Zásady zákona České národní rady o správě daní a poplatků
I. Obecná ustanovení
Zásada č. 1
Rozsah působnosti
1. Zákon upraví správu ve věcech daní, odvodů, poplatků a jiných plateb (dále jen "daně"), jež jsou příjmem státních rozpočtů, státních fondů a územních rozpočtů, s výjimkou
- cla,
- poplatky, ukládaných a vybíraných orgány federace v rámci jejich působnosti,
- příjmy územních rozpočtů, ukládaných a vybíraných územními samosprávnými orgány v rámci jejich samosprávné působnosti,
- příjmů, pokud je ve prospěch státu ukládají a vymáhají soudy,
- příjmů, které souvisí s finančními vztahy mezi rozpočty a fondy nebo s činnosti, na kterou se vtahuje předpis obchodního nebo soukromého (pracovního, občanského a j.) práva.
2. Podle tohoto zákona postupuji územní finanční orgány [Zákon ČNB č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech] a další správní orgány České republiky věcně příslušné podle zvláštních zákonů ke správě daní (dále jen "správce daně"), daňové subjekty vymezené daňovými předpisy, jakož i třetí osoby vymezené v těchto zásadách.
Odůvodnění:
Rozsah působnosti je volen tak, aby zahrnoval, až na vymezené výjimky, správu veškerých příjmů státních rozpočtů, státních fondů a rozpočtů územních a samosprávných orgánů (obcí) bez ohledu na to, zda se tyto příjmy nazývají daně, odvody, poplatky či jinak a ať již je správou pověřen kdokoliv. Zahrnuje tedy i správu daní, které v současné době nejsou součástí platného právního lidu a jejich zavedení se předpoklad. Výjimku přitom tvoří státní příjmy, které, z důvodu rozděleni působnosti mezi rázné orgány, anebo pro samotnou povahu státního příjmu (např. jde o výnosy rozpočtové organizace z prodeje vyřazeného inventáře) není možné ani účelné podřídit režimu zákona o správě daní.
Zásada č. 2
Základní zásady řízení o daních
1. V řízení o daních (dále jen "daňové řízení) se postupuje podle těchto zásad:
a) správci daně jednají v souladu se zákony a jinými obecně závaznými předpisy a jsou povinni chránit zájmy sutu a dbát na zachováni prav a právem chráněných zájmu daňových subjektů a ostatních osob na řízení zúčastněných,
b) správci daně postupuji v řízení v úzké součinnosti s daňovými subjekty a při vyžadování plnění jejich daňových povinností voli jen takové prostředky, které je nejméně zatěžují,
c) správce daně při rozhodování hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom přihlíží ke všemu, co v daňovém řízení vyšlo najevo,
d) řízení musí být jednoduché a neformální a musí zajišťovat hospodárné dosažení cíle řízení,
e) daňové řízení je vždy neveřejné,
f) osoby, s výjimkou daňových subjektů, které byly jakkoli zúčastněny na řízení, jsou povinny zachovat v tajnosti vše, co se v řízení dozvěděly. Této povinnosti mohou být dle zákonných podmínek zproštěny,
g) správce daně může zahájit daňové řízení i z vlastního podnětu, zejména v případech, kdy daňový subjekt v daňovém řízení neplní řádně své povinnosti.
2. Daňové subjekty a jiné osoby zúčastněné na daňovém řízení mají povinnost součinnosti se správcem daně v rozsahu a způsobem stanoveným zákonem; všechny povinné subjekty mají před správcem daně rovná práva a povinnosti.
3. Ministerstvo financí České republiky bude spolupracovat s ministerstvem financí Slovenské republiky, za účelem dosažení jednotného postupu při správě daní.
Odůvodnění:
Základní zásady řízení vyjadřují hlavní postupy nezbytné pro dosažení cíle řízení, tj. pro správné stanovení a včasné vybrání daně. Jde o zásady obvyklé jak v československém daňovém řízení, tak i v daňovém řízení ostatních vyspělých evropských zemí. Splnění daňových povinností nelze ponechat pouze na vůli povinných subjektů, proto se v zásadách daňového řízení promítá i zásada oficiality. Návrh zakotvuje i koordinaci postupu obou republika při správě daní.
