Česká národní rada 1990 – 1992

Z pověření předsednictva České národní rady předkládám poslancům ČNR přehled ústních interpelací, otázek a podnětů, vznesených na členy vlády ČR na 22. schůzi České národní rady. Texty interpelací se řídí stenografickým záznamem.

22.I01 - Interpelace poslankyně ČNR Milady Vorlové na ministra kultur České republiky Milana Uhdeho ve věci vývozu hudebních nástrojů do zahraničí.

"Vážení páni poslanci, svou interpelaci podávám záměrně ústně, poněvadž mám tak naději, že i vy byste se mohli třeba v regionálním tisku o problému zmínit, protože je důležité, aby o tom, o čem chci hovořit, věděli občané - řekla bych "plošně".

Vážený pane ministře kultury, interpeluji ve věci, která se na první pohled může zdát malicherná, ale její důsledky pro jednu oblast naší kultury jsou velmi vážné. Možná, že se svým upozorněním jdu již pozdě, že zbývá už jen málo k záchraně.

Naše země má tradici a věhlas národa hudebního; špičková hudební tělesa, orchestry i komorní soubory, získávají ve světě uznání a ocenění. Víme však i z jiných oblastí, např. ze sportu, že vrcholné výkony vždy vyrůstají ze širokého zázemí. Není-li z čeho vybírat, není-li obor rozvinut ve své základně, jsou vynikající výkony spíš výjimkou než pravidlem. V minulých letech bylo mnoho zanedbáno. Technokratické vzdělávání školství hudebnímu vzdělávání příliš nepřálo, takže nás i v této oblasti předběhly jiné země, např. Maďarsko či Japonsko. Dnes bychom měli možnost mnohé napravit, ve svobodné společnosti amatérská hudební tělesa už nemusí hledat svého "zřizovatele" může se rozvinout hudba ve školách i mimo ně. Ovšem za předpokladu, že bude na co hrát, že budeme mít hudební nástroje. Zde je jádro mé interpelace.

Z kontaktu s hudebníky a houslaři z několika krajů i z osobní zkušenosti docházím k názoru, že zřejmě dochází k celorepublikovému vývozu hudebních nástrojů do zahraničí. Starých, tzv. vyhraných nástrojů, nikoliv čerstvě továrně vyrobených - odborníci vědí, že je to velký rozdíl. Existují klany, pro něž se vývoz hudebních nástrojů stal výhodným obchodem. Jejich příslušníci chodí dokonce i dům od domu a výhodnými finančními nabídkami skupují od občanů nástroje, které se skoro v každé rodině dědily, sem tam i pár let nevyužity čekaly na svou příležitost - až dítě doroste či až se bude hodit rodině v sousedství. Protože mnohé z těchto starých nástrojů vyžadují opravu, dochází přitom k neodborným opravám, které navíc často nástroj znehodnotí - neboť samozvaní houslaři obdrželi oprávnění podnikat, aniž by měli houslařskou kvalifikaci. Podotýkám, že ani ortodoxně liberální ekonom by se z tohoto jevu nemohl moc radovat. Tímto pochybným obchodem se zabývá vrstva lidí, která své finanční zisky, mnohonásobně překračující nákupní cenu nástroje, nevkládá do investic, ale rozmělňuje je ve spotřebě. Ale to jen na okraj.

Podstatou je smutná skutečnost, že dítě, které mělo zpravidla poloviční a tříčtvrťový nástroj půjčený z LŠU, když z něj vyroste, nemůže sehnat nový a sežene-li, záleží na postavení jeho rodičů, jestli budou schopni mezinárodně otevřenou cenu nástroje zaplatit. Díky poslaneckému platu jsem mohla jednu takovou koupi podstoupit a tak k interpelaci mohu přidat osobní zkušenost: po víc jak ročním shánění violoncella pomocí inzerátů jsem se dopátrala nástroje, který se však vzápětí dostal do soukolí mafie a získala jsem ho jen vytrvalostí a vědomým přeplacením.

Vážený pane ministře, podávám tuto interpelaci velmi nerada, protože řešení, záchrana zbytku bohatství nástrojů nebude zřejmě v souladu s pravidly volného trhu. Domnívám se ale, že zásah je nutný a prosím vás, abyste pro něj - jako ministr kultury - inicioval součinnost dalších resortů, případně i na federální úrovni. Aby se nestalo, že naše děti budou zásluhou nás rodičů v hudební řeči, která je bezesporu řečí mezinárodní, němé. Abychom v honbě za hmotným blahobytem neprodali i svou duši."

