Úterý 27. listopadu 1990

Druhý prípad - jeden z mojich voličov, pán Zlatoický, ktorý bol v totalitnom režime veľmi prenasledovaný a má neukončené viaceré vysoké školy, pretože ho vždy stačili zatvoriť skr, než školu dokončil, nakoniec študoval sociológiu. Má už asi 6 rokov a chcel by si predsa len na staré kolená sociológiu dokončiť. Najskr podnikal kroky v Bratislave, nepochodil, potom na Karlovej univerzite v Prahe a tu pochodil. Dostal úradný doklad, v ktorom ho pozývajú na dve skúšky. Keď ich urobí, bude prijatý na dokončenie sociológie. Prvá skúška sú "Marxistické základy sociológie" a druhá skúška "Základy sociológie".

Vznášam interpeláciu na pána podpredsedu vlády a prosím ho, aby sa prihovoril za to, aby sa tomuto mjmu voličovi zmenila téma asi takto: "Ako bola naša sociológia deformovaná marxistickou filozofiou". Potlesk. )

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Kvasničkovi. Evidujeme to ako interpeláciu. Posledný sa prihlásil poslanec Pohanka. Dávam mu slovo.

Poslanec SL M. Pohanka: Znovu si dovolím vás oslovit. Jeden z předchozích příspěvků mi připomněl, že by bylo třeba ještě neco říci ve formě interpelace místopředsedu vlády.

Občanské fórum totiž zjistilo, zatím ve dvou případech a víceméně náhodou, že byl vydán hromadný zbrojní průkaz bývalým neprověřeným příslušníkům StB a to takovým, kteří založili jakýsi podnik, jehož předmět podnikání je jim blízký. V Bruntále vznikla firma Profitrans Petr a spol., přičemž ten Petr je nejznámějším příslušníkem StB z města a okolí. Jejich předmětem podnikání je ozbrojená ochrana při dopravě. Byly registrováni bez problému, což se nyní zkoumá a okamžitě jim byl vydán hromadný zbrojní průkaz na kulové zbraně náčelníkem OS SNB. Ten dodatečně informoval občanskou komisi, jak jsme se o tom dozvěděli, aby o tom věděla. Řekl, že nemohl nic jiného dělat, protože podle zákona měli na to nárok.

K druhému případu došlo v Rychnově nad Kněžnou, kde si založili dva bývalí příslušníci - neprověření - detektivní kancelář VIDOK. Okolnost, že případy vyšly najevo příležitostně, vzbuzuje podezření, že jich může být i v jiných okresech více.

Podle mého názoru, který jsem vyjádřil upozorněním adresovaným na náčelníka OS SNB se žádostí o zjednání nápravy, se jedná o porušení platného zákona o zbraních a střelivu, který v § 9, novelizací nedotčeném, stanoví dvě podmínky k vydání hromadného zbrojního pasu. Jednak veřejný zájem a potom řadu formálních podmínek, které v tomto případě nepřipadají v úvahu vůbec. Blízko tomuto případu z nich je, že se může povolení k držení zbraní vydat organizaci k zajištění ochrany jejího majetku, popř. majetku, který má ve správě nebo k zajištění bezpečnosti pracovníků pověřených plněním zvláštních úkolů.

Jenže zde nejde o bezpečnost pracovníků organizace Profitrans, když jejich úkolem je, aby zajišťovali bezpečnost pracovníků jiných orgnizací, eventuelně majetku jiných orgnizací. Tím není naplněna jaksi podstata formální podmínky. O veřejném zájmu vůbec nelze hovořit. V této době je spíše zájem opačný.

Když jsme se začali na vše ptát náčelníka OS SNB v Bruntále, všichni čtyři pracovníci Profitransu, dříve příslušníci StB navštívili Koordinační centrum Občanského fóra. Působili na manažera, abychom jim to ozbrojené podnikání umožnili, že se chtějí poctivě živit, abychom to nechali "plavat". Náčelník mě poslal dopis, jde o takovou výměnu, dnes rovněž dostane on ode mne upozornění, kde říká, že aby taková rozhodnutí nemuseli vydávat, je teba změnit zákon. Ovšem něco na tom je . . .

