Snažme se tyto instituce rozmnožit. Zvykněme
si na to, že budeme pracovat společně. Nedívejme
se na veřejné právo a na konstituční
právo jako na právo, které se vytváří
za pomoci sekery. Snažme se uvědomovat si, jaká
je realita. Nesnažme se omezovat se na národní
duch, snažme se přijímat opatření,
která by mohla sloužit jako nástroje, které
nám umožní vytvořit Evropu.
Hovořil jsem o společenství dvanácti.
Je to proto, abych vám řekl, že tam existuje
určitá Evropa, která je organizována,
která každý den musí přinášet
důkazy o své existenci. Chtěl bych, abychom
na Západě i u nás, co nejdříve
začali jednat o jakékoli formě, o jakýchsi
paktech, asociacích, sdruženích, aby už
neexistovaly jen řady národů, které
by neměly žádnou moc. Jde o to, abychom zároveň
mohli jednat různým způsobem o potížích
a bídách, které existují na stejném
kontinentě. Je třeba, aby společenství
postupovalo v tomto směru. Nemůžeme pochopitelně
okamžitě přistoupit ke smlouvám a k
jednáním. Už mnoho let jsme však byli
svědky postupného rozšiřování,
které mělo za cíl to, že i československý
lid byl považován za jeden z nejstarších
národů Evropy. Musíme si uvědomit,
že jednoho dne, pokud možno co nejdříve,
musíme pochopitelně tyto věci studovat, rozumně
na základě zkušeností, musíme
si uvědomit, že jednoho dne budeme ve stejných
strukturách. My už jsme ve struktuře toho,
čemu se říká Konference o bezpečnosti
a spolupráci v Evropě, neboli KEBS. Tato konference
se bude konat v listopadu. Víme, jaký význam
měla Helsinská dohoda před několika
lety z hlediska dvou vojenských bloků. Bylo to místo,
kde jsme se mohli setkat, i když jsme pocházeli ze
dvou bloků, ze dvou stran. Okamžitým cílem
bylo diskutovat o odzbrojení a snažit se zachránit
mír, který byl mnohokrát ohrožen. Na
základě toho se hovořilo o hospodářství
a nebylo možné hovořit o tom, jestliže
jsme se také nevyjadřovali o filozofii lidských
práv. Nemůžeme ale postoupit ještě
dál? Naše země je skutečně hlavní
zemí ze summitu v Paříži. K čemu
mají směřovat všechny iniciativy? Mají
směřovat k vytvoření struktury pro
celou Evropu v různých formách, s různými
názvy. Tato myšlenka už našla svou cestu
do Prahy, Varšavy, Paříže. Cituji jen
několik zemí, které připojily své
vlastní koncepce, jež jsou možná různé.
Hovořil o tom také pan Gorbačov, když
mluvil o společném domě. S tím se
bude připravovat budoucnost nového typu, budoucnost
nové organizace, která umožní všem
zemím našeho kontinentu, aby se angažovaly v
demokratickém vývoji a aby byly vybaveny reprezentativním
systémem. Umožní to také, aby se tyto
země setkávaly se stejnými právy a
diskutovaly o společných problémech, jako
je životní prostředí, doprava, technologie,
kultura a přitom se budou horizonty rozšiřovat.
Na jedné straně je společenství dvanácti,
které budeme rozvíjet a pochopitelně rozšiřovat.
Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě
je jediným místem, kde se setkávají
všechny země světa. Momentálně
se ocitá v situaci, kterou jsme ještě nikdy
nepoznali. Východ a Západ se usnesly, že již
nemůžeme hovořit v termínech bloků,
v termínech Varšavského paktu. Co zbylo z tohoto
paktu? Nekladu tuto otázku vám. Je třeba
také změnit obsah. Konstatuji, že je velice
obtížné nemít nepřátele,
ale musíme si na to zvyknout, přizpůsobit
se tomu. Nemít nepřátele určité
lidi dezorientuje. Nemohli bychom si také představit,
že to v podstatě souvisí s rozsahem lidské
inteligence? Nemohli bychom si představit, že by bylo
možné vytvořit dohodu mezi přáteli,
mezi bývalými nepřáteli, kteří
se usmířili?
Kromě existujících struktur a společenství,
kromě Evropské rady, je třeba si také
začít představovat fin de siécle tak,
že evropské země by se zbavily problémů
se zbrojením a jiných, které stále
ještě dominují ve vzájemných
rozhovorech. Mohla by se realizovat kontinentální
dohoda, která by byla zahájena permanentním
dialogem, pokud by takový dialog byl možný.
Byl by možný tehdy, pokud by existovaly permanentní
struktury.
