Zbývá mi zmínit se ještě o naší zahraniční politice. Naše národy nemohou žít v míru, cítit se bezpečně a přátelsky spolupracovat se všemi dalšími národy, nebude-li žít v míru a bezpečí Evropa jako celek a nebude-li jako celek čelit hrozbě ekologické katastrofy. Je proto v bytostném, ba přímo v existenčním zájmu naší země, tím spíš, že leží v samotném geografickém centru našeho kontinentu, pokračovat v té iniciativní zahraniční politice, jejíž první kroky jsme už v posledním půl roce provedli. Vše, co uděláme pro rychlou politickou integraci Evropy jako celku, uděláme v životním zájmu sebe samých.
Dovolte mi nyní, dámy a pánové, abych se na pozadí této velmi všeobecné úvahy o charakteru státu, který chceme budovat, zamyslel alespoň stručně nad některými úkoly, které bude mít - podle mého mínění - toto Federální shromáždění, totiž vy všichni. Vaším úkolem zdaleka není pouze připravit a schválit novou federální ústavu. To bude jen vyvrcholením vaší práce a tečka za ní. Vaším úkolem není dokonce ani jen to, co je hlavním úkolem každého pořádného parlamentu, totiž podrobovat práci vlády a vůbec celé výkonné moci trvalé a důkladné kontrole. To samozřejmě musíte dělat také. Vždyť proto, abyste to v jejich zastoupení dělali, vás mimo jiné vaší voliči zvolili.
Vaším nejobtížnějším úkolem bude něco jiného. Přebudovat celý náš právní řád. Budete muset přijmout mnoho desítek nových zákonů. Všechny tyto zákony musí navzájem souviset, být provázány v jediný moderní právní systém, takže každý musí v menší či větší míře předvídat existenci všech ostatních.
Tento váš úkol bude komplikován faktem, že celý tento právní systém musí předvídat alespoň přibližně podobu toho, co máte schválit na závěr, totiž našich budoucích tří ústav. Bylo by totiž nesmyslné, budovat naše zákonodárství na pozadí a v duchu ústavy, o níž všichni víme, že je špatná a bude vystřídána jinou.
Aby však přijímané zákony mohly být vskutku účinné, bude bohužel třeba průběžně upravovat ústavními zákony i dnešní ústavu, která se tak dočká značného počtu ústavních dodatků.Ale jinak to bohužel nejde. Pevně věřím, že bude brzy zřízen ústavní soud, mimo jiné podle mého názoru by měl sídlit v Brně a že bdělé oko této instituce bude vaše počínání trvale posuzovat a kontrolovat. Zákony, které přijmete, nejenže se musí těšit hlasováním vyjádřené důvěře vašeho politicky pestrého společenství, nejenže musí být připraveny profesionálně a posouzeny kvalifikovaně, ale měly by být přijímány poměrně rychle. Mnohokrát jsem se přesvědčil o tom, že v této rozbouřené době mnohý z nakumulovaných a náhle vyvstalých problémů, který není vyřešen do zítřka, je pozítří trojnásob větší. Zkrátka a dobře, vůbec vám nezávidím vaši úlohu a vy máte všechny důvody závidět těm kandidátům, kteří se do parlamentu nedostali. Budou vaši horečnou práci z povzdálí a v klidu pozorovat a uděláte-li chybný úkrok, v klidu a důkladně ho rozeberou v tisku a posílí tím své šance v příštích volbách. Vaší práci tato trvalá kontrola zvenčí samozřejmě pomůže, ale rozhodně vám neudělá život pohodlnějším a příznivé politické vyhlídky do budoucna jednoznačnějšími.
Dovolte mi nyní zmínit se o několika zákonech, které považuji z různých důvodů za obzvlášť důležité a aktuální. Prvním z nich je ústavní zákon, jehož návrh předseda vlády už předložil vašemu předsedovi a kterým se mění struktura federálních orgánů. Nová situace, v níž se ocitáme, a zásadně nové úkoly, před nimiž stojíme, si nevyhnutelně vynucují jinou strukturu vlády, než jako dnes v souladu s dosud platnou ústavou má.
