(1) Daňovou kontrolou pracovník správce daně
zjišťuje nebo prověřuje daňový
základ nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné
stanovení daně u daňového subjektu
nebo na místě, kde je to vzhledem k účelu
kontroly nejvhodnější. Daňová
kontrola se provádí v rozsahu nezbytně nutném
pro dosažení účelu podle tohoto zákona.
(2) Daňový subjekt, u něhož je prováděna
daňová kontrola, má ve vztahu k pracovníku
správce daně povinnost
a) sám nebo jím určeným pracovníkem
poskytovat informace o vlastní organizační
struktuře, o pracovní náplni jednotlivých
útvarů, o oběhu a uložení účetních
a jiných dokladů,
b) zajistit vhodné místo a podmínky k provádění
daňové kontroly,
c) předložit na požádání
záznamy, jejichž vedení bylo správcem
daně uloženo, účetní a jiné
doklady a účetní písemnosti, které
prokazují hospodářské a účetní
operace, jež jsou pro správné stanovení
daňové povinnosti rozhodné anebo o které
pracovník správce daně požádá,
a podat k nim ústně nebo písemně požadovaná
vysvětlení, má-li pracovník správce
daně pochybnost o jejich úplnosti, správnosti
nebo pravdivosti,
d) nezatajovat doklady, které má daňový
subjekt k dispozici nebo o nichž je mu známo, kde
se nacházejí,
e) předložit důkazní prostředky
prokazující jeho tvrzení v průběhu
kontroly,
f) umožnit vstup do každé provozní budovy,
místnosti, místa i obydlí, které daňový
subjekt užívá buď též k podnikání
nebo souvisí s předmětem daně, dále
do dopravních prostředků a přepravních
obalů a umožnit jednání s jakýmkoliv
svým pracovníkem,
g) zapůjčit potřebné doklady a jiné
věci mimo prostor kontrolovaného subjektu.
(3) U fyzických osob, které neprovozují podnikatelskou
činnost, se ustanovení odstavce 2 použije přiměřeně.
(4) Daňový subjekt, u něhož je prováděna
daňová kontrola, má ve vztahu k pracovníku
správce daně právo
a) na předložení služebního průkazu
pracovníkem správce daně,
b) být přítomen jednání s jeho
pracovníky,
c) předkládat v průběhu daňové
kontroly důkazní prostředky, případně
navrhovat předložení důkazních
prostředků, které on sám nemá
k dispozici,
d) podávat námitky proti postupu pracovníka
správce daně,
e) klást svědkům a znalcům otázky
při ústním jednání a místním
šetření,
f) vyjádřit se před ukončením
daňové kontroly k výsledku uvedenému
ve zprávě, ke způsobu jeho zjištění,
případně navrhnout jeho doplnění,
g) nahlížet u správce daně kdykoliv
v jeho obvyklou úřední dobu do převzatých
dokladů.
(5) Právo uvedené v odstavci 4 písm. b) si
daňový subjekt nemůže vyhradit, je-li
při daňové kontrole přítomen
statutární orgán nebo zástupce daňového
subjektu.
(6) Námitky podle odstavce 4 písm. d) vyřizuje
pracovník správce daně nejblíže
nadřízený tomu, vůči němuž
směřují. Tento nadřízený
pracovník námitce vyhoví a zajistí
nápravu nebo daňovému subjektu sdělí
písemně důvody, pro které nelze námitce
vyhovět. Proti tomuto rozhodnutí se nelze samostatně
odvolat.
(7) Převzetí dokladů a jiných věcí
podle odstavce 2 písm. g) potvrdí pracovník
správce daně ve zprávě o kontrole
nebo samostatně při převzetí. Tento
postup se použije vždy, hrozí-li nebezpečí,
že takto označené důkazní prostředky
budou zničeny, pozměněny, zavlečeny
nebo učiněny jinak nepotřebnými. Převzaté
doklady vrátí správce daně kontrolovanému
subjektu nejdéle do třiceti dnů. Ve zvlášť
složitých případech, zejména
je-li nutno zapůjčené doklady podrobit vnější
expertize, může tuto lhůtu prodloužit
orgán přímo nadřízený
správci daně. Proti těmto rozhodnutím
není přípustné samostatné odvolání.
