Česká národní rada 1990 – 1992

Všem občanům České a Slovenské Federativní Republiky, kteří mají trvalý pobyt nebo jsou pracovně činní na území České republiky (dále jen "pojištěnci") se poskytuje na základě všeobecného zákonného zdravotního pojištění (dále jen "všeobecné zdravotní pojištění") potřebná zdravotní péče, dostupná v místě a čase bez nutnosti její přímé úhrady. Pojištěnci jsou rovněž cizí státní příslušníci a osoby bez státní příslušnosti, kteří nemají nárok na poskytnutí bezplatné péče na základě mezinárodních smluv a jsou v pracovněprávním vztahu k zaměstnavateli, který má sídlo neb pobyt na území České republiky. Pojištěnci nejsou cizí státní příslušníci a osoby bez státní příslušnosti, kteří jsou činní na území České republiky pouze přechodně, a to pro zaměstnavatele, kteří nemají trvalé sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky, nebo pro zaměstnavatele, kteří požívají diplomatických výsad a imunit.

Potřebná zdravotní péče ve smyslu tohoto zákona zahrnuje:

a) léčebnou péči ambulantní i ústavní včetně rehabilitace a péče o chronicky nemocné,

b) prevenci s výjimkou činnosti hygienické služby,

c) poskytování léků, zdravotních pomůcek a dalších zdravotnických potřeb v účelném provedení,

d) dopravu a náhradu cestovních nákladů nemocných,

e) lázeňskou péči a zvláštní léčebnou péči poskytovanou podle doporučení lékaře jako nezbytnou součást léčebného procesu např. v sanatoriích a ozdravovnách.

Potřebná zdravotní péče nezahrnuje:

a) péči sociální,

b) vyšetření, prohlídky a jiné výkony provedené výlučně v osobním zájmu fyzických osob nebo výlučně v zájmu právnických osob, které nesledují léčebný účel,

c) zaopatření ve zvláštních dětských zařízeních,

d) poskytnutí zdravotních pomůcek a jiných zdravotnických potřeb nad rámec účelného provedení.

Ministerstvo zdravotnictví České republiky po dohodě s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky vydá vyhláškou Zdravotní řád, který upraví bližší podmínky poskytování zdravotní péče. Pro poskytování zdravotní péče ve smyslu tohoto zákona je Zdravotní řád závazný pro všechny zdravotní pojišťovny, které provádějí všeobecné zdravotní pojištění.

Odůvodnění:

Návrh vychází z ustanovení článku 31 Listiny základních práv a svobod, podle něhož občané ČSFR mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. Poskytování zdravotní péče na základě zdravotního pojištění vychází z historického vývoje poskytování zdravotnických služeb v Československu a je odrazem současné ekonomické situace české populace i zaměstnavatelských organizací a státu. Většina občanů není schopna ze svých prostředků uhradit náklady za poskytnuté zdravotnické služby. Proto je nutné zavést všeobecné zákonné zdravotní pojištění, které bude na základě solidarity krýt náklady za poskytnutou zdravotní péči všem občanům.

V souladu s předpisy o nemocenském pojištění se navrhuje vztáhnout zákonné pojištění nejen na občany ČSFR s trvalým pobytem na území České republiky, ale i na občany ČSFR, kteří jsou na území České republiky pracovně činní. Z téhož důvodu se navrhuje i zákonné pojištění cizích státních příslušníků, kteří jsou na území České republiky v pracovněprávním vztahu. Návrh zásad je předkládán jako republiková zákonná úprava. Občané Slovenské republiky, kteří nemají trvalý pobyt, ani nejsou pracovně činní na území České republiky, nejsou pojištěnci ve smyslu tohoto zákona. Pokud zdravotnická zařízení na území České republiky poskytnou takovým občanům zdravotní péči, uhradí náklady této péče Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, která uplatní nárok na úhradu těchto nákladů u příslušného orgánu Slovenské republiky, který spravuje Statní fond zdraví. Náklady zdravotní péče poskytnuté pojištěncům zdravotnickými zařízeními na území Slovenské republiky uhradí Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky.

