Česká národní rada 1990 – 1992

Předkládám poslancům ČNR přehled ústních interpelací, otázek a podnětů, vznesených poslanci České národní rady na členy vlády České republiky na 30. schůzi České národní rady. Texty interpelací jsou převzaty ze stenografických záznamů.

30. I 01 Naléhavá interpelace poslance Jaroslava Žižky na místopředsedu vlády České republiky Antonína Baudyše, ministra zemědělství České republiky Bohumila Kubáta a ministra životního prostředí České republiky Ivana Dejmala ve věci vymezení správy lesního hospodářství přednesená poslankyní Marií Stiborovou

Paní předsedkyně, dámy a pánové, omlouvám pana poslance Žižku, který musel na chvíli opustit sněmovnu a předal interpelaci do mých rukou, abych ji sněmovně přednesla.

Dámy a pánové, pan poslanec Žižka podával písemnou interpelaci, jak je v jednacím řádu, ovšem žádal sněmovnu o to, vzhledem k tomu, že jde o vážnou problematiku, a je nebezpečí z prodlení, aby tato interpelace mohla být přijata jako naléhavá. Chápu, že by asi bylo zcestné, kdyby sněmovna nebyla informována o tom, o jaký problém jde, a dovolte mi tedy ve zkratce informovat, kam je interpelace směřována a čeho se týká.

Interpelace pana poslance Jaroslava Žižky je směřována na místopředsedu vlády doc. ing. Antonína Baudyše, CSc., ministra zemědělství dr. Kubáta a ministra životního prostředí ing. Dejmala ve věci vymezení správy lesního hospodářství.

V závěru loňského roku byl vládou ČR v podstatě schválen návrh koncepce ekonomické reformy v lesním hospodářství.

Zdánlivě v něm po mnoha diskusích a rokováních došlo k jasnému vymezení hranice správy lesního hospodářství, jakožto nástroje státní lesnické koncepce a politiky na straně jedné a výrobní činnosti, která má být předmětem privatizace, na straně druhé.

Po mnoha licitacích resortu bylo nakonec stanoveno organizační schéma Lesů ČR, jakožto právnické osoby garantující zájmy vlastníka - státu na hospodaření v lesích.

Součástí tohoto schématu je i rámcové vymezení odpovědností této právnické osoby, přičemž jejich výčet může u každého blíže nezasvěceného budit dojem, že všechny náležitosti řádné správy lesů jsou plně zajištěny. Toto "vyjasnění" kompetenční čáry mezi Lesy ČR a pravděpodobnými následnickými organizacemi podniků státních lesů - akciovými společnostmi je však skutečně pouze zdánlivé a nemohu se s ním spokojit.

Proto žádám pana ministra Kubáta, aby podal konkrétní bližší vysvětlení, jak převážný objem povinností spojených s evidencí lesního fondu, jeho správou, s plnou odpovědností za jeho obhospodařování a zvelebování obsáhne mávnutím kouzelného proutku cca 10 % THP ze stávajícího počtu, který tuto činnost v současné organizační struktuře lesního hospodářství vykonává.

Obávám se, že toto organizační schéma Lesů České republiky opět ve vší tichosti předpokládá, že všechny zmíněné práce sloužící k ocenění výkonů zadávaných do výroby si provede na základě hospodářské smlouvy akciová společnost sama, aby je pak na jejich podkladě následovně realizovala.

Pan poslanec Žižka se navíc obává toho, že s podobným přístupem má právnická osoba Lesy České republiky záměr se vypořádat i s evidencí a správou majetku, s plněním restitučních povinností, lesní hospodářskou evidencí, správou vodních toků a objektů lesnicko-technických meliorací apod.

Od pana ministra by pan poslanec Žižka rovněž chtěl slyšet odpověď, zda je mu známo, že převážná většina vedoucích pracovníků stávajících lesních závodů je zakladatelem, tedy resortem, navrhována do správních rad akciových společností, kde bude tvořit podnikatelský management. Pokud odpoví ano, považuje pan poslanec Žižka tuto skutečnost přinejmenším za výraz lhostejnosti k osudu správy lesního hospodářství a tím k lesům jako takovým. V případě záporné odpovědi očekává pan poslanec vyjádření, jaké konkrétní kroky hodlá učinit pro to, aby k tomuto zcela nesmyslnému rozčlenění a "využití" profesní odbornosti zabránil.

