Myslím si, že by bylo dobré, aby dodatek horního
zákona byl do novely kompetenčního zákona
zařazen, myslím ve článku 17.
Ještě ke sporu o budoucnosti federace. Zazněla
zde různá slova, hovořilo se o perspektivách.
Jsem pro federaci, věřím, že po zvážení
dodatků, tedy pozměňovacích návrhů
bude pro většinu z nás návrh přijatelný.
Já budu hlasovat pro tento zákon. Měl jsem
v poslední době možnost hovořit s různými
zahraničními politiky. Oni jsou ve světě
stále ještě nadšeni naší revolucí,
ale nechápali a kroutí hlavou nad našimi třenicemi
a nacionalismem. Ztrácíme, zbytečně
a nesmyslně. Je na čase tento nepříznivý
vývoj zastavit a říci: Dost! Někteří
si myslí, že být sám znamená
samostatnost, ale to může být trapný
omyl, být sám znamená také být
opuštěný. Všem těm, kteří
sní o tom být sám, připomínám
to, co napsal Viktor Dyk: "opustíš-li mne, nezahynu,
opustíš-li mne, zahyneš!" Děkuji
za pozornost.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec
Kobylka, připraví se poslanec Senjuk.
Poslanec SN J. Kobylka: Pane předsedo, pane předsedající,
dámy a pánové. Tři krátké
poznámky.
Za prvé: Chtěl bych podpořit návrh
na tvorbu celostátní, to jest federální
informační sítě: Krásně
o tom mluvil Dr. Fišera. Podniky, a nejen ony, budou nutně
potřebovat takové sítě, informace
budou enormně důležité.
Druhá poznámka: Chtěl bych se zmínit
o vztahu mezi tragickým viděním budoucnosti
a produktivitou myšlení a práce. Mám
dojem, že možná prožíváme
trošku výjimečnější situaci,
ale určitě ne tragickou. Vnímám ji
jako civilní, přirozený proces. Prosím
vás, jakmile začneme něco vnímat tragicky,
máme tendenci se chovat neadekvátně, špatně
myslet, špatně uvažovat, atd. Připomněl
bych velkého souseda, který má enormně
vyvinutý smysl pro tragično, zatím co mu
tisíce tun obilí hnije na hromadách. Prosím
vás, neviďme věci tragicky, já mám
dojem, že je vše naprosto přirozené, a
že to bude v pořádku.
A třetí věc, která je v tomtéž
duchu: Chtěl bych připomenout francouzského
filozofa a theologa Teilarda de Chardina, který měl
velice krásné úsloví. On říkal,
že "Radost je neklamným znamením toho,
že Bůh je přítomen."
Já bych přál, a speciálně mnoha
slovenským politikům, aby v nich byl Bůh
daleko více přítomen, než dosud. Děkuji.
(Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo má
poslanec Senjuk. Připraví se poslanec Anderko.
Poslanec SN R. Senjuk: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, původně jsem
nechtěl hovořit k filosofii tohoto zákona,
protože jsem se dlouhou dobu domníval, že povinností
nás všech je po pádu socialistického
molocha zajistit - pokud možno - práci, peníze
a zlepšující se životní úroveň
pro občany celého tohoto státu.
Když po 17. listopadu se nám začalo volněji
dýchat, připadal jsem si stejně jako oráč,
který zdědil 42 let neorané pole, rezavý
pluh a dva voly. Domnívám se, že úkolem
každého hospodáře je to, aby voli táhli
v jedné brázdě. Myslel jsem si, že prvou
naší povinností je vytvořit silnou a
prosperující ekonomiku. Slyšel jsem tady za
včerejšek strašná slova, jako národní
ekonomiky, samostatné národní ekonomiky.
Bohužel však to nebylo dotaženo do konce. Jestliže
budeme hovořit o národních a etnických
a jiných skupinových ekonomikách.
Ve státě, kde 72 let je vše budováno
a společné bázi, budeme-li hovořit
o dvou nezávislých národních ekonomikách,
pak je to nonsens. Stejně tak nikoho nezarazí, že
tady z tohoto místa se hovoří o jedné
demokracii, ale v kompetenčním zákoně
kompetence demokraci pro jednu republiku a druhou republiku nejsou
žádným způsobem vymezeny. Ale každého
zaráží, že by měla být pouze
jedna ekonomika. Já se domnívám - v rozporu
s kompetenčním zákonem - že po dobu
nezbytně nutnou, než přejde naše ekonomika
na tržní hospodářství, že
by naopak v klíčových oblastech měly
být minimalizovány vlivy republik.
