Česká národní rada 1990 – 1992

Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové. Dovoluji si tímto podat na vládu ČR interpelaci ve vděci přidělení potřebných finančních prostředků na urychlené zahájení výstavby nemocnice v Havlíčkově Brodě. Má interpelace není z těch, které požadují řešení úzce regionálních zájmů, a už vůbec ne z těch, které žádají urychlené přidělení finančních prostředků tam, kde existuje nebo lze nalézt řešení jiné. Domnívám se, že toto vyplyne z následujícího.

Nemocnice Havlíčkův Brod zabezpečuje zdravotnické služby v chirurgických i jiných oborech asi pro 110 tisíc obyvatel se současnou lůžkovou kapacitou 902 lůžek. Její význam přesahuje hranice okresu Havlíčkův Brod a je spádovou oblastí pro tyto služby i pro další části jiných okresů, například pro značnou část okresu Chrudim. V této souvislosti poněkud odbočím, okres Chrudim má samozřejmě i svou nemocnici, umístěnou v okresním městě. Avšak i tato se nachází ve velmi neutěšeném stavu. Toto uvádím pro zdůraznění významu Havlíčkobrodské nemocnice a nastínění toho, k čemu by mohlo dojít v případě, kdyby nebyla situace v Havlíčkobrodské nemocnice uspokojivě a urychleně řešena.

Jen krátce se zmíním o tom, že budova chirurgického pavilonu nemocnice postavená v roce 1896, je v havarijním technickém stavu, že její rekonstrukce by byla technicky i nákladově velmi náročná, nehledě na fakt, že příšlušná lékařská pracoviště by po dobu rekonstsrukce nebylo kam přemístit. Rekonstrukci a případnou přístavbu tohoto pavilónu není možno provést ani z důvodu územních podmínek. V podobné situaci se totiž nacházejí i další objekty nemocnice. Opět pro ilustraci - řada pavilónů nemocnice nesplňuje podmínky pro zdravotnický provoz. Nejvážnější stav je v gynekologicko-porodnickém pavilonu, jak je konstatováno i v kontrolní zprávě Krajské hygienické stanice Hradec Králové ze dne 17. 10. 1991, která požaduje urychlené řešení současného stavu. Ani řada dalších vyšetřovacích a léčebných složek nemocnice, které jsou umístěny ve stísněných a nevyhovujících prostorách, neodpovídá základním požadavkům na provoz zdravotnických zařízení.

Těžiště problémů nemocnice v Havlíčkově Brodě, i když i to, co jsem uveddl výše, je jistě závažné a alarmující, však spočívá poněkud jinde. Nemocnice totiž využívá 7 pavilonů, které jsou majetkem Psychiatrické léčebny Havlíčkův Brod. Mimo jiné jsou v nich umístěny tak důležité obory, jako například chirurgické obory, ORL, oční, urologie, gynekologicko-porodnické oddělení. V důsledku restitučního zákona musí psychiatrická léčebna uvolnit do roku 1995 klášter v Želivě pro potřeby původního uživatele, to je Řád premonstrátů. Pro psychiatrickou léčebnu toto představuje ztrátu 281 lůžka. Opět pro větší přiblížení doplňuji, že v klášteře Želiv je umístěna i protialkoholní léčebna a léčebna pro drogově závislé. Již v současné době se psychiatrická léčebna dostává do velkých problémů z důvodu vysokého ročního nájemnéhoo, které činí asi 1 mil. 200 tis. Kčs. Je tedy logické, že psychiatrická léčebna po nemocnici požaduje uvolnění minimálně pět pavilonů pro své potřeby, a to již od roku 1995.

Jak jsem se snažil nastínit, hlavní problém nemocnice v Havlíčkově Brodě vyplývá - a to zdůrazňuji - z restitucí. Naskýtá se řešení problémů - přístavba stávající nemocniční budovy, a to tak, aby byla dokončena nejpozději v roce 1995. Aby byl tento termín dodržen, je třeba již v tomto roce pro přístavbu získat 45 mil. Kčs. Pro přesnost uvádím, že potřebné peníze pro vypracování prováděcího projektu stavby, byly uvolněny již v roce 1991 a vypracování projektu je v pokročilé fázi.

