Česká národní rada 1990 – 1992

ve věci stavu čs. velvyslanectví v USA a vztahu ČSFR k našim krajanům v USA a Kanadě

místopředseda vlády ČSFR a ministr zahraničních věcí Jiří Dienstbier zaslal odpověď na interpelaci poslanců Vladimíra Čecha, Vladimíra Budinského, Jiřího Fiedora, Libora Nováka, Anny Röschové a Lenky Šepsové dopisem ze dne 6. dubna 1992.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, předkládám České národní radě odpověď místopředsedy vlády České a Slovenské Federativní Republiky a ministra zahraničních věcí Jiřího Dienstbiera na interpelaci poslanců Vladimíra Čecha, Vladimíra Budinského, Jiřího Fiedora, Libora Nováka, Anny Röschové a Lenky Šepsové, která je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Vážená paní poslankyně,

vážení páni poslanci,

k Vaší interpelaci č. 24103 ohledně stavu čs. velvyslanectví v USA a vztahu ČSFR ke krajanům v USA sděluji:

1. Paní R. Klímová, jmenovaná do funkce velvyslankyně prezidentem ČSFR, vystupuje v USA jako představitel čs. státu, a tak je také přijímána hodnocena oficiálními americkými představiteli a úřady. O reakcích některých krajanů na nominaci R. Klímové jsme byli našim velvyslanectvím informováni. Musím nicméně konstatovat, že vztahy velvyslanectví a většinou krajanů jsou celkem korektní, o čemž svědčí častá pozvání k účasti jeho přestavitelů na krajanských akcích a rovněž hojná účast významných krajanů na společenských podnicích pořádaných čs. velvyslanectvím ve Washingtonu, jakož i častá pomoc a spolupráce krajanů při rozvoji obchodních, kulturních i politických styků mezi ČSFR a USA.

Čs. velvyslanec v Kanadě R. Schuster byl presidentem ČSFR ze své funkce odvolán.

2. Početní stav diplomatů na velvyslanectví ve Washingtonu je nyní 15 z nichž tam před listopadem 1989 pracovali pouze 3. tito pracovníci budou v průběhu letošního roku odvoláni a nahrazeni. Zároveň bude úřad posílen o 2 nové diplomaty. Je třeba si uvědomit, že hotoví diplomaté se nerodí. Jejich práce předpokládá nejen odbornou a jazykovou kvalifikovanost, ale i dostatečnou praxi a profesionální zkušenosti.

3. Zastupitelský úřad je o situaci v ČSFR průběžně informován tiskovým odborem a informačním odborem FMZV. I když v průběhu minulého roku vznikla v důsledku náhlého podstatného zvýšení poštovného za leteckou dopravu situace, kdy ministerstvo na přechodné údobí přerušilo z finančních důvodů čs. velvyslanectvím zasílání denního tisku, přísun informací pokračoval nepřerušeně, především rádiovým spojením a poštou. Nelze proto souhlasit s tvrzením, že zastupitelské úřady nic nevědí o situaci v ČSFR.

Struktura materiálů zasílaných ústředním velvyslanectví ve Washingtonu je následující:

- průběžně Hospodářské noviny a Sbírka zákonů, 1x měsíčně Data a dokumenty k čs. zahraniční politice,

- diplomatický bulletin (2 strany denně),

- tématické zprávy k vnitropolitickým událostem (2 - 3 strany týdně),

- Informační dopisy, týkající se událostí v ČSFR (4 - 8x měsíčně),

- projevy presidenta a ministra zahraničních věcí,

- Czechoslovak Economy Digest (od 1. 1. 1992, 1x měsíčně 30 stran).

- Czechoslovak Economy Digest (od 1. 1. 1992, 1x měsíčně 30 stran).

Finanční zajištění činnosti zastupitelského úřadu je prováděno každoročně při stanovení jeho rozpočtu na základě porovnání potřeb ZÚ a reálných možností FMZV. V letošním roce byly globální finanční požadavky úřadu pokryty ze 100%. Pro ilustraci uvádím, že celkové výdaje na činnost velvyslanectví ve Washingtonu činily loni 14,5 mil. Kčs, z čehož 6,5 mil Kčs tvoří provozní náklady, o kterých se zmiňuje i interpelace.

