Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Přítomno: 140 poslanců sněmovny lidu

72 poslanci Sněmovny národů zvolení v České republice

73 poslanci Sněmovny národů zvolení ve Slovenské republice

Omluvení poslanci

Sněmovny lidu:

Dienstbier J. ml., Kavan, Kovář, Sedlák, Vidím, Žáček, 4 poslanci

rezignovali.

Sněmovny národů zvolení v České republice:

Petrová. 2 poslanci rezignovali.

Sněmovny národů zvolení ve slovenské republice:

Šebej. 1 poslanec rezignoval.

Předsedající poslanec SN Z. Jičínský: Vážené Federální shromáždění, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, z pověření dosavadního předsednictva Federálního shromáždění zahajuji 1. Společnou schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění České a Slovenské federativní republiky VI. volebního období a upřímně vás všechny vítám.

Dnes odpoledne se sešly obě sněmovny k ustavujícím schůzím, na kterých poslanci složili slib, zvolili předsedy a místopředsedy sněmoven, dále členy předsednictva Sněmovny lidu a Sněmovny národů, předsedy a ostatní členy výborů. Obě sněmovny rovněž zvolili členy předsednictva Federálního shromáždění.

Je třeba vytvořit všechny ostatní ústavně právní a organizační předpoklady pro práci zákonodárného orgánu České a Slovenské Federativní republiky.

V souladu s § 8 odst. 1 zákona o jednacím řádu Federálního shromáždění se dnes scházíme na společné schůzi obou sněmoven, abychom zvolili předsedu Federálního shromáždění, prvního místopředsedu a místopředsedy federálního shromáždění.

V současné chvíli je v zasedacím sále přítomno 126 poslanců Sněmovny lidu, 62 poslanci Sněmovny národů zvolení v České republice a 65 poslanců Sněmovny národů zvolených ve Slovenské republice.

Obě sněmovny jsou podle článku 40 ústavního zákona o československé federaci usnášení schopné.

Návrh programu dnešní společné schůze jste obdrželi s pozvánkou. Navrhuje se:

1.Volba předsedy federálního shromáždění.

2.Volba prvního místopředsedy a místopředsedů Federálního shromáždění.

Má někdo z poslanců dotaz nebo připomínku k navrženému programu (Ne.) Konstatuji, že tomu tak není. Můžeme přistoupit k hlasování.

Pro platnost usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců z každé sněmovny.

Nejdříve prosím o hlasování poslance Sněmovny lidu. Kdo souhlas s návrhem programu společné schůze sněmoven, nechť zvedne ruku! (Hlasuje se.) Děkuji. Je někdo proti? (Nikdo.) Nikdo. Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.) Nikdo. Konstatuji, že poslanci Sněmovny lidu vyslovili s návrhem programu souhlas.

Nyní prosím o hlasování poslance Sněmovny národů. Poslanci zvolení v České republice a poslanci zvolení ve Slovenské republice budou hlasovat společně.

Kdo z poslanců Sněmovny národů souhlasí s návrhem programu společné schůze, nechť zvedne ruku! (Hlasuje se.) Děkuji. je někdo proti? (Nikdo.) Nikdo. Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.) Nikdo.

Poslanci Sněmovny národů vyslovili s návrhem programu společné schůze rovněž souhlas.

Konstatuji, že poslanci Sněmovny lidu a Sněmovny národů schválili program 1. společné schůze.

(Poznámka redakce: Usnesení SL č. 13, SN č. 17)

Podle článku 56 odst. 5 ústavního zákona o čs. federaci volí Sněmovna lidu a Sněmovna národů předsedu, prvního místopředsedu a místopředsedy federálního shromáždění ze členů předsednictva Federálního shromáždění. Platí ústavní princip, že bude-li zvolen předsedou Federálního shromáždění občan České republiky, volí se za prvního místopředsedu poslanec, který je občanem Slovenské republiky nebo naopak. Volba bude provedena tajným hlasováním v souladu s § 24 odst. 1 zákona o jednacím řádu Federálního shromáždění.

K provedení voleb schválily Sněmovna lidu a Sněmovna národů volební řády k tajným volbám a zvolily si volební komise pro zjišťování výsledků voleb.

Tolik k zahájení programu schůze a nyní prosím poslance Kučeru, který by měl odůvodnit návrhy.

Poslanec SL P. Kučera: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, hosté, připadl mi čestný úkol navrhnout a představit kandidáty na vedoucí funkcionáře Federálního shromáždění.