(8) O výsledku zjištění sepíše
pracovník správce daně zprávu o daňové
kontrole. Po projednání této zprávy
ji spolupodepisuje kontrolovaný daňový subjekt
a pracovník správce daně. Bezdůvodné
odepření podpisu kontrolovaným daňovým
subjektem je pro platnost ve zprávě uvedených
zjištění bezvýznamné a o tomto
musí být ve zprávě kontrolovaný
daňový subjekt výslovně poučen.
Jedno vyhotovení kontrolní zprávy obdrží
kontrolovaný daňový subjekt. Den podpisu
zprávy je též dnem jejího doručení.
Je-li výsledkem kontrolního zjištění
skutečnost, odůvodňující dodatečné
stanovení daně, může být součástí
zprávy o daňové kontrole i dodatečný
platební výměr. Odmítne-li daňový
subjekt zprávu převzít, doručí
se mu poštou na doručenku.
(1) Správce daně doručuje úřední
písemnosti zpravidla poštou. Tyto písemnosti
může však doručit i svými pracovníky.
(2) Doručuje se v bytě, provozovně, obchodní
místnosti, kanceláři a nebo pracovním
místě, kde se osoba, jíž má být
doručeno (dále jen "příjemce"),
zdržuje. Písemnosti určené daňovému
poradci, advokátovi nebo komerčnímu právníkovi
se doručují v jejich kanceláři. Doručení
mimo tyto místnosti je platné, nebylo-li přijetí
odepřeno.
(3) Není-li místností uvedených v
odstavci 2, může se doručit všude, kde
doručovatel příjemce zastihne.
(4) Do vlastních rukou se příjemci doručují
písemnosti,
a) u nichž tak stanoví výslovně zákon,
b) je-li den doručení rozhodný pro počátek
běhu lhůty, jejíž nesplnění
by pro příjemce mohlo být spojeno s právní
újmou,
c) stanoví-li tak správce daně.
(5) Nebyl-li adresát písemnosti, která má
být doručena do vlastních rukou, zastižen,
ačkoliv se v místě doručení
zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným
způsobem, že písemnost přijde doručit
znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li
nový pokus o doručení bezvýsledný,
uloží doručovatel písemnost na poště
nebo u orgánu obce a příjemce o tom vhodným
způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si příjemce
písemnost do patnácti dnů od uložení,
považuje se poslední den této lhůty
za den doručení, i když se příjemce
o uložení nedozvěděl.
(6) Odepře-li příjemce bezdůvodně
písemnost přijmout, je doručena dnem, kdy
bylo její přijetí odepřeno; na to
musí doručovatel příjemce upozornit.
(7) Má-li příjemce zástupce s neomezenou
plnou mocí pro celé daňové řízení,
doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci.
Pokud má zástupce příjemce plnou moc
omezenou na určité úkony, doručuje
se písemnost vztahující se k takovým
úkonům příjemci i jeho zástupci.
Má-li příjemce osobně v daňovém
řízení něco vykonat, doručuje
se písemnost jemu i jeho zástupci.
(8) Má-li příjemce, který se zdržuje
v cizině, opatrovníka nebo zástupce v tuzemsku,
doručí se písemnost tomuto opatrovníku
nebo zástupci.
(9) Písemnosti určené právnickým
osobám se doručují pracovníkům
oprávněným za tyto příjemce
přijímat písemnosti. Není-li jich,
doručuje se písemnost, která je určena
do vlastních rukou, tomu, kdo je oprávněn
za příjemce jednat, ostatní písemnosti
kterémukoliv jejich pracovníku, který písemnost
přijme. Stejně se postupuje, ustanovil-li si příjemce
u pošty osobu k přijímání docházejících
zásilek.
(10) Písemnosti určené daňovému
poradci, advokátovi nebo komerčnímu právníkovi
mohou být doručovány také jejich pracovníkům,
kteří jím byli pověřeni přijímáním
písemností.
(11) Doručení osobám uvedeným v odstavci
7 až 9 a 10 platí jako doručení příjemci.
(12) Dokladem o doručení písemnosti příjemci
je řádně vyplněná doručenka.
Jsou-li o doručení pochybnosti a nebo není-li
doručenka, lze doručení prokázat jiným
vhodným způsobem.
(13) Nemůže-li příjemce potvrdit příjem
pro tělesnou indispozici, ať již přechodného
nebo trvalého rázu, podepíše se jiná
dospělá osoba jako svědek a připíše
důvod.