Jsem si vědom toho, že finanční situace čs. zastupitelských úřadů není s ohledem na rozsah úkolů, které plní, ideální. FMZV však musí respektovat daná rozpočtová pravidla a může disponovat jen těmi finančními prostředky, které jsou mu přiděleny. Finanční zdroje FMZV jsou každoročně rozdělovány v souladu s cíli čs. zahraniční politiky a vývojem mezinárodní situace. Potřeba rozšíření diplomatického zastoupení ve státech bývalého SSSR a Jugoslávie v současné době tak například omezuje možnost výraznějšího přesunu diplomatů a materiálních prostředků do Západní Evropy a USA. Faktické posílení čs. diplomatického zastoupení v průmyslově nejvyspělejších zemích tak bylo pro rok 1992 dosaženo jeho snížením především v rozvojových zemích. Směrnice, jež stanoví zásady hospodaření s finančními prostředky na čs. zastupitelských úřadech, vylučují možnost pohoštění čs. občanů, pokud zároveň nejsou přítomni rovněž pozvaní cizí státní příslušníci. Takové výdaje hradí pracovníci velvyslanectví ze svých soukromých prostředků. To by si poslanci, vybavení na zahraniční cesty dietami, měli uvědomit. Informace, že velvyslanectví vybírá od diplomatů a Američanů poplatky k uhrazení výdajů za společenské podniky, které pro ně pořádá, je zcela mylná. V daném případě šlo o zapůjčení reprezentačních místností ZÚ krajanům, kteří zde pořádali společenský podnik a vybírali vstupné od svých členů.

4. Na zákonech i mimosoudních rehabilitacích, přijatých FS ČSFR, nemůže FMZV nic změnit. Je přirozené, že negativně ovlivnily vztah části krajanské obce v USA k ČSFR. Velvyslanectví ve Washingtonu za této situace vyvinulo značné úsilí k vysvětlení celé záležitosti. Od jara 1991 začala vláda USA uplatňovat politiku poskytování výjimek z platnosti dohody o neutralizaci a tím se ostří tohoto problému poněkud zmírnilo.

Závěrem mohu říci, že styková činnost velvyslanectví s krajany se v uplynulém roce zintenzívnila a celkově zlepšila, k čemuž přispělo i velmi pozitivní přijetí návštěvy presidenta ČSFR v USA na podzim roku 1991 ze strany krajanské veřejnosti.

Vyjádření k interpelaci poslanců ČNR č. 24.103 a k reakci poslanců na odpověď předsedy vlády ČR P. Pithrta označená tisk 513 E

1. Zásadně protestuji proti označení "velice aktivní komunistkou před r. 1968". Z KSČ jsem byla v r. 1970 vyloučena a mojí jednou funkcí v KSČ do té doby bylo členství ve výboru základní organizace KSČ na právnické fakultě KU v letech 1968 - 69. Tato léta byla obdobím reformního hnutí v KSČ a právě za tuto činnost jsem byla ze strany vyloučena. Pokud páni poslanci o reformním úsilí uvnitř KSČ v 60. letech nic nevědí, doporučuji jim něco si o tom přečíst. V 80. letech jsem aktivně pracovala v rámci Charty 77, v redakci samizdatových lidových novin a v Čs. helsinském výboru. Se žádným ze jmenovaných pánů poslanců jsem se při této činnosti nikdy nesetkala. Snad i o ní by si mohli něco přečíst, když jinak zřejmě o této činnosti nic nevědí.

Pokud jde o krajanskou veřejnost v USA, mám s mnohými jejími představiteli velmi dobré vztahy, které na požádání mohu doložit konkrétními jmény i korespondencí. Náš ZÚ rozvíjí velmi pravidelný a častý styk s washingtonskou krajanskou obcí i s krajany mimo Washington při nejrůznějších návštěvách po celých Spojených státech. Tuto činnost můžeme samozřejmě doložit.

