Zásada č. 17
Povinnost zachovávat tajemství
Pracovnici správce daně, jakož i třetí osoby, které byly jakkoliv zúčastněny na daňovém řízení, jsou povinni zachovávat tajemství a tam, co se při daňovém řízení dozvěděli, zejména o poměrech daňových subjekt.
Osoby zúčastněné na daňovém řízení musí být poučeny a povinnosti zachovávat, tajemství a o prvních důsledcích porušení této povinnosti.
Pracovník správce daně může informace získané v daňovém řízení poskytnout v pracovním styku jinému pracovníku správce daně, odvolacímu orgánu nebo soudu, projednávají-li tyto orgány opravný prostředek.
Ministerstvu financí České republiky nebo federálnímu ministerstvu financí mohou být mimo daňové řízení sděleny zobecněné informace získané při výkonu správy daní, aniž by byly uváděny konkrétní daňové subjekty, jichž se informace týkají.
Tyto informace mohou být poskytnuty i jinému orgánu, pokud tak stanoví zvláštní zákon (např. zákon a statní statistice).
Povinnosti zachovávat tajemství mohou být osoby zúčastněné na řízení daňovým subjektem zproštěny, a to písemně s uvedením rozsahu a účelu.
Povinnost zachovávat tajemství neplatí vůči orgánům činným v trestním řízeni, je-li zahájeno trestní stíhání.
Odůvodnění:
Cílem navrhované zásady je poskytnout ochranu soukromým záležitostem daňového poplatníka, a ta tak, že se zabrání poskytnuti informaci nezúčastněným osobám s výjimkou jiných pracovníka správce daní, kterým mohou být tyto informace poskytnuty v rozsahu potřebném pro řádný výkon správy daní.
S tím koresponduje matnost daňového subjektu poplatníka se této ochrany pro jednotlivý případ zbavit. Průlomem do zásady je její poručení při stíhání trestních daňových deliktů soudem. V jiných neb zde uvedených případech je nedodrženi této zásady zcela vyloučena.
Zásada č. 18
Vyloučení pracovníků správce daně
Pracovník správce daně je z daňového řízení vyloučen vždy, jestliže by rozhodoval a daňových záležitostech vlastních nebo daňových záležitostech osob blízkých. Osobou blízkou je manžel, příbuzný v řadě přímé a jeho manžel, sourozenec a jeho manžel, osvojitel a osvojenec.
Pracovník správce daně je z daňového řízení vyloučen tér v případě, že se v téže věci zúčastnil daňového řízení jako pracovník správce daně jiného stupně a lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti.
Stanoví se povinnost daňovému subjektu, třetím osobám, i pracovníkovi správce daně neprodleně oznámit přímo nadřízenému vedoucímu pracovníku skutečnosti nasvědčující podjatost tohoto Pracovníka v projednávané věci.
Podjatý pracovník smí provést ve věci jen nezbytné úkony.
Na základě oznámení přímého vedoucího rozhodne nadřízen vedoucí o tom, zda je pracovník správce daně z daňového řízení v předmětné věci vyloučen. Stejně rozhodne o vyloučení pracovníka z vlastního podnětu.
Proti rozhodnutí o vyloučení pracovníka není přípustné odvolání.
Při námitce podjatosti vedoucího správce daně nebo vedoucího nadřízeného orgánu, rozhodne ministerstvo financí České republiky, kterému správci daně přikáže věc k vyřízeni.
Daňový subjekt může skutečnosti, svědčící o podjatosti pracovníka správce daně oznámit kdykoliv během mizeni, musí tak ale učinit, jakmile se o nich dozví. Pokud však neoznámil skutečnosti svědčící o podjatosti pracovníka správce daně, ačkoli mu byly známy předtím, než se rozhodnutí ve věci stala pravomocným, ztrácí nárok na provedeni obnovy řízení upravené v zásadě č. 4 z tohoto důvodu.
Odůvodnění:
Navržená úprava odpovídá obdobným úpravám vyloučení daňových pracovníků uplatněným v jiných zemích a na rozdíl od dosavadní úpravy zahrnuje jak osobní, tak věcné důvody vyloučeni.