Příjemcům zdržujícím se
v cizině, jejichž pobyt je znám, a kteří
nemusí mít zmocněnce pro doručování,
doručují se úřední písemnosti
přímo. Je-li třeba doručit úřední
písemnost do vlastních rukou příjemce,
zašle se písemnost na mezinárodní návratku.
(1) Není-li správci daně znám pobyt
nebo sídlo příjemce, doručí
písemnost veřejnou vyhláškou.
(2) Doručení veřejnou vyhláškou
se provede tak, že se vyvěsí po dobu patnácti
dnů způsobem v místě obvyklým
oznámení o místě uložení
písemnosti s jejím přesným označením.
Oznámení o uložení písemnosti
se vyvěsí jednak v sídle správce daně,
jehož písemnost má být příjemci
doručena, a jednak v místě příjemcova
posledního pobytu nebo sídla. Vyvěšení
veřejné vyhlášky zajišťují
na dožádání příslušného
správce daně orgány obce, které také
potvrdí dobu vyvěšení. Poslední
den této lhůty se považuje za den doručení.
(1) Pokud správce daně stanoví daň
hromadným předpisným seznamem, vyloží
předpisný seznam k veřejnému nahlédnutí
po dobu třiceti dnů; počátek i dobu
vyložení veřejně vyhlásí.
Poslední den této lhůty je dnem doručení.
(2) Doručení hromadným předpisným
seznamem se provede tak, že se jeho vyložení
oznámí vyhláškou na úřední
desce obce s označením druhu daně takto stanovené,
doby, od kdy je vyložen, a označením místa,
kde do něj lze nahlédnout. Při veřejném
nahlédnutí je daňovému subjektu sdělena
jeho daňová povinnost. Vyložení hromadného
předpisného seznamu zajišťují na
dožádání příslušného
správce daně orgány obce, které také
potvrdí dobu vyložení.
(1) Řízení je zahájeno dnem, kdy podání
daňového subjektu došlo příslušnému
správci daně nebo dnem, kdy byl daňový
subjekt vyrozuměn o prvním úkonu, který
vůči němu v daňovém řízení
správce daně nebo jiné osoby, o nichž
to zákon stanoví, učinili.
(2) Stanoví-li tak tento nebo zvláštní
zákon, podávají daňové subjekty
o své daňové povinnosti příslušnému
správci daně přiznání, hlášení
a vyúčtování na předepsaných
tiskopisech.
(3) Jiná podání v daňových
věcech, jako jsou oznámení, žádosti,
návrhy, námitky, odvolání apod., lze
učinit buď písemně nebo ústně
do protokolu, či za použití přenosových
technik (dálnopis, telefax, apod.), pokud daňové
předpisy nestanoví výslovně, že
mají být učiněna písemně.
(4) Podání učiněné telegraficky
či za použití jiných přenosových
technik musí být do tří dnů
po odeslání opakováno písemně
nebo ústně do protokolu. Má-li takové
podání všechny ostatní předepsané
náležitosti, může být nedostatek
vlastnoručního podpisu odstraněn v téže
lhůtě projevem souhlasu písemně nebo
ústně do protokolu. Tuto lhůtu nelze prodloužit
ani navrátit v předešlý stav.
(5) Pro řízení je rozhodující
obsah podání, i když je nesprávně
označeno. Z podání musí být
patrno, kdo je činí, čeho se týká
a co se navrhuje.
(6) Podání se činí u místně
příslušného správce daně
a na požádání musí být
přijetí podání potvrzeno.
(7) Má-li podání vady, pro které není
způsobilé k projednání, vyzve správce
daně daňový subjekt, aby je podle jeho pokynu
a ve lhůtě, kterou správce daně stanoví,
odstranil. Současně ho poučí o následcích
spojených s jejich neodstraněním.
(8) Bude-li podání opraveno ve stanovené
lhůtě, hledí se na ně tak, jako by
bylo předloženo bez vady v den původního
podání. Bude-li opravené podání
předloženo až po uplynutí lhůty,
považuje se za podané dnem, kdy bylo podáno
po opravě. Nebude-li vyhověno výzvě
správce daně, hledí se na toto podání,
jako by vůbec nebylo podáno.