Je pravdou, že část krajanské veřejnosti (podle našeho názoru malá menšina, ale je velmi obtížné toto podložit číselně) má velmi kritický vztah jak ke mně, tak k současné vládě v ČSFR. Důvody tohoto napětí a i určité nevraživosti jsou podstatně složitější, než by vyplývalo z interpelace pánů poslanců. rovněž otázka restitučního zákona, který zdánlivě vylučuje US občany ze znovunabytí majetku v ČSFR, je složitější než by vyplývalo ze 4. bodu poslanecké interpelace. Zhruba před 10 lety vydal Nejvyšší soud USA judikaturu, která velice ztěžuje odebrání amerického občanství někomu, kdo jako naturalizovaný občan si ponechal nebo znovu nabyl své původní občanství. Existence této judikatury vlastně znamená, že žádný specifický problém krajanů v USA se znovunabytím čs. občanství neexistuje. Mnozí krajané si tuto skutečnost zjistili a o svůj majetek doma se hlásili po znovunabytí čs. občanství. Celá řada krajanů však začala útočit na restituční zákon, aniž by si ověřila všechny skutečnosti, které jim znemožňovaly dvojí občanství.

2. Pokud jde o "staré známé tváře na ZÚ Washington", konstatuji, že náš úřad měl pravděpodobně nejrozsáhlejší výměnu pracovníků ze všech ZÚ. Celkem 7 z 15 diplomatů našeho ZÚ nikdy v zahraniční službě před r. 1990 nepracovalo.

Nebylo a není možné obměnit celé osazenstvo úřadu z několika důvodů. Na našem trhu pracovních sil neexistuje takový počet kandidátů na práci v zahraniční službě s patřičnou kvalifikací, aby bylo možné ihned obměnit celý aparát FMZV. Kromě toho čs. pracovně právní řád neumožňuje propustit všechny stávající zaměstnance jenom proto, že jejich "tváře jsou známé".

Páni poslanci nás mohou kritizovat za to, že neděláme svou práci na náležitě profesionální úrovni NEBO za to, že na ZÚ jsou ještě představitelé starých struktur, ale nemohou nás dost dobře kritizovat za obojí, neboť se tyto kritiky vzájemně vylučují.

3. Na podzim 1991 skutečně měl náš ZÚ velký nedostatek informací z domova. Tato situace se zčásti zlepšila od počátku r. 1992, avšak hlad pánů poslanců po informacích z domova se mi zdá trochu nevěrohodný. Nabídli jsme jim tiskové telegramy za dobu, po kterou byli mimo domov, avšak oni dali přednost "chudičkému pohoštění", které jsme jim připravili a téměř nikdo tiskové telegramy nečetl.

Konstatuji, že podle předpisů FMZV neměli nárok na žádné pohoštění. Předpisy nám znemožňují vydávat jakékoli peníze na pohoštění pro návštěvy z domova a upřímně se přiznám, že mně páni poslanci nebyli natolik sympatičtí, abych jim ze své kapsy nachystala pohoštění, které by nepovažovali za chudičké. Kromě toho se snažíme řídit zdejšími zvyklostmi. při odpoledních návštěvách není v USA zvykem podávat pohoštění. Pokud jde o použití papírových talířků, je tato praxe v USA zcela běžná. Používají se i při recepcích a oficiálních podnicích na nejrůznějších úrovních. Náš ZÚ samozřejmě má talířů dost, i když se starým státním znakem, který by jistě mohl vyvolat u citlivějších návštěvníků kritiku.