Vážená vládo, obracím se proto na vás se žádostí o vysvětlení, jakým způsobem bude vláda tento problém vzniklý - znovu zdůrazňuji, rozsáhlou restitucí - řešit.

30. I 08 Interpelace poslankyně Evy Kalousové na ministra kontroly České republiky Igora Němce ve věci žádosti o urychlené prověření ochrany a evidence sbírkových předmětů v regionálním muzeu v Mikulově

Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážený nepřítomný pane ministře, dámy a pánové, ráda bych se se svou interpelací obrátila na pana ministra kontroly Igora Němce. Moje vystoupení by mělo být krátké, o to však důraznější. Obracím se na ministerstvo kontroly z důvodů, které se následně pokusím ozřejmit. Prosila bych, aby pan ministr při čtení následného textu se snažil vnímat i to, co nevyslovím nahlas. Ač jsem východočeská poslankyně, budu tentokrát hovořit o Moravě. O oblasti, o které já sama pro sebe říkám okres Vídeň - sever. Skutečnosti jsou takové: referát kultury Okresního úřadu v Břeclavi vypsal konkurs na uvolněné místo ředitele regionálního muzea v Mikulově v témže okresu. Kromě tohoto faktu jsou veřejnosti známy též úvahy o změně zřizovatele muzea. To znamená, že by měl být v blízké době uskutečněn převod Okresního úřadu Břeclav na Městský úřad v Mikulově.

V souvislosti s rozrůstajícím se soukromým podnikáním vzniká i v tomto městě několik stravovacích a ubytovacích zařízení pro zvyšující se počet našich a zvláště pak zahraničních turistů. Proto není zcela zanedbatelná, byť dnes ještě nepodložená informace o tom, že některé drobné muzejmí předměty nedostávají depozitní čísla a mizí v soukromých sbírkách. Město Mikulov je městem pohraničním s úzkým stykem se sousedním Rakouskem. Také z tohoto důvodu je potřeba zajistit našemu kulturnímu bohatství patřičnou ochranu.

Důvodem mého podnětu směrovaného na české ministerstvo kontroly je v neposlední řadě také to, aby ředitel, který bude na základě konkursního řízení vybrán, převzal nejen zodpovědnost za správný chod vlastní muzejní činnosti, ale také za sbírky v jejich kompletnosti. Zvláště pak, když bývalý ředitel muzea byl odvolán pro konkrétní nesrovnatelnosti ve finančním hospodaření uvedené instituce.

Obracím se proto na vás, pane ministře, se žádostí o urychlené prověření ochrany a evidence sbírkových předmětů v tomto regionálním muzeu.

30. I 09 Interpelace poslanců Tadeusze Wantuly, Karla Holomka a Waltera Piverky na ministra školství, mládeže a tělovýchovy České republiky Petra Vopěnku ve věci národnostního školství

Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové, dovolte, abych přednesl interpelaci tří poslanců, a to poslance Wantuly, poslance Holomka a Piverky, na ministra školství, mládeže a tělovýchovy pana Petra Vopěnku.

Náš stát prochází komplikovaným obdobím přerodu v demokracii. Týká se to i pohledu na národnosti, včetně národnostního školství. Právě nyní, kdy přecházíme na občansky princip v našem státě, projevují se snahy národnostní problematiku odsunout na vedlejší kolej.

Při MŠMT ČR pracoval odbor, který se zabýval národnostním školstvím. Pracovala i národnostní komise, která průběžně tyto otázky sledovala a řešila. Péčí tohoto odboru ve spolupráci s touto komisí se dařilo postupně řešit problematiku národnostního školství a vycházet tak vstříc naléhavým potřebám národností.

Žádáme vás, pane ministře, o odpověď, jak za těchto okolností si představujete řešení národnostního školství.

30. I 10 Interpelace poslanců Tadeusze Wantuly, Karla Holomka a Waltera Piverky na předsedu vlády České republiky ve věci zástupců národnostních menšin při řešení jejich potřeb

Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové, dovolte, abych přednesl interpelaci tří poslanců, a to poslance Wantuly, poslance Holomka a Piverky na předsedu vlády České republiky Petra Pitharta.