(1) Není-li správce daně, jemuž bylo
podání v daňové věci doručeno,
příslušný k projednání
věci a k rozhodnutí, je povinen podání
neprodleně postoupit příslušnému
správci daně a uvědomit o tom odesilatele.
(2) Byla-li podáním lhůta dodržena,
považuje se za zachovanou i u správce daně,
kterému věc byla postoupena.
(3) Dojde-li správci daně podání,
jehož vyřízení nespadá do jeho
působnosti, ani do působnosti jiného správce
daně, vrátí jej bez dalšího odesilateli.
(1) Daňový subjekt je oprávněn nahlédnout
do spisů týkajících se jeho daňových
povinností, s výjimkou částí
spisu uvedených v odstavci 2. Správce daně
je povinen o každém nahlížení do
spisu pořídit úřední záznam.
(2) Daňový subjekt není oprávněn
nahlížet do úřední korespondence
určené pro nadřízené orgány,
do rejstříku, do pomůcek, zápisů
a rozhodnutí sloužících výlučně
pro potřeby správce daně a dalších
podkladů, do nichž nelze umožnit nahlédnutí
s ohledem na povinnost zachovat v tajnosti poměry jiných
poplatníků.
(3) Na žádost daňového subjektu pořídí
správce daně ze spisového materiálu,
do něhož lze nahlížet, doslovné
opisy nebo stejnopisy, ověří jejich shodu
s originálem, vyznačí na nich účel
jejich užití a vydá daňovému
subjektu.
(4) Nesouhlasí-li daňový subjekt s rozsahem,
v jakém mu bylo do spisu umožněno nahlédnout,
může se odvolat do patnácti dnů ode
dne, kdy do spisu nahlížel.
(1) Pracovníci správce daně, jakož i
třetí osoby, které byly jakkoliv zúčastněny
na daňovém řízení, jsou povinni
zachovávat tajemství o tom, co se při daňovém
řízení nebo v souvislosti s ním dozvěděli,
zejména o poměrech daňových subjektů
jak osobních, tak i souvisejících s podnikáním.
(2) Osoby zúčastněné na daňovém
řízení musí být poučeny
o své povinnosti zachovávat tajemství a o
právních důsledcích porušení
této povinnosti.
(3) Pracovníci správce daně mohou
a) informace získané v daňovém řízení
poskytnout jinému pracovníku téhož nebo
jiného správce daně, odvolacímu orgánu
nebo soudu, projednávají-li tyto orgány opravný
prostředek v daňové věci nebo výkon
exekuce,
b) poskytovat informace nadřízeným orgánům
i v případech vyřizování stížností
daňových subjektů, při odborném
posuzování jednotlivých případů
a při jejich dohlídkové činnosti vykonávané
u správce daně,
c) zobecněné informace získané při
výkonu správy daní poskytnout ministerstvu
nebo federálnímu ministerstvu financí, aniž
by byly uváděny konkrétní daňové
subjekty, jichž se informace týkají. Tyto zobecněné
informace může ministerstvo poskytovat i jinému
orgánu, pokud tak stanoví zvláštní
zákon.
(4) Povinnosti zachovávat tajemství mohou být
třetí osoby zúčastněné
na daňovém řízení a pracovníci
daňového orgánu daňovým subjektem
zproštěni pouze písemně, s uvedením
rozsahu a účelu.
(5) Povinnosti zachovávat tajemství se nelze dovolávat
vůči orgánům konajícím
trestní řízení ohledně trestného
činu zkrácení daně nebo jiného
obdobného trestného činu.
(6) Za porušení povinnosti zachovávat tajemství
se považuje i využití vědomostí
získaných v daňovém řízení
nebo v souvislosti s ním pro jednání přinášející
prospěch osobě zavázané touto povinností
nebo osobám jiným a nebo jednání,
která by způsobila někomu újmu.
(7) Publikovat a jakkoliv zveřejnit jména osob,
které byly pravomocně odsouzeny za trestný
čin zkrácení daně včetně
vylíčení bližších okolností,
za nichž byl tento trestný čin spáchán,
může i pověřený pracovník
správce daně. Bez uvádění konkrétních
údajů, zejména jmenných, může
též pracovník správce daně využívat
zobecněné informace při vědecké,
publikační a pedagogické činnosti.
