Několikrát se tu mluvilo o Úřadu na
ochranu ústavy a demokracie, i pan poslanec Sacher narazil
na to, že tam vzniká jakési koncentrování
moci. To je podle mého názoru také věc,
která se týká parlamentu. Všichni jistě
víme o tom, že tento Úřad by měl
být pod kontrolou parlamentu právě proto,
aby nedocházelo k takové koncentraci moci, o jaké
se tu mluvilo. Je to otázka toho, kdy tento návrh
projde vládou a naším předsednictvem
a dostane se do parlamentu. My musíme vymyslet takové
kontrolní mechanismy, abychom tento Úřad
mohli kontrolovat takovým způsobem, aby nedošlo
ke zneužívání moci, jaké známe
z minulosti.
Jde tedy o tyto dvě základní věci:
1. bezpečnostní sbor musí být profesionální, nemohou to být dobrovolníci, musí jít o lidi zdatné, vyškolené;
2. záleží jen na parlamentu, jak bude vypadat
Úřad na ochranu ústavy a demokracie.
Říkám to z toho důvodu, že ve
vystoupení mnoha poslanců jsem slyšela spíše
velkou kritiku toho, že situace není dobrá,
i kritiku pana ministra. Musíme si však uvědomit,
že klíč k řešení těchto
otázek máme my. Všichni se musíme zamyslet
nad tím, co pro to můžeme udělat. Myslím,
že všichni poslanci, kteří o to mají
zájem, mohou chodit do našeho branného a bezpečnostního
výboru a tam předkládat různé
návrhy. Jak jsem pochopila z předchozích
jednání s ministrem vnitra, on má zájem,
abychom mu s řešením situace pomáhali,
abychom mu dávali návrhy, jak ji řešit.
Situace na federálním ministerstvu vnitra opravdu
není dobrá; podle mého názoru souvisí
s jeho předchůdcem. Pokud jde o mou osobu, já
novému federálnímu ministrovi vnitra naprosto
důvěřuji. (Potlesk.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem pani poslankyni, ako ďalší vystúpi
poslanec Haško.
Poslanec SN A. Haško: Vážený pán
predseda, pán predsedajúci, poslankyňa Petrová
ma predbehla asi s polovicou môjho príspevku, takže
budem stručný.
Voláme po znížení kriminality, nevidíme
však, že na nižších stupňoch
riadenia ministerstva vnútra, na okresných a krajských
správach Verejnej bezpečnosti sa nič nezmenilo.
Dovoľujem si povedať, že pri formálnych
previerkach, ktoré sa uskutočnili na jar, si niektorí
funkcionári iba vymenili stoličky a sedia tam naďalej.
My sa na to, bohužiaľ, môžeme len pozerať.
Myslím, že iniciatíva musí vychádzať
od nás, my by sme mali informovať ministerstvo vnútra.
Vieme, že kriminalita stúpa, pretože niekedy
to týmto ľuďom v podstate vyhovuje. Ide o staré
štruktúry, ktoré majú tým pádom
argument, že sme to zavinili my, že to zavinila naša
revolúcia. Nemôžeme dopustiť, aby to takto
pokračovalo. Moja druhá pripomienka sa týka
volania po potrestaní bývalých funkcionárov
strany a štátu. Sedem hodín sme pred dvoma
týždňami počúvali pána
ministra v branných a bezpečnostných výboroch.
Odpovedal nám na 90% otázok. Na niektoré
odpovedať nemohol, to je pochopiteľné. Ani dnes
nebude môct odpovedať na všetky otázky.
Otázka potrestania bývalých funkcionárov
je z hľadiska ministerstva vnútra uzavretá.
Pán minister nám to vysvetlil tak, že orgány,
vyšetrujúce trestnú činnosť bývalých
funkcionárov svoju činnosť uzavreli a všetko
odovzdali prokuratúre. Boli sme svedkami toho, že
bývalí funkcionári už boli vo väzbe.