Zákon, jak byl naposledy novelizován, nemá ustanovení o možnosti odnětí dříve vydaného povolení. Nebylo novelizováno ustanovení § 9 z roku 1983, má na mysli zcela jině poměry. Aby to bylo opravdu jednoznačné, ještě jednou by se zákon novelizovat měl, přičemž by bylo možno vycházet z dnes došlého návrhu, aby zákonná úprava znemožnila držení a vydávání kulových zbraní bývalým politickým pracovníků a příslušníkům OS, kteří:

a) vykonávali aktivní politické funkce v nomenklatuře OV KSČ a vyšší stranické a to v období celého normalizačního procesu do února 1990,

b) příslušníkům StB, kteří byli ze služeb propuštěni podle § 100 odst. 1, písmeno a - g, novelizovaného zákona č. 100/1990 Sb. a to v době od 17. listopadu 1989 do 30. srpna 1990,

c) příslušníkům SNB a SNV, kteří byli ze služeb propuštěni podle ustanovení téhož novelizovaného zákona č. 100/1970 Sb. a to nejméně po dobu, než parlamentní komise ukončí vyšetřování událostí 17. listopadu a stanoví odpovědnost těchto příslušníků za politický vývoj atd.

Z toho by se daly odvodit závěry dva. Žádost, aby ministerstvo vnitra nějakým způsobem přezkoumalo, jak probíhá letos vydávání zejména hromadných zbrojních průkazů a kolik jich bylo vydáno bývalým příslušníkům StB a za druhé - úvaha - návrh novelizace, která by přizpůsobila zákon o zbraních a střelivu dnešním potřebám a nějakým způsobem ho zpřehlednila, aby nemohl být vykládán jinak než by měl být. Tento návrh by měla předložit federální vláda.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Budeme to registrovať ako interpeláciu v zmysle zákona o rokovacom poriadku.

Ďalej sa o slovo prihlásil pán poslanec Hubálek.

Poslanec SL B. Hubálek: Pane předsedající, dámy a pánové, v poledne jsem se dozvěděl, že došlo ke změně jednacího pořádku, a proto jsem přerušil svou nemocenskou. Mrzí mne, co jsem slyšel v souvislosti s naším jednáním, že poslanci opět nejsou na svých místech, že chodí pozdě.

Chtěl bych za prvé apelovat. My máme být vzorem pro naše spoluobčany. Dali nám důvěru a jestliže chceme tuto republiku někam dotáhnout, musíme působit na ty, kteří zde z různých důvodů mezi námi nejsou. Vím, že se někdo odvolává na praxi západních parlamentů, kde má být poslanec při hlasování, ale vezměmě v úvahu naše podmínky.

Připravil jsem si poměrně krátký příspěvek. Dovolím si ho přečíst.

Na 6. společné schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů dne 19. září, jsem požádal předsednictvo federálního shromáždění o možnost vystoupit na závěr, v oddíle pro připomínky poslanců. Mínil jsem reagovat na ne zcela objektivní hodnocení minulosti, zejména pak okolo roku 1968, jak je přednesl pan Alexander Dubček, předseda Federálního shromáždění, dnes, tehdy v roce 1968. Později jsem vysvětlil, proč svou odpověď odkládám.

Rok 1968 byl konjunkturálním pokusem reformovat nereformovatelné - při zachování vládnoucích struktur. Stranickému vedení rozhodně nešlo o nastolení demokracie. Prvními podpisy na Moskevském protokolu ze srpna 1968 se začaly odvíjet další podpisy a další ústupky. Jak falešně pak znělo ono propagované "Jsme s vámi, buďte s námi", jak alibisticky působily některé květiny u rakve Jana Palacha.

Těch nedobrých zkušeností bylo víc. Pamětníci vědí, jaký byl skutečný postup vůči Klubu angažovaných nestraníků nebo k daleko víc pronásledovanému v K 231. Snad to bylo také proto, že v K 231 tehdy byli pouze vězňové 50. let diskriminovaní i dnes, ačkoli právě jim dal historický vývoj za pravdu.

