Česká národní rada 1990 – 1992

51. V § 55 odst. 2 písm. a) se za slova "ministerstvo zdravotnictví" připojují slova "ve spolupráci s Českou lékařskou komorou, Českou stomatologickou komorou, Českou lékárnickou komorou a s dalšími profesními organizacemi".

52. V § 55 odst. 2 se písmena c) a f) vypouštějí. Dosavadní písmena d) a e) se označují jako c) a d).

53. V odstavci 3 se slova "odstavci 2 písm. d) a e)" nahrazují slovy "odstavci 2 písm. c) a d)".

54. V nadpisu § 56 se slova "národních výborů" nahrazují slovy "okresních úřadů a obcí".

55. V § 56 se slova "Národní výbory, především místní (městské) a okresní" nahrazují slovy "Okresní úřady a obce".

56. V § 57 odst. 1 se slova "Ústřední ideové" nahrazují slovem "Odborné a" a spojka "a" ve slovech "řízení a kontrola" se vypouští a nahrazuje čárkou.

57. § 57 odst. 2 zní:

"(2) Ministerstvo zdravotnictví provádí odborné a pedagogické řízení zdravotnických škol a domovů mládeže zdravotnických škol a určuje jejich síť; u soukromých a církevních škol tak činí v dohodě s jejich zřizovateli. Inspekci na zdravotnických školách a v domovech mládeže zdravotnických škol provádí ministerstvo zdravotnictví svými školními inspektory".

58. § 58 odst. 2 zní:

"(2) Další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví řídí ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a ve spolupráci s Českou lékařskou komorou, Českou stomatologickou komorou, Českou lékárnickou komorou a dalšími profesními sdruženími. Další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví upraví zvláštní zákon".

59. § 59 zní:

Pro zabezpečení dalšího vzdělávání zdravotnických pracovníků zřizuje ministerstvo zdravotnictví akreditované instituty, jejichž poslání je pedagogická, metodická a vědeckovýzkumná činnost. Další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví dále zajišťují zdravotnická zařízení akreditovaná k této činnosti.

60. § 61 se vypouští.

61. § 62 zní:

(1) Vyrábět, dovážet, distribuovat a používat při poskytování zdravotní péče lze jen ty druhy léčiv a prostředků zdravotnické techniky, které byly schváleny ministerstvem zdravotnictví, popřípadě orgánem jím pověřeným. Podmínky schvalování stanoví zvláštní zákon.

(2) Léčiva a prostředky zdravotnické techniky smějí být vyráběny, uchovávány a dopravovány s označením, ve složení, v dávkování, v úpravě, v balení a za dalších podmínek stanovených v lékopisu, technických normách a zvláštních předpisech ⁸.

(3) Ministerstvo zdravotnictví, popřípadě orgán jím pověřený uděluje povolení:

a) u léčiv a prostředků zdravotnické techniky s výjimkou přístrojové zdravotnické techniky k jejich výrobě, dovozu, distribuci nebo k použití při poskytování zdravotní péče;

b) u přístrojové zdravotnické techniky pouze k jejímu použití při poskytování zdravotní péče. Uživatel přístrojové zdravotnické techniky je povinen pravidelně kontrolovat, zda jím používaná přístrojová zdravotnická technika splňuje podmínky, za nichž bylo povolení uděleno.

(4) Nejsou-li dodržovány podmínky, za nichž bylo povolení k činnostem uvedeným v odstavci 3 uděleno, je ministerstvo zdravotnictví, popřípadě orgán jím pověřený, oprávněno povolení odejmout a činnost dočasně zastavit".

Poznámka č. 8 pod čarou zní:

"8) Vyhláška ministerstva zdravotnictví České republiky č. 284/1990 Sb., o správné výrobní praxi, řízení jakosti humánních léčiv a prostředků zdravotnické a obalové techniky".

Vyhláška č. 43/1987 Sb., o registraci hromadně vyráběných léčivých přípravků a úhradě nákladů s tím spojených.

62. § 64 a 65 znějí:

Orgány ustavené k podpoře a koordinaci rozvoje vědy a technologií i pracovníci všech oborů vědeckovýzkumné činnosti jsou povinni plnit své úkoly v souladu s poznatky lékařské vědy a přispívat ke zvyšování úrovně péče o zdraví. Tyto orgány jsou rovněž povinny dbát, aby se jejich činnost soustřeďovala především na řešení naléhavých problémů vyplývajících z rozboru zdravotního stavu obyvatelstva se zaměřením na prevenci a léčení společensky nejzávažnějších nemocí, na získávání poznatků o vlivu prostředí na organismus člověka, na rozvíjení tělesných a duševních schopností člověka a na prodlužování aktivního věku.