Pokud pan poslanec ví, lesnická veřejnost se privatizaci nebrání, jak je rozhlasem nepravdivě interpretováno. Žádá jen větší pochopení pro specifikace jeho dlouhodobého výrobního procesu.

(Česká národní rada prohlásila tuto interpelaci za naléhavou a stanovila lhůtu 6 dnů k odpovědi)

30. I 02 Interepelace poslankyně Milady Vorlové na ministra životního prostředí České republiky Ivana Dejmala, ministra pro hospodářskou politiku a rozvoj České republiky Karla Dybu a na předsedu vlády České republiky Petra Pitharta ve věci přeložky části silnice I/D Mělník - Vehlovice

Vážení páni ministři a pane nepřítomný premiére, vážení poslanci!

V době minulé jsme dospěli k důkladné proceduře při schvalování čehokoliv. Také než se začalo vůbec stavět, prošel projekt mnoha razítky. Formálně jsme byli na výši. Díky časové náročnosti těchto procesů ještě teď po více než dvou letech od listopadu nejen, že některé stavby počaté v minulé éře jsou v hluboké rozestavěnosti, ale některé teprve nyní vstupují do prvních kroků své realizace.

Naše nynější cíle musí být a jsou jiné než tenkrát a odtud plynou spory o Gabčíkovo, o Novomlýnské nádrže, spalovnu Malešice a mnohé jiné.

K nim se teď přiřazuje další. Je to spor o přeložku části silnice I/D Mělník - Vehlovice.

Nebudu vás unavovat výčtem správních řízení, povolení a rozhodnutí. Zainteresované orgány všechna fakta a data jistě znají nazpaměť.

Spor se vede na několika úrovních.

Občané čtyř postižených obcí se svými peticemi obrátili na výbor pro životní prostředí a urbanismus a jeho prostřednictvím na vás na všechny. Proto svou interpelaci přednáším ústně. dyž se tato věc dostala až ke dvěma českým ministerstvům, která na ni zatím mají rozdílný názor, byla vládním rozhodnutím z počátku ledna stavba dočasně zastavena. Vzdor tomuto opatření ještě šest dnů potom se intenzívně stavělo. Kácely se stromy a prováděly terénní úpravy.

Jednomu ministerstvu, pod něž spadá ve věci odpovědná Správa pro dopravu, se celá záležitost jeví jako právoplatná. Ve správním řízení neshledávají nedostatky a na věcnou stránku se dívají zřejmě s přimhouřenýma očima.

Druhé ministerstvo vycházelo z věcného posouzení a dospělo k poznání, že věc je řešena nekomplexně a realizace tohoto úseku silnice vylučuje pokračování další její trasy, které by bylo z hlediska životního prostředí přijatelné. Tuto věcnou chybu lze opřít i o pojmenovatelné nezákonnosti ve správním řízení, a to jak při vydávání územního rozhodnutí MěNV Mělník v roce 1988, tak při udělení stavebního povolení Okresním úřadem Mělník v dubnu loňského roku. Mimo jiné zde došlo k porušení § 62 stavebního zákona, neboť nebylo přezkoumáno, jestli je zajištěna komplexnost a plynulost výstavby.

Hrozí nebezpečí, že kromě devastace krajiny, kdy byla již zničena historická Lobkovická vinice, provedena skrývka úrodné půdy a vykácen kus lesa, se prostaví další milión korun a vytvoří se tak nátlak, jak to známe z jiných staveb: "Je škoda nedostavět něco, kde se už utopilo tolik peněz!"

K postiženým patří obyvatelé Mělníka - Pšovky a obcí Mlazice, Vehlovice a především Liběchova. K jejich zastáncům patří ekologické iniciativy a patřil k nim i známý novinář-ekolog, zesnulý Josef Velek - protože spor se už táhne dlouho - a nyní ministerstvo životního prostředí.