Jak jinak je možné, že kdekdo sice uznává postoje a utrpení těchto vězňů, přesto však zjara neprošel ve Federálním shromáždění návrh výborů České národní rady ze dne 6. dubna: uznat skutečnost III. národního odboje také podle práva. Kdopak ho blokoval? Kdo může za alibistický přístup vůči majetku i postavení KSČ?

Předkládám další výmluvný příklad: je jím manifestace, kterou připravila Konfederace politických vězňů, KAN a další - k letošnímu výročí 21. srpna, na 17. hodinu, aby se tím nenarušoval pracovní cyklus většiny občanů. Heslem této manifestace bylo: Bez února 1948 nemuselo být srpna 1968! Programem pak vyhlášení druhé revoluce.

Co se však nestalo? Koordinační centrum Občanského fóra unfair způsobem a následně připravilo vlastní akci, už na 14. hodinu - tedy prakticky v pracovní tobě. Původci tohoto faulu muselo být jasné, že účast prezidenta republiky odláká některé lidi z pracovišť a nutně ovlivní účast na manifestaci od 17 hodin. Tento destruktivní postup kohosi z vedení koordinačního centra OF lze komentovat jedině slovy podraz nebo ukradená manifestace.

Nějak takhle si představují různí manipulátoři sametový život v pravdě. Spoléhají na soudržnost republika kamarádů - spíš však bývalých soudruhů těch byvších, kteří si nevzali poučení z minulosti. Prakticky vládnou nad centrálními sdělovacími prostředky - usměrňují podávané informace i postoje redakcí. Nepatrným dokladem toho je zamlčování agenturních zpráv, které by vyvolaly nežádoucí odezvu mezi obyvatelstvem. Stalo se tak letošního léta se zavádějícím výrokem ministra Dienstbiera, že u nás byla pravicová stalinská diktatura. Ne tedy socialismus, jeho vyvlastňování, rozkulačování, mučírny a otrocká práce - nýbrž pravičáctví.

Je eticky neúnosné mlčet o tom, co už mělo napadnout provinilce minulých let. Mám na mysli pouze ty, kteří aktivně budovali totalitní systém. O nás tvrdil, že jsme reakcionáři - oni pak mládí světa. Pouze představám absurdního divadla vyhovuje v čelní politické pozici člověk, který jako kandidát ÚV KSČ v roce 1952 neměl vlídného slova pro celý svobodný svět. Propagoval tresty smrti v monstrprocesech a na stránkách Rudého práva sliboval, že v tomto duchu povede i naši mládež ! To všechno v útlem věku pouhých 26 let.

Tyto lidi neaktivizovalo flagrantní porušování lidských práv v Československu, ani sovětské tanky válcující Maďarsko v roce 1956. Láska k lidským právům jimi začala lomcovat a po prohraném mocenském zápasu v roce 1968. Kdo nevěří, ať se zajímá o neupravené životopisy protagonistů Pražského jara, např. profesora Jiřího Hájka, dlouholetého reprezentanta republiky v OSN.

Rok 1968 byl konjunkturálním pokusem reformovat nereformovatelné - při zachování mocenských postů značné části vládnoucí hierarchie. Stranickému vedení rozhodně nešlo o nastolení demokracie. Prvními podpisy na Moskevském protokolu ze srpna 1968 se začaly odvíjet podpisy další.

Mně není dobře. Z toho, o čem jsem mluvil vyplývá, že máme jednat nejen podle odpovědnosti, ale podle morálky. Každý totiž odpovídáme za své jednání, za svou práci. Nebudu končit, já to doříkám. Na to mám snad jako poslanec právo. Jestli mám menší indispozici, tak mě omluvte, ale to, co říkám, mohu doložit do písmene a do hlásky. Je to formát asi 320 řádků na 1 stránku a těch stránek je 5 a já jsem někde v polovičce.

Každý jsme totiž odpovědný za své jednání, za svou práci. Soustružník za kvalitu a množství odevzdávaných výrobků - bez nároků být středem zájmu a publicity, neboť jeho práce nebudí takovou pozornost. V tom je rozdíl oproti práci zejména vedoucího politika. Ten musí být obzvlášť za nepohody jasným vzorem odpovědněho jednání - jedině tak tvrzuje svou oprávněnost a svou zásadovost. Nejenom na výsluní televizních kamer, s vytvořenou gloriolou tribuna lidu nebo miláčka veřejnosti.