Co se týče mého vystoupení, abych
tady nehovořil jenom rétoricky, není mým
zvykem hovořit dlouho. Chtěl bych vaši pozornost
obrátit k něčemu jinému. Jestliže
se přijme několik zásadních pozměňovacích
návrhů, které tady padly z řad mých
kolegů, rád bych tento zákon odhlasoval.
Můj pozměňovací návrh, který
podávám, a který bych rád trochu vysvětlil,
se tyká oblasti životního prostředí.
Vzhledem k tomu, že jsem pracoval v oblasti energetiky, setkávám
se na všech úrovních a dokonce i na úrovni
české vlády, se skoro nepochopením
toho, že vliv energetiky do životního prostředí
je naprosto zásadní. Proto mě v kompetenčním
zákoně zarazilo, že v oblasti životního
prostředí žádným způsobem
není vymezena pravomoc kontrolovat či zasahovat
do komplexního projektování energetiky. Vždyť
energetika nám ovlivňuje z 60 % životní
prostředí.
Uvedu příklad: v Praze jsem se setkal s názorem,
jestliže máme určitý zdroj financí,
řekněme 5 miliónů na ekologii, pak
je naprostým nesmyslem tuto sumu použít na
koupi nových plynových kotlů, místo
původních uhelných, protože to je energetika
a nikoliv ekologie. Já bych byl rád, kdyby tyto
nesmysly, které se dějí a které poškozují
ekologii, už byly zakotveny v tomto zákoně
a navrhoval bych do článku 21 nový odstavec
mezi odstavec b) a c), kde v písmenu b) se hovoří
o výkonu státního dozoru ve věcech
jaderné bezpečnosti. Za toto písmeno bych
navrhoval nové znění odstavce c): "zákonná
úprava koncepce, provozu a výkon státního
dozoru v oblasti energetiky". To je vše. Děkuji.
(Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec
Anderko, připraví se poslanec Kňažko.
Poslanec SN A. Anderko: Pán predsedajúci, vážené
Federálne zhromaždenie, dámy a páni,
počúvaním mnohých príspevkov
som dospel k názoru, že naša federácia
mi pripadá ako mesiac. Poznáme len osvetlenú
časť. Keď nám niekto odhalí niečo
z odvrátenej, pripadá nám to neskutočné,
cudzie, absurdné a sme schopní každého
za to odsúdiť ako rozbíjača. Vždy
by sme mali mať takú zásadu, aby sme dokázali
poznať a prijať pohľad z rôznych zorných
uhlov.
Inak mozaiku pravdy neposkladáme. Každý predsa
poznáme len malú časť z celku rozsiahlej
problematiky. Kým si neosvetlíme odvrátenú
časť federácie, nebudeme schopní ju
správne pochopiť. Ako ju možno osvetliť?
Len tak, ak spustíme prirodzený mechanizmus, ktorý
ju začne otáčať okolo vlastnej osi stredobodu.
Vo svojom vystúpení by som sa pokúsil odhádzať
tú hromadu logických dôvodov a argumentov
tu vznesených, pretože pod ňou sa skrýva
tajomstvo - podstata nášho problému. V každej
argumentácii vychádzame z premís. Ak premisy
sú nesprávne, aj konklúzia je ohybná,
hoci logika je presvedčivá. Ak hodnotím niektoré
doterajšie vystúpenia z tohoto pohľadu, sú
naozaj logické, presvedčivé, štylisticky
nádherné a okúzľujúce. Abstrahujme
všetky tieto prípadkové dôvody a poďme
k podstate, k slobode. Skôr, ako by som vyslovil záver,
chcel by som poukázať na prirodzenosť človeka
a zákonitosti, ktoré z nej vyplývajú.
Pokiaľ by sme v našom rokovaní dospeli k záverom,
které by sa priečili týmto zákonitostiam,
spôsobili by sme zmätok, ktorý by bol brzdou
spoločenského života, a tvorby hodnôt.
Vieme zo skúseností, čo znamená nerešpektovanie
prírodných zákonov. Devastácia životného
prostredia. Nerešpektovanie zákonitostí vyplývajúcich
z prirodzenosti človeka a ľudskej spoločnosti
prináša ďaleko väčšiu skazu.