Na druhé straně stojí Okresní úřad v Mělníce a orgány vlastního města Mělník. Pochopitelně: o povoleních rozhodli jejich úředníci. Mělník si řeší sobecky svůj problém, zřejmě ho netíží, že přesouvá silnici z jedné obydlené části města do druhé, natož aby se zajímal, co se děje za hranicemi katastru. Na této pozici stojí také Krajská prokuratura v Praze, která nenašla důvody ke zrušení územního rozhodnutí, a Správa pro dopravu ministerstva pro hospodářskou politiku a rozvoj České republiky, která pravomocně rozhodla v odvolání proti rozhodnutí o povolení stavby.

Jak by vypadala situace u obce Liběchova - když už pomineme, co všechno bylo napácháno cestou až sem - kdyby byla postavena přeložka uvedené komunikace až po hranici jeho katastru vám pro názornost ukáži na schematickém obrázku. (Ukazuje.)

Vlevo vidíte řeku, vedle ní železnici, vedle stávající komunikaci směřující do Liběchova, vedle je komunikace, která by se hrnula na obec Liběchov, kdyby byla dovedena až k hranici katastru. Vpravo od ní je návrší s vinicí, vzadu vidíme Liběchov a historický park - zámeckou zahradu.

Řešení této komunikace by bylo v podstatě čtvero.

Překročit řeku Labe mostem nebo probourat se viničním kopcem vpravo nebo zaústit širokou komunikaci přímo do města Liběchova a nebo umístit ji na pozemek nynějšího zámeckého parku.

Nezní vám absurdně výrok náměstka ministra pro hospodářskou politiku a rozvoj v dopise z 11. 12. 1991 liběchovským občanům - "vás se to netýká!"?

S problémem jsem se podrobně seznámila v terénu. Jedna varianta se jeví nadějná. Spočívá v položení trasy severněji mimo obydlené území a její zaústění zpět je až za Liběchovem. Chce to ovšem v tomto stadiu v první řadě přezkoumání stavebního povolení v mimoodvolacím řízení a jeho zrušení.

Apeluji na Vás, pane nepřítomný ministře Dybo, abyste se do věci vložil osobně a podíval se na ni čistýma očima bez klapek úzce odbornického pohledu svých specializovaných úředníků a bez zátěže prestižních tlaků orgánů, které se pochopitelně budou vzpírat, měnit svá rozhodnutí.

Od vás, pane ministře Dejmale, očekávám a přeji vám, abyste obstál jako ochránce životního prostředí, ne pouze jako vykonavatel státní správy v této oblasti. Abyste neopustil svůj postoj v této věci a zastal se lidí, krajiny, památek Liběchova a cenného zámeckého parku, a to i v případě, že by vám nedokonalé zákony nechtěly pomáhat.

A vás, pane premiére, prosím, abyste v souladu se svým smyslem pro historii a jedinečnost místa nedopustil, aby bylo ve vaší vládě uděláno takové rohodnutí, které by nenávratně zničilo další kulturní hodnoty naší země. Děkuji.

30. I 03 Interpelace poslanců Jana Litomiského, Miroslava Volfa a Petra Krause na vládu České republiky ve věci "problémy s přejímání historického majetku obcí a jeho hospodářským využíváním"

Vážená paní předsedkyně, vážený vládo, vážená sněmovno, podávám tuto interpelaci podávám jménem svým a jménem svých kolegů, poslanců Miroslava Volfa a Petra Krause. Je to interpelace na vládu České republiky ve věci "problémy s přejímání historického majetku obcí a jeho hospodářským využíváním".

Obracím se na celou vládu, neboť problémy, o kterých chci hovořit, se týkají několika ministerstev a vznikají jednak nespoluprací nebo nejednotnou interpretací právních norem při uskutečňování zákona č. 172/1991 jednotlivými orgány státní správy a jimi řízenými organizacemi, jednak mezerami v zákonech.

Návrhy na doplnění nebo opravy příslušných zákonů musí však učinit opět vláda po dohodě všech zúčastněných resortů.