22.I02 - Interpelace poslance ČNR Ladislava Krčmy na vládu České republiky ve věci lnářského průmyslu a pěstování lnu.

"Na příkladu lnářského průmyslu, jednoho z textilních odvětví, bych vám chtěl ukázat, že hospodářská reforma není dobře připravena. V současné době hrozí bankrot nejen tomuto průmyslu, ale i celé řadě jiných průmyslových odvětví, které při rozumně prováděné privatizaci by jinak dobře prosperovaly. Je až neuvěřitelné, že centrální hospodářské orgány považují za prvořadý cíl privatizaci, nikoli však zajištění výroby v průmyslových závodech pro další růst naší ekonomiky. Změna vlastnických vztahů je nutná, nesmí se jen prostředek zaměňovat za cíl. Tak se nyní stalo, že celková hospodářská situace průmyslových závodů je zcela jiná, než si představovali tvůrci ekonomické reformy od "zeleného stolu". Anebo je to úmyslná příprava k rozprodeji našeho národního hospodářství cizímu kapitálu?

Příkladem krachu antidotační politiky je situace ve lnářském průmyslu. Vzhledem k tomu, že byly zastaveny veškeré dotace na pěstování stonkového lnu, jakožto jediné nativní celusové suroviny pro textilní průmysl v našem státě, dostává se náš lnářský průmysl do naprosto nevýhodné situace s bavlnou, která se k nám dováží za tvrdou měnu.

V uplynulém období byla lnářská produkce podporována státem, jednak dotací pro pěstitele lnu ve výši cca 1 500 Kčs na 1 tunu, jednak zápornou daní z obratu. Důvodem pro tuto státní podporu byla skutečnost, že v Evropě nelze pěstovat snadněji zpracovatelnou bavlnu a len je stále považován za významnou textilní surovinu. Rovněž tak v zemích západní Evropy, zejména ve Francii, Belgii, Holandsku i Německu je pěstování lnu podporováno státem a proto je také dotováno z fondů Evropské komise cen pro zemědělství v průměru částkou 900 - 1 000 DEM na 1 ha sklizňové plochy.

Antidotační politikou naší ekonomické reformy jsou tak ohrožovány nejen severní části země Moravskoslezské, ale též Českomoravská vysočina, kde je len pěstován jako textilní surovina po celá staletí. Paradoxem je však skutečnost, že naše textilní výrobky se lnem jsou vysoce atraktivní a to jak jakostí, tak i cenou. Šumperský Moravolen by byl schopen exportovat jakékoliv množství svých výrobků. Tak např. prvotřídní ložní souprava pro dvě postele se do SRN vyváží v omezeném množství z 35 DEM, ovšem na trhu se tam prodává za 140 DEM. Obchodníci na Západě by odebrali jakékoliv množství. Bohužel, my jsme se Západu otevřeli, ale pro náš stát platí stále vývozní limity!

Druhou vážnou situací ve lnářském průmyslu je rozpad vnitřního trhu. Je to opět způsobeno tvrdou restrikční finanční politikou vůči některým ministerstvům a rozpočtovým organizacím. V současné době přestaly odebírat ložní prádlo nemocnice, lázně, školská zařízení, hotely a další z prostého důvodu - nemají finanční prostředky. Z tohoto důvodu bude muset Moravolen zastavit 2 závody.

Vrcholem všeho je však pokračující diskriminace země Moravskoslezské, v případě lnu na podnikové úrovni. Zatímco v Čechách z dříve uváděných důvodů se snižuje osevní plocha lnu na 80%, na severní Moravě to činí pouhých 10% původní osevní plochy. A to není k smíchu. Tímto opatřením se také zcela zlikvidují tírny lnu. Vrcholem všeho je skutečnost, že někteří lidé z podniku Českomoravský len, pod který spadají veškeré tírny lnu v České republice, jednají o prodeji tírenských závodů za 15 mil. DEM. V případě zbývajících tíren po ekonomickém šoku, které by byly prodány cizím podnikatelům, by se začal dovážet cizí len a cizí podnikatel by diktoval ceny. To by mělo za následek další zvyšování cen lnářských textilií.