Zásada č. 19
Zastavení řízení
Daňové řízení se zastaví:
a) vzal-li navrhovatel zpět svůj dispozitivní právní úkon,
b) zanikne-li daňový subjekt - právnická osoba, bez právního nástupce nebo zemře-li daňový subjekt - občan, bez dědice a ručitele,
c) nelze-li v řízení pokračovat, neboť nejsou splněny podmínky řízení, např. řízení ve věci, v ním již bylo pravomocné rozhodnuto.
Odůvodnění:
Daňové řízení je většinou ovládána zásadou oficiality a jenom některé úkony (např. odvolání, žádost o prominutí, odklad placení apod.) jsou v dispozici poplatník. Vezme-li daňový subjekt takové podání zpět dříve, než o něm bylo rozhodnuto, nutno řízení zastavit. Pod bodem b) jsou zachyceny případy, kdy v řízení nelze pokračovat z objektivních důvodů. Pod bodem c) jsou zachyceny případy, kdy ve věci bylo např. pravomocně rozhodnuto.
Zásada č. 20
Předběžná otázka
Vyskytne-li se v řízení otázka, o které jih pravomocné rozhodl příslušný orgán, je správce daně takovým rozhodnutím vázán; jinak si může správce daní o takové otázce učinit úsudek nebo dá příslušnému orgánu podnět k zahájení řízení.
Správce daně si nemůže jako o předběžné otázce učinit úsudek atom, zda a kým byl spáchán trestný čin nebo přestupek, nebo o osobním stavu občana, přísluní-li o něm rozhodnout jinému orgánu.
Odvodnění:
V této zásadě byla převzata osvědčená úprava správního řádu.
Zásada č. 21
Předvolání, předvedení
Správce daně předvolá osoby, jejichž osobní účast v daňovém řízení je nutná a v předvoláni současné upozorni na právní důsledky nedostaveni se.
Předvolání se doručuje do vlastních rukou s tím, že v případ, že se předvolaný bez omluvy nedostaví ani po opakovaném předvolání, může být předveden. Předvedení nařizuje správce daně zvláštním opatřením. O předvedení pod příslušné orgány policie, jde-li o vojsky v činné službě či příslušníky ozbrojených sborů, pod o předvedeni jejich náčelníka.
Odůvodnění:
Tato zásada je vyjádřením zákonné povinnosti spolupůsobit v daňovém řízení a předvedení je jedna z forem přímého vynuceni této povinnosti.
Zásada č. 22
Náklady řízení
Náklady daňového řízení nese příslušný správce daně s výjimkou náklad exekučních (viz zásada č. 65).
Pokud se na výzvu správce daně zúčastni daňového řízení
a) svědci, náleží jim náhrada hotových výdajů a ušlé mzdy. Tento nárok je nutno uplatnit u příslušného správce daně t. j. toho, na jehož výzvu se řízení zúčastnili), současně s příkazem výše uplatňovaných nároků, do pěti pracovních dnů, jinak zanikl,
b) znalci, auditoři a tlumočníci, náleží jim náhrada hotových výdajů a odměn, podle zvláštních předpisů,
c) osoby, odlišné od daňových subjektů (zásada č. 5, bod 1), které mají v drcení listiny a jiné věci potřebné v daňovém řízení, náledí jim náhrada spojeni s jejich předložením nebo ohledáním. Tento nárok je nutno uplatnit u příslušného správce daně, současně s průkazem jeho výše, do pěti pracovních dní, jinak zaniká.
O uplatňovaných nárocích rozhodne příslušný správce daně do patnácti dni ode dne jejich uplatněni a přizná-li nárok, ve stejné lhůtě poukáže ve prospěch oprávněných úhradu. Proti tomuto rozhodnutí se lze odvolat do patnácti dnů ad jeho doručení.
Odůvodnění:
Jde o úpravu obdobnou ostatním procesním předpisům, kde byla, nap, oproti správnímu řádu, prodloužena lhůta pro uplatnění nároků z důvodů praktických a kde byl doplněn postup správce daně píci posuzováni a uspokojovaní nároků oprávněných osob.