Poznáme to veľmi dobre z predchádzajúcich
42 rokov. Táto skúsenosť nám hovorí,
aby sme sa poučili. Dnešný deň stojíme
pred vážnym a svojím spôsobom závažným
rozhodnutím. Na akom základe postaviť naše
spolužitie? Rešpektuje tento základ podstatu
prirodzeného spolužitia? Je to pevný základ,
ktorý vydrží aj zemetrasenie? Tu sa na chvíľku
zastavme a preskúmajme si svoje poznanie. Čím
bude bližšie pravde, môžeme očakávať
väčší efekt nášho rozhodnutia.
Pritom si treba uvedomiť, že toto poznávanie
nesmie byť ovplyvnené emóciami a vypočítavosťou,
ktoré nás pripravujú o súdnosť,
lebo zídeme z cesty. V spoločenskom dianí
je kľúčovou ústrednou hodnotou ľudská
osoba. Vďaka rozumu človeka a jeho slobodnej vôli
sa tvoria hodnoty, ovláda svet a vesmír. Človek
je spoločenský tvor, preto sa zrieka časti
svojej slobody v prospech svojej rodiny, jednotlivec a rodina
v prospech obce, obec v prospech republiky a republika v prospech
štátu.
Pozrime sa na problém z iného zorného uhla.
Vieme, že tvorba hodnôt je najsilnejšie motivovaná
cez zákon hodnoty, zakotvený v človeku, teda
cez pocit vlastníctva. Preto pristupujeme k rozsiahlej
privatizácii, osamostatňujeme jednotlivého
vlastníka, vytvárame mu možnosti združovať
sa so svojim majetkom v rôznych spoločenstvách.
Dali sme možnosť obciam, mestám, aby si zveľaďovali
majetok. Nuž, ak chceme, aby mal možnosť jednotlivec,
obec, prečo nie aj republika?
Aký je historický pohľad na tento problém?
V Pittsburghu sa Česi a Slováci dohodli, že
budú žiť v spoločnom štáte.
Iniciatíva vyšla z dvoch strán a nie inak.
Nedodržanie tejto zásady nám prinieslo množstvo
zbytočných problémov a bolesti. Máme
sa rozhodnúť nechať nedobrovoľne právomoc
v jedných rukách, alebo dobrovoľne túto
právomoc do jedných rúk odovzdať? Čo
má väčšiu stabilitu? Trvácnosť?
Zásadne nie som za to, aby sa rozbila federácia,
ale som za to, aby sa posilnila autentickým slobodným
odovzdaním právomocí s možnosťou
ich odňatia pri zneužití a tým zachovať
prirodzený kontrolný mechanizmus proti porušovaniu
vzťahov. Prečo sa federácia nehýbe,
neotáča vo svetle pravdy? Čo je tým
hnacím mechanizmom? Je to sloboda. A my ju nemáme
chuť rešpektovať. Pouvažujme. Rozumné,
racionálne stanovisko má byť bezvýhradne
dominantné v našom rozhodovaní. Uvedomme si,
koľkokrát v našom živote prinášame
daň rozumu, že sa zriekneme, alebo obmedzíme
príjemné v prospech rozumného.
Vážené poslankyne, vážení
poslanci, ak by sme dnes tento problém nevyriešili,
nahromadená spoločenská energia rozmetá
politické štruktúry a teda aj nás bez
nás. Neberme si navzájom to, čo nám
prirodzene patrí. Ak sa dokážeme povzniesť,
pričiníme sa o pokoj v sebe a tým aj v spoločnosti.
Lebo federácia nemá byť zdrojom rozporov, ale
prínosom k urovnávaniu vzťahov, k pokoju. Niektorí
poslanci sú urazení, že týmto kompetenčným
zákonom sú postavení pred hotovú vec,
len odhlasovať. Oháňajú sa nátlakom,
ktorý je na nich vyvíjaný. Podľa tohoto
názoru sme boli postavení pred nátlak každým
zákonom, ktorý predkladá vláda. Totiž
vláda sa vždy dohodne, vypracuje hotový zákon
a tým nás postaví pred hotovú vec.
A predsa sme sa až doteraz neurazili. Aj teraz máme
pred sebou hotovú vec. Ale pýtam sa, kto môže
donútiť mňa, alebo niekoho iného z nás,
aby som nehlasoval podľa svojho svedomia a presvedčenia?
Podľa tejto reakcie mi vychádza, že parlamentu
nemôže nikto nič predkladať, aby sa niektorí
poslanci v tomto parlamente neurazili, alebo aby sa parlament
neurazil. A budem hlasovať slobodne za to, čo bolo
dohodnuté v Hrzánskom paláci a čo
je v podstate obsiahnuté v predloženej spravodajskej
správe. Ďakujem za pozornosť. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo má
poslanec Kňažko.
