Česká národní rada 1990 – 1992

(1) Notáři sepisují o právních úkonech notářské zápisy. O právním úkonu může notář sepsat listinu v jiné formě, pokud o to žadatel výslovně požádá a zákon tuto formu nevylučuje.

(2) V notářském zápisu může pokračovat notář, který ho sepsal, nebo jiný notář se sídlem na území České a Slovenské Federativní Republiky. Pokračování v notářském zápisu je součástí notářského zápisu.

Notářský zápis musí obsahovat:

a) místo, den, měsíc a rok úkonu,

b) jméno a příjmení notáře a jeho sídlo,

c) jméno, příjmení, bydliště a rodné číslo, není-li, datum narození účastníků a jejich zástupců, svědků, důvěrníků a tlumočníků,

d) prohlášení účastníků, že jsou způsobilí k právním úkonům,

e) údaj, jak byla ověřena totožnost účastníků, svědků, důvěrníků a tlumočníků,

f) obsah úkonu,

g) údaj o tom, že byl zápis po přečtení účastníky schválen,

h) podpisy účastníků nebo jejich zástupců, svědků, důvěrníků a tlumočníků,

i) otisk úředního razítka notáře a jeho podpis.

Nezná-li notář účastníky, svědky úkonů, důvěrníky nebo tlumočníky osobně, musí mu být jejich totožnost prokázána platným úředním průkazem nebo potvrzena dvěma svědky totožnosti; nezná-li notář tyto svědky osobně, musí mu být jejich totožnost prokázána platným úředním průkazem.

(1) Sepisuje-li notář notářský zápis s někým, kdo nemůže číst nebo psát, přibere dva svědky úkonu. Tito svědci musí být přítomni při projevu účastníka o tom, co má být pojato do notářského zápisu a při předčítání notářského zápisu a jeho schválení tím účastníkem, v jehož zájmu byli přibráni.

(2) Postup podle odstavce 1 není třeba, jestliže má tento účastník schopnost seznámit se s obsahem právního úkonu s pomocí přístrojů nebo speciálních pomůcek a je schopen se vlastnoručně podepsat.

Svědky totožnosti a svědky úkonu nemohou být osoby, které nejsou plně způsobilé k právním úkonům nebo osoby, které nemohou číst nebo psát. Dále jimi nemohou být osoby blízké účastníkům a osoby, které jsou na věci zúčastněny, a pracovníci notáře, který notářský zápis sepisuje.

(1) Je-li účastník hluchý nebo němý, může-li však číst a psát, musí si notářský zápis přečíst a v něm vlastní rukou připsat, že jej četl, a že jej schvaluje.

(2) Nemůže-li účastník číst nebo psát, musí být kromě svědků úkonu přibrán jeho důvěrník, který se s ním umí dorozumět. Jeho prostřednictvím notář zjistí, zda účastník zápis schvaluje.

(3) Postup podle odstavce 2 není třeba, jestliže má tento účastník schopnost seznámit se s obsahem právního úkonu s pomocí přístrojů nebo speciálních pomůcek a je schopen vlastnoručně listinu podepsat.

(4) O způsobilosti důvěrníka platí obdobně § 65, může jím však být i osoba účastníku blízká.

(1) Je-li k sepsání notářského zápisu třeba přibrat svědky úkonu, uvede se v závěru notářského zápisu doložka obsahující prohlášení svědků, že byli přítomni po celou dobu projevu vůle účastníka o tom, co má být pojato do zápisu, při předčítání notářského zápisu a jeho schválení účastníkem.

(2) Obdobně musí notářský zápis obsahovat v závěru prohlášení důvěrníka o tom, že sdělil němému nebo hluchému účastníku, který nemůže číst nebo psát, celý obsah notářského zápisu, a že jej účastník schválil.

(3) Jestliže se účastník seznámil s obsahem právního úkonu pomocí přístrojů nebo speciálních pomůcek, je třeba tuto okolnost uvést v notářském zápisu.

(4) V úvodu notářského zápisu je třeba uvést důvod přibrání svědků úkonu, popř. důvěrníka.

(1) Nezná-li účastník nebo svědek úkonu jazyk, v němž se notářský zápis sepisuje, je třeba přibrat tlumočníka. Nelze však jako tlumočníka přibrat osobu blízkou účastníkům nebo toho, kdo je ve věci zúčastněn.

(2) Zná-li notář nebo jeho pracovník jazyk, v němž jedná účastník nebo svědek, lze upustit od přibrání tlumočníka.

