S jejím definitivním skončením se
otevírá perspektiva rovnoprávné integrace
do celoevropské ekonomické struktury. Naše
stanovisko k předloženému scénáři
ekonomické reformy je určováno hlediskem,
aby tento scénář a proces probíhal
co nejefektivněji a s co nejmenšími sociálními
dopady. Dnešní kroky vlády musí reagovat
na dnešní dynamickou proměnlivou situaci.
Klub komunistických poslanců je však toho názoru,
že návrh scénáře ekonomické
reformy je na půli cesty. Poskytuje pouze základní
představu o záměrech i o řazení
jednotlivých kroků. S konkretizací postupů
a s rozpracováním jeho obsahu se počítá
až v dalším období. Přitom od nás,
od poslanců, se požaduje rozhodnout o správnosti
záměrů již nyní, aniž máme
možnost posoudit provázanost, úplnost a koneckonců
i možnou výslednost reformních kroků.
Dovolte mi, abych ocitoval jeden z dopisů, které
nám chodí. Cituji: "Nechtěl bych být
v kůži podnikového ředitele, který
má se svým vedením rozhodovat o budoucí
podnikatelské činnosti. Vždyť nemá
jistá ani ta nejzákladnější pravidla.
Zdá se mi, že nejistota tohoto druhu se přenesla
do pracovních kolektivů a vytváří
ten nejlabilnější prvek dnešní
situace v podnicích. Je to stejně negativní
prvek, jako když necháme ve funkci neschopného
ředitele." Konec citátu.
Zásadní námitky proto máme zejména
k absenci věcného stabilizačního programu
pro přechodné období, tak, jak bylo přislíbeno
vládou ve vládním programu. K nerespektování
plurality a rovnoprávnosti vlastnických forem, postrádáme
vymezení a zachování části
státního vlastnictví, zejména v odvětvích,
která mají zásadní vliv na plynulý
chod celého hospodářství, to je zejména
zemědělství.
Dále zůstávají nevyjasněny
otázky privatizace a reprivatizace, nedoceněny jsou
vhodné formy družstevního a skupinového
vlastnictví. Neodmítáme privatizaci, je to
cesta k oživení vlastnického vztahu, k vytvoření
konkurenčního prostředí, k odčerpání
části nerealizovatelné kupní síly,
posílení tržní rovnováhy. Tyto
požadavky, ale de facto preferovaná kuponová
privatizace nezajišťuje a přináší
řadu negativ, vznik privilegované kasty, inflační
ohniska, spekulativní zisky, a z toho plynoucí následnou
frustraci a demotivaci pracujících, případné
stereotipy rentiérského chování.
Podle našeho názoru by bylo velmi vhodné se
o šířce privatizace ještě jednou
poradit s lidem naší země.
Chápeme princip liberalizace cen i tak, jak byl vysvětlen,
ale ne tak, aby liberalizace zahraničního obchodu
proběhla jednorázově, s tím není
možné souhlasit, je potřeba po přechodné
období chránit vnitřní trh, podniky
musí mít šanci se adaptovat. Nelze vytvořit
prostředí vedoucí k destrukci produktivního
potenciálu země a ze stejných důvodů
odmítáme jednorázové zavedení
rovnovážného kursu, který může
roztočit v našich podmínkách inflaci
a vede k odčerpání národní
práce ve prospěch zahraničí a zhorší
platební bilanci státu.
Zároveň uvedená opatření vytváří
překážky pro racionální chování
domácích ekonomických subjektů a pro
vstup zahraničního kapitálu do země.
Obojí předpokládá prostředí,
jehož změny lze racionálně předvídat.
Uvedený postup znemožní strategickou orientaci
domácích i zahraničních podnikatelů.
Komunistická strana Československa se domnívá,
že předložený scénář
nevytváří předpoklady pro základní
podmínku našeho ekonomického otevření
se světu. To je budování pro exportní
struktury. Pracuje s příliš plošnými
a rediferencovanými regulátory ekonomiky, a to objektivně
povede k sestupné restrukturalizaci, k reprodukci těžké
struktury národního hospodářství
a ke zhoršování struktury vývozu. Malá
pozornost je věnována antimonopolním opatřením.
Z předpokládaných zákonů vzniká
hrozba právního chaosu, který stíží
vstup zahraničního kapitálu do země.