Poslanec SL M. Kňažko: Vážený pán
predseda, vážený pán predsedajúci,
milé dámy, vážení páni.
Po predvčerajšom vskutku dramatickom úvode
v našom parlamente som očakával, že vstúpim
do arény nezmieriteľných. Našťastie
nie je tomu tak. Po včerajšom zasadnutí som
večer v televízii zachytil interview pána
prezidenta pred jeho cestou do Španielska. V Španielsku
navštívi Madrid a stretne sa s kráľom
a predstaviteľmi španielskej vlády. Navštívi
však aj Barcelonu. Barcelonu preto, aby sa stretol s predstaviteľmi
katalánskej vlády. Na letisku v Barcelone ho privíta
prezident katalánskeho národa pán Pužol.
Prajem nášmu pánu prezidentovi hlboké
dojmy z tejto cesty a prajem mu, aby sa po návrate zo Španielska
a Katalánska podíval i na Slovensko a jeho problémy
aspoň s takou mierou pochopenia, aké dokumentuje
svojou návštevou v Katalánsku. Inak bezmedzne
súhlasím s jeho vyhlásením, že
použitie brannej moci by bol skutočne ten najnevhodnejší
prostriedok na riešenie politických problémov
v našej krajine.
Včera tu ktosi citoval z môjho nedávneho interview
v Květoch, kde hovorím, že federáciu
treba rozbiť a na jej troskách postaviť novú.
Označil tento názor za nebezpečný.
Ja si skôr myslím, že je nebezpečné
hovoriť o zachovaní starého modelu federácie.
Nie je predsa možné zachovať niečo, čo
prakticky neexistovalo. Naša federácia existovala
presne tak ako pluralita v bývalom režime, kamuflovaná
inými bratskými stranami. Vtedajšia vláda
sa odvolávala na existenciu tejto plurality podobne ako
mnohí dnes na existenciu federácie minulého
typu. Federáciu teda nezachovávajme, ale vytvorme
si ju. Vytvorme si ju spôsobom kultivovaného dialógu,
ktorý povedie k dohode. Verte mi, že iná cesta
k federácii a k vzájomnému spolužitiu
skutočne nevedie. K tomuto dialógu a dohode potrebujeme
pokojnú atmosféru. Nekazme si ju malichernými
nenávistnými vystúpeniami, ktoré sú
založené na dezinformáciách alebo jednoducho
na vedomom nerešpektovaní faktov. Ponechajme radšej
túto činnosť humoristom tretej kategórie,
ktorí často na stránkach inak pomerne slušných
novín diskreditujú prácu poctivých
novinárov.
Chcel by som ešte upozorniť na riešenie kompetenčných
sporov. Myslím, že riešenie týchto sporov
by nemalo presahovať vecnú, viacmenej ekonomickú
argumentáciu. Mali by ich riešiť odborníci
, ktorých argumenty by boli podopreté štatistickými
údajmi. Som však žiaľbohu svedkom, že
tam, kde akosi argumenty tohto druhu chýbajú, prichádza
na rad demagógia minulých rokov. Vecnosť nahrádza
ideológia, rafinovanejšia o to, že sa tvári
demokraticky, a tam, kde nestačí ani toto, si mnohí
berú na pomoc politické spochybnenie svojho partnera.
Toto politické spochybňovanie prerastá do
obviňovaní, a to do obviňovania už nie
jednotlivca, ale časti či dokonca celej reprezentácie,
myslím politickej reprezentácie Slovenska. Toto
obviňovanie Slovenska z rozbíjania spoločného
štátu (i keď ja som presvedčený,
že spoločný štát rozbíjajú
viac tí, ktorí tak proklamatívne bojujú
o tzv. "zachovanie federácie"), ktoré
som už spomínal, diskredituje nielen politický
obraz Slovenska vo svete, ale i Československa, a tiež
tých, ktorí o túto diskreditáciu priamo
usilujú.
Svet sa na nás díva, tak aký obraz sme schopní
ponúknuť? Svet prijme akýkoľvek obraz
a štátoprávne usporiadanie našej krajiny,
pokiaľ sa na ňom dohodneme. Neprijme ani ten najideálnejší,
pokiaľ bude sprevádzaný konfliktami a ohováračskými
kampaňami.
Prestaňme sa už konečne strašiť,
strašiť sa jeden druhým, strašiť sa
Európou či svetom, prestaňme sa báť
jeden druhého, báť sa hovoriť pravdu.
