Rád bych obrátil vaši pozornost k článku
X, odstavec 2, o kterém tady byla řeč mými
předřečníky. Plně se ztotožňuji
s jejich argumenty. Chápu, že funkční
období jaksi na doživotí u soudců Ústavního
soudu má nebo může zajistit v maximální
míře jejich nezávislost. Ale současně
vím, že v nesmírně křehké
situaci, ve které se pohybujeme, by toto doživotní
funkční období nemuselo být vždy
spolehlivé. Proto si dovoluji předložit text
pozměňovacího návrhu: "Článek
10, odstavec 2 - soudce Ústavního soudu jmenuje
prezident České a Slovenské Federativní
Republiky z osob navržených Federálním
shromážděním, Českou národní
radou a Slovenskou národní radou. Každý
z navrhovatelů předkládá návrh
osmi kandidátů s tím, že Federální
shromáždění navrhuje stejný počet
kandidátů z řad občanů České
Republiky a Slovenské Republiky. Soudci Ústavního
soudu jsou jmenováni na dobu 12 let".
Předpokládám, že text tohoto pozměňovacího
návrhu by měl zajistit maximální spolupráci
a rozptýlit obavy z budování federace České
a Slovenské Federativní Republiky. Děkuji
za pozornost.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Soukupovi.
Slovo má poslanec Mečl. Připraví se
poslankyně Šormová.
Poslanec SN J. Mečl: Dámy a pánové,
dovolte mi několik úvodních poznámek.
Na závěr bych vás chtěl poprosit o
posouzení dvou pozměňovacích návrhů
k předloženému návrhu ústavního
zákona o Ústavním soudu.
Bylo zde jíž zmíněno, že skupina
poslanců předložila v podstatě současně
vlastní koncepci zásad ústavního zákona
o Ústavním soudu (tisk 381) a myslím, že
bylo užitečné, že oba tyto návrhy,
jak návrh prezidenta republiky, tak návrh skupiny
poslanců, byly projednány souběžně
a současně. Skupina poslanců prakticky záměrně
nedopracovala zásady do paragrafového znění.
Šlo nám o to, aby byly projednány paralelně
inspirující dokumenty a nikoliv o to, aby byly projednávány
a aby výbory nebo sněmovny rozhodovaly mezi dvěma
kontradiktorními návrhy.
Myslíme si také, že základní
rysy obou navrhovaných modelů byly shodné,
jelikož jen vycházely z některých standardních
a shodných vzorů Ústavních soudů
v naší republice (Ústavní soud podle
ústavní listiny v roku 1920) a v některých
západních demokraciích.
Návrh skupiny poslanců se lišil v podstatě
asi ve třech bodech. Návrh skupiny poslanců
pokud jde o kompetenci Ústavního soudu vycházel
ze širší obsáhlejší kompetence
Ústavního soudu. Toho se bude také týkat
jeden můj pozměňovací návrh.
Vycházel také z jiného způsobu vytváření
Ústavního soudu. Myslím, že i když
řešení, které je obsaženo ve společné
zprávě, nebude v praxi jednoduché, přece
jen zde došlo k určitému prolnutí, ani
ne tak ke kompromisu, jako k určitému řešení,
které zohledňuje jak pravomoc parlamentů,
tak pravomoc hlavy státu, ve shodné návrhy,
které mají být předkládány.
Třetí rovina rozdílů, které
se podařilo do určité míry sblížit,
byla ustanovení, týkající se bezprostřední
ochrany ústavních práv občanů,
jak jsou ve schválené Listině, ochrany, kterou
má uskutečňovat Ústavní soud
na základě ústavní stížnosti
dotčené fyzické nebo právnické
osoby.
Tento návrh skupiny poslanců podle našeho názoru
a podle informací, které byly shrnuty z výborů
i z orgánů národních rad, byl přijímán
pozitivně. Myslíme si, že přispěl
určitým způsobem k dopracování
návrhu prezidenta Republiky, který máme před
sebou.
Dovolte mi nyní, abych přešel ke dvěma
pozměňovacím návrhům a také
je odůvodnil. První se týká rozšíření
kompetence Ústavního soudu, a to rozšíření
kompetence v oblasti volebního práva. Doporučuji,
aby Ústavní soud rozhodoval o ústavní
stížnosti jednak proti vydání osvědčení
kandidátovi zvolenému za poslance Sněmovny
lidu nebo Sněmovny národů Federálního
shromáždění, jednak proti usnesení
příslušné sněmovny Federálního
shromáždění a neosvědčení
platnosti voleb nebo ztrátě mandátu poslance
Sněmovny lidu nebo Sněmovny národů
Federálního shromáždění.