Na vzniku problémů se značnou měrou podílí též Český úřad geodetický a kartografický podřízený vládě, který v současné době vůbec není schopný splnit úkoly jež mu zákon ukládá. Zákon č. 172/1991 o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí obnovuje současně i vlastnické právo obcí k jejich historickému majetku, t.j. k nemovitostem, které vlastnily k 31. 12. 1949. Součástí historického majetku řady obcí jsou i zemědělské, lesní a rybniční hospodářské soustavy. V procesu přejímání právě tohoto majetku i dalšího uplatňování vlastnických práv k němu narážejí obce na velké potíže, což je možné doložit například na praxi úřadu města Českých Budějovic i mnoha dalších. Souhlasně na ně upozorňují také členové Sdružení vlastníků obecních lesů v České republice, jichž je zatím 80, a dle zákona by jim mělo patřit 100 000 hektarů lesní půdy. Jedná se zejména o šest okruhů problému.

1. Podle § 8 zákona č. 172/1991 obce jsou povinny do jednoho roku po nabytí vlastnictví k nemovitým věcem učinit návrh příslušnému středisku geodézie na zápis těchto nemovitých věcí do evidence nemovitostí. Většina obcí musí především pracně zjišťovat rozsah svého nemovitého majetku, protože jej na základě zákona č. 279/1949 Sb. a vládního usnesení č. 90/1950 Sb. kdysi předala určeným státním organizacím se všemi evidenčními doklady. Dnes jsou pro obce jediným spolehlivým dokladem vlastnictví pozemků a budov výpisy z pozemkových knih či zemských desek.

Při získávání výpisů z těchto zdrojů jsou největším problémem dlouhé dodací lhůty. Ještě dnes po 8 měsících platnosti zákona č. 172/1991 nemá většina obcí potřebné výpisy k dispozici. Výměry katastrálních parcel, jejich dnešní uživatele a transformaci na současný stav vedený v evidenci nemovitostí poskytuje identifikace parcel prováděná středisky geodézie. Identifikace parcel je nezbytná k přebírání nemovitého majetku od současných držitelů, pro zpracování návrhů obcí na zapsání jejich nemovitostí do evidence nemovitostí k uzavírání nájemních smluv a další nakládání s nemovitým majetkem. S prováděním identifikace parcel jsou však ještě větší problémy než s výpisy z pozemkových knih. Při současné rychlosti vybavování obecních zakázek jsou zákonem stanovené termíny pro zápis nemovitého majetku obcí do evidence nemovitostí u středisek geodézie naprosto nereálné.

2. Jestliže zákonem stanovené lhůty pro zápis nemovitého majetku obcí a jeho převzetí od současných držitelů nebudou mnoha obcemi z výše uvedených důvodů dodrženy, může se užívání obecního majetku jeho dosavadními držiteli podstatně prodloužit. Negativní důsledky tohoto stavu, t.j. zhoršená péče o nemovitosti v případech, kdy obce projevily o jejich převzetí zájem, je již dnes v praxi zcela zřejmá. V lesích například nezajišťovány kultury proti okusu nátěrem a opravami oplocenek, vyklízení klestu, množí se krádeže dřeva.

U fyzických osob upravuje přímo zákon dobu mezi vznikem nároku na vrácení nemovité věci a jejím faktickým převzetím vlastníkem na nájemní vztah ve smyslu § 22 zákona o půdě. Jaké zákonné normy platí v těchto případech pro obce, jestliže podle Halbicha a Herdy, jak napsali ve speciálním komentáři k zákonu č. 172/1991 o majetku obcí, § 22 - 24 zákona o půdě pro ně neplatí? Lze z toho vyvodit, že pro ně platí § 2 téhož zákona, který říká, že kromě vlastníka mají právo užívat půdu jiné osoby jen na základě smlouvy uzavřené s vlastníkem. Vlastník pozemků je vlastníkem porostů na nich vzešlých.

V praxi by to ovšem mohlo znamenat, že dosavadní držitelé užívají obecní pozemky ode dne účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. protiprávně. Není dále vůbec jasné, jak postupovat z hlediska nároků na finanční vyrovnání za produkty vzešlo z obecních pozemků ode dne účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. do doby jejich převzetí obcí.

