průzkum převzatých
objektů. Stav objektů předávaných
sovětskou stranou byl v mnoha případech špatný
a vyžadoval okamžité provedení oprav,
na něž vláda České a Slovenské
Federativní Republiky vyčlenila částku
80 miliónů Kčs v roce 1990 a 90 miliónů
Kč v roce 1991. Rovněž zde bylo vyhověno
doporučení parlamentní komise.
V průběhu prohlídek přebíraných
areálů bylo zjištěno cca 3 000 objektů
svépomocně vybudovaných z prostředků
sovětských vojsk v rozporu s československými
normami. Část z nich, cca 250, vzhledem k jejich
technicko-ekologické závadnosti, již byla řešena.
2. Řešení majetkoprávních, ekologických
a finančních otázek.
Dohoda ze dne 26. 2. 1990 vyřešila termín odchodu
sovětských vojsk, ale z časových důvodů
nemohla upravit související majetkoprávní
otázky. Omezila se v tomto směru na konstatování,
že československá strana poskytne sovětské
straně režim fakticky existující v době
jejího uzavření, a vyřešení
majetkoprávních otázek odložila na budoucí
mezinárodní dohody.
Komise byla průběžně informována
o opatřeních přijímaných v
této oblasti vládou Československa a její
členové se aktivně účastnili
všech mezistátních jednání o
budoucí smlouvě.
V měsících listopadu 1990 a květnu
1991 se uskutečnila celkem 3 kola jednání
expertních skupin, jejichž výsledkem je návrh
dohody, která představuje vyvážený
kompromis přijatelný pro obě strany. Zejména
obsahuje závazek sovětské strany uhradit
všechny prokázané škody, způsobené
sovětskými vojsky na pronajatých objektech,
v ekologické oblasti a dalších. Uzavřením
této dohody bude umožněno mimo jiné
odškodnění osob poškozených v období
od 21. 8. 1968 do 18. 10. 1968, které dosud nebylo smluvně
mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou
a Sovětským svazem upraveno. Členové
komise, zúčastnění na jednání
expertních skupin, vytvořili pro československou
delegaci důležité politické zázemí
a výrazně ovlivnili postoj sovětské
delegace, což se ukázalo být rozhodující
při dosažení shody názorů na
projednávané otázky.
Vláda České a Slovenské Federativní
Republiky schválila postup československé
delegace usnesením č. 372 ze dne 13. 6. 1991.
Ve druhé polovině července 1991 lze očekávat
závěrečné kolo rozhovorů a
podpis dohody o majetkovém a finančním vyrovnání.
Dohodě se sovětskou stranou by přispělo
poskytnutí humanitární pomoci formou dodávky
montovaných domků a jiných stavebních
dodávek ve výši 1 miliardy Kčs, která
by na připravovanou dohodu nebyla vázána.
Komise doporučuje Federálnímu shromáždění
požádat vládu České a Slovenské
Federativní Republiky o poskytnutí této humanitární
pomoci.
Komise sledovala řešení ekologických
problémů, kde se postupuje podle metodiky schválené
zmocněnci vlád České a Slovenské
Federativní Republiky a Sovětského svazu
pro záležitosti odchodu sovětských vojsk,
jejíž platnost bude prodloužena přijetím
připravované dohody.
Ekologické průzkumy jsou prováděny
vybranými organizacemi v jednotlivých lokalitách
pobytu sovětských vojsk. Dále probíhají
komplexní šetření všech možných
druhů ekologických poškození, která
jsou organizována územními odbory ministerstva
životního prostředí České
republiky a Slovenskou komisí životního prostředí.
Na každé lokalitě je sepisován podrobný
protokol o zjištěných škodách podepsaný
experty obou stran. Pouze u necelých 9 % lokalit nebyly
zjištěny žádné ekologické
škody. Jako nejzávažnější
se ukázalo znečištění podzemních
vod a půdy. Vysoký stupeň kontaminace podzemních
vod byl zjištěn zejména v prostorách
letišť Hradčany a Boží Dar, a velkoskladů
pohonných hmot, kde ropné produkty ve volné
fázi na hladině podzemní vody dosahovaly
výšku až několik desítek centimetrů.