Úroveň poskytované zdravotní péče bude pro všechny občany shodná.

"Potřebnost" zdravotní péče je dána disponibilními finančními prostředky v dané době. S ohledem na množství druhů a forem zdravotní péče, jakož i na skutečnost, že rozsah potřebné zdravotní péče bude přizpůsobován novým poznatkům lékařských věd a ekonomickým možnostem státu, nelze tento pojem přesněji v zákoně vymezit. Proto je navrženo vymezení potřebné zdravotní péče obecným pozitivním vymezením s vyjádřením činností, které se do ní nezahrnují.

Není účelné, aby zákon obsahoval veškeré podrobnosti o poskytování zdravotní péče. Ty budou upraveny Zdravotním řádem vydaným vyhláškou ministerstva zdravotnictví České republiky po dohodě s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky.

Nositelem všeobecného zdravotního pojištění jsou Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, resortní, oborové, podnikové a další zdravotní pojišťovny. Tyto pojišťovny jsou povinny postupovat podle tohoto zákona. Vznik a činnost resortních, oborových, podnikových a dalších pojišťoven upraví zvláštní zákon, který též stanoví způsob tvorby a užití reservního fondu.

Odůvodnění:

Předpokládá se, že systém všeobecného zdravotního pojištění bude tvořen vedle Všeobecné zdravotní pojišťovny rovněž resortními, oborovými, podnikovými a dalšími zdravotními pojišťovnami, které budou hradit zdravotní péči na stejných základech. Jedná se o prvek, který bude přispívat k vytvoření užšího vztahu mezi zaměstnanci a zaměstnavateli a zvýrazní zvláštnosti určitých povolání. Cílem tohoto zákona je zajistit provádění všeobecného zdravotního pojištění podle jednotných principů.

Není však účelné, aby vznik každé takové pojišťovny, obdobně jako vznik Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, byl dán zvláštním zákonem. Proto bude vydán jeden zákon, který obecně pro všechny další zdravotní pojišťovny upraví podmínky jejich vzniku a činnosti.

Občanům České a Slovenské Federativní Republiky, kteří jsou pojištěnci podle zásady č. 1 se na základě všeobecného zdravotního pojištění hradí náklady nutného a neodkladného léčení v cizině, a to do výše nákladů spojených s takovým léčením na území České republiky.

Cizím státním příslušníkům a osobám bez státní příslušnosti, kteří se zdržují na území České republiky a mají nárok na poskytnutí bezplatné zdravotní péče na základě mezinárodních smluv, hradí náklady této péče stát ze státního rozpočtu.

Na podkladě pojistné smlouvy zdravotní pojišťovna poskytuje úhrady za poskytnutou zdravotní péči i tehdy, nejde-li o osobu, na kterou se vztahuje všeobecné zdravotní pojištění.

Na podkladě pojistné smlouvy zdravotní pojišťovna poskytuje i úhrady zdravotní péče přesahující rámec potřebné zdravotní péče (připojištění).

Odůvodnění:

S ohledem na rostoucí počet čs. občanů cestujících ať služebně či soukromě do zahraničí nebude ve finančních možnostech zdravotních pojišťoven hradit v plném rozsahu náklady zdravotní péče poskytnuté v zahraničí. Úhrada takových nákladů by nutně znamenala neúnosné zatížení pojištěnců, popřípadě státního rozpočtu. Zdravotní pojišťovna uhradí náklady nutného a neodkladného léčení pouze do výše nákladů spojených s takovým léčením v tuzemsku. Úhradu zbývající části nákladů lze zajistit jinou formou pojištění. Tato forma pojištění již nyní existuje u České státní pojišťovny.

Po zavedení a stabilizaci systému zdravotního pojištění se předpokládá i možnost připojištění na úhradu zdravotní péče přesahující rámec potřebné péče.

