Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Nepřítomní poslanci:

Sněmovny lidu: Adámek, Bárta, Bartončík, Battěk, Bláha, Branná, Dienstbier ml., Dienstbier st., Dlouhý, Doksanský, Gürtler, Chýlek, Jégl, Jurečka, Kessler, Kňažko, Komárek, Kováč, Krejcar, Kučera P., Langoš, Minka, Petrovič, Pospíšil, Rajnič, Soboňa, Šilhán, Šlápota, Tolar, Valko, Varga, Vrchovský

Sněmovny národů zvolení v České republice: Bureš, Jičínský, Jílek, Maštálka, Mečl, Mikan, Patočka

Sněmovny národů zvolení ve Slovenské republice: Kočtúch, Kováč L., Kulan, Mečiar, Molnár, Slota, Stank, Sýkora, Šútovec, Viktorín, Vosček

(Řízení schůze převzal předseda FS A. Dubček.)

Předseda FS A. Dubček: Vážené Federálne zhromaždenie, pokračujeme v spoločnej schôdzi Snemovne ľudu a Snemovne národov. Na včerajšej spoločnej schôdzi nedošlo k zhode uznesenia k vládnemu návrhu zákona o mimosúdnych rehabilitáciách. Snemovňa národov zákon neprijala. Preto Federálne zhromaždenie ako celok zákon neschválilo.

Túto vec posúdilo predsedníctvo Federálneho zhromaždenia a vzalo na vedomie, že podpredseda Snemovne národov, pán Sokol, zvolá Snemovňu národov na samostatnú schôdzu a znovu vec prerokujú. Predsedníctvo Federálneho zhromaždenia tento postup vzalo na vedomie.

Informujem vás o tomto postupe a pýtam sa, či má niekto iný názor? Nie je tomu tak. Dodržali sme rokovací poriadok a vzali sme tento postup na vedomie, pretože je v súlade s týmto zákonom.

Ak nie sú žiadne pripomienky, chcel by som vás informovať o ďalšom postupe. Odporúčame, aby po prerušení tejto spoločnej schôdze sa uskutočnilo zasadanie jednotlivých klubov. Snemovňa národov by sa stretla o 11.00 hodine na svojej samostatnej schôdzi a spoločnú schôdzu by sme pravdepodobne začali okolo 13.00 hodiny. Pokiaľ by to nebolo o 13.00 hodine, prosím vás, aby ste zotrvali vo Federálnom zhromaždení, aby sme vás mohli vyzvať k pokračovaniu tejto spoločnej schôdze.

Pokiaľ ide o poradu klubov, chcel by som vám oznámiť, že kluby poslancov Verejnosti proti násiliu a Kresťansko-demokratické hnutia sa stretnú v miestnosti č. 209. Pokiaľ by prejavili záujem o stretnutie i ďalšie kluby, tak budú v miestnostiach, ktoré im boli dané k dispozícii.

Ešte sa niekto hlási s faktickou pripomienkou?

(Hlas z pléna: Chtěl bych požádat o jednu věc. Včera krátce po skončení naší společné schůze byly vyvěšeny výsledky končeného hlasování o návrhu zákona. Tyto výsledky z nějakého důvodu do ranních hodin zmizely. Vzhledem k ohlasu široké veřejnosti na výsledky hlasování si myslím, že nejen novináři ale i veřejnost má plné právo vědět, které strany a kteří poslanci hlasovali proti.

Beru svou připomínku zpět, výsledky hlasování se už našly.)

Předseda FS A. Dubček: Prerušujem schôdzu do 13.00 hodín.

(Jednání přerušeno v 10.30 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 14.20 hodin.)

(Řízení schůze převzal místopředseda FS a předseda SL R. Battěk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Vážené poslankyně, vážení poslanci, budeme pokračovat v přerušené schůzi obou sněmoven. Považuji za nutné učinit ještě toto sdělení. Poslanci Sněmovny národů projednali na svém odpoledním samostatném zasedání ve smyslu § 26 zákona o jednacím řádu Federálního shromáždění návrh zákona o mimosoudních rehabilitacích a po rozpravě schválili zákon ve znění, jak ho včera schválila Sněmovna lidu.

Dovolte tedy, abych uvedl, že vzhledem k souhlasnému usnesení obou sněmoven konstatuji, že Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky schválilo zákon o mimosoudních rehabilitacích. (Potlesk.)

(Poznámka redakce: usnesení FS č. 106, SL č. 170, SN č. 167)

Než přistoupíme k projednání dalšího návrhu zákona, uděluji ještě slovo poslanci Malému. Prosím.

Poslanec SL M. Malý: Pane předsedající, dámy a pánové, měl bych jen jedno krátké oznámení. Dovolte, abych vám přečetl dopis, který iniciativní

skupina poslanců včera předala předsedovi Federálního shromáždění.