Po staletí budovaný lnářský průmysl (v současné době je v něm zaměstnáno kolem 20 tis. lidí), by se v podstatě zlikvidoval. To přece nechceme!

Celková hodnota lnářských výrobků - jen textilií - činí kolem 1 mld Kčs. Vedle toho olej ze lněného semene je důležitou a nenahraditelnou surovinou k výrobě fermeže, barev, laků, některých farmaceutik i krmných pokrutin s obsahem až 50% stravitelných bílkovin. Lněný opad - pazdeří - je důležitou surovinou pro výrobu desek pro nábytkářský a stavební průmysl. Vyrobené desky z pazdeří z plochy 1 ha lnu nahradí přírůstek dřeva 1,2 ha lesa. Len je tedy plodinou, která je bezezbytku zpracována.

Pěstování lnu má však také ekologický význam a to podporuje ministerstvo životního prostředí. Z pohledu zemědělské výroby a zařízení půdního fondu tkví jeho výhodnost v tom, že tato plodina prakticky nepotřebuje dusíkatá hnojiva, která v běžné zemědělské produkci jsou splachována povrchovými vodami do přirozených zásobníků pitné vody, které ji potom kontaminují. Len lze proto pěstovat v ochranných pásmech těchto vodních zdrojů. Při svém růstu len také extrahuje těžké kovy a ostatní škodlivé látky z půdy, což má svůj význam v tom, že zátěžové prvky se nedostávají do potravinového řetězce.

Vyzývám proto vládu České republiky, aby neprodleně otázku lnářství řešila těmito opatřeními:

1. Poskytnout dotaci pěstitelům lnu ve výši cca 4200 Kčs na 1 ha sklizené plochy již v roce 1991. Požadovaný finanční objem ve výši 67,6 mil. Kčs uvolnit z fondu tržní regulace. Dotace by byla poskytována regionálními odbory ministerstva zemědělství České republiky na základě stanoviska Svazu pěstitelů lnu České republiky.

2. Snížit úroky z úvěrů na skladovanou surovinu (stonkový len, vlákno, koudel), protože je nutné vykoupit surovinu najednou a zpracovávat postupně po celý rok. Nejedná se o nepotřebné zásoby!

3. Finančně zvýhodnit vývoz lnářských výrobků.

4. Zrušit diskriminaci pěstitelů v zemi Moravskoslezské a obnovit osevní plochy lnu v původní výši. Děkuji vám."

22.I03 - Interpelace poslance ČNR Ladislava Krčmy na ministra zemědělství České republiky Bohumila Kubáta ve věci stavu zemědělské půdy.

"Nyní k interpelaci na ministra zemědělství. Podporoval jsem schválení návrhu zákona o státním fondu životního prostředí České republiky v celém jeho rozsahu. Bude zapotřebí podpory různých ekologických opatření na základě monitorování složek životního prostředí ve všech oblastech republiky, zcela jedno ať se jedná o zahradu Čech, zlatý pruh země české nebo Ostravsko.

Nedávno se mi dostaly do rukou materiály svědčící o nedobrém stavu zemědělské půdy. Pokládám proto za nutné, aby ještě do platnosti tohoto zákona ministerstvo zemědělství spolu s ministerstvem financí České republiky provedlo okamžitě nápravu.

V současné době zemědělci přestali odebírat vápenatá a fosforečná hnojiva včetně jemně mletého vápence. To má za následek, že půda vlivem kyselého atmosférického spadu se stává kyselejší. Těžké kovy, které se do půdy dostaly s hnojivem a atmosférickým spadem, zvýšenou kyselou reakcí půdy jsou rozpustnější a tak pronikají do potravinového řetězce. Snižují se výnosy a vlivem obsahu těžkých kovů, zejména kadmia, potraviny nejsou ekologicky čisté. Poškozuje se lidské zdraví. Tento stav by měl zajímat nejen ministerstvo zemědělství, ale též ministerstvo zdravotnictví.

Je překračována norma na obsah těžkých kovů jak u zeleniny kořenové, tak i listové. Z obavy před obyvatelstvem orgány hygieny obsah těžkých kovů raději nezveřejňují. Ministerstvu zemědělství navrhuji proto toto opatření:

1. Provést ihned dotaci zemědělcům na fosforečná (superfosfát) a NPK hnojiva včetně jemně mletého vápence. Abychom měli jistotu, že dotace bude použita na hnojiva, může se dotace provádět při fakturaci po odběru hnojiva přímo u výrobce.