Zásada č. 23
Dokazování
Dokazováni provádí správce daně, který vede daňové řízení nebo z jeho pověření, správce daně dožádaný (zásada č. 10).
Správce daně dbá, aby skutečnosti rozhodné pro správné stanoveni daňové povinnosti byly zjištěny co nejúplněji a není v čem proto vázán jen návrhy daňových subjektů. Jednotlivé důkazy hodnotí podle své úvahy a všechny provedené důkazy pak podle jejich právní relevance, v jejich vzájemných souvislostech.
Není nutný dokazovat československé obecně závazné právní předpisy, skutečnosti obecně známé nebo známé správci daně z jeho činnosti.
Jako důkazních prostředků lze užít všech prostředků, jimiž lze ověsit skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti a které nejsou v rozporu s právními předpisy. Jde zejména o rázná podání daňových subjekty (přiznání, hlášení, odpovědi na výzvy správce daně spad.), o svědecké a znalecké výpovědi, veřejné listiny,:práv o daňových kontrolách, místním šetření a ohledání, povinné záznamy vedené daňovými subjekty a doklady k ním apod. Provedené důkazní řízení pak svědčí, které z předložených důkazních prostředků se staly skutečně důkazem.
Užití pomůcek pro stanovení daňové povinnosti připadá v úvahu jako kontumační důsledek nesplnění některé ze zákonných povinností daňovým subjektem, takže zde není možno řádným dokazováním daňovou povinnost stanovit. Pomůckami mohou být např. jak listinné doklady, tak i výpisy z veřejných záznamů, vyměřovací spisy daňové jiných daňových subjektů, znalecká dobrozdání, výpovědi svědků, zprávy jiných úřadů, společnosti a poplatníků, tak i vlastní znalosti správce daně, a to jak z vlastního průběhu zdaňování u dotčeného daňového subjektu, tak i u subjektů obdobných, apod.
Správce daně prokazuje:
a) doručení vlastních písemnosti daňovému subjektu,
b) existenci skutečnosti rozhodných pro ubití právní domněnky nebo právní fikce,
c) existenci skutečností vyvracejících věrohodnost, správnost či úplnost povinných evidenci či záznamů, vedených daňovým subjektem.
Daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání, hlášení a vyúčtování nebo k jejich průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván.
Odůvodnění:
Tato zásada vymezuje kdy důkazní břemeno nese správce daně a kdy daňový subjekt, a v tamto směru znamená odstranění pochybnosti, které vyvolala současná právní úprava. Současně upravuje postup při hodnocení důkaz a využívání pomůcek v daňovém řízení. V tamto směru se navrhuje zachovat současnou právní úpravu.
Zásada č. 24
Rozhodnutí
1. V daňovém řízení lze ukládat povinnosti event. přiznávat práva výlučně rozhodnutím.
2. Základní náležitosti rozhodnutí:
- označení správce daně, který rozhodnutí vydal,
- číslo jednací,
- datum vydání rozhodnutí (tj. podpisu rozhodnutí), event. číslo platebního výměru,
- přesné označení adresáta,
- výrok (jde-li o peněžité plnění vč. částky a čísla účtu příslušného peněžního ústavu, na nějž má být částka zaplacena),
- lhůta plnění,
- odůvodnění, to vlak jen v tomto zákoně stanovených případech,
- poučení o místu, době a formě podání opravného prostředku,
- upozornění o případném vyloučení odkladného účinku,
- otisk úředního razítka se státním znakem,
- vlastnoruční podpis aprobanta s uvedením jména, příjmení a funkce.
Rozhodnutí, jimi stanout správce daně základ daní a daň, sděluje správce daně daňovému subjektu formou platebního výměru nebo hromadným předpisným seznamem.
Zákon stanoví způsob a podmínky uplatňováni hromadných předpisných seznamů.
V rozhodnutích I. stupně, jimiž se stanovuje daňová povinnost odchylující se od daně přiznané nebo za řízení uznané, lze dát v odvolací lhůtě o odůvodnění těchto rozdílů s účinky stavění běhu odvolací lhůty.
