Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Paragraf 14: text byl modifikován, aby odpovídal předcházejícím ustanovením zákona. Výbory ústavně právní po zvážení všech připomínek doporučují ke schválení variantu č. 3 s tím, ale, aby úrok byl zvýšen na 3 %. K tomuto doporučení dospěly výbory ústavně právní vzhledem k tomu, že je nutno alespoň určitým způsobem zhodnotit odškodnění a považují tedy tříprocentní úrok za nejspravedlivější. Ve své podstatě představuje tříprocentní úrok jakýsi kompromis mezi návrhy, respektive připomínkami k uvedenému ustanovení zákona, které se pohybovaly od 2 do 4 %.

Nové znění v § 15, tak jak je předkládáno ve společné zprávě, v podstatě koresponduje s ustanovením § 4.

Znění § 16 bylo změněno ve vazbě na předcházející § 15. V § 17 byly upraveny vztahy v případě, pokud je více oprávněných osob.

V § 18 ústavně právní výbory doporučují přijmout jinak zformulovaný odstavec 1, který je součástí společné zpravodajské zprávy a vypustit odstavec 2, který znevýhodňuje vlastníky movitých věcí.

Paragraf 19, který upravuje lhůty: Připomínky ustanovení odstavce 1, které navrhovaly v prvé řadě lhůtu tří měsíců, ve které může oprávněná osoba vyzvat povinnou organizaci k vydání věcí, výbory ústavně právní nedoporučují, považují ji za krátkou, zejména s ohledem na devizové cizozemce. Lhůtu 1 - 2 roky výbory ústavně právní nedoporučují vzhledem k tomu, že mohou doslova na dlouhou dobu zablokovat dispozici s majetkem.

Zároveň považovaly výbory ústavně právní připomínky výborů pro plán a rozpočet a výborů hospodářských za opodstatněné a navrhuje se zkrátit lhůtu pro uzavření dohody o vydání věcí na 30 dnů po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1 § 19. Zároveň doporučují výbory ústavně právní zkrátit lhůtu, ve které je ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci povinno vyplatit částky dle § 14, 15 a 16 do 1 roku od výzvy oprávněné osoby. Důvodem je, aby nároky oprávněných osob byly co nejrychleji uspokojeny.

Paragrafy 20 a 21 byly v podstatě přijaty bez závažných připomínek.

V § 22 bylo vyhověno připomínkám výborů pro plán a rozpočet a výborů ČNR a § 22 byl upraven tak, že povinnost řádně hospodařit s odňatými věcmi a nepřevádět je, se vztahuje i na součásti a příslušenství a zároveň v případě porušení této povinnosti má oprávněná osoba nárok na náhradu škody, aniž by tak bylo dotčeno ustanovení § 11.

Výbory ústavně právní považují na nutné, aby povinné organizace byly pod hrozbou sankcí, pokud nebudou dodržovat lhůty stanovené tímto zákonem, a proto tedy doporučují schválit odstavec 3 § 22 ve znění tak, jak jej navrhují, kde se v podstatě říká, že každý den prodlení lhůty je organizace povinna zaplatit pokutu či penále ve výši 3000 Kčs.

V § 23 bylo přihlédnuto k připomínce výborů pro životní prostředí, které spolu s notářskými poplatky doporučovaly nevyměřovat ani poplatky soudní. Výbory ústavně právní se však domnívají, že oprávněným osobám by

se z morálního hlediska neměly stanovovat poplatky žádné za úkony, které souvisí s vydáním věcí, jež jim byly odňaty. Proto tedy doporučují ustanovení § 23 tak, jak jej zformulovaly.

Paragraf 24 obsahuje doplnění již platných předpisů. Tato doplnění, tak jak jsou předkládána, jsou nutná vzhledem k filozofii zákona. Došlo by k určité diskontinuitě, pokud by uvedené předpisy nebyly doplněny.

Vážené dámy a pánové, veřejnost od nás očekává konečné rozhodnutí. Proto vás žádám o věcný a konstruktivní přístup k projednání tohoto návrhu, který doporučuji k přijetí ve znění tisku 88 a 152 včetně jeho dodatků. Děkuji vám za pozornost.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji panu poslanci Kovářovi za přednesenou zpravodajskou zprávu a uděluji nyní slovo společnému zpravodaji výborů Sněmovny národů poslanci Rostislavu Senjukovi.

