Přítomno: | 131 poslanec Sněmovny lidu |
66 poslanců Sněmovny národů zvolených v České republice | |
66 poslanců Sněmovny národů zvolených ve Slovenské republice |
Omluvení poslanci:
Sněmovny lidu: Bartončík, Čičmanec,
Danihel, Dienstbier st., Gürtler, Hubálek, Janča,
Jurečka, Konečný, Malina, Mohorita, Novotný,
Piskoř, Pospíšil, Špaček, Tvrdá,
Tyl, Zavřel, Žalud
Sněmovny národů zvolení v České
republice: Bratinka, Cuhra, Devátý, Humpál,
Kovaříková, Lux, Mečl, Motyčka,
Šamalík
Sněmovny národů zvolení ve Slovenské
republice: Anderko, Bačinský, Glezgo, Kanis, Kočtúch,
Mečiar, Miklós, Poslúch, Slota
(Řízení schůze převzal první
místopředseda FS Z. Jičínský.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Vážené
Federální shromáždění,
zahajuji přerušenou schůzi obou sněmoven.
Vítám na ni předsedu federální
vlády pana Mariána Čalfu a další
členy federální vlády, vítám
předsedkyni České národní rady
paní Dagmar Burešovou i předsedu Slovenské
národní rady pana Mikloška. (Potlesk.)
Na programu máme
návrh Slovenské národní rady na vydání
zákona, kterým se mění a doplňuje
ústavní zákon č. 143 z roku 1968 Sb.,
o československé federaci (tisk č. 315) a
návrh České národní rady na
vydání ústavního zákona, kterým
se mění ústavní zákon č.
143 z roku 1968 Sb. (tisk č. 316).
K tomu se pojí zpráva ústavně právních
výborů Sněmovny lidu a Sněmovny národů
(tisk č. 369) a jejich dodatek, který tvoří
organickou součást této zprávy.
Pro informaci členů obou sněmoven chci říci,
že tuto zprávu schválil ústavně
právní výbor Sněmovny národů,
ústavně právní výbor Sněmovny
lidu ji projednal, schválilo ji 9 členů,
1 byl proti, 5 se zdrželo, čili chyběl jeden
hlas k tomu, aby tato zpráva mohla být považována
rovněž za schválenou zprávu ústavně
právních výborů.
Přesto doporučuji, abychom ji brali jako podklad
pro jednání, protože jinak bychom se skutečně
dostali do velmi nepříjemných situací.
Abychom se vyhnuli procedurálním problémům,
ptám se poslanců, zda souhlasí s tím,
abychom jednali na základě těch podkladů,
které jsem tu uvedl, včetně oné společné
zprávy výborů a jejího dodatku, který
tvoří její součást.
Ptám se poslanců Sněmovny národů,
kdo souhlasí s tímto postupem, nechť zvedne
ruku! (Sto devět.) Sto devět. Děkuji.
Kdo je proti? (Tři.) Tři. Děkuji.
Zdržel se někdo hlasování? (Jedenáct.)
Jedenáct. Děkuji.
Nyní budou hlasovat poslanci zvolení ve Sněmovně
lidu.
Kdo je pro, abychom postupovali způsobem uvedeným,
nechť zvedne ruku! (Sto deset.) Sto deset. Děkuji.
Kdo je proti? (Jeden.) Jeden. Děkuji.
Zdržel se někdo hlasování? (Šestnáct.)
Šestnáct. Děkuji.
Obě sněmovny souhlasí s tímto postupem,
můžeme tedy postupovat dál.
Předložené iniciativní návrhy
národních rad odůvodní jejich předsedové.
Prosím nejdříve dámu, paní
Dagmar Burešovou, předsedkyni České
národní rady, aby se ujala slova.
Předsedkyně České národní
rady D. Burešová: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
vážená federální vládo,
vážené Federální shromáždění,
Česká národní rada stejně jako
Slovenská národní rada využila svého
oprávnění podle článku 45 odstavce
1 ústavního zákona č. 143 z roku 1968
Sb. a podává návrh na změnu ústavního
zákona o československé federaci. Připadl
mi úkol, abych tento návrh odůvodnila jménem
předkladatele. Je to úkol čestný pro
význam tohoto zákona i obtížný
pro složitost i závažnost problémů,
které tvoří jeho obsah. Dovolte mi proto,
abych se zabývala základní koncepcí,
na níž je návrh vybudován.