Je škoda, že ministerstvo financí České republiky, které bylo navrhovatelem zákona č. 172/1991 Sb., nevydalo k těmto otázkám metodický výklad, který by sjednocoval postup státních orgánů a jim podřízených organizací v těchto věcech. K prodloužení období mezi datem účinnosti zákona č. 172/91 Sb., a tedy obnovením vlastnických práv obcí k nemovitostem, a datem skutečného převzetí nemovitostí obcemi zřejmě dojde, a to ne vinou obcí jako takových. Odporovalo by jistě zákonu, kdyby obce nemohly se svým majetkem řadu měsíců a možná i roků jakkoliv manipulovat a své vlastnické právo prakticky uplatňovat

3. Na rozdíl od vracení nemovitostí fyzickým osobám nepřísluší podle zákona č. 229/1991 Sb. obcím

- podle § 11 náhrady za pozemky uvedené v odstavci 1 téhož paragrafu,

- podle § 14 náhrady za budovy, které nelze podle tohoto zákona vydat,

- podle § 15 náhrady za trvalé porosty, není-li na pozemku jiný srovnatelný porost,

- podle § 20 náhrady za živý a mrtvý inventář.

Dále ve smyslu komentáře Halbicha a Herdy k zákonu č. 172/1991 Sb. neexistuje ani právo výměny pozemků uvedených v odstavci 3 za jiný pozemek ve vlastnictví státu.

V případech, kdy se obce rozhodnou na svém majetku hospodařit vlastními silami, jsou zejména vůči dnešním státním podnikům a jejich nástupnickým organizacím ve velké nevýhodě. Samy kdysi předávaly fungující a vesměs prosperující lesní, rybářské či zemědělské celky, dnes se jim vracejí torza. Počáteční nutnost investovat mnohamilionové částky do nákladných oprav a na výstavbu hospodářských budov, do chybějícího provozního zařízení, či dokonce za živý inventář, odrazuje předem řadu obcí od samostatného hospodaření na vráceném majetku. Těmito okolnostmi jsou obce více méně nuceny k tomu, aby svůj majetek pronajímaly stávajícím státním hospodářským organizacím, které samozřejmě jako dosud jsou monopolními výrobci. Podniky Státních lesů, Státních rybářství diktují podmínky pronájmu.

4. Zákon č. 172/1991 Sb. definuje zastavěné pozemky jako pozemky tvořící se stavbou jeden funkční celek. Tato definice ponechává dosavadním držitelům části obecních pozemků, na nichž byly postaveny stavby po datu 31. 12. 1949. Včetně zaručení přístupu k těmto stavbám, a to i v případě, kdy tyto stavby narušují celistvost obecních pozemků, či jsou dokonce vybudovány uvnitř obecních areálů, například sklady a garáže uvnitř areálu městských sádek. Je třeba upozornit na to, že takové případy budou vyvolávat nejrůznější kompetenční spory užívání vymezených prostor, pohyb cizích osob v cizím výrobním areálu apod. - které mohou vyústit do vleklých soudních jednání.

5. Podle zákona č. 172/1991 Sb. nepřecházejí do majetku obcí také stavby typu cest vybudované na obecních pozemcích. Kdo je povinen udržovat tyto stavby, budou-li sloužit převážně hospodářským účelům obce? Obdobou je ustanovení zákona č. 100/1990 Sb., o státním vlastnictví všech vodních toků. Kdo bude udržovat např. vodoteče propojující rybníky uvnitř rybniční soustavy obce?

6. Zákon č. 172/1991 Sb. nevrací obcím lesní nemovitý majetek, který sdružily do 31. 12. 1949 do tzv. lesních družstech. V případech, kdy bylo vlastnické právo v pozemkových knihách vloženo na zmíněná družstva, prokazatelně za účelem společného obhospodařování a obce jsou schopny prokázat svůj podíl vloženého nemovitého majetku, je záhodno, aby i tento nemovitý majetek byl obcím vrácen.