Naléhavost takové změny potvrzují i zkušenosti z několikaměsíční práce vlády národního porozumění. Konkrétně o navržených změnách promluvím až budu mluvit o vládě, kterou jsem jmenoval a jejíž složení jsem povinen vám vysvětlit.
Když jsme totiž vládu sestavovali, dovolili jsme si předpokládat, že navrhovaný ústavní zákon schválíte. Personálně jsme ji proto složili tak, aby po schválení nové struktury už nemuselo docházet k výraznějším změnám ve funkcích ministrů. Složení vlády tedy předvídá novou strukturu, je jí vlastně podřízeno, takže by se dalo říci, že čerstvé mléko se ocitá na několik dní ve starém džbánu, z něhož ho budeme moci - jak pevně doufám - nalít brzy do džbánu nového.
K hlavním prvkům navrženého ústavního zákona o nově struktuře federálních orgánů patří zřízení federálního Úřadu pro hospodářskou soutěž, který by měl sídlit v Bratislavě, a Federálního výboru pro životní prostředí. Obě tyto instituce mají být zřízeny ministry. Má být zřízeno federální ministerstvo hospodářství a federální ministerstvo pro národohospodářskou strategii. Zrušeny naopak mají být Státní plánovací komise, Státní komise pro vědecký a investiční rozvoj, federální ministerstvo paliv a energetiky, federální ministerstvo zemědělství a výživy a Výbor lidové kontroly, který má být nahrazen federálním ministerstvem kontroly. Dále by měl být zřízen na vládě nezávislý federální fond národního jmění, jehož úkolem by bylo pokračovat v započaté evidenci veškerého vlastnictví, jeho vyjasnění a přípravě pravidel jeho odanonymizování, to je převod na konkrétní vlastnické subjekty.
Součástí této práce by mělo být brzké dokončení návrhu ústavního zákona o vlastnictví.
Významným zásahem do struktury federálních orgánů by mělo být posléze zřízení federálního Úřadu pro ochranu ústavy a demokracie. I tento Úřad by byl samostatnou a na vládě nezávislou součástí výkonné moci, odpovědnou Federálnímu shromáždění tak, že jeho postavení by bylo srovnatelné s postavením Generální prokuratury ČSFR.
Poté, co totalitní systém soustředil ohromné množství zákonné i nezákonné moci pod střechu federálního ministerstva vnitra, zdá se mi být praktické a velice správné rozdělit jeho některé funkce posílením národních ministerstev vnitra a zprůhledněním jejich vztahů s ministerstvem federálním, ale i osamostatněním federálního Úřadu pro ochranu ústavy a demokracie jako poměrně malého, ale zato velmi produktivního a moderně vybudovaného útvaru, který by účinně zpravodajsky zpracovával nebezpečí domácího či světového terorismu, propagace rasismu, nenávisti mezi národy a násilí, mezinárodního obchodu s narkotiky atd. a který by navrhoval ministerstvu vnitra způsoby, jak takovým nebezpečím zavčas účinně čelit.
Musel by se rovněž zabývat sledováním činností potenciálně ohrožující životní prostředí, eventuálně hospodářskou či politickou špionáží některých autoritativních režimů a samozřejmě i případnými protidemokratickými spiknutími domácími. Jeho zaměstnanci by byli v konečné etapě civilisté vázáni služebním tajemstvím.
Vzhledem ke značnému neklidu naší veřejnosti, vyrůstajícímu z nejistoty o současných aktivitách příslušníků bývalé StB, bylo by včasné zřízení tohoto Úřadu, vedeného zcela bezúhonnými lidmi, přijato nepochybně s velkým uspokojením.