K podání ústavní stížnosti
podle těchto ustanovení by byl příslušný
volič, zapsaný v seznamu voličů ve
volebním okrsku, kde byl poslanec zvolen, jakož i
politická strana, která v daném volebním
kraji podala kandidátní listinu.
Doporučuji zpravodajům, aby tento článek
zařadili přibližně za vypuštěný
článek 8. Stejně jako u jiných ustanovení,
která jsou ve zpravodajské zprávě
i v návrhu prezidenta Republiky, jsou zde i některé
další podmínky řešení tohoto
ustanovení - upraví zákon Federálního
shromáždění. Když si projdeme navrhovaný
zákon o Ústavním soudu, zjistíme,
že na řadě míst předpokládá
dostatečnou hmotně právní úpravu,
aby Ústavní soud měl oporu v hmotném
právu a mohl řešit předpokládané
konflikty a spory. Týká se to např. i pravomocí
Ústavního soudu podávat výklad zákona.
Někteří předřečníci,
i když možná z jiného hlediska, dotkli
se jednoho problému, se kterým souvisí i
můj další pozměňovací
návrh, a sice problému vztahů mezi tímto
ústavním zákonem, který projednáváme
a novou připravovanou ústavou. Podle mého
názoru z hlediska ústavní materie, kterou
se ve Federálním shromáždění
zabýváme, vznikají problémy či
vzniká otázka inkorporace dvou základních
dokumentů do nové ústavy. Za prvé
je to Listina základních práv a svobod, kde
národní rady a Federální shromáždění
musí řešit otázku, zda bude součástí
nových ústav, anebo zda zůstane jako dokument
listina mimořádného významu samostatně,
mimo tyto ústavy, což by asi nejlepší
řešení nebylo. Druhý dokument vytváříme
v podstatě nyní. Je to ústavní zákon
o Ústavním soudu. Jde o instituci, kterou do určité
míry prejudikujeme a rozhodujeme o podobě příští
ústavy. Bude otázka, nakolik tento ústavní
zákon bude inkorporován. Podle mého názoru
bude muset být zařazen do Ústav České
Republiky a Slovenské Republiky. Z tohoto hlediska se domnívám,
že by asi nebylo dobré prejudikovat, omezit možnost
v podstatě ústavodárným shromážděním
nad nezbytnou míru, a touto nezbytnou mírou pokládám
délku funkčního volebního období
soudců Ústavního soudu. V ústavně
právních výborech jsme vycházeli z
toho, že volba natrvalo je základním předpokladem
jeho nezávislosti. Já od této myšlenky
neustupuji. Domnívám se, že situaci, kdy přecházíme
od staré ústavy nebo od svým způsobem
modifikované soustavy řady ústavních
zákonů, které platí dnes, v nové
celistvé ústavě federální nebo
republikové, že je zapotřebí se chovat
zdrženlivě a přece jen svěřit
definitivní řešení příštím
ústavám. Toto řešení bych jim
svěřil i pokud jde o délku volebního
či funkčního období soudců
Ústavního soudu.
Dávám proto ke zvážení zpravodajům,
aby v článku 10 odstavec 2 upravili poslední
větu takto: "Soudci Ústavního soudu
jsou jmenováni podle tohoto zákona na dobu pěti
let." Dovedu si představit z hlediska nové
ústavy i kratší období. Vím,
že je to mimořádná situace, ale myslím,
že bychom měli být v kreování
institucí, které mají přežít
volební období, dnešních ústavních
orgánů, velice opatrní. Všechny ústavní
orgány, parlament, prezident atd., mají dnes mimořádně
zkrácené funkční období na
dva roky. Nepochybně se příští
ústava vrátí k běžnému
standardnímu střídání těchto
ústavních orgánů. Pochopil jsem, zkrácené
volební období všech ústavních
orgánů, právě s ohledem na přípravu
nové ústavy, která by měla tyto věci
už definitivně pro příští
léta vyřešit. Doporučuji proto zpravodajům
a prosím sněmovny, aby tento návrh posoudili,
aby tuto změnu buď zařadili do článku
10 odstavec 2 s čímž z tohoto dokumentu by
zmizel institut volby soudců natrvalo, nebo zařadit
tuto změnu do závěrečných a
přechodných období, a sice tak, že podle
tohoto zákona, který dnes přijímáme,
budou voleni na dobu pěti let v této době,
v zákoně nechat pro futuro myšlenku, že
mohou být zvolení či jmenováni natrvalo,
tím způsobem ovlivnit příští
ústavy. Je třeba si ale uvědomit, že
soudci budou jmenováni, pokud to nebude jmenování
natrvalo, buď jednou provždy podle tohoto ústavního
zákona a zcela výjimečně podle příštích
ústav jedině tehdy, pokud se funkce soudce neuprázdní.
