Přes toto ustanovení ústavního zákona
dochází k dohodám mezi vládami obou
republik o dělení majetku, který je ve vlastnictví
federace. Tyto dohody jsou, podle mého názoru, od
počátku neplatné. Dále tyto dispozice
s majetkem federace předpokládají výjimku
ze zákona č. 92/1991 Sb., o převodu státního
majetku.
Vážený pane premiére, předmět
interpelace by se dal shrnout do dvou otázek:
1) Byla vládou České republiky udělena
výjimka ze zákona č. 92/1991 Sb.?
2) Pokud byla, kdo ji a jakým právem udělil?
Děkuji."
22.I10 - Interpelace poslanců ČNR Petra Krause,
Čestmíra Hofhanzla, Miroslava Wolfa, Jana Zahradníčka
a Vladimíra Zemana na předsedu vlády České
republiky Petra Pitharta ve věci hospodaření
s lesy.
"Vážený pane předsedající,
vážená vládo, vážené
kolegyně a kolegové, dovolte, abych přednesl
interpelaci poslanců Čestmíra Hofhanzla,
Petra Krause, Miroslava Wolfa, Jana Zahradníčka
a Vladimíra Zemana na předsedu vlády České
republiky.
Jsme si plně vědomi toho, že česká
vláda jako nejvyšší výkonný
orgán státní moci má plné právo
rozhodovat o tom, jakým směrem se bude ubírat
současně probíhající reforma
našeho hospodářství. Ubírá-li
se však vývoj směrem, který by mohl
mít naprosto katastrofální následky,
je povinností poslanců vládu korigovat. Jak
jistě víte, jsou lesy základní složkou
životního prostředí a plní ekologické
a společenské funkce, které jsou pro společnost
nenahraditelné. Zejména vodohospodářské,
půdoochranné, zdravotní, rekreační
a další funkce lesů mnohonásobně
převyšují význam dřevoprodukční.
V příštích letech budou ještě
významnější při plnění
těchto funkcí, jako ekologická kostra krajiny
a celého území. Kde lesy neplní své
ekologické a společenské funkce, je výrazně
ohrožen zdravotní stav populace.
Stav našich lesů lze v některých oblastech
označit za katastrofální včetně
toho, že přes 50% rozlohy lesů je silně
poškozeno a v některých oblastech úplně
zničeno emisemi. Projekt navržený odborem lesního
hospodářství ministerstva zemědělství
nejen že neodstraňuje příčiny
špatného hospodaření v lesích,
ale nese s sebou i rizika, která se projeví v dalším
zhoršování beztak již špatného
stavu lesa.
Navrhované řešení je maximální
monopolizací privatizovatelného majetku státních
lesů. Do lesních akciových společností
by byly transformovány celé závody nebo několik
závodů. Tato monopolizace se nepříznivě
odrazí v tlaku na vlastníky lesa, ať je tím
stát, obec nebo soukromá osoba.
Lesní akciové společnosti se budou vyznačovat
dvojí ekonomikou, a to ekonomikou hospodaření
v lese a ekonomikou ostatních podnikatelských aktivit
mimo les. Vzhledem k velmi nízké míře
podnikatelského zisku z obhospodařování
lesa, bude se od samého začátku přesouvat
zájem akcionářů od hlavního
předmětu činnosti, kterým je pěstování
lesa, do ostatních podnikatelských aktivit.
Omezující faktory, specifické pro lesní
hospodářství, povedou k tomu, že akcionáři
budou vyvíjet silný politicko-ekonomický
tlak na jejich zmírnění, včetně
zmírnění kontrolního systému
se snahou, aby byli minimálním způsobem omezováni
v podnikání.
Projekt počítá se zaměstnanci lesních
akciových společností jako akcionáři,
což povede ještě ke zvýšení
komerčního způsobu hospodaření
v lese, vedeného snahou dosáhnout maximální,
byť krátkodobé dividendy. Lesní zaměstnanec
akciové společnosti bude motivován na dosažení
maximální dividendy dvojnásobnou měrou
- jako placený zaměstnanec a zároveň
jako spoluvlastník akcií.
Koncepce předkládaná ministerstvem zemědělství
ve snaze řešit dva naprosto protichůdné
zájmy - co největší ekonomický
efekt a co nejlepší hospodaření v lese
- pomocí hospodářské smlouvy způsobí,
že dojde k vytváření neúměrně
složitého administrativního, organizačního
a kontrolního systému. Navíc vztahy mezi
státem a lesními akciovými společnostmi
nejsou dosud zcela vyřešeny ani po teoretické
stránce, zejména v ekonomice obhospodařování
lesa.
Přitom však projekt počítá s
tím, že stát bude přerozdělovat
těmto podnikatelským subjektům značnou
část zisku. Toto skryté přerozdělování
zisku ve formě diferenciální renty nemá
příliš daleko od plánovitého
hospodářství komunistického typu.
Dále nejsou dosud dořešena ekonomická
pravidla pronájmu, způsob předávky
dřeva státem, výše diferenciální
renty atd., atd., a při tom již nyní mají
některé lesní závody zpracované
privatizační projekty - na základě
čeho? Není bez zajímavosti, že mezi
takto pilnými závody je převážná
většina závodů se starým nebo
jen velmi mírně obměněným vedením
po listopadu 1989. Je pravděpodobné, že si
takto bývalé nomenklaturní kádry zajišťují
místa v obavách před lustračním
zákonem.