Společný zpravodaj výborů SN poslanec R. Senjuk: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Mým kolegou, panem poslancem Kovářem, jste byli seznámeni s filozofií a změnami v tisku 152 návrhu zákona o zmírnění následků některých majetkových křivd. Já, jakožto společný zpravodaj Sněmovny národů, bych se tedy dovolil obrátit jen na klíčové paragrafy tohoto zákona.

Výbor pro plán a rozpočet na své společné schůzi projednal tento návrh zákona a hodnotil celé znění tohoto návrhu především z ekonomického hlediska. Proto došlo k některým zásadním rozporům mezi názory výboru pro plán a rozpočet a výborů ústavně právních. Tyto základní rozpory, které byly, se týkaly § 10, § 13, § 19 a v této návaznosti i § 22. Chtěl bych vás seznámit především s filozofií a stanoviskem, jaké donutily výbor pro plán a rozpočet ke stanovisku, které zastával.

V § 10 se pojednává o navrácení nemovitostí původnímu vlastníkovi nebo o vydání nemovitostí původnímu vlastníkovi.

Na tento mechanismus se lze dívat dvěma způsoby. Za prvé můžeme odhlédnout od toho, že se to týká konkrétních osob a budeme mít na mysli především národohospodářské a ekonomické dopady a důsledky těchto vydávání, a druhé hledisko je právě to osobní. Výbory pro plán a rozpočet zvolily variantu, že na vydávání těchto nemovitostí budou pohlížet jako na proces, který by v žádném případě neměl narušit stabilitu ekonomiky, provoz služeb a výkon obchodu. Z toho důvodu výbor pro plán a rozpočet navrhoval, aby byla zvolena varianta, která předpokládá, že uplynulých 40 let není zaviněno žádnou úmyslnou činností, ale je považováno za živelnou pohromu. Budí to ve vás úsměvy, ale já myslím, že neoprávněné. Tato živelná pohroma, kdybychom tuto teorii přijali, totiž znamená, že ani současná vláda ani parlament nenese jakýmkoli způsobem odpovědnost za to, co se v minulých čtyřiceti letech událo, a to, že zmírňuje některé křivdy, které se udály, je v podstatě jeho dobrá vůle a hlavně z hlediska dopadu do státního rozpočtu by tímto způsobem nebyl státní rozpočet žádným způsobem zatěžován. K meritu věci: navrátily by se veškeré nemovitosti v takovém stavu v jakém se nacházejí, a to bez jakéhokoliv finančního vyrovnáni, tzn. že by se nepřihlíželo k tomu, že stavba byla výrazným způsobem zhodnocena či zda byla naprosto zdevastována. Bralo by se status quo, jako po povodni, která trvá 40 let - kdo měl dům postavený na kopci, mohlo se stát, že mu voda k tomu domu připlavila palivové dříví a kdo ho, bohužel, měl těsně u řeky, tak o něj přišel.

Toto hledisko má ještě jednu velkou výhodu, že žádným způsobem by nezatížilo technicky správní aparát a bylo by vyřešeno jednou pro vždy a velice rychle. Řešení, které navrhuje výbor ústavně právní tzn., že by se určila jakási hranice, která určí míru zhodnocení či znehodnocení dané nemovitosti, bude v každém případě zatěžovat nejen státní správu, soud, notářství a soudní odhadce, ale především bude protahovat dobu, po kterou bude nejasné vlastnické právo vracené nemovitosti. Proto v dodatku k návrhu zákona jsou uvedeny dvě varianty znění § 10. Varianta jedna právě popisuje tu situaci, kdy je určena hranice zhodnocení či znehodnocení nemovitosti, kdežto varianta dvě popisuje živelní způsob pohlížení na křivdy, které se udály během posledních čtyřiceti let. Tyto varianty budeme muset na naší společné schůzi rozhodnout a předřadit jednu, kterou budeme považovat za správnou.

Další sporný bod byl v § 13, kde se pojednává o vrácení movitých věcí. Opět výbory pro plán a rozpočet k stanoviskům, které vydaly ve svém usnesení, vedlo to hledisko, které jsem uváděl, aby v žádném případě nebyla nabourána kontinuita pokračování činnosti či výkonu služeb v daném objektu. Proto se výbory pro plán a rozpočet usnesly na tom, aby movité věci, nutné pro provoz, výrobu či výkon služeb v daném nemovitém majetku, jestliže se nezměnil podstatným způsobem předmět podnikání, byly bezplatně převedeny do vlastnictví oprávněně osoby. Na výboru ústavně právním k tomu byla vznesena připomínka, že by to bylo porušení ústavního zákona, které toto FS přijalo v letošním roce, kde se praví, že není možné odnětí majetku bez úplaty. Proto jsme z tohoto stanoviska ústy našeho předsedy včera ustoupili a podporujeme kompromisní stanovisko k § 13 ve znění dodatku k návrhu zákona, které zadává právo oprávněné osobě odkoupit veškerý movitý majetek, tj. výrobní prostředky nutné pro provoz či činnost, nebo výkon služeb v dané nemovitosti. Znovu zdůrazňuji, že tímto aktem zohledňujeme to, aby byla zachována kontinuita podnikání a služeb.

