Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Pokiaľ bolo odsúhlasené začlenenie spoločnej správy do návrhu zákona, tak by sme mohli hlasovať o takto upravenom návrhu, samozrejme, po pozmeňovacích návrhoch. Keď budeme postupovať podľa môjho návrhu, tak žiadam, aby v poslednej vete článku 10 odstavec 2 v znení spoločnej správy a článku 10 odstavec 3, pokiaľ ide o vekovú hranicu podľa spoločnej správy, hlasovalo sa ako o častiach návrhu, to znamená zvlášť. Pokiaľ by neprešli návrhy obsiahnuté v spoločnej správe, žiadam, aby sme hlasovali osobitne o vypustení odseku 6 v článku 10, ako je to obsiahnuté v spoločnej správe.

Po odhlasovaní týchto častí spoločnej správy by sme mali postupovať tak, ako som uviedol na začiatku, to znamená, že budeme hlasovať o pozmeňovacích návrhoch, ktoré boli vznesené v pléne. Ak budeme takto postupovať, môže nastať situácia, že na vypustenie vekovej hranice sudcov bude treba 45 hlasov v slovenskej časti Snemovne národov a 45 hlasov v českej časti Snemovne národov.

Pokiaľ by sme postupovali podľa môjho návrhu, tak k tomu, aby sa tieto návrhy dostali do spoločnej správy, budeme potrebovať 45 hlasov v českej časti. To znamená, že môj návrh je v súlade s rokovacím poriadkom a žiadam, aby sme podľa toho postupovali.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Prosím, pane poslanče, abyste svůj návrh dal písemně zpravodajům. Nyní má slovo poslanec Voleník, připraví se poslanec Roman.

Poslanec SL L. Voleník: Vážené Federální shromáždění, dámy a pánové, dovolím si velice stručnou poznámku k vystoupení kolegy Houšky, který plédoval to, že by potencionální soudci Ústavního soudu měli být pouze ti, kteří vykonali minimálně desetiletou justiční praxi. Dovolil bych si s tímto názorem poslance Houšky polemizovat, protože, byť si velice vážím soudců, všech pracovníků prokuratury a advokacie, tak pokud v uplynulých 40 letech tito lidé vykonávali své povolání, tak museli minimálně loajální s předchozím čtyřicetiletým systémem. Nebyli-li takoví, tak mohli maximálně, pokud byli úřady vůči nim benevolentní, vykonávat povolání podnikových právníků, pokud vůbec mohli právní praxi jakýmkoli způsobem vykonávat. Osobně znám řadu velice dobrých právníků, kteří nemohli vykonávat v uplynulých 40 letech reálně desetiletou praxi v justičních orgánech tak, jak to pojímá pan poslanec Houška.

Domnívám se, že by to bylo vůči těmto lidem při nejmenším bezohledné a vůbec by to nerespektovalo otázky revoluce, změny společenské, ke kterým v uplynulých dvou letech došlo v tomto státě.

Pokud tento požadavek je ve všech demokratických státech stanoven, tak je tam stanoven právě proto, že demokracie tam má určitou časovou kontinuitu a zde 40 let neexistovala. Děkuji za pozornost.

Návrh nemám žádný, je to jenom poznámka.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Voleníkovi, prosím poslance Romana, připraví se poslanec Chýlek.

Poslanec SN L. Roman: Vážený pán predsedajúci, vážené kolegyne poslankyne, vážení kolegovia poslanci, v januári 1991 sme schválili Listinu základných ľudských práv a slobôd, začali sme tým budovanie nového právneho štátu. Tento právny dokument, ktorý vychádza z ideálov ľudského života, z prirodzených morálnych zásad a základných princípov spravodlivosti a občianskej rovnosti, nesmie však byť štátom len proklamovaný, musí ním byť uvádzaný do života a ním aj garantovaný.