Orgány ustavené k podpoře a koordinaci rozvoje vědy a technologií zajišťují účelné přidělování finančních prostředků z hlediska jejich přínosu pro zdravotnictví a sledují využívání vynaložených finančních prostředků".

63. § 66 a 67 se vypouštějí.

64. V § 68 odst. 2 písm. a) se vypouštějí slova "při plánování rozvoje odvětví" a slova "plánu nebo".

65. V § 69 se ve větě prvé vypouštějí slovo "celostátní" a slova "v plánu rozvoje národního hospodářství", ve druhé větě se vypouštějí slova "za pomoci své vědecké rady".

66. V § 70 odst. 1 písm. c) se slova "závazné zásady a pokyny" nahrazují slovy "obecně závazné právní předpisy".

67. § 70 odst. 1 písm. d) zní:

"d) řídí výchovu a výuku středních a nižších zdravotnických pracovníků, spolupracuje v otázkách výchovy a výuky lékařů a farmaceutů a řízení dalšího vzdělávání zdravotnických pracovníků s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, s Českou lékařskou komorou, s Českou stomatologickou komorou, s Českou lékárnickou komorou a dalšími profesními sdruženími".

68. § 70 odst. 1 písm. e) se vypouští. Dosavadní písm. f), g) a h) se označují jako písmena e), f) a g)".

69. § 70 odst. 1 písm. f) zní:

"f) vydává stanoviska k rozvoji územních celků, k zadání staveb a projektů rozhodujících investičních celků financovaných státním rozpočtem a staveb, u nichž si vydání stanoviska vyhradí, vydává stavebně technické směrnice pro posuzování zdravotnických zařízení".

70. V § 70 odst. 1 písm. g) se slova "zejména se zeměmi socialistické soustavy" vypouštějí.

71. V § 70 se odstavec 3 vypouští a dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 3.

72. V § 71 odst. 1 se vypouští věta druhá.

73. V § 71 odst. 1, 2 a 3 se slova "Československé socialistické" nahrazují slovem "České".

74. V § 72 odst. 1 se část věty prvé za středníkem vypouští.

75. § 73 se včetně nadpisu vypouští.

76. Nadpis "Národní výbory" nad § 74 se vypouští.

77. § 74 zní:

Pracovníci orgánů státní zdravotní správy jsou oprávněni za účelem zjišťování podkladů potřebných k zabezpečení výkonu státní správy na úseku zdravotnictví a při tvorbě státní zdravotní politiky v nezbytném rozsahu.

1. vstupovat do zdravotnických zařízení s vědomím vedoucího zdravotnického zařízení,

2. vyžadovat od odborných pracovníků ve zdravotnictví potřebná sdělení, vyjádření a vysvětlení,

3. nahlížet do dokumentace o zdravotním stavu nemocného včetně pořizování výpisů nebo stejnopisů".

78. V § 75 odst. 5 se na konci připojuje tato věta:

"Úkoly uvedené v odstavci 4 může krajský hygienik (na území hlavního města Prahy hygienik hlavního města Prahy) plnit i pro území města, v němž má krajská hygienická stanice (Hygienická stanice hlavního města Prahy) sídlo, dohodnou-li se na tom zřizovatelé hygienických stanic působících na území tohoto města; v takovém případě se tyto hygienické stanice sloučí".

79. Hlava druhá v části páté zní:

(1) Lékaři nebo odborné komise zdravotnických zařízení ustavené podle zvláštních předpisů rozhodují v mezích zákona při výkonu zdravotní péče na základě posouzení zdravotního stavu o právech a povinnostech občanů týkajících se jejich zdraví.

(2) Má-li občan za to, že rozhodnutí nebo opatření podle odstavce 1 učiněné při výkonu zdravotní péče je nesprávné, může podat návrh na přezkoumání vedoucímu zdravotnického zařízení, který o něm rozhodne. Návrh na přezkoumání může podat též okresní správa sociálního zabezpečení. Nevyhoví-li vedoucí zdravotnického zařízení návrhu, předloží jej jako odvolání odvolacímu orgánu.