Pokud jde o diplomatický talent paní vv, domnívám se, že jeho kritériem nemůže být dojem nenaladěných návštěvníků z ČSFR, ale spíše to, jak vv i celé ZÚ přijímá US veřejnost a jak náš ZÚ dokáže řešit zcela konkrétní úkoly, např. dojednání Čs. - US smlouvy o ochraně investic, zrychlení udělení DNV, pracovní návštěvy prezidenta a některých členů federální vlády (Dienstbier, Dobrovský, Klaus, Vavroušek) a mnoho jiných. Jak už vyplývá ze samotného názvu, náš ZÚ zde v USA zastupuje vládu ČSFR, a to rovněž považujeme za naši první prioritu. Jak práce s krajan, tak přijímání návštěvníků z domova jsou teprve na dalších místech. V rámci této prioritní činnosti jsem já sama v r. 1991 měla zhruba 95 veřejných přednášek nebo vystoupení a velké množství pozvánek jsem musela odmítnout pro nedostatek času. Nikde a nikdy jsem se nesetkala s tvrzením nebo odezvou, která by svědčila o tom, že mí posluchači se domnívají, že mám nedostatek diplomatického talentu.

Pokud jde o informaci, kterou jsem prý sama poskytla panu poslanci Čechovi, že počítáme 20 dolarů za vstupné na recepci, nemohu než konstatovat, že p. poslanec Čech lže. Nic podobného jsem nemohla vyřknout, protože takovou informaci ani nemám. několikrát jsem zapůjčili prostory ZÚ buď krajanským organizacím, nebo nějaké dobročinné organizaci, která má bezprostřední souvislost s ČSFR (např. onkologická klinika v Bratislavě), aby si u nás zorganizovali podnik a tak získali peníze pro svou činnost. V takových situacích ovšem peníze nevybírá ZÚ, ale organizace, která je pořadatelem nebo spolupořadatelem podniku. Nevím a ani nechci vědět kolik je při těchto příležitostech vybíráno. Tento způsob "fund raising" je v USA velmi rozšířený a naše ambasáda ho provozuje ve velmi malé míře ve srovnání s jinými ZÚ.

Rozpočet FMZV a tudíž i našeho ZÚ je zcela pevně omezený, neboť náš stát, podle mého názoru zcela správně, uskutečňuje restriktivní rozpočtovou i peněžní politiku. Proto diskuse na téma jak hodně nebo málo jsme chudí, postrádá jakýkoliv smysl. Pokud se páni poslanci domnívají, že bychom měli více utrácet na pohoštění (i pro ně), na nádobí a na cestování po Spojených státech za krajany atd., museli by nám zároveň realisticky navrhnout, na čem by FMZV mělo šetřit. Rozumím-li interpelaci dobře, jsou pro honosnější nádobí a pohoštění, ale pro skromnější auta. to je ovšem věc názoru a snad jsou lidé, kteří bezprostředně musí rozhodovat o výdajích na FMZV, kvalifikovanější k takovému rozhodování než např. pni poslanci.

Pokud jde o zkušenosti p. poslanců se ZÚ, které se liší jak píší od zkušeností pana prezidenta a ministra zahraničí, bych ráda podotkla, že pokud je mi známo, tak se během svého pobytu v USA páni poslanci nesetkali ani s pracovníky US State Departement, ani s představiteli diplomatické komunity atd. Pokud se s nimi sešli, tak bohužel jejich jazyková vybavenost byla taková, že i kdyby se dali do řeči o práci našeho ZÚ, tak by asi příliš nerozuměli odpovědi. Proto konstatuji, že negativní informace o práci našeho ZÚ zřejmě pocházejí od poměrně početně velmi malé skupiny krajanů. Pokud je mi známo, při širších setkání pánů poslanců s krajanskými organizacemi kritika ZÚ nezazněla.

Po pečlivém přečtení předběžné zprávy o pobytu skupiny poslanců ČNR a SNR v USA a po rozhovorech s pí Wendy Luersovou, ředitelkou nadace Charta 77 New York, která celý studijní pobyt organizovala a se slečnami Karen Kalina a Mary Albon, které poslance doprovázely, bych ráda připojila několik kritických poznámek o tom, jak poslanci působili v USA, jaký udělali dojem na své hostitele a do jaké míry připravili nebo nepřipravili půdu pro další obdobné zájezdy do USA. Přikládám předběžnou verzi konečné zprávy s poznámkou, že je psána velmi zdvořile a rezervovaně ve snaze nepoškodit naděje na opakování stáže. Zpráva je totiž určena především US institucím, které přispěly na realizaci tohoto zájezdu. při rozhovorech se mnou byly všechny tři daleko otevřenější, Jejich hlavní kritické připomínky:

1.Poslanci byli nedostatečně jazykově vybaveni a teprve v USA v průběhu pobytu se více či méně naučili komunikovat v angličtině.