Součástí rozhodnutí je odvodnění, stanoví-li tak zákon. V rozhodnutích o opravných prostředcích (pádných i mimořádných) musí být výrok vidy odůvodněn.
Rozhodnutí, proti kterému se mlze odvolat, je v první moci.
Rozhodnutí je vykonatelné, jestliže se proti němu nelze odvolat nebo jestliže odvolání nemá odkladný účinek a uplynula-li zároveň lhůta plnění.
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava vyjadřuje specifické potřeby daňového řízení, pro něh jsou typická rozhodnutí (výzvy, opatření) předcházející stanoveni daňového základu a daně, jako např. výzva k podání přiznáni, výzva k doplněni přiznána, výzva k odstranění vad a pochybností, výzva k doručení uváděných údajů (specifikací) atd., kde z důvodu potřebné jednoduchostí řízení nelze připustit samostatné odvolání.
V náležitostech rozhodnutí je kromě obvyklých náležitosti upravených správním řádem nutno zavést některé další náležitosti, specifické pro vznik daňové povinnosti (např. částka, lhůta splatnosti, bankovní spojení).
Součástí rozhodnutí o stanoveni daně není odůvodnění, neboť buď je daní stanovena ve shodě s daní poplatníkem přiznanou, nebo s poplatníkem v průběhu vyměřovacího řízení bylo, na základě výzev, a daňovém základu a daní podrobně jednáno a v obou těchto případech jsou poplatníkovi důvody vyměřené daně důvěrně známy a šlo by tedy o zcela nadbytečný údaj.
Pro případ, že vyměřená daň se odchyluje od daně vypočtené poplatníkem v přiznáni (hlášení), nebo od daně, která byla v průběhu vyměřovacího řízení jako výsledek dokazování poplatníkem i správcem daně souhlasné uznána, je zde dána poplatníkovi mocnost požádat v odvolací lhůtě nejprve o vysvětleni, resp. odůvodnění těchto odchylek a teprve pak se proti rozhodnutí případně odvolat..
Vyloučení odvodněni v prvoinstančním řízení nemá tedy ani v těchto případech způsobit poplatníkovi újmu z nedostatku odůvodnění a je tradiční.Také obecné vyloučeni odkladného účinku daňových rozhodnutí je zcela tradiční a je vyvoláno potřebou vyloučit spekulativní využívání opravných prostředků jenom z důvodu odkladu plněni platebních povinnosti.
II. Řízení přípravné
Zásada č. 25
Registrační povinnost daňových subjektů
1. Daňový subjekt je povinen registrovat se u místně příslušného správce daně nejpozději do 15 dnů od svého vzniku. Psi registraci je povinen sdělit zejména plné jména (název), bydliště (sídlo), rodné (identifikační) číslo a jde-li o právnickou osobu nebo o fyzickou osobu, jed je podnikatelským subjektem, číslo účtu (čísla účtů) u peněžního ústavu, na němu jsou soustředěny peněžní prostředky z jeho podnikatelské činnosti a dali údaje potřebné k určeni místní příslušnosti, druhá daňových povinností, je přicházejí v úvahu a podobně.
Požadovaný rozsah údajů bude obsažen v tiskopise vydaném ministerstvem financí republiky, který bude daňový subjekt daňovému správci předkládat ve dvojím vyhotovení.
2. Je-li daňovým subjektem osoba se sídlem nebo bydlištěm v cizině, která nemá na území České republiky stelou provozovnu ani nemovitý majetek je povinna se registrovat nejpozději v den zahájení dani podrobené činnosti.
3. Správce daně prověří údaje sdělené daňovým subjektem při registraci a v případě pochybností o jejich správnosti nebo úplnosti vyzve daňový subjekt, aby údaje blíže vysvětlil, změnil nebo doplnil a zároveň určí lhůtu, v níž musí daňový subjekt na výzvu odpovědět. Dodrží-li daňový subjekt tuto lhůtu, považuje se za dodrženou i lhůta uvedená v odstavci 1, jestliže jinak k porušení lhůty uvedené v odstavci 1 nedošlo.