(3) O odvolání proti rozhodnutí nebo opatření vedoucího zdravotnického zařízení řízeného ministerstvem zdravotnictví rozhoduje toto ministerstvo, v ostatních případech okresní úřad (obvodní úřad, městský úřad), v jehož obvodu se zdravotnické zařízení nachází.

(4) Návrh na přezkoumání podle odstavce 2 nebo 3 lze podat do 15 dnů, ve věcech dočasné pracovní neschopnosti do 3 dnů ode dne, kdy rozhodnutí bylo občanu doručeno nebo opatření sděleno.

(5) Jinak se na rozhodování při výkonu zdravotní péče vztahují obecné předpisy o správním řízení ⁹.

(6) Pro posouzení případů, v nichž vznikly pochybnosti, zda byl při výkonu zdravotní péče dodržen správný postup, popřípadě, zda bylo ublíženo na zdraví, ustanovuje ministr zdravotnictví České republiky a ředitelé (vedoucí) fakultních a dalších vybraných nemocnic jako své poradní orgány znalecké komise. Vybrané nemocnice, postavení a činnost znaleckých komisí stanoví ministerstvo zdravotnictví vyhláškou".

Poznámka č. 9 pod čarou zní:

"9) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád)".

80. V § 80 odst. 1, 3 a 4 se za slova "bezpečnostních sborů" vkládají slova "a Sboru nápravné výchovy České republiky".

81. V § 80 odst. 2 se za slova "bezpečnostních sborech" vkládají slova "a Sboru nápravné výchovy České republiky".

82. V § 80 odst. 4 se za slovo "vnitra" vkládají slova "a spravedlnosti České republiky".

83. V § 80 se připojuje na konci nový odstavec 6, který zní:

"(6) Zdravotní péče osobám ve výkonu trestu odnětí svobody a vazby je poskytována Zdravotnickou službou Sboru nápravné výchovy České republiky, v případě potřeby na základě uzavřených dohod i v jiných zdravotnických zařízeních".

84. § 81 se vypouští.

85. V § 82 se věta první vypouští.

86. V textu zákona se nahrazují názvy "Inspektorát lázní a zřídel" názvem "Český inspektorát lázní a zřídel", název "ministerstvo školství a kultury" názvem "ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky", název "ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství" názvem "ministerstvo zemědělství České republiky", název "ministerstvo národní obrany", názvem "federální ministerstvo obrany", název "ministerstvo vnitra" názvy "federální ministerstvo vnitra a ministerstvo vnitra České republiky" a název "ministr dopravy" názvem "federální ministerstvo dopravy".

87. V textu zákona se slova "zdravotnické služby" nahrazují slovy "zdravotní péče" a slova "zdravotnické potřeby" slovy "prostředky zdravotnické techniky".

Do 31. prosince 1992 lze zdravotnická zařízení zřizovaná okresními úřady nebo obcemi zrušit pouze se souhlasem ministerstva zdravotnictví.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1992, s výjimkou § 40, který nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1992.

Předsednictvo České národní rady se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo s působností pro Českou republiku úplné znění zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, jak vyplývá z pozdějších zákonů.

Obecná část

Navrhovaným zákonem se vytvářejí předpoklady pro odstranění dnešního centralistického modelu zdravotnictví s monopolem státní zdravotní správy a pro vznik kvalitativně odlišného systému zdravotní péče založeného na

- demonopolizaci tvorby, provádění a kontroly zdravotní politiky a vytvoření konkurenčních poměrů ve zdravotnických službách,

- vícezdrojovém financování zdravotnictví, podpoře efektivnějšího vynakládání prostředků,

- přesunutí těžiště léčebné péče na léčbu ambulantní, zejména na primární zdravotní péči a na

- svobodném jednání informovaných občanů a občanských společenství.

Cílem nového systému zdravotní péče není pouze reforma zdravotnictví, změny v organizaci a způsobech jeho řízení, ale o stanovení nových principů pěstování a upevňování zdraví v celém jeho komplexním pojetí. Z uvedených důvodů bude nutné postupně novelizovat celý zdravotnický právní řád, který v současné době představuje 143 obecně závazných právních předpisů zastřešených zejména zákonem č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na rozsah předpokládaných změn není reálné provedení celkové novelizace zákona č. 20/1966 Sb. a jeho nahrazení jedním novým "zdravotnickým kodexem", který by rámcově upravil všechny úseky péče o zdraví, ale je připravováno vydávání speciálních zákonů nahrazujících jednotlivé části, resp. hlavy zákona č. 20/1966 Sb. na úsecích primární ochrany zdraví, léčebné péče, lázeňství, výroby, distribuce léčiv a zdravotnických potřeb, zdravotnických povolání apod. spolu s prováděcími předpisy. V souladu s touto legislativní koncepcí je nutno již nyní odstranit bariéry a otevřít prostor pro tvorbu speciálních zdravotnických zákonů dílčí novelizací zákona č. 20/1966 Sb. a provedením nezbytných úprav současně reagovat na změny v čsl. právním řádu uskutečněné od roku 1990.