Jestlipak pan poslanec Lis, v současné době předseda branně bezpečnostního výboru Sněmovny národů, vysvětlil rodinám po popravených, jejichž života žádal ako vrcholný svazák i kandidát ÚV KSČ, že to bylo svaté přesvědčení nezralého mládí pouhých 26 let - takže: co jsme si, to jsme si - přece nepodlehnete emocím a vulgárnímu antikomunismu, to by bylo nepěkné.

Kdyby to pan Lis a jemu podobní mysleli opravdu upřímně, kdyby jim šlo opravdu víc o věc než o sebe, tak by si už před volbami vybrali někoho mladšího, s istou minulostí, aby mu dělali managera a varovali ho před úskalími politikaření. Pak bych věřil, že se bytostně přeměnili, že se dívají moudře očima mladé generace, bez klamu a kariérismu.

Může pan poslanec Jiří Ruml vysvětlit, jaké cíle sledoval prohlášením dne 10. července před Federálním hromážděním - a zde prosím o zvýšenou pozornost, neboť cituji poslance Jiřího Rumla: "Je třeba obnovit, nebo zcela znovu založit komisi k došetření 17. istopadu". Obdobně vystoupil ale už 18. července před pracujícími ČKD. Tedy 10. a 18. července - jenomže už 4. července na Klubu občanského fóra poslanec Jiří Pospíšil přijímal přihlášky do obnovované Komise pro vyšetřování 17. listopadu 1989 a pan Ruml se už tehdy do ní rovněž přihlásil, jako jeden z mnoha. Byla další vystoupení projevem zapomnětlivosti nebo touhy po potlesku?

Na základě prožitých zkušeností se snažím spíš chápat než soudit. Ovšem shovívavosti je hoden pouze ten, kdo si ji zaslouží. Proto jsem nechoval a nechovám nenávist vůči soudci, který mne za podporu maďarského povstání i za propagaci vysílače Svobodná Evropa odsoudil na rok a půl do vězení v době maďarských událostí. To jsem vyjádřil v době totality, stejně jako v lidštějších podmínkách naší současnosti, na plénu České národní rady. Ten soudce totiž maximálně hledal cestu práva - já si byl plně vědom, do čeho jsem tehdy šel. Nejenom na hřištích jsem se naučil prohrávat a ocenit, co je to fair play.

Všichni, kteří prošli zkouškou v mezních situacích vám potvrdí, že pravdomluvnost a čestnost jsou tou skutečnou hlubinou jistot pro vztahy mezi lidmi. Takový člověk vás "nepodtrhne, nepodrazí, nebonzne" - řečeno jazykem muklů z komunistických koncentráků. I tam se osvědčilo biblické: "Ne podle slov, ale podle činů poznáte je." Rovněž tak platí to prozaické, že tolerance je hoden, kdo si ji zaslouží.

Obracím se hlavně na mladé lidi, v parlamentě i mimo něj, neboť vy máte čisté svědomí i čisté ruce, vy jste nadějí i budoucností této země. Nerozměňte ideály lidskosti, čistoty, odpovědnosti a víry za pozlátko funkcí a pomíjivé moci. Jedině tak naleznete ráj srdce v labyrintu světa, pro sebe i pro ostatní.

Zeptejte se těch, kteří prošli mezními situacemi komunistických kriminálů v době nejkrutějšího teroru: Ptejte se třeba poslanců Kesslera, Michálka, Petroviče, Slámy a Tomsy: co je obecně platné a nejhlavnější, co usnadnilo přetrvat s "rovnou páteří", neztratit ideály, za něž jsme byli i zesměšňováni - a které byly a jsou sílou svobodného světa.

V zájmu těchto ideálů, které jsou nejlepší cestou k lidštější společnosti pro všechny, jednejme. Objevují se pokusy učesávat pravdu v zájmu tzv. jednoty, protože teď by pravda mohla destabilizovat společnost. Nedejme se ohlupovat těmito politikářskými praktikami. Pokud budeme stavět základy domu na blátě a novou společnost na klamu a nepravdě, dojde vždy a nutně ke krachu.

