Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Ministr zahraničních věcí ČSFR J. Dientsbier: Myslím, že to do rezoluce nepatří, protože misi musíme pověřovat velice konkrétními úkoly v ten den, kdy se něco děje, a toto je příliš obecné.

Předseda FS A. Dubček: Ďakujem. Trváte na svojom návrhu? Pán poslanec ukazuje, že sťahuje svoj nápad späť. Ďakujem vám.

Hlásí sa ešte pán Rašev.

Poslanec SN P. Rašev: Ja naozaj nechcem zdržiavať, len kvôli čistote 3. odstavca: Pán Suchán nám dal na vedomie návrh na zmenu slov "usnesenia predsedníctva" na "infomáciu", ale v tom prípade už nie treba písať "zo dňa 15.1.", pretože zasadanie je dnes, šestnásteho, a nemôžeme dostať informáciu pätnásteho. Navrhujem len škrtnúť dátum. Navrhujem text: "Federálne shromaždenie berie na vedomie informáciu predsedníctva Snemovne ľudu o vyslaní dvoch poslancov Federálneho zhromaždenia ako pozorovateľov."

Poslanec SN. P Suchán: Informácia bola podaná predsedníctvom Snemovne ľudu dňa 15.1., tak navrhujem "z" škrtnúť a bude tam len "dňa 15.1.".

Předseda FS A. Dubček: Dátum má zostať, pán Rašev, preto, pretože je to dátum, kedy sa na tom uznieslo predsedníctvo Snemovne ľudu. Bola tam iba nepresnosť, o ktorej informoval pán Suchán. Bola to technická zmena.

Navrhujem o návrhu hlasovať tak, ako je tlač 431 s tými doplnkami, ktoré boli oboma snemovňami odsúhlasené. Hlasovať bude Snemovňa národov, hlasovať budú poslanci v Českej a Slovenskej republike spolu. Prosím o hlasovanie, kto je za návrh uznesení v zmysle tlače 431 aj s doplnkami, ktoré Federálne shromaždenie schválilo, nech zdvihne ruku a stlačí tlačítko! (Hlasuje se.) (Jednosto devatenáct). Ďakujem.

Kto je proti? (Nikdo.) Nikto.

Zdržal sa niekto hlasovania? (Jeden.) Jeden. Ďakujem.

Hlasovať budú poslanci Snemovne ľudu. Kto je za tento návrh uznesení, tlač 431, aj s doplnkami, nech zdvihne ruku a stlačí tlačítko! (Hlasuje se.) (Dvanáct.) Ďakujem.

Kto je proti? (Nikdo.) Nikto.

Kto sa zdržal hlasovania? (Tři). Traja. Ďakujem.

Návrh uznesenia tlač 431 bol tiež prijatý oboma snemovňami. (Potlesk.) Ďakujem.

(Poznámka redakce: Usnesení FS č. 96, SL. č 148, SN č. 148)

O poznámku sa prihlásil pán poslanec Okenčič, udeľujem mu slovo.

Poslanec litevského parlamentu pan Okenčič: Pane předsedo, dámy a pánové, jménem litevského parlamentu vám děkuji za podporu a solidaritu. Chtěl bych vás velice krátce informovat o momentální dnešní situaci v Litvě. Než jsem odletěl do Prahy, hovořil jsem s panem prezidentem Landsbergisem, který mně telefonicky informoval, že této noci byl na Litvě klid. Ale řekl mi, že sovětskému živlu se nedá nikdy věřit. (Potlesk.)

Byla tady zmínka o pomoci pro Litvu. Myslím si, že konkrétním druhem pomoci je právě přijaté usnesení. Pro Litvu je také potřebná humanitární pomoc - léky a potraviny. Jsem názoru, že je velice dobře, že představitelé vašeho parlamentu budou přebývat na Litvě. Tato iniciativa, kterou podporují parlamenty Polska a maďarska je velice potřebná. Chci vás požádat o svolení, abych mohl říci panu prezidentu Landsbergisovi, že ve vašem parlamentu bude mít Litva vždy podporu. (Potlesk).

Předsedající předseda FS A. Dubček: Teraz by som prosil pána ministra Dienstbiera, aby predniesol ešte svoje pripomienky.