Zásada č. 3
Úřední jazyk
Před správci daně se jedná v českém nebo slovenském jazyce. Pokud bude chtít poplatník jednat v cizím jazyce, musí si na své náklady obstarat tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků. Písemná podání, jako daňová přiznání, oznámení, žádosti, návrhy, odvolání a jiná písemná sdělení, musí být učiněna v českém nebo slovenském jazyce.
Tento zákon stanoví podmínky, za kterých mají národností a etnickém menšiny právo užívat svůj jazyk.
Odůvodnění:
Uzákonění úředního jazyka v daňovém řízení považujeme za nezbytné. V daňovém řízení jde o složité vztahy, přičemž jednání v jiných jazycích je spojeno s nebezpečím nedorozumění s vážnými majetkovými důsledky pro poplatníka. Toto opatření považujeme za nezbytné zejména vzhledem k množícím se případům zahraničních poplatníků, kteří již dnes inklinují jednat v daňovém řízení ve svém mateřském jazyce.
Zásada č. 4
Místní příslušnost
1. Místní příslušnost správců daně se řídí:
a) sídlem, je-li povinný subjekt právnickou osobou se sídlem na území České republiky,
b) bydlištěm, je-li povinný subjekt fyzickou osobou, která má bydliště na území České republiky. Za bydliště se považuje místo, kde se osoba zdržuje s úmyslem se v tomto místě trvale zdržovat,
c) nemá-li povinný subjekt na území České republiky sídlo nebo bydliště, řídí se místní příslušnost
- sídlem jeho stálé provozovny,
- místem, v němž po tu část roku, kdy na území České republiky vykonává činnost, vykonává tuto činnost po převážnou dobu nebo
- místem, v němž se nachází na území České republiky převážná část jeho nemovitého majetku.
U každého z těchto subjektů se uplatní pouze jedno z uvedených kritérií. Při výběru kriteria se postupuje podle pořadí, v němž jsou kriteria v tomto odstavci uvedena,
d) místem přechodu státní hranice, vzniká-li, podle daňových předpisů, daňová povinnost okamžikem přechodu státní hranice. V těchto případech se neuplatní kriteria uvedené pod písm. a) až c).
2. Pro určení místní příslušnosti podle kriterií uvedených pod písm. a) až c) je rozhodný stav v poslední den kalendářního roku
3. V případech, kde nestačí pro stanovení místní příslušnosti výše uvedená kriteria, provede řízení správce daně, který řízení zahájil první, pokud se příslušní správci daně nedohodnou jinak. Je-li místně příslušných několik správců daně a každý z nich odmítá provést řízeni, správní orgán vyššího stupně jim nejblíže nadřízen stanoví, který z nich řízení provede.
Týká-li se případ dvou nebo více správních orgánů vyššího stupně, stanoví místní příslušnost ministerstva financí České republiky.
Odůvodnění:
Zvláštní zákony upravující místní příslušnost (např. zákon a územních finančních orgánech), není tuto otázku komplexně a v souladu s požadavky daňové správy. Neřeší ani kolizní situace, a není v nich zakotvena ani zásada předstihu. Místní příslušnost ke správci daní vybíraných při přechodu hranice bude definitivním řešena v návaznosti na rozhodnutí o návrhu novely zákona o čs. federaci, podle něho by daně v těchto případech spravovaly celní orgány. Jinak by byla nutno zřídit na jednotlivých celnicích detašovaná pracoviště příslušného správce daně.
Zásada. č. 5
Osoby zúčastněné na řízení
Daňového řízení se zúčastňují tyto osoby
1. daňové subjekty, jimiž se rozumějí poplatnici, plátci, dědicové a právní nástupci, fyzické či právnické osoby, které jako subjekt té které daní vymezují hmotné první daňové předpisy.
2. třetí osoby, jimiž se rozumějí
a) svědci,
b) osoby, které mají listiny a jiné věci, potřebné v daňovém řízeni,
c) znalci, auditoři a tlumočníci,
d) ručitelé, poddlužníci a plátci působící v rámci zajišťovacího a vymáhacího řízení,
e) správci konkursní podstaty, vyrovnávací správci,
f) statní orgány a orgány obci,
g) případně další osoby, které mají povinnost součinnosti se správcem daně v rozsahu a způsobem stanoveným zákonem.