Další sporný bod, který byl v § 19 a týká se termínu - výbor pro plán a rozpočet ve svém usnesení žádal, aby termíny na vydání věcí byly zkráceny s ohledem na to, aby mohla být časově lépe nafázována restituce s malou privatizací. Navrhovaly, aby doba, kdy může oprávněná osoba požádat nebo vyzvat povinnou organizaci k vydání majetku, byla zkrácena na 3 měsíce a v původní šesti měsíční lhůtě, aby byla oprávněná osoba povinna předložit doklady opravňující k vyzvání o znovunabytí majetku. Argumentace, kterou nám přednesl náměstek ministra pro privatizaci dr. Vodička, že už v současné době se ozývají protesty ze strany zahraničních zastupitelstev i proti šesti měsícům s tím, že devizoví cizozemci nejsou v žádném případě schopni nejen zmapovat situaci dosti složitou majetkoprávní u nás, ale ani se fyzicky dostavit v termínu kratším než šest měsíců, nás vedlo k tomu, že jsme včera znovu od tohoto požadavku ustoupili a doporučujeme, aby byl § 19 přijat tak, jak je ve znění tisku 152.

V § 22 s ohledem na překupní právo nebo povinnost organizace nabídnout odkoupení movité věci, musela být zakotvena také podmínka, že organizace nesmí žádným způsobem manipulovat s movitými věcmi, nutnými pro provoz vydávané nemovitosti, a to po dohodě ve společném znění § 22 odst. 1, který máte v dodatku zpravodajské zprávy.

Předpokládám, že k těmto připomínkám bude ještě rozprava, protože sám jsem již objevil ještě malou nesrovnalost týkající se § 14, v tomto případě doporučuji jako zpravodaj SN přijmout text 152 s výhradami a doplňky uvedenými v dodatku ke společné zprávě tisku 152 oběma sněmovnami. Děkuji.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji za přednesenou zpravodajskou zprávu a dovolte, abych návazně hned otevřel rozpravu k předloženému návrhu zákona, k přednesenému výkladu panem poslancem Čičem i k oběma zpravodajským zprávám.

Počet přihlášek do rozpravy ve mně vzbuzuje optimistickou naději. Jsou pouze čtyři, resp. pět. Přihlásil se poslanec Michal Horský, Václav Benda, Miloslav Soldát, Ferenc Szöcs, Libor Kudláček a nyní Miloslav Ransdorf. Uděluji slovo poslanci Michalu Horskému.

Poslanec SN M. Horský: Vážený pán predsedajúci, vážené kolegyne, vážení kolegovia, dovoľte, aby som z poverenia klubu poslancov VPN tlmočil naše spoločné stanovisko k navrhovanej predlohe zákona.

Po dlhých diskusiách i polemikách poslanci klubu VPN ma poverili, aby som vás oboznámil s nasledujúcim stanoviskom. Sme si vedomí toho, že tento zákon hoci by mal 1000 chýb a nedostatkov, ktoré je potrebné obmedziť do najmenšej možnej miery, je potrebné schváliť. Sme si toho vedomí, že predložená predloha sa so všetkými poctivo vysporadúva, prihliada ekonomické možnosti na možnosti našej spoločnosti. Predovšetkým ale predloha je prvým konkrétnym krokom, ktorým demokratický parlament a demokratická vláda s konkrétnosťou reagujú na potrebu mravnej obrody spoločnosti.

Máte teda dva hlavné dôvody, pre ktoré odporúčame, aby predloha bola schválená. Prvým dôvodom je jeho humánny charakter. Napriek tomu, že neodstraňuje všetky napáchané krivdy a privatizácia vráti majetok iba jednej, relatívne úzkej vrstve občanov.

Druhým dôvodom, pre ktorý sa prihovárame za odsúhlasenie uvedenej predlohy, je jeho funkcia v pripravovanej ekonomickej reforme. Predpokladáme, že napomôže k naštartovaniu ekonomickej reformy, na ktorú naši občania netrpezlivo čakajú. Ďakujem vám za pozornosť. (Potlesk.)