Na základě volebních výsledků Občanského fóra a Veřejnosti proti násilí navrhuji do nejvyšších funkcí ve Federálním shromáždění své členy, své přívržence.

Na místo předsedy Federálního shromáždění navrhujeme Alexandra Dubčeka, dosavadního předsedu Federálního shromáždění, politika, který, jak mnohokrát dokázal, je schopen vyvažovat konfrontační nálady ve společnosti a ty budou v nadcházejícím období zřejmě časté.

Je to jeho vlastnost mimořádné významná a důležitá, kdy jeho lidský přístup převažuje nad přístupem ideologickým, nad hlediskem národnostním, kdy své lidství staví do popředí nadevše. Osvědčil to při bouřlivých zasedáních při minulém zasedání parlamentu. Je reprezentantem odpovědného přístupu poslance, on jako předseda Federálního shromáždění, měl úkolů spojených se zajištěním řádného chodu minulého Federálního shromáždění mnoho a patří mu ke cti, že to zvládl.

S osobou Alexandra Dubčeka je ve světě spojen pojem "Pražského jara 68", ale jeho kredit zůstává vysoký i díky tomu dvacetiletému mezidobí, které následovalo po násilném potlačení reformního procesu. Alexander Dubček je výrazným stoupencem československé vzájemnosti. V této souvislosti bych rád poukázal na jeho mimořádný příspěvek při řešení složité otázky nového názvu státu na jaře letošního roku. Svým příkladem dokázal inspirovat mnohé poslance a znovu bych zdůraznil jeho nezastupitelnou roli ve chvílích, kdy se rozhodovalo v mnoha ohledech o osudech našeho federativního státu.

Alexander Dubček je tedy společným kandidátem Občanského fóra a Veřejnosti proti násilí a věřím, že má sympatie i příslušníků ostatních politických stran a hnutí v tomto shromáždění. Věřím, že mu dáte svůj hlas.

Na funkci prvního místopředsedy Federálního shromáždění navrhuje Občanské fórum a Veřejnost proti násilí profesora Zdeňka Jičínského, pardubického rodáka, právníka s vysokou erudicí a velkým kreditem. Profesor Zdeněk Jičínský patří k té skupině politiků, kteří mají nejvíce zkušeností z nás. Angažoval se výrazně v roce 1968, tehdy jako jeden z těch, kteří připravovali ústavní zákon o československé federaci. Byl angažován veřejně, byl členem a místopředsedou České národní rady. To intermezzo dvaceti let jeho života bylo velice plodné. Poté, co musel ukončit svou veřejnou činnost, svou společenskou angažovanost, neustal v působení ve svém okolí, publikoval v Samizdatech, účastnil se a řídil semináře, byl spoluzakladatelem Charty 77 a podílel se výrazně na všech iniciativách.

Byl také u zrodu Občanského fóra v listopadu loňského roku a stále ještě je vedoucím představitelem Občanského fóra.

Profesor Zdeněk Jičínský byl jedním z místopředsedů minulého Federálního shromáždění. Měli jsme možnost poznat jeho způsob práce, jeho znalosti, to, jak věcným klidným způsobem dovede argumentovat, a jak se dovede zasazovat o věci, o nichž se domnívá, že jsou nazrálé k řešení, jak se dovede angažovat ve sporech, kdy se domnívá, že je třeba se za věc vzít a svůj názor na veřejnosti prosazovat.

Dalším, z galerie slavných, je ing. Rudolf Battěk, již zvolený předseda Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Rudolf Battěk je výrazným představitelem naší politiky, politologie, je velkým znalcem společenských problémů. Jeho výrazná společenská angažovanost, kdy nadřazuje věci veřejné, obecné nad osobními, je dostatečně známa. Přitom jeho projev má osobitý šarm, dokáže i v nejsložitějších životních situacích zachovávat nadhled, odstup od věci, který je tak vzácný a dovede na věci nazírat s osobitým humorem.

Rudolf Battěk je, jak jsem již řekl, činorodý člověk. Rekapitulovat jeho společenskou činnost by zabralo dlouhou dobu. Byl v roce 1968 spoluzakladatelem KAN, byl v pozdějších letech signatářem Charty 77, spoluzakladatelem Hnutí za občanskou svobodu, byl u zrodu Občanského fóra.