Nepodcenitelná jsou rizika nezaměstnanosti, drastického
pádu koupě schopné poptávky a sociálních
otřesů. V této souvislosti je třeba
připomenout, že vládní scénář
neobsahuje aktivní sociální politiku, konsistentní
s ekonomickou reformou, ani prostředky, jimiž lze
vytyčených cílů v sociální
ochraně dosáhnout. Chybí nám v něm
vztah odborů a vlády. Projekt reformy nerespektuje
sociální strukturu společnosti, přehlíží
mechanismy společenské psychologie a reálnou
motivaci lidí. Nebere vážně produktivnost
plurality vlastnických forem a jejich soutěže.
Jeho vyústění je postoj k národnímu
vlastnictví jako konfiskátu a utažení
opasku ve prospěch zahraničí. Z uvedených
důvodů nemohou poslanci KSČ vládnímu
scénáři reformy dát svou plnou podporu.
Děkuji. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Dále vystoupí
poslanec Anderko. Než mu dám slovo dovolte mi, abych
přečetl ustanovení bodu 14 jednacího
řádu: "V průběhu rozpravy se
poslanec může přihlásit o slovo k faktické
poznámce nebo odpovědi na ni. Bude mu neprodleně
uděleno slovo."
Poslanec Senjuk se nehlásil po tom, když byla zahájena
rozprava, ale hlásil se během zpravodajské
zprávy, čili jsem mu slovo neudělil.
Poslanec SN A. Anderko: Vážený pán predsedajúci,
vážené poslankyne, vážení
poslanci, nutnosť zmeny riadenia ekonomiky nášho
štátu nespochybňuje nikto u nás, ani
v zahraničí, kto to s našou republikou myslí
dobre. Celá pozornosť sa sústreďuje do
spôsobov riešenia tejto nesmierne zložitej a náročnej
operácie v podmienkach ČSFR. lde nám o to,
aby prípadné obete obyvateľstva sa neutopili
v chybách organizácie a riadenia celého procesu
a pozitívne výsledky prosperity sa neodsúvali
do stratena, alebo nedohľadna. Tieto obavy môžu
platiť na adresu hospodárskeho centra i na adresu
manažérov v podnikateľskej sfére.
Podľa nášho názoru treba upresniť
konkrétne východiská i v časovom horizonte,
aj čo do očakávaných prínosov.
Nesporne v najbližšom období dvoch až troch
rokoch musí ísť o zásadnú zmenu
chovania sa ekonomických subjektov a likvidáciu
prebytkov dopytu nad ponukou. Vieme, že to chceme realizovať,
cez liberalizáciu cien zahraničného obchodu,
zmeniteľnosti koruny a nastoľovaním správnej
zodpovedajúcej makroekonomickej politiky federácie
i národných republík. Nepomôže
nám, keď v sprievodných javoch určitého
inflačného procesu alebo v čiastkovej nezamestnanosti
budeme vidieť len strašiaka. Rýchle a efektívne
ekonomické rozhodnutie musí tieto negatívne
skutočnosti niekoľkonásobne kompenzovať.
Uvediem príklad: Jedna zo svetových automobilových
firiem predpokladá v Bratislavských automobilových
závodoch niekoľkonásobne vyššiu produkciu
s nižším počtom zamestnancov ako ich je
dnes, pričom by išlo o produkciu umiestniteľnú
na svetových trhoch. Začiatok výroby sa predpokladá
v roku 1992. Určite nejde o jediný prípad,
ktorý čaká na pružné rozhodnutie.
Pri takomto postupe by sme našli i riešenie pre krytie
sociálnych programov, preškoľovanie ľudí,
či rast dynamickej prosperity.
Súhlasíme s premiérom Čalfom, že
federálna vláda pri realizácii zmien ekonomického
systému bude rešpektovať všetky pozitívne
pripomienky jednotlivých oponentov v scenári.
Pripomíname, že v podkladoch scenára nie sú
dostatočne objasnené konkrétnejšie prístupy
riešenia štrukturálnych zmien. Nezastupiteľná
je úloha centra v makroekonomických projektoch.
Dobré je, že centrum nehodlá zvyšovať
množstvo obeživa, nehodlá podľahnúť
tlakom na zvyšovanie miezd. V oblasti rozhodovania a realizácie
štrukturálnych zmien je treba konať rozhodne.
Najnebezpečnejšia je nečinnosť a neriešenie
efektívnych premien.