Poslední dobou se řeší na úrovni české vlády národnostní problematika bez účasti a konzultací s představiteli národnostních menšin. Rada pro národnosti, která vznikla v létě roku 1991, nefunguje a byla svolána jejím předsedou, premiérem vlády ČR Petrem Pithartem pouze na ustavující schůzi.

V minulosti bylo již několik takových iniciativ, které se však ukázaly pouze jako zastírací, a problematika národností se řešila dále bez účasti zástupců národnostních menšin.

Proto žádáme buď obnovu činnosti této národnostní rady nebo vytvoření takového orgánu při české vládě, který by umožnil nejenom deklarativní, ale i konkrétní účast ve spolupráci zástupců národnostních menšin při řešení jejich potřeb.

30. I 11 Interpelace poslance Jaroslava Sourala na vládu České republiky ve věci usnesení vlády České republiky č. 245

Vážený pane předsedající, dámy a pánové, zhruba před dvěma měsíci jsem vznesl dotaz na vládu, jaké konkrétní kroky učinila při naplňování vlastního usnesení č. 245. Vláda dosud neodpověděla, a proto ve stejné záležitosti interpeluji. Podotýkám, že toto usnesení má značný význam pro ostravsko-karvinskou aglomeraci, zejména z hlediska restrukturalizace, řešení zaměstnanosti a dalších problémů. Současně se domnívám, že problém je aktuálnější o to více, že právě nedávno proběhly na Ostravsku celkem bouřlivé demonstrace hornických důchodců a zdravotně postižených horníků. Domnívám se proto, že by bylo vhodné, abychom znali, jakým způsobem vláda své závazky vyplývající z tohoto usnesení plní. Děkuji za pozornost a doufám, že oceňujete moji stručnost.

30. I 12 Interpelace poslance Jiřího Payna na ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci České republiky Tomáše Ježka ve věci investičních fondů

Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážení kolegové a kolegyně, minulý týden jsme projednávali otázky kupónové privatizace. V rámci této schůze jsem přednesl několik poznámek, které se týkaly investičních fondů. Vzhledem k tomu, že se mi zdá, že situace dosud není vyřešena, musím zopakovat některé připomínky formou interpelace. Proto se obracím s interpelací na pana ministra Tomáše Ježka ve věci investičních fondů.

Některé investiční fondy v rámci náboru svých potencionálních akcionářů slibují, že po jisté lhůtě odkoupí akcie např. za desetinásobek pořizovací hodnoty kupónové knížky a známky. Tento slib podle reklamních textů činí akciová společnost investičního fondu. Citoval jsem tady např. Harvardský investiční fond, První investiční, Investiční fond České privatizační společnosti, Bonton a dala by se jich najít ještě řada.

Pokud investiční fondy slibují budoucím akcionářům, že od nich jejich akcie odkoupí, pak se domnívám, že tento slib nemohou garantovat, neboť o snížení či zvýšení základního jmění bude rozhodovat valná hromada akciové společnosti a nikoliv předsednictvo nebo vedení dosud vlastně nezaloženého investičního fondu. Valná hromada bude dokonce rozhodovat s dvoutřetinovou většinou podle Obchodního zákoníku. Mám tedy důvodné podezření,že by se podle § 445 obchodního zákoníku mohlo jednat o nekalou soutěž, tj. speciálně šíření údajů o vlastním podniku a jeho výkonech, které je způsobilé vyvolat klamnou představu, a sjednat tím vlastnímu podniku v hospodářské soutěži prospěch na úkor jiných soutěžitelů.

Vzhledem k tomu, že tato věc, pokud bude projednávána v rámci nějakého řízení, je záležitostí dlouhodobou a vzhledem k tomu, že ukončení předkola privatizace je vládou slibováno na poměrně brzký termín, domnívám se, že by pan ministr Ježek mohl uvážit, zda by fondy, které se takovéto klamavé reklamy dopouštějí, neměly dostat oprávnění resp. licenci investičního fondu.