(3) V závěru notářského zápisu je třeba uvést doložku o tom, že účastníku byl obsah notářského zápisu přetlumočen a že s ním účastník projevil souhlas. Byl-li přibrán tlumočník, připojí na notářský zápis svůj podpis a otisk svého úředního razítka.

Sepíše-li notář notářským zápisem závěť, listinu o vydědění nebo odvolání těchto úkonů (dále jen "závěť"), oznámí to okresnímu soudu, v jehož obvodu má pořizovatel nebo odvolatel (dále jen "pořizovatel") bydliště.

Notářské zápisy musí být neprodleně po sepsání uloženy v kanceláři notáře pod uzávěrou.

(1) Notář osvědčuje na žádost skutečnosti a prohlášení, které by mohly být podkladem pro uplatňování práv nebo kterými by mohly být způsobeny právní následky. Notář provádí zejména tato osvědčení:

a) vidimaci,

b) legalizaci,

c) o tom, že byla předložena listina a kdy se tak stalo,

d) o protestech směnek a jiných listin, které je třeba předložit k uplatnění práva,

e) o průběhu valných hromad a schůzí právnických osob (dále jen "valná hromada"),

f) o tom, že je někdo naživu,

g) o jiných skutkových dějích,

h) o prohlášení.

(2) O osvědčení skutečností uvedených v odstavci 1 písmenech a) a b) sepíše notář ověřovací doložku na předložené listině nebo na listině pevně s ní spojené.

(3) O osvědčení skutečnosti uvedené v odstavci 1 písm. c) sepíše notář osvědčovací doložku na předložené listině nebo na listině pevně s ní spojené.

(4) Skutečnosti uvedené v odstavci 1 písm. d) osvědčí notář formou stanovenou zvláštním předpisem [Zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový].

(5) O osvědčení jiných skutečností a prohlášení, které nejsou uvedeny v odstavcích 2 až 4, sepíše notář notářský zápis, pro který platí přiměřeně ustanovení oddílu prvního této části.

(1) Notář provede vidimaci, může-li spolehlivě posoudit obsah listiny. Neovládá-li notář jazyk, v němž je listina pořízena, vyzve žadatele, aby předložil překlad listiny tlumočníkem. Nestane-li se tak, notář úkon odmítne.

(2) Notář může úkon odmítnout též tehdy, jestliže požadovaným částečným opisem by byl zpochybněn obsah listiny, z níž byl částečný opis proveden.

(3) Vidimace se vyznačí na ověřeném opisu ve formě ověřovací doložky, v níž je uvedeno

a) zda opis souhlasí doslovně s listinou, z níž byl pořízen a zda tato listina je prvopisem nebo ověřeným opisem a z kolika listů nebo archů se skládá,

b) počet listů nebo archů, které opis obsahuje,

c) zda jde o opis úplný nebo částečný,

d) údaj, zda jsou v předložené listině změny, doplňky, vsuvky nebo škrty, které by mohly zeslabit její věrohodnost,

e) údaj, zda byly na opisu provedeny opravy neshod s předloženou listinou,

f) místo a datum vystavení,

g) podpis ověřujícího a otisk úředního razítka notáře.

(4) Notář vidimací neověřuje pravdivost skutečností uváděných v listině.

(1) Legalizací notář ověřuje, že určitá osoba v jeho přítomnosti listinu vlastnoručně podepsala nebo podpis na listině se již nacházející před ním uznala za vlastní. Pro zjištění totožnosti této osoby platí § 63.

(2) Legalizace se vyznačí na listině formou ověřovací doložky, která obsahuje:

a) běžné číslo ověřovací knihy,

b) jméno, příjmení, bydliště, popř. místo pobytu, rodné číslo, není-li, datum narození žadatele,

c) údaj, jak byla zjištěna totožnost žadatele,

d) konstatování, že uvedená osoba listinu vlastnoručně před notářem podepsala nebo že uznala podpis na listině za vlastní,

e) místo a den ověření,

f) podpis ověřujícího a otisk úředního razítka notáře.

(3) Notář provedením legalizace neodpovídá za obsah listiny.

(4) Neovládá-li notář jazyk, v němž je listina pořízena, vyzve žadatele, aby předložil překlad listiny tlumočníkem. Nestane-li se tak, notář úkon odmítne.

Osvědčení o tom, že notáři byla předložena listina a kdy se tak stalo, vyhotoví notář na předložené listině ve formě osvědčovací doložky, která obsahuje údaj o dni, měsíci a roku a případně i o hodině, kdy byla tato listina notáři předložena.