Boli tam 2 alebo 3 dni alebo i týždeň, ale
potom sa vrátili domov. Pán minister to zdôvodnil
tak, že prokuratúra nebola ochotná nechať
ich vo väzbe dlhšie, pretože im nebola dokázaná
ekonomická vina na devastácii našej spoločnosti.
Ja sa však pýtam: politická a morálna
vina nestačí? Pýtam sa prokuratúry,
nepýtam sa ministra vnútra.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem pánu poslancovi Haškovi, ďalej sa
prihlásil poslanec Jégl.
Poslanec SL P. Jégl: Dámy a pánové,
dříve než se obrátím zde k ministrovi
vnitra se svým dotazem, dovolte mi, abych zde připomenul
vystoupení poslance Ransdorfa, poslance za komunistickou
stranu. Jeho vystoupení, řekl bych, poněkud
zapadlo. Tento poslanec zde vznesl požadavek, respektive
zvážení možnosti zavedení trestu
smrti. Chtěl bych připomenout, že tento požadavek
vznesl poslanec za komunistickou stranu, která již
v minulosti tento trest mnohokrát zneužila k odstraňování
svých politických odporů. Já se na
rozdíl od něj domnívám, že trest
smrti by neměl být rozhodně předmětem
nějakého všelidového referenda tak,
jak to prezentoval tento poslanec. Je to především
záležitost morálního přístupu
nás poslanců. A vedle toho tento trest, uvědomme
si, že byl ve většině evropských
zemích zrušen nebo se již nevykonává.
Navíc vedle toho neexistuje žádná statistika,
která by dokazovala, že zrušení trestu
smrti vedlo v nějaké zemi k poklesu závažných
trestných činů. (Odhlédneme-li tedy
od Číny a některých islámských
zemí, ale tam snad se nechceme dostat.)
A nyní tedy již k vlastnímu meritu naší
rozpravy. Pan poslanec, myslím, že pan poslanec Minka,
se zmiňoval zde o vojácích ministerstva vnitra.
Já si tedy na rozdíl od něho nemyslím,
že problém naší bezpečnosti lze
řešit na základě branné povinnosti.
Uvědomme si, že vojska ministerstva vnitra spadají
pod ozbrojené síly a jsou vyzbrojována na
úrovni motostřeleckých útvarů.
K této věci, myslím, že by bylo dobré,
kdyby se vyjádřil pan ministr. Já bych mu
tedy položil asi dvě otázky tohoto znění:
Jaký bude další osud vojsk ministerstva vnitra?
Počítá se s jejich zrušením a
jestliže ano, tak kdy?
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem, do diskusie je prihlášen pán
poslanec Černý.
Poslanec SL A. Černý: Pane předsedo, pane
předsedající, dámy a pánové.
Já bych chtěl jenom v krátkosti upozornit
na jeden aspekt k projednávané bezpečnostní
situaci. Působil jsem zhruba asi 15 let coby právník.
Mám pocit, že z hlediska mých zkušeností
za toto období se nezměnilo téměř
vůbec nic v oblasti, kterou nazývám oblastí
úcty k zákonu a právu vůbec. Myslím
si, že bezpečnostní situace, kriminalita je
jevem, který má přímou úměru
ke stavu úcty k zákonům, ke stavu k právnímu
vědomí obyvatel a úcty k právu jednak
svým a ostatních vůbec. Myslím si,
že to je otázka, kterou by se FS mělo zabývat.