2. Zajistit a dotovat okamžitý odběr průmyslových hnojiv, zejména u Severočeských chemických závodů v Lovosicích (superfosfát a NPK), která mají částečně vázané kadmium a která mají vlastnost vázat také do nerozpustné formy těžké kovy v půdě již obsažené.

Od doby platnosti tohoto navrhovaného zákona, tj. od 1. ledna 1992 by část dotací mohla být poskytována z fondu pro životní prostředí. Děkuji vám."

22.I04 - Interpelace poslance ČNR Josefa Effenbergera na vládu České republiky a ministra pro hospodářskou politiku a rozvoj České republiky Karla Dybu ve věci Tranzitního plynovodu.

"Dámy a pánové, vrátím se k otázce Tranzitního plynovodu a v této souvislosti jsem nucen vznést interpelaci na českou vládu, jmenovitě na pana ministra Dybu. Dospěl jsem totiž k názoru, že osobními rozhovory a dotazy na ministerstvu se tato záležitost vyřídit nedá, protože spory okolo Tranzitního plynovodu mají vzdor své ekonomické podstatě vysoce politický charakter.

Rád bych ve stručnosti připomněl jádro problému. Tranzitní plynovod je hospodářská jednotka nad jiné významná, jak z hlediska hospodářsko-strategického, tak i z hlediska své tržní hodnoty, která je odhadována částkou 1,5 - 4,5 mil. dolarů. Majetková podstata tranzitního plynovodu je rozdělena vcelku rovnoměrně na území obou republik. Nicméně ve vleklých jednáních o transformaci Tranzitního plynovodu slovenská strana neustává ve snaze získat nad touto energetickou soustavou rozhodující vliv a možnost hospodářsky z ní těžit na úkor strany české. Není třeba zabíhat do podrobností, pan ministr Dyba ví, o čem hovořím.

Soustředím se nyní na poslední jednání zástupců vlád v Židlochovicích t. r., které se ideově vrací k neblahé dohodě ministrů z 15. února t. r. Podle této dohody koncipované slovenskou stranou měla být ustavena podivná akciová společnost Transgas, tvořená pouze dvěma účastníky, plynárenskými podniky v ČR a v SR. Sídlo společnosti bylo situováno do Bratislavy a majetek dnešního Transitního plynovodu měl být rozdělen podle územního principu. Později se Česká vláda zavázala, že přesun správy Tranzitního plynovodu na Slovensko připustí pouze na základě přesvědčivých ekonomických argumentů. Rovněž přijala usnesení o tom, že nejprve musí FS schválit v souladu s ústavním zákonem č. 550/1990 nový zákon o změně majetkové podstaty Tranzitního plynovodu a pak že bude třeba vypracovat řádný privatizační projekt pro transformaci Tranzitního plynovodu. Tím se dohoda z 15. února, postrádající de facto zákonný podklad, zdála být překonána.

Výsledky jednání z 2. září 1991 v Židlochovicích, i když nebyly oficiálně potvrzeny, znamenají její oživení. Změnou je pouze dohoda o privatizačním projektu, který předpokládá privatizaci 18% majetkového podílu v každé republice při zachování původního rozdělení: 48% pro ČR a 52% pro SR. Ve stejném poměru má být dělen disponibilní zisk mezi Českými plynárenskými podniky a Slovenským plynárenským průmyslem v období do zřízení akciové společnosti.

Ohrožení zájmu České republiky se tedy rýsuje dvojí. Za prvé převedení sídla akciové společnosti bez předchozího ujednání o odvodových povinnostech by znamenalo, že tyto odvody by automaticky putovaly na Slovensko.

Jednalo by se o miliardové ztráty pro Českou republiku, navíc o likvidaci odborného vedení a Správy tranzitního plynovodu. Jedná se asi o 400 specializovaných odborníků, kteří svou kvalifikaci získávali léty praxe. O racionálních důvodech pro takový krok nemůže být vůbec řeč. Byl by to pouze důsledek pokleslého politického uvažování.

