K bodům 23., 37. a 40.
Zásada realizuje přistoupení ČSFR
k Úmluvě o závodních zdravotních
službách č. 161, která byla přijata
dne 26. 6. 1985 na 71. zasedání generální
konference Mezinárodní organizace práce a
byla ratifikována ČSSR 25. 2. 1989. Úmluva
pojímá "závodní zdravotní
služby" v preventivním nikoli kurativním
smyslu. Jako nová forma zdravotní péče
není v zákoně č. 20/1966 Sb. upravena.
Rovněž je stanovena upravit povinnost zaměstnavatelů
zajistit tuto formu závodní zdravotní péče
pro své zaměstnance. Cílem je motivovat zaměstnavatele
k opatřením v zájmu zdraví jejich
zaměstnanců; nejde přitom o budování
nových zdravotnických zařízení,
ale pouze o zprostředkování preventivní
péče s využitím stávajících
závodních zařízení vykonávajících
dosud převážně kurativu. Bližší
podmínky stanoví ministerstvo zdravotnictví
v připravované vyhlášce o závodních
zdravotních službách. Nahrazení dosavadního
znění § 40, který ukládal organizacím
povinnost budovat z jejich prostředků závodní
zdravotnická zařízení (v kurativním
pojetí), odpovídá záměru na
zdůraznění prevence nad kurativu, neboť
právě na kvalitě prevence závisí
faktický stav zdraví pracovníků, a
kurativu na závodech pouze umožnit.
Pojem záchranné služby není dosud v
zákoně vymezen. V souvislosti s nynějším
vytvářením jednotné sítě
územních záchranných služeb včetně
letecké záchranné služby a vybavení
spojovací technikou, jehož cílem je plošně
na požadované úrovni zajistit odbornou pomoc
ve stavech bezprostředně ohrožení života
a závažných poruch zdraví, se doplňuje
do zákona rámcové ustanovení, k jehož
provedení bude vydána samostatná vyhláška
ministerstva zdravotnictví o zdravotnické záchranné
službě.
K bodu 25.
Úprava odpovídá nové koncepci posuzování
zdravotní způsobilosti k práci, resp. posudkové
činnosti vůbec, která nepředpokládá
činnost lékařských poradních
komisí, a navazuje na zákon ČNR o všeobecném
zdravotním pojištění a připravovaný
zdravotní řád.
K bodu 26. a 27.
Otázky související s ústavní
péčí bez souhlasu nemocného a detenčním
řízení nově upravuje článek
8 odst. 6 Listiny základních práv a svobod.
Podle tohoto článku rozhoduje o ústavní
péči bez souhlasu nemocného soud na základě
oznámení zdravotnického zařízení
o převzetí nebo držení v ústavní
péči učiněného do 24 hodin
od převzetí (držení). Případy,
v nichž může být osoba převzata
nebo držena v ústavní péči, má
stanovit zvláštní zákon. Tyto důvody
se přejímají z dosavadního §
23 odst. 4 a zpřesňují. V souladu s Listinou
základních práv a svobod nejsou při
tom rozlišovány situace, kdy je osoba převzata
(držena) v ústavní péči proti
své vůli a situace, kdy zdravotní stav (např.
stav bezvědomí) nedovoluje, aby souhlas byl od osoby
vyžádán. Projeví-li osoba, která
byla převzata (držena) do ústavní péče
ve stavu vylučujícím vyžádání
souhlasu, souhlas dodatečně ve lhůtě
24 hodiny, detence se soudu neoznamuje. Orgány státní
správy již nebudou podle nové úpravy
oprávněny důvodnost detence přezkoumávat.
K bodu 28.
Zákon č. 20/1966 Sb. v dosavadním znění
neobsahuje ani základní podmínky pro provádění
zásahů do reprodukční schopnosti jednotlivce
a lékařského experimentu. Tyto podmínky
jsou nyní obsaženy v podzákonných normách,
resortních stanoviscích, popř. u nich jakákoliv
vnitrostátní právní regulace chybí.
Do vydání speciálních zdravotnických
zákonů z oblasti tzv. moderních medicínských
výkonů je nutné zmíněné
podmínky v zájmu ochrany práv občanů
stanovit obecně v tomto zákoně.