3. Každá fyzická či právnická osoba je povinna podat svědectví nebo vypovídat jako osoba přezvědná o skutkových okolnostech, důležitých pro daňové věci jiných osob. Svědectví, znalecké posudky a výpovědi přezvědných osob musejí být pravdivé, podle nejlepšího vědomí a svědomí (správce daně je povinen upozornit na právní důsledky porušení této povinnosti), může být podána písemně nebo ústně do protokolu. Správce daně může uložit, aby se svědek (znalec) dostavil osobně k podání svědectví (znaleckého posudku).
Tento zákon stanoví, kdo nemůže být jako svědek (znalec) slyšen a v kterých případech mohou osoby svědeckou výpověď, znalecký posudek či výpověď jako přezvědné osoby; odmítnout a event. náhrady svědečného, znalečného a náhrady nákladů. Tyto instituty budou upraveny způsobem obvyklým v zemích Evropského společenství.
Odůvodnění:
Jde o výčet osob, které mají účast v daňovém řízeni. Jejich odlišení vyjadřuje různost jejich postavení v řízeni, které je dále přesněji upravena. Při vypracování návrhu paragrafovaného znění zákona bude ministerstva financí vycházet z požadavku na harmonizaci tohoto předpisu s dokumenty přijatými v rámci Evropského společenství, a to nejen pokud jde o tuto zásadu.
Zásada č. 6
Daňový poplatník, daňový plátce
Poplatníkem se rozumí osoba, jejíž příjmy, majetek nebes úkony jsou přímo podrobeny dani a on sem svoji daňovou povinnost vyrovnává.
Plátcem se rozumí osoba, která odvádí daň vybranou nebo sraženou jiným subjektům (poplatníkům), a to pod vlastní majetkovou odpovědností.
Odůvodnění:
Hmotně první předpisy daňové zakládají povinnosti poplatníkům a plátcům, aniž by tyto důležité pojmy legálně vymezovaly.
Proto je nutno učinit, tak v navrhovaném procesním předpise pro celý obor.
Zásada č. 7
Způsobilost k jednání
Daňový subjekt, který je fyzickou osobou, jedné ve vztahu ke správci daně osobně a v takovém rozsahu, v jakém m způsobilost vlastními úkony nabývat práva a brát na sebe povinnosti. Za účastníka řízení, které nemá procesní způsobilost., jedná jeho zákonný zástupce (rodič, opatrovník stanoveny soudem).
Příslušný správce daně ustanoví opatrovníka svým rozhodnutím, pokud jej neustanovil soud.
Stejně se postupuje u daňových subjektů, jejichž pobyt není znám a kteří si zástupce neustanovili, jako i vůči těm, kdos byli zbaveni způsobilosti k právním úkonům nebo jim byla omezena výrokem soudu.
Daňový subjekt, který je právnickou osobou, jedné statut brním orgánem nebo za něj jedná zástupce. Jedna také tím pracovníkem, který byl povězen určitou činností a je zmocněn ke všem úkonům, k nimi při této činnosti obvykle dochází.
Daňové subjekty a jejich zákonní zástupci se mohou nechat zastupovat zástupcem, jemu udělí písemné nebo ústně do protokolu plnou moc buď pro celé řízení nebes jen pro určité úkony.
Zastupováni daňového subjektu zástupcem nevylučuje, aby ve věci jednal správce daně s daňovým subjektem přímo nebo aby vyzval k některým úkonům přímo daňový subjekt, který je pak povinen splnit je osobně. O tomto jednaní musí být zástupce správcem daní zpraven. Budou-li učiněny v téže věci dva úkony, zástupcem a daňovým subjektem, které si odparuji, respektuje správce daně úkon daňového subjektu. Rovněž o tomto jednání musí být zástupce správcem daně zpraven.
Učinilo-li několik daňových subjektu společné podání nebo vystupuji-li ve společné věci, anebo jsou spoluvlastníky věci, jsou povinni si na výzvu správce daně stanovit pro účely daňového řízení společného zástupce. Neučiní-li tak, stonaví jej správce daně.
Správce daně je oprávněn nepřipustit nebo z řízení vyloučit zástupce, pokud by docházelo ke kolizi se zájmy jiných daňových subjektů.
Je-li zástupcem daňový poradce, advokát či komerční právník s plnou mocí, nemůže být platně vyloučen z těchto úkonů:
1. podání daňového přiznání nebo hlášení,
2. podání odvolání do prvoinstančního rozhodnutí správce daně,
3. podání návrhu na uplatnění mimořádných opravných prostředků.