"Vážený pane předsedo, iniciativní skupina poslanců Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění, tvořená poslanci Bačínským, Bakšayem, Battou, Bendou, Doležalem, Janstou, Kesslerem, Kopřivou, Malým, Mandlerem, Motyčkou, Novitzkym, Petrovou, Pospíšilem, Pernicou, Raševem, Tahym, Vysloužilem a Záležákovou, si dovoluje předložit vám návrh ústavního zákona o zániku poslaneckého mandátu z důvodu spolupráce s StB. Téma lustrací a spolupráce s StB je stále živou a diskutovanou záležitostí. Považujeme za nepřípustné, aby na jedné straně byli někteří poslanci veřejně skandalizováni a obviňováni ze spolupráce s StB, bez jakýchkoli důkazů, a na druhé straně však rozhodně odmítáme to, aby poslanci, kterým byla spolupráce s StB prokázána, nadále setrvávali v parlamentu a snižovali tak jeho kredit. Po přijatém usnesení Federálního shromáždění o lustracích poslanců není možné se zastavit uprostřed cesty. Je třeba celou záležitost podložit zákonem.

Po vás, pane předsedo, žádáme, aby byl náš návrh zákona neprodleně přikázán předsednictvu Federálního shromáždění k projednání výborům branným a bezpečnostním a výborům ústavně právním s tím, že výbory branné a bezpečnostní budou určeny jako gesční. Dále žádáme, aby byl tento návrh zařazen na program jednání březnové společné schůze Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění. Celou záležitost není možné v žádném případě více odkládat."

Dovolte mi ještě jednu osobní poznámku. Vzhledem k tomu, že navrhovatelé tohoto zákona představují kompletní politické spektrum tohoto parlamentu, myslím si, že by bylo více než potřebné, aby všechny politické kluby tohoto shromáždění vyjádřily veřejně svá stanoviska k případné přítomnosti udavačů StB ve svých řadách. Osobně jsem přišel do parlamentu s vědomím, že budu pracovat s poslanci různých politických stran, přestože s jejich ideologií často nesouhlasím. Odmítám však pracovat s udavači. Proto ještě jednou vyzývám všechny konfidenty, aby se dobrovolně vzdali svých poslaneckých mandátů, a bez skandálu. V opačném případě jsem rozhodnut požádat o novelizaci jednacího řádu tohoto shromáždění s tím dodatkem, že hlasy těchto lidí nebudou započítávány do výsledků shromáždění. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji poslanci Malému. Dovolte, abych další řízení naší společné schůze předal místopředsedovi Stankovi, který vás také seznámí s časovým pořádkem.

(Řízení schůze převzal místopředseda FS J. Stank.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: O slovo sa hlási pán Černý.

Poslanec SL J. Černý: Dovolil bych si požádat o to, aby tento návrh byl přikázán všem výborům. Domnívám se, že by měl projít všemi výbory.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ano. Ide o ústavný zákon, tak sa stane.

Vážené poslankyne, vážení poslanci, organizáciu našej práce si predstavujeme tak, že by sme teraz mali prerokovávať vládny návrh zákona o prevodoch majetku štátu na iné osoby za účelmi podnikania s tým, že by sme dnes bez prestávky pracovali do 18.00 - 18.30 hodín. Pokračovali by sme zajtra o 9.00 hodine približne do 13.00 hodín. Pokiaľ potom by sme opäť pokračovali v utorok budúci týždeň o 10.00 hodine a to tak, pokiaľ nevyčerpáme celý program. To sú približné časové predstavy o ďalšom rokovaní. Keby mal niekto z vás zásadnú námietku, prosím, aby ju predniesol. V prípade, že nie je, dovoľte, aby sme pokračovali.

Podľa schváleného programu prerokujeme

Vládny návrh zákona o prevodoch majetku štátu na iné osoby za účelom podnikania (tlač 257), spoločnú správu výborov SĽ a SN (tlač 452) a návrh ústavného zákona o prevodoch majetku do fondu hospodárskej obnovy a o podmienkach jeho privatizácie (tlač 382).

Vládny návrh odôvodní minister financií ČSFR pán Václav Klaus. Prosím, aby sa ujal slova.

Ministr financí ČSFR V. Klaus: Vážené Federální shromáždění. Dovolte mi, abych pronesl úvodní slovo k vládnímu návrhu zákona o převodu majetku státu na jiné osoby pro účely podnikání. Jedná se o zcela mimořádný zákon. Jedná se o zcela klíčový prvek transformace československé ekonomiky, a proto se také omlouvám, že mé úvodní slovo bude poněkud delší, než u vládních návrhů některých jiných transformačních zákonů. Chtěl bych připomenout, že tento proces tzv. velké privatizace je považován za klíčový, rozhodující moment přeměny jednoho ekonomického systému v ekonomický systém druhý.