Ministr zahraničních věcí ČSFR J. Dienstbier: Mám pouze jednu malou poznámku. Jak víte, vláda zřídila bankovní konto na podporu Litvy. Možná, že by bylo dobré, kdyby parlamentní delegace, která tam jela, zjistila možnosti a potřeby, abychom to mohli řádně koordinovat, aby se nám nedělo něco podobného, jako při pomoci Rumunsku, abychom nohli prostředky velice účinně vynaložit na pomoc litevskému lidu.

Předseda FS A. Dubček: Prosím teraz pána Uhla, aby zformuloval návrh uznesení, ktoré doporučuje prijať ako samostatný bod.

Poslanec SN P. Uhl: Návrh usnesení

"Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky vycházejíc z práva národů na sebeurčení a práva lidu každé země svobodně si zvolit vlastní společenské a státní zřízení prohlašuje, že uznává právo pobaltských republik na státní svrchovanost.

Žádá vládu České a Slovenské Federativní Republiky, aby zahájila patřičné kroky na zahájení diplomatických styků mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou na straně jedné a Litevskou republikou, Lotyšskou republikou a Estonskou republikou na straně druhé."

Předseda FS A. Dubček: Prosil by som pána Dienstbiera, keby mohol k tomuto upresnenému návrhu, ktorý tu predniesol pán poslanec Uhl, podať výklad stanoviska v nadväznosti na našu zahraničnú politiku a medzinárodné právo s tým spojené.

Ministr zahraničních věcí ČSFR J. Dienstbier: Vážení kolegové, já už jsem to tady říkal, poslanec Uhl sice návrh upravil na místo "ukládá vládě" na "žádá vládu". Ale my skutečně nemůžeme zahájit kroky k navázání displomatických styků se státy, které se dosud ani samy neprohlásily za naprosto nezávislé subjekty mezinárodního práva. Já jsem o těchto otázkách v těchto dnech v telefonickém spojení s ministrem Kubiszewskim a Jesenskym každý den a i o těchto otázkách jsme hovořili a budeme o nich hovořit pravděpodobně příští pondělí ve Vyšegradu. Ale skutečně nejde ani uložit, ani žádat vládu, aby činila něco, co z hlediska mezinárodního práva činit vůbec nemůže.

Opakuji, že už jsme podepsali dohodu s vládou Litevské republiky o ustavení zájmových kanceláří obou zemí a podobné jednání vedeme a povedeme s dalšími baltskými republikami. Pokud se tam situace zcela zásadně změní, pokud by se změnilo i právní postavení těchto republik, tak pak můžeme zahajovat patřičné kroky k navázání diplomatických styků. Zatím můžeme činit kroky pouze k vytvoření zájmových kanceláří. Děkuji.

Předseda FS A. Dubček: Pán Uhl trvá na hlasovaniu? (Poslanec Uhl: Ne). Netrvá.

Môžem to považovať, že váš návrh ste stiahli z programu hlasovania? Ďakujem Vám.

Máme teraz dve možnosti: navrhujem vám prestávku teraz, a potom stručné informácie obou zástupcov našich poslancov podľa programu.

Osobne by som odporúčal, aby sme si vypočuli jednu jedinú správu - sú to informatívne správy - a potom ukončili rokovanie. Môžem to považovať za všeobecný súhlas? Ďakujem vám.

Pokračujeme teda v rokovaní. Ďalej máme na programe prvú časť bodu.

3

Informácie parlamentnej komisie pre dohľad nad odsunom sovietskych vojsk z Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky

Prosím pána Sychru, alebo pána Kocába, kto z vás vystúpi k tomuto bodu? Pán Sychra. Prosím vás, ostaňte na miestach, bude to, podľa môjho názoru, krátke rokovanie, ale vypočujme si informatívnu správu.

Poslanec SL M. Sychra: Vážené předsednictvo, dámy a pánové, informace o odchodu sovětských vojsk se na dnešním programu někomu z vás může jevit jako trochu symbolická. Byla zařazena na program ze dvou důvodů: Jednak proto, abychom si my zde i veřejnost udělali představu o možném nebezpečí, které by snad od sovětských vojsk mohlo hrozit. Hned v úvodu vás chci ubezpečit, že tomu tak není, což vyplyne i z mé zprávy.