Míra rizikovosti při zavedení tohoto systému
hospodaření v lesích je o to větší,
že celý projekt je zpracován zatím pouze
v ideové podobě a neustále doznává
značných a podstatných změn. Obdobný
způsob hospodaření není zaveden v
žádném státě Evropy, není
jej tedy možno nikde ověřit.
Prohlašujeme na základě výše uvedených
skutečností, že provedení transformace
lesního hospodářství podle projektu
ministerstva zemědělství, ve kterém
se rozhoduje o významné části území
České republiky, bez důkladného zvážení
dalších možností by bylo nezodpovědným
hazardem. Žádáme Vás, pane premiére,
aby vláda předložila takovou koncepci reformy
lesního hospodářství, která
prospěje především našim lesům,
životnímu prostředí a tím i všem
občanům naší republiky.
Pro urychlené vypracování takové koncepce
samozřejmě nabízíme svou spolupráci
a zde ve stručnosti nastiňujeme způsob řešení:
- privatizaci provést tak, aby byla i demonopolizací.
Nepreferovat žádný ze způsobů
privatizace. Umožnit přímý prodej, veřejnou
dražbu, stejně jako další formy transformace,
které umožňuje federální zákon;
- provedení prací pro státní lesy
zadávat podnikatelským subjektům na dílčí
práce lesnické činnosti a ne na dlouhodobě
komplexní obhospodařování lesa;
- ve vazbě na úbytek státní lesní
půdy vlivem restitucí a snížení
pracovního vytížení vlivem privatizace
činností snižovat počty technickohospodářských
pracovníků lesnických profesí;
- na přechodnou dobu, do stabilizace držby lesní
půdy, nového zákona o lesích a nového
územně správního uspořádání
a zejména za podmínky snížení
počtu THP, zachovat dosavadní organizační
uspořádání. Definitivní organizační
strukturu vázat, po stabilizaci vlastnických vztahů
k půdě, na územně správní
uspořádání;
- pravomoci a odpovědnosti s maximální mírou
přenášet na jednotky, které rozhodují
o stavu lesa a hospodárnosti nákladů. Důsledně
vycházet z principu, že nadřízená
instance plní pouze ty úkoly, které nemůže
plnit instance podřízená;
- zainteresovat pracovníky v lesním hospodářství
na kvalitě lesa a důsledně oddělit
jejich odměňování od výnosů
za dřevo. Tak odpadnou nadbytečné vnější
kontrolní orgány sledující stav lesa
a nezávislý kontrolní orgán parlamentu
se zaměří pouze na to, zda státní
prostředky byly vynaloženy účelně.
Navržený způsob cílové organizace
státních lesů, vycházející
z organizace státních lesů v Bavorsku, by
vedl ke snížení počtu technickohospodářských
pracovníků na polovinu oproti současnému
stavu. Přitom u poloviny THP, kteří by nebyli
zaměstnáni u státních lesů,
lze předpokládat nejméně u 20 - 30%
získání pracovního místa u
podnikatelských subjektů vzniklých odštěpením
privatizovatelného majetku státních lesů.
Oproti projektu ministerstva zemědělství
by tu nebyla potřeba nově vytvářet
instituci České státní lesy. Děkuji
za pozornost."
22.I11 - Interpelace poslance ČNR Pavla Balcárka
a poslankyně ČNR Gerty Mazalové na vládu
České republiky ve věci Všeobecné
československé výstavy v Praze.
"Vážený pane předsedající,
vážená vládo, vážené
dámy kolegyně, vážení kolegové!
Podávám interpelaci jménem své kolegyně
poslankyně Gerty Mazalové na vládu České
republiky ve věci Všeobecné československé
výstavy v Praze.
Jsme pobouřeni stále narůstající
finanční ztrátou z konání již
od počátku deficitní Všeobecné
jubilejní čs. výstavy v Praze. Tento deficit
přesáhne podle přípisu pracovníka
Úřadu vlády ČR RNDr. Františka
Vlasáka primátorovi Hl. města Prahy Jaroslavu
Kořánovi ze dne 6. 8. 1991 ohromující
částku 1 547 mil. Kčs.
V situaci, kdy naše vláda nemá patřičné
finanční prostředky ani na tak prioritní
potřeby našeho školství a zdravotnictví,
tak jak se zavázala k prioritnímu zajišťování
potřeb těchto resortů ve svém programovém
prohlášení z června minulého
roku, žádáme vládu, aby nám vysvětlila,
z jakých zdrojů bude tento deficit uhrazen.
Žádáme též, aby vláda podnikla
patřičné kroky k okamžitému uzavření
této výstavy. Připomínáme rovněž
mystifikační oslavný náboj výstavy
se scénářem schváleným ještě
totalitní vládou Ladislava Adamce.
Výstava nijak nedokumentuje tu skutečnost, že
polovina z let 1891 - 1991, tedy z let, která uplynula
od proslulé výstavy před 100 lety, byla i
léty nesvobody, útlaku, devastace zdraví,
životů lidí, devastace krajiny, ekonomiky a
kulturních památek.