Návrhu který předkládám, jsme
si zvykli říkat kompetenční zákon.
Je to poněkud nepřesné. Dělba pravomocí
mezi federací a republiky tvoří sice podstatnou
část jeho náplně, přesto však
jeho význam spočívá především
v tom, že je výrazem nového pojetí naší
federace. Na tom nic nemění ani okolnost, že
po formální stránce jde jen o novelu ústavního
zákona o československé federaci, tedy jen
o změnu některých jeho ustanovení.
Naše federace, která vznikla v roce 1968, má
sice určité obecné a společné
rysy všech federací, ale také některá
svá specifika. Federace, jak ukazuje již její
název odvozený od pojmu foedus, t.j. smlouva, představuje
určité dobrovolné spojení. Tímto
spojením se vytváří nový politicky
systém, v jehož rámci si jednotky, které
jej tvoří, zachovávají svoji integritu.
Tímto způsobem vznikaly klasické federace,
především Spojené státy americké,
ale i Německo, Švýcarsko apod. U jejich zrodu
byla společná vůle a dohoda, aby bylo vytvořeno
spojení lidí i institucí ve federálním
státě.
Naše situace však byla jiná. Naše republika
vznikla v roce 1918 jako unitární stát a
původně předpokládaná autonomie
Slovenska se neuskutečnila. Jako unitární
stát byla republika obnovena i v roce 1945 a v této
podobě trvala až do roku 1968. V tomto roce byl přijat
ústavní zákon č. 143/1968 Sb., který
přetvořil naši republiku ve federální
stát, založený na dobrovolném svazku
dvou svébytných národů, vyjadřujících
svou vůli žít ve společném státě.
Federativní uspořádání našeho
státu však bylo zdeformováno hned na začátku
normalizace. V roce 1970 se v tehdejším Federálním
shromáždění přijaly takové
úpravy kompetencí, jimiž se podstatným
způsobem oslabila decentralizace moci v našem státě.
Normalizace zbavila federaci jejího obsahu, který
je proto nutno vymezit znovu a nově. V tom je i základ
přístupu ke kompetenčnímu zákonu.
Dnešní návrh na změnu v podstatě
znamená návrat k jeho původnímu znění
s tím rozdílem, že jsou v něm mnohem
pečlivěji zpracovány ty články,
které zajišťují účinnou
makroekonomickou regulaci ekonomiky, na což se v roce 1968,
kdy ještě přetrvávala iluse o reformovatelnosti
socialismu, nekladl důraz. Návrh vychází
rámcově z původní koncepce zákona
č. 143 z roku 1968 Sb., co do vyváženosti pravomocí
federace a republik, formuje však jejich vztahy tak, aby
federace byla funkční a přitom respektovala
vnitřní potřebu republik.
Jak všichni víte, dnešnímu návrhu
novely ústavního zákona předcházela
složitá politická jednání tří
vlád. Počínaje Trenčianskými
Teplicemi a konče jednáním V Hrzánském
paláci. Dosažená dohoda není výrazem
jednostranných ústupků, jak to někteří
politici interpretují, nýbrž představuje
racionální řešení založené
na funkčnosti, prospěšnosti a efektivnosti.
Předložený návrh je tedy výsledkem
úsilí všech tří vlád.
Proč vám jej tedy předkládají
národní rady a ne některá z vlád?
Republikové vlády nemají vlastní zákonnou
iniciativu vůči Federálnímu shromáždění.
Má ji však federální vláda. Česká
a Slovenská reprezentace však považovaly za zásadní
otázku, aby tím, že předloží
návrh společně, vyjádřily svůj
základní postoj k naší federaci jako
k našemu společnému státu, který
je nám domovem.
Návrh kompetenčního zákona nově upravuje vztahy mezi federací a republikami. A to ve všech oblastech politického, hospodářského a kulturního života naší společnosti. Vychází především z toho, že je třeba přesně a určitě vymezit, jaká pravomoc a odpovědnost náleží federaci a jaká republikám. Proto upouští od tzv. společné působnosti federace a republik, která bývala zdrojem sporů a nesnází. Ale nejde jen o zpřesnění úpravy, ale i o nové ohledy a přístupy, které nepochybně budou mít význam na ústavní řešení vztahu federace a republik.
