Česká národní rada 1990 – 1992

/1/ Obecné předpisy o správním řízení [Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád),] se nevztahují na řízení podle § 5 odst. 6, § 6, 11 odst. 3, § 17, 18, 24, 27, 38, 40, 46 odst. 2, § 52 a 69 tohoto zákona. Odkladný účinek odvolání je vyloučen v případě rozhodnutí o zřízení přechodně chráněné plochy (§ 13), omezení a zastavení činnosti (§ 66) a odebrání jedince zvláště chráněných druhů rostlin, živočichů a nerostů (§ 89).

/2/ Na území sloužící zájmům obrany státu [Zákon č. 169/1949 Sb., o vojenských újezdech, zákon č. 40/1961 Sb., o obraně státu] se nevztahují ustanovení § 4 odst. 2 a 3, § 6, 8, 12, 31, 49 odst. 1, § 63, 68 odst. 3 a § 70 tohoto zákona. Případné poškozování přírody z důvodu obrany státu v těchto případech nesmí překročit nezbytně nutnou míru.

/3/ Při hornické činnosti v dobývacím prostoru výhradních ložisek nerostů [§ 11 zákona č. 44/1988 Sb., horní zákon,] lze povinnosti podle § 10, 11 odst. 1 a 2 a § 51 odst. 2 uplatnit jen v dohodě s osobou oprávněnou k výkonu hornické činnosti podle zvláštního předpisu [§ 15 až 19 zákona č. 44/1988 Sb., horní zákon.]

/4/ Zákon o ochraně přírody a krajiny a předpisy vydané k jeho provedení jsou zvláštními předpisy ve vztahu k předpisům o lesích, vodách, územním plánování a stavebním řádu, o nerostném bohatství, ochraně zemědělského půdního fondu, myslivosti a rybářství [Např. zákon č. 61/1977 Sb., o lesích, zákon č. 138/1973 Sb., o vodách, zákon č. 50/1976 Sb., stavební zákon, zákon č. 44/1988 Sb., horní zákon, zákon č. 124/1976 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti, zákon č. 102/1963 Sb., o rybářství.]

/5/ Státní přírodní rezervace vyhlášené podle § 4 odst. 3 zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, se převádějí do kategorie národních přírodních rezervací (§ 28), přírodních rezervací (§ 33), národních přírodních památek (§ 35) nebo přírodních památek (§ 36). Kategorizaci těchto území stanoví ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem.

/6/ Chráněná naleziště, chráněné parky a zahrady a chráněné studijní plochy vyhlášené podle § 5 zákona č. 40/1956 Sb. se vyhlašují za národní přírodní památky či přírodní památky (§ 35 a 36). Kategorizaci těchto území stanoví ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem.

/7/ Chráněné přírodní výtvory a chráněné přírodní památky vyhlášené podle § 6 zákona č. 40/1956 Sb. se vyhlašují za přírodní památky (§ 36), pokud nebudou zařazeny do kategorie národních přírodních rezervací (§ 28), přírodních rezervací (§ 33) nebo národních přírodních památek (§ 35) ministerstvem životního prostředí obecně závazným právním předpisem.

/8/ Stromy a jejich skupiny vyhlášené podle § 6 zákona č. 40/1956 Sb., za chráněné přírodní výtvory nebo chráněné přírodní památky se prohlašují památnými stromy (§ 46).

/9/ Národní parky a chráněné krajinné oblasti vyhlášené podle § 8 zákona č. 40/1956 Sb., jsou nadále chráněny jako národní parky (§ 15) a chráněné krajinné oblasti (§ 25).

/10/ Oblasti klidu, vyhlášené obecně závaznými právními předpisy okresních národních výborů [§ 24a zákona ČNR č. 67/1969 Sb., o národních výborech, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 31/1983 Sb.).], se vyhlašují za přírodní parky (§ 12).