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji panu poslanci Horskému. Nyní se o slovo přihlásil poslanec Václav Benda, po něm bude mít slovo poslanec Soldát.

Poslanec SL V. Benda: Vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, z jednomyslného pověření poslaneckých klubů Křesťanské a demokratické unie a Kresťanskodemokratického hnutia předkládám pozměňovací návrh k tomuto návrhu zákona. Tento pozměňovací návrh se v podstatě týká § 15 a má za cíl odstranit výjimku, která je tam činěna pro fyzické osoby, které se mezi tím nějakým způsobem uvázaly v původně znárodněné nebo odňaté vlastnictví. Pokud by tento pozměňovací návrh byl přijat, vyžadoval by si ještě některé zcela logické a nezbytné úpravy v § 4, 16 a 10.

Nejprve mi dovolte, prosím, určité vysvětlení k osudu tohoto pozměňovacího návrhu. Někteří z vás máte možná text pozměňovacího návrhu v ruce v podobě přílohy s názvem Návrh formulací pana poslance Bendy. Už to samo je mírně matoucí, protože takovéto pozměňovací návrhy v tomto duchu vzešly původně z hospodářských výborů tohoto shromáždění. Navíc to bylo jednoznačné doporučení vlády České republiky.

Když jsme v ústavně právních výborech za účasti expertů a zástupců jiných výborů minulý týden projednávali tento návrh zákona a když - jak už zde bylo řečeno - došlo ke změně jeho filozofie, která namísto převodu majetkových práv a o vrácení věcí hovoří o vydání věcí a postavila se na pozici toho, že majetková práva původních vlastníků nikdy nezanikla, bylo naprosto logické, že bude nutno i tyto pasáže zákona nějakým způsobem upravit. Ústavně právní výbory pečlivě projednaly § 15 a zcela jednoznačnou většinou - osmnácti vůči dvěma hlasům - doporučily změny v duchu pozměňovacího návrhu, který je vám právě předkládán. Nebyly už ovšem v tu chvíli usnášení schopné, protože to bylo na samý závěr jednání, a tudíž se rozhodly, že další schůzi budou konat v pondělí a tam definitivně rozhodnou o svých jednotlivých návrzích. To se týkalo textu celé osnovy, ta nemohla být minulý týden doporučena ústavně právními výboru jako celek.

Potom došlo k jakýmsi podivným zákulisním manipulacím, zatímco jiné varianty a jiné návrhy byly zařazeny do návrhu společné zprávy - v té době ještě neschválené - tento návrh byl vytištěn pod mým jménem a přidán pouze jako příloha. Navíc pak došlo k rozhodnutí, že tato příloha nebude připojena ke společné zprávě, nebude rozdávána. Bylo o ní jednáno v pondělí ráno na klubu poslanců Občanského fóra, aniž by ji poslanci měli fyzicky k dispozici, byla jim jen přečtena, a byla tedy odmítnuta. Pondělní hlasování, které o tomto pozměňovacím návrhu v ústavně právních výborech proběhlo, dopadlo přesně opačně než hlasování z minulého týdne. Velkou většinou hlasů byl návrh odmítnut.

Tento postup neshledávám zcela korektním. To jen na úvod. Nyní něco ke zdůvodnění tohoto pozměňovacího návrhu, a proč máme za to, že z hledisek morálních, politických i právních je nezbytné, aby byl přijat. Nejprve trochu komentář k pochopení toho, o co vlastně běží, kdo jsou fyzické osoby, které dnes mají v držení původně znárodněný majetek a které jsou odlišné od oprávněných subjektů nebo od tehdejších majitelů.

V podstatě se jedná hlavně o dvě vlny nabývání tohoto majetku do soukromých rukou. První vlna se odehrávala především v roce 1962 - 1964,

ale pokud jde o družstevní organizace, tak i po tomto datu, a pokud jde o státní organizace, bylo na ně po tomto datu uvaleno jakési moratorium a v rámci této vlny často od samého znárodňování vyhlédnutý majetek, zvláště drobná pohostinská zařízení či hotýlky odkoupily v podstatě za pakatel různé tehdejší nomenklaturní kádry, které si tento majetek přebudovaly na svá sídla. U majetku zakoupeného v těchto letech nemůže být nejmenšího důvodu předpokládat, že by tyto osoby jednaly v dobré víře, protože bylo jasné, že jde o majetek sebraný právoplatným majitelům. Navíc i ceny byly zpravidla takové, že ani tam se nemohlo jednat o dobrou víru.