Není-li zastupováním pověřen daňový poradce, advokát či komerční právník, může zástupce na základě plné moci zastupovat současně toliko jeden daňový subjekt (nejde-li o společného zástupce) u jednoho správce daně.
Odůvodnění:
Kromě obecné uplatňovaných zásad pro zastupováni bylo nutno, s ohledem na specifika daňového řízení, uplatnit možnosti vyloučeni některých zástupců, nepřipustit pokoutní zastupování a v oboru profesionálního zastupování zajistit nezbytnou odbornou kvalifikaci. Aby nemohl být poškozen daňový subjekt (v souvislosti s vyloučením zástupce) za zmeškání lhůty stanovené pro podání daňového přiznání nebo hlášeni a pro podání opravných prostředků, je navrženo omezeni možnosti vyloučit zástupce z těchto úkonů.
Zásada č. 8
Protokol a ústním jednání, úřední záznam
O ústním jednaní se sepíše protokol. Protokol je veřejnou listinou. Zákon upraví náležitosti protokolu, postup při opravě chyb, námitkách směřujících proti jeho obsahu, první důsledky odmítnutí podpisu protokolu.
Součástí protokolu budou opatření přijatá při ústním projednáni věcí, včetně rozhodnutí vyhlášeného při jednání.
Úřední záznamy zachycují všechny skutečnosti mající vztah k daňovým spisům, jako např. různá ústní sdělení, oznámení, poznámky, obsah telefonických hovorů. Obsah úředního záznamu potvrdí správce daně připojením podpisu a data. Pro náležitosti úředního záznamu platí přiměřeně ustanovení týkající se protokolu..
Odůvodnění:
Jde o správní instituty převzaté ze současné úpravy v zákoně o správním řízení, jejich význam spočívá v tom, že protokol je vlastně důkazem o tam, co je v něm uvedeno. Ubední záznam je určen pro zachycení ostatních skutečností majících vztah k daňovému řízeni.
Zásada č. 9
Lhůty
1. Daně a zálohy na daně platí daňové subjekty ve lhůtách stanovených
a) v hmotně právních předpisech upravujících daně,
b) rozhodnutím správce daně, je-li ukládána daňová povinnost správcem daně v případech stanovených tímto zákonem.
2. Lhůta splatnosti stanoveni rozhodnutím správce daně je zpravidla patnáctidenní, nesmí vlak být kratší než osm a delší než třicet dni.
3. Počátkem lhůty splatnosti stanovené rozhodnutím správce daně jeden, který následuje po dni, v něm bylo rozhodnutí správce daně daňovému subjektu doručena. Podaní opravného prostředku proti rozhodnutí správce daně nepřerušuje ani nestaví běh lhůty splatnosti a daňový subjekt je povinen i v tamto případě daň nebo zálohu na daň ve lhůtě splatnosti zaplatit.
4. Poslední den lhůty splatnosti stanovené zákonem nebo rozhodnutím správce daně je nejzazším dnem lhůty, v němu musí být daň nebo záloha na daň zaplacena. Lhůtu splatnosti nelze prodloužit, a ta ani při rozhodování a opravném prostředku podaném proti rozhodnutí, v němu byla lhůta splatnosti stanovena.
5. Lhůty určené podle měsíců, týdny nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy dalo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ta v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na den, který není pracovním dnem, považuje se lhůta za dodrženou, je-li úkon proveden nejbližší pracovní den.
Odůvodnění:
Zásada vychází ze současné právní úpravy a jejím účelem je přesně vymezit způsob placení daní a omezit případné spekulace týkající se odložení plateb padáním opravných prostředků.
Zásada č. 10
Dožádání a delegace
Místně příslušný správce daně může požádat a provedení jednotlivých úkonů kteréhokoliv jiného správce daně toho nebo nižšího stupně, může-li dodaný správce daně daný úkon provést snadněji, hospodárněji nebo rychleji. Dožádaný správce daně je povinen žádosti vyhovět, nebo sdělit důvody, pro které dožádání vyhovět nemůže.
Případné spory mezi správci daně o účelnosti dodání rozhoduje orgán nadřízený dožádanému správci daně.
Na návrh daňového subjektu nebo z podnětu správce daně může správní orgán vyššího stupně, shledá-li důvody uvedené v návrhu za opodstatněné, delegovat správu daně na jiného, jemu podřízeného správce daně.