Keď hovorím o pravde, mám tým na mysli
i dnešné hlasovanie. Súhlasím so všetkými,
ktorí hovoria, že nebudú hlasovať len
z povinnosti alebo straníckej príslušnosti,
alebo poslušnosti k tomu ktorému hnutiu, ale budú
hlasovať podľa svojho vedomia a svedomia. Myslím
si, že je to správne. Tiež budem hlasovať
takto, pretože napriek množstvu prejavov, v ktorých
sa odrážala neinformovanosť, nenávisť,
často hlúposť, som si vypočul ešte
väčšie množstvo prejavov ľudí,
s ktorými by som sa rád stretával na platforme
tohto parlamentu a riešil ešte stovky problémov,
ktoré našu spoločnú krajinu v budúcnosti
určite očakávajú.
To, čo bolo povedané o Belgicku, je pravda. Majú
to tak dvadsať rokov a ešte nevyriešili mnohé
zásadné problémy, vo Švajčiarsku
stovky rokov riešia a budú riešiť svoje
problémy na úrovni a kultivovane. Som presvedčený,
že toho sme schopní i my. Ďakujem za pozornosť.
(Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Prosím poslance Stomeho,
aby se ujal slova, připraví se poslanec Šilhán.
Poslanec SN K. Stome: Pane předsedo, pane předsedající,
vážení hosté, paní kolegyně,
páni kolegové poslanci Federálního
shromáždění, po své tetě
jsem zdědil knížku, která se jmenuje
"Řehole třetího řádu svatého
Františka z Assisi". V článku 145 organizace
této řehole je zajímavá věta:
"Kongregace se řídí a spravuje podle
církevního práva, podle těchto konstitucí
a podle usnesení generální kapituly v duchu
řehole třetího řádu svatého
Františka". Já bych tím začal,
abych snad některé krajní názory uvedl
do určitých mezí. Řada názorů,
které zde byly vyřčeny o pevné federaci,
nehovořila o pevné federaci, ale o decentralizovaném
unitárním státu. To na adresu některých
sítí. To je tehdy, když stát některé
oblasti třeba i územně svěří
do správy ve svém výkonu této určité
oblasti a řídí už ji pouze zákonem
a tak, že kontroluje rozhodnutí v této oblasti
učiněná s právem zrušení.
To není výron státní suverenity jednotlivého
státu této federace.
Na druhé straně řada připomínek
vyzněla tak daleko, že vlastně už se nejedná
ani o federaci, ale jde o konfederaci. Rozdíl formálně
právní je v tom, že federace má společnou
ústavu a konfederace mezistátní smlouvu.
Federace má mezinárodní zastupování,
obranu a měnu, ale někdy v mezistátních
vztazích ponechává svým členům
část subjektivity, tedy mezinárodně
právní osobnost. Konfederace nemá parlament,
ale shromáždění je prakticky konferencí
diplomatů a zřizuje si jen některé
orgány, většinou zastoupení a podobně.
To na adresu těch, kteří se domnívají,
že tato federace je příliš svazuje.
Je pravda, že federace vznikají decentralizované
a více centralizované, ale v těchto mezích,
o kterých jsem se zmínil, je to stále federace.
V těchto mezích je tedy věcí vkusu
a vůle jejich součástí, jak federace
bude uvolněnější nebo pevnější.
Chtěl bych apelovat na své kolegy, aby zvážili
u svých návrhů, zda se pohybují v
těchto rámcích a pokud nikoliv, aby své
návrhy patřičně upravili.
Za druhé bych chtěl hovořit o tom, o čem
máme rozhodovat. Rozhodovat máme v podstatě
o tom, zda nám dosavadní úprava vyhovuje
nebo zda nám nevyhovuje. Jestliže máme pocit,
že nám dosavadní úprava vyhovuje, pracovali
jsme tady teď zbytečně. Jestli nemáme
tento pocit. Jestli se nám tedy nezdá, že úprava
z 1. 1. 1969, změněná v roce 1970 tak, aby
byl soulad socialistické federace s požadavkem demokratického
centralismu, jak říká právnický
slovník před několika lety vydaný,
bylo by asi třeba tyto vztahy změnit.
Pak tedy pracujeme smysluplně a je na nás, abychom
tyto vztahy upravili. Domnívám se, že se na
to nemůžeme dívat z toho hlediska, jestli je
to na pár měsíců, na rok, ale musíme
se na to dívat z toho hlediska, zda je to vůbec
potřeba. Jestli ano, měli bychom spět k tomu,
abychom se nějak dohodli.