Myslím, že by nebylo správné, abychom
tímto způsobem - bez ohledu na řešení
příštích ústav - tuto věc
jednou provždy řešili. Děkuji za pozornost.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo má
poslanec Pohanka. Připraví se poslanec Hrivík.
Poslankyně Šormová, kterou jsem předtím
ohlašoval, se vzdala slova.
Poslanec SL M. Pohanka: Pane předsedo, vážené
kolegyně a kolegové. Ústavní soud
bude soudem velice zvláštním, pro který
nebudou platit soudní řády a kterého
se připravovaný zákon o soudech a soudcích
dotkne jen okrajově a nepřímo. Prvním
úkolem jeho soudců patrně bude podle článku
18 odstavec 2 připravit pro sebe pravidla procesu svého
rozhodování o ústavnosti, tedy o správnosti
a spravedlnosti zákonů a o jejich výkladu.
Jak se zde v několika příspěvcích
opakovalo, bude třeba vybrat nejlepší z nejlepších
právníků. Potřebnou nejvyšší
úroveň nemůže ani ten nejschopnější
dosáhnout bez přiměřené praxe,
i když třeba teoreticky by mohl soukromým způsobem,
pílí získat vysoké teoretické
znalosti. Soudci Ústavního soudu by měli
mít i vlastními zkušenostmi získanou
dostatečnou představu o podmínkách
a poměrech za jakých se zákon aplikuje, a
pokud možno také, za jakých se zákon
rodí. Stejně jako poslanec dr. Stome, který
toto stanovisko vyjádřil včera na schůzi
poslaneckého klubu, se domnívám, že
by to měla být praxe nejméně desetiletá,
jak to také předpokládá předloha
zákona. Podle této předlohy má jít
o činnost v právnickém povolání,
což je např. i zmíněná podniková
právní služba. Považoval jsem za svou
povinnost vystoupit právě proto, že jsem patrně
jediný v tomto shromáždění, kdo
má vlastní zkušenost ze soudcovské praxe
a o poměrech v justici jsem tady už jednou mluvil.
Po odchodu z Prahy jsem byl posledních dvacet let trpěn
jako soudce jednoho z okresních soudů v pohraniční,
kde byl a dosud je katastrofální nedostatek soudců.
Mám poznatky z tamního kolektivu, že většina
soudců nebyla v KSČ, chovali se slušně.
Zákon vykládali ve prospěch lidí,
jak to jen bylo možné. Např. v pracovněprávních
sporech zpravidla vyhrávali jednotliví občané
proti organizacím. Rozhodování věcí
politicky významných bylo vyhrazeno předsedům
soudů, jejich náměstkům. Většina
soudců si uchovala čest a dobré svědomí.
Říkám to proto, aby zde dr. Houštkou
doporučovaná soudcovská praxe jako přednostní
u kandidáta na úřad soudce Ústavního
soudu, nevzbuzovala spíše podezření
než důvěru. Naopak tato praxe, obdobně
jako praxe advokátní, umožňuje poznání
hloubky a pestrosti života, lidských povah a osudů,
a to více než praxe v jiných právnických
povoláních. Umožňuje poznání
problémů, jimiž společnost žije,
jak se promítají do myšlení a jednání
lidí různých sociálních skupiny,
jak se společnost vyvíjí a mění
a jak se také vyvíjejí a mění
lidské vztahy a morálka. A právě důvěrná
znalost poznání devastace v tom směru v posledních
dvaceti letech už sama o sobě vede a přivedla
většinu soudců k odsouzení nezákonnosti
a hlavně celkových poměrů v totalitním
období, a tak se z nich stali více než z jiných
přesvědčení stoupenci demokracie a
zcela jiného společenského uspořádání.