2. Většina poslanců, zejména z ČR, si počínala velmi neskromně a opakovaně si trpce stěžovala na nedostatečné finanční vybavení, které sice bylo menší než kdyby poslanci byli hosté US státní instituce a nikoliv soukromé nadace, ale stále ještě dostačující pro pobyt v USA. Poslanci si rovněž stěžovali na to, že členové zákonodárných sborů v USA jak na federální tak na státní úrovni jim nevěnovali náležitou pozornost a čas. Ve Washingtonu velmi nelibě nesli, že neměli přístup přímo do obou sněmoven Kongresu, ale pouze na galerie pro návštěvníky. Také si stěžovali, že museli jako všichni návštěvníci vládních budov zde procházet detektory kovů.

Zdá se, že většina poslanců ve skupině nepochopila, že nemají žádný přímý nárok na podobný zájezd, na lepší finanční vybavení a na pozornost. Nepochopili, že byli hosté soukromé nadace a že jako poslanci regionálních parlamentů jedné menší evropské země by se měli ve svých nárocích chovat trochu skromněji a že by měli projevit vděčnost za pozvání do USA (viz str. 8 zprávy).

Pan poslanec Čech při svém pobytu v Indianě zanechal nezaplacený telefonní účet přesahující 500 USD. Představitelé státu se rozhodli nežádat o jeho zaplacení, ale zároveň se rozhodli v budoucnosti neopakovat přijetí poslanců z ČSFR (viz. str. 8 zprávy.)

Trochu nás udivuje i ostře odmítavý postoj p. poslance Čecha k našemu ZÚ, vezmeme-li v úvahu, že ztratil svůj diplomatický pas krátce před odletem domů a že naše konzulární oddělení mu velmi rychle v mimopracovní době vystavilo nový doklad a expresně mu ho odeslalo (20. října 1991), samozřejmě zdarma. Náš ZÚ postupuje tímto způsobem běžně, avšak zpravidla zato dostaneme díky.

Stanovisko k interpelaci:

Během své dovolené na přelomu roku 1991/92 v Praze mne po předběžné telefonické dohodě poslankyně ČNR. Pozvání, které promne bylo zcela osobní a tedy neoficielní, jsem ráda přijala, protože jsem s Dr. Janů seznámila v době její návštěvy v USA. Doufala jsem, že ji budu moci vysvětlit své stanovisko k interpelaci. (Mimochodem: asi 14 dní po tomto setkání mi došlo písemné pozvání na zasedání zahraniční komise ČNR).

O interpelaci jsem věděla z denního tisku, protože jsem zřejmě odjížděla z Washingtonu dříve, než nám byla oznámena. Poslanci mi plný text poskytli , ale měla jsem čas jen na jeho zběžné přehlédnutí.

S přítomnými poslanci, kteří přicházeli a odcházeli během diskuse (zápis, pokud vím, nikdo nedělal), jsem v souvislosti s interpelací neformálně mluvili o situaci na velvyslanectví.

Poděkovala jsem poslancům za snahu nám pomoci v řešení finanční situace ZÚ. Poslanec Čech totiž zdůraznil, že interpelace nebyla útokem, ale snahou pomoci při řešení našich problémů. dozvěděla jsem se přitom, že ČNR neměla právo takovou interpelaci předkládat.

Potvrdila jsem, že na ZÚ dochází již od minulého podzimu jen Hospodářské noviny v jediném výtisku (a často nepravidelně), což je nedostatečné. O diplomatickém bulletinu jsem mluvila jako o pravidelném zdroji informací, který však niky nemže nahradit plnou škálu denního tisku.

Souhlasila jsem s tvrzením, že skutečně ještě na ZÚ pracují někteří diplomaté (i další zaměstnanci), které krajani znají jako representanty totalitního režimu. Potvrdila jsem také, že krajané nejsou spokojeni s přijatými rehabilitačními a restitučními zákony. Upozornila jsem přitom, na odlišnou škálu vztahů různých skupin krajanů k současnému dění v Československu.