Požadujeme nekompromisně, aby se již konečně
přestalo šetřit tam, kde se tak činilo
již za dřívější vlády
a přestalo se plýtvat prostředky na velkolepé,
nákladné a neefektivní akce."
22.I12 - Interpelace poslance ČNR Václava Moskala
na předsedu vlády České republiky
Petra Pitharta ve věci řešení vleklé
neuspokojivé situace v resortu zemědělství.
"Vážený pane předsedající,
vážení členové vlády,
dámy a pánové! Dovolte mi, abych přednesl
interpelaci pro pana premiéra vlády České
republiky pana Pitharta ve věci řešení
vleklé neuspokojivé situace v resortu zemědělství
a současně urgenci interpelace ze dne 6. února
1991.
Vážené paní poslankyně, vážení
páni poslanci, dovolte mi, abych ve svém příspěvku
promluvil jako nezávislý politik a nebral tedy v
úvahu vlivy politické.
Již 3. 7. 1990 jsem interpeloval pana ministra zemědělství
Kubáta, aby v zákonné lhůtě
předložil koncepci zemědělství,
poněvadž ve vládním prohlášení
stať o zemědělství byla nedostatečná.
Jako odpověď byly mně poskytnuty dokumenty
a to "Uplatnění ekonomické reformy v
agrárně-potravinářském komplexu"
a "Rozpracování specifik zemědělství".
V průběhu půl roku se ukázalo, že
tyto dokumenty nemohou nahradit požadovanou koncepci zemědělství
a proto jsem 6. února 1991 znovu interpeloval pana ministra
Kubáta, aby do 31. 3. 1991 předložil koncepci
rozvoje zemědělství, lesnictví a potravinářství.
V dubnu letošního roku mi byl neoficiálně
předán "Agrární program",
který byl nadměrně podrobný ve vybraných
statích, postrádající hlavní
zásady koncepce a neúplný.
V červnu 1991 jsem získal předpracovaný
Agrární program, který opět jako dubnový
podrobně analyzoval současnou situaci a možnosti
vývojových tendencí v dílčích
oblastech zemědělství, ale dle mého
názoru tento Agrární program postrádal
základní zásady agrární politiky
a jednoznačná stanoviska ke strukturálním
změnám a hospodářským poměrům
v našem zemědělství.
A nyní jsem se v těchto dnech dozvěděl,
že byl vypracován v srpnu 3. Agrární
program, který nemám k dispozici. Nyní opravdu
nevím, který je oficiální a platný,
ačkoliv ten červnový byl projednán
Českou vládou.
Nyní mi dovolte, abych se vyjádřil k některým
otázkám a problémům zemědělské
politiky v České republice. Již několik
měsíců se v resortu zemědělství
vlekou nevyřešené problémy a rozpory,
které nepřispívají k uspokojivému
vývoji tohoto odvětví. Tyto rozpory začaly
již na podzim 1990 při vypracování zákona
o půdě a zemědělském majetku,
kdy byly předkládány a přednostně
projednávány mimo jiné návrhy dvou
navzájem kontraverzních variant tohoto zákona,
které přispěly k rozdělení
naší zemědělské veřejnosti
na dva téměř nesmiřitelné tábory.
K tomuto rozštěpení zemědělské
veřejnosti na zastánce soukromého hospodaření
zemědělců a na zastánce dosavadních
družstev přispívá i zemědělský
tisk neboť jedny Zemědělské noviny více
obhajují zemědělská družstva
a druhé Zemědělské noviny striktně
obhajují soukromé zemědělce a odmítají
formu zemědělských družstev.
Nakonec byla ve FS přijata do určité míry
uspokojivá varianta zákona o půdě,
i když v prvních verzích návrhu tohoto
zákona z Federálního ministerstva hospodářství
byly tyto verze zaměřeny na udržení
socialistického zemědělství.
To, že se resort zemědělství stal středem
mimořádné pozornosti, proti tomu by nebylo
námitek, ale že dohady o nedůsledném
řešení problému restrukturalizace, dotací,
pochybnosti o správnosti zvolených postupů
a neprovedená závažná rozhodnutí
resortu a jejich odklad, ale i některé další
změny jsou přisuzovány jako vina nejen ministerstvu
zemědělství, ale i neprávem České
vládě a poslancům zastupujícím
zemědělství. Někdy mám takový
dojem, že ministr zemědělství zvolil
špatné poradce, kteří nepříznivě
ovlivňují zemědělskou politiku.
Dovolte mi několik poznámek ke koncepci zemědělství
a její realizaci v současnosti a v budoucnosti.
Po schválení zákona o vlastnických
vztazích k půdě a zemědělskému
majetku naše zemědělská veřejnost
s napětím netrpělivě očekává
návrh zákona o transformaci družstev. Poněvadž
principiálně myšlenka družstevnictví
je stejná pro naše družstva výrobní,
spotřební, bytová a zemědělská,
měla by se tato transformace řešit obchodním
zákoníkem, při čemž zemědělská
družstva by měla tvořit samostatnou část
tohoto zákoníka.
Forma soukromého podnikání v zemědělství
a forma družstevního podnikání v zemědělství
by měla mít stejnou důležitost a navzájem
by si měla solidně konkurovat. Soukromé podnikání
je základem podnikání v zemědělství,
je nezbytné jako konkurenční základna
vůči zemědělským družstvům.