Za druhé vypracování privatizačního projektu má být svěřeno nezávislé zahraniční firmě. Nicméně budoucí podoba akciové společnosti a její podnikatelské chování by mělo být garantováno jako dostatečně průhledné, protože z hlediska hospodářské strategie nelze připustit ani vzdálenou možnost svévolného ohrožení přísunu plynu do České republiky. Připomínám, že Slovenská republika neodebírá z tohoto plynovodu téměř nic, zatímco Česká je na něm zcela závislá. Mimochodem i to je nepřímý důkaz o nesmyslnosti přesunu sídla společnosti na Slovensko. Český odběr plynu tvoří jen malý podíl, z celkem přepravovaného množství 13-15%, takže i malé snížení průtoku plynu by ohrozilo energetickou bilanci v ČR, protože smluvní kvóty pro Západní Evropu je samozřejmě nutné dodržet.

Na závěr připomínám vládě její slib, že při transformaci transitního plynovodu nepřipustí poškození zájmů České republiky. Jednání v Židlochovicích 2. září k takovému poškozování směřovalo, a proto doufám, že vláda výsledky tohoto jednání odmítne. Zároveň žádám, aby v písemné odpovědi na tuto interpelaci byl zahrnut celkový záměr vlády, týkající se jak osudu tranzitního plynovodu, tak i navazující energetické sítě České republiky. Děkuji vám za pozornost."

22.I05 - Interpelace poslance ČNR Antonína Procházky na ministra spravedlnosti České republiky Leona Richtera a ministra financí České republiky Karla Špačka ve věci rehabilitovaných osob.

"Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi přednést interpelaci na pana ministra spravedlnosti pana Leona Richtera, ministra financí pana Karla Špačka ve věci odškodňování rehabilitovaných osob. Denodenně se objevují na stránkách našich novin stížnosti občanů ve věci odškodňování podle zákona č. 119/90 Sb. a nemine významné politické setkání, aby se o této věci nehovořilo. A plným právem. Občané, bývalí političtí vězni, doposud stále ve své většině živořící na okraji naší společnosti, si dost dobře nedovedou představit, co vlastně brání jejich odškodnění. V mojí interpelaci se už nejedná o samotný fakt zákonné rehabilitace, ale o zmírnění následků postižených občanů. Nepoužívám pojmu odškodnění, neboť vůbec nevystihuje pravý stav věci.

Dovolte mi uvést několik čísel, která jsem obdržel od Konfederace politických vězňů.

K 31. 7. 91 bylo v ČR rehabilitováno 173 261 osob. Rehabilitace podle § 2 zákona 119/90 Sb. prakticky končí. Pak začínají rehabilitace podle § 4 tzv. přezkumná řízení a § 30 odst. 2 tzv. stížnosti pro porušení zákona. K 30. 6. 91 bylo celkem podáno 28 061 žádostí, z toho bylo odškodněno 3 981. K 31. 8. 1991 bylo podáno celkem 31 002 žádostí na odškodnění a z toho bylo vyřízeno 4 725, z toho v Brně 43, v Plzni ani jedna. Žádostí bude přirozeně přibývat. Při nynější produktivitě, tzn. 230 za měsíc by vyřízení podaných žádostí trvalo cca 10 roků. Došlé žádosti o odškodnění jsou dosud zapisovány do evidence se tří až čtyř měsíčním zpožděním. Vyřízení trvá 7 i více měsíců. Žádosti mají být vyřízeny do 6 měsíců. Kolik by stály ministerstvo spravedlnosti předem prohrané procesy neuspokojených žadatelů při nedodržení lhůty 6 měsíců k vyřízení? Konfederace politických vězňů dostává stížnosti, že opožděným vyřízením žadatelům se snižuje či ztrácí možnost podpořit děti či příbuzné v investicích, výstavbě, soukromém podnikání apod. Rovněž i pro případné uložení do spořitelny při dnešních úrokových mírách jsou rehabilitovaní poškozováni. Tento stav je jistě alarmující. Sám jsem si prováděl kontrolu o tom, jak bylo uváděno v život nařízení federální vlády č. 532/90 Sb., o vydání státních dluhopisů k úhradám pohledávek přiznaných odškodnění podle zákona č. 119/90 Sb., o soudních rehabilitacích. Přesto, že účinnost nastala dnem vyhlášení, tj. dnem 21. 12. 90 do dnešního dne nebyl poškozenému vydán jediný dluhopis.