Podľa aktivity v celom procese prestavby je treba vidieť
i tempo pozitívnych obratov. Myslíme si, že
rozhodujúce pozitívne obraty nie je možné
vidieť v nedohľadne. Podľa inovačných
cyklov v technológiách know how a adaptácií
na trhoch je treba stanoviť, že zásadné
pozitívne vychodiská sa majú uplatniť
už v najbližšom čase. Zásadná
prosperita by sa mala prejaviť v spoločenskom živote
do konca tohoto storočia. Sme si vedomí, že
je to proces nepretržitý. lde o to, aby išiel
správnym smerom. Pre reálny a konkrétny príťažlivý
program je treba získať všetky vrstvy obyvateľstva
prostredníctvom dobrej a objektívnej informovanosti.
Je žiadúce, aby vláda urýchlene venovala
zvláštnu pozornosť tieňovej ekonomike
a pritom z nepoctivých zdrojov predovšetkým
v súvislosti so zneužívaním právomocí
totalitných štruktúr. Ide o to, aby tieto prostriedky
negatívne neovplyvnili proces privatizácie.
KDH podporuje scenár vlády a chce sa zúčastniť
aktívneho vecného riešenia problémov
spojených s realizáciou predloženého
programu a odporúča podporiť snahu urýchlene
prerokovať a schváliť zákon o majetkovej
reštitúcii a malej privatizácii. Ďakujem.
(Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo má
poslanec Mandler, připraví se poslanec Zukal.
Poslanec. SL E. Mandler: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, současné zasedání
Federálního shromáždění
České a Slovenské Federativní Republiky
nepochybně stojí ve znamení dvou významných
reforem a myslím, že oběma je jako nejvyšší
zákonodárné shromáždění
tohoto státu povinno věnovat soustředěnou
pozornost.
Pokud jde o první reformu, reformu národního
hospodářství, tu, o které mluvíme,
naléhavě jsme o ní již hovořili
ve Federálním shromáždění
na jaře a netrpělivě jsme očekávali
až vláda předloží rozpracované
její zásady (tzv. scénář).
To se stalo.
Druhou reformou je navrhovaná změna našeho
státního uspořádání
a zejména kompetence federálních a republikových
orgánů. Tato reforma přišla zčista
jasna jako výsledek jednání všech tří
vlád. Je samozřejmě důležité
vědět, jaký je smysl obou reforem, do jaké
míry se podporují, nebo naopak navzájem kříží,
a co z tohoto vztahu vyplývá. Za tímto účelem
se budu stručně oběma věnovat, a to
výlučně z hlediska politického. Nejprve
tedy poukáži na některé aspekty povahy
obou reforem, poté se zmíním o jistých
politických souvislostech ekonomické reformy a závěrem
se soustředím na aktuální závěr,
ke kterému nutně úvahy o ekonomické
reformě a reformě federace vedou.
Především tedy mají obě reformy
- i když mnozí z nás o tom nevědí,
nebo nechtějí vědět - společné
to, že vycházejí z neúnosného
výchozího stavu. V prvním případě
je to stav naší ekonomiky a ve druhém případě
stav federace. O neúnosném stavu naší
ekonomiky již dlouho málokdo pochybuje. Neúnosný
stav federace je pro většinu z nás, aspoň
ty, kteří žijí v Čechách,
novinkou. Přitom je prosté, zřejmé
a samozřejmé, že po čtyřiceti
letech komunistické diktatury, vznikají ve všech
národnostně smíšených státech
střední a východní Evropy mocná
hnutí za národní a regionální
samosprávu. Tato hnutí jsou přirozenou reakcí
na byrokratický centralismus posledních desetiletí
a vyjadřují námitky vůči dosavadnímu
uspořádání ve státě.
V tom, že je opravdu nevyhovující, je výchozí
stav obou reforem takřka totožný.
Méně se už podobají možnosti, které
obě reformy před sebou mají. V oboru národního
hospodářství je to zřejmé.
Zborcené direktivní plánování
hospodářství musí být vystřídáno
svobodným hospodářstvím tržním
s individuálním vlastnictvím a podnikáním,
a tak se spory točily kolem tempa postupu, rozsahu a dosahu
reformních kroků. Naproti tomu možností
úpravy podoby státu je mnoho. Od úpravy federace
přes konfederaci, až po spolkový stát,
a na druhé straně k oddělení některé
z částí dosavadního státu.
Přesto, že odpůrci dávají ideologické
obsahy řešením, která sami odmítají,
jsou tato řešení jako možnosti reálná.
Je přirozené, že v demokratickém státě
nemohou být volena bez souhlasu obyvatelstva nebo dokonce
proti jeho vůli. A to je ovšem velmi důležité
tím více, že obě reformy, a to je jim
opět společné, se nutně neobejdou
bez značného společensky závažného
odporu.