Revoluce, která předcházela svobodným volbám, a především tyto volby samotné nahradily na úrovni centrální moci její dosavadní držitel svobodně zvolenými stoupenci naší rodící se demokracie. Nepočítáme-li některé kooptace na nižších úrovních státní správy, musíme konstatovat, že na těchto úrovních se zatím stalo pramálo. Vršek pyramidy byl změněn, ale její rozlehlé základy přetrvávají v podobě nadále fungujících a z éry totality zděděných struktur moci. Tuto situaci by měly radikálně změnit a onu drolící se, ale stále ještě existující podezdívku bývalého režimu by měly definitivně rozbít podzimní komunální volby, které budou - jak patrno - přinejmenším stejně důležité jako ty volby, které jsme právě absolvovali. Mnozí se domnívají, že by nebylo dobré volit místní samosprávu do jsoucích institucí, které ve své výstavbě a byrokratickém způsobu práce jen kopírují strukturu centralizované moci KSČ z minulosti. Jiní naopak soudí, že nelze tak rychle a tak radikálně proměnit celou strukturu místní samosprávy, aniž by tím byla rozbourána i struktura státní správy, a doporučují zatím jen změny menší. Svým názorem na tyto otázky se lišily dokonce i předchozí vlády. Zatím co národní vlády doporučovaly radikální postup a obávaly se konzervace nevyhovujících struktur, vláda národního porozumějí byla naopak pro postup gradualistický, neriskující nebezpečí rozpadu celého systému státní správy.
Mně osobně se stále více zdá, že takové nebezpečí nehrozí a že vývoj směřuje k volbě místních samospráv už do nových obecních, městských a okresních zastupitelství.
Shodnout se v této věci na optimálním řešení je úkolem nejbližších dnů, má-li být přijat ústavní zákon o místní samosprávě v termínu, který by vážně neohrožoval konání nezadržitelně se blížících podzimních voleb.
Zatím se všichni, kteří se tímto tématem odborně zabývají, shodují na těchto základních věcech:
1. Že by měly být zrušeny kraje, jakožto zcela umělý a zbytečný mezičlánek mezi republikou a okresem.
2. Že by měla být významně posílena pravomoc obcí a měst.
3. Že by měla být zřetelně zesílena linie samosprávná, tedy význam volených orgánů na úkor linie výkonné a administrativní. Dosud byli volení poslanci spíše jen symbolickou ozdobou všemocných aparátů, přesně tak, jak tomu bylo u komunistické strany.
4. Že uzemní členění a konkrétní struktura při označení různých lokalit a regionů,,jakož jejich správa by měly být kompletně v rukou republikových orgánů.
5.Pokud jde o Českou republiku, je obecná shoda v tom, že by mělo být v nějaké podobně obnoveno zemské zřízení na Moravě a ve Slezsku, zvláště je-li to přáním většiny jejich obyvatel.
6. Že struktura budoucí místní samosprávy našeho státu, který se chystá ke vstupu do Rady Evropy, by měla respektovat Chartu místní samosprávy, podepsanou 24 evropskými státy.
Pokud jde o komunální volby, měli by v nich být, podle mého názoru, voleni alespoň na nižších úrovních představitelé obci a měst přímou volbou podle většinového systému, tedy bez ohledu na jejich politickou příslušnost. V čele obcí a měst by měli být prostí lidé, kteří se těší největší důvěře svých spoluobčanů a tyto volby, respektive předvolební kampaň, by už neměly být příležitosti k samoúčelným stranickým třenicím, které občany jen znechucují, Občané by zkrátka neměli být nuceni volit s důvěryhodnými lidmi i ty, kterým nevěří, a to jen proto, že jsou na téže kandidátce, a s těmi, kterým nevěří, nevolit z téhož důvodu ani jiné, kterým by naopak svůj hlas rádi daIi.
Při svých cestách po naší republice jsem si všiml, že by se občané rádi rozešli s veskrze diskreditovaným názvem národní výbor a rádi by obnovili tradiční názvy, jako obecní rada, městská rada, starosta a pod. Snad by bylo možné vyjít této obecné vůli vstříc a vyjádřit tím i navenek radikální demokratizační proměnu celé místní samosprávy.
V Československu byla svého času provedena - jak známo - snad vůbec nejdůkladnější socializace veškerého vlastnictví, včetně vlastnictví půdy, velké většiny nemovitostí a veškerých hmotných nástrojů podnikání. Slovo "socializace" přitom kladu do uvozovek, protože je to ve skutečnosti anonymizace. Všechno je takzvaným všelidovým vlastnictvím, tedy údajně všech, ale ve skutečnosti nikoho. Je zřejmé, že dokud se jasně a jednou pro vždy neřekne, co je čí, kolik co stojí a co s tím smí kdo dělat, nehne se naše ekonomika z místa. Proto je nesmírně důležité, aby byl brzy hotov a Federálním shromážděním projednán a přijat už zmíněný ústavní zákon o vlastnictví s jasnou direktivou, kdo je kompetentní, který druh vlastnictví odanonymizovávat a předávat konkrétnímu vlastníkovi, ať už jím bude federace, národní republika, město, akciová společnost, družstvo či soukromník nebo - což bude zřejmě častý případ - akciová společnost s akciovou účastí všech nebo některých ze zmíněných druhů vlastníků.