Kdybychom nepodporovali soukromé zemědělství,
zůstala by nám zde dosud přetrvávající
forma socialistických družstev. Soukromé podnikání
v zemědělství má značné
těžkosti, které je třeba odstraňovat.
Začít soukromě hospodařit je pro mnohé
zemědělce velká odvaha a někteří
ani neuváží své kroky do budoucnosti.
Zvláště ti, kteří si museli vypůjčit
finanční prostředky. Soukromí zemědělci
by měli dostávat dotace a nenávratné
půjčky, neboť jejich pozice je těžká,
uvážíme-li, ve srovnání, že
"zaběhané podniky", t.j. dosavadní
družstva, se dostávají do vážné
platební situace.
Měli bychom podporovat jakékoliv velikostní
kategorie soukromých zemědělců, t.j.
malá hospodářství, t.zv. "polozemědělce,"
ale i velké statky. Vybudování vzorových
farem i s alternativním zemědělstvím
považuji za účelné, ale efekt těchto
farem bude plně závislý na schopnostech příslušného
majitele - soukromého zemědělce.
Reprivatizace tak jak si ji představovali někteří
autoři, zastánci např. zákona 3 T,
je dosti iluzorní, tedy není možná,
poněvadž chybí malovýrobci a sedláci,
kteří by ji mohli uskutečnit. Snaha reprivatizovat
je rozdílná podle oblastí. Tak na př.
v některém okrese se vyčlení 100 rolníků,
v jiném okrese jen desetina tohoto počtu. Generace,
která by mohla hospodařit zestárla, a není
ochotna znovu začít od počátku, zejména
v tak nejistých cenových poměrech. Ostatní
mladší pracovníci zemědělských
družstev jsou vysoce specializovaní a mnohým
chybí předpoklady pro soukromé hospodaření.
V Německu, tedy v bývalém NDR a stejně
tak i u nás mnoho dnešních pracovníků
není ochotno vyměnit dosavadní pohodlný
způsob života za podnikatelský způsob
života soukromého zemědělce s mnoha
starostmi. Začínající zemědělci
nemají kapitál a ten není snadno získatelný.
V bývalé NDR z 8 000 vzniklých soukromých
usedlostí nemá podle odhadu 45% šanci na přežití.
Buďme realisty i pro naše zemědělství.
Družstevnictví v zemědělství
má svoji tradici už v 1. republice, avšak tehdy
šlo o družstva tvořená jednotlivými
soukromými zemědělci, kde se plně
uplatňovaly základní principy myšlenky
družstevnictví.
Pokud jde o restrukturalizaci zemědělských
družstev, ta u nás ještě nezačala
a nevíme jak se bude realizovat po vzniku účinnosti
zákona o transformaci zemědělských
družstev. V bývalé NDR od 1. 6. 1990 ze 4 045
zemědělských družstev existuje ještě
dnes 1 350 zemědělských družstev ve
své původní struktuře a pouze 35%
dřívějších zemědělských
družstev má k dispozicí pozměněnou
koncepci zemědělské výroby. Právní
přeměnu provedla pouze 3% družstev a to z důvodu
právní nejistoty. Masové hroucení
asi 80% zemědělských družstev bylo oddáleno
dotacemi, určenými na přeměnu družstev
a jejich přizpůsobení se trhu. Pro rok 1990
bylo poskytnuto těmto družstvům na restrukturalizaci
800 mil. marek a odepsáno 1,4 mld. marek starých
dluhů. Všechna zemědělská družstva,
která do 31. 12. 1991 se nezmění v jinou
podnikatelskou formu, budou zlikvidována.
Postup restrukturalizace zemědělských družstev
je u nás prakticky nulový, přičemž
jednou z příčin může být
uplatnění blokace bývalými pracovníky,
starými nomenklaturami. Vedoucí pracovníci
zemědělských družstev se snaží
zdůvodnit a udržet dosavadní struktury družstev.
Struktura a hospodářské vztahy hospodářských
družstev u nás jsou dosud svým charakterem
struktury a výroby jako socialistické podniky a
jestliže máme změnit naše zemědělství
na konkurence schopné, je bezpodmínečně
nutná restrukturalizace a transformace družstev na
družstva jednotlivých podílníků
- vlastníků.
Restrukturalizace znamená přeměnu velkých
ekonomických nehospodárných družstev
na menší družstva a to na družstva o velikosti
500 - 1500 ha v rozsahu jedné až tří
obcí s vhodnou přirozenou a hospodářskou
polohou pro univerzální výrobu. Specializovaná
budou zemědělská družstva nad 1000 ha
s jednou až dvěma plodinami v rostlinné výrobě
a specializovaná budou družstva v živočišné
výrobě ta, která budou mít na počátku
vhodné provozní stáje a zařízení,
převzatá z dosavadních družstev. V každém
případě by se měla družstva o
velikosti 6000 ha rozdělit na 5 - 6 družstev. V takových
družstvech můžeme vytvořit vztah k půdě.
Domnívám se, že bychom měli u nás
více poskytovat subvence a finanční podporu
těm družstvům, která se budou prokazatelně
restrukturalizovat na menší ekonomicky perspektivní
družstva. Nadvýroba zemědělských
produktů, které se žádným způsobem
neprodají, bude mít vliv na omezení a vyřazení
pozemku z produkce a to různě podle produkčních
oblastí.