Filozofie návrhu spočívá v tom, že
do pravomoci federace patří především
tvorba koncepčních řešení, včetně
zásadních legislativních úprav, kdežto
výkonné pravomoci se svěřují
převážně republikám. V důsledku
toho dochází k posílení postavení
republik v hospodářské sféře.
Má-li však toto posílení mít
reálný smysl, musí být spojeno s odpovědností
každé republiky za její vlastní hospodářský
a sociální rozvoj. Návrh kompetenčního
zákona vytváří rámec, v němž
bude realizována transformace našeho hospodářství.
Vymezuje, ke kterým rozhodnutím a opatřením
je oprávněna buď federace nebo republiky. Velký
význam má ustanovení o tom, kdo je nositelem
státního vlastnictví. Návrh určuje,
kdy je jím federace, kdy republiky. Podle již platné
úpravy jsou jím i obce. Význam této
diferenciace pro připravovanou privatizaci je naprosto
zásadní.
Kompetenční zákon je ovšem jen novelou
ústavního zákona o československé
federaci. Řeší tedy především
naléhavé otázky a nemůže dát
odpověď na vše, co se týká vztahu
federace a republik. To bude záležitostí nového
ústavního systému. Tím je kompetenční
zákon limitován jako úprava pouze dočasná.
To však jeho význam nijak nesnižuje. Návrh
zákona je tedy výrazem určitých dohod
mezi politickými reprezentacemi, z nichž se jistě
bude vycházet při tvorbě nových ústav.
Dohody mohou být částečně měněny
nebo doplněny podle toho, jak se osvědčí
při konfrontaci s realitou. Ale při těchto
změnách už budeme vycházet z nově
upravených kompetencí. Jinak řečeno:
přijetím kompetenčního zákona
se stanou závaznými dohody z nichž tento zákon
vychází. Kdyby tomu tak nebylo, mohly by se stát
i principy tohoto zákona předmětem politické
licitace, to bychom neměli dopustit.
Jak je známo, návrhy předložené
Českou národní radou a Slovenskou národní
radou nejsou zcela shodné. Zatím co Slovenská
národní rada převzala návrh tří
vlád beze změn, předložila Česká
národní rada návrh se 6 změnami. Některé
z nich však mají jen legislativně technický
charakter a budu se proto zabývat pouze těmi, které
mají věcný význam.
Především jde o změnu článku
37 odstavec 3. Smyslem této změny je, že federaci
by měla být svěřena i zásadní
zákonná úprava ve věcech národností.
Vycházíme z toho, že jde o problematiku upravenou
mezinárodními smlouvami či pakty. Úprava
postavení národností by měla být
jednotná už proto, že za provedení mezistátních
smluv odpovídá naše federace jako celek. Další
změna se týká článku 14 odstavec
2. Jde o to, zda složení bankovní rady ústřední
banky má být stanoveno přímo v ústavním
zákoně s přihlédnutím k národnostnímu
principu a zda tam mám být zakotven princip střídání
guvernérů podle jejich republikového občanství.
Domníváme se, že toto ustanovení patří
spíše do organizačního řádu
banky než do ústavního zákona.
Konečně třetí věcná
změna se týká článku 2 odstavec
3. Návrh České národní rady
vychází z principu uplatněného při
sestavování rozpočtu na rok 1991. Logicky
sice nelze nic namítat proti původnímu znění,
problém však spočívá v tom, že
ve skutečnosti příjmy nelze podle územního
principu přesně zjistit. U nejdůležitějších
příjmů se postupovalo tak, že se sloučily
v jeden celek, stanovil se podíl - pro federaci 35 %, pro
Českou republiku 40 % a pro Slovenskou republiku 25 %.
Tomu odpovídá i náš návrh.
Kompetenční zákon je důležitým
krokem na cestě k novým ústavám. Nemůže
sice postihnout všechny složitosti a peripetie deformovaného
vývoje čs. vztahů za posledních více
než 40 let. Jeho význam však spočívá
v tom, že otevírá vzájemné vztahy
na principiálně jiném základě.