4. Správce daně, u něhož je daňový subjekt zaregistrován mu přidělí daňové identifikační číslo a registraci potvrdí na kopii registračního tiskopisu.
5. Registrační povinnost nemá fyzická osoba, která není podnikatelským subjektem a osoba se sídlem nebo bydlištěm v cizině, pokud se stanou daňovými subjekty pouze jednorázově, na základě rozhodnutí správce daně nebo jiného orgánu o uložení daně. Předpokladem je, že toto rozhodnutí je podmínkou vzniku daňové povinnosti a uvedené subjekty nemají na území České republiky jinou daňovou povinnost. V těchto případech správce daně zaregistruje daňový subjekt sám, z moci úřední.
6. Změní-li se údaje, které je daňový subjekt povinen při registraci sdělit, oznámí změny daňový subjekt správci daně. Zákon stanoví postup při registraci v případech, kdy dojde ke změně místní příslušnosti a součinnosti správců daně v těchto případech.
Správce daně vede též evidenci nezaregistrovaných daňových subjektů.
Odůvodnění:
Podchycení všech daňových subjektů správcem daně patří k základním předpokladům řádného výkonů správy daní. Registrační povinnost se bude vztahovat na všechny podnikatelské subjekty a na určitou část občanů, kteří podnikatelskými subjekty nejsou. Část daňových subjektů zaregistruje správce daně sám z moci úřední. Daňovému subjektu bude přiděleno daňové identifikační číslo složené z předčíslí, které vyjádří, u kterého správce daně je subjekt zaregistrován, a z kmenového čísla, kterým bude buď rodné nebo identifikační číslo přidělené podnikatelskému subjektu statistickým orgánem.
Zásada č. 26
Součinnost třetích osob
1. Státní orgány, které ukládají daně na základě zvláštních předpisů (např. orgány ochrany zemědělského půdního fondu ukládají odvod za odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě), mají povinnost zaslat místně příslušnému správci daně rozhodnutí o uložení daně s doložkou vykonatelnosti. Správce daně zajišťuje vybrání daně;
2. Orgány, které v blokovém řízení ukládají a vybírají pokuty (např. policie) obdrží od správce daně evidované pokutové bloky a správce daně s nimi projedná termíny, v nichž budou tyto orgány vybrané pokuty odvádět na účet správce daně;
3. Soudy, notářství a jiné státní orgány v případech, kdy předmět řízení před nimi je podle zvláštních předpisů rovněž zdaňován, nahlašují údaje potřebné pro správce daně k vyměření daně;
4. Státní kontrolní orgány mají povinnost sdělovat správcům daně výsledky kontrol, pokud mají vztah k daňovým povinnostem;
5. Státní a jiné orgány a právnické osoby, které z úřední povinnosti anebo vzhledem k předmětu své činnosti vedou evidenci osob a jejich majetku jsou povinny být v případě potřeby a v nezbytném rozsahu nápomocny správcům daně;
6. Svědci a osoby, které mají listiny a jiné věci, jež mohou být důkazním prostředkem při správě daní jsou povinny na výzvu správce daně listiny a jiné věci vydat, resp. zapůjčit;
7. Osoby, které jsou podnikatelskými subjekty a provádějí výplaty fyzickým osobám, které nejsou podnikatelskými subjekty, a při těchto výplatách nesrážejí daň, jsou povinny uskutečněné výplaty oznamovat příslušnému správci daně;
8. Orgány policie spolupracuji se správci daně zejména v případech, kdy se osoba dobrovolně nedostaví k jednání před správcem daně a bude nezbytné ji předvést.
Práva a povinnosti třetích osob vznikají buď přímo ze zákona nebo na základě výzvy či rozhodnutí správce daně.
Odůvodnění:
Vedle vztahů daňových subjekty ke správcem daně a v souvislosti s těmito vztahy vznikají ke správcům daně i práva a povinnosti třetích osob. V zajmu první jistoty zákon vymezí okruh třetích osob a rozsah jejich konkrétních práv a povinností k daňovým orgánům. Součinnost třetích osob se správci daně je vedle součinnosti samotných daňových subjekt k pádnému, alf i k hospodárnému výkonu správy daní nezbytni.