Sepisování protestních listin se řídí ustanoveními zvláštního předpisu [Zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový].

(1) Notář osvědčí průběh valných hromad v notářském zápisu, v němž uvede místo a dobu konání valné hromady, zaznamená přijatá usnesení a z průběhu valné hromady vše, co je důležité pro posouzení řádného postupu jednání.

(2) Notář může vyzvat předsedu valné hromady a nejvýše další dvě zúčastněné osoby, aby notářský zápis podepsali. Totožnost účastníků valné hromady nemusí být zjišťována.

Osvědčení o tom, že je někdo naživu, provede notář jen tehdy, jestliže je mu tato osoba osobně známa nebo zjistí-li se její totožnost způsobem uvedeným v § 63. Notářský zápis o osvědčení musí též obsahovat:

a) údaj, že notář osobu, jíž se osvědčení týká, osobně viděl,

b) den, měsíc, rok a hodinu, kdy se tak stalo.

(1) Notář osvědčuje i jiné skutkové děje, například průběh slosování nebo předložení movitých věci, jestliže s nimi mohou být spojeny právní následky a jestliže se skutkový děj udál v přítomnosti notáře.

(2) O osvědčení notář sepíše notářský zápis, který musí též obsahovat:

a) místo a dobu děje,

b) popis děje.

(1) Notář osvědčuje prohlášení osob, mají-li s ním být spojeny právní účinky.

(2) Jestliže osoba, která prohlášení činí, žádá, aby s ním byla seznámena jiná osoba, uvede to notář v notářském zápisu. Pak s notářským zápisem jinou osobu seznámí a tuto skutečnost uvede v pokračování notářského zápisu. Odpověď jiné osoby v tomto notářském zápisu uvede jen tehdy, jestliže tato osoba s tím souhlasí a je ochotna notářský zápis podepsat.

(3) Jestliže se notáři nepodaří osobně seznámit jinou osobu s notářským zápisem o prohlášení podle odstavce 2, zašle této osobě stejnopis notářského zápisu, pokud o to osoba, která prohlášení učinila, požádala.

Notáři přijímají do úschovy

a) závěti, cenné papíry a jiné listiny,

b) peníze a listiny za účelem jejich vydání dalším osobám.

(1) O přijetí listiny do úschovy, jejímž účelem není vydání dalším osobám nebo úřadům, sepíše notář protokol, který musí obsahovat:

a) místo a dobu převzetí listiny,

b) jméno, příjmení a bydliště žadatele,

c) údaj, o jakou listinu se jedná,

d) údaj o tom, že listina byla notářem převzata a přijata do úschovy.

(2) Dojde-li listina se žádostí o její přijetí do úschovy poštou a obsahuje-li žádost nebo listina sama potřebné údaje, notář o jejím přijetí do úschovy sepíše protokol podle odstavce 1 a jeho stejnopis zašle žadateli. Neobsahuje-li žádost potřebné údaje, vyzve notář žadatele, aby tyto údaje ve stanovené lhůtě notáři sdělil s upozorněním, že pokud tak neučiní, bude mu listina vrácena.

(1) Protokol o přijetí závěti do úschovy musí kromě náležitostí uvedených v § 81 odst. 1 obsahovat:

a) jméno a příjmení pořizovatele, popřípadě jeho dřívější příjmení, bydliště a rodné číslo, není-li, datum narození,

b) údaj o poučení o formálních a obsahových náležitostech závěti.

(2) Odevzdá-li závěť zmocněnec pořizovatele, vydá se vyhotovení protokolu zmocněnci a další vyhotovení se zašle pořizovateli.

(3) Dojde-li závěť poštou se žádostí o její přijetí do úschovy nebo dojde-li bez žádosti, postupuje notář podle § 81 odst. 2.

(4) Úschovu závěti oznámí notář neprodleně soudu, v jehož obvodu má pořizovatel bydliště.

(1) Notář může listinu vydat jen žadateli; jde-li o závěť, lze ji vydat jen pořizovateli. Tyto listiny vydá i tomu, kdo se vykáže zvláštní plnou mocí opravňující jej k převzetí listiny z notářské úschovy; podpis žadatele nebo pořizovatele musí být úředně ověřen. Plná moc pak tvoří přílohu protokolu o vydání.

(2) O vydání listiny sepíše notář protokol, který musí obsahovat:

a) místo a dobu vydání listiny,

b) jméno, příjmení a bydliště toho, komu se listina vydává, a údaj o zjištění jeho totožnosti,

c) údaj, o jakou listinu se jedná,

d) údaj o tom, že listina byla příjemcem převzata.