Zásadně jsem však nesouhlasila s formulací interpelace, která mluví jedním dechem o velvyslancích v Kanadě a v USA. Vysvětila jsem svůj přístup k tomuto problému, který se shoduje i s názory některých krajanů: je veliký rozdíl, zda ČSFR representuje člověk, který až do zhroucení totality zastupoval tento režim ve vrcholných funkcích, či zda jde o někoho, kdo v posledních 20 letech aktivně usiloval o jeho neutralizaci a stal se proto občanem neplnoprávným (na toto jedna z poslankyň namítla, že je to ale můj osobní názor). Několikrát jsem zdůraznila, jak je pí Klímová v USA oblíbená. Vysvětlila jsem, že je-li jejím hlavním úkolem representovat ČSFR navenek, tj. vůči Američanům - pak z toho vyplývá, že ČSFR může být navýsost spokojena se svou představitelkou, která byla do USA vyslána. Mluvila jsem o tom, že pí velvyslankyně je po panu presidentovi "naším nejlepším vývozním artiklem" - zájem o její vystoupení je v odborných kruzích i veřejnosti stále neutuchající. Její přednášky nikdy netrpí nedostatkem posluchačů, jsou živé a Američané je přijímají se zájmem. Toto si američtí pořadatelé plně uvědomuji, a proto pí Klímovou zahrnuji pozváními, kterých je tolik, že je nemůže přijímat. Američané vysoce hodnotí pí. Klímovou jako osobnost s vlastními názory, která vyniká v celkové šedi rutinních zástupců ostatních zemí. Pí Klímová zná mentalitu Američanů a dovede ji ve styku s nimi výborně využít. Myslím, že jsem řekla, že pokud to pí vv. tak dobře neumí s českými a slovenskými poslanci, tak že to dle mého názoru není tak důležité, protože to není jejím hlavním posláním. Mám dojem, že toto poslanec Čech (bez ironie) označil za nový pohled na celou záležitost.

V diskusi se poslanci zabývali i postavením a možnostmi vládního výboru pro mezinárodní vztahy (tentokrát 12 pracovníků), dobré "viditelnosti" partnerského slovenského ministerstva ve Washingtonu (96 pracovníků) apod.

Shrnu-li, co se událo:

- netušila jsem, že mé soukromé vysvětlování k interpelaci, kterým jsem chtěla osvětlit situaci ZÚ a obhájit pí vv, může vyznět tak, jak je uvedeno.

Pomáhala jsem při organizaci besedy pro p. Lánského a pro poslance v krajanském klubu v Arlingtonu, při večírku u amerického Čecha M Mazura ve Vienně a účastnila jsem se i setkání s poslanci u p. Valucheka. Tam všude měli poslanci možnost se přesvědčit o vztazích mezi ZÚ a krajany. Tyto vztahy je možno charakterisovat jako smíšené podle osob, se kterými jednají: často přátelské, ale často také velmi kritické - také velmi kritické - takové, jaké jsou jejich vztahy k ČSFR. Kdyby krajané ZÚ v USA jednoznačně odmítali - tak jak je tomu v Kanadě, tak by nedocházelo ani k takovým setkáním, jakým byli poslanci přítomni. Při uvedených příležitostech se také poslanci museli dozvědět, že se styková činnost ZÚ s krajany v posledním roce (výrazně) zlepšila.

- dobrou práci pí vv. jsem vysvětlila zcela jednoznačně (proto jsem hlavně chtěla mluvit s Dr. Janů), potvrdila jsem, že na ZÚ ještě skutečně pracují lidé bývalého režimu, že jedny noviny - které v té době chodily velmi nepravidelně - nám nestačí, vysvětlila jsem "vybírání" vstupného krajanskými spolky.

Na závěr mne poslankyně Janů pozvala na oběd, což jsem s povděkem přijala.

I. Zíková, Washington 1. 4. 1992