V prvním případě to vyvolává
potřebu co nejrychlejšího postupu, jak je ostatně
zřejmé z následujícího: kdyby
byla ekonomická reforma ne snad jako ucelený systém,
ale jako některé mechanismy (zejména ty na
podporu soukromého podnikání apod.), tak
to začala po novém roce, stalo by se tak v oné
porevoluční době, kdy lidé ještě
cítili odhodlání podstoupit námahu
i oběti, v době dlouho před krizí
v Perském zálivu, kdy vnější
podmínky čs. ekonomiky byly příznivější
než nyní. Bylo by to v době, kdy každý
věděl, že za hospodářský
marasmus může pouze a jedině systém
komunistické diktatury. Dnes v září
je nepochybné, že za dnešní marasmus můžeme
také my, parlament, vláda, orgány demokratického
státu. A tak je třeba právě dnes upozorňovat,
že každý den prodlení představuje
obrovskou škodu. Protože jde o ekonomickou reformu,
zdůrazňují se ovšem hospodářské
škody. Je však třeba připomenout, stále
znovu připomínat, že ekonomická reforma
má také velký význam obecně
politický. Jde zejména o tyto faktory.
Nejprve faktor vlastnictví. Navrácení zkonfiskovaného
majetku, je-li to po desetiletích vůbec ještě
možné, nebo materiální a morální
odškodnění tam, kde to možné není,
je ekonomicky významné, protože z anonymních,
vlastnicky nezakotvených věcí se stávají
hodnoty, statky. Již to je ovšem politicky relevantní.
Ale důsledným vyvlastněním vlastnictví
rovněž naše dnešní realita poprvé
navázala na majetkově právní tradice
ne snad po převratové (po druhé světové
válce, to znamená v době vyvlastňovacích
dekretů), nýbrž na tradice první demokratické
republiky. To usnadní vstup našeho státu do
společenství evropských národů.
Uveďme další faktor s politickým obsahem,
podnikání. Podnikatel nám všem nechybí
jen z ekonomických důvodů, jsme všichni,
od vědeckých pracovníků až po
dělníky, státními zaměstnanci
a naše společnost nese všechny záporné
rysy toho, že je společností zaměstnanců
závislých na státu. Že jí chybí
ona politicky významná vrstva samostatných
nezávislých lidí.
A ještě další faktor s výrazně
politickým obsahem, faktor liberalizace. U nás proces
odstátnění, jako ostatně všude
ve východní Evropě, musí řídit
a regulovat sám stát. Musí nejen uskutečňovat
četné a dalekosáhlé zásahy,
ale měl by rovněž kontrolovat a regulovat tyto
zásady právě co do množství a
dalekosáhlosti. Kdyby tyto zásady stát nekontroloval,
mohlo by to vést nejen k poškození podnikatelů
a k zmenšení jejich aktivity, ale také k udržení,
ne-li k posílení monopolu, který dnes stát
má ve svých rukou. To by se nepříznivě
projevilo v oblasti lidských práv.
A nakonec faktor sociální. Přes všechna
opačná ujišťování se zdá,
že až dosud je podceňován, a to v tomto
smyslu: jakmile se bude ekonomická reforma uskutečňovat
v delším časovém období, zformují
se a zorganizují tlaky všech a mnohých jednotlivců
(a organizovaných jednotlivců), kteří
se budou domnívat, většinou právem,
že byli kroky reformy poškozeny. Tyto tlaky budou pochopitelně
působit proti reformě, proti postupu svobodného
tržního hospodářství, mohou reformu
zpomalit nebo ji zdeformovat.
My, liberálně demokratická strana, se stavíme
za maximální zkrácení doby, během
níž se bude reforma uskutečňovat, a
to v přesvědčení, že potíže
tak vzrostou jen zdánlivě.
Obrovský všeobecně politický význam
ekonomické reformy vyžaduje nepochybně soustředění
všech politických a mocenských prostředků
k její co nejdůslednější a nejrychlejší
realizaci. Tento význam vyžaduje, aby ekonomická
reforma z politického hlediska a z politických důvodů
dostala nejvyšší prioritu. Místo toho
však dostal prioritu projev jiné reformy, reformy
uspořádání federace.
Zmínil jsem se již o tom, jak pochopitelné
a přirozené jsou tlaky, které ho vyvolaly.