Varianta I:

Plátci pojistného všeobecného zdravotního pojištění jsou pojištěnci, zaměstnavatelé a stát.

Pojištěnec je plátcem pojistného jako zaměstnanec, osoba samostatně výdělečně činná nebo osoba dobrovolně nezaměstnaná (např. rentiér a žena v domácnosti). Za osoby samostatně výdělečně činné se považují též poslanci zákonodárných sborů a ústavní činitelé.

Zaměstnavatel je plátcem pojistného za zaměstnané osoby s výjimkou příjemců rodičovského příspěvku a osob na mateřské dovolené a další mateřské dovolené. Zaměstnavatelem se rozumí pro účely tohoto zákona právnická nebo fyzická osoba, která zaměstnává pojištěnce v pracovněprávních vztazích nebo v obdobných pracovních vztazích.

Stát je plátcem pojistného prostřednictvím státního rozpočtu za:

a) nezaopatřené děti ve smyslu předpisů o nemocenském pojištění,

b) osoby pobírající důchod, pokud nejsou výdělečně činné,

c) příjemce rodičovského příspěvku,

d) osoby na mateřské a další mateřské dovolené,

e) uchazeče o zaměstnání,

f) osoby pobírající dávky sociální péče z důvodu sociální potřebnosti, osoby pečující o převážně nebo úplně bezmocnou osobu, o dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě podle předpisů o sociálním zabezpečení; jsou-li tyto osoby zaměstnány, povinnost zaměstnavatele platit pojistné zůstává nedotčeno,

g) osoby konající základní (náhradní) službu v ozbrojených silách nebo civilní službu,

h) osoby ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody.

Pojistné za zaměstnance hradí z jedné třetiny zaměstnanec, ze dvou třetin zaměstnavatel. Stanovení výše pojistného upraví zvláštní zákon.

Varianta II:

Plátci všeobecného zdravotního pojištění jsou pojištěnci a zaměstnavatelé.

Pojištěnec je plátcem pojistného jako zaměstnanec, osoba samostatně výdělečně činná, nebo osoba dobrovolně nezaměstnaná (např. rentiér a žena v domácnosti). Za osoby samostatně výdělečně činné se považují též poslanci zákonodárných sborů a ústavní činitelé.

Zaměstnavatel je plátcem pojistného za zaměstnané osoby. Zaměstnavatelem se rozumí pro účely tohoto zákona právnická nebo fyzická osoba, která zaměstnává pojištěnce v pracovněprávních vztazích nebo v obdobných pracovních vztazích.

Pojistné za zaměstnance hradí z jedné třetiny zaměstnanec, ze dvou třetin zaměstnavatel. Stanovení výše pojistného upraví zvláštní zákon.

Varianta III:

Plátci všeobecného zdravotního pojištění jsou pojištěnci, zaměstnavatelé, sociální fondy a stát.

Pojištěnec je plátcem pojistného jako zaměstnanec, osoba samostatně výdělečně činná, nebo osoba dobrovolně nezaměstnaná (např. rentiér a žena v domácnosti). Za osoby samostatně výdělečně činné se považují též poslanci zákonodárných sborů a ústavní činitelé.

Zaměstnavatel je plátcem pojistného za zaměstnané osoby s výjimkou příjemců rodičovského příspěvku a osob na mateřské dovolené a další mateřské dovolené. Zaměstnavatelem se rozumí pro účely tohoto zákona právnická nebo fyzická osoba, která zaměstnává pojištěnce v pracovněprávních vztazích nebo v obdobných pracovních vztazích.

Sociální fondy jsou plátci pojistného za:

a) nezaopatřené děti ve smyslu předpisů o nemocenském pojištění,

b) osoby pobírající důchod, pokud nejsou výdělečně činné,

c) příjemce rodičovského příspěvku,

d) osoby na mateřské a další mateřské dovolené,

e) uchazeče o zaměstnání,

f) osoby pobírající dávky sociální péče z důvodu sociální potřebnosti, osoby pečující o převážně nebo úplně bezmocnou osobu, o dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě podle předpisů o sociálním zabezpečení; jsou-li tyto osoby zaměstnány, povinnost zaměstnavatele platit pojistné zůstává nedotčena.