30. I 13 Naléhavá interpelace poslanců Stanislava Klimeše, Jaroslava Cabala a Jaromíra Stibice na předsedu vlády České republiky Petra Pitharta ve věci správy a užívání národního majetku, který tvoří vodohospodářské stavby sloužící zemědělské a lesní výrobě

Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, dámy a pánové, chci vás seznámit s interpelací, kterou podávám spolu s kolegy Jaroslavem Cabalem a Jaromírem Stibicem předsedovi české vlády panu Petru Pithartovi ve věci správy a užívání národního majetku, který tvoří vodohospodářské stavby sloužící zemědělské a lesní výrobě. Jde v podstatě o meliorační zařízení a závlahové stavby. Protože požadujeme odpověď na příští 31. schůzi ČNR, to je do 20. února, jde o naléhavou interpelaci, o čemž je třeba hlasovat. Dovolte mi tedy, abych vás s obsahem interpelace seznámil.

Vážený pane předsedo, v České republice činí hodnota vodohospodářských meliorací, včetně závlahových a odvodňovacích staveb a jejich soustav nemalou částku, jde cca o 12 ml Kčs. V průběhu roku 1991 byly přijaty zákony, jejichž uplatnění vyvolává změny v dosavadním způsobu správy, provozování, užívání a financování tohoto majetku. Jde zejména o zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě, zákon č. 569/1990 Sb., o Pozemkovém fondu ČR, zákon č. 388/1991 Sb. o Státním fondu životního prostředí ČR a zákon č. 23/1992 Sb. o státní správě ve vodním hospodářství. V současné době není vyřešeno mnoho problémů souvisejících s realizací těchto zákonů. Dle našeho názoru je třeba, aby příslušná ministerstva velmi rychle dala odpověď na následující otázku:

Kdo bude tento majetek skutečně spravovat? Bude-li se tento majetek privatizovat a jak, např. závlahové stavby? Z jakých prostředků se budou hradit náklady na opravy a údržbu tohoto majetku? Jak se bude financovat provoz závlah. Zvlášť chceme upozornit na nevyjasněnou situaci ve financování v provozu závlah. Do těchto staveb vložily jak stát, tak zemědělské podniky značné prostředky. V řadě oblastí ČR jsou závlahy nejen doplňkovým, ale přímo podmiňujícím faktorem rostlinné výroby. Dosud nelze smluvně řešit vztahy mezi správcem, provozovateli a konečnými uživateli, tj. zemědělci, kterým tato situace značně komplikuje jejich hospodářská rozhodnutí. Není asi třeba připomínat, že hospodářský rok pro zemědělce nezačí jarními pracemi. Myslím si, že by bylo ke škodě nejen zemědělců, kdyby nebyla tato zařízení účelně a hospodárně využita.

Považujte, pane předsedo, naši interpelaci za naléhavou s tím, že žádáme odpověd na 31. schůzi ČNR, to je do 20. února 1992.

(Česká národní rada prohlásila tuto interpelaci za naléhavou a stanovila lhůtu k odpovědi do 22. února 1992)

30. I 14 Interpelace poslance Josefa Kašuby na vládu České republiky ve věci střešního zákona o ochraně kulturního dědictví minulosti.

Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, na 24. schůzi ČNR jsem vznesl dotaz na vládu ČR ohledně přípravy zákona o ochraně kulturního dědictví minulosti. Ministr kultury ČR pan Milan Uhde mi 18. prosince sdělil dopisem, že takovýto střešní zákon se připravovat nebude, neboť by byl velice obecný a ve své podstatě bezobsažný, ryze deklarativní, tudíž vcelku zbytečný.

S argumentací, bohužel, nemohu souhlasit a ani vysvětlení, že ministerstvo kultury ČR přistoupilo k rozpracování jednotlivých speciálních zákonů, nemohu přijmout jako uspokojivé. Vedou mě k tomu i skutečnosti z poslední doby.