Zrušují se:

1. Zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, ve znění zákona ČNR č. 146/1971 Sb., zákona ČNR č. 137/1982 Sb., zákona ČNR č. 96/1977 Sb. a zákona ČNR č. 65/1986 Sb.,

2. § 2 odst. 1 písm. f) zákona ČNR č. 68/1990 Sb., o užívání státního znaku a státní vlajky České republiky,

3. § 3, 5 odst. 1 a § 7 nařízení vlády České republiky č. 163/1991 Sb., kterým se zřizuje Národní park Šumava a stanoví podmínky jeho ochrany,

4. § 3, 5 odst. 1 a § 7 nařízení vlády České republiky č. 164/1991 Sb., kterým se zřizuje Národní park Podyjí a stanoví podmínky jeho ochrany,

5. § 3, 5 odst. 1 a § 7 nařízení vlády České republiky č. 165/1991 Sb., kterým se zřizuje Krkonošský národní park a stanoví podmínky jeho ochrany,

6. vyhláška č. 142/1980 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o ochraně stromů rostoucích mimo les, o postupu při výjimečném povolování jejich kácení a o způsobu využití dřevní hmoty těchto stromů,

7. vyhláška č. 131/1957 Ú. l., o dobrovolných pracovnících státní ochrany přírody (konzervátorech a zpravodajích),

8. vyhláška č. 228/1959 Ú. l., o evidenci chráněných částí přírody a o náhradě za majetkovou újmu vzniklou z omezení stanovených podmínkami ochrany.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1992.

Příloha
k zákonu o ochraně přírody a krajiny

Chráněné krajinné oblasti:

Část první

Úvodní ustanovení

Část druhá

Obecná ochrana přírody a krajiny

Část třetí

Zvláště chráněná území

HLAVA PRVNÍ

HLAVA DRUHÁ

HLAVA TŘETÍ

HLAVA ČTVRTÁ

HLAVA PÁTÁ

HLAVA ŠESTÁ

Část čtvrtá

Památné stromy, zvláště chráněné druh rostlin, živočichů a nerostů

HLAV PRVNÍ

HLAVA DRUHÁ

Část pátá

Některá omezení vlastnických práv, finanční příspěvky v ochraně přírody, přístup do krajiny, účast veřejnosti a právo na informace ve státní ochraně přírody

HLAVA PRVNÍ

HLAVA DRUHÁ

HLAVA TŘETÍ

Část šestá

Orgány a státní správa v ochraně přírody

HLAVA PRVNÍ

HLAVA DRUHÁ

Část sedmá

Odpovědnost na úseku ochrany přírody

Část osmá

Ustanovení společná a závěrečná.

Předkládaný návrh zákona ČNR o ochraně přírody a krajiny řeší dlouholetý palčivý problém v poskytnutí modernější a účinnější právní úpravy ochrany přírody, než jakou zaručuje zákon dosavadní. Ten - jako jeden z mála předpisů - platí již 35 let. Kusé, nejednoznačné a zastaralé formulace dosud platného zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, nebyly s to zabránit nebo alespoň zmírnit negativní důsledky lidské aktivity pro přírodu a krajinu. Účinnost zákona byla navíc oslabována dalšími předpisy z období 70 a 80 let upravujícími vztahy k využívání přírodních zdrojů nešetrným, někdy agresivním způsobem. Právní základ státní ochrany přírody se tak v sousedství nových a jednostranných hospodářských právních předpisů stával matnější, přehlížený a objektivně nezpůsobilý k prosazení modernější koncepce tohoto oboru. To vše bylo ještě umocňováno mimoprávním politickým nátlakem ze strany mocenských orgánů, které v nejednom případě předem určovaly výsledky důležitých rozhodnutí, závažných jednání a udělování výjimek na úseku ochrany přírody.

Konečným výsledkem tohoto stavu bylo setření rozdílů v přístupech k chráněným částem přírody, na které se v praxi často hledělo tak, jako by vůbec chráněny nebyly. Chráněná území se sice vyhlašovala, evidovala a označovala, ale jejich ochranné podmínky nebyly s to zabránit v mnoha případech ani těm nejzřejmějším devastacím krajiny plynoucím především z průmyslové a zemědělské velkovýroby. Výkonné orgány státní ochrany přírody nejčastěji zastupoval jediný profesionální pracovník pro území okresu, navíc vždy podřízený složité funkcionářské hiearchii. Orgány státní ochrany přírody byly odtrženy od struktury odborných pracovišť v ochraně přírody (správ národních parků, chráněných krajinných oblastí, krajských středisek a státního ústavu ochrany přírody).