Zásada č. 27
Ukončení činnosti
Správce daně píci zjištění, že právnická nebo fyzicky osoba přestala vykonávat činnost nebo pobírat příjmy podrobené dani, učiní opatření potřebná k urychlenému stanoveni daňových základ daní a k vybráni nedoplatky na věcech daních za celou dubu činnosti právnické či fyzické osoby, ze které plynuly příjmy podléhající zdaněni.
Daňový subjekt je povinen předložit současně se žádostí o výmaz z obchodního rejstříku písemný souhlas správce daně, jeho vydání si vydá.
Proti rozhodnutí správce daně o žádosti daňového subjektu se nelze odvolat.
Je-li dost zamítnuta, dali žádost máte daňový subjekt podat po jednom měsíci ode dne, kdy mu byla zamítavé rozhodnutí doručeno Rozhodnutí o žádosti se sděluje daňovému subjektu a rejstříkovému soudu.
Odůvodnění:
Pro řádné zabezpečení příjmů státního rozpočtu je třeba, aby správce daně učinil při likvidaci nebo jiném zániku daňových subjektů nezbytné úkony k úhradě inkasa daní, nedoplatků apod. a zároveň je třeba zajistit aby daňový subjekt byl nucen vyrovnat své závazky vůči správci daní.
Daňový subjekt požádá správce daně o vydáni písemného potvrzeni.
Zásada č. 28
Vyhledávací činnost
Správce daně je povinen ověřovat úplnost evidovaných či registrovaných daňových subjektů a zjišťovat též údaje týkající se jejich příjmů, majetkových poměrů a dalších skutečností rozhodných pro správné a úplné zdanění.
Při této činnosti má správce daně stejná oprávnění jako při místním šetření a daňové kontrole.
Jde a činnost vykonávanou bez přímé součinnosti daňovým subjektem a její výsledky jsou využity a po zahájení příslušného daňového řízení.
Odůvodnění:
Vyhledávací činnost je nedílnou součásti správy daní, která se bude, zejména v současných podmínkách, dostávat do popředí činnosti správce daně a bude Zahrnovat stále větní rozsah skutečnosti, které bude nutno prověřit tak, aby bylo mocné zjistit pokud mono veškeré příjmy podléhající zdanění. Proto je nezbytné ustanovení o vyhledávací činnosti zakotvit v zákonu o správě daní jako samostatné ustanovení a správce daně vybavit stejným oprávněním, jaké má při provádění daňové kontroly.
Zásada č. 29
Pokuty
Ten, kdo nesplní ve stanovené lhůtě rozhodnutím uloženou nebo ze zákona vyplývající povinnost nepeněžité povahy (např. registrační povinnost, povinnost nahlásit změnu údajů, které je povinen při registraci sdělit), může být opakovaně pokutován; souhrn všech pokut ulovených za jeden delikt, nesmí přesáhnout 2 000 000,- Kčs. Tímto zákonem se stanoví druhy deliktů a jim odpovídající maximální výše pokut.
Je-li správcem daně obec, je pokuta příjmem rozpočtu obce, v ostatních případech jsou pokuty ukládané správcem daně příjmem státního rozpočtu České republiky.
Proti rozhodnutí a uložení pokuty se lze odvolat.
Pokutu nelze uložit, uplynuly-li od kance roku, v němž došlo k jednáni zakládajícímu právo na uložení pokuty, dva roky. Právo vyměřenou pokutu vymáhat se promlčuje po 5 letech od vykonatelnosti rozhodnutí.
Odůvodnění:
V této zásadě jde o vynuceni plněni důležitých povinnosti v daňovém řízení; jejich nedbání nemůže být ponecháno bez přiměřené sankce. Obdobná ustanovení obsahuje i současná právní úprava.