Z podnětů, které zazněly na přípravném setkání zástupců obcí k založení Sdružení majitelů obecních lesů konaném v Pelhřimově dne 19. 12. 1991, jehož se zúčastnili zástupci 200 obcí, doporučujeme k řešení:

- v zájmu dodržených zákonných lhůt k uplatnění nároku obcí na nemovitý majetek ve smyslu zákona č. 172/1991 Sb. vytvořit organizační předpoklady na střediscích geodézie a v pozemkových knihách,

- jednoznačně z majetkoprávního hlediska legislativně definovat období mezi počátečním datem účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. a dnem převzetí nemovitého majetku obcí od dosavadních držitelů,

- přezkoumat vhodnost legislativního řešení majetkoprávních vztahů ke stavbám vzniklým na obecních pozemcích po 31. 12. 1949

- § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 172/1991 Sb.,

- přezkoumat vhodnost legislativního řešení majetkoprávních vztahů k vodním tokům propojujícím ucelené rybniční soustavy,

- legislativně umožnit obcím vrácení lesního nemovitého majetku sdruženého za účelem společného obhospodařování do tzv. lesních družstev, jestliže budou obce schopny prokázat svůj vklad nemovitého majetku do těchto družstev.

Dále vzhledem k tomu, že obce neobdržely ze zákona náhradu za odevzdaný živý a mrtvý inventář a za zlikvidované, případně prodané a znehodnocené hospodářské a provozní budovy doporučujeme, aby vláda zvážila, zda by nebylo vhodné předat obcím část majetku dnešních Státních lesů v těch místech, kde Státní lesy předávají obcím převážnou část svých pozemků podle zákona č. 172/1991 Sb. a přestávají tam hospodařit. Zároveň doporučujeme, aby vláda v této věci spolupracovala s nově založeným Sdružením obcí - vlastníků lesů.

30. I 04 Interpelace poslance Aloise Válka na vládu České republiky ve věci zařazení specialista při stanovení obecně závazných předpisů pro provoz vojenských letišť na území České republiky

Začátkem ledna t.r. se setkali starostové obcí z okolí ostravského letiště v Mošnově s poslanci Federálního shromáždění a ČNR, s panem ministrem obrany Dobrovským a představiteli armádního letectva.

Toto letiště používá od jara minulého roku opět vojenská letka, což má po vnuceném pobytu sovětů další závažné dopady na životní podmínky tamnějších obyvatel, např. nadměrný hluk, kontaminace některých místních zdrojů pitné vody i zemědělských plodin, narušování tektoniky staveb a mj. i rušení televizního příjmu.

Po předcházejících jednáních na podobné úrovni došlo sice ze strany armády k omezení letů na nezbytnou míru, přesto je pro objektivizaci situace nutné provést patřičná měření těchto negativních vlivů a učinit opatření na jejich zmírnění nebo odstranění. Ministr Dobrovský doporučil vytvoření komise poslanců Federálního shromáždění včetně zástupců z ČNR, což se má uskutečnit až někdy koncem příštího měsíce.

Chtěl bych tímto upozornit vládu České republiky, zejména pak pana premiéra, který je členem Rady obrany státu, aby byli do této skupiny zařezeni specialisté, kteří by měli pomoci při stanovení obecně platných předpisů pro provoz vojenských letišť na území České republiky, jelikož nejde pouze o problém Mošnova.

Obrana státu samozřejmě patří do kompetence Federálního shromáždění, je však otázkou, jak k této věci přistoupí slovenská strana. Starostové v postižených obcích chápou současnou hospodářskou situaci republiky, domnívají se však, že česká vláda by měla podniknout zatím alespoň možné dílčí kroky a tyto by měly vést k uvolnění potřebných financí v příštím roce, tzn. v roce 1993, v tomto roce už se to nepovede. Vláda by měla zajistit alespoň snesitelnější podmínky života té části svých občanů, kteří měli tu smůlu, že si jejich předkové vybrali sídla tam, kam později vtrhnul technický pokrok.