Druhým důvodem je, že právě v těchto dnech na půde Federálního shromáždění byla z podstatné části završena jedna z kapitol našeho jednání o odsunu vojsk, a to jednání o náhradách škod způsobených sovětskými vojsky. O tomto jednání vás bude informovat předseda parlamentní komise poslanec Kocáb.

Nyní ve stručnosti zprávu o práci naší komise. Má tři skupiny, pro Čechy, Moravu a Slovensko. Tyto skupiny mají jako hlavní náplň své práce výjezdy do terénu, míst, odkud sovětská vojska odcházejí.

Prvním naším výjezdem byla návštěva Květné u Poličky, návštěva největšího muničního skladu v Evropě. Přesto, že v počátku zde byly potíže s odvážením munice, byl zde určitý skluz v plnění harmonogramu, později radikální zlepšení odsunu znamenalo, že dnes zbývá už pouhých 37% této munice a bude odvezena do konce měsíce března.

Dalším místem, které navštívila naše skupina, byly Milovice. Byly tam podniknuty radikální kroky pro zlepšení spolupráce místních orgánů a sovětské strany, a to zejména v oblasti životního prostředí. Milovice budou zároveň poslední oblastí, kde zůstanou sovětská vojska v červnu letošního roku.

Na Slovensku za asistence naší komise odlétaly poslední bojové vrtulníky ze Sliače. Rovněž na Slovensku se uskutečnila poslední naše akce v letošním roce. Ze Slovenské republiky odešla před vánoci poslední sovětská vojska z Rožňavy. Jsem velmi rád, že Slovenská republika je první, kterou sovětská vojska opustila, protože vzhledem k možnému exodu sovětských občanů právě přes území Slovenské republiky bude lepší, když příslušné orgány, které budou uprchlíky sledovat, budou mít volné ruce.

První výjezd v letošním roce byl, bohužel, poznamenán tragickou událostí. Navštívili jsme místo výbuchu tanku v posádce Bohosudov. Členové naší komise viděli místo samo, jednali s místními představiteli, zúčastnili se i tryzny v Milovicích. Možná, že vás bude zajímat, že ani jeden z mrtvých sovětských vojáků nebyl ze žádné z pobaltských republik. Právě Bohosudov je místem, kde zôstávají ještě tanky jako jedny z nejnebezpečnějších zbraní. Je jich tam však už jen několik a budou pryč do konce února.

Bojových tanků zbývá z původního počtu 1220 na našem území už pouhých 91. Rovněž jiná nebezpečná zbraň, dělostřelectvo, je odsunuta už z víc než 86%, zbývá zde pouhých 150 děl.

Rovněž letouny bojové, které hodnotíme snad jako nejnebezpečnější zbraň, zůstávají na našem území v počtu 28 kusů a poslední z nich odletí 21. ledna za dohledu naší komise.

Jak už jsem v úvodu řekl, nepovažuji dnes už zbytky sovětské armády za nabezpečné. Podle názorů členů naší komise, vojáků z povolání a důstojníků se pravděpodobnost konfliktu rovná téměř nule. Koneckonců, jsou zde i další kompetentní lidé, kteří by vám mohli podat - já předpokládám že podají - podobné informace jako já. Děkuji a předávám slovo Michalu Kocábovi.

Předseda FS A. Dubček: Ďakujem pánu Sychrovi a prosím pána Kocába.

Poslanec SL M. Kocáb. Vážený pane předsedo, vážené Federální shromáždění, nechtěl bych tuto zprávu protahovat, chtěl bych jenom podat krátkou zprávu o návštěvě poslanů Nejvyššího sovětu dne 11. ledna v Praze.

Během minulého půlroku jsme v Moskvě jednali několikrát s poslanci Nejvyššího sovětu, speciálně s poslanci pro obranu a státní bezpečnost v čele s jeho místopředsedou Ovčirovem a dalšími poslanci. Tentokrát přijel sám předseda Šarin do Prahy a s ním řada dalších poslanců branně bezpečnostního výborů, dále konzultanti Nejvyššího sovětu SSSR, poslanci svazových republik, Ruské, Ukrajinské, Běloruské, Uzbecké, a představitelé ministerstev, většinou ministerstva obrany.