Jednou z týchto garancií je aj štátoprávny inštitút ústavného súdu. Úctu k ľudským právam a snahu o slobodný hospodársky a duchovný rozvoj a sociálnu spravodlivosť novo sa formujúcej spoločnosti chápe v nových dimenziách, v rozsahu novej kvality aj kvantity. Preto nie je možné do budúcnosti vychádzať z existujúcej platnej federálnej ústavy. Všetci účastníci tvorby nových ústav alebo štátnej zmluvy musia mať slobodnú vôľu, musí byť zabezpečená pluralita názorov a práva jednotlivcov, národov, národností aj politických skupín po dobu celého toho legislatívneho ústavnoprávneho procesu.

Preto navrhujem, doterajšie znenie článku 2 označiť ako odstavec 1 a doplniť ho odstavcom 2 tohto znenia: "Ústavný súd nerozhoduje vo súlade novo prijatej Ústavy Českej Republiky a Ústavy Slovenskej Republiky, ústavy spoločného štátu Čechov, Slovákov a Moravanov alebo spoločnej štátnej zmluvy so súčasne platnou Ústavou Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky."

Vychádzajúc zo spôsobu predloženia tohto návrhu zákona, z procesu jeho doterajšieho legislatívneho prerokovania, aj z celkového politického vývoja mám dôvodné obavy a myslím, že nielen ja, že tento štátoprávny inštitút je len jeden zo zlomku mozaiky získavania alebo upevňovania moci jednotlivcov alebo jednou politickou silou, ktorá má slúžiť na to, aby zabezpečila budúce politické a právne konsenzy podľa ich predstáv. Bude teda na nás, či sa opäť podriadime všeobecnému a všemohúcemu lobu, alebo sa budeme riadiť vlastným svedomím a prezentujeme sa osobnou identitou a budeme tlmočiť názory tých, ktorí nám dali mandát. Nemôžeme písať a hovoriť, že suverenita vychádza z národných republík a zabezpečovať si tak národnú podporu, ani tvrdiť, že v dnešnej ústave je teraz zakotvených najviac politických predstáv, keď vytvoríme podmienky, ktoré v ďalšom vývoji spoločnosti obmedzia naše politické presvedčenie, aj našu politickú vôľu. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Romanovi. Nyní má slovo poslanec Chýlek.

Poslanec SL S. Chýlek: Pane předsedající, dámy a pánové, omezím se na dva velmi krátké návrhy. První se týká původního článku 8, který byl podle zpravodajské zprávy vypuštěn, ale já se přimlouvám za to, aby byl ponechán. Hovoří o tom, že zákon Federálního shromáždění může pověřit Ústavní soud další působností. Domnívám se, že je to užitečné opatření a že to může velmi usnadnit postup v situacích, které by to vyžadovaly. To je jeden návrh.

Druhý se týká článku 16. Tam se říká, že funkce soudce Ústavního soudu je neslučitelná také s funkcí v politické straně nebo hnutí. Podle mého názoru by měl být soudce naprosto nestranný. Proto se domnívám, že tato funkce je neslučitelná i s členstvím v těchto stranách nebo hnutích a doporučuji, aby to bylo zahrnuto do znění zákona. Říkám to i přesto, že tady byly námitky, že to snad neodpovídá některým mezinárodním normám. Věřím, že se najde způsob, jak se tento nesoulad dá vyřešit.

Jinak budu pro celý tento zákon hlasovat, pokládám jej za dobrý. Děkuji vám za pozornost.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Chýlkovi. Prosím, aby svůj návrh předal zpravodaji. Slovo má poslanec Michálek, připraví se poslanec Fišera.

Poslanec SL F. Michálek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, přidávám se rovněž ke svému předřečníkovi. Chci ze své praxe poukázat na to, že už členství ve straně zavazuje každého člena svými stanovami nebo programem k tomu, aby plnil určité povinnosti. To znamená, může být využíván k různé činnosti, ať už informativní nebo propagační. Myslím, že 12 mužů, kteří budou reprezentovat náš nejvyšší orgán v oblasti justice, by mělo být opravdu nezávislých a nepodléhat žádným politickým nebo stranickým funkcím. Děkuji.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec Fišera.

Poslanec SN I. Fišera: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych začal takovou drobnou teoretickou úvahou. Ti, co si něco ještě pamatují z teorie vědeckého komunismu vědí, že komunismus začínal přechodným obdobím. K tomu dodávám, že poslední poučkou této teorie je to, že také přechodným obdobím končí.