Rudolf Battěk je nekompromisní při obhajobě demokracie, při obhajobě věci spravedlnosti, byl za své postoje mnohokrát minulým režimem perzekuován, byl pronásledován, byl vězněn.

Přesto zdůrazňuji, že to u něho vyzvedám jako vlastnost naprosto mimořádnou a ojedinělou, dokáže si zachovat velice decentní lidský přístup, dokáže věc brát s humorem a rozhledem.

Rudolf Battěk byl poslancem minulého Federálního shromáždění a je nyní již ve funkci předsedy Sněmovny lidu.

Poslední ze čtveřice, o kterých budu hovořit, dr. Milan Šútovec, čelný představitel Veřejnosti proti násilí, vědecký pracovník, který je odborné veřejnosti a veřejnosti na Slovensku znám svou publikační činností, je člověkem, který nás osobně okouzlil svým nevtíravým způsobem komunikace, je to člověk rozumný, vzdělaný, moudrý. Byl jsem členem výboru pro kulturu a výchovu Sněmovny lidu minulého Federálního shromáždění a Milan Šútovec řídil práci tohoto výboru. Jeho způsob řízení byl naprosto věcný, korektní, přesný, jeho odpovědnost hraničila až s puntičkářstvím. Myslím si, že jeho místo, jako předsedy Sněmovny národů, je naprosto zasloužené. Je to člověk, který má naši plnou důvěru, plnou podporu Občanského fóra i Veřejnosti proti násilí. Myslím, že ti z vás, kteří měli možnost ho poznat v minulosti nebo v krátkém působení dnes, mně dají za pravdu, že je rozumné jemu i všem ostatním dát svůj hlas.

Předsedající poslanec SN Z. Jičínský: Děkuji poslanci Kučerovi. Doplnil bych jeho návrh o to, že při jednání zástupců politických stran a politických hnutí ve Federálním shromáždění byla dosažena předběžná dohoda v tom smyslu, že by měly být obsazeny ještě dvě funkce místopředsedů Federálního shromáždění, a to zástupcem KDH a zástupcem KSČ. Za KDH je navrhován poslanec Viktorín, za KSČ je navrhován poslanec Kanis. Ptám se poslanců Sněmovny lidu a Sněmovny národů, mají-li nějaký dotaz nebo připomínku k předloženým návrhům? Poslanec Bratinka.

Poslanec SN P. Bratinka: Jsem poslancem za Občanské fórum. Vážené dámy, vážení pánové, pane předsedo, teprve zde, na tomto zasedání, se dovídám, že by měly být zřízeny nějaké dvě další místopředsednické funkce. O tom jsme včera na našem zasedání klubu vůbec nemluvili. Požaduji proto, aby buď byla tato volba odložena a znovu se to projednalo v klubech, nebo bych vznesl námitku proti tomu, aby místopředsedou Federálního shromáždění byl člen KSČ. Mám pro to dva dobré důvody.

První je ten, že na rozdíl od jiných kolektivních orgánů, jako jsou výbory nebo předsednictva, kde je naprosto samozřejmé a v duchu demokracie, aby byly zastoupeny všechny politické sily, které byly zvoleny našimi občany do parlamentu, je soubor místopředsedů parlamentu něčím zcela jiným, není to žádný kolektivní orgán. Prestiž a vliv místopředsedy nelze podceňovat. Vzhledem k tomu, že KSČ patří k opozici, považuji volbu členů KSČ za velmi nešťastnou, protože - co si budeme nalhávat - opozice nemá zájem na tom, aby, až po dvou letech se budou konat nové volby, OF nebo KDH nebo VPN vyhrály. Je tedy riziko, že učiní vše, aby vláda této koalice nebyla naplněna samými úspěchy.

Druhý důvod je ten, že KSČ v tomto státě 42 let udržovala systém v podstatě nevolnický. Nemám zatím žádné přesvědčivé důkazy o tom, že v této straně došlo k významnému posunu v tomto smyslu. Naopak, jsou zde varovné signály o tom, že síly v této KSČ, které považují demokracii za něco přechodného nebo něco zcela nevhodného, mají stále pevné pozice. Proto se domnívám, že pokud se KSČ nezbaví těchto sil - je to v jejím vlastním zájmu - měla by stále být na politické poušti. Volbou místopředsedy - člena KSČ, vlastně určitým způsobem prokazujeme značnou naivitu a lhostejnost vůči demokratickým hodnotám, na kterých je toto shromáždění postaveno. Pokud jsou tedy zřízeny dvě další funkce, navrhuji místo člena KSČ člena OF, příslušníka tohoto hnutí - Karola Stomeho. (Potlesk.)