(8) Správce daně odpovídá za vytvoření
podmínek pro zachovávání tajemství
podle odstavce 1. To platí i při využívání
a umožnění přístupu do údajů
evidovaných pomocí výpočetní
techniky.
(1) Pracovník správce daně je z daňového
řízení vyloučen vždy, jestliže
by rozhodoval o daňových záležitostech
vlastních nebo daňových záležitostech
osob blízkých.
(2) Pracovník správce daně je z daňového
řízení vyloučen též v
případě, že se v téže věci
zúčastnil daňového řízení
jako pracovník daňového orgánu jiného
stupně.
(3) Daňový subjekt, další osoby zúčastněné
na řízení i pracovník správce
daně, jsou povinni neprodleně oznámit vedoucímu
pracovníkovi správce daně skutečnosti
uvedené v odstavci 1 a 2 a další skutečnosti
nasvědčující podjatosti pracovníka
správce daně.
(4) Splnění podmínek pro podjatost pracovníka
nutno vedle případů vedených v odstavci
1 a 2 vyvozovat z jeho poměru k předmětu
řízení anebo k osobám na řízení
zúčastněným.
(5) Pracovník, o jehož nepodjatosti jsou pochybnosti,
smí do doby, než bude rozhodnuto o jeho podjatosti,
provést ve věci jen nezbytné úkony.
(6) O vyloučení pracovníka z daňového
řízení v předmětné věci
rozhodne jeho přímo nadřízený
vedoucí pracovník. Rozhodnout o vyloučení
může i z vlastního podnětu. Při
námitce podjatosti vedoucího pracovníka správce
daně rozhodne o vyloučení vedoucí
pracovník nadřízeného správce
daně.
(7) Proti rozhodnutí o vyloučení pracovníka
podle odstavce 6 není přípustné odvolání.
(1) Není-li v tomto nebo zvláštním zákoně
stanoveno jinak, daňové řízení
se zastaví, jestliže
a) vzal navrhovatel zpět svůj návrh dříve,
než o něm bylo rozhodnuto, pokud to zákon připouští,
b) je právním nástupcem Česká
republika,
c) se zjistí během řízení,
že navrhovatel není podle zvláštních
předpisů daňovým subjektem,
d) byla zmeškána zákonná lhůta,
kterou nelze dále prodloužit nebo navrátit
v předešlý stav a nebo žádosti
o to byly zamítnuty,
e) bylo ve věci návrhu již pravomocně
rozhodnuto, nestanoví-li tento zákon jinak,
f) nebyla s návrhem vyrovnána poplatková
povinnost stanovená zvláštním zákonem
ani dodatečně na výzvu.
(2) Rozhodnutí o zastavení řízení
podle odstavce 1 písm. b) se nedoručuje, ale pouze
zakládá ve spisovém materiálu správce
daně. Všechna rozhodnutí o zastavení
řízení musí být odůvodněna.
Proti rozhodnutím, která se doručují,
se lze odvolat.
(1) Vyskytne-li se v řízení otázka,
o které již pravomocně rozhodl příslušný
orgán, je správce daně takovým rozhodnutím
vázán. Jinak si může správce
daně o takové otázce učinit úsudek
nebo dát příslušnému orgánu
podnět k zahájení řízení.
(2) Správce daně si nemůže jako o předběžné
otázce učinit úsudek o tom, zda a kým
byl spáchán trestný čin nebo přestupek,
nebo o osobním stavu občana.
(1) Správce daně předvolá osobu, jejíž
osobní účast v daňovém řízení
je nutná, a v předvolání současně
upozorní na právní důsledky nedostavení
se, včetně možnosti jejího předvedení.
Předvolání se doručuje do vlastních
rukou.
(2) V případě, že se předvolaný
bez omluvy nedostaví ani po opakovaném předvolání,
může správce daně požádat
o jeho předvedení příslušné
orgány policie. Jde-li o vojáka v činné
službě nebo o příslušníka
ozbrojeného sboru, může požádat
o jeho předvedení útvar, v němž
je předvolaný služebně zařazen.
(1) Nestanoví-li zákon jinak, náklady daňového
řízení nese příslušný
správce daně, s výjimkou nákladů
exekučních a nákladů, které
vznikly daňovému subjektu.