Že se o těchto státoprávních
otázkách muselo začít hovořit
a jednat, to je zřejmé, ale: buďto hnutí
bylo tak silné, že bylo opravdu třeba tyto
státoprávní záležitosti uvést
do pohybu, ale pak se tak nemělo stát bez souhlasu
a přičiněním orgánu, který
reprezentuje vůli národů, to znamená
bez souhlasu parlamentu. Anebo hnutí, které zmíněný
státoprávní pohyb vyvolalo, nebylo tak silné,
aby bylo třeba okamžitě jednat, a pak bylo
možno teprve vyčkat na zasedání a mínění
zákonodárných sborů a práce
na nové ústavě.
Zvolený postup, o kterém jsme dnes s velkým
zpožděním byli informováni, staví
parlament před hotovou věc a prakticky znemožní
jiné ústavní řešení, než
jaké je touto praxí fakticky prejudikováno.
Zřejmě se teď většina přítomných
shodne na závěru, že náš stát
potřebuje kromě silných republik také
silnou federaci. Dobře. Mně by se to také
líbilo, ale kdo bude silný v této federaci
a kdo bude slabý? Jak se budou vyvíjet vztahy mezi
ústavními orgány a činiteli? To má
pro vývoj naší demokracie přece jen
značný význam.
Dovolte mi proto závěrem otázku? Nemá
snad také značný význam to, jakým
způsobem zahájily vlády státoprávní
reformu ČSFR? Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. Prosím
poslance Zukala.
Poslanec SL R. Zukal: Pane předsedající,
dámy a pánové, jsem předsedou jednoho
z hospodářských výborů a mohu
prohlásit, že během dvou dnů intenzívních
jednání jsme se v podstatě shodli na základě
scénáře a souhlasili jsme s ním. Vláda
skutečně věnovala scénáři
maximální pozornost. Poslanci diskutovali, někdy
kvalifikovaně, někdy méně kvalifikovaně,
podle jejich zaměření a došli jsme k
určité dohodě.
Shodli jsme se na tom, že reforma musí začít
okamžitě, musí být radikální,
a tak vyřeší mnohé věci třeba
v oblasti nacionální. Dojde-li k rychlé privatizaci,
musím vás ujistit, že mnohé nacionální
požadavky, ať z České nebo ze Slovenské
republiky, budou odbourány. Řeknu vám praktický
příklad. Soukromí podnikatelé z Čech
a ze Slovenska se dohodli a neměli mezi sebou žádné
národnostní rozpory. Kapitál totiž nezná
národnost. A to nám pomůže. Já
sám za sebe osobně se domnívám, poněvadž
jsem se zúčastnil některých jednání
komisí, že ze strany národních vlád
dochází, řekl bych k protiobjektivnímu
procesu, že se snaží na sebe strhnout některé
řízení, které je pak duplicitní.
Přátelé, spočtěme si, kolik
máme dohromady ministerstev a srovnejme si to se světem.
Mně nejde o to, co ta ministerstva stojí, ale mně
jde o to, jak tato ministerstva budou brzdit tuto reformu.
S velkým potěšením jsem si poslechl
pana prezidenta i pana premiéra Čalfu, jak dnes
hovořili o federaci, a prosím federální
vládu, aby v oblasti ekonomické - podtrhuji slovo
v oblasti ekonomické - dbala důsledně efektivnosti,
poněvadž je to ve prospěch obou republik. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Nedoporučoval bych,
abychom pokračovali v praxi, kterou zahájil poslanec
Zukal tím, že by věcné stanovisko přednášel
do mikrofonů, které jsou určeny pro faktické
poznámky. Prosím další diskutující,
aby mluvili z řečniště.
Slovo má poslanec Tomis.
Poslanec SN V. Tomis: Pane předsedající,
paní kolegyně, páni kolegové, nejsem
ekonom, pracuji v hospodářském výboru
a i tam jsem přednesl některé připomínky,
které mám z expertíz, těch pěti,
co objednalo Federální shromáždění,
jednu objednalo naše hnutí a jednu jsem si objednal
já. Chtěl bych přesto říci
některé připomínky, že vláda
předložila Federálnímu shromáždění
scénář ekonomické reformy, s kterým
souhlasím, uznávám, že je nutné,
aby se realizoval a určitě je přínosem.
Ale tento mj. uvažuje i o další devalvaci československé
koruny. Co přinesla devalvace v první části
letošního roku, dobře víme, například
podle toho, jak nás vykupují občané
Rakouska, Německé spolkové republiky a jde
údajně o několikamiliardové ztráty.