Zajisté chápete, proč se zmiňuji o nutnosti takového zákona hned po té, co jsem mluvil o místní samosprávě. Ztěží si Ize představit posílenou úlohu měst a obcí bez jasného slova o obecním a městském majetku, ať tím myslíme půdu, nemovitosti či podniky. Obce a města potřebují vlastní zdroje, aby mohly svéprávně hospodařit a potřebují spoluvlastnit nebo úplně vlastnit určité pozemky, mimo jiné i proto, aby měly vliv na sebe sama, na svůj profil a na svůj vývoj.
V souladu s tím by měl být vypracován takový systém odvodů z daní, který by umožňoval, aby větší část bohatství vytvořeného na daném území na tomto území také zůstala a mohla být použita podle vůle lidí, kteří tam žijí. Zákony o vlastnictví a místní samosprávě by tedy měly být přijaty pokud možno současně.
Své úvahy o tom, co vás čeká a svá rozmanitá doporučení bych rád uzavřel jednou velkou prosbou, o níž si nejsem jist, zda jí vyhovíte. Prosím vás snažně, abyste v zájmu dělné spolupráce při kladení základů našeho demokratického a federativního státu, tedy v zájmu dobré budoucnosti nás všech, nadřadili zájmy obecně dílčím zájmům politickým, zájmy naší společné vlasti zájmům svých stran a svůj vlastní zdravý rozum a své vlastní občanské svědomí stranické disciplíně v případech, kdyby se s ní dostávaly do rozporu. (Potlesk.)
Mám pocit, že přesně to od vás vaši voliči očekávají. Zamyslíme-li se totiž dobře nad výsledky našich voleb, musíme si uvědomit, že převážná většina našich občanů nedala svůj hlas všeobecným a líbivým programům nebo anonymním a disciplinovaným stranickým strukturám a aparátům, ale prostě lidem, o nichž se domnívám, že se dokáží řídit svým vlastním rozumem a svým osobním pocitem odpovědnosti za věc celku.
Nyní se konečně dostávám k tomu, nač asi nejvíce čekáte, totiž k vysvětlení, proč jsem jmenoval právě takovou federální vládu, jaká se vám představí svým programovým prohlášením. Nejprve několik slov o kritériích, kterými jsem se při sestavování vlády řídil.
Prvním a rozhodujícím hlediskem byly výsledky voleb. Zřetelně v nich zvítězily Občanské fórum a Verejnosť proti násiliu, proto jsou tato hnutí ve vládě nejvýrazněji zastoupena. Je v ní 10 osobností, které tato hnutí do ní navrhla.
Nejsilnější silou po OF a VPN je KDU. Ve federální vládě se bohužel nepodařilo - na rozdíl od vlády české, dosáhnout koaličního partnerství českých stran této unie. O to důležitější je, že byla dosažena dohoda s její slovenskou částí - totiž s KDH. Ve vládě je zastoupena třemi křesly. Zatím byla obsazena dvě z nich. Třetí bude po dohodě s KDH obsazeno po zřízení Federálního úřadu pro hospodářskou soutěž. Zbývající 4 členové vlády nejsou členové žádné strany a nehlásí se k žádnému politickému hnutí.
Druhým hlediskem byla morální a občanská bezúhonnost. Jsem přesvědčen, že i tento nárok všichni členové vlády splňují. Šlo nám samozřejmě také o to, aby byla zachována určitá kontinuita a aby nová vláda mohla bez velkých problémů navázat na dílo velké obnovy, které zahájila za dramatických okolností a ve veskrze nepříznivých podmínkách vláda předchozí, totiž vláda národního porozumění. Do nové vIády proto přechází 9 osob z vlády předchozí.