30. I 05 Interpelace poslance Heřmana Chromého na vládu České republiky ve věci zásobování Prahy teplem

Vážení páni ministři, vážená paní ministryně, vážená sněmovno, obracím se na vládu České republiky ve věci zásobování Prahy teplem. Jak mnozí jistě víte prostřednictvím masmédií, České energetické závody svým rozhodnutím z 6. ledna zastavily dokončení stavby tepelného napaječe Horní Počáply - Praha pro nedostatek domácího i cizího kapitálu. Rozhodnutí Českých energetických závodů, schválené českým ministerstvem pro hospodářskou politiku a rozvoj je vcelku pochopitelné, výroba elektřiny poskytuje slušný zisk, teplo přináší pro České energetické závody zisk minimální nebo je ještě mnohdy ztrátové. Již méně čitelný je postoj vlády ČR, která prostřednictvím hospodářské rady uložila Českým energetickým závodům v srpnu 1991 pozastavit výrobu tepelného napaječe. Během té doby bylo proinvestováno 250 miliónů.

Zároveň byla tehdy zadána studie u zahraniční firmy, která celý projekt měla zhodnotit. Přestože tato studie prokázala výhodnost celého projektu, zejména v porovnání s ostatními variantami, hospodářská rada vlády své stanovisko nezměnila.

České energetické závody hledaly mezi tím zahraniční partnery, kteří by poskytli úvěr nebo kapitál na dokončení jako vklad do společného podniku. Ze 24 nabídek byly vybrány čtyři nejvhodnější, ale vzhledem k tomu, že se během této krátké doby nepodařilo zatím uzavřít jednání se zahraničními partnery, kteří požadují státní garanci, je realizace soustavy centrálního zásobování teplem, tj. pravobřežní části Prahy a přilehlého okolí, vážně ohrožena. Přitom na druhé straně jak federální ministr hospodářství svým dopisem z prosince 1990, tak předseda Federálního výboru pro životní prostředí v září 1991 se vyslovili pro urychlení realizace tohoto projektu. Pochopitelně nezanedbatelné nejsou ani finanční, časové a ekologické parametry, které všechny hovoří ve prospěch dokončení této výstavby, jejíž postupné ukončení a uvedení první části celku je uvažováno na rok 1993, celá soustava pak do konce roku 1996.

Pro ilustraci uvádím jen několik klíčových čísel. Na dokončení je zapotřebí 2,5 miliardy, další zhruba 1,5 miliarda se uvažuje na odsíření. Náklady na likvidaci se odhadují na 2,5 miliardy, s tím, co by bylo již proinvestováno, škoda by představovala 4 miliardy. Nemalé by byly další náklady, které by vyplynuly ze škod z již uzavřených smluv na dodávky technologie stavebních částí. Ty sice půjdou na vrub Českých energetických závodů, ale promítnou se samozřejmě do nákladů, o to se sníží zisky, což při tržním chování se bezpochyby - a jak jinak nemůže odrazit jinak než v ceně energie, čili opět na kapse daňových poplatníků, jak se s oblibou říkává.

Není účelem tohoto vystoupení, vážené kolegyně a kolegové, vás zde zasypávat dalšími čísly, která hovoří ve prospěch této varianty a ukazují buď na vyšší investiční náročnost variant ostatních nebo na vyšší výstupní cenu tepla či závislost na dodávkách suroviny v případě plynofikace. V úvahu přichází, že i tyto další varianty by mohly být zprovozněny v daleko delším časovém odstupu

Tyto materiály, které mám, jsou k dispozici nejen vám, ale i vládě ČR, která by měla podpořit dokončení této stavby. Řešení se po některých jednáních s Českými energetickými závody a energetickou komisí při zastupitelstvu hl. m. Prahy vidí jednoznačně ve vzniku nové akciové společnosti, která bude zahrnovat Pražské teplárny, propojovací horkovod a zdroj Elektrárnu Mělník I. Mělnický rozestavěný projekt odpovídá i tezi, která se ozývá z pražské radnice. Praha potřebuje teplo a má samozřejmě zájem na tom, aby bylo co nejlevnější a nejzdravější. Mělnický napaječ zajišťuje nejrychlejší realizaci ozdravění ovzduší, nejlevnější teplo a nejmenší závislost na zahraničních dodávkách ušlechtilých paliv a také tento projekt je nejméně citlivý k předpokládanému růstu cen paliva.