Konečně je nutno se zmínit o znehodnocení příslušných náhrad, kdy prakticky k jejich znehodnocení v důsledku inflace došlo, aniž by se dostaly do rukou oprávněných osob. Přiznaná náhrada ve výši 2500 Kčs za každý měsíc věznění jakž takž odpovídala minimu životního standardu v době, kdy zákon č. 199/90 Sb. byl vydán. Vím, že je to víceméně věc federálu, ale hovoříme u nás o nárůstu 30 - 60% inflace. Je tedy nanejvýše spravedlivé, aby určitým valorizačním koeficientem byly i tyto náhrady přiměřeně zvýšeny. Z poskytovaných valorizací by to byla jistě ta nejžádanější a nejpotřebnější.

Žádám, obracím se proto na pana ministra spravedlnosti o zrychlení celého aktu odškodňování, neboť se jedná vesměs o staré osoby, které vymírají, aby odškodnění mělo ještě nějaký smysl. Na pana ministra financí pana Špačka se obracím se žádostí, aby vážil možnosti valorizace přiznaných náhrad a ve spolupráci s federální vládou k této valorizaci přistoupil. Děkuji za pozornost."

22.I06 - Interpelace poslance ČNR Vladimíra Rozlivky na předsedu vlády České republiky Petra Pitharta ve věci současné situace ve vojenském újezdu Milovice - Mladá a v přilehlém regionu.

"Dámy a pánové, vážená vládo, dovolte, abych přednesl interpelaci na pana premiéra Pitharta ve věci současné situace ve vojenském újezdu Milovice - Mladá a v přilehlém regionu. Zároveň se omlouvám, že přednáším interpelaci zdánlivě o problematice, která se týká úzkého regionu, ale předpokládám, že problémy podobného rázu jsou i v ostatních vojenských újezdech, které opustila sovětská armáda, a proto si myslím, že by vás mohly zajímat.

Vážený pane premiére, z podnětu Okresního úřadu v Nymburce a zastupitelstev obcí přilehlých k vojenskému újezdu Milovice - Mladá se na vás obracím s interpelací ve věci koordinace součinnosti federálních a republikových orgánů a zefektivnění její činnosti při řešení situace v tomto prostoru. Jsem si vědom, že převážná část problémů je v kompetenci federální vlády, mnohé se ale dotýkají přilehlých obcí a některé dokonce přímo ovlivňují život v těchto obcích.

Region leží ve středních Čechách. Několik km od Prahy, a proto jsem přesvědčen, že iniciativa k řešení musí neustále vycházet od vlády ČR. Jak je všeobecně známo, jmenovaný prostor byl do června letošního roku sídlem Střední skupiny sovětských vojsk, kde na rozloze cca 50 km2 byla dislokována veliká koncentrace lidí i techniky.

Tento prostor včetně letiště je nyní prázdný a jen velice chabě střežen příslušníky vojenské policie a vojáky základní služby, kteří jsou z nepochopitelných důvodů neozbrojeni.

Okresní úřady v Nymburce a v Mladé Boleslavi mají společnou představu o způsobu řešení revitalizace a rozvoje této lokality a tento záměr má potřebnou podporu obcí, přilehlých k uvedenému prostoru. Svoji koncepci Vám, vážený pane premiére, v rámcové podobě předložily začátkem července s tím, že jsou schopny zajistit v krátké době do jednání české vlády komplexní materiál. Zatím však neobdržely žádnou odpověď či informaci o Vašem stanovisku. Přitom existuje řada důvodů, proč je nutno řešit uvedenou problematiku urychleně. Tyto důvody lze charakterizovat takto:

1. Likvidace škod a optimální využití uvažovaného prostoru se neobejde bez rozhodující účasti zahraničního kapitálu. Podstatná část území však není na tolik zajímavá, aby zajistila dlouhodobě potřebnou pozornost zahraničních investorů. Z toho důvodu považuji za vhodné využít současného zájmu, plynoucího mimo jiné z celkového politického klimatu v Evropě. V opačném případě existuje riziko, že se aktivita zahraničních investorů nasměruje jinam.