K bodům 29. a 30.
Ustanovení § 29 a 30 vyjadřují principy
obsažené v připravovaném zákoně
ČNR o všeobecném zdravotním pojištění.
K bodu 39.
Ustanovení reaguje na zrušení národních
výborů a uvádí se do souladu se zákonem
ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecním
zřízení) a zákona ČNR č.
425/1990 Sb., o okresních úřadech. V návaznosti
na § 11 odst. 1 se přiznává oprávnění
zřizovat zdravotnická zařízení
také fyzickým a právnickým osobám.
V současné době dochází k rozpadu
ústavu národního zdraví a ke změnám
v síti a struktuře zdravotnických zařízení.
Jedním z nejdůležitějších
požadavků přitom je, aby nedošlo ke zhoršení
dostupnosti a kvality péče poskytované občanům.
Zdravotnickým zařízením se proto ukládá
povinnost poskytovat zdravotnické služby v mezích
spádových území určených
podle jednotných zásad stanovených vyhláškou
MZ ČR; touto vyhláškou je pro zařízení
v působnosti okresních úřadů
a obcí vyhláška č. 242/1991 Sb., o soustavě
zdravotnických zařízení zřizovaných
okresními úřady a obcemi pro zařízení
v působnosti MZ ČR vyhláška č.
394/1991 Sb.
K bodu 46.
V souladu s novou koncepcí a pojímáním
oboru klinické psychologie se zařazují pracovníci
tohoto oboru do zákona jako zvláštní
kategorie zdravotnických pracovníků.
K bodu 50.
Výkon vedoucích funkcí ve zdravotnictví
je mimořádně náročný.
Vyžaduje vysokou odbornost, morálně volní
vlastnosti a řídící schopnosti. Tradičně
jsou proto ministerstvem zdravotnictví ČR stanovené
vedoucí funkce obsazovány na základě
konkursu, neboť tato forma výběru je i přes
některé oprávněné výhrady
k průběhu konkursů formou nejobjektivnější.
V poslední době se vyskytují názory,
že dosavadní výnos MZ ČR čj.
OP-602-24. 4. 90 o obsazování některých
funkcí konkursem (reg. v částce 28/1990 Sb.)
postrádá oporu v zákoně; zejména
je poukazováno na skutečnost, že ustanovení
§ 54 odst. 1 ani 70 odst. 1 písm. c) zákona
č. 20/1966 Sb. nejsou zmocňovacím ustanovením
pro vydání prováděcího právního
předpisu tohoto druhu. V souvislosti s přípravou
novelizace citovaného výnosu se proto jeví
jako nezbytné zařadit do zákona č.
20/1966 Sb. speciální zmocňovací ustanovení,
kterým bude doplněn § 54 odst. 1 zákona
č. 20/1966 Sb.
K bodu 57.
Ustanovení § 57 zákona č. 20/1966 Sb.
se uvádí do souladu s novelou školského
zákona č. 171/1990 Sb. a se zákonem České
národní rady č. 564/1990 Sb., o státní
správě a samosprávě ve školství.
Jde o úpravu inspekční činnosti a
rozšíření jejich působnosti na
domovy mládeže, soukromé a církevní
zdravotnické školy. Podmínky zařazování
soukromých a církevních škol včetně
zdravotnických do sítě škol stanoví
zvláštní předpisy, a to u soukromých
škol ministerstvo školství, mládeže
a tělovýchovy ČR v dohodě s ministerstvem
zdravotnictví ČR vyhláškou č.
353/1991 Sb., u církevních škol společnou
vyhláškou ministerstvo školství, mládeže
a tělovýchovy ČR ministerstvo zdravotnictví
ČR č. 452/1991 Sb.
K bodům 58. a 59.
Zásada vychází z návrhu nového
systému dalšího vzdělávání
pracovníků ve zdravotnictví založeného
na jeho demonopolizaci, funkční a územní
decentralizaci. Cílem uvedeného systému je
rovněž větší dostupnost a hospodárnost
dalšího vzdělávání, vytvoření
konkurenčního prostředí v této
oblasti a optimální spojení teoretické
výuky s praxí. Na základě zkušeností
vyspělých zemí a doporučení
komise Evropských společenství pro specializační
výcvik lékařů se budou na dalším
vzdělávání podíle nově
konstituované stavovské a profesní organizace,
jejichž účast bude specifikována v rámci
zákona ČNR o zdravotnických povoláních.