Rozhodnutí a delegaci sdělí daňovému subjektu správce daně, který byl ve věci dosud příslušný. Proti rozhodnutí a delegaci není přípustný samostatný opravný prostředek.
Odůvodnění:
Skutkový stav věci zjišťuje zásadně daňový úřad příslušný k daňovému řízení. Neznamená ta však, že by tento úřad musel nezbytně provádět vždy sám všechny potřebné procesní úkony v průběhu řízení. Tak např. v případě nebezpečí z prodlení je povinen nezbytné úkony provést správce daně, který není příslušný k rozhodnutí. Tyto úkony pak provádí na základě dožádání místně příslušného správce daně. Dožádání lze uplatnit i v případě, že provedení některých procesních úkon nepříslušným správcem daně se považuje za účelné z jiných důvodů.
Od dožádání je třeba odlišit delegaci, kdy dochází ke změně příslušnosti ke správě daní.
Zásada č. 11
Místní šetření
Pracovník správce daně má v každé přiměřené denní době právo na neomezený přístup do kterékoliv provozní budovy a místnosti, místa, k účetním knihám, záznamům, a ta v rozsahu, který je přiměřený pro kterýkoliv účel tohoto zákona. Pracovník správce daně má toto právo též, jde-li o obydlí, které daňový subjekt užívá také pro podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti.
Současně má práva provést nebo vydat, si jakýkoliv výpis nebo kopii z kterékoliv účetní knihy, záznamu nebo informace ulovené v počítači, k nimi umožňuje přistup tato zásada.
Pracovník správce daně je povinen prokázat se příslušným průkazem a pověřením k provedení místního šetření.
Jestliže daňový subjekt vykonává dani podrobenou podnikatelskou činnost mima své obvyklé pracoviště, na veřejném prostranství, nebo místa výkonu této činnosti nahodile střídá, je povinen, na výzvu pracovníka daňového úřadu, prokázat se občanským průkazem nebo jiným osobním dokladem, jímž může prokázat, svou totožnost. Cizí státní příslušník se prokazuje cestovním pasem.
Třetí osoby jsou povinny poskytnout pracovníku správce daně všechny přiměřené prostředky a pomoc potřebnou k účinnému provedeni všech pravomocí pracovníka správce daně.
Peněžní ústavy mají povinnost sdělovat na požádání správce daní čísla bankovních účtů, stav účtu a jeho pohyb, půjčky na bytovou výstavbu a údaje o úsporných vkladech.
Místní šetření se provede nejen v souvislosti s vyměřením daní, ale též např. při rozhodování a daňových úlevách, odpisech a pod.
O místním setření se sepíše protokol.
Odůvodnění:
Navržená zásada uděluje daňovým úřadům široké pravomoci při provádění místního šetření, bez nichž nelze zabezpečit řádnou správu daní a omezit daňové úniky. Obsahuje však i ochranné prvky, jako např. kritérium přiměřenosti a právo druhé strany na to, aby pracovník správce daně předložil příslušný průkaz, který je důkazem toho, že je oprávněný místní šetření provádět.
Zásada č. 12
Daňová kontrola
1. Daňovou kontrolou se zjišťuje nebo prověřuje daňový základ nebo jiné okolnosti rozhodné pro stanovení daní, a ta u daňového subjektu nebo na místě, kde to účel kontroly vyžaduje. O výsledku kontroly se sepíše zpráva o kontrole.
2. Daňový subjekt, který je podnikatelským subjektem, má ve vztahu k pracovníku správce daně tyto povinnosti:
a) na výzvu určit pracovníka, který bude poskytovat informace o organizační struktuře právnické osoby, o pracovní náplni jednotlivých útvarů, a oběhu a uložení účetních a jiných dokladů a podobně;
b) zajistit vhodnou místnost k výkonu úřední činnosti;
c) předložit na požádání účetní a jakékoliv jiné doklady, které prokazují hospodářské a účetní operace, jed jsou pro údaje uvedené v daňovém přiznání rozhodné anebo a které pracovník správce daně požádá a podat k nim ústně nebo písemně požadované vysvětlení, má-li pracovník správce daně pochybnosti a jejich úplností, správnosti, pravdivosti;
d) nezatajovat doklady, jež má daňový subjekt, k dispozici nebo o nich je mu známo, kde se nacházejí;
e) předložit na podporu tvrzeni, k nimž ze strany daňového subjektu v průběhu ověřování dochází, důkazy;
f) umožnit vstup do budov a jejich provozních a jiných místností, na pracoviště ve volném prostoru a umocnit jednáni s kterýmkoliv svým pracovníkem;
g) zapůjčit doklady mima prostor právnické osoby proti soupisu zapůjčených dokladů, který podepíše oprávněný pracovník daňového subjektu a pracovník správce daně;
h) vydat doklady a jiné věci na základů rozhodnutí správce daně. Tuto povinnost správce daně uloží v naléhavých případech, kdy hrozí nebezpečí, že tyto věci, jed správce označí za důkazní prostředky, budou zničeny nebo učiněny nepotřebnými. Proti tomuto rozhodnutí nelze podat samostatný opravný prostředek.