Předsedající poslanec SN Z. Jičínský: Děkuji. Prosím poslance a paní poslankyně, zda mají ještě další připomínky? Poslanec Mandler.

Poslanec SL E. Mandler.: Mluvím za Liberálně demokratickou stranu. Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Volba předsedy a místopředsedy je významnou součástí aktu, jímž se završují a svým způsobem doplňují výsledky prvních svobodných voleb v této zemi. Chci se proto za naši stranu vyjádřit.

Po stránce vytváření politické struktury nejsou totiž výsledky voleb stoprocentně jednoznačné. Velké množství hlasů pro OF a také pro VPN, jakožto pro hnutí všeobecně demokratická, poněkud zamlžují rozdělení sympatií voličů na levici, střed a pravici. To je ovšem velice důležité pro mimořádný charakter voleb. Měly jednoznačně rozhodnout, vyhrají-li pro dalekou budoucnost demokratické síly nebo KSČ, která se pouze převlékla stanovami a programem, ale ponechala si název, tradice i politiky spjaté s neblahou minulostí totalitní strany. Z tohoto hlediska není nevýznamné, že toto dnešní doplňování voleb se odehrává ve prospěch levice. Stačí přehlédnout funkcionáře, které jsme volili. My, ve Sněmovně lidu, ze sedmi předsedů výborů jsme zvolili jednoho komunistu a tři bývalé komunisty. Vím, že bývalé členství v politické straně i komunistické, nikoho jednoznačně neurčuje - já sám mám mezi bývalými komunisty přátele a chápu, že z titulu dřívějšího členství v KSČ nelze charakter, činnost a dílo politických osobností snižovat. Nechci to také dělat. Zjišťuji ovšem pravý opak. Jakoby pro funkce ve Federálním shromáždění, předsedů výborů, členů předsednictva, bylo bývalé členství v KSČ předností. Dokladem toho je návrh politických sil na předsedu a prvního místopředsedu Federálního shromáždění. Oba jsou bývalí reformní komunisté. Závažné a vůbec nejzávažnější je to v případě návrhu na funkci předsedy Federálního shromáždění. Jde o významnou ústavní funkci, jejíž důležitost je faktická, mravní, symbolická. Co tedy prezentuje politická osobnost poslance Alexandra Dubčeka?

Politická osobnost Alexandra Dubčeka je ovšem čestně spojena s dvaceti lety útlaku, které svou houževnatostí přečkal. Ale především tato osobnost symbolizuje a ztělesňuje oficiální komunistickou politiku roku 1968, která usilovala ústupky a demokratizací systému udržet vylepšený komunismus v naší zemi.

Politiku zajisté mnohem méně autoritativní než byla politika jeho předchůdců. Nicméně takovou, že on sám - Alexander Dubček - mohl podepsat moskevské protokoly a posléze - což je příznačné ve funkci předsedy parlamentu, i výjimečné zákony, které otevřely cestu tzv. "normalizaci" a těžce poznamenaly celé období minulých 20 let. Jde tedy o politiku, na kterou přece demokratická politika dnes v žádném případě nemůže navazovat.

Velice prosím, aby má slova nebyla chápána osobně. Ostatně víme, že návrh je výsledkem dohody hlavních politických sil. Tento návrh má také velkou autoritu. Tím spíše je třeba se otázat: Byli si navrhovatelé plně vědomi, že obsazení funkce předsedy Federálního shromáždění je citlivou otázkou vztahů mezi národy naší federace, a že je třeba, aby osobnost, kterou poslanci do této funkce zvolí, byla osobností v pravém smyslu dnešní?

Dále - byly si politické síly vědomy toho, že už pouhou kandidaturu Alexandra Dubčeka nepochopí alespoň v Čechách a na Moravě ti, na kterých nám nejvíce záleží - tj. mládež?

Dále - uvědomují si politické síly dostatečně, že pokračování jednání u kulatého stolu společně s komunisty a obsazování klíčových funkcí lidmi z vyslovené levice je krokem zpět proti výsledkům voleb?

Uvědomují si, že by bylo naopak slušné, když už nic jiného, tedy alespoň respektovat existenci mnoha malých politických stran, kterým volební cenzus zabránil v zastoupení v parlamentě?