K bodu 61.
Podle § 20 odst. 2 zákona č. 20/1966 Sb. podléhají
povolení ministerstva zdravotnictví před
použitím při výkonu zdravotnických
služeb pouze léky. S ohledem na ochranu zdraví
pacientů je nutné rozšířit uvedené
oprávnění na všechny druhy léčiv
a prostředků zdravotnické techniky včetně
techniky přístrojové. Přitom je nutné
odděleně upravit pravidla pro schvalování
a kontrolu přístrojové zdravotnické
techniky, neboť se jedná o zcela specifickou problematiku.
Není na místě, aby výroba a dovoz
zdravotnické techniky byly regulovány stejně
jako je tomu u léčiv a ostatních zdravotnických
potřeb. Odpovědnost je nutno přenést
na uživatele, který bude povinen kontrolovat, zda
zdravotnická technika je užívána v souladu
s podmínkami schvalovacího rozhodnutí MZ
ČR.
Pokud jde o výrobu, dovoz a distribuci léků
a zdravotnických potřeb s výjimkou zdravotnické
techniky, měly by uvedené činnosti podléhat
povolení ministerstva zdravotnictví ČR, zejména
z hlediska povinnosti výrobců a dovozců dodržovat
podmínky správné výrobní praxe
stanovené vyhláškou ministerstva zdravotnictví
ČR č. 284/1990 Sb. Jedná se o mezinárodně
uznávané požadavky, které byly převzaty
do československého právního řádu
a jejichž dodržování ve vztahu ke Světové
zdravotnické organizaci garantují ministerstva zdravotnictví
republik.
K bodům 63. a 65.
Zřizování odborných poradních
orgánů ministerstev je jejich vnitřní
záležitostí. Z legislativního ani věcného
hlediska není na místě některé
z nich výslovně uvádět v zákoně.
Účast profesních organizací a sdružení
na péči o zdraví je obecně vyjádřena
v § 10a.
K bodu 78.
Podle dosavadního znění § 75 odst. 5
zákona č. 20/1966 Sb., ve znění zákona
ČNR č. 425/2990 Sb., je krajský hygienik
oprávněn vykonávat prvoinstanční
dozor ve věcech přesahujících okresní
význam (např. ve věcech týkajících
se vodovodních a silničních sítí
apod.) nebo v případech, v nichž posouzení
není možno zajistit v okresu. Navrhovaným ustanovením
se rozšiřuje možnost výkonu prvoinstančního
dozoru prováděného krajským hygienikem
i na území města, ve kterém má
krajská hygienická stanice sídlo. Je tak
umožněno v tomto městě sloučit
městskou hygienickou stanici s krajskou hygienickou stanicí
v jediné zařízení a již v tomto
přechodném období řešit účelněji
plnění úkolů hygienické služby.
K bodu 79.
Pro přechodné období se zachovává
úprava vydávání rozhodnutí
nebo opatření při výkonu zdravotnických
služeb a jejich přezkoumávání.
Ustanovení zohledňuje změny v podřízenosti
zdravotnických zařízení provedené
zákonem ČNR č. 425/1990 Sb. a připravované
"rozvolnění" okresních ústavů
národního zdraví. Nahrazuje dosavadní
komplikovaný procesní postup založený
na možnosti dvojí autoremedury a završený
v případě nevyhovění předložením
návrhu na přezkoumání národními
výboru jako odvolacímu orgánu.
K bodu 84.
Vypouští se zmocňovací ustanovení
pro vydání vládního nařízení
o jedech a látkách škodlivých zdraví
včetně látek omamných a psychotropních.
Úprava vychází z legislativního záměru
ministerstva zdravotnictví oddělit problematiku
jedů a žíravin od problematiky omamných
a psychotropních látek a s ohledem na jejich závažnost
obě oblasti upravit samostatnými zákony.