Promiňte mi, že trochu žertuji, ale nyní bych chtěl přejít k věci vážné. To přechodné období, ve kterém my jsme, by nás mělo vést opravdu k úvahám trochu časovým, nikoli jen k nadčasovým. Myslím, že nejsou právě nejuváženější argumenty kolegů právníků, byť jen z odborných důvodů chápu, že by měla být delší právní praxe u soudců tohoto Ústavního soudu. Myslím právní praxi soudní, ať už jde o prokuraturu nebo advokacii nebo soudnictví. V řadě zemí těmi, kteří jsou v tomto Ústavním soudu, jsou lidé, kteří mají univerzitní vzdělání a praxi, kteří ji měli a my si musíme uvědomit, že opravdu minulá doba měla neobyčejný vliv na určitou poslušnost soudců nebo lidí, kteří u soudu pracovali, že je to zbavilo návyku samostatnosti, samostatného rozhodování.

Proto se domnívám, že původní návrh, který hovořil o právnické praxi, byl na místě, že dává v zásadě možnost lidem, kteří právnickou praxi měli, kteří také třeba v minulosti na školách učili, u kterých došlo z politických důvodů k přetržkám v jejich dosavadní politické práci, že těmto lidem by to dalo možnost, aby prokázali nejen svoji odbornou schopnost, ale také určitou svoji občanskou pevnost, kterou v té době měli, a to pro tento druh soudu bude opravdu nezbytné. Opravdu se přimlouvám za to, aby původní návrh, který zde je předložen, byl zachován. Děkuji vám.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Fišerovi. Vystoupili všichni řečníci, kteří se písemně přihlásili. Ptám se poslanců, zda se ještě někdo hlásí do diskuse? (Nikdo.) Není tomu tak. Prohlašuji rozpravu za skončenou.

Doporučuji teď tento postup. Pan místopředseda vlády si nepochybně vyžádá slovo, resp, si bude přát slovo, ale doporučuji, abychom nyní schůzi přerušili. Žádám zástupce jednotlivých poslaneckých klubů, aby se dostavili do místností 026. Stejně tak žádám oba zpravodaje, předsedy ústavně právních výborů plus ty poslance, kteří podávali pozměňovací návrhy, aby se dostavili do místností 026. Pokračovat budeme ve 13 hodin.

(Hlas z pléna: Jménem členů hospodářského výboru a doufám, že i ostatních kolegů žádám, aby nás předsednictvo Federálního shromáždění seznámilo s termínem konání další společné schůze, abychom plán práce ve výborech si uměli zorganizovat.)

(Jednání přerušeno v 11.40 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 13.42 hodin.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Vážení kolegové a kolegyně, v dopolední části byla rozprava ukončena. Nyní dostane slovo zástupce navrhovatele, místopředseda federální vlády Pavel Rychetský. Uděluji mu slovo.

Místopředseda vlády ČSFR P. Rychetský: Vážený pane předsedo, pane předsedající, vážené Federální shromáždění, o přestávce po skončení rozpravy jsem se spojil s navrhovatelem, panem prezidentem, abych vás kvalifikovaně informoval o jeho stanovisku jak ke společné zprávě, tak pozměňovacím a doplňovacím návrhům, které zazněly v průběhu rozpravy.

Pokud se týče společné zprávy tisk 445, pan prezident nesouhlasí s jedinou částí této zprávy, a to je článek X, ohledně kterého též zde z pléna při rozpravě zazněla řada doplňujících a pozměňujících návrhů. Nesouhlasí s ním jednak proto, že způsob konstituování Ústavního soudu navržený v článku X odstavec 2 společné zprávy, se nám jeví velmi komplikovaný, jednak proto, že způsob, který navrhly národní rady a který zde přednesl poslanec Soukup, se nám naopak zdá velice vhodný.

Dále nesouhlasí s článkem X společné zprávy, protože se nezdá zatím účelné podporovat návrh zákona, který by umožnil jmenování doživotní, to znamená jmenování soudců natrvalo. S ohledem na tuto skutečnost ovšem bude třeba hlasovat o článku X a pozměňovacích návrzích ve znění návrhu pana prezidenta, a nikoliv společné zprávy.