2. S postupujícím časem dochází na opuštěných a více či méně zdevastovaných stavbách k nárůstu škod geometrickou řadou. Pod tlakem těchto a řady dalších skutečností vyvíjejí od května letošního roku zainteresované okresní úřady po konzultacích s armádou intenzívní jednání, jejichž cílem je získat pro vlastníky uvažovaných objektů formou výběrového řízení vhodné investory. Za těchto okolností je zarážející stanovisko MHPR, které prosazuje zahájení řešení této problematiky na své úrovni, což by vyvolalo jen další časovou prodlevu. Proto, aby však mohla být zahájena fáze využití bývalého vojenského prostoru, je bezpodmínečně nutné řešit urychleně celou řadu problémů bezprostředně souvisejících s vlastní transformací tohoto prostoru do civilní správy. V prvé řadě je nutno zabezpečit koordinační činnost za všechny zainteresované resorty, zamezit s okamžitou platností působení různých nelegálních akciových společností v oblasti vojenského prostoru, zabezpečit potřebnou ostrahu a zazimování celého areálu před nadcházejícím zimním obdobím a zajistit tak bezpečnost v dané oblasti. Zamezit dalšímu zhoršování technického stavu objektů, zabezpečit s ohledem na dosavadní poznatky vojenské policie a kriminální služby dokonalý pyrotechnický a chemický průzkum, vyjasnit majetkové poměry čs. státu k nemovitostem, zabezpečit rekonstrukci a provozování základních inženýrských sítí příslušnými organizacemi, zpracovat koncepci a realizovat likvidaci rozsáhlých ekologických škod v dané oblasti (např. ohrožení zdrojů pitné vody pro Prahu).

Ve své interpelaci chci být stručný. Domnívám se, že problémy jsou jasně zmapovány. Okresní úřad v Nymburce i místní obecní úřady jsou, podle mého názoru, iniciativní a snaží se dílčí věci řešit. Dosud proběhlá jednání na úrovni centrálních úřadů jsou málo efektivní. Je mi známo, že na českém ministerstvu vnitra je jmenován koordinátor pro převod vojenského prostoru do civilní správy. Pro jednání s federálními orgány se mi to zdá málo. Proto Vás, pane premiére, žádám o jmenování operativní skupiny, která by v úzkém kontaktu s federálními orgány pohnula věci rychle kupředu. Samozřejmě nabízím i svoji součinnost. Děkuji."

22.I07 - Interpelace poslance ČNR Petra Dudeška na předsedu vlády České republiky Petra Pitharta ve věci zásahu jednotky rychlého nasazení FMV na letišti Ostrava-Mošnov.

"Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové. V posledních dnech se znovu stal Mošnov středem pozornosti. Je zde konečně slavnostně uznaná FREE ZONE, o jejíž přednosti pro náš těžce zkoušený kraj bylo řečeno takřka vše. Upřímně tleskám.

Na jednom velkém setkání s občany jsem o tom hovořil v souvislosti s vojenskou letkou, která proti vůli většiny občanů nakonec tiše jednoho dne dosedla i k překvapení pracovníků letiště či jeho ochrany na mošnovskou letištní plochu. Netleskám.

Před několika dny zde opět tiše přistál letoun s federální letkou ministerstva vnitra. Byli vysláni pro ochranu občanů proti ohrožení občanů. Mají to v popisu práce. Pokud by toto jednotka splnila, i když by třeba nic nenašla, či nezneškodnila, tleskal bych. A určitě nejen já. Netleskám ale proto, že upřímně nemohu. Nemohu souhlasit se způsobem, jakým byla akce provedena. Akce podobné zásahu na letišti v Mošnově nelze napříště provádět bez vrcholové koordinace federálního ministerstva vnitra s federálním ministerstvem dopravy a složkami civilního letectví. Vyplývá to ze závěru odborníků jednání meziresortní komise pro bezpečnost civilního letectví, které se konalo v Praze. Všichni přítomní se shodli na tom, že koordinace je možná, aniž by bylo třeba civilním složkám sdělovat utajované okolnosti. Tato akce podle mého soudu a po důkladných rozhovorech s mnoha odborníky nechránila občany, ale bohužel je ohrozila. Cirka 40 minut nebyla zajištěna navigace, řídící věž byla vyřazena z provozu. Koridor uznané FREE ZONY nebyl jištěn, dokonce i vojenské letadlo, které zde mělo přistát, muselo odletět jinam. Ptám se, proč nebyl připraven při odstavení pracovníka na řídící věži jeho zástupce z řad zásahové jednotky, aby byl zajištěn bezpečný chod letiště? Jde o porušení mezinárodních konvencí, to není už jen věc lokální, ale daleko širšího dopadu. Ke vší smůle utekli z Německa vyhoštění Vietnamci, tudíž ne ledajací a neškodní. Jistě svou přítomností zaměstnají severomoravské policisty a přidají závaží k jejich tak velkému přetížení. Byli ohroženy děti, cizinci, občané, dokonce se střílí a je zraněn službu konající pracovník zajišťující bezpečnost a chod mozku letiště, řídící věže. Pracovníci letiště jsou více než potřebným a vhodným způsobem odstraněni a zneškodněni. Vyřazena z činnosti je i záchranná požární služba a v neposlední řadě nedovedu pochopit, že akce směřovala proti samým příslušníkům útvaru ministerstva vnitra, pracujícím na letišti, stejně jako proti vojákům.