Mělo by se s ní zabývat ve všech úrovních,
do kterých tato otázka nějakým způsobem
zapadá. Já si dovolím tvrdit, že lze
sledovat v neztenčené míře na místo
respektu despekt vůči právu a dokonce někdy
až projevy arogantního despektu vůči
právu a zákonu. Myslím si, že tento
despekt lze sledovat a vidět na nejrůznějších
úrovních od obyvatel počínaje až
po státní správu konče, na různých
úrovních této správy. Specifickou
oblastí je samozřejmě oblast justice. Já
si dovolím tvrdit, že jsme samozřejmě
převzali z bývalého režimu organizaci
soudů, organizaci prokuratury, která vlastně
byla budována na stalinských principech. Myslím
si, že zásada nezávislosti soudů bohužel
realizována zatím není a k nezávislosti
soudů povede velmi dlouhá cesta. Myslím si,
že v rámci bezpečnostní situaci bychom
se měli zabývat otázkou, zda si nenecháme
předložit například zprávu Generální
prokuratury o stavu zákonnosti, dříve, jak
se říkávalo, socialistické zákonnosti,
protože prokuratura je ochráncem zákonnosti
v tomto státě, zatím. Myslím si, že
ochráncem zákonnosti ve státě by měly
být především nezávislé
soudy. Ale přesto bychom měli jako poslanci trvat
na tom, abychom znali stav v této oblasti, abychom věděli
a znali i možné příčiny stavu,
o kterém tady dnes hovoříme. Typický
stav je například v oblasti hospodářské
kriminality, kde víte, že se dlouhá léta
prosazovalo heslo "Kdo nekrade, okrádá svoji
rodinu", a myslím si, že poznenáhlu a
potajmu se tato hesla vztahovala i na ostatní oblasti zákona,
nebo na ostatní oblasti právní ochrany. Navrhuji
tedy, aby předsednictvo FS zvážilo, zda by
nebylo potřebné nechat si předložit
například od Nejvyššího soudu a
od Generální prokuratury jakousi analytickou situaci
v této oblasti a považovat tuto zprávu za doplnění
bezpečnostní situace a na základě
ní činit velice rychle kroky i v této oblasti.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem, s faktickou poznámkou sa prihlásil
poslanec Michal Malý. Ja sa teraz zeptám, než
dojde k mikrofonu, či sa do sálu dostavili pán
poslanec Mlynárik a pán poslanec Klokner. Myslím,
že ne.
Poslanec SL M. Malý: Pane předsedo, pane předsedající,
dámy a pánové, dovolte mi krátkou
poznámku. Jsem členem branného a bezpečnostního
výboru. Otázka bezpečnosti je mi známá,
několikrát jsme ji prokonzultovali s panem ministrem,
nebudu s tím zde zdržovat. Ale chtěl bych se
vrátit k jednomu tématu. Někteří
z nás zde hovořili o tom, že v některých
resortech na určitých místech jsou bývalí
příslušníci Státní bezpečnosti.
A zamýšleli jsme se nad tím, co s tím
uděláme. Já si myslím, že to
není otázka práva, ale otázka etiky
a morálky. Ale dovolte mi jednu otázku. V tuto chvíli,
v této místnosti jsou lidé, o kterých
je všeobecně známo, že byli dlouhodobými
pracovníky Státní bezpečnosti. Navíc
mají ještě poslaneckou imunitu. Dovolte mi
tedy otázku, co uděláme s těmito lidmi
a dovolte mi otázku, k těmto lidem. Jak dlouho ještě
budou snižovat kredit tohoto parlamentu? Děkuji. (Potlesk.)
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
S faktickou poznámkou sa hlási pán poslanec
Tomis.
Poslanec SN V. Tomis: Pane předsedající,
kolegyně a kolegové. Já mám dvě
věci a sice jednu tu, že jsme šli v pondělí
nebo v úterý po Václavském náměstí,
stálo tam šest příslušníků,
z toho dva v takové polní uniformě a se psem
a měli rozhovor s nějakým mladým hochem.
Přiběhl tam nějaký člověk,
který řval, že je třetí den propuštěný
z vězení a na příslušníky,
kteří tam stáli použil ty nejvulgárnější
výrazy, vyrval jim toho člověka, mladíka,
kterého vyšetřovali, nebo zjišťovali
a pak jim strašně nadával a oni byli zcela
nečinní. Jedna paní tam začala plakat
a říkala manželovi "To snad není
možné, tohle si nechají líbit, když
je jich šest" a on znovu se rozběhl na ně
a říkal, že je všechny povraždí
a jeho kumpáni ho chytli a za strašného nadávání
ho odvlekli. Já si myslím, že to je skutečně
strašně špatné, když takováto
situace je, lidé to vidí a ani nezakročí.