Jinak bych chtěl zdůraznit, že s ostatním textem společné zprávy navrhovatel souhlasí, ovšem - a to bude asi věc zpravodajů - je třeba vzít na vědomí, že to, jak vy přijmete znění článku X, musí ovlivnit i znění článku XII odstavec 1. Takže vlastně ze společné zprávy by měl být vyňat článek XI, odstavec 1.

Nyní mi dovolte několik slov k pozměňujícím či doplňujícím návrhům, které zazněly v průběhu rozpravy. Omlouvám se předem za to, že nebudu k těmto návrhům podávat stanovisko v pořadí, v jakém zde zazněly, ale v pořadí, v jakém jsem se obdržel od Kanceláře Federálního shromáždění namnožené. Pořadí je dokonce, zdá se, opačné tomu pořadí, ve kterém návrhy zazněly. Začíná návrhem poslance Romana, což byl myslím poslední pozměňovací návrh. Musím postupovat podle tohoto pořadí.

V pozměňovacím návrhu poslanec Roman navrhoval, aby článek II odstavec 2 zněl takto:

"Ústavní soud nerozhoduje o souladu nově přijaté Ústavy České Republiky, Ústavy Slovenské republiky a Ústavy společného státu Čechů, Slováků a Moravanů, nebo společné státní smlouvě se současně platnou Ústavou České a Slovenské Federativní Republiky. "

S tímto pozměňovacím, respektive doplňovacím návrhem předkladatel nesouhlasí, protože není jasně formulován. Ono je samozřejmé, že nová Ústava České a Slovenské Federativní Republiky nemůže být posuzována starou ústavou. Nová ústava ji zruší. Takže toto ustanovení bylo bylo jaksi naprosto nelogické.

Při poradě představitelů politických klubů a zpravodajů o přestávce došlo ke konsensu s představiteli Křesťansko-demokratického hnutí a Slovenské národní strany, který budou tlumočit oba zpravodajové, takže já zde vyjádřím stanovisko navrhovatele.

Pan prezident považuje za naprosto nepochybné, že není smyslem tohoto ústavního zákona založit takovou kompetenci Ústavního soudu, aby konstituovaný Ústavní soud bránil vzniku nových ústav. Považuje to za naprosto samozřejmé, ale stejně považuje za samozřejmou skutečnost, že konstituování nových ústav není možné jinak než tak, aby tři zákonodárné sbory a politické reprezentace těchto zákonodárných sborů prostě zkoordinovaly své vzájemné práce na ústavách tak, aby ústavy sobě neodporovaly. Jinak by se nám nepodařilo zachovat společný stát. Za tím účelem je na půdě Federálního shromáždění komise složená jak z poslanců České národní rady, tak Slovenské národní rady, tak Federálního shromáždění, a jistě jste dobře informováni, že pan prezident pravidelně každých 14 dní vede politická jednání s představiteli celé federální politické koalice o tvaru, obrysech i obsahu nového ústavního systému.

Pan poslanec Ivan Šimko navrhl, aby v článku III odstavec 1 došlo k doplnění poslední, druhé věty tohoto odstavce vedlejší větou za středníkem. Ve znění to neplatí pro ústavní zákony České národní rady a Slovenské národní rady. Přijmeme-li tento návrh, znamená to, že Ústavní soud federace bude oprávněn pozastavit účinnost zákonných aktů republik, ale nikoliv zrušit jejich platnost. Ovšem bez omezení, to znamená nebudou účinné, dokud neodejde k jejich změně, zesouladění s ústavním zákonem federace. S ohledem na to, že jde jen o změnu, která se projevuje v efektu, že budou dále platit neúčinné zákony, pokud by vůbec takový stav nastal, s tímto návrhem poslance Šimka předkladatel nesouhlasí.