Dejme tomu později. Mysleme na to. A to mne vedlo k tomu,
že před chvílí jsem řekl, při
setkání, na které jsem byl pozván
panem prezidentem, že by bylo velice užitečné,
kdyby se mohli setkávat muži a ženy ze všech
evropských zemí, z různých svobodných
sdružení, aby mohli společně diskutovat
při slavnostních zasedáních, diskutovat
o tom, čím by se mohla stát tato Evropa.
Tato Evropa - osvobozená z veškerého poručnictví,
Evropa, ve které by každý byl přirozeně
svobodný a mohl by mít své privilegované
přátele. A při takových setkáních,
které si toužebně přeji a opakuji, že
jim bych říkal evropská konfederace - každý
ovšem může používat svého
názvu, který může preferovat. Pan prezident
Havel hovořil o stejném tématu, ale ne se
svými slovy, ale v podstatě vyjádřil
stejné cíle.
Návrhy tohoto typu vyšly také z Polska. Seznam
se stále rozšiřuje a týká se
těchto cílů. A vzhledem k tomu, že jsem
se zmínil o kongresu v Haagu v roce 1948, vzhledem k tomu,
že jsem řekl, že bylo zapotřebí
9 let, abychom vybudovali skutečně permanentní
struktury, které by měly politický charakter,
proč bychom tedy nyní otáleli a proč
bychom si nemohli představit, že příští
rok by došlo k široké diskusi mezi Evropany veškerých
kultur, kteří patřili k různým
blokům, kteří prožívali boj a
kteří jsou konečně šťastni,
že se mohou setkat, aby společně vybudovali
- a já jsem řekl vašemu prezidentovi republiky
v souvislosti s geografickou historickou situací, že
mi připadalo, že Praha by byla dobrým střediskem
pro organizování těchto jednání.
V každém případě já budu
takto pracovat a uvidím, jakým způsobem budete
vy na to reagovat.
Půl století po Mnichovu - vlastně trochu
více, méně než rok - po návratu
Československa ke svobodě, proč osudy našich
dvou zemí by nemohly být opět úzce
spojeny? O to více, že jestliže můžeme
učinit určitou bilanci veškerých úspěchů
získaných v poslední době a uklidnění,
které jsme zaznamenali v dějinách, usmíření
překvapivého charakteru - a nechci pochopitelně
předbíhat - odstraňování antagonismu
mezi Západem a Východem, dějiny světa
najednou získávaly úplně jiné
osvětlení. Nejsou to antagonismy tyto rivality,
které v podstatě oživovaly mnoho konfliktů
ve světě. Proto tyto antagonismy, které zakazovaly
Radě bezpečnosti OSN nebo bránily této
Radě dosáhnout dohod z důvodů různých
vlivů jsou v regulu a poměru sil. A nyní
tato překážka najednou mizí. Vidíme
to na základě posledních rozhodnutí
Rady bezpečnosti, které se týkají
hlavně Středního východu. Má
5 stálých členů - Spojené státy,
Velká Británie, Francie, Sovětský
svaz hlasovaly pro stejnou rezoluci, týkající
se také poslední rezoluce, takže OSN, již
není pouze velkým právním orgánem,
který definuje mezinárodní normy, ale je
to obrovský organismus, který se vybavil prostředky,
které umožňují respektovat zákony.
A Čína? Přijala pozitivní praktiku,
to znamená, že nepoužila svého práva
veta. Takže poprvé toto obrovské mezinárodní
shromáždění rozhodlo využít
prostředků, které umožní zajistit,
aby tato rozhodnutí byla respektována. Kdo by si
toto mohl představit např. v souvislosti s událostmi
na Kubě, nebo v souvislosti s berlínskou zdí,
které vedly ke studené válce, k oživené
válce, nebo v souvislosti s konflikty, které se
zdály v podstatě neodvratitelné. Vše
se zdálo stále horší a najednou jsme
v této situaci. Myslím si, že to nám
umožňuje být skutečně optimisty
z hlediska lidského charakteru.
Jestliže mohu vyjádřit určitý
názor, můžeme alespoň být optimisty
z hlediska toho, co ovlivňuje dějiny. Existuje pochopitelně
tento konflikt v Perském zálivu. Francie zde jedná
tak, že plní rozhodnutí OSN a prezentuje je
také ve formě přítomnosti vojenských
sil vedle přítomnosti sil dalších zemí.
Situace je tak obtížná, můžeme
si klást otázku, zda všechny šance míru
závisí opravdu pouze na embargu, které pochopitelně
bude provázeno bídou a bolestmi. A přesto
je to to, co je nutné udělat. Je třeba, aby
mezinárodní právo získalo zadostiučinění,
pokud je to možné, bez návratu k válce.