Stát je plátcem pojistného za:

a) osoby konající základní (náhradní) službu v ozbrojených silách nebo civilní službu,

b) osoby ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody.

Pojistné za zaměstnance hradí z jedné třetiny zaměstnanec, ze dvou třetin zaměstnavatel. Stanovení výše pojistného upraví zvláštní zákon.

Odůvodnění:

Placení pojistného je založeno na principu solidarity plátců, jak je u pojišťovacích systémů obvyklé, omezuje sociální dopady mimořádné události na jednotlivce. Podle potřeby koncentruje zdroje bez ohledu na sociální postavení jednotlivých pojištěnců a umožňuje jim tak získat podstatně vyšší objem i kvalitu zdravotní péče, než jakou by bylo možné uhradit přímými platbami těchto pojištěnců. Totéž platí i pro solidaritu mezi zdravými a nemocnými. Pojištěnci je přitom poskytnuta potřebná zdravotní péče bez ohledu na jeho sociální postavení a výši příjmu.

Předkládají se tři varianty placení pojistného. Ve všech třech variantách je zachována dosavadní struktura plátců daní a poplatků, ze kterých byly hrazeny i náklady na zdravotnictví, tj. zaměstnanci, zaměstnavatelé a osoby samostatně výdělečně činné. Každá z variant však odlišně upravuje placení pojistného za osoby, které výdělečně činně nejsou.

Ve variantě I. je plátcem pojistného za tyto osoby stát prostřednictvím státního rozpočtu. Toto řešení je zárukou, že Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky nebude zkrácena ve svým příjmech v důsledku neplacení pojistného sociálně slabšími skupinami obyvatelstva. Současný vývoj naznačuje, že nepůjde o zanedbatelnou část populace. V případě, že stát by nepřevzal garanci za tyto osoby, docházelo by v praxi k častému vymáhání pohledávek za nezaplacené pojistné od osob, u nichž by byl nařízený výkon rozhodnutí stejně bezvýsledný. Předkladatel proto doporučuje přijetí varianty I., která maximálně akcentuje princip solidarity, neboť solidaritu rozděluje na nejširší okruh plátců prostřednictvím dofinancování z celkového zdanění.

Varianta II. počítá s hrazením pojistného pouze zaměstnavateli, zaměstnanci, osobami samostatně výdělečně činnými a osobami dobrovolně nezaměstnanými. Skutečnost, že osoby výdělečně nečinné tak nebudou platit pojistné se promítne do výše pojistného stanoveného uvedeným plátcům pojistného. Lze předpokládat, že takto stanovená výše pojistného by znamenala pro plátce pojistného ve spojení s dalšími platbami daní a poplatků neúnosné finanční zatížení. Tato varianta tedy vede ke značnému finančnímu zatížení pouze ekonomicky aktivních osob.

Varianta III. přenáší část platební povinnosti státu obsažené ve variantě I. na sociální fondy. Takové řešení oslabuje finanční účast státu na jím garantované zdravotní péči a přenáší ve svém důsledku placení zdravotního pojištění na plátce příspěvků do sociálních fondů. S takovým zatížením sociálních fondů se nepočítalo ani v zásadách zákona o financování sociálního pojištění, kde jsou taxativně vymezeny výdaje, které se z tohoto fondu hradí. Přijetí varianty č. III. by tedy znamenalo nové projednání a úpravu návrhu zásad zákona o financování sociálního zabezpečení.

Stanovit výši pojistného nelze izolovaně, bez návaznosti na změnu daňového systému. Tuto úpravu bude proto možné provést až k 1. 1. 1993.

Pojištěnec jako osoba samostatně výdělečně činná je povinen přihlásit se u zdravotní pojišťovny provádějící všeobecné zdravotní pojištění nejpozději do osmi dnů od zahájení výdělečné činnosti a odhlásit se nejpozději do osmi dnů od ukončení výdělečné činnosti.