Zrušuje se monopol státu na poskytování zdravotní péče, kterou budou moci poskytovat také zdravotnická zařízení jiných než státních subjektů (např. soukromé osoby, obce, církevní instituce apod.). Tím se rozšíří možnosti výběru lékařů a zdravotnických zařízení, zvýší efektivnost využívání zdrojů a motivace zdravotnických pracovníků. Podmínky poskytování zdravotní péče v nestátních zdravotnických zařízeních stanoví zvláštní zákon.

Potřebná zdravotní péče se stane věcnou dávkou všeobecného zdravotního pojištění založeného na principu návratnosti prostředků. Povinné zdravotní pojištění nejlépe ze všech známých způsobů financování zdravotnictví hájí zájem občana, podněcuje zdravotnická zařízení i pracovníky ke kvalitní a efektivní činnosti a občany k zájmu o vlastní zdraví. Občanům bude umožněna rozšířená volba lékaře, kterou vymezí zákon ČNR o všeobecném zdravotním pojištění s prováděcí vyhláškou.

Listinou základních práv a svobod byla přenesena pravomoc k rozhodování o ústavní péči bez souhlasu nemocného z orgánu státní správy (s omezenou přezkumnou pravomocí soudu) na soudy v zájmu zvýšené ochrany práv občanů. V této souvislosti se upravují hmotně právní důvody detence a povinnost zdravotnických zařízení oznámit příslušnému soudu každé převzetí nemocného do ústavní péče bez jeho souhlasu; detenční řízení bude součástí novely občanského soudního řádu.

Na přechodnou dobu, kdy ještě nebude plně rozvinuta činnost nových profesních organizací, je třeba zachovat instituty, které jsou výrazem státní garance práv občanů na ochranu zdraví. Jde zejména o úpravu přezkoumávání rozhodnutí nebo opatření učiněných při výkonu zdravotní péče a činnosti znaleckých komisí (§ 77). Tyto instituty se přizpůsobují změnám ve struktuře orgánů místní státní správy a samosprávy. Rovněž je třeba zabránit v rámci probíhající transformace zdravotnických organizací zabránit rozpadu dosavadní sítě zdravotnických zařízení, resp. neodůvodněnému zániku zdravotnických zařízení, která mají nadokresní význam. Do oblasti materiálního zabezpečení zdravotnických služeb výroby, dovozu, distribuce léků a zdravotnických potřeb, výroby a oprav zdravotnické techniky - začínají výrazně vstupovat nové podnikatelské subjekty. Rada podnikatelů projevuje zájem o zmíněné činnosti bez konkrétnějších znalostí zdravotnictví a se snahou o dosažení maximálního zisku na úkor respektování požadavků na ochranu zdraví. Z těchto důvodů se novelou zpřesňuje ustanovení o povolování činností souvisejících s materiálním zabezpečením zdravotní péče včetně oprávnění povolení odejmout a činnost zakázat.

Zákon č. 20/1966 Sb. byl vydán v době existence ČSSR jako unitárního státu, tj. jako zákon s celostátní působností. Podle čl. 37 odst. 3 ústavního zákona o československé federaci uskutečňuje zákonnou úpravu ve věcech péče o zdraví lidu Federální shromáždění, vyžaduje-li to jednota právního řádu. V průběhu příprav novelizace byly ústavně právní aspekty dílčí změny zákona č. 20/1966 Sb. předmětem jednání zástupců Úřadu vlády ČSFR, Úřadů vlád ČR a SR, ČNR a SNR a republikových ministerstev zdravotnictví; opakovaně byly tyto aspekty předmětem jednání ministrů zdravotnictví ČR a SR. Byl přijat závěr, že provedení změn a doplňků citovaného zákona nevyžaduje vydání federální právní úpravy. Ministerstvo zdravotnictví ČR proto předkládá návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 20/1966 Sb., pouze s působností pro Českou republiku. Obdobná zákonná úprava je připravována pro Slovenskou republiku byla vydána jako zákon SNR č. 419/1991 Sb., kterým se mění a doplňují některé předpisy v oblasti zdravotnictví, s účinností od 1. 11. 1991.