Projekt, přestože vychází ještě z dob socialistické gigantománie, není projevem žádné gigantománie a je srovnatelný s délkami potrubí tepelných sítí budovaných jak na východě, tak na západě. Je produktem českých inženýrů a splňuje především požadavky na moderní teplárenství a vynikající využití primérní energie.

Horko z Mělníka, které se tu rozhodnutím Českých energetických závodů doslova v tuto chvíli nahromadilo, nelze podceňovat. Právě proto, že se jedná o Prahu a může vyvolat v krátkém čase řadu nečekaných, nepříjemných, nepředvídatelných reakcí. Jako se nelze ani smířit s tou skutečností, že ještě než zase cokoli znovu zahájíme, vyhodíme oknem několik miliard peněz z našich kapes.

To je, myslím, problém, který se dotýká nás všech, a proto ho zde v tuto chvíli stavím před vás i před vládu. Jedná se tedy o to, aby vláda ČR projednala možnost záruk a znovu zhodnotila reálnost stanovisek jak Hospodářské rady vlády ČR, tak i ministerstva pro životní prostředí ČR a nenechala veškerou politickou i ekonomickou tíhu na rozhodnutí zastupitelstva hl. m. Prahy.

30. I 06 Interpelace poslanců Anny Röschové, Dezidera Baloga, Jiřího Maryta, Jindřicha Šebora, Františka Nerada, Vladimíra Líbala, Oldřicha Váci, Richarda Hájka, Pavla Havloviče a Josefa Meiera na vládu České republiky ve věci úpravy jejího usnesení č. 534/1991

Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové, uvádím interpelaci poslanců Anny Röschové, Dezidera Baloga, Jiřího Maryta, Jindřicha Šebora, Františka Nerada, Vladimíra Líbala, Oldřicha Váci, Richarda Hájka, Pavla Havloviče a Josefa Meiera na vládu České republiky ve věci úpravy jejího usnesení č. 534/1991.

Dámy a pánové, vláda ČR se svým usnesením č. 534/1991 rozhodla pro trasu dálnice vedenou obchvatem kolem plzeňské aglomerace, tedy pro variantu "Ku", tzn. kombinovanou upravenou. Toto rozhodnutí je v rozporu s usnesením zastupitelstva města Plzně, pro které, a to na základě svých odborných posudků, je tato varianta nepřijatelná. Z celkové délky 55 km dálničního obchvatu se jedná o sporný úsek v délce 7 km procházející městem. Jsme si vědomi, že problémů s vedením dálničního obchvatu bylo více než dost, a víme, že každé rozhodnutí budí u obyvatel dotčených oblastí více či méně oprávněnou nevoli, jak o tom svědčí i petice, které v poslední době dostáváme. Chápeme, že i pro vládu je to velmi nelehké rozhodování.

Po seznámení se s argumenty plzeňského městského zastupitelstva se i nám však jeví jako méně problémová upravená trasa "S", tzv. "Su" - stabilizovaná upravená, která je navržena i investorem. Při rozhodování o trase dálnice však nebyla tato varianta vládou vůbec hodnocena.

Ve své interpelaci se proto obracíme na vládu ČR a navrhujeme vzhledeem k této situaci, kdy proti sobě stojí odborné posudky prakticky dvou skupin odborníků, úpravu usnesení vlády tak, aby byl územně chráněn širší koridor nejen mezi Černicemi a Bručnou, ale pás území mezi Bručnou a Štěnovicemi, tj. mezi liniemi tras "Ku" a "S", což by umožnilo v územním řízení detailně prověřit a zvolit optimální trasu. Podle našeho názoru tato úprava umožní plynulé pokračování přípravy stavby, neohrozí lhůtu výstavby a je i v souladu s názorem investora.

30. I 07 Interpelace poslance Josefa Hejska na vládu České republiky ve věci přidělení potřebných finančních prostředků na urychlené zahájení výstavby nemocnice v Havlíčkově Brodě