Pokud jde o další podmínky, všeobecně
vzato výběr kandidátů bude svěřen
takovým autoritám, že i kdybychom nestanovili
vůbec žádné podmínky, jistě
budou vybráni ti, kteří splní minimum,
co se jako podmínky v zákoně navrhuje. Pokud
jde o věkovou hranici, je zde na jedné straně
požadavek zkušenosti a vyzrálosti, na druhé
straně už zde bylo řečeno a ještě
možná bude, že podstatně mladší
občan ve vývoji dospěl už v osobnost
a známe alespoň z vědeckého života,
že právě věk kolem třiceti pěti
a snad i čtyřiceti let, kdy už jsou určité
základní poznatky a zkušenosti, je charakterizován
jakousi duševní pružností, nekonvenčními
přístupy a že většina vědeckých
objevů právě v této době bývá
uvedena ve známost. Takže je těžko trvat
na nějaké vyšší věkové
hranici. U soudů - i u obecných - bývá
většinou společnost různého věku,
takže jsou tam jak soudci mladší, tak i starší
a vzájemně se doplňují. Domnívám
se, že podobně by tomu mohlo být i u Ústavního
soudu, kde by pro ty nejmladší věkové
hranice 35 let mohla být přijatelná. Děkuji.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Nedává pan
poslanec žádné jiné pozměňovací
návrhy? (Ne.) Ne. Nyní vystoupí poslanec
Hrivík, připraví se poslanec Kobylka.
Poslanec SN P. Hrivík: Vážený pán
predsedajúci, vážené Federálne
zhromaždenie, Ústavný súd je jedným
zo základných atribútov právneho štátu.
Je ručiteľom ústavnosti a zákonnosti
v demokratickom spoločenskom zriadení. Právnou
podstatou ústavného súdnictva v Českej
a Slovenskej Federatívnej Republike bude záväzný
spravodlivý výklad ústavy v súlade
so záujmami väčšiny našich občanov.
Rozsah a forma záväzností výkladu sú
podmienené samotnou ústavou, právnou kultúrou
a tradíciami našej krajiny. Ústavné
súdnictvo musí byť vysoko profesionálny
a reprezentatívny orgán, ktorý nebude obmedzovať
zákonodarnú a ústavodarnú právomoc
nášho najvyššieho zastupiteľského
zboru.
Ústavný súd v našom štáte
bol upravený v platnom ústavnom zákone č.
143/1968 Zb. o československej federácii v článkoch
86 - 101. V tomto zákone sa tiež rátalo i so
zriadením ústavných súdov oboch republík,
no k realizácii týchto ustanovení však
nedošlo. V súčasnosti sa všade a často
hovorí o tzv. autentickej federácii, ktorej obsah
sa má naplniť na demokratických základoch.
Právomoci republík a i orgánov sa právne
dotvoria prijatím republikových ústav. K
neodňateľným právam oboch našich
národov patrí i právo upraviť si svoje
právne pomery nezávisle na sebe, teda i odlišne.
Terajšia platná Ústava, i keď už
pozmenená prijatými ústavnými zákonmi,
sa prijala v bývalom totalitnom režime s veľkými
centralistickými zárukami. Preto nie je správne,
aby sa vytváral ústavný súd, ktorý
bude rozhodovať, či prijaté predpisy sú
v súlade s touto ústavou.
Návrh predkladaného zákona o Ústavnom
súde sa vytvoril v lone starej ústavy, čo
značne ohraničuje jeho kvalitu a dáva mu
postavenie, ktoré zodpovedá skôr totalitnému,
než demokratickému politickému systému.
Nastáva teda zaujímavá situácia, keď
pôsobnosť a rozsah právomocí Ústavného
súdu vymedzuje stará, nedemokratická ústava,
a nová ústava musí byť pri tom koncipovaná
tak, aby nebola v kontradikcii s výkladom ústavných
noriem Ústavného súdu, pretože inak
by bola v duchu starej ústavy protiústavná
a teda Ústavný súd by ju musel odmietnuť.
Tento kauzálny reťazec nám jasne hovorí,
že kvalita novej ústavy bude veľmi závislá
na kvalite Ústavného súdu, pričom
Ústavný súd vychádza zo starej ústavy,
ktorá sa dnes podrobuje tvrdej kritike a postupnej novelizácii.
Ak chceme napredovať v demokracii v rozvoji republík,
je potrebné najskôr pripraviť a prijať
republikové ústavy, republikové Ústavné
súdy ako právne normy a orgány suverénnych
republík. Len potom je možné upraviť nadrepublikové
vzťahy, k tomu prispôsobiť zodpovedajúcu
ústavu a prípadne zriadiť zodpovedajúci
Ústavný súd.
Prijatím návrhu ústavného zákona
o Ústavnom súde Českej a Slovenskej Federatívnej
Republiky za terajšieho stavu tak, ako je uvedený
v tlači 373 a 445, Federálne zhromaždenie by
urobilo nedemokratický krok späť v našom
spoločenskom vývoji. Bol by brzdou v rozvoji našich
republík. Orgánom a jednotlivcom, uvedeným
v článku 8 v tlači 445 spoločnej správy
k návrhu zákona sa dávajú preskúmať
určité predpisy Ústavnému súdu,
v čom môže byť skryté obmedzovanie
právomocí republík a pri procedurálnom
postupe v konaní pred Ústavným súdom
aj keď by právna norma v konečnom štádiu
nebola vyhlásená za protiústavnú,
jej platnosť by mohla byť značne oddialená.