3. Daňový subjekt, který není podnikatelským subjektem, má ve vztahu k pracovníku správce daně povinnosti podle odstavce písm. b), e), g), h) a dále má povinnost.:
a) předložit na pohádání listiny nebo jiné důkazní prostředky usvědčující údaje uvedené v daňovém přiznání;
b) nezatajovat věci a jiné skutečnost rozhodné pro daňovou povinnost.
4. Daňový subjekt, který je podnikatelským subjektem, má ve vztahu k pracovníkovi správce daně tata práva:
a) na předložení služebního průkazu pracovníkem správce daně;
b) na sdělení důvodů, pro které pracovník správce daně požaduje předložení určitých věcí, padání určitých vysvětlení nebo umocněni vstupu do budov a na pracovitě;
c) být přítomen při jednání s pracovníky daňového subjektu, nejde-li o pracovníky oprávněné jednat v dané věci jménem daňového subjektu, tzn. nejde-li o statutární orgán nebo zástupce;
d) předkládat v průběhu ověřování daňového přiznání důkazy;
e) podat námitky proti postupu pracovníka správce daně. Námitky vyřizuje pracovník správce daně, který je nejblíže nadřízen tomu, vůči němuž směrují. Tento nadřízený pracovník buď námitce vyhoví a zajisti nápravu nebo daňovému subjektu sdělí důvody, pro které nelze námitce vyhovět;
f) klást svědkům a znalcům otázky při ústním jednaní a místním šetření;
g) vyjádřit se před ukončením ověřování daňového přiznání k výsledku tohoto ověřování uvedenému ve zprávě vypracované pracovníkem správce daně, ke způsobu jeho zjištění, popřípadě navrhnout jeho doplněni.
5. Daňový subjekt, který není podnikatelským subjektem, má ve vztahu k pracovníku správce daně práva podle odstavce 4 a dále má právo být přítomen při šetřením prováděném v budovách, na pozemcích a při obhlídce věcí, které jsou v jeho vlastnictví.
Odůvodnění:
Nedílnou součástí správy daní je daňová kontrola, jejími cílem je na místa ověsit, údaje rozhodné pro stanovení daňové povinnosti ve správné výši. Jde o jeden z rozhodujících právních institucí k dosazení cíle řízení a k omezení daňových úniků. Z této zásady pak vyplývá, že důkazní břemeno, pokud jde o dokazováni skutečností osvědčujících údaje uvedené v daňovém přiznání a pokud jde a jeho jiná tvrzení, nese daňový subjekt.
Zásada č. 13
Doručování
Daňovým subjektům, jejich zástupcům a jiným osobám zúčastněným na řízení se písemnosti ve věcech daňových doručuji takto:
a) počtou jako listovní zásilky doručované do vlastních rukou, musí-li být doručení prokázána; tímto způsobem se doručují důležité písemnosti, zejména rozhodnutí a platební výměry;
b) v případech zvlášť naléhavých a v místech, kde by doručení poštou bylo nehospodárné nebo obtížné, pracovníkem správce daně;
c) adresát má písemnost převzít přímo u správce daně a její převzetí potvrdí na spise;
d) má-li být písemnost doručena při úředním úkonu, obstará její doručení orgán, kterým úkon vykonat. Výkon doručení se osvědčí v protokole, který se a úkonu sepisuje.
Zákonem bude upraven způsob doručení formou hromadného předpisného seznamu a doručení v případech, kdy adresát písemnosti nebyl zastižen (nehradní doručení), odepřel-li bezdůvodné písemnost přijmout, doručování písemností určených orgánem státu a jiným právnickým osobám, dále osobám, kterým přísluší práva exteritoriality nebo osobám v exteritoriálních budovách nebo místnostech.