Je to podle mne vyslovení nedůvěry a také ohrožení důvěry v bezpečnost free zóny na severní Moravě. Nebo dokonce jsme slyšeli z úst nejpovolanějších, její likvidaci. Připomínám, že v hornické Karviné je nezaměstnanost 6,28%, v severomoravském kraji nejvyšší v České republice 4,91%. Ztratíme tím jednu z možností nezaměstnanost na Ostravsku snížit. Ale dál. Proč podle zákona nevěděl o této akci ministr vnitra České republiky Sokol a následně severomoravská policie. Proč nebylo podle zákona oznámeno ani dodatečně použití speciální zbraně? Proč nebyla použita při této akci podobná zásahová jednotka z Ostravy? Byla by zde určitě rychleji atd. Tleskám rád dobře a profesionálně odvedenému výkonu. Z dalších důvodů i neuvedených podrobností na četná přání občanů vznáším interpelaci ve výše uvedené věci na předsedu vlády České republiky a dále příslušné ministry České republiky a následně ČSFR. Tleskám rád dobře provedenému profesionálnímu výkonu. Tentokrát, bohužel, nemohu. Ale veřejnost musí být objektivně informována a potom třeba zatleskáme všichni."

22.I08 - Interpelace poslankyně ČNR Jarmily Hofrové a poslance ČNR Miroslava Rašky na ministra vnitra České republiky Tomáše Sokola a ministra vnitra ČSFR Jána Langoše ve věci zásahu jednotky rychlého nasazení FMV na letišti Ostrava-Mošnov.

"Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, i když přede mnou pan poslanec Dudešek interpeloval pana ministra a pana premiéra ohledně případu Mošnov, dovolte, abych i já jménem svým a pana poslance Miroslava Rašky se připojila k interpelaci.

Stejně jako naše veřejnost, tak i já jsem byla znepokojena událostí, která se stala dne 29. srpna letošního roku. Sama na severní Moravě bydlím a z letiště Mošnov cestuji na jednání České národní rady. Proto bych chtěla ministra vnitra České republiky Tomáše Sokola a federálního ministra vnitra Jána Langoše prostřednictvím české vlády interpelovat. Mám jenom čtyři otázky:

Jak bude do budoucnosti zabezpečena koordinace mezi federálním ministerstvem vnitra a ministerstvem vnitra republikovým, aby v případě zásahu federálního útvaru na teritoriu republiky bylo minimalizováno nebezpečí ozbrojeného střetu obou bezpečnostních složek.

Druhá otázka: Jaká budou přijata opatření, aby ozbrojená ostraha letišť splnila svůj úkol v případě teroristického útoku?

Třetí otázka: Jaká budou přijata opatření, aby v případě podobných akcí nebyl na sebekratší dobu přerušen letový provoz.

Čtvrtá otázka: Do jaké doby bude tato akce vyšetřena generální prokuraturou a s výsledky seznámena veřejnost."

22.I09 - Interpelace poslance ČNR Tomáše Ratiborského na předsedu vlády České republiky Petra Pitharta ve věci vytváření akciových společností Transpetrol a Transgas.

"Vážený pane předsedající, vážení kolegové, touto interpelací podpořím kolegu Effenbergera, i když jsem věděl, že on bude v této věci také vystupovat. Je to interpelace na pana premiéra.

Vážený pane premiére, využívám svého ústavního práva a interpeluji ve věci vytváření akciových společností Transpetrol a Transgas. V prosinci loňského roku byla přijata pod č. 556 novela ústavního zákona o čs. federaci, kde se v článku 4 odst. 4 říká, že zákon FS stanoví vlastnictví k ropovodům, tranzitnímu plynovodu a nadřazeným rozvodným sítím k přenosu elektrické energie.