Byli jsme si dobře vědomi, že v nadcházejícím transformačním období bude neobyčejně záležet na tom, abychom měli vládu silnou, kompetentní, dělnou, složenou z výrazných osobností, které jsou schopny, byť by měly původně odlišné postoje, dosáhnout rychle optimální dohody osobností, které jsou schopny nejen zastávat pevně svůj názor, ale v případě, že jim ho někdo vyvrátí, přijmout názor druhého, a tehdy když by bylo nutno hlasovat, podřídit se loajálně zvítězivšímu rozhodnutí a v jeho duchu jednat.
Ve vzdálenější budoucnosti, až se situace v naší zemi stabilizuje, nebude hrát pravděpodobně vláda tak významnou roli, jakou bude hrát teď. Zatím se ale zdá být velmi praktické a osvědčuje se, když se koncepční otázky federální povahy řeší v jednom mozkovém centru a když většina navrhovaných zákonů přichází od téhož navrhovatele - totiž od toho, který je schopen koncipovat každý zákon na pozadí širšího kontextu, tedy v návaznosti na další chystané zákony.
Většinu zákonů navrhla v minulých
měsících parlamentu vláda, a Ize očekávat,
že tomu tak ještě po nějakou dobu bude.
Bude-li vláda předkládat dobré návrhy
zákonů, bude se i parlamentu lépe pracovat.
Proto nám šlo o to, aby to byl vpravdě sehraný
tým odborně zdatných individualit. Mně
osobně se tento požadavek zdál přinejmenším
stejně důležitý jako to, aby vláda
vzešla z širokého konsensu hlavních politických
sil a aby tedy zrcadlila výsledky voleb.
Neznám pochopitelně všechny občany naší republiky schopné zastávat ministerské funkce, a musím tedy připustit teoretickou možnost, že by bylo možné sestavit vládu lepší.
V rámci možností daných touto chvílí jsme však lepší sestavu nenalezli a máme pocit, že jsme sestavili vládu dobrou, která by mohla získat podporu parlamentu i veřejnosti, a která vydrží až do příštích voleb. Tím samozřejmě není řečeno, že ten či onen ministr nemůže být z těch či oněch důvodů nahrazen někým jiným.
Nová vláda bude nucena uskutečnit lecjaká
nepopulární opatření, a proto jsem
ji už několikrát nazval (napůl žertem,
napůl vážně) vládou národní
oběti.
S ohledem na její předpokládané komplikované postavení jsme se snažili do ní přizvat lidi, pro které jsou obecný zájem a obecná nutnost důležitější než osobní kariéra, a u nichž je záruka, že nebudou jen kvůli osobní popularitě a osobní politické budoucnosti dělat něco jiného než co by měli.
Tato vláda je v jistém smyslu zároveň vládou odborníků. Nejednou byla tedy při našem uvažování důležitější odborná způsobilost řídit určitý resort než politická orientace. Důležitým hlediskem při sestavování vlády byl samozřejmě i vyvážený poměr Čechů a Slováků. Myslím, že i to se podařilo, protože ve vládě je zatím 10 Čechů a 6 Slováků.
Závěrem bych znovu rád zdůraznil, že složení celé vlády je výsledkem předcházejících jednání s představiteli koaličních politických sil - tedy OF, VPN a KDH, kteří souhlasili s personálním obsazením každé z vládních funkci.
Mimo jiné z průzkumu veřejného mínění, jehož výsledky jsem dnes ráno obdržel vyplývá, že přes 80 % našich občanů vyslovuje nově jmenované vládě v podstatě svou důvěru. Nemusím zajisté zdůrazňovat, že i to považuji za dobrou zprávu.
Čas dozrál tomu, abych vysvětlil novou strukturu
vIády, a to jako jeden celek, a to bez ohledu na to, co
je podmíněno až přijetím navrženého
ústavního zákona a co mohlo být provedeno
ihned, tedy bez nových zákonných úprav.
Nebylo to sice zakotveno v ústavě, ale bylo jakousi
tradicí, že 2 předsedové národních
vlád byli vždy zároveň a automaticky
místopředsedy vlády federální.