Při diskusích bylo poukazováno na to, že tento problém bude řešen jiným restribučním zákonem, který připravuje Generální prokuratura a který se týká vynucených prodejů, darů a podobných věcí. Upozorňuji na to, že nebude. Tady v žádném případě nešlo o přímý převod, který by mohl být zákonem prokuratury zrušen, nešlo o přímý převod od jednoho soukromníka k druhému soukromníkovi. Vždycky napřed proběhl znárodňovací akt a teprve po té odprodej do soukromých rukou. Jestliže tímto zákonem v nezměněné podobě znárodňovací akt stvrdíme, tak už žádný další zákon nemůže v této věci sjednat nápravu.

Druhá skupina soukromých osob, které nabyly do vlastnictví tento původní soukromý majetek, přichází v úvahu především po prvním květnu tohoto roku, kdy jim ho organizace odprodaly v různých aukcích nebo podobným způsobem. Já osobně chovám důvodné pochybnosti, ne-li o poctivosti, tedy alespoň o obchodní zdatnosti podnikatelů, kteří prohlašují, že po prvním květnu tohoto roku neměli tušení, že zde budou nějaké restribuce, že se bude vracet soukromý majetek a že věci zakoupili bona fide. Pozměňovací návrh předpokládá, že jim bude vrácena kupní cena, za kterou majetek koupili a pokud tam byly nějaké investice většího rozsahu i ty by byly patřičným způsobem uhrazeny.

To jsou podklady pro víceméně politické hledisko, proč bychom neměli činit výjimku pro tyto fyzické osoby. Je tady i hledisko morální, snad spočívající především v tom, že na jednu křivdu, která se stala původním majitelům a která se stala dokonce ne v ojedinělých případech přímo z podnětu těch, kteří se majetků zmocnili z titulu svých funkcí, bychom neměli vršit křivdu druhou, neměli bychom zákonem tyto křivdy stvrzovat.

Konečně je zde hledisko právní, že jakmile jsme se postavili tehdy na pozice, že původní majitelé zůstávali majiteli těchto nemovitostí, že jim jejich majetek nikdy nebyl právoplatně odňat, tak v tom okamžiku musíme dát, i kdybychom v některých případech předpokládali, že bona fide vzniklo nově vlastnické právo, v tom případě podle všech právních zásad a také podle platných ústavních zákonů, musíme dát přednost originálnímu majetkovému právu původních vlastníků.

Znovu opakuji, že to neznamená, že by byli nějak okrádáni vlastníci noví, vrátili by se jim prostředky, za které to zakoupili a v případě potřeb by byli ještě odškodněni za investice, které do toho vynaložili.

Pokud se týká nároků na státní rozpočet, toto navrhované řešení v každém případě nezvyšuje nároky na státní rozpočet, naopak je pravděpodobně o něco snižuje, protože jediný rozdíl by byl v tom, že státní rozpočet nebude muset doplácet rozdíl mezi kupní cenou a eventuální výší náhrady, pokud by tam takový rozdíl byl, protože není důvodu člověku, který v šedesátých letech něco koupil za směšnou cenu a užíval to 30 nebo 35 let, doplácet nějaký rozdíl.

Z hlediska státního rozpočtu by tato cesta byla úspornější a bylo to původní doporučení vlády České republiky. Proto vás znovu žádám jménem poslanců KDÚ i KDH, abyste tento pozměňovací návrh pečlivě zvážili a pokud možno ho přijali nebo posoudili kladně.

Chci dodat, že pokud bude návrh přijat, je nutné provést změny, které jsem říkal, v dalších třech paragrafech. Jsou to věci, které přímo navazují. V případě, že nebude přijat, nemá smysl hlasovat nebo jednat o dalších změnách, protože by byly nesmyslné.

Předsedající předseda SL R. Battěk: Děkuji poslanci Bendovi. Než budeme pokračovat v rozpravě mám stručné sdělení. Myslím, že odpovídá pravdě, že vám byl dán do lavic vládní návrh zákona o státních technických normách, tisk 150, dále vládní návrh zákona o metrologii, tisk 141, návrh zákona o jednacím řádu, tisk 156, ale nebyl vám dodán ještě tisk 159, vládní návrh zákona o převodech některých věcí z vlastnictví státu do vlastnictví fyzických nebo právních osob. Tento návrh obdržíte v průběhu dnešního dne, jak ho Úřad předsednictva vlády doručí Federálnímu shromáždění.