Druhou věc, kterou jsem měl, je ta, že naši
příslušníci na rozdíl od příslušníků
v jiných státech, jsou nějak zcela bezradní.
Vím, že například na Ostravsku zastaví
polského příslušníka, on jim
řekne nemám peníze, dělej co chceš.
Oni nemohou od něj vybrat pokutu, tvrdí, že
nemají možnost, pravomoc, aby jej někam dotáhli
a dostali z něho příslušné peníze.
Oni ty peníze mají, mají stovky, ukazují,
že je mají. I tedy taková otázka by
se měla vyřešit. Vím, že například
můj kolega přijel z Maďarska, kde zaplatil
tisíc forintů pokutu a nikdo se s ním nebavil.
Obdobné je to v Polsku, kde ho seberou nebo odvezou do
Varšavy, a tam to s ním vyřídí.
Myslím, že naši příslušníci
jsou nějak nerozhodní, nebo snad k tomu nemají
pravomoci.
Také na poslaneckém dnu odeznělo, že
příslušníci SNB jsou tak omezeni ve
své pravomoci, že když vidí pachatele
utíkat do bytu, že tam nesmí překročit
práh. Když uživatelé řeknou že
ne, tak musí odejít. Ptám se pana ministra,
zda-li je to pravda.
Poslední dotaz? V poslední době prý
vyšel zákon, že když vězňové
ve věznici prohlásí, že nechtějí
pracovat, že pracovat nemusí. V Ostravě prý
již není jediná kazeta, kterou by neviděli,
chtěli by, aby se dovážely odjinud, mají
stále k dispozici televizi. Když má někdo
z vězňů platit výživné,
stačí potvrzení od náčelníka
věznice, aby manželka mohla jít pro přídavky
na národní výbor. Voliči chtějí
vědět, zda takový zákon je či
není. Pokud je, naprosto s ním lze souhlasit.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Konštatujem, že toto nebola technická poznámka,
ale diskusný príspevok, pretože to bolo v priebehu
rokovania.
Ako posledný sa prihlásil predseda FZ A. Dubček.
Prosím, aby sa ujal slova.
Předseda FS A. Dubček: Chcel by som sa vyjadriť
k dvom problémom, ktoré súvisia s prerokúvanou
otázkou. Jednak je to úloha, miesto a postavenie
našej bezpečnosti a politický odraz, ktorý
to má v spoločnosti z hľadiska toho, aby bezpečnosť
stála na ochranu našej demokracie.
Zo správy, ktorú predniesol pán minister
Langoš je vidno, že stav na úseku bezpečnosti
nie je uspokojivý a to z dvoch strán: Jednak zo
stúpajúcej kriminality, jednak z toho, že i
naďalej prebieha akýsi proces, ktorý nie je
dokončený z hľadiska skvalitnenia ZNB a budúcich
zámerov - akú chceme mať v novej terminológii
políciu. Prikláňal by som sa k tým
diskutujúcim, ktorí tu vystúpili a ktorí
i naďalej vravia o tom, že očista bezpečnosti
by mala naďalej pokračovať a že by sa mala
vzťahovať na tie orgány a inštitúcie
bezpečnosti, ktoré je treba očistiť
v prvom rade, vrátane reorganizácie. Myslím
si, že mali na mysli to isté čo aj ja, že
sa to týka predovšetkým tej časti bezpečnosti,
ktorú sme nazývali štátnou. Spomínam
túto vec preto, že tie vystúpenie, ktoré
tu k tomu odzneli, by som chcel podporiť preto, aby skutočne
v týchto orgánoch a inštitúciách
nemali miesta tí, ktorí ešte nedávno
vyvíjali veľkú iniciatívu pre to, aby
potlačovali všetko to, čo sa tu objavovalo
v pokusoch o novú demokratickú cestu. Spomínam
to preto, aby som mohol povedať aj o druhej stránke
veci, ktorá s tým súvisí. Snáď