Jak jsme se dozvěděli ze sdělovacích prostředků, požádal např. pan Schwarzenberg mj. o vydání hradu Zvíkova, panovnického sídla Přemysla Otakara II., který je národní kulturní památkou. Restituční zákony sice národní kulturní památky z restitucí vysloveně nevyjímají, avšak uvádí se v nich, že "věc, která je prohlášena za národní kulturní památku, se nevydá až do doby, kdy ČNR a SNR přijmou nový zákon o správě a ochraně kulturních památek". Z národních kulturních památek zařazených do seznamu v souladu s památkovým zákonem č. 20/2987 Sb. a příslušným nařízením vlády ČR už bylo či v krátké době může být kromě zmíněného hradu Zvíkova požádáno mj. o vydání Sázavského kláštera, rodného domu Antonína Dvořáka v Nelahozevsi atd.

S přesvědčením, že historicky nejcennější objekty, symboly české státnosti, by měly i nadále zůstat v péči státu, z obavy z existujících právních mezer v této oblasti se obracím na vládu ČR, aby znovu a všestranně zvážila otázku střešního zákona o ochraně kulturního dědictví minulosti. Žádám, aby na tuto interpelacci odpověděl předseda vlády dr. Pithart.

30. D 01 Dotaz poslance Aloise Válka na ministra České vlády Miloslava Šabatu ve věci urgence odpovědi na dotaz z 21. 11. 1991

Vážená paní předsedkyně, vážení páni ministři, dámy a pánové, chtěl bych se obrátit na opět zde nepřítomného pana ministra Šabatu s dotazem, kdy bude schopen odpovědět na můj dotaz z 21. listopadu, to znamená už před 60 dny, který se týkal jeho vztahů se Slovenskem jako ministra, popřípadě soukromé osoby. Prosím jej proto o urychlenou odpověď.

30. D 02 Dotaz poslance Hermana Chromého na vládu České republiky ve věci snížení dotace čs. automobilové dopravě na rok 1992

O tomto problému jsem se už zmínil při projednávání státního rozpočtu ČR, kdy jsem v rozpravě poukázal na některá úskalí, která vyplynula ze základního snížení dotace čs. automobilové dopravě na rok 1992. V této souvislosti mi samozřejmě nešlo a nejde o lacinou sociální demagogii a tím méně ani v podstatě o těch 340 miliónů, o které vláda ČR tuto dotaci posílila ve vztahu k žákovskému jízdnému, ale o zásadní postoj vlády ČR k systému hromadné dopravy. Pochopitelně, že jsem se během doby od poslední schůze snažil získat informace z obou stran, jak na ministerstvu pro hospodářskou politiku a rozvoj, tak přímo u provozovatelů veřejné automobilové dopravy. Problém nespočívá v tom, zda systém privatizovat nebo jej podržet pod dosavadní často více než neefektivní kuratelou státu, ale jak za dnešní neutěšené finanční a materiálové situace skloubit, lépe řečeno přetvořit dosavadní systém tak, aby nedošlo k rozpadu sítě, přitom se ceny zekonomizovaly, a aby nedošlo k takovému neúnosnému zatížení, které by neunesli jak soukromí provozovatelé, tak občané.

Z podkladů, které jsem získal a opírám se přitom i o určité zahraniční zkušenosti, vyplývá stále platná teze, že doprava je služba veřejnosti, tedy sociální zboží a k jako takovému se k němu musí přistupovat a uvažovat. To ovšem - znovu podotýkám - vůbec neznamená, že jde o konzervaci dosavadní dotační politiky, protože i ona ve srovnání s vyspělými dopravními systémy nesplňovala ani tu službu veřejnosti, zejména v její úrovni a kvalitě přepravy. Do konce ledna, jak jsem byl informován, měla proběhnout jednání na federální úrovni z nichž by měla vzejít koncepce dopravní politiky, která by na vzniklé problémy dokázala nalézt uspokojivé řešení. Dosavadní zásady koncepce dopravní politiky, předložené federální vládou a schválené Federálním shromážděním v září loňského roku, tyto problémy nepostihují. Přestože - jak je mi kuse známo - existuje 12 variant řešení, je třeba - a v tomto směru se obracím i na vládu aby v souvislosti s důležitou funkcí dopravy v naší společnosti urychlila celou svou vahou vydání nových tarifů. Jejich vydání spadá do kompetence federálního ministerstva dopravy, je to podmíněno souhlasem federálního ministerstva financí, ale praktické důsledky z každého prodlení dolehnou na tuto vládu a na tento zákonodárný sbor. Dále aby vláda ČR požadovala na vládě ČSFR pokud možno termínované předložení návrhu zákona o podnikání v silniční dopravě. Tento zákon na základě koncepce koncesionářského systému, běžně uplatňovaného v celé Evropě, upravuje podmínky provozování i těch linek, které nejsou výdělečné, a to právě ve vtahu k soukromým autodopravcům. Tak lze možná koncepčně a s možným předstihem dosavadní síť linek udržet životaschopnou.