Ale jestliže se to nepodaří, jaké východisko
bude možné? A tady si uvědomujeme, do jaké
míry se objevuje nová úloha OSN, že
je opět nalezena prestiž OSN. OSN může
vyjadřovat právo, a že tato schopnost se může
stát rozhodujícím prvkem ochrany míru
ve světě při respektování mezinárodního
práva.
Když jsem citoval tento příklad, zůstal
jsem u aktuální události, ale toto uvažování
bychom mohli dále rozšířit. OSN mnohdy
dekretovala tu či onu rezoluci a nebyla vyslyšena.
Čili přijala spoustu nespravedlností. To
je třeba říci. Ale není to proto,
že včera bylo možné páchat nespravedlnosti,
že kvůli tomu je třeba se nyní radovat
v takovou chvíli, kdy náhle spravedlnost má
převahu. Ale já, já se budu opět radovat,
když budu vidět, že Československo hraje
svou úlohu a stále více a pevněji
zaujímá své místo v koncertu národů
ve službách práva, svobody, spravedlnosti a
míru. A mám dojem, že když to říkám,
interpretuji dosti přesně, co říkáte
vy sami, nebo co slyším přicházet z
Prahy. (Potlesk.)
Dámy a pánové, my z Francie jsme sledovali
tak bedlivě a s takovou láskou události,
které jste prožívali, tak dlouho. Prožívali
jsme s vámi rok 1968 i my s bolestí. Už jsem
to říkal, obdivovali jsme se odvaze, statečnosti
všech, kteří symbolizovali vlastenecký
boj, boj Čechoslováků. Domníváme
se, že jste stále ještě nevyčerpali
své rezervy hrdinství a vlastenectví. Nejprve
je aplikujete na sobě samých a není to tak
snadné překonat vnitřní rivalitu nebo
etnické rivality.
Když budeme vytvářet Evropu, očekávám
nyní od Československa, že vystoupí
do popředí dějin, přičemž
bude respektovat své různorodosti, ale zachová
si svou jednotu.
Postačí tak málo, my sami se musíme
toho ještě mnoho učit. Od doby těch
černých let, o kterých jsem hovořil,
doby, kdy sama Francie bývala rozdělená,
byla okupována, rozervána. To jsou naše tvrdé,
hořké zkušenosti.
Dámy a pánové, vyvoďme z toho co nejlepší.
Já nikomu nehodlám udílet lekce. Je na nás,
abychom je dostávali my. Vyměňme si tedy
své zkušenosti navzájem! Pracujme, představujme
si, budeme snít.
A teď - vystoupíme vpřed stejným krokem
na stejné cestě, abychom, jak doufám, vybudovali
tentýž dům, abychom se v něm cítili
dobře, tak, jak je to vůbec možné, když
má člověk domov svobody. Děkuji vám.
(Bouřlivý potlesk.)
Předseda FS A. Dubček: Vážené
Federálne zhromaždenie, dovoľte, aby som i v
mene vašom poďakoval pánovi prezidentovi F. Mitterrandovi
za jeho priateľské slová. Vytvárajú
ďalšie puto, ktoré spája naše spriatelené
národy a dáva našej spolupráci nový
zmysel. Dodáva nové podnety nášho úspešného
napĺňania spoločenskej a hospodárskej
prestavby v našej vlasti a jej čestného a dôstojného
zapojenia do zjednocujúcej sa Európy, kam sa radi
vraciame.
Francúzska republika a Vy, pán prezident, podporou,
ktorú ste nám poskytovali a poskytujete, staviate
naše vzájomné vzťahy na novú, vyššiu
úroveň.
Vážený pán prezident Mitterrand, Vám
patrí naša úcta a tiež uznanie za Váš
prínos do procesu integrácie v Európe.
Ďakujem vám a končím zasadanie Federálneho
zhromaždenia.
(Potlesk.)
(Řízení schůze převzal místopředseda
FS a předseda SL R. Battěk)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Vážené poslankyně, vážení
poslanci, dovolte mi ještě na závěr
několik informací.
Pokračovat v jednání budeme 17. září
v 10.00 hodin v této zasedací místnosti.
Dále bych vás chtěl informovat, že zítra
se konají schůze poslaneckých klubů,
schůze ústavně právních výborů
od 8.00 hodin. Výbory sociální a kulturní
a ústavně právní se sejdou k projednávání
tisku 88 a 144 v pondělí 17. září
večer.
Dnešní jednání výborů
se nekoná. Hlásí se ještě poslanec
Štern.
Poslanec SN J. Štern: Ještě mi dovolte technickou
připomínku. Jde o to, že výbory pro
plán a rozpočet se sejdou ještě nyní,
aby se domluvily v místnosti č. 209 na dalším
postupu. Děkuji.