Dosud není u nás řešena oblast, navazující
na zemědělství, tj. potravinářský
průmysl. U nás za první republiky a v zemích
s nejvyspělejším zemědělstvím,
jako je tomu např. v Dánsku a Holandsku, tyto vztahy
byly řešeny také družstevnictvím,
tj. byly družstevní mlékárny, pekárny
a lihovary v nichž byli podílníky jednotliví
zemědělci. Tato družstevní forma zaručovala
do určité míry soulad a uspokojivou existenci
zemědělství a potravinářské
výroby. Nemohu proto souhlasit s paušálním
zakládáním akciových společností
v potravinářském průmyslu, neboť
by to znamenalo věčné nekonečné
rozpory mezi zemědělci a potravináři.
Akciové společnosti bude možno zakládat
v takových oblastech výroby, kde není tak
přímý zájem zemědělce
jako např. konzervárny a zvlášť
u velkých podniků. Ke stabilizaci výroby
a dobrému jménu našeho zemědělství
v přechodném období přeměn
nepřispěly mnohdy neodůvodněné
pochybnosti o kvalitě zemědělských
a potravinářských výrobků.
Jsem proti paušálnímu zpochybňování
kvality zemědělských a potravinářských
výrobků a považuji za jedině správné
posuzovat tuto kvalitu jen na základě přesných
analýz a porovnání s normami západních
států.
Dotkl jsem se několika málo problémů,
které souvisejí s koncepcí zemědělství,
přičemž takových neřešených
otázek je řada. Nepříznivá
situace pro zemědělce a potravináře
vzniká zejména tím, že se zemědělství
více oproti jiným resortům stává
terčem, ale i oblastí zájmů politických
stran nebo hnutí a to ani ne tak s cílem řešit
problémy zemědělství jako získání
politických pozic. Obdobně i zásahy zemědělských
odborníků do této oblasti výroby nepřinášejí
prospěch, ale naopak čeření již
tak napjaté situace. To, že resort zemědělství
není funkční a česká zemědělská
politika má trhliny, je všeobecně známé
i v nezemědělské veřejnosti. Rovněž
tak v České národní radě se
zemědělství nevěnuje patřičná
pozornost a nepřikládá se mu příslušná
důležitost. Této situace v zemědělství
České republiky využívá FS, kde
vznikají návrhy na vytvoření výboru
pro zemědělství a vytvoření
výboru pro zemědělství při
federální vládě. V poslední
době konstruktivní návrhy na řešení
problémů zemědělství jsou vznášeny
federálním ministerstvem hospodářství.
V závěru bych chtěl říci -
na jedné straně požadujeme účinnou
restrukturalizaci zemědělských družstev
na družstva menší a specializovaná, podporujeme
soukromé zemědělce, ale na druhou stranu
chraňme naše zemědělství tak,
jako to činí západní státy.
Promiňte mi delší můj příspěvek.
Děkuji vám za pozornost."
22.I13 - Interpelace poslance ČNR Juliuse Jančáryho
na ministra zemědělství České
republiky Bohumila Kubáta a ministra životního
prostředí České republiky Ivana Dejmala
ve věci vývozu dřeva a plnění
zákona o státním rozpočtu ČR.
"Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, nejprve bych rád formou
interpelace požádal pana ministra zemědělství
Kubáta a pana ministra životního prostředí
Dejmala, aby mi odpověděli na můj dotaz,
týkající se v prvním případě
vývozu dřeva z republiky a ve druhém případě
plnění zákona o státním rozpočtu
ČR, které byly předneseny mnou v této
sněmovně na jaře t. r. neboť jsem se
doposud odpovědi nedočkal."
22.I14 - Interpelace poslance ČNR Juliuse Jančáryho
na ministra průmyslu České republiky Jana
Vrbu ve věci nabídky Cevy Králův Dvůr
Obecnímu úřadu Králův Dvůr
a ve věci exportu cementu.
"Ve druhé části interpeluji pana ministra
průmyslu ing. Vrbu na základě podkladů
čj. 540 Obecního úřadu Králův
Dvůr, kam došla nabídka z které vyjímám
následující znění. Tato nabídka
je adresována starostovi obce Králův Dvůr
z podniku Ceva Králův Dvůr, podepsán
generální ředitel akciové společnosti
ing. Milan Svašek. Úvodem jsou uvedeny obecné
proklamace o nutnosti urychlení průběhu velké
privatizace a dále následuje tento text. Snahy o
harmonický rozvoj regionu přivedly vedení
akciové společnosti Ceva Králův Dvůr
k rozhodnutí zahrnout do návrhu svého privatizačního
projektu bezúplatný převod části
akcií a. s. Ceva Králův Dvůr do vlastnictví
obce, v jejímž čele nyní stojíte.
Dále následují konkrétní podmínky
převodu akcií pro obec v celkové hodnotě
30 420 tis. korun. Dále se praví, cituji: "Návrh
privatizačního projektu vedle toho obsahuje také
předpoklad bezúplatného převodu akcií
na další obce, na jejichž správním
území vyvíjí a. s. Ceva svou hlavní
činnost. Ve svém souhrnu by všech 5 navrhovaných
obcí vlastnilo celkem 20% akcií a. s. Ceva, což
podle našeho názoru vytváří reálné
předpoklady pro funkční partnerství
vaší i ostatních obcí i dalších
akcionářů při ovlivňování
podnikatelské činnosti a. s. Ceva."