(2) Pokud se na výzvu správce daně zúčastní
daňového řízení
a) svědci a osoby přezvědné, náleží
jim náhrada hotových výdajů a ušlé
mzdy. Nárok je nutno uplatnit u správce daně,
na jehož výzvu se řízení zúčastnili,
současně s doklady prokazujícími uplatňované
nároky, do pěti pracovních dnů, jinak
tento nárok zaniká,
b) znalci, auditoři a tlumočníci, náleží
jim náhrada hotových výdajů a odměn,
podle zvláštních předpisů,
c) osoby, odlišné od daňových subjektů,
které mají v držení listiny a jiné
věci potřebné v daňovém řízení,
náleží jim náhrada spojená s
jejich předložením nebo ohledáním.
Nárok je nutno uplatnit u správce daně, na
jehož výzvu se řízení zúčastnily,
současně s doklady o výši uplatňovaných
nároků, do pěti pracovních dnů,
jinak tento nárok zaniká.
(3) O uplatňovaných nárocích rozhodne
příslušný správce daně
do patnácti dnů ode dne jejich uplatnění
a ve stejné lhůtě poukáže ve
prospěch oprávněných úhradu
přiznaného nároku. Proti tomuto rozhodnutí
se lze odvolat do patnácti dnů ode dne jeho doručení.
(1) Dokazování provádí správce
daně, který vede daňové řízení,
nebo z jeho pověření správce daně
dožádaný.
(2) Správce daně dbá, aby skutečnosti
rozhodné pro správné stanovení daňové
povinnosti byly zjištěny co nejúplněji
a není v tom vázán jen návrhy daňových
subjektů.
(3) Není třeba prokazovat skutečnosti obecně
známé nebo známé správci daně
z jeho činnosti, jakož i právní předpisy
uveřejněné nebo oznámené ve
Sbírce zákonů České a Slovenské
Federativní Republiky.
(4) Jako důkazních prostředků lze
užít všech prostředků, jimiž
lze ověřit skutečnosti rozhodné pro
správné stanovení daňové povinnosti
a které nejsou získány v rozporu s obecně
závaznými právními předpisy.
Jde zejména o různá podání
daňových subjektů (přiznání,
hlášení, odpovědi na výzvy správce
daně apod.), o svědecké výpovědi
a znalecké posudky, veřejné listiny, zprávy
o daňových kontrolách, protokoly a úřední
záznamy o místním šetření
a ohledání, povinné záznamy vedené
daňovými subjekty a doklady k nim apod. Pokud ohledání
nebylo možno provést v rámci místního
šetření nebo daňové kontroly,
provede se u správce daně. Je-li předmětem
dokazování daň zaplacená v zahraničí,
prokazuje se úředně ověřeným
platebním výměrem. Jednotlivé skutečnosti
rozhodné pro daňové řízení
se prokazují v rámci důkazního řízení.
Provedené důkazní řízení
pak osvědčí, které z předložených
důkazních prostředků se staly skutečně
důkazem.
(5) Nesplní-li daňový subjekt při
dokazování jím uváděných
skutečností některou ze svých zákonných
povinností, takže zde není možno daňovou
povinnost stanovit dokazováním podle odstavců
1 až 4, je správce daně oprávněn
stanovit daňovou povinnost za použití pomůcek,
které má k dispozici a nebo které si obstará
bez součinnosti s daňovým subjektem.
(6) Pomůckami podle odstavce 5 mohou být zejména
listinné doklady, výpisy z veřejných
záznamů, daňové spisy jiných
daňových subjektů, znalecké posudky
a výpovědi svědků v jiných
daňových věcech a osob přezvědných,
zprávy a vyjádření jiných správců
daně, státních orgánů a orgánů
obcí, zájmových sdružení a vlastní
poznatky správce daně, a to jak z průběhu
zdaňování u dotčeného daňového
subjektu, tak i u daňových subjektů obdobných.
(7) Dojde-li za daňového řízení
k situaci, že daňový subjekt neprokázal
své údaje ohledně daňového
základu a výše daně podle odstavců
1 až 4 a daňový základ a výši
daně nelze dostatečně spolehlivě stanovit
ani podle pomůcek, které má k dispozici správce
daně, může správce daně v dohodě
s daňovým subjektem základ daně a
daň sjednat. Tato dohoda o sjednané dani musí
být zachycena vždy protokolárně.