Písemnosti určené osobám, jejichž pobyt není znám, se doručí veřejnou vyhláškou. Zákon upraví podrobně tento způsob doručení a jeho právní důsledky, doručování do ciziny.
Odůvodnění:
Specifika daňového řízení vyžadují, kromě obvyklého doručování poštovní přepravou, i jiné způsoby doručování.
V paragrafovaném znění zákona bude doručování upraveno obdobně jako v jiných předpisech.
Zásada č. 14
Zahájení řízení
1. Řízení je zahojena dnem, kdy podání daňového subjektu dalo příslušnému správci daně nebo dnem, kdy správce daně nebo jiné osoby, a nichž ta zákon stanoví, učinili vůči daňovému subjektu první úkon, o němu musí být daňový subjekt vyrozuměn.
2. Podle jednotlivých daňových zákonů padávají daňové subjekty o své daňové povinnost i příslušnému správci daně přiznání, hlášení, vyúčtovaní, a to výhradně na tiskopisech vydaných ministerstvem financí České republiky.
3. Veškerá jiná podání v daňových věcech (oznámení, žádosti, návrhy, námitky, odvolání aj. lze učinit buď písemné nebo ústně do protokolu, popř. telegraficky či za použití jiných přenosových technik (dálnopis, telefax, apod.), pokud daňové předpisy nestanoví výslovně, že mají být učiněna písemně.
4. Podání vykonané za použití přenosové techniky l(telegraf, dálnopis, fax) musí být do tli dni po oder 1.ni opakováno písemně nebo ústné do protokolu. Má-li původní podání všechny ostatní předepsané náležitosti, stačí nedostatek vlastnoručního podpisu odstranit v téže lhůtě projevem souhlasu písemně nebo ústně do protokolu.
5. Pro řízení je rozhodující obsah podání, i kdys je nesprávné označeno.
6. Z podání musí být patrno, kdo je činí, čeho se tká a co se navrhuje.
7. Padáni se činí u místně příslušného správce daně; na žádost strany, která podání učinila, musí být přijaté podání potvrzeno.
8. Má-li podání vady, pro které není způsobilé k pro jednání, vyzve správce daně, aby dle jeho pokynu, v přiměřené lhůtě, byly odstraněny a poučí o následcích spojených s jejich neodstraněním. Bude-li podání opraveno ve stanovené lhůtě, hledí se na něj tak, jako by bylo předloženo bez vady v den původního podání; bude-li předložena a po uplynuti lhůty, povaluje se za podané dnem, kdy bylo padáno po opravě. Nebude-li vyhověno výzvě správce daně, hledí se na toto podání jako by vůbec nebyla podáno.
Odůvodnění:
Tato zásada upravuje dva možné způsoby zahájení daňového řízení, jednak z podnětu daňového subjektu, jím je např. podání daňového přiznání, uplatnění opravného prostředku, námitek apod., a jednak z podnětu správce daně, jimž může být např. zahájení daňové kontroly. Nově se upravuje postup v těch případech, kdy je podání učiněno pomocí přenosových technik.
Zásada č. 15
Postoupení
Není-li správce daně příslušný k projednání věci a k rozhodnutí, je povinen padáni neprodleně postoupit příslušnému správci daně a uvědomit o tam toho, kdo podání učinil.
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava vychází z osvědčených zkušenosti v daňovém řízení a je vyjádřením potřebné jednoduchostí, neformálnosti daňového řízení.
Zásada č. 16
Nahlížení do spisů
Daňový subjekt je oprávněn nahlédnout do spisů týkajících se jeho daňových povinnosti, a ta do protokolů sepsaných se znalci a svědky, do důkazních listin, do výzev, protokolů, do zprav a výsledcích daňové kontroly a protokolů o místním šetření, do propočtu vyměřovacího základu daně a pod. Správce daně nepředloží k nahlédnouti úřední korespondenci určenou pro nadřízené orgány, déle pomůcky a zápisy sloužící výlučně k jeho vnitřnímu použití, do rejstříků a dalších podkladů, do nichž nelze umožnit nahlédnuti s ohledem na povinnost zachovat v tajnosti poměry jiných poplatníků.
Odůvodnění:
Navržená zásada je realizací neveřejnosti daňového řízení a současně zajišťuje ochranu právem chráněných zájmů poplatníků a správců daní.