Zamýšľaný zámer, aby táto
právna norma alebo predpis sa neuviedli do praxe, by bol
aj tak docielený. Ústavný súd by mohol
podľa článku návrhu zákona pozastaviť
platnosť akéhokoľvek predpisu vydaného
v niektorej z republík. Z týchto dôvodov návrh
ústavného zákona o Ústavnom súde
Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky, prezentovaný
v tlačiach 373 a 445, nie je vhodne formulovaný
a pripravený, a preto ho v tejto podobe neodporúčam
prijať. Preto poslanecký klub Slovenskej národnej
strany podporuje pozmeňovacie návrhy predložené
klubom poslancov Kresťansko demokratického hnutia.
Ďalej predkladám vlastný pozmeňovací
návrh, zmeniť text v článku 21 nasledovne:
"Tento ústavný zákon nadobúda
účinnosť dňom schválenia Ústavy
Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky, Ústavy
Českej republiky a Ústavy Slovenskej Republiky".
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Hrivíkovi,
slovo má poslanec Kobylka, připraví se poslanec
Világi. Prosím poslance Hrivíka, aby svůj
pozměňovací návrh předal zpravodajům.
Poslanec SN J. Kobylka: Pane předsedající,
dámy a pánové. Mám čtyři
krátké poznámky. První je následující.
Dějiny i běžný život nám
ukazují a vlastně i život tady, že máme
přirozenou tendenci kumulovat moc. To je přirozený
jev.
A lidské dějiny jsou kromě jiného
právě o tom, jak tuto moc kontrolovat, jak postupovat
proti této přirozené tendenci. Proto dělení
moci, její kontrola, speciálně na úrovni
státu je jedna ze základních podmínek
demokracie. Bez té to nejde.
Přimlouval bych se u těch kolegů, kteří
by eventuálně hlasovali proti celému zákonu,
aby tento aspekt zvážili a vše si rozmysleli.
Druhá poznámka: zkušenost psychologické
praxe ukazuje, že jedinci zhruba ve věku kolem 28
až 30 let z hlediska etických kvalit - ty nás
u soudců budou zajímat - z hlediska životního
stylu a hodnotových orientací, bývají
stabilizovaní. Zde tedy není velké nebezpečí.
Ke změně dochází jedině po
nějakém výrazném traumatu, např.
komunistického věznění po mnoho let
apod. To snad nebude přicházet v úvahu.
Třetí poznámka: obecně platí,
čím delší praxe, tím lépe.
Bohužel musím poukázat na fakt, zda právě
praxe v totalitním režimu ve funkci soudce je ta nejlepší
praxe pro toto povolání. Byla by to trochu paradoxní
praxe, praxe možná ne příliš žádoucí.
Poslední poznámka: podporuji návrh na spodní
hranici věku 35 let. Je tady v parlamentu řada mladých
lidí, kteří během půl roku
brilantně pracují. Preferoval bych spíše
mladší lidí, kteří jsou slušní.
Pomocí zahraničních stáží,
pokud by jim něco scházelo z praxe, to mohou velmi
rychle dohnat.
Dávám jako pozměňovací návrh,
pokud to zde nepadlo: jmenování soudců na
dobu 7 let. Vycházím z toho, co zde řekl
kolega Pohanka. Soudců je v Ústavním soudu
12 a bylo by dobře, kdyby někteří
z nich byli mladší, aby tak vytvářeli
základ budoucího stabilizovaného soudcovského
sboru na této úrovni. Děkuji za pozornost.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci Kobylkovi,
slovo má poslanec Világi, připraví
se poslanec Voleník.
Poslanec SL O. Világi: Vážené Federálne
zhromaždenie, chcel by som objasniť problematiku spoločnej
správy výborov. Spoločná správa
výborov v konečnom znení sa zrodila v ústavnoprávnych
výboroch, na základe podnetov z iných výborov
a za účasti navrhovateľa. Spoločná
správa obsahuje určité rozhodnutia, ktoré
majú charakter právnych skutočností,
ale v prevážnej miere charakter politických
rozhodnutí formulovaných právnymi prostriedkami.
Som toho názoru, že problematiku spoločnej
správy musíme vyriešiť tak, že musíme
hlasovať o tom, či spoločná správa
bude súčasťou návrhu prezidenta.