Zásada č. 30
Záznamní povinnost
Správce daně může uložit daňovému subjektu, aby kromě evidence stanovené obecné závaznými prvními předpisy, vedl zvláštní záznamy, potřebné pro správné stanoveni daňového základu a daně.
Povinnost vést záznamy ukládá správce daně formou rozhodnuty, proti kterému se nelze samostatně odvolat. Součástí rozhodnutí musí být přesné stanoveni zaznamenávaných údajů a jejich členěni a uspořádáni, včetně návaznosti na doklady, v nichž je záznam veden.
Správce daně je oprávněn přesvědčovat se již v průběhu zdaňovaného období o plnění záznamní povinnosti u daňového subjektu a ukládat mu rozhodnutím povinnosti k odstranění závad. Proti tomuto rozhodnuta není odvolání přípustné.
Doklady vztahující se k vedení záznamní povinnosti je poplatník povinen uchovávat po dobu, v níž zanikne právo daň vyměřit či dodatečně stanovit.
Odůvodnění:
Správci daně musí být ponechána možnost vyžádat si pro správné stanoveni základu daně v některých případech podrobněji podklady neb ty, které by bylo mono jinak získat na základě obecně závazných právních předpisů. Jedná se např. o denní záznamy o příjmech a výdajích, vedení evidence motorových vozidel, vedení evidence základních prostředků apod.
III. Řízení vyměřovací
Zásada č. 31
Daňové přiznání (hlášení)
Vyměřovací řízení je zahájeno podáním daňového přiznání nebo hlášeni daňového subjektu nebo vydáním výzvy správcem daně k podání daňového přiznáni nebo hlášena.
Daňové poznání nebo hlášení je povinen v zákonné lhůtě podat každý, komu vzniká podle hmotně právního daňového předpisu daňová povinnost a ve lhůtě stanovené správcem daně každý, kdo je k jeho podání vyzván. Daňová přiznáni nebo hlášeni lze účinně podat jen na tiskopise, vydaném ministerstvem financí České republiky.
Daňové přiznání nepadává fyzicky osoba, která měla a uplynulé zdaňovací období jen jeden příjem z pracovního a jemu podobného poměru, z něhou jí daň byla vybírána srážkou, případně měla příjem zdaňovaný paušální částkou, vybíranou srážkou.
Nebude-li příslušným daňovým předpisem stanoveno jinak, podává se daňové přiznání (hlášeni) nejpozději do 30. 4. roku, následujícího po uplynutí zdaňovacího období. Bude-li daňové přiznání padáváno prostřednictvím daňového poradce, bude lhůta pro jeho předložení prodloužena a 3 měsíce. 1 návaznosti na příslušné hmotně právní daňové předpisy tento zákon stanoví, kterých daňových přiznání se tato prodloužená lhůta tyká.
Odůvodnění:
Zásada vychází z nezbytného požadavku na úplnost a jednoznačnost skutečností potřebných pro pádné stanovení daní. Proto nelze jako zahájení řízení připustit jiný způsob neb padáni na tiskopisu ministerstva financí České republiky, který uvedené požadavky zabezpečí.
I když je zákonná povinnost k podání daňového přiznání nebo hlášení, nelze ponechat samotné zahájení řízení jen na tomto podání, ale musí zde být rovnocenná mocnost zahájení řízení pro správce daně, a ta případně i proti vůli povinného subjektu. Je v zájmu pádné správy daní umocnit, z hlediska lhůt pro předloženi daňových přiznání, aby tato přiznání mohla být daňovými poradci řádně přezkoumána. Tato úprava je bědná ve většině zemí Evropského společenství.
Zásada č. 33
Přiznání k majetku
Fyzické osoby, které mají v České republice trvalé bydliště nebo se zde obvykle zdržují alespoň.183 dní v kalendářním roce, přihlásí, ke stanovenému datu majetek, který k tomuto datu vlastni v tuzemsku i v cizině.
Fyzické osoby, které nemají v České republice trvalé bydliště ani se zde obvykle nezdrhuji, přihlásí ke stanovenému datu svůj nemovitý majetek, který se nachází v České republice.