(3) Notář vydá příjemci vyhotovení protokolu. Jestliže se závěť vydává zmocněnci, zašle notář další vyhotovení protokolu pořizovateli.

(1) Notář přijme do úschovy peníze, jestliže mu je předá žadatel v souvislosti s jeho činností podle § 2 a 3 za účelem vydání další osobě.

(2) Nedal-li žadatel zvláštní příkaz, může notář uložit peníze po dobu úschovy u peněžního ústavu na zvláštní běžný účet znějící na jeho jméno s označením "úschova u notáře". Nebyly-li peníze takto uloženy, notář je uloží v bezpečnostní schránce u peněžního ústavu nebo v bezpečnostní schránce ve své kanceláři.

(1) O přijetí peněz sepíše notář protokol, který musí obsahovat:

a) místo a dobu převzetí peněz do úschovy,

b) jméno, příjmení a bydliště žadatele,

c) přesný údaj o výši peněžní částky a měnové jednotce,

d) údaj, že peníze byly od žadatele převzaty a přijaty do úschovy,

e) prohlášení žadatele, komu mají být peníze vydány.

(2) Notář vydá žadateli vyhotovení protokolu.

Notář vydá peníze tomu, komu mají být vydány, nejpozději do patnácti dnů ode dne jejich přijetí do úschovy, nestanovil-li žadatel jinou lhůtu. Nepodaří-li se mu peníze ve lhůtě vydat, vrátí je žadateli.

(1) Jestliže notář vydá peníze osobě označené žadatelem osobně, sepíše o jejich vydání protokol, který musí obsahovat:

a) místo a dobu vydání,

b) jméno a příjmení příjemce a údaj o zjištění jeho totožnosti,

c) údaj, že příjemce peníze převzal.

(2) Vydává-li notář peníze zástupci, platí přiměřeně § 83 odst. 1.

(3) O vydání peněz vyrozumí notář žadatele.

Notář přijme do úschovy listiny, jestliže mu je předá žadatel za účelem vydání další osobě. V tomto případě postupuje přiměřeně podle § 84 až 87.

Z notářských zápisů se vydávají stejnopisy a ověřené nebo prosté opisy. Z notářských zápisů o závětech lze vydat pouze prosté opisy.

(1) Stejnopisy notářských zápisů se vydávají účastníkům právních úkonů, jichž se notářský zápis týká, není-li v notářském zápisu stanoveno jinak. Někomu jinému mohou být také vydány, jestliže všichni účastníci s tím souhlasí. Stejnopisy notářských zápisů o osvědčení se však vydávají všem osobám, které prokáží právní zájem na vydání.

(2) Ověřené a prosté opisy notářských zápisů lze vydat osobám, kterým lze vydat stejnopisy. Jiným osobám lze ověřené a prosté opisy vydat jen se souhlasem osob, kterým lze vydat stejnopisy.

(3) Prosté opisy notářských zápisů o závětech lze vydat jen pořizovateli nebo jeho zmocněnci, který se vykáže plnou mocí s úředně ověřeným podpisem.

(1) Stejnopis notářského zápisu musí doslovně souhlasit s notářským zápisem. Obsahuje také opisy plných mocí a ostatních příloh notářského zápisu.

(2) Doložka o ověření stejnopisu notářského zápisu obsahuje údaje o tom, že se stejnopis shoduje doslovně s notářským zápisem, komu je stejnopis určen a kdy byl stejnopis vyhotoven. Notář doložku podepíše a připojí otisk úředního razítka notáře.

(1) Z notářského zápisu lze vydat výpis. Výpis z notářského zápisu se může týkat i jen některých samostatných právních jednání nebo jen některých skutečností uvedených v notářském zápisu. Při vydávání výpisů se použije přiměřeně postup týkající se vydávání stejnopisů.

(2) Výpis podle odstavce 1 nesmí zpochybnit obsah notářského zápisu, z něhož byl vydán.

(1) Notář může vydat potvrzení o skutečnostech známých z jeho spisů. Potvrzení se vydává účastníkům a dále osobám, které ho potřebují k uplatnění nebo hájení svých práv, pokud s tím účastníci projeví souhlas.

(2) Potvrzení vyjadřuje stručně a výstižně skutečnosti, které se potvrzují, údaj o tom, komu a k jakému účelu bylo vydáno, datum vyhotovení, otisk úředního razítka notáře a podpis notáře.