Zajímalo by mne, pane ministře, vaše stanovisko
k této aktivitě, neboť podle dalšího
dokladu zastupitelstvo města Berouna projednávalo
už další nabídku v celkové hodnotě
32 milionů korun. Tato nabídka byla zhodnocena jako
velice zajímavá, ale protože byla předložena
bezprostředně před jednáním
zastupitelstva, bylo rozhodnutí odloženo a rozhodnuto
projednat ji v městské radě v pondělí
9. září. Podle mých informací
rada tuto nabídku přijala rozdílem jednoho
hlasu.
V další části bych vás rád
požádal pane ministře, aby byl sněmovně
předložen rozbor, který by analyzoval export
cementu z ČR k 31. 8. 91 v hmotových a finančních
jednotkách včetně zatřídění
cementu v tomto členění: výrobce,
země určení, exportér, přepravce
a příjemce.
Vzhledem k nepřítomnosti pana ministra věřím,
že mi tato interpelace bude zodpovězena, resp. bude
tlumočena panu ministrovi prostřednictvím
pracovníků ministerstva."
22.I15 - Interpelace poslankyně Gerty Mazalové na
ministra zdravotnictví České republiky Martina
Bojara ve věci rekondičních pobytů
diabetiků.
"Vážený pane předsedající,
vážená vládo, kolegové a kolegyně.
Ačkoliv se v poslední době sněmovna
mění v kabaret, já se přesto držím
svého zdravotnického problému a obracím
se se svou interpelací na pana ministra Bojara.
Vážený pane ministře, obracím
se na Vás s interpelací, která se týká
podpory rekondičních pobytů diabetiků.
Navrhuji, aby tyto rekondiční pobyty diabetiků
byly zahrnuty do novelizovaného seznamu lázeňské
péče, který připravuje ministerstvo
zdravotnictví ČR. Diabetes je jedna z nejzávažnějších
chorob, která v případě, že není
adekvátně léčena, pacienta invalidizuje,
zhoršuje kvalitu jeho života a často vede k předčasnému
úmrtí.
Část pacientů v českých zemích
potřebuje vzhledem ke své nemoci veškerou špičkovou
techniku, inzulín i standardní techniku. Ze zbývající
části, t. j. většina diabetiků,
je polovina odkázána na léčbu pouhou
dietou a druhá polovina na dietu a perorální
léky. Diabetik, pokud má vše potřebné
k zajištění řádné léčby
je tzv. podmínečně nemocen, t. j. může
žít normálním plnohodnotným životem
jako jeho zdravý vrstevník a podává
plný pracovní výkon. Společnosti se
tedy "vyplatí" o diabetiky pečovat.
Nejmodernějším prvkem v léčbě
a resocializaci diabetiků je prokazatelně netradiční
pojetí léčby tzv. rekondičních
pobytů diabetiků. Jejich účinnost
je vyšší než tradiční lázeňské
léčby a spočívá v komplexní
vysoce specializované péči o nemocného
s diabetem. Rekondiční pobyty jsou většinou
organizovány ve čtrnáctidenních blocích.
Takovýto pobyt je až pětkrát finančně
méně náročnější
než hospitalizace v nemocnici a čtyřikrát
levnější než lázeňská
léčba na předvolání.
Proč se tedy těchto tak progresivních pobytů
nemůže účastnit daleko větší
počet diabetiků? Největší brzdou
je - podle mého názoru - nemožnost účastníkům
na tuto dobu vystavit pracovní neschopnost, i když
se to naprosto vymyká logice věci. Nejúčinnější
a tedy nejefektivnější jsou přece rekondice
v samém začátku nemoci, tedy většinou
pro pacienty produktivního věku.
Již vloni navrhl Svaz diabetiků ČR ministerstvu
zdravotnictví, aby rekondiční pobyty diabetiků
byly zahrnuty do komplexní léčby diabetu
a pacientům v produktivním věku na těchto
pobytech byla umožněna účast v pracovní
neschopnosti - 14 dní jedenkrát ročně.
Jak jsem se již zmínila, náklady na pobyt jsou
zhruba 5x nižší, než náklady při
hospitalizaci v nemocnici na jedno lůžko, na jeden
den, včetně stravy, která je hrazena ze státních
prostředků, zatímco při rekondičních
pobytech v praxi si diabetici stravu hradí výhradně
sami. Navíc jsou tyto pobyty 4x levnější,
než lázeňská péče. Jedná
se prakticky o cca 20 čtrnáctidenních pracovních
neschopností ročně v rámci jednoho
okresu, přičemž rekondice v současné
době organizuje maximálně 20 okresů
v rámci České republiky.
Z tohoto hlediska se jedná - oproti jiným pracovním
neschopnostem o nepatrné množství. Důležité
je, že jde, jak již bylo řečeno, hlavně
o diabetiky mladšího věku, u kterých
mají tyto pobyty největší efekt.
Vzhledem k tomu, že tato problematika se týká
každodenně 500 000 našich nevyléčitelně
nemocných občanů, myslím si, že
se musí co nejrychleji řešit. Proto přikládám
ke své interpelaci rozbor nákladů na rekondice
diabetiků, pořádané Svazem diabetiků
České republiky."