Dále je nutné při respektování pouhého občanského jízdného zajistit, aby komerční slevy, které se připravují, a které by měli hradit a poskytovat zaměstnavatelé, byly příslušnými právními předpisy zahrnuty do nákladů nebo řešeny slevou na daních. Představa, že zaměstnavatelé, až již soukromí nebo státní, o tyto slevy pokrátí vlastní zisk, je nereálná.

Nepřehlédnutelné nejsou stejné, ne-li v podstatě daleko větší problémy v železniční dopravě, kde, jak mi bylo řečeno, je ztráta za letošní rok přibližně asi 8 mld. Kčs. Ta sice také spadá do působnosti federálních orgánů, ale s důsledky, vyplývajícími z výše naznačaeného se opět bude potýkat a vypořádávat republika. Proto je nutné, aby federální ministerstvo dopravy předložilo místo zjednodušeného přístupu, který navrhuje zrušit tratě, zpracování alternativ, vymezujících, za jakých podmínek jsou tyto tratě provozovatelné. Znamená to možná opustit metodiku vykazování nákladů globálně za tu či onu oblast dráhy, ale klíčovat náklady podle jednotlivých tratí.

30. D 03 Dotaz poslance Heřmana Chromého na vládu České republiky ve věci finálních dodavatelů, kteří se účastní výstavby jaderné elektrárny v Mochovicích

Druhý dotaz, který směřuje na vládu ČR, se týká podniků, resp. finálních dodavatelů, kteří se účastní výstavby jaderné elektrárny v Mochovicích. V této souvislosti byly před časem veřejnosti prezentovány i Modřanské strojírny. Přestože tento podnik i další finální dodavatelé mají zajištěnu a na několik let vytíženu výrobní kapacitu, ocitají se ve vysoké platební neschopnosti a propadají se do čím dál vyšší zadluženosti. K této situaci dochází především proto, že financování těchto velkých investičních komplexů, není i v tomto případě legislativně upraveno. Co je platné, že byla zrušena federální vyhláška č. 37/1983 Sb., která starý způsob financování ruší. To je, že v praxi finální dodavatelé dostávají zaplaceno až po vydodání celého komplexu investiční dodávky, když zjednodušeně řečeno platí stále dovětek, že toto rušení se vztahuje na stavby zahajované až po platnosti, respektive až po účinnosti této vyhlášky, pokud se partneři nedohodnou jinak. A v dnešní době, kdy se mění vlastnické vztahy a finanční situace mnoha podniků je v nepředvídatelném pohybu a spíše poklesu, k žádné takové dohodě, kupř. o etapovém placení odběratelů, nemůže být ani řeči. Výsledkem je neúměrná přeúvěrovanost těchto podniků, které jen na úrocích již citovaných Modřanských strojíren, představuje 260 miliónů. Bohužel oddlužení v tomto směru, které pamatuje na tyto podniky, lze paradoxně zase použít na krytí plynoucí ze zvýšené úrokové sazby, nikoliv jak by se logicky nabízelo na pokud možno neodkladné splácení úvěrů, aby se zamezilo růstu úroků. To vše se pochopitelně nemůže nepromítnout do cen. Tento kolotoč, v němž vlastně nedochází k vytváření žádných nových hodnot, ve skutečnosti vede a posiluje nežádoucí inflační trendy. S celou záležitostí, tak jako s předchozí, jsem seznamován za pochodu a pokud jsou mé informace správné, vláda ČR, ale i další finální dodavatelé, se již obraceli na federální vládu, na jejího premiéra pana Čalfu, ale zatím bezvýsledně.