Vzhledem ke skutečnosti, že v návrhu je zohledněn návrh zákona ČNR o všeobecném zdravotním pojištění a zákona ČNR o Všeobecné zdravotní pojišťovně, bude vydání novely zákona spojeno s dopady na státní rozpočet. Tyto dopady jsou podrobně specifikovány v důvodové zprávě k uvedeným zákonům. S výjimkou dopadů týkajících se zavedení všeobecného zdravotního pojištění si návrh nevyžádá nároků na státní rozpočet.

Zvláštní část

k bodům 1. až 9., 11., 17., 18., 19., 20., 21., 22., 24., 30. až 36., 45. až 56., 60., 62. až 77., 80. až 87.

Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, vychází principiálně z ústavního zákona č. 100/1960 Sb. (Ústavy ČSSR) a z občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Obsahuje řadu ustanovení, která jsou neslučitelná se společenskými změnami uskutečněnými po listopadu 1989 i s principy nového systému zdravotní péče. Je proto naprosto nezbytné tato ustanovení upravit, popřípadě zcela vypustit.

K bodům 10., 13., 14. a 15.

Účast profesních organizací a sdružení na tvorbě, provádění a kontrole zdravotní politiky sleduje její demonopolizaci a decentralizaci. Profesní organizace a sdružení jako instituce nezávislé na státních orgánech jsou běžně ve vyspělých evropských zemích. V České republice je působnost České lékařské, České stomatologické a České lékárnické komory vymezena zákonem ČNR č. 220/1991 Sb. (např. Česká asociace sester, Asociace praktických lékařů, Unie zubních techniků mají charakter občanských sdružení ve smyslu obecné zákonné úpravy o sdružování a jejich činnost je dána stanovami. Novelou zákona č. 20/1966 Sb., se navrhuje zakotvit výčet oblastí, na které se zejména bude účast profesních organizací a sdružení vztahovat. Nově se vymezuje účast odborových orgánů v péči o zdraví.

K bodu 16.

V souladu s článkem 31 Listiny základních práv a svobod je čsl. občanům garantováno poskytování zdravotní péče na základě všeobecného zdravotního pojištění v rozsahu, který stanoví zákon ČNR o všeobecném zdravotním pojištění. Garance se týká tzv. "potřebné zdravotní péče" vymezené zmíněným zákonem ČNR. Zdravotním pojištěním nebudou kryty veškeré výkony zdravotní péče. Nadále budou financovány státem např. některé výkony vyplývající z celostátních programů podpory a obnovy zdraví, činnost hygienické služby a péče sociálního charakteru; státem budou financovány také náklady na výstavbu zdravotnických zařízení, případně na jejich rekonstrukci. Za plnou nebo částečnou finanční úhradu od pacienta budou poskytovány výkony nad rámec vymezený předpisy o všeobecném zdravotním pojištění, výkony zdravotní péče, které nesledují léčebný účel (zdravotně kosmetické služby, lékařské prohlídky prováděné v zájmu fyzických nebo právnických osob, apod.), léčiva a prostředky zdravotnické techniky v náročnějším než účelném (standardním) provedení a za zaopatření ve zdravotnickém zařízení, např. ve zvláštních dětských zařízeních.

K bodu 18.

Svobodná volba lékaře a zdravotnického zařízení je jednou ze zásadních změn, které přináší nový systém zdravotní péče. Jejím cílem je změnit vztah pacienta k lékaři ze stavu závislosti a podřízenosti na vztah rovnoprávných partnerských subjektů a vytvořit konkurenční prostředí mezi lékaři, resp. zdravotnickými zařízeními. Dosud není možnost volby lékaře stanovena zákonem, ale pouze vyhláškou č. 42/1966 Sb., o poskytování léčebně preventivní péče, ve znění vyhlášky č. 318/1990 Sb.; nevztahuje se na občany, kteří mají svého závodního lékaře. V poslední době je s pozitivními výsledky ověřována volba lékaře v širším rozsahu v řadě okresů.

Možnost volby se nevztahuje na závodní preventivní péči, kterou garantuje československý stát na základě přistoupení k Úmluvě Mezinárodní organizace práce č. 161 z 26. 6. 1985.