Právnické osoby zabývající se podnikatelskou činnosti se sídlem na území České republiky, přihlásí ke stanovenému datu majetek, který k tomuto datu vlastní v tuzemsku i v cizině.
Právnické osoby se sídlem v cizině přihlásí ke stanovenému datu nemovitosti, které vlastní v České republice.
Do přiznáni k majetku se uvádí jmenovitě veškeré nemovitosti a movití majetek (věci a práva), jehož souhrnná hodnota činí více neb 1 mil. Kčs. Movité věci budou pro tyto účely oceněny obecnou cenou.. Vláda České republiky může svým nařízením uvedenou hranici změnit.
Přihlášení nepodléhá majetek, který je výslovně tímto zákonem od přihlašovací povinnosti osvobozen.
K tomu účelu předloží správci daně v místě svého trvalého bydliště, resp. sídla (v případě neresidenta podle místa, kde se nemovitost nachází) přiznání k majetku na vzoru vydaném ministerstvem financí České republiky (dále jen "přiznání k majetku"), a to vždy do 31. května bědného roku podle stavu k 1. 1. 1993, k 1.1. 1995 a dále vidy po třech letech.
Na základě přiznání k majetku u osob, které jsou povinny majetek hlásit, zjistí správce daně jeho přírůstky v jednotlivých letech.
Na výzvu správce daně má povinni osoba povinnost prokázat u majetkových přírůstků, že byly pořízeny ze zdaněných příjmů.
Z majetkových přírůstků, u nichž toto nebylo prokázáno, stanoví správce daně daň z příjmy, resp. daň dědickou, darovací a z převodu nemovitosti, dodatečně podle československých hmotně právních daňových předpisů, u cizích státních příslušníků s přihlédnutím k mezinárodním smlouvám o zamezení dvojího zdanění.
Právo dodatečně stanovit daň na základě přiznaní k majetku zaniká po dvaceti letech počínaje rokem následujícím po roce, kdy byla povinnost podat majetková přiznání.
Správce daně má právo prověřit správnost a úplnost údaj uvedených v přiznáni majetku. Pro tuto kontrolu platí přiměřeně ustanovení a daňové kontrole.
Odůvodnění:
Zavádí se nový institut - Přiznání k majetku. Přiznáni k majetku bude podléhat movitý i nemovitý majetek včetně úsporných vkladů, cenných papíry a pod., kromě majetku, který bude výslovně od přihlášení osvobozen.
Neuvažuje se např. vztahovat přihlašovací povinnost na bytová zmizeni, včetně šatstva, prádla, obuvi apod., pokud slouží k osobní potřebě toho, kdo je povinen majetek přihlásit, dále umělecká díla ve vlastnictví autora atd. Vzhledem k tomu, že se předpokládá zejména do r. 1995 velký pohyb ve vlastnických vztazích, navrhuje se zpočátku Podávat primáni k majetku po dvou letech, dále pak ve tříletých intervalech. Cenou obecnou pro ocenění movitých věci se rozumí cena, za kterou by bylo možno na trhu tuto věc koupit nebo prodat. Důvodem zavedení tohoto ustanovení je v plné šíři postihnout veškeré příjmy daňového subjektu, tj. např. i ty, které byly získány z nelegálních zdroj apod. Zavedení tohoto nového institutu je podmínkou pádné daňové správy.
Zásada č. 33
Doplňovací řízení
Má-li podané přiznání nebo hlášení takové zřejmé vady, které se činí nezpůsobilými k pádnému projednání, správce daně je vrátí s pokynem k jejich odstraněni (a s poučením o následcích spojených s neodstraněním vad), stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, která nesmí být kratší ne 15 dnů.
Jsou-li vady odstraněny ve stanovené lhůtě, hledí se na toto přiznání nebo hlášení, jako by bylo podáno ve lhůtě, v které bylo podáno původní přiznání nebo hlášeni.
Není-li vyhověno požadavku výzvy, má se za to, že přiznání nebo hlášení nebylo vůbec podáno.
Odůvodnění:
Smyslem této fáze řízení je odstranit takové zřejmé vady písemných podání, které je činí nezpůsobilými k projednání.