Protože to bylo v době, kdy se situace v SSSR dramatizovala, očekával jsem toto jednání s určitou nervozitou, ale nakonec výsledky tohoto jednání byly pro mne povzbudivé. Zásadní přístup sovětské strany k odsunu sovětských vojsk se nemění, je garantován a probíhá podle harmonogramu. K dnešnímu dni je odsunuto kolem 75% až 80% a v některých zbraních až 90% a nejsou náznaky toho, že by mohlo dojít k přerušení. Hlavním předmětem rozhovorů byl způsob majetkoprávního vypořádání, kde se jednání mírně komplikuje, ale nemá to s vlastním odsunem vlastní vazbu.

Okruh problémů spočívá ve čtyřech základních oblastech. Jednak sovětská strana navrhuje využít prostředky získané prodejem movitého majetku přednostně na úhradu některých svých pohledávek spojených s odsunem vojsk. Naše stanovisko je takové, že by tyto prostředky měly být použity hlavně k úhradě ekologických škod, které na našem území vznikly. Náš odhad je, že majetek sovětské strany, který byl předmětem kontraktu, představuje zhruba 1 miliardu Kčs, jejich odhad je kolem 4 až 5 miliard Kčs, z čehož vznikají nedhovory. Oni totiž předpokládají plnou hodnotu svých černých staveb. Při využití získaných prostředků k úhradě těchto položek vzniká nebezpečí, že nebudou prostředky ke krytí našich pohledávek, které jenom v ekologii činí 1,2 miliardy Kčs, z opotřebení 0,7 miliardy a z nedoplatků nájmu 0,2 miliardy čs atd.

Další okruh, na kterém se nemůžeme dohodnout, je snaha sovětské strany zřídit společné podniky, do kterých by vložila odpovídající majetek, nemovitý i movitý. Náš názor na toto zakládání společných podniků je, že se jedná o určitou transformaci pobytu vojenského a pobytu ekonomického - je to jakési prodlužování status quo. Věříme ale, že v této věci dosáhneme konsensu. Zatím máme společné návrhy dohody, která je připravována - mělo by to znít asi tak, že smluvní strany potvrzují možnost vytvářet na základě části uvolněných sovětských objektů podniky se zahraniční majetkovou účastí, ale v souladu s československými právními předpisy.

Dále se objevují rozpory ve zřízení společného účtu. Tento účet by měl být zřízen jako společný účet čs. a sovětské banky a jedná se o dispoziční práva k tomuto účtu. Sovětská strana prosazuje, aby byla jeho jediným disponentem, což čs. straně nevyhovuje, protože by nebyly zabezpečeny priority čerpání k úhradě pohledávek z čs. strany.

Posledním nejvážnějším, ale věřím, že také řešitelným problémem je hrazení pohledávek, které plynou z období do podepsání smlouvy o dočasném pobytu, tedy z období od 21. srpna do 18.10.1968, kdy sovětská strana zatím nezaujala jednoznačné stanovisko s tím, že to nepokrývá dohoda z 26.2.1990 o odsunu sovětských vojsk.

Jsou zde tedy některé nesrovnalosti, které se nedaří zatím vyřešit. V nedávné době proběhla jednání mezi naší expertní delegací a sovětskou expertní delegací. Sovětskou vedl náměstek ministra vnějších ekonomických vztahů admirál Grišin a naší delegaci náměstek ministra zahraničních věcí pan Wagner. Asi třínedělní jednání vedlo k vytvoření předběžné dohody mezi naší vládou a vládou sovětskou v vypořádání určitých majetkových a finančních otázek, ovšem většina těchto článků se objevuje ve dvojím znění, a to v české a sovětské redakci. Bude muset proběhnout ještě další kolo jednání, které by mohlo naše stanoviska sblížit.

S tím vším jsme seznámili poslance Nejvyššího sovětu. Delegace navštívila pana předsedu Dubčeka a nakonec jsme jednání uzavřeli s tím že budeme iniciovat další urychlené jednání o této dohodě. Budeme se snažit přivést dohodu ke konci a nakonec se následně sejdeme, zhodnotíme to a záležitost uzavřeme. Čili nevypadá to zle, definitivní odsun bojových jednotek by měl skončit 26. února, což je v podstatě za 1 a půl měsíce. Jinak termín 30.6. platí definitivně pro odsun sovětské armády z území ČSFR.