Pojištěnec jako osoba dobrovolně nezaměstnaná je povinen přihlásit se u zdravotní pojišťovny nejpozději do osmi dnů od vzniku povinnosti platit pojistné a odhlásit se nejpozději do osmi dnů od zániku povinnosti platit pojistné.

Zaměstnavatel je povinen přihlásit u zdravotní pojišťovny své zaměstnance nejpozději do osmi dnů od jejich vstupu do pracovněprávního vztahu nebo obdobného pracovního vztahu a odhlásit je nejpozději do osmi dnů po ukončení jejich pracovněprávního vztahu nebo obdobného pracovního vztahu. Zaměstnavatel je povinen vést k tomu účelu evidenci a dokumentaci. Zjistí-li zaměstnanec, že zaměstnavatel oznamovací povinnost nesplnil, je povinen učinit tak sám neprodleně.

Pojištěnec je povinen oznámit zdravotní pojišťovně nejpozději do osmi dnů skutečnosti rozhodné pro vznik nebo zánik povinnosti státu platit pojistné. Za nezletilé pojištěnce nebo osoby bez způsobilosti k právním úkonům plní oznamovací povinnost, včetně oznámení o narození dítěte, jejich zákonný zástupce, pokud nejde o osoby zaměstnané, u nichž plní oznamovací povinnost zaměstnavatel.

Povinnost platit pojistné vzniká zahájením pracovní činnosti nebo vznikem skutečností vyplývajících pro jednotlivé plátce pojistného ze zásady č. 4.

Při prvním splnění oznamovací povinnosti vydá příslušná zdravotní pojišťovna pojištěnci /v případě nezletilého pojištěnce nebo osoby bez způsobilosti k právním úkonům jeho zákonnému zástupci/ doklad, který bude sloužit při styku s touto pojišťovnou a zdravotnickými zařízeními jako doklad pojistného vztahu.

Za nesplnění oznamovací povinnosti se ukládají sankce podle zásady č. 15 tohoto zákona. Při nesplnění oznamovací povinnosti zaměstnavatelem se sankce ukládá pouze tomuto zaměstnavateli.

Úmrtí pojištěnce nebo jeho prohlášení za mrtvého je povinen zdravotní pojišťovně oznámit příslušný obecní úřad pověřený vedením matriky.

Odůvodnění:

Splnění oznamovací povinnosti je nezbytným předpokladem řádného placení pojistného. Zásada specifikuje u jednotlivých kategorií pojištěnců, kdo je subjektem oznamovací povinnosti. Současně stanoví i povinnost zdravotní pojišťovny vydat po splnění oznamovací povinnosti příslušný doklad, který bude sloužit při styku s touto pojišťovnou a se zdravotnickými zařízeními jako doklad pojistného vztahu.

Všeobecné zdravotní pojištění vzniká:

a) narozením, jde-li o občana České a Slovenské Federativní Republiky s trvalým pobytem na území České republiky,

b) zahájením pracovní činnosti na území České republiky, jde-li o občana České a Slovenské Federativní Republiky, který na území České republiky nemá trvalý pobyt,

c) nabytím občanství České a Slovenské Federativní Republiky a získáním trvalého pobytu,

d) získáním trvalého pobytu nebo vznikem pracovněprávního vztahu na území České republiky, jde-li o cizince.

Všeobecné zdravotní pojištění zaniká úmrtím pojištěnce nebo jeho prohlášením za mrtvého, zánikem občanství České a Slovenské Federativní Republiky, ukončením trvalého pobytu, pracovní činností nebo pracovněprávního vztahu na území České republiky.

Odůvodnění:

S ohledem na ochranu práv pojištěnců je nutné vymezit důvody vzniku a zániku všeobecného zdravotního pojištění. Zánik pojištění ztrátou státního občanství nebo ukončením trvalého pobytu nebo pracovní činnosti v České republice je v souladu se zněním zásady č. 1 návrhu.