Před dvěma týdny se sešlo světové ekonomické fórum v Davosu, kde bylo hledáno, co je rozhodujícím krokem ekonomické transformace zemí východní a střední Evropy a v podstatě bylo jednoznačně přijato, že tímto krokem je proces privatizace, a to sice proces privatizace velké, nikoli privatizace malé.

Proto se jedná skutečně o naprosto klíčový zákon, ke kterému jsme dospěli, řekl bych zhruba za jeden rok, od okamžiku, kdy jsme na federálním ministerstvu financí přesně před rokem založili tzv. úřad pro dočasnou správu státního majetku a jeho privatizaci.

Chtěl bych připomenout vznik tohoto zákona. 21. srpna minulého roku navrhla Hospodářská rada federální vlády, aby byl proces privatizace rozdělen na privatizaci, které dnes říkáme malá a na privatizaci velkou. Zhruba o měsíc později Hospodářská rada projednala první verzi zákona o velké privatizaci. O další měsíc později se nová verze zákona dostala na program Legislativní rady federální vlády, 1. listopadu vláda tento návrh zákona projednala a schválila. Výbory Federálního shromáždění projednávaly

návrh zákona od 10. listopadu loňského roku. Výbory uspořádaly nad tímto zákonem několik odborných seminářů, kterých se zúčastnili naši i zahraniční experti. Předmětem široké diskuse a výměny názorů se stalo všech pět základních problémových okruhů navrhovaného zákona.

První, hlavní otázkou bylo, jaká má být struktura privatizovaného projektu, druhou otázku - jaké má být postavení Fondu národního majetku, třetí - jaké jsou možnosti alternativního použití tzv. standardních a nestandardních privatizačních metod, za čtvrté - jaký je vztah privatizace a restituce, nebo-li těch dvou zákonů, které jsme probírali včera, předevčírem a dnes a konečně pátým okruhem problémů byl problém vymezení kompetencí mezi republikami a federacemi v tomto smyslu.

Dovolte, abych ke každému z těchto bodů řekl několik slov, protože jsou velmi důležité pro projednávání tohoto návrhu zákona.

Co se týče privatizačního projektu, předložený návrh zákona předpokládá, že předmětem schvalování v procesu privatizace budou jednotlivé privatizační projekty a že tyto projekty bude v drtivé většině případů schvalovat příslušné republikové ministerstvo pro privatizaci. Návrh zákona velmi podrobně upravuje obsah každého privatizačního projektu a postup nezbytný pro vznik tohoto privatizačního projektu. Chtěl bych zdůraznit, že při projednávání ve výborech vzniklo mnoho podnětů, o které byl původní návrh obsahu privatizačního projektu doplněn a rozšířen.

Druhou oblastí je problém Fondu národního majetku. Z jistého hlediska není privatizace ničím jiným než aktem koupě a prodeje. Návrh zákona proto přesně vymezuje, kdo při tomto specifickém prodeji bude za stát plnit tuto obchodně právní funkci, tzn., kdo bude za stát vystupovat v roli prodávajícího. Za účelem plnění této funkce návrh zákona do naší ekonomiky zavádí zcela novou právnickou osobu - Fond národního majetku. Schválením privatizačního projektu přejde privatizovaný majetek na fond, který pak odpovídá za náležité provedení prodeje tohoto Privatizovaného majetku. Fond národního majetku tedy není konstruován jako podnikatelský subjekt. Jeho prvořadou funkcí je plnit transformační úkoly, které mu ukládá příslušným státním orgánem schválený privatizační projekt. Toto je velmi důležité. Tato transformační funkce fondu byla východiskem celého našeho návrhu právní úpravy vztahu fondu k vládě a zastupitelskému sboru. Vládní návrh předpokládal, že nejvyšší orgán fondu - prezídium - bude jmenováno vládou a že dozorčí rada bude volena parlamentem. Garanční výbory dnes předkládají variantu, při které jsou oba uvedené orgány voleny parlamentem. K této otázce se ještě vrátím při podrobnější analýze jednotlivých ustanovení zákona. To je tedy otázka postavení a Fondu národního majetku.

Třetí je oblast alternativních metod privatizace. Při přípravě scénáře ekonomické reformy byla věnována rozsáhlá diskuse i zde v parlamentu otázkám standardních a nestandardních metod privatizace. Standardní privatizační postup, velmi zhruba řečeno, předpokládá, že se privatizovaný podnik nejdříve restrukturuje a ocení a až potom že se nabídne k prodeji.