22.I16 - Interpelace poslance ČNR Zdenka Smělíka
na ministra kultury České republiky Milana Uhdeho
ve věci lidového umění a zachování
tradic.
"Vážený pane předsedající,
vážené paní poslankyně, vážení
páni poslanci, vážená vládo,
ve svém vystoupení se chci obrátit na pana
ministra kultury Uhdeho. Lidové umění je
tím nervovým vláknem, které spojuje
naší současnost s minulými pokoleními.
Úroveň zachovávání tradic v
soudobé kultuře ukazuje na náš vztah
k těm nejlepším hodnotám, které
si generace předávaly jako štafetu. Tyto tradice
pomáhají i současnému člověku
v této pohnuté době hledat své kořeny
a nacházet sama sebe. Díky síle a bohatosti
různých projevů našeho lidového
umění a jeho trvalého úsilí
o pravdivost odolalo i některým pokusům minulého
režimu o tendenčním zneužití této
kultury. Tam, kde tradice zůstávají živé,
uchovávané dědictví patří
mezi ty oblasti kultury, které jsou i dnes naší
chloubou a také velmi dobře oceňovány
v zahraničí. Uvádět v této
souvislosti jižní a jihovýchodní Moravu,
Chodsko a některé další lokality by
bylo nošení dříví do lesa. Ale
jsou další velké oblasti, kde tradice skomírají
nebo už patří minulosti.
Tuto situaci si uvědomilo i UNESCO a snaží
se ji zlepšit. V listopadu 1989 vydalo dokument nazvaný
Doporučení o ochraně tradiční
kultury a folklóru, který je výzvou vládám
k ochraně kulturních tradic. Dokument vybízí
vlády k podpoře výzkumů a zveřejňování
poznatků o lidových tradicích, vytváření
ochranných sbírkových souborů, k podpoře
živých forem folklórních projevů,
doporučuje včlenění poznatků
do školních osnov a vybízí k podpoře
festivalů a podobně.
Zajímalo by mně, jak na výzvu reagovala vláda
České republiky, zda byla přijata nějaká
opatření a pokud ano, jaká, kdo byl pověřen
jejich realizací a jak se tato opatření realizují
v praxi. Děkuji."
22.P01 - Podnět poslance ČNR Aloise Válka
na generálního prokurátora České
republiky Ludvíka Brunnera ve věci trestního
stíhání osob, které zatajily radiační
situaci na našem území po jaderné havárii
v Černobylu.
"Vážený pane předsedající,
vážená vládo, dámy a pánové,
před 16 měsíci jsem seznámil tuto
sněmovnu s iniciativou 33 novojičínských
lékařů, kteří navrhli prošetření
a případné trestní stíhání
osob, které zatajily radiační situaci na
našem území po jaderné havárii
v Černobylu. Tehdejší Koordinační
centrum Občanského fóra proto podalo trestní
oznámení na bývalé vedoucí
funkcionáře našeho okresu, přičemž
jsme očekávali následné vyšetřování,
které by jasně označilo skutečné
a dobře informované viníky v bývalé
mocenské špičce.
Okresní prokuratura tuto záležitost postoupila
Generální prokuratuře České
republiky vzhledem k tomu, že šetření
ohledně Černobylu již údajně
provádí. Dopisem z 16. října 1990
nám z Generální prokuratury ČR sděluje
pan dr. Absolon, že se shromažďují materiály
potřebné k rozhodnutí ve věci, k čemuž
byl zřízen speciální vyšetřovací
tým, který bude muset soustředit - a to cituji
- "velké množství podkladových
materiálů a vypracování znaleckých
posudků, bez nichž nebude možno ve věci
odpovědně rozhodnout".
Domníváme se, že pokud bude tento tým
provádět odbornou vědeckou práci v
oboru radiace, můžeme na výsledky čekat
nejen měsíce, ale snad i desítky let, během
nichž se pravděpodobně zjistí důsledky
kontaminace půdy a organismů.
Zdůrazňuji, že v tomto postupu nevidíme
řešení. Jde především o
to, aby byli nekompromisně označeni lidé,
zodpovědní za ohrožení obyvatelstva,
kterého se bezesporu dopustili tím, že neučinili
nutná preventivní - zdůrazňuji: preventivní
opatření. Znova musím připomenout,
že dobytek nechali zahnat z jarní pastvy do stájí,
ale lidi byli naopak tradičně nahnáni do
prvomájových průvodů. Na příklad
v Polsku i v době vojenského režimu byla učiněna
pohotová opatření, kdežto naši
komunističtí představitelé šli
ve své servilitě k zemi, kde "zítra
znamená již včera" tak daleko, že
vědomě riskovali zdraví obyvatel a celé
nebezpečí bagatelizovali. Tento jejich postup a
činnost hlavního hygienika považujeme za nemorální
a zločinný a je nutno, aby se z něj zodpovídali,
aniž bychom čekali na výsledky šetření
týmu odborníků.
Proto se obracím na pana generálního prokurátora
ČR, aby přihlédl k tomuto našemu stanovisku
v tomto případě a žádám
jej, aby se k němu vyjádřil."
22.P02 - Podnět poslanců ČNR Jaromíra
Stibice, Jaroslava Kelnara a Jaroslava Cabala na předsedu
vlády České republiky Petra Pitharta ve věci
navrácení budovy bývalého Zemědělského
muzea.