Přechod pojištěnce z jedné kategorie do druhé (např. přechod uchazeče o zaměstnání do pracovního poměru) není pokládán za zánik pojistného vztahu a navázání nového vztahu.

Pojištěnec má právo:

a) na výběr lékaře a zdravotnického zařízení, kteří jsou ve smluvním vztahu k pojišťovně; posouzení potřeby léčby odborným lékařem je vázáno na doporučení praktického lékaře, s výjimkou případů, kdy se jedná o neodkladné ošetření vážnějšího úrazu nebo onemocnění nebo o ošetření dětským, ženským, zubním nebo očním lékařem, popřípadě jiným odborným lékařem stanoveným obecně závazným právním předpisem vydaným ministerstvem zdravotnictví České republiky po projednání se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky a Českou lékařskou komorou,

b) na úhradu nákladů spojených se zdravotní péčí, která mu byla poskytnuta v rozsahu stanoveném tímto zákonem,

c) na úhradu nákladů, které jsou spojeny s poskytnutím léčebné péče v naléhavých případech ve zdravotnických zařízeních, která nejsou ve smluvním vztahu s pojišťovnou,

d) náhradu cestovních nákladů do nejbližšího smluvního zdravotnického zařízení, které je oprávněno výkon zdravotní péče poskytnout,

e) podílet se na kontrole objemu poskytnuté zdravotní péče.

Odůvodnění:

Jedním ze základních prvků systému zdravotního pojištění je volba lékaře a zdravotnického zařízení. Z hlediska pojištěnce nebude volba praktického lékaře v okruhu smluvních lékařů pojišťovny omezena. V prvním období, kdy síť soukromě praktikujících lékařů bude teprve vznikat, bude tato volba uskutečňována z již soukromě praktikujících lékařů - smluvních lékařů pojišťovny nebo výběrem praktických lékařů zaměstnaných v ambulantních složkách zdravotnických zařízení - smluvních partnerů pojišťovny. Stejná volba bude možná i u ambulantních odborných lékařů, v těchto případech však na základě doporučení praktického (rodinného) lékaře. Z hlediska posouzení potřeby léčby odborným lékařem by toto doporučení praktického lékaře bylo podmínkou, z hlediska výběru odborného lékaře však pouze návrhem. Pacient - pojištěnec by tento návrh buď přijal, anebo by si zvolil jiného odborného lékaře. Obdobný postup bude platit i v případě lůžkových zdravotnických zařízení všech typů. Bližší podmínky volby lékaře a zdravotnického zařízení upraví obecně závazný právní předpis, který rovněž může rozšířit okruh odborných lékařů, u nichž lze požadovat potřebnou péči bez doporučení praktického lékaře. Zdravotní pojišťovny budou hradit cestovní náklady svým pojištěncům v rámci vzdálenostních pásem určených Zdravotním řádem. Tyto náklady budou hrazeny v podstatě do nejbližšího smluvního zdravotnického zařízení, které je oprávněno výkon zdravotní péče poskytnout.

Kontrolní činnost pojištěnce spočívá zejména v porovnání skutečného průběhu léčebného procesu s jeho popisem obsaženým v účtu předloženém zdravotnickým zařízením pojišťovně.

Pojištěnec je povinen:

a) hradit příslušné zdravotní pojišťovně pojistné, pokud tuto povinnost nemá zaměstnavatel nebo stát,

b) plnit oznamovací povinnosti podle zásady č. 5,

c) dodržovat Zdravotní řád,

d) poskytnout součinnost při zdravotním výkonu a kontrole průběhu léčebného procesu.

Odůvodnění:

Jednou z povinností pojištěného je platit pojistné, s výjimkou případů, kdy za pojištěnce platí pojistné stát. Plnění této povinnosti bude zajištěno peněžitými sankcemi uvedenými v zásadě č. 15. Neplnění oznamovací povinnosti je sankcionováno podle zásady č. 14.