Cílem standardního privatizačního postupu je tedy do soukromých rukou převádět, pokud možno očištěný podnik, t. j. podnik, zbavený dluhů, zbavený zbytečných organizačních jednotek, zbavený přezaměstnanosti a zbavený neschopného managementu. Tato očista je prováděna s cílem maximalizovat výnosy z privatizace.

Čím důkladnější je tato očista, tím vyšší cenu lze za privatizovaný podnik požadovat. Všude tam, kde to bude možné, budeme samozřejmě touto standardní cestou postupovat i my. Zároveň si však uvědomujeme, že máme-li dnes v naší ekonomice tisíce státních podniků, a chceme-li vytvořit soukromý sektor v dohledné, viditelné době, nemůžeme se omezit pouze na tyto standardní privatizační techniky. Předkládaný návrh zákona proto zavádí do naší ekonomiky zvláštní druh cenného papíru, tzv. investiční kupón. Pomocí tohoto cenného papíru chceme posílit kupní sílu obyvatelstva. Za investiční kupóny bude možno kupovat akcie těch akciových společností, na které budou transformovány dnešní státní podniky.

V krátké době se tak naši občané budou moci stát skutečnými majiteli majetkových účastí na těchto společnostech, skutečnými akcionáři. Předpokládáme, že do naší ekonomiky takto velice rychle zavedeme i další podstatné součásti tržní ekonomiky, trh cenných papírů včetně jeho institucionálního završení burzy.

Ke vztahu restituce a privatizace. Privatizační zákon je projednáván v těsné návaznosti na zákon restituční. Předkládaný vládní návrh transformačního zákona proto plně respektuje všechny případné restituční nároky oprávněných osob. Do privatizace je proto nabízen pouze ten majetek, který buď jako státní vznikl, nebo který do vlastnictví státu přešel způsobem, který nevyvolává pochyb o tom, že vůči němu v budoucnosti vzniknou nároky bývalých vlastníků. To byla původní základní myšlenka. Tato myšlenka byla v posledních dnech obohacena o převedení části restitučního problému do privatizačního zákona, a proto navrhujeme jako předkladatelé do tohoto návrhu zákona přidat § 48 ve znění, které nebudu číst, protože předpokládám, že jej máte položený na stole.

Je to paragraf, který podle našeho názoru je schopen zajistit to, co jsme předpokládali v § 2 odstavec 3 zákona o mimosoudních rehabilitacích. Toto doporučujeme jako dodatečný návrh navrhovatele v tisku č. 452. To je vztah restituce a privatizace.

Za páté problém kompetenční. Přímo z předloženého návrhu zákona vyplývá, že proces privatizace se bude v drtivé většině odehrávat na úrovni republik a že federální orgány do něj budou zasahovat jen velice málo. Novelou kompetenčního zákona jsme od sebe oddělili federální a republikové vlastnictví a je zřejmé, že privatizační projekty se budou až na výjimky týkat vlastnictví republikového. To ovšem neznamená, že z majetku, který by bylo možné a nejen možné, ale i vhodné ve viditelné budoucnosti převést do soukromých rukou, ve vlastnictví federace nezůstalo vůbec nic.

Naše odhady říkají, že rezorty dopravy, spojů, obrany, vnitra, zahraničního obchodu a financí jsou rezorty, které jsou v kompetenci federální vlády, nyní hospodaří s majetkem v objemu zhruba 155 miliard korun. To znamená, že se ve federálním vlastnictví nyní nachází zhruba jedna třicetina hodnoty majetku, který je ve vlastnictví republik. Část tohoto majetku není používána výhradně pro veřejně prospěšné účely a tato část je vhodná i pro privatizaci.

Mluvím o těchto otázkách zejména proto, že budeme muset rozhodnout, zda chceme nebo nechceme zřídit federální fond národního majetku.

Vládní návrh počítal s tím, že pro každou kategorii státního vlastnictví federální a republikovou bude zřízen zvláštní fond národního majetku. Garanční výbory tuto otázku řeší ve variantách, jak se o tom zmíním dále.

Chtěl bych říci, že dnes po zákonu o malé restituci a malé privatizaci, po dnešním zákonu o velké restituci v pořadí probíráme již dnes čtvrtou základní transformační normu. Z těch nejdůležitějších zbývá uzavřít jen otázku půdy.

Na základě těchto pěti základních norem bude možné v naší minulosti totálně postátněnou ekonomiku transformovat na ekonomiku založenou na soukromovlastnických principech, to je na principech individuální aktivity a soukromého podnikání. Pokud se nám tuto transformaci povede provést dostatečně rychle, zvyšují se naše naděje, že již v dohledné budoucnosti se dočkáme zvratu dosud nepříznivých tendencí vývoje našeho hospodářství.