(8) Správce daně prokazuje:
a) doručení vlastních písemností
daňovému subjektu,
b) existenci skutečností rozhodných pro užití
právní domněnky a nebo právní
fikce,
c) existenci skutečností vyvracejících
věrohodnost, průkaznost, správnost či
úplnost účetnictví a jiných
povinných evidenci či záznamů, vedených
daňovým subjektem,
d) existenci skutečností rozhodných pro uplatnění
zákonných sankcí.
(9) Daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti,
které je povinen uvádět v přiznání,
hlášení a vyúčtování
nebo k jejichž průkazu byl správcem daně
v průběhu daňového řízení
vyzván.
(1) V daňovém řízení lze ukládat
povinnosti nebo přiznávat práva jen rozhodnutím.
Tato rozhodnutí jsou pro příjemce právně
účinná, jen, jsou-li jim řádným
způsobem doručena nebo sdělena, pokud tento
nebo zvláštní zákon nestanoví
jinak.
(2) Základní náležitosti rozhodnutí
jsou
a) označení správce daně, který
rozhodnutí vydal,
b) číslo jednací, eventuálně
i číslo platebního výměru,
datum podpisu rozhodnutí, které je dnem vydání
rozhodnutí,
c) přesné označení příjemce
rozhodnutí,
d) výrok s uvedením právních předpisů,
podle nichž bylo rozhodováno, a jde-li o peněžité
plnění také částku a číslo
účtu příslušné banky,
na nějž má být částka
zaplacena,
e) lhůta plnění,
f) poučení o místu, době a formě
podání opravného prostředku s upozorněním
na případné vyloučení odkladného
účinku,
g) vlastnoruční podpis pověřeného
pracovníka správce daně s uvedením
jména, příjmení a funkce a otisk úředního
razítka se státním znakem.
(3) Rozhodnutí obsahuje odůvodnění,
jen, stanoví-li tak tento nebo zvláštní
zákon.
(4) Chybí-li v rozhodnutí poučení
o opravných prostředcích nebo byla-li v poučení
odňata možnost opravného prostředku,
popřípadě zkrácena lhůta k
podání opravného prostředku a připouští-li
zákon ohledně předmětného rozhodnutí
opravný prostředek, uzná správce daně
opravný prostředek podaný do šesti měsíců
po doručení rozhodnutí za včas podaný.
(5) Je-li v rozhodnutí stanovena pro podání
opravného prostředku lhůta delší
než zákonná, platí lhůta uvedená
v rozhodnutí.
(6) Je-li v poučení připuštěn
opravný prostředek i tehdy, kdy jej zákon
nepřipouští, projedná se tento opravný
prostředek podaný ve shodě s poučením,
jako by jej zákon připouštěl.
(7) Chybí-li v rozhodnutí některá
z ostatních základních náležitostí,
která dle povahy rozhodnutí musí být
jejím obsahem, a nejde-li jen o zřejmou chybu v
psaní či počítání, má
to za následek neplatnost rozhodnutí. Splnění
podmínek neplatnosti ověří správce
daně, který rozhodnutí vydal.
(8) Rozhodnutí, jimiž stanoví správce
daně základ daně a daň, sděluje
správce daně daňovému subjektu formou
platebního nebo dodatečného platebního
výměru nebo hromadným předpisným
seznamem.
(9) Odchyluje-li se vyměřená daň od
přiznání, hlášení nebo
jiného oznámení, lze žádat v
odvolací lhůtě o sdělení důvodu
rozdílu mezi stanoveným daňovým základem
a daní, jež byla přiznána nebo za řízení
uznána.
(10) Doba počínající dnem, který
následuje po dni podání žádosti
podle odstavce 9, a končící dnem, kdy byl
daňový subjekt vyrozuměn o důvodech
stanovení daňového základu a daně,
se nepočítá do odvolací lhůty.
(11) V rozhodnutích o řádných i mimořádných
opravných prostředcích musí být
výrok vždy odůvodněn. Odůvodnění
není potřeba, bylo-li v rozhodnutí plně
vyhověno navrhovateli.
(12) Rozhodnutí, proti kterému nelze uplatnit řádný
opravný prostředek, je v právní moci.
(13) Rozhodnutí je vykonatelné, jestliže proti
němu nelze podat řádný opravný
prostředek a nebo jestliže jeho podání
nemá odkladný účinek a uplynula-li
zároveň lhůta plnění.