Toto narovnání pokřiveného soužití
našich národů nemůže být
dramatické. Je to zcela přirozený důsledek
minulých let. Nesmí se ale stát destabilizujícím
prvkem vnitropolitické situace. Dějiny Čechů
a Slováků se staly v novodobé historii už
nejednou katalyzátorem politického vývoje
na evropské scéně. Ani dnes tomu není
jinak. Rozdělení našich národů
by podpořilo destabilizující nacionalistické
tendence národů východní Evropy.
Jsme odpovědni za to, aby se tak nestalo. Máme však
i odpovědnost vůči našim občanům
a vůči nim především. Kompetenční
zákon představuje nutný rámec pro
transformaci ekonomiky. Občané chtějí
konečně pracovat, podnikat pro sebe a pro svou budoucnost.
To je dnes jejich prvořadý zájem.
Chápu, že k rozhodování o kompetenčním
zákoně můžete mít výhrady,
především po vystoupení některých
politiků. I vy jste však politici. Každý
politik by měl umět potlačit své subjektivní
pocity a řídit se svým svědomím
a odpovědností vůči svým spoluobčanům
a státu. Jste nejvyšší zákonodárný
sbor v našem státě. Budete dnes rozhodovat
o přijetí zákona, jenž je důležitým
mezníkem na naší cestě nejen v ekonomické
reformě, ale i demokracii, která je zatím
velice křehká. Jsem přesvědčena,
že jste politici zralí a zkušení a že
se nedáte při svém rozhodování
ovlivnit tlaky, které v posledních dnech nabyly
zcela nepřiměřených rozměrů.
Věřím, ve vaši politickou moudrost a
vyspělost. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji paní
předsedkyni České národní rady
a nyní prosím, aby k řečnickému
stolu přistoupil předseda Slovenské národní
rady pan Mikloško.
Předseda Slovenské národní rady F.
Mikloško: Vážený pán predseda,
vážený pán predsedajúci, vážené
Federálne zhromaždenie, vážené
poslankyne, vážení poslanci. Slovenská
národná rada využívajúc podobne
ako Česká národná rada svoje ústavné
právo zákonodarnej iniciatívy podľa
článku 45 odsek 1 z ústavného zákona
o československej federácii predložila Federálnemu
zhromaždeniu návrh ústavného zákona,
ktorým sa mení ústavný zákon
č. 143/1968 Zb., o československej federácii.
Dovoľte mi, vážení poslanci, vážené
poslankyne, aby som z poverenia Slovenskej národnej rady
uvedený návrh ústavného zákona
odôvodnil. Predložený návrh Slovenskej
národnej rady na vydanie ústavného zákona
Federálneho zhromaždenia je výsledkom dlhodobých
a závažných rokovaní troch vlád,
ich predsedov a predstaviteľov národných parlamentov.
Východiskové základy sa vytvorili na prvom
stretnutí v Trenčianskych Tepliciach, kedy prišli
predstavitelia vlády Slovenskej republiky s návrhom
koncepcie nového rozdelenia kompetencií medzi federáciu
a republiky. V nasledujúcich rokovaniach v Piešťanoch,
Kroměříži a v záverečnom
rokovaní v Prahe sa ukázalo, že odstránenie
rozdielnosti názorov si vyžaduje vzájomné
kompromisy. Konečný konsenzus, ktorý sa premietol
do predloženého návrhu vyšiel z rokovaní
predsedov a podpredsedov národných rád a
predsedníctiev vlád Českej a Slovenskej Federatívnej
Republiky, Českej republiky a Slovenskej republiky v Prahe
dňa 13. novembra 1990 a z rokovaní vlády
Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky dňa
15. novembra 1990. Za pozitívne možno považovať,
že napriek náročnosti problematiky sa našla
spoločná platforma názorov. Návrh
opúšťa doterajší spôsob rozdelenia
pôsobností na výlučnú pôsobnosť
federácie, spoločnú pôsobnosť
federácie a republík a výlučnú
pôsobnosť republík. V návrhu sa vymedzuje
pôsobnosť federácie, pôsobnosť republík.