Toto byla předběžná zpráva, základní zprávu bych chtěl přednést na příštím jednání. Chtěl bych ještě upozornit, že jsem byl uvědomen až dnes o tom že mám podávat zprávu. A proto jsem si ji nemohl podrobněji připravit.

Předseda FS A. Dubček: Ďakujem pánovi Kocábovi. Súčasně by som chcel poprosiť poslancov, aby v zmysle bodu 3, druhej časti, podali Federálnemu zhromaždeniu informáciu o našej československej jednotke v Saúdskej Arábii.

Pretože sa pán poslanec Kroupa ospravedlnil - je na právnickej fakulte - prosil by som pána Kocába o stručnú informáciu. Prosím, aby nám povedal, ako uskutečnil túto návštevu, niečo o svojich dojmoch a o rozhovoroch s prestaviteľmi našej československej jednotky.

Poslanec SL M. Kocáb: Chtěl bych se opět omluvit - to je dnes již druhá zrada - nejsem připraven, protože jsme se domluvili s poslancem Kroupou, že toto vezme na sebe.

Základním důvodem naší cesty bylo, abychom vyjádřili našim vojákům v jedné z nejtěžších jejich chvil, v době, kdy konflikt dramaticky kulminuje, svoji účast, abychom je ubezpečili, že jsme s nimi v myšlenkách, že při nich stojíme a jejich osud sledujeme.

Jako nejvyšší zákonodárný orgán jsme schválili usnesení, které naši vojenskou jednotku do Saúdské Arábie vyslalo, a proto jsme cítili povinnost být s nimi alespoň na krátkou dobu.

Myslím, že naši vojádi to přijali velice radostně - neustále se ptali, zda-li na ně vzpomínáme a zajímáme se o jejich osud. Jsou tam trochu osiřelí, bez kontaktu s naší republikou a mají tedy zájem o jakýkoliv signál.

Druhým důvodem byly určité nejasnosti v tom, zda skutečně tato jednotka plní humanitární účel, tedy ten účel, pro který byla vyslána.

Musím říci, že v tomto ohledu jsem se uklidnil, nenarazil jsem na žádné rozpory mezi tím, proč tam byla vyslána a tím, co v Saúdské Arábii plní. Vojáci, a tím bych chtěl začít svoji zprávu - podepsali prohlášení, že se dobrovolně rozhodli vstoupit do jednotky Čs. armády, která je připravována k působení v rámci mnohonárodnostních sil proti írácké agresi v oblasti Perského zálivu. Znění pokračuje: "Vzal jsem na vědomí, že úkolem této jednotky je především poskytovat civilnímu obyvatelstvu na určeném teritoriu odbornou zdravotní pomoc a pomoc v oblasti ochrany proti účinkům použití chemických zbraní - uvědomuji si, že v důsledku dalšího vývoje vztahů mezi stranami účastněnými na konfliktu v oblasti Perského zálivu může dojít k účasti čs. jednotky na bojových akcích a k jejímu bojovému použití, s čímž souvisí možnost poškození mého zdraví nebo smrti". Podepsání tohoto prohlášení mě uklidnilo, protože vojáci tam šli s vědomím plných rizik a s vědomím, že mohou být v krajní a mezní situaci použiti pro bránění sami sebe, možná i k bojovému použití, i když si nemyslím, že jsou pro bojové použití připraveni. Prostudovali jsme smlouvy a všechny dohody a dodatky - to zde nemohu dokládat - a uklidnili jsme se v tom smyslu, že v tom není meritorní problém.

K rozmístění jednotky. Možná, že o tom by mohl podat zprávu někdo jiný, ale zásadně jde o to, že základní tábor je vzdálen zhruba 60 km od kuvajtských hranic, dále máme dva předsunuté tábory, které jsou za saúdsko-arabskými prapory a po straně je egyptský a syrský prapor. Oba naše předsunuté oddíly jsou v těsné blízkosti vojenských nemocnic a plní účely, pro které tam byly vyslány. Ve Městě krále Chálida je ještě jeden odřad, který školí vojáky k protichemické obraně. Splňuje účely protichemické obrany pro civilní obyvatelstvo, které v tomto městě žije. Morální stav vojáků je velmi dobrý, uvědomují si vážnost situace, ale nesetkali jsme se v osobních rozhovorech s demoralizací. Berou to jako své poslání. Prožil jsem i něco jako hrdost na naše kluky.