ma nikto nebude podozrievať z toho, že by som chcel
zoslabiť kritiku voči postaveniu bezpečnostných
orgánov. Nie, ale prikláňam sa tiež
k tým stanoviskám, ktoré hovoria o tom, že
je nutné posilňovať bezpečnosť
novými pracovníkmi, a tým, ktorí zostali,
dať podporu zo strany zákona, spoločnosti a
nás všetkých. Hovorím o tom preto, lebo
si myslím, že budete so mnou súhlasiť,
keď poviem, že opodstatnené a oprávnené
volanie po očiste hlavne Štátnej bezpečnosti,
ale aj iných inštitúcií, ktoré
sa neblaho zapísali do militaristického násilia,
ktoré tu bolo predtým, že je to správne,
že je to opodstatnené. Hovorím k tým,
ktorí zostali v bezpečnosti po previerkach, prípadne
po ďalších prácach ešte zostanú,
že sa práca bezpečnostných orgánov
neobíde bez toho, aby nepocítili, že zákon,
spoločnosť stoja za nimi. Každá demokracia
potrebuje aj orgány, ktoré stoja na stráži
tejto demokracie. Ak je toto pravda, tak potom tí príslušníci,
ktorí v bezpečnosti zostali a budú i naďalej
v nej pracovať potrebujú našu všestrannú
podporu. To, čo tu pred chvíľkou povedal pán
Tomis, to nie je ojedinelý príklad. Viem, že
sme museli v prvom rade urobiť určitú reorganizáciu
a deštrukcie a zmeny určitej časti štátnej
bezpečnosti, aby sa premenil skutočne celý
tento policajný zbor na zbor, ktorý bude slúžiť
tomuto ľudu. Ale aj napriek tomuto tlaku je tu vo vzduchu
niečo, čoho je nutné si všímať,
že príslušníci bezpečnosti nasadzujú
životy pri riadení dopravy, pri stíhaní
rôznych zločincov a v najrôznejších
priestupkoch a trestných činoch, ale je veľmi
málo počuť, aby sa tieto pozitívne javy,
ktoré v bezpečnosti sú, objavovali v našich
postojoch, v televízii, aby bolo vidieť, že sú
príslušníci bezpečnosti ochotní
nasadiť i svoj život za to, aby chránili demokraciu,
verejný poriadok, aby chránili to, čo sa
tu nové rodí.
Hovorím o tom preto, že som to pocítil sám
na sebe - nie je tu čas, aby som rozprával o tom,
čo som ja zažil za tých 20 rokov, alebo moja
manželka, deti, keď sa oženili, tak aj nevesty.
Musel som túto overtúru použiť preto,
aby som mohol povedať, že musíme k bezpečnosti
nájsť nový pomer a vybudovať ju tak, aby
stála v službách tejto novej demokracie. Ja
myslím, že neslúži veci, aby sme k bezpečnosti
zaujímali aj naďalej pozíciu plošnej zodpovednosti,
potom sa bude opakovať to, čo spomínal pán
Tomis, keď, sa necíti dostatočná opora
k tomu, ako vykonať zákrok alebo dobrý čin.
Myslím, že by sme si mali všímať
aj túto stránku veci.
Zúčastnil som sa pred dvomi mesiacmi na prísahe
nových príslušníkov polície,
teda ešte Zboru národnej bezpečnosti. Bolo
to v Nových Zámkoch, alebo v Galante. Cítil
som tam, že títo ľudia skutočne potrebujú
pevné slovo k tomu, čo sa od nich žiada, a
tiež to, že budeme za nimi stáť. Áno,
čo tam nepatrí, nech ide preč. Ale to, čo
tam slúži a bude aj naďalej, to potrebuje našu
morálnu podporu, aby sa ženy nebáli chodiť
po ulici večer, a aby sa nebáli toho, čo
bolo povedané tu o Ostravsku, alebo iných miestach.
Myslím, že aj tejto stránky by sme si mali
všímať. Spomínam to preto, lebo je nutné
postaviť bezpečnosť na nové základy.