Na závěr je třeba zdůraznit, že v zásadních věcech, ve věcech svobodného života a základních lidských práv nelze připustit kompromis. Z pohledu dneška vidím prvořadý úkol: odmýtizovat naši minulost i současnost, oddělit zrno od plev - jak v odboji 50. let, v Chartě 77 i jinde.

Jinak by byla jenom pouhou frází halasná slova o životě v pravdě. Počítám s podporou všech slušných lidí, v našem společném zájmu. Děkuji vám. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem pánu poslancovi Hubálkovi. Slovo má poslanec Šedovič.

Poslanec SN J. Šedovič: Vážený pán predsedajúci, vážené dámy, vážení páni. Chcel by som sa vo svojom príspevku vrátiť k začiatku rokovania 9. spoločnej schdze Snemovne ľudu a Snemovne národov, ku schvaľovaniu programu 9. spoločnej schdze.

Okrem iných pozmeňovacích návrhov bol podaný aj pozmeňovací návrh, ktorý žiadal zaradiť do programu bod č. 24 a to zákon o rokovacom poriadku Federálneho zhromaždenia. Uskutočnilo sa hlasovanie v Snemovni národov. Snemovňa národov tento návrh neschválila, ako to konštatoval pán predsedajúci. Snemovňa ľudu návrh schválila.

Nie je tu zhodné uznesenie oboch snemovní, takže zatiaľ tento návrh do programu zaradený nie je.

Potom vystúlil pán poslanec Benda a poukázal na to, že zo 119 prítomných hlasovalo iba 100 poslancov. Ďalej konštatoval, že prevádzka zariadenia je zatiaľ skúšobná. Na to pán predsedajúci konštatoval, že by sme nedostatky v chode technického zariadenia mali skutočne korigovať, pričom nevzal do úvahy námietku, že poslanec mže vyjadriť svoj postoj tým, že proste nehlasuje. Dal hlasovanie opakovať. Opakovanie hlasovania dokázalo, že tento postup ovplyvnil desať poslancov, ktorí sa v prvom hlasovaní zdržali a v druhom hlasovali za. Bolo to vlastne iné hlasovanie.

Konzultoval som tento problém s legislatívnym odborom - s dr. Kovaříkom a dospeli sme k záveru, že neexistuje zatiaľ právny predpis, ktorý by poslancovi zakazoval vyjadrit svoj postoj týmto spsobom. Nový rokovací poriadok tento spsob priamo zakotvuje. Hlasovania sa zúčastnila kvalifkovaná väčšina. Hlasovanie bolo právoplatné, nedostatky technického zariadenia boli konštatované bez toho, že by to bolo technikmi preverené.

Vážené dámy a páni, právoplatné hlasovanie je v skutočnosti konečným produktom našej práce. Keď sme si ho takto ľahkovážne spochybnili technickým zariadením, vyvoláva to pochybnosti, či aj predcházajúce hlasovania boli skreslené nedostatkami v chode technického zariadenia. Išlo v danom prípade o bezvýznamnú vec. Ale čo tie zákony, ktoré sme prijali s tesným rozdielom a pritom niektorí prítomní nehlasovali? Mám dojem, že by sa týmto spsobom mohli pochybniť.

Nemenej dležité je však aj to, že nové zákony, ktoré budeme takto schvaľovať s tesným rozdielom hlasov, bude možné spochybniť hlasovacím zariadením. Pripomienky predsa nemžu byť prijaté na základe toho, kto ich podáva a pri akej príležitosti, ale na základe platných zákonov a jednotného princípu.

Kedže spočítavacie zariadenie je teraz v skúšobnej prevádzke - vlastne ho testujeme - navrhujem takýto postup hlasovania: Zdvihnutím ruky poslanec vyjadrí svoj postoj, skrutátori hlasy spočítajú a oznámia. Bude následovať stlačenie tlačítka a porovnanie, či sa skrutátori a hlasovacie zariadenie zhodujú. Platný by bol údaj skrutátorov. Deň uvedenia zariadenia do definitívnej prevádzky by mal byť Federálnemu zhromaždeniu oznámený. Hlasovať na akomsi provizóriu o takých závažných veciach, aké nás čakajú v blízkej budúcnosti, je pravdepodobne hazardom.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP