Česká národní rada 1990 – 1992

Zásada č. 21

Kontrolované subjekty a jejich pracovníci jsou podle požadavků kontrolních pracovníků Nejvyššího kontrolního úřadu povinni:

a) vytvořit podmínky k provedení kontroly, zejména poskytnout součinnost odpovídající oprávněním kontrolních pracovníků uvedených v zásadě č. 20,

b) umožnit vstup do kontrolovaných objektů, poskytnout materiální a technické zabezpečení nezbytné pro výkon kontroly, jakož i zajistit součinnost svých pracovníků, jejichž účast je při kontrole nutná (rozsah nedotknutelnosti obydlí vyplývá z ústavy),

c) předkládat na vyžádání kontrolních pracovníků ve stanovené lhůtě písemnou zprávu o opatřeních, která povedou k odstranění zjištěných závad, jakož i zprávu o výsledcích jejich plnění,

d) zdržet se jakéhokoliv jednání, které by mohlo vést ke zmaření účelu kontroly. Povinnost nemá ten, kdo bez svého zavinění o zahájení kontroly nevěděl.

Zásada stanoví základní povinnosti kontrolovaných subjektů, adekvátní oprávněním kontrolních pracovníků podle zásady č. 20.

Vymezené povinnosti kontrolovaných subjektů zajišťují základní nezbytnou součinnost s kontrolními pracovníky při výkonu kontroly včetně potřebného materiálního a technického zajištění, jakož i vstupu do kontrolovaných objektů.

Zásada č. 22

O kontrolním zjištění se pořizuje kontrolní nález, který obsahuje zejména přesný popis zjištěných skutečností průkazně doložených a jejich hodnocení s jmenovitým uvedením nedostatků včetně označení ustanovení právních předpisů a opatření vydaných na jejich základě, které byly porušeny.

Náležitosti kontrolního nálezu mají specifický právní význam, neboť jejich nedodržení znemožňuje další projednávání kontrolního nálezu. Proto se navrhuje jejich úprava přímo v zákoně.

Zásada č. 23

Členy kontrolních skupin nesmějí být a kontrolu nesmějí provádět v konkrétním případě kontrolní pracovníci, u nichž lze mít se zřetelem na jejich poměr k předmětu kontroly nebo na vztah ke kontrolovaným subjektům a jejich pracovníkům pochybnosti o nepodjatosti.

Zásada zajišťuje objektivitu kontrolního zjištování. K tomu má přispět ustanovení o vyloučení pracovníků Nejvyššího kontrolního úřadu z prováděné kontroly v případech, kdy lze mít pochybnosti o jejich nepodjatosti.

Zásada č. 24

Orgány státní správy v působnosti České republiky jsou povinny poskytnout na vyžádání kontrolních pracovníků vysvětlení vztahující se ke skutečnostem, zjišťovaným při kontrole.

Uskutečnit řádné kontrolní zjištění nebude v některých případech možné bez součinnosti dalších orgánů státní správy. Předpokládá se součinnost alespoň formou práva požadovat vysvětlení.

Zásada č. 25

Kontrolní pracovníci mohou kontrolovaným subjektům a jejich pracovníkům, kteří ztěžují výkon kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu tím, že ve stanovené lhůtě nevytvoří potřebné podmínky pro výkon kontroly, neposkytnou na požádání potřebnou součinnost nebo nepodají vyžádané zprávy (zásada č. 19), uložit pořádkovou pokutu do výše...........Kčs.

Pořádková pokuta může být uložena i opakovaně, nebyla-li taková povinnost splněna ani v nově stanovené lhůtě. Pro řízení platí předpisy o správním řízení.

Pořádkové pokuty jsou příjmem státního rozpočtu republiky.

Pořádková pokuta je vynucovacím prostředkem, který má zajistit nerušený průběh kontroly a zamezit bezdůvodným průtahům bránícím rychlému výkonu kontroly. Aby byl tento účel splněn, je nezbytné bezprostřední působení uvedeného vynucovacího prostředku. Proto lze pořádkovou pokutu při nesplnění stanovených podmínek uložit i opakovaně.

Zásada č. 26

Prezident, viceprezident Nejvyššího kontrolního úřadu, jakož i další osoby uvedené v zásadě č. 9 a kontrolní pracovníci jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvědí při své činnosti a které tvoří státní, hospodářské a služební tajemství, a o skutečnostech, jimiž by mohly být dotčeny třetí osoby. Tato povinnost mlčenlivosti trvá i po skončení funkce, nebo pracovního poměru. O zproštění této povinnosti rozhoduje prezident: jestliže má být této povinnosti zproštěn prezident, rozhoduje o tom předsednictvo České národní rady.

Ochrana státního, hospodářského a služebního tajemství, jakož i ochrana osobnosti kontrolovaného vyžaduje zachovávat mlčenlivost o skutečnostech zjištěných při kontrole.

Tímto ustanovením není dotčena povinnost oznamovat určité skutečnosti orgánům příslušným podle zvláštních předpisů (např. podle zákona o trestním řízení soudním nebo podle zákona o prokuratuře).

Zásada č. 27

Nejvyšší kontrolní úřad může ve své činnosti využívat externí pracovníky. Tito pracovníci mají oprávnění a povinnosti podle zásad č. 12, 20, 22, 23, 24, 26.

Výkon kontroly vyžaduje, aby v jednotlivých případech byli využíváni i externí pracovníci, zejména specialisté. Proto je nezbytné, aby při své činnosti pro Nejvyšší kontrolní úřad měli stejná práva a povinnosti jako kontrolní pracovníci Nejvyššího kontrolního úřadu s výjimkou ukládání pořádkové pokuty.

Zásada č. 28

ALTERNATIVA I:

Organizaci a činnost Nejvyššího kontrolního úřadu včetně působnosti a pravomoci prezidenta upraví statut, který schvaluje předsednictvo České národní rady.

ALTERNATIVA II:

Organizace a činnost Nejvyššího kontrolního úřadu včetně působnosti, pravomoci osob uvedených v zásadě č. 9 a pracovněprávních vztahů členů rady upraví statut, který schvaluje předsednictvo České národní rady.

S ohledem na postavení Nejvyššího kontrolního úřadu se pravomoc schválit statut svěřuje předsednictvu České národní rady.

Zásada č. 29

Ustanovení zásady č. 12, týkající se požadované délky praxe se neužije v případech ustanovení do funkce v prvním volebním období.

Zásada č. 30

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Návrh zásad zákona o Nejvyšším kontrolním úřadě České republiky navazuje na souběžně předkládaný návrh ústavního zákona ČNR o zřízení Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky a oba tyto návrhy jsou předkládány k realizaci usnesení předsednictva České národní rady č. 128 ze dne 27. září 1990, jehož cílem bylo zřízení nezávislého kontrolního orgánu ve smyslu koncepce projednané rozpočtovým a kontrolním výborem.

Souhlasné stanovisko ke zřízení nezávislého kontrolního orgánu zaujala i vláda ČR, která na základě svého usnesení č. 69 ze dne 13. března 1991 zařadila do plánu hlavních úkolů na I. pololetí 1991 "Návrh zásad zákona o nejvyšším kontrolním úřadě ČR".

V průběhu uplynulého roku docházelo ze strany výkonných orgánů ČR k průtahům v plnění uvedeného usnesení ČNR a legislativní příprava zřízení nezávislého kontrolního orgánu byla na ministerstvu státní kontroly ČR přerušena. Tato situace a naléhavost urychleného zřízení nezávislého kontrolního úřadu, který by se soustředil na kontrolu hospodaření s rozpočtovými prostředky republiky, odborně posoudil státní závěrečný účet republiky a vypracoval k němu odborné stanovisko pro jednání ČNR, jakož i na kontrolu finančního a hmotného majetku ČR, vedly rozpočtový a kontrolní výbor ČNR k ustavení "Komise rozpočtového a kontrolního výboru k přípravě koncepce státní kontroly a návrhu na přijetí legislativní úpravy nezávislého kontrolního úřadu".

Tato komise při své práci vycházela z demokratických principů výstavby státu a jeho nejvyšších orgánů, ze zkušeností při uskutečňování vrcholné kontroly v politicky a ekonomicky vyspělých státech a z tradic našeho státního zřízení.

Všechna tato tři východiska ukazují na nezbytnost zřídit v demokratickém státě kontrolní orgán nezávislý na vládě a dalších orgánech moci výkonné se zřetelem na následující postuláty:

- Mezi základní principy pluralitní demokracie patří kontrola uskutečňovaná přímo občany a orgány, které občané jejím výkonem pověří. Hlavním nástrojem demokratické kontroly v nejširším slova smyslu jsou parlamenty, jimž přísluší kontrola moci výkonné, včetně hospodaření s veřejnými prostředky.

- Tento způsob kontroly se rozvinul v různém rozsahu ve všech demokratických a hospodářky vyvinutých státech, jejichž parlamenty používají k získání potřebných odborných informací pro plnění své kontrolní funkce služeb speciálních kontrolních institucí nezávislých na vládě.

- Také u nás, když v r. 1918 vznikl samostatný československý stát, budovaný na demokratických zásadách, se při tvorbě Ústavy vycházelo z toho, že k výkonu odborné kontroly pro potřeby zastupitelského sboru je třeba zvláštního orgánu, který by vykonával zejména kontrolu hospodaření se státním jměním a státního dluhu. Zřízení Nejvyššího účetního úřadu [zřízen zákonem č. 175/1919 Sb.z. a n., o zříz. a působ. Nejvyššího účet, a kontrol. úřadu a zrušen vládním nař. s mocí zákona č. 73/1951 Sb., kterým se zřizuje ministerstvo státní kontroly.] dokonce předcházelo přijetí nové Ústavy. Obdobné tendence se prosazovaly v rámci demokratického procesu v r. 1968, kdy Ústřední komise lidové kontroly se stala orgánem Národního shromáždění [zákonem č. 85/1968 Sb., kterým se mění zákon o komisích lidové kontroly a zákon o národních výborech.]. V národních republikách bylo pak realizováno ustanovení čl. 107, odst. 1 písm ch) ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci a byly zřízeny Nejvyšší kontrolní úřad ČSR a Nejvyšší kontrolní úřad SSR [zákonem ČNR č. 7/1969 Sb., o Nejvyšším kontrol. úřadě SSR.] jako kontrolní orgány národních rad.

Naproti tomu současný stav v oblasti vrcholné kontroly v naší republice má svůj základ v zákonodárství z období normalizace a v podstatě na něm setrvává dosud.

Ústavním zákonem č. 125/1970 Sb., kterým se měnil a doplňoval ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci, byla okleštěna reálná působnost nejvyšších zastupitelských sborů ve prospěch totalitní výkonné moci a její původní idea centralisticky deformována a originární pravomoci republiky byly omezeny ve prospěch federace. Tato novela v č. 1 bod 36. vypustila z čl. 107 ustanovení pod písm. ch) a nahradila je podle důvodové zprávy "v souvislosti s upevňováním funkcí socialistického státu a s úsilím dosáhnout potřebné autority státních orgánů" zněním nového čl. 28a tak, aby působnosti federace na úseku kontroly odpovídaly působnostem, svěřeným federaci na ostatních úsecích. Proto došlo k následnému zřízení centralizované "soustavy" kontrolních orgánů, od federace přes republiky až do měst a závodů s faktickou podřízeností KSČ. Nejvyšší kontrolní úřad ČSR byl jako na vládě nezávislý orgán parlamentní kontroly zrušen [zákonem ČNR č. 147/70 Sb., o změnách v soustavě ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČSR, který současně zrušil i zákon č. 7/1969 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadě ČSR.] a kontrola byla podřízena opět moci vládní a výkonné, čímž Česká národní rada pozbyla možnosti získávat objektivní informace a stanoviska z oblasti finančně ekonomických vztahů.

Výbor lidové kontroly ČSR, konstituovaný jako orgán centrálně direktivního řízení, byl k 1. srpnu 1990 změněn na ministerstvo státní kontroly ČR [zákonem ČNR č. 288/1990 Sb., o opatřeních v soustavě ústředních orgánů státní správy České republiky.], které převzalo působnost a pravomoc svého předchůdce a zůstalo jedním z ústředních orgánů státní správy, tedy orgánem podřízeným moci vládní a výkonné.

Přetrvává tak u nás absurdní situace [nemající v demokratických státech obdoby.], v níž vládá a orgány moci výkonné "kontroluje" jeden z jejích orgánů, a nikoliv orgán na vládě nezávislý. Takového legislativní řešení je navíc nekompatibilní s právem Evropských společenství.

K vytvoření legislativních podmínek pro vznik nezávislého kontrolního orgánu, který by odpovídal uvedeným východiskům a postulátům a odstranil současný nežádoucí stav, se přistupuje až nyní. Prvním krokem k tomu je vypracování návrhu ústavního zákona ČNR, jímž se zřizuje Nejvyšší kontrolní úřad České republiky (dále jen "Nejvyšší kontrolní úřad") jako kontrolní orgán nezávislý na vládě, jejích orgánech a ústředních orgánech státní správy.

Na návrh ústavního zákona pak navazuje tento návrh zásad zákona ČNR o Nejvyšším kontrolním úřadě.

V návrhu zásad zákona je v potřebném rozsahu rozpracována působnost Nejvyššího kontrolního úřaduj, jeho organizace, jakož i povinnosti a oprávnění pracovníků tohoto úřadu vykonávajících kontrolu a povinnosti kontrolovaných subjektů (specifikovaných v zásadě č. 4).

Svým postavením nezávislého orgánu se zásadně liší od ministerstva státní kontroly, které jako ústřední orgán státní správy na úseku kontroly podléhá moci výkonné. Vzhledem k tomu, že ministerstvo státní kontroly ČR vypracovalo v současné době návrh zákona o kontrole, ve kterém zakotvuje další svoje působení jako orgánu státní správy s obecnou působností a počítá s jeho zachováním "do doby plného uplatnění principů tržního mechanismu", upustilo se v zásadách od formulování přechodu ministerstva, včetně jeho práv a závazků, na Nejvyšší kontrolní úřad. Vychází se z toho, že vedle nezávislého Nejvyššího kontrolního úřadu po přechodnou dobu může pro potřeby vlády plnit kontrolní úkoly ministerstvo kontroly a je na jejím zvážení a rozhodnutí v jakém rozsahu a po jakou dobu bude považovat pro svoji práci jeho uchování za nezbytné.

Působnost Nejvyššího kontrolního úřadu je z věcného hlediska zaměřena na kontrolu příjmů a výdajů státního rozpočtu ČR v průběhu rozpočtového období, na výsledky rozpočtového hospodaření, závěrečný účet ČR a hospodaření s finančními, hmotnými a ostatními prostředky republiky, jakož i s jejich zdroji a účelovými fondy. Na zvážení je uváděno v zásadě č. 2d), zařazení širší působnosti tohoto úřadu a sice na kontrolu "dodržování povinností, práv a právem chráněných zájmů, vyplývajících ze zákonů", a to zejména pro potřeby České národní rady.

Alternativně je v návrhu zásad uváděna organizace Nejvyššího kontrolního úřadu. Alternativa I. předpokládá monokratický způsob řízení tohoto úřadu. Zatím co v alternativě II. je formován systém jeho řízení s uplatněním kolegiálních prvků. Ponechává se na zvážení politické reprezentace ČNR, který ze způsobu řízení bude považovat za nejvýhodnější a nejefektivnější.

Jednání komise při rozpočtovém a kontrolním výboru ČNR zpracovávající tento návrh zásad, se zúčastňovali také poslanci národohospodářského a rozpočtového výboru SNR.

Návrh zásad v původním navrhovaném znění prošel v červnu t.r. meziresortním připomínkovým řízením [předkladatelem pro připomínkové řízení bylo ministerstvo státní kontroly ČR] a na jeho konečných úpravách v komisi při rozpočtovém a kontrolním výboru ČNR se zúčastnil i delegovaný poslance za národohospodářský a rozpočtový výbor SNR.

Nároky na státní rozpočet České republiky budou řešeny v souvislosti s předložením paragrafovaného znění zákona po dohodě s vládou ČR o rozsahu působnosti ministerstva státní kontroly ČR a o případném převedení některých jeho činností, týkajících se finanční a rozpočtové sféry republiky, na Nejvyšší kontrolní úřad.