"Vážený pane předsedající,
vážená vládo, vážená
sněmovno! Dovolte, abych přednesl podnět
poslanců Stibice, Kelnara a Cabala na předsedu vlády
České republiky Petra Pitharta ve věci navrácení
budovy bývalého Zemědělského
muzea.
Vážený pane předsedo vlády, poslanci
zemědělsko-potravinářské a
lesnické komise předsednictva ČNR zaujali
stanovisko k peticím, které došly České
národní radě a podporují, aby budova
bývalého Zemědělského muzea,
postavená kdysi z prostředků zemědělců,
byla navrácena společenským účelům
- mimo jiné i pro potřeby zemědělské
veřejnosti.
Dovolujeme si Vás požádat o laskavou podporu
kroků, vedoucích k nalezení schůdné
cesty k dosazení tohoto cíle. Děkuji."
22.P03 - Podnět poslance ČNR Karla Kříže
na vládu České republiky ve věci chovu
ovcí.
"Vážený pane předsedající,
dámy a pánové já jsem poslanec, který
žije na venkově a nemohu se nepřipojit k těm
hlasům, které zde hovořily o situaci v našem
zemědělství. A nemohu také zůstat
lhostejný ke sporu Pithart - Kubát, který
se sice ztišil, ale zůstává latentní,
protože za ním stojí otázka, jakou strategii
volit v našem zemědělství. Že to
není otázka jednoduchá, to víme snad
všichni. Kolega Moskal to tu přede mnou dokazoval.
Předpokládá to proplout skylou a charybdou
protekcionalismu a dotací na jedné straně,
na druhé pak drtivým tlakem volného trhu.
A dokáže proplout pan ministr Kubát? Přál
bych mu to už pro jeho vehemenci, s jakou se do problému
pustil. Kuráž je jistě základ úspěchu,
ale úspěch nezaručuje. Že se úspěch
zatím nedostavuje, to vidíme, ale kolik faktorů
je v zemědělské politice ve hře, to
si také jen stěží dovedeme představit.
Když pomyslím na naše současné
zemědělství, nechci tu mluvit jako intelektuál,
který se před 20 lety odstěhoval na venkov
a stal se formálním majitelem 5 ha půdy a
kousku lesa a mám obavy, že bude-li zardoušeno
zemědělské družstvo v Kosově
Hoře - a troufám si říci, že
to je nemafiánské družstvo - bude zoufat, co
s těmi 5 ha bude dělat.
Přede mnou tady plamenně hájil zájmy
pěstitelů lnu kolega Krčma. Já si
dovolím - možná tedy méně plamenně
- hájit zájmy chovatelů ovcí.
Nesmějte se, není to jenom taková úzká
problematika, protože na ní se ukazují také
díry naší celkové zemědělské
politiky. To, co se stalo s námi, chovateli ovcí,
je průkaznou ukázkou podle mého názoru
špatné nebo alespoň nedomyšlené
současné zemědělské politiky.
Mnoho let se ceny za vlnu udržovaly na báječné
výši. Jistěže uměle. Chovy ovcí
se rozšiřovaly a byly zdrojem významného
příjmu pro mnohé lidi, kteří
na venkově žijí. Loni na podzim za kg vlny
jste mohli dostat až 220 Kčs. Když jste ovce
ostříhali letos na jaře, měli jste
však smůlu. Cena klesla na 40 Kčs a navíc
nikdo už od vás vlnu vykoupit ani za tuto cenu nechce.
A tak za mnou chodí nebozí chovatelé ovcí
a ptají se: Propánakrále, co ta vláda
nebo ten Kubát vlastně dělá? Co jim
můžu odpovědět? Těžko můžu
mně osobně sympatického pana ministra Kubáta
hájit. Pravda je taková - začali jsme tržně,
ale nechováme se při tom slušně. Těžko
se totiž vysvětluje, že Austrálie je přecpaná
vlnou, že cena vlny na světovém trhu je kolem
dolaru za kg, že v Austrálii postříleli
milióny ovcí apod. Přitom chovatelé
ovcí by dneska akceptovali už i těch 60 - 70
Kčs za kg vlny, jen kdyby to od nich někdo odebral.
To by se ovšem stalo jen tehdy, kdyby naše ministerstvo
zemědělství prosadilo nějaké
dovozní clo alespoň na přechodnou dobu, než
chov ovcí bude omezen a utlumen. A tak sám mám
nacpané pytle vlnou z jarní střiže,
zde ještě váhám, mám-li je spálit.
Počkám raději až po volbách.
Předpokládám, že v našem kraji
velmi zabere Trnkova zemědělská strana.
Naše zemědělství si už užilo
v historii dost úderů. Transformujme je, zde prosím,
slušně. Naše zásahy musí odpovídat
přirozené povaze zemědělské
činnosti - a tou je, prosím, evoluce. Demokratická
vláda, která to nemá na mysli, nemůže
uspět.
A ještě ke střetu premiéra s ministrem
Kubátem: domnívám se, že je na čase
změnit jednací řád ČNR i v
tom ohledu, aby premiér nebyl závislý při
výměně ministrů na rozhodování
předsednictva. To, co se děje není kontrola
výkonné moci, nýbrž paralyzování
moci."