Poslanec Mečl předložil návrhy dva, byť je formuloval jako návrh jeden. Věcně však jde o návrhy dva. První návrh směřuje k tomu, aby se dnešní pravomoc Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky, pravomoc soudu volebního při ověřování platnosti voleb a mandátů přenesla na Ústavní soud. Mohu zde říci, že s tímto návrhem nevyslovujeme souhlas, neboť okamžitě by se do rozporu s tímto ústavním zákonem dostaly platné zákony jiné, a přitom Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky po volbách, které proběhly, kterými jste byli vy zvolení, plnil funkcí volebního soudu bez jakýchkoliv problémů.

Další byl návrh, aby Ústavní soud mohl rozhodovat o ústavní stížnosti proti usnesení příslušné sněmovny Federálního shromáždění. Já v textu, který mám k dispozici, mám evidentně neúplnou formulaci, protože ta by znamenala, že třeba by se sněmovna usnesla, že udělá přestávku na oběd a poslanec by podal ústní stížnost. Mělo asi jít o případy ztráty mandátu.

(Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: O neosvědčení platnosti volby nebo o ztrátu mandátu.)

Tento druhý návrh má opět dvě stránky. První se týká neosvědčení volby. Myslím, že tam by to mělo i nadále příslušet Nejvyššímu soudu. Druhý se týká ztráty mandátu. Návrh, který předložil prezident, obsahuje též článek 7, který stanoví, že zákonem Federálního shromáždění lze Ústavnímu soudu přiznat další pravomoci. Jsem toho názoru, že je třeba dodržet jistý legislativní pořádek. Nepochybuji o tom, že dojde brzy k projednávání návrhu zákona o ztrátě poslaneckého mandátu. Nepochybuji o tom, že je třeba, aby Ústavní soud měl pravomoc přezkoumávat rozhodnutí, kterým dochází ke ztrátě mandátu. Tuto pravomoc může podle mého názoru získat právě až tehdy, kdy bude náš právní řád ztrátu mandátu znát. Jinými slovy, zachováme-li návrh pana prezidenta, který zní: "Zákonem Federálního shromáždění lze přiznat Ústavnímu soudu další pravomoci", můžeme tuto věc velmi správně řešit v příslušné hmotné právní normě. Ono totiž může jít v budoucnosti ještě o řadu dalších případů, kdy bude třeba Ústavnímu soudu takovou pravomoc z vaší vůle svěřit. Z těchto důvodů ani s tímto pozměňovacím návrhem předkladatel souhlas nevyslovil.

Poslanec Chýlek vystoupil s návrhem směřujícím ke společné zprávě - ponechat v návrhu zákona původní článek 8 podle návrhu prezidenta. S tím se samozřejmě plně ztotožňujeme.

Poslanec Houška navrhoval, aby podmínky pro nominaci na soudce Ústavního soudu z hlediska odborné praxe byly zúženy na to, že to může být pouze osoba činná v justiční praxi, to je člověk, který nejméně 10 let byl prokurátorem, soudcem nebo advokátem. Tento návrh podporoval s tím, že tak tomu je i v jiných zemích. Chtěl bych především zdůraznit, že tomu tak není v jiných zemích, dokonce neznám žádnou jinou ústavu, která by takto zužovala podmínky. Všude se hovoří o právnickém povolání a ve většině zemí dokonce nevykonávají funkce soudců Ústavního soudu bývalí prokurátoři, soudci a advokáti, ve většině zemí tyto funkce vykonávají ti, kteří byli léta profesory na univerzitách v oboru práva. Nepovažujeme i s ohledem na uplynulých 40 let tento návrh za návrh adekvátní. Nechci zde říkat, že ten, kdo uplynulých 10 let pracoval v justiční praxi, je apriori diskvalifikován, ale chtěl bych zdůraznit, že to není daleko od pravdy.

Poslanec Šimko navrhoval nahradit číslovku 45 číslovkou 35 v článku 10, odstavec 3. S ohledem na to, že jsem řekl, že ze společné zprávy předkladatel nesouhlasí s novým zněním článku 10, to znamená stojí za svým návrhem, aby věková hranice byla 35 let, není třeba o návrhu poslance Šimka vůbec hlasovat, neboť tento návrh je podkladem a lze hlasovat jen o protinávrzích.