Prikláňam sa tiež k názoru, čo
povedal pán Šilhan, že nestačí
akási čiastková úprava, ale postavenie
bezpečnosti, súdov, prokuratúry a justície,
to bude všetko treba postaviť na nové základy
tak, aby slúžili skutočne tejto novej demokratickej
ceste. To je veľmi dôležité pre ochranu
tohto novo budovaného kurzu demokracie, ktorá by
mala v tomto štáte zavládnuť.
Dovoľte mi ešte jednu poznámku k tomu, čo
s tým súvisí, a to s naším verejným
životom a politickým ovzduším. Aby sme
mohli dať podporu i tým, ktorí budú
chcieť aj naďalej vstupovať do ZNB a poctivo slúžiť,
k tomu je potrebná i dobrá politická atmosféra,
rovnako ako je potrebná politická stabilizácia
s hľadiska podnikateľstva a všetkého, o
čom hovoríme, že by nás malo sprevádzať
na ceste do Európy. Prečo o tom hovorím?
Pretože veľa prúdov, ktoré vedeli, že
na ceste k novej demokracii stojí militaristické
postavenie bašty, ktorá tu vtedy bola reprezentovaná
vedením KSČ. Krok za krokom sa tieto veci riešili.
Raz som použil tento termín a nerobím chybu,
keď ho zopakujem. Táto Bastilla musela padnúť,
aby rozšírila cestu k demokracii. Ale čo je
dôležité? Rovnako ako v bezpečnosti,
tak v ostatných oblastiach by naša ďalšia
cesta nemala viesť k plošnej zodpovednosti každého
a všetkých. Prečo o tom hovorím?
Je veľmi dôležité politické ovzdušie.
Nechcem sa ospravedlňovat a nie je ani toľko času,
aby som mohol reagovať na všetky veci, na ktoré
budem musieť i tu v parlamente odpovedať. Ale keď
už mám slovo, nemôžem nereagovať,
i keď na to nereagoval nikto z poslancov, nemôžem
obísť jednu myšlienku, ktorá je výsostne
politická, ktorá by podľa môjho názoru
nemala mať ďalej miesto, nie aby nebola vyslovovaná,
ale aby nenašla široké uplatnenie na našej
novej demokratickej ceste. To je to, čomu hovorím
plošná zodpovednosť. Siaha sa na tých,
voči ktorým uplatňovali násilie a
obracia sa to i proti tým, ktorí neváhali
nasadiť život, aby sa pokúsili pred 20 rokmi
to zmeniť. Keď sa povie, že to bolo červené
a toto ružové, že je to to isté, tak ja,
ako vtedajší predstaviteľ, ktorý stál
na čele toho kurzu, to nemôžem mlčky
prejsť. Nikomu neupieram právo a nie je to ojedinelý
hlas, ktorý znie v tom zmysle. Ale mňa by sa to
dotklo, nemohol by som spať, keby som na to nereagoval, preto,
keď sa povie, že ani heslo o ľudskej tvári
a kroky, ktoré sa vtedy robili, nič nemení
na tom, čo je spojené so slovom socializmus. Prečo
sa toho dotýkam? Pretože to môže byť
nová vlna, ktorá rozhradí nielen tieto nové
demokratické občianské hnutia, ale zanesie
nás hlbšie do politickej nestabilizácie. Už
som počul také slová o ľudskej tvári,
tvrdé slová a bolo mi povedané: "A što
eto za rozum? Socializmus čelovečeskym licom".
Obrátil sa mňa a hovorí: U nas kakoje? A
ja odpovedám: My si upravujeme svoju tvár a spoločnosť
a neposudzujeme tvár iných. Prečo sa toho
dotýkam? Aby som to pripomenul tým, ktorý
majú slabšiu pamäť, že za štyri
a pol mesiaca nielen Horákovú a ostatných,
ktorí s tým boli spojení, ale 35 tisíc
prípadov sme v tom malom štáte stačili
za tú dobu rehabilitovať. Stačili sme zlikvidovať
cenzúru, stačili sme otvoriť priestor pre to,
aby nová demokracia aspoň začala lámať
ľad, ktorý tu predtým bol. Keď niekomu
vadí slovo socializmus, tak by som ho chcel ubezpečiť,
že tu nešlo o akúsi kozmetickú úpravu.