Pôsobnosť federácie sa určuje pozitívne
taxatívnym výpočtom a pôsobnosť
republík sa určuje negatívne, t. j. tak,
že im patria všetky oblasti a záležitosti,
ktoré nie sú zverené do pôsobnosti
federácie. Tým sa vytvára základ pre
takú koncepciu federatívneho usporiadania, ktoré
neznamená oslabenie federácie, ale naopak posilnenie
jej funkčnosti a vyjadrenie demokratičnosti vo federatívnom
štátoprávnom usporiadaní, ktoré
má byť výrazom dobrovoľného zväzku
dvoch rovnoprávnych národov. Pritom, ak hovoríme
o vzťahu dvoch rovnoprávnych partnerov, o Českej
republike a Slovenskej republike, rozumieme tým rovnosť
právnu, rovnosť politickú, rovnaké kompetencie
pri riadení vnútorných vecí.
Vážené poslankyne, vážení
poslanci, na vytvorenie optimálneho rámca fungovania
nášho štátu a republík v záujme
potrieb českého a slovenského národa,
národnostných menšín a etník,
vyvolaných spoločenskými zmenami po 17. novembri
1989 bol prijatý vo Federálnom zhromaždení
rad ústavných zákonov. Týkali sa zatiaľ
niektorých oblastí života našej spoločnosti.
Tento prístup v terajšej prechodnej etape od totalitného
centralistického systému štátnej moci
k demokratickému a decentralizovanému systému
riadenia bol pochopiteľný. Predložený
návrh ústavného zákona závažným
spôsobom zasahuje do terajšej úpravy kompetencií.
Návrh umožňuje demokratizačný
a decentralizačný proces v riadení ekonomiky.
Tento proces aj v terajšom prechodnom období sa v
mnohých prípadoch nesmie zastaviť na úrovniach
republík a ich administratív, ale musí pokračovať
ďalej. Musíme ho previesť napriek všetkým
zložitostiam a problémom na úroveň konkrétneho
vlastníka, za čo republiky budú niesť
plnú zodpovednosť. Tá, prirodzene, obsahuje
až udržanie a rozvíjanie potrebnej a prospešnej
integrity, československej integrity. Medzi základnými
a doposiaľ nie celkom doriešenými problémami
zostáva otázka vlastníctva. Pôvodný
návrh reprezentácie Slovenskej republiky v tejto
oblasti smeroval k jednoznačnému definovaniu obsahu
a rozsahu vlastníctva jednotlivých republík.
Pretože sa však v tomto štádiu nedosiahlo
zhody na jednoznačnej ekonomickej interpretácii
štátneho vlastníctva, dohodlo sa kompromisné
riešenie, ktoré si vyžaduje legislatívne
dopracovanie v ďalšej etape. V oblasti finančného
hospodárenia a štátnych rozpočtov vychádzal
návrh Slovenskej národnej rady zo zásady,
že celé finančné hospodárenie
Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky, Českej
republiky a Slovenskej republiky bude samostatné.
Pri príprave návrhu ústavného zákona
sa často vyjadrovali silné obavy z možného
narušenia integrity československej ekonomiky, ktorá
bola, priznajme si to, budovaná centralistickými
rozhodnutiami. My chceme dať prioritu regionálnym
väzbám typu podnik-podnik, uzatváraným
na základe ich vlastného racionálneho správania.
Práve v nich vidíme záruku proti nepodloženým
argumentáciám, podľa ktorých prijatie
tohto zákona dezintegruje naše národné
hospodárstvo. Áno, dezintegruje sa to, čo
nemá racionálne opodstatnenie. To však nemôžem
považovať za niečo zlé. Naopak, umožní
to vznik nových spontánnych, na princípoch
vzájomnej výhodnosti uzatváraných
integračných vzťahov, čo posilní
skutočnú a nie proklamovanú skutočnosť
- integritu československej ekonomiky. Návrh ústavného
zákona upravuje kompetencie v oblasti daní a cien.
Zo zmyslu návrhu zákona vyplýva posun v kompetenciách
tejto oblasti na národné republiky. Federácii
ostáva podľa návrhu kompetencií stanovovať
rámec a sústavu týchto ekonomických
nástrojov. Ich konkretizácia, stanovenie výšky
daní, stanovenie spôsobu ich odvádzania bude
v priamej kompetencii republík.
Dovolil by som si ďalej vašu pozornosť upriamiť
na pozornosť federácie pri uzatváraní
medzinárodných zmlúv, ktorá sa navrhuje
upraviť tak, že federácii sa v plnom rozsahu
ponecháva zastupovanie Českej a Slovenskej Federatívnej
Republiky navonok a uzatváranie medzinárodných
zmlúv politickej povahy s inými štátmi.