Keď sa tu hovorí o tom, že na našej ďalšej
ceste, citujem "budeme plne využívať svoje
špecifické možnosti k nadviazaniu kontaktov so
socialistickými, mierovými a demokratickými
silami kapitalistických a rozvojových krajín",
tak možno dnes sa to zdá byť málo. Možno,
že keď sme si mysleli, že máme zmeniť
kurz na ten sociálny pohon, ktorý má perspektívu,
že to bolo predtým málo. Ako sme boli vytrestaní,
všetci dobre viete. Ale mnohí predstavitelia, počínajúc
Gonzálesom v Španielsku cez Vranitzského v
Rakúsku a ostatných, ktorí sú v demokratickom
západnom svete, predsa len našli svoje uplatnenie.
Chcel by som povedať tým, ktorí si mysleli,
že to bola len kozmetická úprava, že tak
tvrdo trestaní sme boli nielen my, ktorí sme boli
pri kormidle, ale obidva naše národy, náš
ľud, ktorý bol hrubo urazený. Práve
preto, že v tomto období stál jednotne s vedením
tohto štátu a práve preto, že vedel, kam
ide. Ľud to vycíti. Neverte tomu, že nevedel
o tom, kam ideme.
Spomínam na to len preto, že keby sa mala v ďalšom
období vyvolávať takáto psychóza,
že by sa tu opäť vyvolala nedôvera - keby
tí ľudia mali také možnosti ako dnes,
určite by išli ďalej. Ale nebolo toho málo,
čo sa v tomto období urobilo, uznáva to celý
demokratický svet, nie socialistický, ale demokratický
svet, ktorý v tom videl počiatok novej nastúpenej
cesty k zbližovaniu národov v Európe a všetko,
čo s tým súvisí.
Nejde o mňa, ale o širšie pojatie ďalšieho
nášho demokratického kurzu, ktorý tu
bude. Aby sme nevyvolávali v spoločnosti to, čoho
sa mnohí obávajú. Keby tu bola jedna totalita,
nastolíme inú. Myslím, že tí,
ktorí by chceli mať "demokraciu" len sami
pre seba a vyvolávajú atmosféru, ktorá
by viedla k plošnej zodpovednosti a, nedaj Bože, aj
k tomu, aby sme túto kultúru a inteligenciu, ktorú
sme doteraz vložili do zmeny politického kurzu, premenili
na stav, ktorého sme svedkom v Rumunsku alebo Bulharsku,
tak si myslím, že je to začiatok i koniec demokratickej
cesty. Myslím, že ďalšie obdobie vyžaduje
jednoznačný smer. Áno, nech ide preč
všetko, čo tam nemalo byť. Ale vieme, aké
pôsobivé bolo heslo, ktoré nevzniklo dnes
ani včera, že "nemôže mať úspech
revolúcia, ktorá začne požierať
vlastné deti". Pracujme tak, aby vlastné deti
nepožierala. (Potlesk.)
Ide o to, aby sa dala možnosť všetkým tým,
ktorí sa chcú zapojiť. Pozrite sa, keď
mi vtedy povedali: skrátime o jeden pracovný deň
týždeň, čo sa môže stať?
Čo to znamená pre toto hospodárstvo? Koľko
je to desiatok ton, váhy, množstva výroby…
Nemajte obavu. Ak nič nezmeníme, ľudia to urobia
v piatich dňoch. Urobili. Neboli ani 4 mesiace, a bolo
to v pokladnici. Za 20 rokov nebol prekonaný výsledok
tejto práce. Jeden deň v týždni a štyri
dni v mesiaci, to je voľačo. Pracovalo sa poctivo,
necelého trištvrte roka. Čo by bolo, keby sa
poctivo pracovalo celých 20 rokov… Tak by sme si otvárali
ďalej cestu. Samozrejmá vec - neplatí, "čo
by bolo". Boli sme tvrdo strestaní. Keď som pri
tejto spovedi a budem tu ďalej ešte stáť,
raz sa vám vyspovedám ešte hlbšie.